Tak v tom případě je vše v nejlepším pořádku. :-)

jasne, myslel jsem byvalou kralovnu. Jinak o te druhe mistnosti vim.

S tema dopisama to je možný, ale ty teď na dopis nečekáš. Předpokládám, že si rozumíme a že "bývalou princeznou" myslíš, bývalou královnu Myniseru. Pokud jsi jí našel a nic tineřekla, tak znovu upozorňuji na poslední větu, kterou ti řekla Morgiah. A pokud chceš, přidám ještě jeden hint, rozkliknutí ponechávám na tobě.

Spoiler » V Daggerfallu je ještě jedna místnost, velmi podobná té místnosti, ve které si našel Myniseru!

Ale za králem červíčků určitě zajdi znovu, to máš pravdu to patří do hlavního questu...

MAROS S: no jo, jenze to poflakovani je presne to, proc jsem The elder Scrolls tak dlouho opovrhoval. Me to poflakovani se, kdy se nehnu nikam dale nebavi a to u zadne hry. Potrebuji citit posun dopredu. Proto jsem taky arenu nedavno nadsene dohral, pustil jsem se do ni s tim, ze dohraji dejovou linii a budu ignorovat presne to, co me od dohrani kdysi davno odradilo. Tj,. poflakovani se, cili zbytecne ztraceni casu.

V Daggerfallu nehodlam udelat tu chybu, ze se hrani stane bezcilnaym poflakovanim se. Questy pro uildy jsem plnil jen kvuli reputaci, nejakeho toho nalevelovani se, ale primarnim cilem pro me je dojet dejovou linii.

Crash: ono ty questy vypadaji nepovinne a mozna by ses dokazal dale prokousat dale, ale ono jde o to, ze plneni tech nepovinne povinnych questu ti zpristupnuje ruzne hinty. Prosel jsem si par webu o Daggerfallu a ono to je pry naskriptovane, tak, ze se proste treba nic nedeje a hru k posunu nakopnes az svym konanim. Takze plnis questy pro kde koho a mimodek splnis i nejaky nakopavaci dale. A ty dva zminene jsou presne ty nakopavaci, ktere posunou udalosti v pozadi jakoby ale a program muze spustit treba scipt, zek tobe nekdo pribehne s dopisem aposle te nekam dale plnit dejovou linii.

Tvuj hint jsem vyuzil, nicmene po vlezeni do mistnosti s byvalou princeznou se na me vrhnou straze. Pobil jsem je, nicmene jsem to loadnul, protoze jsme se bal o reputaci. Cestak ni povede asi jinudy a pozdeji, protoze ona mi nerekla nic. Mnohem podstatnejsi byl vzkaz od Nekromancerskeho krale, ktery jsem nebral moc vazne v potaz, ale dle navodu je to vlastne dalsi dejovy quest a musim udelat to, co jsem nemel puvodne vubec v planu. Vydat se za kralem Nekromanceru znova.

Ringo: Král Necromancerů to ano, to je hlavní linie, po splnění tohoto questu, si se od Morgiah dozvěděl, že máš navštívit Myniseru. Já reagoval na to co si popisoval po tom, ty questy v Daggerfallu. Zde skutečně musíš najít Myniseru, abys to posunul dál. Pokud si jí ještě nenašel, znovu připomínám svůj hint a druhou nápovědu ti dala Morgiah ve svém komentáři v poslední větě (poslední obrázek v tvém příspěvku z 8.9.). No a Nulfaga sice do hlavní linie spadá, ale ten quest je nepovinný a nijak tě to v příběhu neposune, kdybys ho nesplnil nic se vlastně neděje, alespoň myslím.

A Marosovi si tady dovolím odporovat, klidně bych se vyflákl na příběh v Areně, ale v Daggerfallu by mi to bylo líto, takže já tedy za sebe doporučuji, aby si v dějové linii pokračoval. Naopak klidně se vykašli na vedlejší questy, pokud nepotřebuješ levelovat, i tak toho uvidíš hodně a na druhou stranu vidět v Daggerfallu všechno, to se fakt nedá, pokud to nechceš hrát několik let.

