The Elder Scrolls - Arena: Deník čaroděje Morbihana ( 4.časť )

 
Staré hry :: DJ OldGames

The Elder Scrolls - Arena

Deník čaroděje Morbihana ( 4.časť )

Autor: Crash (12/2011)

19. Soumračníku roku 391, 3. Éry – Labyrinthian

Po dvou týdnech cesty jsem konečně dorazil na místo. Přede mnou leží vchod do Labyrinthianu, stavby Archmága Shalidora. Někde v jeho křivolakých uličkách je další díl Hole osudu. Hned za vchodem jsem se ocitl na křižovatce tří cest. Najednou se ozval tajemný hlas:

„Nejprve se dej prostřední cestou,

tam najdeš klíč k tajemství,

které tě čeká zde v Labyrinthianu.“

 

Poslechl jsem tedy a vydal se prostřední cestou. Brzy se ozval hlas znovu.

Arena 187

 

„Toto je příběh dvou bratrů, hledajících života tajemství,

co vydali se sem do Labyrinthianu, unaveni válkou a vítězstvím.

 

Tím prvním byl Kanen starší, muž silný a mazaný.

Vydal se hledat bohatství, ale jeho osud byl jinak napsaný.

 

Druhým byl Magrus hlupák, málokdo tušil v čem je jeho síla.

Viděli jen obra a ne dítě, kterému při zrodu požehnala víla.

 

Těch málo, kterým řekli o svých plánech, je prosilo, ať od nich upustí.

Ale bratři nepoznajíc porážku, se za tajemstvím Severu pustili s radostí.

 

Toto je příběh o dvou bratrech, kteří nenašli života tajemství

navždy ukryté ve dvou hádankách, čekajících kdo další pokusí se o štěstí."

Arena 189 Arena 190

 

Zatímco jsem poslouchal příběh, došel jsem pomalým krokem na konec chodby. Zde přede mnou byly zamčené dveře. Natáhl jsem ruku ke klice a znovu se ozval hlas.

 

Magrus hlupák, ačkoli je mezek,

má klíč, který sem do zámku se vleze

Chceš li vědět, kam se tato chodba odebéře

Začni svou cestu tím, že otevřeš první dveře.

 

Už už jsem se chtěl vrátit, když jsem si vzpomněl na svůj Klíč kostlivců. Teď přišla tvoje chvíle. Vytáhl jsem malý klíč a vložil ho do zámku. Najednou mnou projela obrovská vlna energie, zámek cvakl a dveře se otevřely. S vítězným úsměvem jsem zlikvidoval pár obřích hladových pavouků. Za rohem jsem ale narazil na další dveře.

 

Kanen moudrý zná víc, než se zdá,

jeho klíč získat je úloha tvá.

Tento portál chceš-li projít hravě,

pak druhé dveře musíš otevřít právě.

Arena 192 Arena 193

 

Klíč kostlivců mi teď nepomůže, lze ho použít jen jednou za den a do půlnoci je daleko. Nechtělo se mi zde jen tak čekat, tak jsem se vydal prozkoumat druhé dveře. Labyrinthian dostál svému jménu, neboť je to skutečně bludiště mnoha chodeb a tunelů. Po hodinách bloudění jsem našel schody. U nich byl nápis „Do Magrusova domu“. Ale já přece hledám Kanena, ne Magruse! Určitě jsem zabloudil. Vrátil jsem se tedy na začátek a po čase konečně nalezl ty správné schody s nápisem „Do Kanenova domu“. Sestoupil jsem tedy níž, co mě ovšem čekalo za bludiště zde, to skutečně nelze popsat. Průlezy, slepé chodby a podzemní tunely byly naprosto chaoticky propletené.

Arena 195 Arena 196

 

20. Soumračníku 391, 3. Éry – Labyrinthian

Se štěstím se mi po mnoha hodinách podařilo najít zvláštní místnost. V místnosti byly dvě zamčené cely. V jedné ležel na zemi safírový klíč. Ve druhé byl jakýsi duch. Jakmile jsem se přiblížil, ozval se hlas:

 

Já jsem bratr Kanen, který zná života tajemství,

Další mázaný hádánkář co se pokouší o štěstí?

Odpověz na mou otázku, chceš li se dostat odsud

jinak budeš se mnou sdílet náš věčný osud!

 

 

Má dvě těla hledáš

přestože do jednoho se spojí.

A má rychlost se tím víc zvedá

čím klidněji ta těla stojí...

 

Jaká je tvá odpověď?

 

Byla to těžká hádanka. Dlouho jsem přemýšlel, druhá část hádanky mě vedla k něčemu tekutému, ale co ty dvě těla? A pak mě to trklo. Přesýpací hodiny!! Vykřikl jsem z plných plic. V tu chvíli cvakly zámky obou dveří a ozval se hlas:

 

Tato cela mým vězením už není

poté co strávil jsem zde v hříchu století celé.

Jako odměnu za mé osvobození

Safírový klíč najdeš v sousední cele.