No a, ja som sa "placal" dobrych 90% herneho casu a uplne mi to tak vyhovovalo. Kasli na dejovu liniu a uzivaj si zivot vo svete a Ne-nutnost "speedrunovat" po nejakych dejovych questoch. Ked teda odhialdnem od toho ze mas aj ine hry rozohrane, ehm....

tak mi to nedalo a kouknul jsem se do navodu na vec, ktere uz jsem prosel, jestli tam najdu, co by me melo natuknout dale a ono jsem se az tak uplne po bocnich questech neplacal, jak vylet za kralem Necromanceru, tak vyresei babicky Nulftagy spada do hlavni dejove linie a jsou to questy, po jejichz splneni by me mela hra nakopnout dale. Coz me trochu potesilo, uz jsem mel obavy, ze se ve hre bezcilne placam:-)

Ahoj
Malý hint ke gildám, pro postup v guildě musíš mít jednak příslušnou reputaci, kterou získáš plněním questů, ale i dovednosti v gildě požadované na určité úrovni, viz tabulka (doufám, že bude k přečtení).
Hodnost Reputace Hlavní dovednost Další dovednost
0 0 22 4
1 10 30 8
2 20 38 12
3 30 46 16
4 40 54 20
5 50 62 24
6 60 70 28
7 70 78 32
8 80 86 36
9 90 94 40

Hlavní + nějaká další dovednost jsou ty, které guilda vyžaduje ke vstupu.

Edit: moc k přečtení to tedy není, že (tabulka zkopírována z mých poznámek v *.txt].

Ano náhodou, když jsem tam byl poprvé, tak jsem do dveří taky nenakukoval. V Aréně to většinou nedopadlo dobře...

Diky za napovedu, jinak to, co jsi mi napsal ve spoilu, k tomu ses dopracoval nahodou nebo ti tuinformaci nekdo sdelil? Zajimalo by me to proto, ze me by nikdy nenapadlo ten sal nejak podrobne zkoumat:-) Coz by jako znamenalo, ze bych tu hru nikdy nedohral?:-)

Jinak to generovani nahodnych questu je po case otrava, pokud ma clovek v umyslu hru dohrat, ale na druhou stranu musim rici, ze to makouzlo v jedne veci. Kdyby nebylo na svete vice her a clovek by byl odkazan jen na Daggerfall, tak by se tech vedlejsich questu dalo krasne uzivat a jak si to tak sepisuji co ve hre zazivam, tak by to generovalo X ruznych pribehu:-)

Tak myslím, že potřebuješ malou nápovědu, protože tvé podezření, že se plácáš ve vedlejších questech, je správné.

Spoiler » Prozkoumej pořádně hlavní sál v Daggerfallu, ne všechny dveře vedou do podzemí...

EDIT: BTW když tak o tom přemýšlím, tak ta změna pravidla pravé ruky, na pravildo levé ruky, není zas tak úplně od věci. ;-)

Takže Babičku královny Daggerfallu jsem našel, pěkně hnusná babice to je teda:-) Její hrad byl nechutným spletencem a po té co jsem ji našel jsem zjistil, že jsem vlastně prozkoumal jen pravé křídlo hradu. Vydal jsem se projít to levé, ale došly síly a trpelivost. Spletitost nebrala konce a navíc všude samý Battlema, který mě razil k zemi jediným úderem na blízku, takže 10x load na jednoho battlemaa me brzy přestal bavit, teleportnul jsem se k vychodu a upaloval za královnou vDagerfallu, abych ji sdělil, že babička je ok:-)

Princezna se zatvářila spokojeně, ale to je tak vše. Dále se se mnou enbaví. Král mi nechce nic sdělit o Myniseře a to vlastně nikdo. Prej s takovou lůzou jak jsem já se nebudou o tomhle bavit.

No co, zkusím ještě jednoho ze šlechticů u králova trůnu. ten po pravé stranš mě pošle do pryč, ten po levé straně mi dá quest, musím doručit Deadřino srdce Alchymistce v Eastbridge. Nu což, nebudu lelkovat jen tak, quest splním.

Po jeho splnění jsem se vrátil ke šlechticovi a heuréka, dal mi nějaký quest, v němž se zmiňuje o Myniseře, že by tudy vedla cesta? Uvidíme. snad to není zase jen nějaký boční generický quest, který mě má utopit v kobce. V tomto směru moc Dagerfallu zatím nerozumím, nevím zda plním už příběh nebo se plácám pořád na bočních questech. Těžko říci.

Obr.:

1) Královnina babička.

2) Spokojená princezna

3) quest, který mě možna popošoupne dále

Vrátil jsem se do Daggerfallu. Dle zprávy princezny z Wayrestu měl být dopis, po kterém pátrám, ukraden královně Daggerfallu Aubk-i guldou zlodějů, kteří dopis prodali Gothwogovi, warlordem Orků. Dále zpráva naznačuje, že se mám zaměřit na jména jako Gothryd a Mynisera. Nevím jestli mi něco uniklo, ale kde najdu Myniseru nevím.

V královském sídle Daggerfallu me nenapadá nic jiného než prokecnout Aubk-i. Ta mi hned zadá quest, že se mám jít kouknout, jak se daří její babičce Nulfagou, která sídlí v hradě Shedungent ve Wrothgarii. Dále se se mnou o ničem nechce bavit. Tak doufám, že jde o nějaký klíčový quest, který to posune nějak dále.

Hrad je plný Battlemagu, kteří mi dávají fakt zabrat, jejich paralýza mě vede k několikanásobným loadingům. No partička k pohledání, královská rodinka bude asi taky pěkná partička. Nejdříve mě to zavede k Necromantovi, teď k nějaké pochybné babičce sídlící v hradě plném šmejdů.

Potkám také pár Zombií a po zabití jedné co nevidím, vyskočí pozdrav Červího Krále Necromantů, že je poctěn, že jsem jej navštívil a že mi bude tyhle kamrády posílat častěji, že je sice můžu na chvíli zničit, ale on je vždycky oživí a pošle za mnou. No do čeho jsem se to zapletl....:-) Sakra, teď koukám že se fotka toho Krále Necromancerů nenačetla a já už ji i smazal z počítače, takže aspoň něco že mi bude na památku posílat:-)

Tak dávám teda na rady zkušenějších a vrhám se na hlavní dějovou linii, neboť u plnění questů pro guildy začínám pociťovat, že mi nemají už co nového nabídnout a navíc snad ani po 10 questu v řadě pro magickou guildu mě stále nehodlají povýšit. Buďto mi natolik klesla reputace, že trvá dlouho než ji zase bnabydu a nebo jsou questy ohodnocovány dle složitosti, nevím, těžko říci.

Takže příběh (alespoň doufám, že jde o hlavní dějovou linii:-): Na radu Lady Brisieny, která mi doporučuje vést pátrání ve věci prokletí Lysanduse a zmizení dopisu pro královnu Daggerfallu v provinciích daggerfall, Wayrest a Sentinel. Od počátku šmejdím po Daggerfallu a někdo mi podstrkuje dopis od princezny Morgiah z Wayrestu. V dopise stojí, že jestli se chci dozvědět nějaké užitečné informace, mám se za ní zastavit.

Putuji tedy do Wayrestu. S grafikou si Bethesďáci opravdu vyhráli. Wayrest je typický zámek jak je známe i ze středoevropského prostoru. Obrovské zahrady okolo, za zahradami budova ve tvaru podkovy, stejně tak oboustranné tvarované schodiště vede k bráně zámku. Vstupuji tedy dovnitř, potkávám se s princeznou. Tam i samozřejmě nechce dát informaci jen tak a chce po mě, abych doručil jistý dopis Králi nekromancerských červů (King of Worms of Necromancers), který sídlí v hradě Scourg Barrow.

Vydávám se tedy do tohoto dungeonu a bloudění v kobkách této hry nabývá pro mě nového rozměru. Čekají mě velmi spletité chodby, poprvé potkávám Licha, který je na mě příliš silný a musím jej oproti jiným nepřátelům likvidovat různými magickými střelami z kouzelných předmětů, které s sebou vláčím. Co se týče struktury dungeonu, nacházím pěkné, až Ultimovské, propastim mosty přšes ně, taky si i zaplavu. Nacházím ale i místnosti, které jsem už viděl v jiných dungeonech několikrát a je jasné, že v takto rozsáhlé hře nemůže být vše originální a ojedinělé, že mnohé věci se rýsují podle randomizovaných šablon a na konce chodeb jsou prostě někdy až okatě připlasknuty šablony místností, které jsou nachlup stejné jako v jiných dungeonech, které jsem již navštívil.
Opět zafungoval zákon schválnosti a Krále nekromancerů jsem našel až v poslední neprozkoumané části dungeonu. Pravidlo pravé ruky při prohledávání dungeonů asi změním na pravidlo levé ruky, protože po pravé ruce obtočím vždycky celý dungeon a kdybych se vydal místo toho od vchodu do leva, mám záhy nalezeno to co hledám:-)

Král nekromancerů mi dává dopis pro princeznu, že úkol byl splněn, mohu se vrátit do Wayrestu a vyslechnout si onu důležitou informaci, kterou mi princezna slíbila. No, informace mi zase až tak klíčová nepřišla, za to riziko, které jsem podstoupil, nicméně asi to bylo pro posunutí se v příběhu nutné:-)

Obrázky:

1) Zámek Wayrest
2) Král Necromantů
3) Informace

Este Knight guilda ti po dosiahnuti najvyssej urovne daruje zadarmo Dom, teda nehnutelnost, ale to je vzhladom na to ze po case sa uz aj tak hrac stava multi-milionarom uplne nepodstatny benefit, navyse je to majetok nehnutelny cize je viazany na jedno konkretne mesto. Takze lod je urcite zaujimavesi kus majetku. Ale ako pre niekoho to moze byt zaujimave.