Arena 198 Arena 199

 

Skutečně na zemi v sousední cele jsem sebral safírový klíč. Dal jsem se nazpět a najednou se mi zdálo, že bludiště není již tak nepřehledné jako cestou sem. Za chvíli jsem byl u schodiště a pak jsem rychle spěchal k zamčeným dveřím. Safírový klíč zapadl do zámku a já otevřel dveře. Rychle jsem prošel chodbou zahnul za další roh, a doufal, že konečně najdu Hůl chaosu. Jenže se znovu ozval ten hlas:

 

Zde leží poslední portál, brána k životu.

 

Síla a moc nemůže dobýt

to, na co mě něžný dotek stačí,

A místní stráže rozbouří chodby

když nepřítel mě vlastnit ráčí...

 

Pocítil jsem velké zklamání, další hádanka. Co to ale může být? Co je mocnější než síla a moc, čemu stačí jemný dotek, aby dostal to, co chce? A jak to vlastně souvisí s místními strážemi? Počkat, co tu vlastně hledám? Hůl chaosu. Ne to nedává smysl… ale moment … pro hůl jdu až teď, celou dobu jsem přece hledal …. KLÍČ!!!

 

Jsi opravdu hoden Shalidorovy odměny. Druhá část Hole chaosu je tvá!

 

Na to se otevřely dveře a ozářila mě rudá záře Hole chaosu. Jakmile jsem se ale pohnul, objevili se přede mnou dva duchové a snažili se Hůl bránit. Nebylo jim to ale nic platné, má kouzla je rychle poslala tam, kam patří a pak už jsem pomalu vztáhl ruce do studených plamenů, kterými hořela Hůl chaosu. Přiložil jsem tuto část k prvnímu kousku. Obě části do sebe perfektně zapadly a spojily se, jako kdyby nebyly nikdy rozděleny. Nastal čas návratu. Z bludiště jsem se dostal až nad ránem.

Arena 201

 

23. Soumračníku roku 391, 3. Éry – Stonehills

Nejbližší město Labrinthianu se jmenovalo Stonehills. Trvalo mi to dva dny cesty. Do Stonehills jsem dorazil až večer a bylo potřeba najít nocleh. Po chvilce potulování městem jsem konečně narazil na hostinec U žíznivého ptáka. Unaven jsem usnul okamžitě, co jsem ulehl na postel.

 

V noci mě již počtvrté navštívila Ria. Měla radost, že jsem získal druhou část hole. Chtěl jsem jí říct, že Jagar Tharn o nás ví, ale ve spánku jsem nebyl schopen mluvit. Doufám, že Ria to ví. Každopádně se jí zatím podařilo zjistit, že třetí díl Hole chaosu leží někde v Elfím háji. Elfí háj je prastarým domovem elfů a říká se, že odsud pochází svatý První strom, který dal život všem lesům na Tamrielu. Tajemství Elfího háje však bylo velmi dobře střeženo, tak dobře, že většina obyvatel věří, že i elfové zapomněli, kde přesně leží. V Tamrielu jsou tři provincie, v nichž žijí elfové, mé hledání Elfího háje tak musí začít v jedné z nich.

Arena 203


24. Soumračníku roku 391, 3. Éry – Stonehills

Ráno jsem vyrazil do města. Nejprve jsem se stavil v magické gildě, prozkoumal kořist přinesenou z Labyrinthianu. Poté jsem se vydal na tržiště většinu věcí prodat. Cestou jsem se vyptával, zda někdo neví něco o Elfím háji. Většinou se mi vysmáli. U nějaké hospody na mě mávala prostitutka. Nevěnoval jsem jí pozornost, ale najednou jsem zaslechl, jak říká něco o Elfím háji. Prý se mám ptát v provincii Valenwood. Víc mi říct nechtěla, ani od koho tu informaci má. No alespoň něco. Otázkou zůstává, kam se teď vydat. Zda do Valenwoodu hledat další část Hole anebo do provincie Black Marsh za Prstenem Khajitů. Možná bych zas mohl na chvíli zmizet, Jagar Tharn určitě posílí stráže u zbylých částí hole. Takže se vydám do Black Marsh.

Arena 205

 

4. Jitřenky roku 392, 3. Éry – Jeskyně Vojoboth

Cestou do Black Marsh se znovu zjevil Jagar Tharn. Očividně zuřil, že se mi podařilo získat další část hole chaosu. Vyhrožoval a snažil se mě odradit od mého cíle, ale to už udělal minule. Už nejsem ten ustrašený čarodějíček, jako před dvěma lety Jagare. Tvé výhružky mi strach nenaženou!

Arena 207 Arena 208

Arena 210 Arena 211

 

Nový rok jsem strávil někde na cestě v provincii Black Marsh. Tuto provincii obývá lid Argonianů. Argoniané je velmi zvláštní rasa inteligentních plazů. Země černých močálů je tedy jejich přirozeným domovem, zatímco já se tu celou dobu cítil nesvůj. Po pár dnech jsem dorazil do jeskyně Vojoboth. Zdá se mi že na svých výpravách potkávám čím dál těžší protivníky. Například tady jsem nepotkal ani jednoho goblina, ale několik železných a kamenných golemů a dokonce i Ohnivého démona. To určitě nemůže být náhoda, Jagar Tharn nejspíš skutečně dělá vše, co může, aby mě zastavil. Nicméně zatím se mu to nepodařilo.

 

V útrobách jeskyně jsem nalezl mapu, na níž byl vyznačen úkryt Prstenu Khajitů. Ale to přece není možné! To je přece Propast Morghu. Jako malý jsem o ní slýchával pověsti. Tak Khajitové ukryli svůj prsten v naší zemi, v High Rock. Zatoužil jsem se podívat domů! Ale nejprve musím někde získat zásoby na cestu, vždyť jsem na druhém konci Tamrielu. Nejbližší osadou by mělo být městečko Glenbridge.

Arena 213

 

6. Jitřenky roku 392, 3. Éry – Glenbridge

Do osady jsem dorazil večer, cestou se ještě strhla bitka se dvěma orky, kteří se nejspíš chtěli přiživit na mé kořisti. Takže jsem zamířil rovnou do hospody U létajícího džina a požádal o nocleh. Hostinský asi poznal, že nejsem jen tak obyčejný pocestný a šeptem mi sdělil, ať navštívím místní vládkyni Lady Niketeru, že nebudu litovat. Týká seto jakéhosi Nebuchulythu. Nechtěl moc mluvit, ale nakonec jsem z něj vytáhl, že by se tam měla skrývat Medusa.

Arena 215

 

7. Jitřenky roku 392, 3. Éry – Glenbridge

Ráno jsem vyrazil na svou obligátní návštěvu magické gildy a na tržišti prodal svou kořist. Pak jsem se vydal hledat vchod do paláce. Ale nevím, zda si ze mě místní vystřelili nebo to tu mají jako atrakci pro turisty. V místech kde měl být vchod do paláce, stál nějaký měšťanský dům. Možná Lady Niketera chodí domů skrz obývák některého z měšťanů, ale dům byl zamčený a vloupat dovnitř se mi nechtělo. Inu nakonec, s Medůzou potřebují pomoct oni, ne já. Vykašlal jsem se tedy na podívínské obyvatele Glenpointu a vyrazil dále. Pouť za Prstenem Khajitů mě vede zpět domů do High Rock, ale to je moc daleko. Vydám se tedy do Valenwoodu a poptám se po Elfím háji.

Arena 217 Arena 218

 

12. Slunomraku roku 392, 3. Éry – Cormeir Spring

Po měsící cesty jsem dorazil na východní hranici Valenwoodu do městečka Cormeir Spring. Ubytování jsem našel v hostinci U královnina džbánu.

 

Ráno jsem vyrazil do magické gildy. Cestou jsem se vyptával na Elfí háj, až jedna žena mi poradila, ať se vydám do města Eldenroot, tam by prý měli vědět víc. Nic víc jsem zde na hranicích nezjistil. Vydal jsem se tedy dál do Eldenrootu.

 

22. Slunomraku roku 392, 3. Éry – Eldenroot

Po devíti dnech cesty jsem dorazil do vznešeného města Eldenroot uprostřed provincie Valenwood. Zdejší elfové jsou přátelští a vřele mě uvítali. Místním obchodníkům se prý daří. Při procházkách městem jsem se začal vyptávat na Elfí háj. Jeden ze stráží, co měl právě volno, jakýsi Cotan Fernhollow mi tiše sdělil, že o Elfím háji se mluvilo před pár dny v paláci. Zkusím tedy štěstí tam.

Arena 220 Arena 221

 

Po nekonečných ulicích s obchodníky a hospodami jsem se konečně dostal k paláci královny Ulandry. Je zde sice sucho ale zima skoro stejná jako venku. Promnul jsem si ruce, nevěnoval pozornost mrazivému kouři vycházejícímu z mých úst a vyrazil naproti královně.

 

„Tak ty mě žádáš, abych ti prozradila, kde se nachází Elfí háj, místo zrození svatého Prvního stromu. Ano vím, kde to místo je, ale neřeknu ti ho zadarmo. Ne nechci tvé peníze. Chci tvé služby.“

 

„V minulých letech jsme byli svědky jak se náš Valenwood mění. Některé části lesa se staly nebezpečné pro poutníky, jiné se staly temnými a zlověstnými, kde krev prýštila přímo z půdy. Alerion jeden z našich největších mudrců, nalezl jednou těla našich elfů, z nichž byly vysáty veškeré tekutiny. Jejich těla zůstala ležet opuštěna a jejich duše se potulovaly kolem bez vzpomínek na jejich předchozí životy. Bohužel jsme je museli zničit. Deset našich lovců se vydalo prohledat lesy Valenwoodu. Doufali jsme, že najdou klíč k této záhadě. Po dvou měsících nám bylo doručeno několik jejich hlav vyslancem jakési Selene, velekněžky ze Shagrathu, Bohyně pavouků. Po svém vyslanci nám poslala ultimátum: vzdát se Valenwoodu nebo zemřít.“

 

„My nejsme bojovný národ a nemáme stálou armádu. Chceme dále přebývat zde mezi stromy na naší rodné půdě a radovat se ze života v tomto kraji. Nemůžeme se postavit Seleně a jejím pavoučím válečníkům. Mám strach z konce mého lidu a našeho způsobu života."