Rozumím tomu levelování skrz questy, já jsem to ještě doplňoval průzkumem dungeonů, jejichž mapy jsem objevil. Taky mě nebavilo vyrazit si jen tak. Využití trenérů je určitě dobrý nápad, navíc postupně se jejich služby zdražují, takže teď to máš levnější, i když já později už nevěděl co s penězi.

Reputaci bohužel ve hře nezjistíš (dá se zjistit snad jedině přes nějaký save game editor), psal jsem tu o tom kdysi příspěvek, že by mě to taky moc zajímalo. Na UESP stránkách je sice snad u všeho uvedeno, jak a co přesně tvojí reputaci ovlivňuje ale v podstatě manuálně se to sledovat nedá, že by si jako člověk vedl vlastní evidenci. Je toho strašně moc co jí ovlivňuje, navíc tvoje reputace je u každé skupiny obyvatel jiná, a ještě bys musel i sledovat čas, kdy si pro koho co naposled udělal a jestli ti neklesla reputace neaktivitou. Když si to teď čtu na UESP tak ten systém reputace je v Daggerfallu opravdu vymakaný.

Přidávám své postřehy a doporučení ohledně gild, mohlo by ti to pomoct, rozhodnout se do jaké gildy jo a ne. Ale samozřejmě jsou to informace navíc, které si zatím nejspíš nezískal a nevím jak moc ortodoxní seš vůči návodům a spoilerům, takže to pro jistotu dávám do spoiler tagu, ale myslím, že to klidně rozkliknout můžeš, hru ti tím určitě nezruinuji.

Spoiler » Co se týká těch gild tak stejně jako ty bych se na Kynareth vykašlal, nakonec jsem to i udělal. Já bych možná spíš pokračoval v plnění questů pro ten rytířský řád, protože tam můžeš dostat quest, který nakonec vede k získání artefaktu. Magická gilda ti sice umožní získání artefaktu také skrz vyvolání Daedry, ale to až při hodnosti Warlocka, kam jsem se dostal až ke konci hry. Já si vůbec nemyslím, že artefakty jsou k ničemu, znovu uvedu příklad získání Oghmy Infinium, která ti umožní rozdělit 30 bodů mezi vlastnosti, to je skok o zhruba 5 levelů. Další artefakty jsou mocné prsteny nebo amulety a nebo skvělé zbraně. Zrovna si myslím, že pokud máš stále problém se souboji, tak by se ti něco takového mohlo hodit. My už jsem tenhle spor o artefaktech vedli v diskusi u Arény, takže to nechci znovu rozpoutávat. Ale každopádně ten rytířský řád má úplně stejnou nevýhodu jako řád chrámový. V každé provincii je jiný řád. Sice snad by měli mít pár chrámů i mimo svou provincii, ale jakmile opustíš Daggerfall budeš težko hledat sídlo svého řádu ("Knights of the Dragon" jestli se nepletu), abys pro něj splnil quest.

Fighters gilda má přesně opačnou výhodu, najdeš jí skoro všude, zajímavý je pro tebe možná bojový výcvik, pak ti umožní ještě přespávání zdarma (jakmile ale budeš mít loď tak to budeš mít taky a kdekoliv) a opravu předmětů ale za peníze. Takže jakmile vyčerpáš výcvik tak já osobně nevidím žádný velký benefit.

Mě nakonec jako druhá gilda docela vyhovovalo Dark Brotherhood, najdeš ho taky skoro všude, nabízí prodej a výrobu lektvarů, prodej soul gemů (ale to máš i v magický gildě), výcvik taky v některých bojových skillech a pak zajímavého Spymastera, na jehož využití jsem bohužel neměl dostatečný rank, který ti prý poskytne spoustu užitečných informací. Asi to funguje jako obyvatelé ve městech, ale zatímco ty ti řeknou max jednu informaci, a ještě nemusí být úplně přesná, Spymastera se můžeš vyptávat vlastně neustále a jeho informace by měly být pořád co nejpřesnější. Docela rád bych viděl zda to má nějaký smysl, nebo ne. Ale samozřejmě vstup do Dark Brotherhood je podmíněn tím,že se vydáš na temnou stranu síly (musíš zabít tři nevinné obyvatele, nebo 15 stráží)

ted nevim z hlavy, ale jsem v Guilde magu, Fighteru, pak nejaky rytirsky rad, diky kteremu mam v hospodach v Daggerfallu pokoje zdarma a pak ten chram s polonahymi zenskymi, Kyneth nebo tak nejak. Questy chci plnit hlavne pro magy, na chram se hodlam vykaslat uplne a jeste budu plnit questy pro jednu guildu a rozhoduji se mezi temi rytiri a mezi fightery. vzhledem k tomu, ze jsem Battlemage, tak asi pro Fightery, nevim co vice pozitivniho mi muze prinest rytirsky rad.

Jinak jsem postupne vysledoval, ze magove jsou klicovi pro pristup ke kouzlum a zbytek je prakticky podobne nepodstatny jako artefatkove questy v Arene, ktere jsem s klidem vynechal a prakticky o nic neprisel. Ty questy pro guildy jsem zacal plnit hlavne proto, abych neplenil dungeony jen tak bezcilne a to pleneni delat musim, protoze chci postavu natrenovat. Kazdopadne jeste budu chvili pendlovat mezi Guildami, dokud mi tam treneti nenatrenuji moje skilly na 50%. Prijde mi jednodussi naskrabat hromadu penez v nedaleke krypte a pak u trenera dat 1x trening, 3x 3hodinove cekani a zase trening, nez X krat seknout do nepritele.

ad reputace - jak vlastne zjistim, jakou mam kde reputacia jestli mi roste nebo klesa? Je to skryty udaj nebo se na nej muzu nekde kouknout?

Čtyři gildy je docela dost, zvlášť pokud budeš chtít zvyšovat svou hodnost ve všech, tak tě čeká dlouhá cesta a každopádně se připrav na mnohem delší herní dobu, než jsem měl já. Na druhou stranu, kdykoliv se na nějakou gildu můžeš v podstatě vykašlat, na magickou bych to nedělal ta je sakra užitečná. Nevím v jakých seš gildách, ale pokud jseš členem i chrámového řádu, tak bacha v jiných provinciích jsou jiné řády, takže nečekej, že v každém městě najdeš svůj chrám a budeš se muset vydávat na cesty jenom kvůli tomu, abys našel svůj chrám. Jo a poslední věc ke gildám, pokud dlouho pro svou gildu nic neuděláš, tvá reputace se bude snižovat, takže o hodnost můžeš nakonec i přijít. První pokles by měl přijít snad po měsící, což není zas tak dlouhá doba, ale zisk reputace by za splněný quest by měl být větší, než ztráta reputace po měsíci nečinnosti, takže furt bys měl být v plusu. (I když mé zkušenosti se zlodějskou gildou byly v tomto ohledu tristní.)

Jinak určitě bych se už pustil do hlavního příběhu. Pokud se nepletu, skoro žádný quest z hlavní linie nemá požadovaný termín splnění. A ty co ho mají tak tam se jedná o setkání s někým někde v hospodě, a na to můžeš být na Levelu 1. Takže ti nehrozí, že bys hlavní linii nějak zazdil tím, že nejsi schopen zatím splnit nějaký quest a musíš levelovat, což zabere čas...

Tak abych se posunul kousek dale, rozhodl jsem se zacit plnit Questy pro Guildy. Vstoupil jsem do vsech 4, ktere jsou v Daggerfallu. Nejprve jsem se rozhodnul plnit systematicky questy pro Guildu Magu. Nejprve jsem si vybiral jen ty hlidaci v Guilde. Pak jsem si troufnul na dva Questy, ktere spocivaly v doneseni nejake ingredience (Orc Blood) z jakesi opustene rezidence. To vyslo taky, bylo to schovane za prvnimi dvermi v prvni odboce.

Dalsi dva Questy spocivaly v nalezeni nejake osoby v jinem meste a tam i predala nejaky vyzkum, na kterem pracovala. Ten jsem mel donest zpet do Guildy. Hrozilo sice, ze me budou sledovat Necromanceri, ale ani jednou k tomu nedoslo. Takze opet bezpracne splnene dva Questy.

Postoupil jsem na level 9 a troufnul jsem si na slozitejsi Quest. Zabit maga v Hrade Necromoghan. Hrad byl vzdalen 3 dny cesty od Daggerfallu. Nejhorsi bylo, ze termin byl docela kratky, na splneni mam jen 13 dni. Hrad byl docela slozity, spletity. Plny kostlivcu a zombii, coz bylo v pohode, horsi byli duchove, kteri me dohnali k castemu loadingi, protoze pouzivali paralyzu. Ale narazil jsem na nekolik Vampire ancient a to byl teprve masakr, snazil jsem se je zneskodnit tak, aby me ani jednou nezasahli. Kdyz jsem se jim priblizil na dosah, srazili me k zemi tremi ranami.