 

"Zdá se, že ty jsi silný a úžasný bojovník. Zapřísahám tě, zastav její útoky na nás. Zde je místo, které její emisar nazýval Selenina pavučina, místo kde se máme vzdát. Někde zde v temných chodbách leží jediná věc, která nás může zachránit před Seleninou chamtivostí. Někde v její pevnosti leží její „srdce“. Říká se, že je to velký drahokam, do kterého Selena ukryla svou životní sílu. Když nám přineseš tento drahokam, Selena se neodváží na nás zaútočit a mít svůj život na vlásku. Když budeš úspěšný, podělíme se s tebou o naše tajemství. Svaté tajemství Elfího háje. Pomůžeš nám?"

 

I kdybych nechtěl, nemohl jsem takovou prosbu odmítnout. Moc bych za to nedal, že je Selena jedním z Tharnových pomocníků. Ale ať už je to jakkoliv. Elfí lidé mě vždy mile přijali a pomohli. Teď je na čase tuto pomoc splatit. Bez váhání jsem přijal nabídku královny. Královně se očividně ulevilo. Sdělila mi, kde leží Selenina pavučina, nebylo to daleko od Eldenroot.

Arena 223

 

24. Slunomraku roku 392, 3. Éry – Selenina pavučina

Selenino doupě bylo pravda pěkně páchnoucí, ale první patro nebylo nijak nebezpečné. Jak jsem očekával, bylo tu spoustu obřích pavouků, kde bylo potřeba dávat si pozor na jejich paralyzující kousnutí, ale na to jsem byl připraven. Po čase jsem nalezl zvláštní dveře se zlatým magickým zámkem. Mé otvírací kouzlo kupodivu nefungovalo. Mohl bych sice použít Klíč kostlivců, ale dříve než tak učiním, pořádně to tu prohledám. Klíč kostlivců možná bude potřeba spíš na zpáteční cestě. V druhé části patra jsem nalezl zvláštní obrovskou jeskyni s podzemním jezerem a několika ostrůvky. Na jednom z nich se něco zatřpytilo. Byl to zlatý klíč. U chcíplého goblina, ten musí patřit k těm magickým dveřím. Nedočkavě jsem běžel zpátky. A skutečně dveře se otevřely. Za nimi jsem našel strmé schodiště vedoucí někam dolů.

 

Spodní patro bylo jedno velké bludiště chodeb a tunelů, plné pavouků. Další část byla protkaná podzemními řekami, kde na mě čekalo několik zrádných ghůlů. Ve třetí části jsem si připadal jak v labyrintu plném Mínotaurů. Ale to nebylo nic proti čtvrté části, tohoto podlaží. Vypadala jako jakási tréninková zóna. A když jsem uprostřed obhlížel zvláštní ring, vyskočilo na mě několik rozzuřených neskutečně svalnatých divochů. Barbaři! Jen má kouzla mě zachránila před rychlou smrtí. Unaven jsem odpočíval v ringu, když jsem si všimnul nějakého záblesku. Na zemi v prachu ležel malinký klíč, vykládaný diamanty, k čemu asi je? Zastrčil jsem ho do kapsy a pokračoval dál. Pak jsem narazil na velmi zvláštní místnost. Už když jsem se blížil, cítil jsem horko a žár. Ten vycházel z uzamčené místnosti. Pokusil jsem se jí otevřít kouzlem, ale nic se nestalo. Pak jsem si vzpomněl na ten klíček. A skutečně klíč patřil k těmto dveřím. Uvnitř byl ostrov obklopen lávovou řekou a uprostřed ležel velký diamant. To musí být Selenino srdce. Rychle jsem diamant popadl a utíkal k východu, pavouci se mě sice snažili zastavit, ale nalezení drahokamu mi nalilo nové síly do žil, takže neměli šanci. V mžiku jsem byl z jeskyně venku. Teď honem zpátky do Eldenrootu.

Arena 225 Arena 226

 

29. Slunomraku roku 392, 3. Éry – Eldenroot

Do Eldenrootu jsem dorazil večer. Ubytoval jsem se v hospodě U tančícího meče a počkal do rána. Ráno jsem vyrazil bez okolků do paláce. Královna byla nadšená.

 

„Já a mí lidé jsme navždy tvými dlužníky, Morbihane. Dal jsi nám novou naději, za kterou ti budeme vděčni navěky. Přistup a dej mi svou mapu, ukáži ti místo prastarého Elfího háje!“

Arena 228

 

Elfí háj se nacházel, v západní části Valenwoodu, mezi městy Cori Silmor a Woodhearth. Nakoupil jsem ještě nějaké zásoby a vydal se na cestu.

14. Prvosetí roku 392, 3. Éry – Elfí háj

Po dvou týdnech cesty a prodírání se neprostupným lesem se přede mnou objevila zarostlá branka. Tak to je Elfí háj, strážící tajemství věky zapomenutá. Někde zde je třetí část Hole chaosu. Vstoupil jsem dovnitř do chladného lesního bludiště. Mlha vyvolávala ještě větší trudomyslnost než samotné místo. Bylo slyšet šustění v přerostlém a neudržovaném křoví a zdálky se ozývalo zlověstné mručení, které rozhodně nemohlo vycházet z lidských úst. Les byl plný vlků. Vůbec jsem nevěděl, co tu mám hledat a navíc tu nebyli jen vlci, ale taky několik duchů, a rozhodně nebyli přátelští.

Arena 230 Arena 231

 

Po mnoha hodinách bloudění jsem našel branku a za ní vchod do podzemí. Že by to bylo to, co hledám? Sestoupil jsem po schodech dolů. Pod Elfím hájem se nacházelo tajemné podzemní město, protkané řekami a jezery, různými plošinami a chodníky, jeskyněmi a podzemními místnostmi. Nějakou dobu jsem se pokoušel pohybovat vlastními silami, ale zvláště plavání bylo značně únavné. Nakonec jsem zvolil levitaci, čímž se pohyb nad vodními plochami značně urychlil. Po dalších hodinách, když jsem se přibližoval k obyčejným dřevěným dveřím, se ozval tajemný hlas.

Arena 233

 

Vyřeš hádanku mou

a mé tajemství bude odměnou tvou!

-

Kdo se chce ztratit, ten mě má, přestože mě nechce!

Kdo mě chce najít, ten mě má, ačkoliv mě stále hledá!

 

Kdo jsem?

 

Co nechce ten, kdo se chce ztratit? Ten přece nechce zanechat stopy! Ano a stopař hledá stopy, ačkoliv nechává své vlastní.... STOPA! Vykřikl se. V zámku cvaklo a dveře se otevřely. Zahlédl jsem známou záři chladných plamenů Hole chaosu. Ale hůl byla zastřena jakýmsi tmavým dýmem. Bránili ji dva duchové. Obrnil jsem se štíty a svým kouzelným mečem jsem s nimi udělal rychlý proces. Třetí díl se s tichým vrčením spojil se zbytkem Hole. Tvůj konec Jagare se blíží! Vydal jsem se na zpáteční cestu. Když jsem ale přicházel ke schodišti vedoucího zpět do Elfího lesa, brána se přede mnou zavřela a ozval se zase tajemný hlas!

 

Toto místo se stane tvým hrobem! Není jiné cesty odsud!

Odpovíš-li správně na mou hádanku, jsi volný.

Odpovíš-li ovšem špatně, připojíš se ke ztraceným duším Elfího háje.

 

Elfí mithril i Argonianské stříbro zničit dokáži.

Čeho se lidská ruka dotkla, to znevážím.

Všechny věci světa pohltím,

otroky i krále, radosti i prokletí.

 

Proklínáš mou rychlost, ač mé tempo je stálé.

Přejete si, abych se jen lenivě válel.

Můžu se vléct, přímo se plížit, nebo spěchat dokonce i letět.

Jsem vše, co máš! A to už bys teď měl vědět,

co jsem...

Arena 235

 

Čas! Jsi čas a nezdržuj, už jsem tu dost dlouho. Dveře se otevřely a já už jen z dálky zaslechl, že má odpověď byla správná. Elfí háj dnes rozhodně není romantické místo. Byl jsem rád, když jsem ho opustil.

 

18. Prvosetí roku 392, 3. Éry – Cori Silmoor

Po několika dnech cesty jsem konečně zas mezi Elfy Valenvoodu, v městečku zvaném Cori Silmoor. Dorazil jsem pozdě odpoledne, ale podařilo se mi najít rychle sídlo magické gildy a strávit večer, mezi místními kouzelníky. Rychle jsem ještě u obchodníků na tržišti prodal kořist z Elfího lesa. Přece jen cinkající pytel přitahuje všemožné lapky a darebáky. Poté jsem si pronajal pokoj v hostinci U nedočkavého myslivce.

 

Uložil jsem se ke spánku, ale v noci mě probudil sen. Byla to zase Ria Silmane. Varovala mě, že Tharn určitě ví, že se části hole spojují. Zároveň ale objevila úkryt dalšího dílu. Měl by být schován v Obřích síních, stavbě postavené na počest obrů, ačkoliv žádný z nich již věky nebyl spatřen. Říká se, že Obří síně jsou umístěny na útesu s výhledem na Velký předěl., který leží na jižním okrají Tamrielu. Síně jsou tedy pravděpodobně někde na jižním pobřeží.

 

19. Prvosetí roku 392, 3. Éry – Cori Silmoor

Ráno jsem prošel ještě jednou tržištěm a vyptával se na Obří síně. Nikdo nic moc nevěděl, ale některé pověsti prý tvrdí, že Obří síně leží v provincii Elseweyr, která sousedí s Valenwoodem. Prsten Khajitů bude muset ještě chvíli počkat. Pokud jsem tak blízko další části Hole, musím se tam vydat.