Jako na potvoru jsem nasel Maga, ktereho jsem mel zabit, az po uplnem prolezeni celeho spletiteho hradu. Nakonec jsem nasel tajnou mistnustku, do ktere bylo treba vylevitovat nahoru.

Pelasim zpet do Daggerfallu, jelikoz nevim, kolikrat jsem odpocival, doufal jsem ze stihnu 13ti denni termin.

Stihnul jsem, za odmenu jsem ziskal nejakou kouzelnou tuniku. Trochu jsem zklaman, protoze ani po ctvrtem questu v rade neprislo
povyseni. Jsem Rank Conjuror a do tehle tridy mi stacilo na kazdy dalsi stupen splnit dva questy. Ted jich bude treba plnit asi vice, takze dosahnout maximalni tridy v kazde guilde, do ktere jsem se prihlasil, nebude nic jednoducheho. Stale nevim, jestli se mam pokouset posunout se v pribehu, jestli nebudu poslan do nejakewho sileneho dungeonu, ktery bych na tomto levelu jeste nezvladnul. Ale asi to risknu, at se pohnu ve hre kousek dale.

Tak to je pro mě Ringo asi ta největší pocta! :-)

mě tento deník např. namotivoval k tomu, že jsem Daggerfall rozehral a jelikož tím pádem chci zahrát celou The elder Scrolls serii, tak po té, co jsempřed pár týdny dohrál Arenu jsem se pustil nyní konečně do Daggerfallu a už je asi 2 týdny hraji:-)

Cital som poctivo kazdy riadok a spominal na tie casy ked bol aj pre mna Daggerfall novy. Na strednej skole. Uf. :) Ale naozaj som si vyborne zaspominal a nakoniec som aj rad, ze sa Daggerfall pacil a evidentne hodne, pacil :)

Ja uvazujem, ze by som sa po rokoch pustil do Battlepsiru - je to uzavrety dungeon, takze nic divoko rozsiahle a davno si nepamatam ani milimeter chodby, takze by to mohlo byt aj zaujimave. Akurat naposledy ked som to (po rokoch) skusal, "stratil" som sa hned na zaciatku :) Battlespire ma totiz viac chyb nez by bolo pekne a to aj v oblasti UI.

Tak som si teraz pozrel ten CZ navod co je v dokumentoch a myslim ze toto je presne to miesto zabugovane - "Vedle velkého meče se na plošině otevřel poklop." Ano poklop, toto by malo byt na 99% to miesto konca v dosledku bugu. Cca 3 riadky pred koncom to by sedelo podla toho co si pamatam ze som mal v navode vtedy, tiez to bolo tak 3 riadky pred koncom a naozaj to bol skor poklop nez regulerne dvere.

Ale ako hovori Crash, po XYZ milion hodinach hrania skoncit 3 riadky perd koncom - to fakt naserie.

Rádo se stalo. :-)

Crash: Nechtěl jsem tu psát Off Topic, ale teď můžu.
Vše jsem poctivě četl a děkuji za poutavé a poučné postřehy ze světa Daggerfallu!

Chystám se napsat pro Oldgames.sk pořádnou recenzi, takže zhodnocení vezmu velmi ve zkratce. Strávil jsem v Daggerfallu 115 hodin čistého času a rozhodně toho nelituji. Daggerfall je BOMBA! Bomba která se asi ve své době sama odpálila do zatracení kvůli svým bugům.

Daggerfall má naprosto úžasný a uvěřitelný příběh plný zamotaných vztahů a to je pro mě velké plus. Daggerfall přinesl výbornou tvorbu postavy a skoro dokonalý systém levelování pomocí skillů a jejich rozvíjení. Daggerfall nabízí spoustu možností jak ho hrát. Daggerfall přináší gigantický herní svět, nespočet postaviček se kterými se můžete setkat, a hlavně úžasnou atmosféru dotvářenou skvělou hudbou.

Ano má i své chyby, v první řadě jsou to bugy, které občas přivedou hratelnost na bod mrazu. Dále to pro mě byly zvuky, které byly často také zabugované a občas mi to ve sluchátkách skřípalo a pištělo, až jsem je musel sundat z uší. Problematický byl i automapping v kombinaci s překomplikovanými náhodně generovanými dungeony, který posouvá procházení dungeonů až na hranici "hardcore" hraní a méně trpěliví jedinci to nejspíš často vzdají.

Mohl bych toho o Daggerfallu napsat mnoho. Nakonec sem jsem toho už mnoho napsal. Pokud bych měl své hodnocení shrnout do jedné věty tak řeknu: "Zahrajte si Daggerfall a dejte mu šanci."