 

 

9. Deštivce roku 392, 3. Éry – Dune

Do města jsem přijel ráno, a hned jsem se při potulkách začal vyptávat na Obří síně. Většinou nevěděli. Ale někteří se mi vysmívali, s tím, že kde by v Dune vzali, pobřeží, útesy a moře! Jen jedna osoba mě poradila, ať jedu do města Corinth. Vydal jsem se tedy rovnou na cestu.

Arena 237

 

20. Deštivce roku 392, 3. Éry – Corinth

Do srdce provincie Elseweyr, města Corinthu jsem dorazil po 10 dnech cesty. Bylo krásné jasné ráno a já se zamíchal do davu lidí mířících na místní trhy, návštěvy chrámů nebo magické gildy. Mezi lidmi jsem potkal jednu tulačku Aahni Khavandi, a když jsem rozhovor stočil na Obří síně, k mému překvapení odvětila, že před několik dny viděla prchat z města několik mnichů, pronásledovaných místními mágy a přitom zaslechla zmínku o Obřích síních. Je načase zajít do magické gildy, snad mi budou ochotni říct více.

Arena 239

 

Zprávy se po Tamrielu šíří rychle. Sotva jsem vstoupil do sídla magické gildy, vyšel mi vstříc jeden z kouzelníků, jmenoval se Turamane op' Kolthis a byl mudrcem místní gildy. Věděl, že sháním informace o Obřích síních. Začal mi vyprávět, jak před pár dny byla gilda napadena bojovnými mnichy z Agamanusova chrámu. Mniši tvrdili, že mágové jim ukradli jejich posvátnou kamennou destičku. Ve skutečnosti mágové tuto destičku našli v rozvalinách daleko odsud. Ale jejich převor Sir Galandir musel znát pravou podstatu destičky. Destička je totiž klíčem k rozluštění části Prastarých svitků, té části, která popisuje Obří síně. Magická gilda je moc slabá na odvetný útok, ale s mojí pomocí by destičku mohla získat zpět. Turamane mi tedy nabídl, že mi prozradí místo, kde leží Obří síně, pokud jim získám kamennou destičku zpět. Na rozluštění Prastarých svitků jim moc záleží. Samozřejmě jsem souhlasil. Turamane mi popsal, kde leží Agamanusův chrám. Nebylo to daleko od Corinthu.

 

Dříve než jsem opustil město navštívil jsem ještě místního krále Ak'nira. Král po mě chtěl, abych zabil jakéhosi upíra Moruluse, který trápí jeho lid, ale pochopitelně jsem odmítl. Mám důležitější úkol, než lov upírů. Král byl nespokojen a tak jsem radši rychle opustil město.

Arena 241

 

21. Deštivce roku 392, 3. Éry – Agamanusův chrám

Chrám bránila skupina bojovníků. Byl to lítý boj, ale nakonec má kouzla zvítězila. Teď ještě najít destičku. Galandirovi mniši rozhodně nebyli žádní svatoušci. Spíše než v chrámu páně to tu vypadalo jako v loupežnickém doupěti. Zatím jsem se ještě nesetkal s tolika poklady, jako jich bylo ukryto zde. Musel jsem pečlivě vybírat, co vezmu sebou zpět, protože na všechno bych musel mít několik povozů.

Arena 243 Arena 244

 

Tabulka byla pečlivě ukryta v tajné místnosit ve třetím podlaží. Dalo mi práci jí najít, protože se navíc k ní dalo dostat jen po proudu podzemního potoka. Navíc dveře místnosti byly zamčeny velmi silným magickým kouzlem s hádankou:

 

V Elseweyru i Skyrimu potkáš mě denně,

časem si projdu celý svět.

Svou vládu držím od prvního sémě,

a budu vládnout, než zvadne poslední květ.

 

Nikdy na svých cestách nezabloudím!

A všechny zahrady, parky a pole

po mé přítomnosti žádostivě loudí,

když tma se světlem vymění si role.

 

Ale hádanka mi přišla velmi lehká, správná odpověď mě napadla hned jako první! SLUNCE – vyhrkl jsem a dveře se otevřely. Uvnitř byla uložena neporušená destička. Opatrně jsem jí zabalil a uschoval do vaku, aby se nerozbila. A teď rychle pryč. Ale u brány mě čekaly posily místní stráže. Nevěděl jsem kam dřív skočit. Útoky byly tak silné a rychlé, že jsem nestíhal ani kouzlit svá obranná kouzla. Naštěstí se mi podařilo ustoupit do úzké chodby a tam postupně zlikvidovat jednoho útočníka po druhém. Pak jsem vzal nohy na ramena a pelášil jako zajíc rychle zpět do Corinthu.