Závěrem chci poděkovat všem, kdo sledovali tento deník, a zvláště všem, kdo sem i svými komentáři přispívali! Bylo to perfektní a ani na chvíli jsem neměl pocit, že si tu píšu něco sám pro sebe. Bohužel musím na rovinu přiznat, že mnou avizovaný literární deník s největší pravděpodobností nevznikne. Vím, že jsem ho v začátcích slíbil, vím, že jsem tu i drze zveřejnil malou ochutnávku, ale skončil jsem s jeho psaním záhy poté, a v tuto chvíli skutečně nemám motivaci se pustit do jeho dokončení. Takže pokud se na něj náhodou někdo těšil, tak je mi to sice líto, ale zklamu vás...

Na závěr přidávám finální statistiky upíra Malleitana. Chybělo mi jen trocha "štěstí" a měl by všechny vlastnosti na stovce. Magické skilly za těmi bojovými značně zaostávaly, ale neprováděl jsem žádné kouzlení do zdi. Tréninkově jsem si zakouzlil jen občas před spánkem, abych vyplýtval zbytek spellpointů, které se spánkem zregenerovaly. Kouzlení jsem rozvíjel až tak v poslední třetině hry, kdy jsem se na to vyloženě soustředil, protože souboje mi nedělaly vlastně po skoro celou dobu problémy.

Dotek drahokamu mě teleportoval zpět k Nulfaze do Shedungentu. Nulfaga mě následně nechá nahlédnout do Knihy Času, abych spatřil co se stane v následujících několika dnech jako výsledek mého konání. Poté se odehraje závěrečná animace, ve které jsem spatřil Underkinga jehož několik set let trvající spánek byl konečně ukončen, jeho tělo se spojilo s jeho srdcem a on v se v oslnivém záblesku konečně dočkal své smrti. Závěrečná animace se liší dle toho, komu jste předali Totem. Nulfaga mi pak sdělila, že můj úkol je u konce, a že Tamriel už nebude nikdy takový jako byl dřív. A to je už opravdu konec.

Tedy konec hlavní příběhové linie, nikoliv konec hry, ta žádný nemá. Klidně tu můžete strávit další měsíce a roky, plnit úkoly pro gildy, šlechtice, obchodníky, vydávat se na dobrodružné výpravy do jeskyň, a opuštěných hradů, sbírat ingredience pro tvorbu lektvarů, hnát se za dalšími artefakty a nebo se jen tak volně toulat krajinou.

No přísně vzato jsem se vlastně o moc dál než ty nedostal. Nebýt návodu tak bych skončil asi taky někde tam. Ale nedovedu si představit tu frustraci, když se po desítkách respektive stovkách hodin dostaneš tak blízko konci.... a NIC! Asi bych umřel vzteky... :-)

Sice jsme se u deníku shodli, že používání spoiler tagu je nesmysl, ale tentokrát to udělám. Přece jen je poslední level jedno velké puzzle a já tu z něj dost věcí prozradím, takže kdo si to chce dát naostro bez návodu, tak nechť nekliká a zůstane v nevědomosti...

Spoiler » Bez návodu bych možná zvládl první část tohoto bludiště, ale díky němu jsem zjistil, že mě čeká ještě dalších pět částí, docela masakr. Druhá část se znovu odehrává ve zdánlivě prázdném prostoru uprostřed kterého se vznáší obrovská pyramida. Samozřejmě se musíte dostat dovnitř, to ale také není úplně jednoduché. Navíc uvnitř se nachází osoba v podobě člena Dark Brotherhood, která otvírá další cestu jen když uhádnu její jméno. To se dá najít na hřbitově který se nachází na dalším ostrůvku mimo pyramidu, kterého jsem si ovšem na začátku vůbec nevšiml. Uvnitř pyramidy je několik padacích dveří, které se většinou také otvírají mimo ní. Dokonce pokud nemáte levitaci, můžete tu i totálně uvíznout. Mimochodem, pustit se do Mantellan Cruz bez schopnosti levitace je holé šílenství. Sice to jde, ale obtížnost je podle mě dvojnásobná. A ještě bych měl zmínit jednu věc, z Mantellan Cruz vede jen jediná cesta ven, a to skrz všech 6 sekcí a nelezení Mantelly. Takže jak už jste jednou tady, není cesty zpět (tedy kromě magického "Load").