Arena 246 Arena 247

 

24. Deštivce roku 392, 3. Éry – Corinth

Myslím, že Turamane byl mírně překvapen, že mi to trvalo jen pár dní, získat destičku z Galandirovy pevnosti. Ať už to bylo jakkoliv, tak si vzal brk, chvíli studoval destičku a pak mi do mapy zakreslil místo kde by se měly nacházet Obří síně. Skutečně to bylo nedaleko pobřeží, jižně od města Tenmar Forest. Nebyl důvod zůstávat dál v Corinthu. Poděkoval jsem Turamanovi a vydal se na jih.

Arena 249


3. Druhosetí roku 392, 3. Éry – Obří síně

Než jsem dorazil na určené místo, ani ve snu by mě nenapadlo, co se tu ukrývá. Jak mohla být tak obří stavba ukryta věky před obyvateli Tamrielu. Obrovské zdi se táhly až do oblačných výšek. Vítr prohánějící se po cimbuří vydával truchlivé kvílení. Někde zde leží čtvrtá část Hole chaosu. Procházel jsem se nějakou dobu, po obrovských zříceninách když náhle jsem zaslechl jakýsi zvuk z hromady suti. Odházel jsem pár kamení a objevil ukrytý vchod do podzemí. Podlaha zde byla pokryta plísní a poškrábaná jakýmisi velkými drápy. Vzduch byl teplý a vlhký.

 

Vydal jsem se chodbou na sever a poté co jsem prošel několik místností, jsem v jedné z nich našel zvláštní zlatý klíč! Bludištěm chodeb jsem se po chvíli vrátil k místu, kudy jsem přišel. V šeru jsem si předtím ovšem nevšiml mrtvého těla. U něj jsem našel naškrábanou zprávu. Mluvilo se v ní o nalezení šesti klíčů, které odemknou tajemství Obřích síní! Podle hrubého náčrtku by tyto klíče měli být ukryty v tomto podzemí. Takže nejspíš už jsem jeden klíč našel, přece ten zlatý klíček. Po chvíli hledání se mi podařilo najít další, tentokrát železný klíč. Pak ale začaly problémy.

Arena 251 Arena 252

 

Pokračoval jsem totiž po jednom ze schodišť dolů. Zde se nacházel obrovský sál, plný krys. Chování krys ale bylo velmi podivné. Pak mi to došlo. Nejspíš jsou nakažené nějakou velmi nepěknou nemocí, po které jsem rozhodně netoužil. Použil jsem svůj svatý prsten a díky kouzlu jsem bezpečně proplul tímto sálem k dalšímu schodišti. Objevil jsem se patrně v některé jiné části rozsáhlého podzemí Obřích síní. Zde jsem našel krásný diamantový klíč a potom ametystový klíč s jeho zvláštní fialovou barvou. Nakonec se mi podařilo najít i zbylé dva klíče, obrovský safírový a drobný rubínový klíček.

Arena 254 Arena 255

 

V jižních prostorách jsem našel velkou podzemní řeku. Zdálo se, že na druhém břehu něco světélkovalo. Přebrodil jsem tedy řeku a nalezl zde jakýsi ostrov, na němž byla velmi zvláštní fontána se sochou draka a pod ní mechem zarostlý nápis Theodorus. Klíče jsem tedy měl, teď jen najít dveře, ke kterým patří. Několik dveří jsem zahlédl v obřím sále, s krysami. Budu se tam tedy muset vrátit. Znovu jsem použil své krycí kouzlo a procházel obří sál, hledaje dveře kam by se hodil některý z klíčů. Přitom jsem si ovšem nevšiml, že mé kouzlo, přestalo působit. Najednou se na mě několik nejbližších krys vrhlo. V poslední chvíli jsem zastavil jejich skok máchnutím mečem, ale už se blížily další. Rychle jsem spěchal k nejbližším dveřím, byly to obrovské dveře se železným zámkem. Našmátral jsem železný klíč a kupodivu tam pasoval. Krysám jsem zabouchl před jejich nechutnými drápy a zuby. Za dveřmi se nacházela malá místnost a v ní další dveře, tentokrát se zlatým zámkem a pak další kde na mě jako dvě oči koukaly rubíny. Další dveře byly vykládány diamanty a poslední safíry. Za nimi jsem našel schodiště dolů. Sešel jsem níž a narazil na fialově zbarvené dveře. Použil jsem tedy svůj poslední ametystový klíč. Celý netrpělivý jsem vešel dovnitř a doufal, že uvidím typickou záři Hole chaosu, ale byly tam další dveře! Jak to? Už nemám žádný klíč, mělo jich být přece šest!? Ale jakmile jsem se přiblížil, ozval se tajemný hlas:

 

„Já jsem architektem tohoto pekla

jehož jméno bylo zapomenuto v prachu času.

Ale tam kde neleží žádný prach.

Tam kde řeka by mohla vyprávět.

Tam ještě znají mé jméno.“

-

„Najdi to místo a pak se vrať

a pověz mi mé jméno.

Pouze tak se dostaneš skrz tyto dveře.“

 

Ale já jsem přece byl u té podzemní řeky. A pak mi to najednou došlo. Skutečně na tom ostrůvku nebyl žádný prach … THEODORUS!

Arena 257

 

„Theodorus, ano Theodorus je mé jméno.

Projdi synu, ale měj se na pozoru před síněmi, do kterých vstupuješ.“

 

Tak konečně další díl Hole osudu je můj. Ale ne, další dveře. Co to bude tentokrát klíč, nebo hádanka? Zase hádanka, ne už ne, už jsem unaven vašimi hádankami! Šáhl jsem do kapsy pro Klíč kostlivců. V zámku zahřmělo a dveře se otevřely. Vešel jsem do velkého sálu, ve kterém se obrovské kamenné podstavce vznášely ve vzduchu, Ucítil jsem známý štiplavý zápach a uslyšel šustění velkých křídel. Byli to homonkulové a hned několik, ano často je kouzelníci používají k hlídání pokladů, takže mě to až tak nepřekvapilo. Musím si dát pozor na jejich blesky.

Arena 259

 

Připravil jsem si svůj paralyzující krystal, seslal na sebe odolnost proti bleskům a vyrazil jsem dovnitř. Bylo jich tam pět, ale naštěstí se mi je podařilo likvidovat postupně. Uprostřed sálu pak náhle zaplápolala známá rudá záře. Studený plamen Hole chaosu. Připojil jsem čtvrtou část, z hole vyšlehl modrý záblesk a spojila se v jeden celek. Už mám půlku hole.

 

6. Druhosetí roku 392, 3. Éry – Tenmar Forest

Zamířil jsem samozřejmě do nejbližšího města – Tenmar Forestu. Musím si zde chvíli odpočinout. V magické gildě jsem nakoupil pár zásob. Poté jsem se vydal k obchodníkům prodat kořist z Obřích síní. Peníze už mě netrápí, za poslední rok jsem si vydělal tolik, že bych si mohl pořídit i menší panství. Ale teď na to není pravá chvíle. Po poledni jsem navštívil baronku Rajjan, ale byla to jen namyšlená fiflena, tak jsem rychle opustil palác. Najdu si nějaký pěkný hostinec, a dám si něco dobrého k pití! No nevím, jestli Hospoda U rezavé dýky, splňovala mé představy o pěkném, hostinci, ale bylo mi to nakonec docela jedno. Zaplatil jsem za pokoj. Dal si jeden sidr a šel se natáhnout.

 

Nespalo se mi dobře. V noci se zjevila Ria, Tharn prý po mě intenzivně pátrá. Sice neví, kdo jsem, ale cítí sílu Hole. S polovinou hole jsem pro něj jak lucerna v temném lese. Musím si dát pozor. Pátá část hole prý leží ve starodávné čarodějnické citadele zvané Křišťálová věž. Říká se, že jižní vrchol Dračího zubu, který se rozprostírá mezi ledovými horami High Rock a lesy Valenwoodu, je možné vidět z horního balkónu Křišťálové věže. Je tedy pravděpodobné, že věž bude někde jižně na dohled od Dračího zubu. Musím ji najít a dostat se k ní!

Arena 261 Arena 262

 

Bez ohledu na to, že jsou dnes Oslavy druhé setby, myslel jsem na další úkol. Ale nejprve se vrátím do High Rock. Chci už konečně přijít na kloub záhadě Prstena Khajitů. Navíc doufám, že zmatu tak Tharnovy nohsledy. Budou mě čekat spíše na místech, kde jsou ukryty další díly hole. A síla Prstenu by se mi velmi hodila v mém dalším boji. Bude to čím dál těžší.


Retrogaming merch - HV 1701.cz
 možnosti podpory
🍺 Buy me a beer
 hľadaj v časopisoch
 hľadaj všade
 posledne pridané hry
Tomb Raider II, 22.02.2024
Joust, 24.11.2023
Fortress of Dr. Radiaki, The, 01.10.2023
Rampage, 23.09.2023
Lost Vikings 2: Norse by Norsewest, 03.07.2023
Falcon, 03.05.2023
Metal Gear, 18.10.2022
Clock Tower, 26.09.2022
RoboCop 2, 09.05.2022
Ztracený ostrov, 01.05.2022
[ viac ]
 diskmagy
 Narsil
 Pařeniště
 KLAN
 PC Engine
 Bonus
 follow / sharing
 štatistiky
 Hry :: 1271
 Prílohy :: 8235
 Komentáre :: 7766
[ viac ]
Copyright © 2018 DJ, design & code by DJ
| OldGames | Online Hry | Časopisy | Diskmagy | Zberateľstvo | Diskusné fórum | Galérie obrázkov | Prílohy | PC hry | Mapa stránok | Odkazy | Kontakty |
| RSS-všetko | RSS-hry | RSS České hry | RSS-komentáre | RSS-diskusia | RSS-časopisy | RSS-prílohy | Facebook | Twitter |
 | Divinity: Original Sin | The Bard's Tale | Might & Magic X: Legacy | Legend of Grimrock II | King's Bounty: The Legend | Dune 2000 | Fix-It Felix Jr. online | DOSBox