Když jsem se tedy konečně dostal na dno byl jsem teleportován do třetí části. I třetí část se odehrává v prostoru. Uprostřed je jakási obrácená svatyně, která je tentokráte skryta pod obrovskou skálou. Svatyně má 4 vchody ze všech světových stran a v jednom z nich je modrý obelisk, to je teleport do další části. Zde jde tedy o to, nalézt způsob jak otevřít dveře s obeliskem. Tentokrát to zas tak těžké nebylo.

Čtvrtá sekce je jiná. Nejprve jsem se objevil v normální místnosti s osmi dveřmi. Ale pouze jediné vedly k východu do obrovské místnosti, ale tentokrát byly její zdi jeden velký oheň. Uprostřed levitovala gigantická lebka a kolem ní bylo několik úzkých chodníků na nichž byly umístěny podobné lebky jen menší. Chůzi po chodnících mi stěžovaly ohnivé daedry, které po mě metaly své firebally, jimiž mě leckdy z chodníku sestřelily dolů a ještě se mi do cesty pletli ohniví atronachové. Levitace byla záchrana. Cílem byla samozřejmě gigantická lebka. Abych se ale do ní dostal, musel jsem si otevřít cestu, k tomu slouží ty menší lebky, a navíc jsem zde dostal i nápovědu, sice v hádance, ale nebylo to tak těžké pochopit. Uvnitř lebky jsem se poprvé setkal s Sheogorathem, daedrickým princem, zatím se mnou prohodil jen pár vět. Výtahem jsem se pak dostal dolů, kde mi kamenná lebka dala hádanku. Klíčem ke správné odpovědi byly malé lebky v ohnivé místnosti, ale bez návodu bych to nedal. Uhádnutí hádanky mě teleportovalo do další části.

Objevil jsem se v malé místnosti s devíti lebkami. Dotekem té správné lebky jsem si otevřel východ. Správná je samozřejmě jen jedna, některé vydají jen neškodný zvuk, některé mě teleportovaly zpět do minulé části Mantellan Cruz, jedna mě dokonce i zabila. Po otevření dveří jsem prošel točitou chodbou a nakonec skokem do jedné díry jsem byl teleportován na ostrůvek v prázdném prostoru. Do tohoto ostrůvku byl zabodnutý gigantický meč, zároveň jsem se ocitl pod palbou několika Dadrických lordů. Přeskočil jsem na nejbližší plošinku a ta mě teleportovala zpět do místnosti nad dírou. V místnosti se nacházejí tajné dveře které mě dovedly znovu k Sheogorathovi. Tentokrát nebyl tak vstřícný, prý jsem si dovolil mnoho, vetřít se až sem. Nicméně mi dovolí projít pokud prokážu, že jsem tak bystrý jak se říká. Sheogorath je mistr meče, ale měl jsem uhádnout jaká je jeho druhá oblíbená zbraň? Ve hře sice existuje nápověda k této hádance, ale tohle bych určitě nedal. Když jste totiž teleportováni z plošinky zpět do místnosti s tajnými dveřmi, a v tu chvíli si otevřete mapu a přepnete pohled z horního do 3D (což jsem udělal naposled někdy na začátku hry...), vytvoří chodby obraz připomínající tvarem kuši! Správná odpověď je tedy "Crossbow". Ale ani tak ještě není vyhráno, protože jsem vlastně nevěděl co dál. Musel jsem se vrátit na ostrov s mečem, pomocí tlačítek v nově otevřené místnosti, nechat spustit celý ostrov ke gigantické kuši. Tou se nechat vystřelit zpět nahoru k meči a pak se teprve dostat z této zapeklité sekce. Brr fuj...

Oproti páté sekci je ta poslední úplnou hračkou. Prostě jsem prošel pár chodeb, pozabíjel pár potvor a ocitl se u obrovské stavby ukrývající velký zelený drahokam. Žádné zamčené dveře, žádné hádanky, prostě jsem tam došel a dotkl se Mantelly...

Obrázky:
1) Pyramida
2) Sheogorath
3) Místnost s devíti lebkami
4) Skrýš Mantelly

Tak mam pocit ze toto je presne to miesto kde bol onen fatalny bug, ktory znemoznoval dohrat Daggerfall v povodnej verzii. Je to uz dobrych 15 rokov co som tam skoncil a tak hru prisne technicky vzate nedohral ale osobne ju mam v zozname odskrtnutu ako dohranu :-). Malo by to byt uz fakt totalne tesne pred koncom ak je to ono, bug spocival v tom ze tie niektore posledne dvere sa jednoducho neotvorili hoci hrac vsetko urobil spravne, proste fatal-error a koniec.

Neskor som pocul pribehy o tom ako niektori hraci dokazali pomocou priesakov v texturach a nedokonalosti enginu nejako nasilu postavu pretlacit aj cez zavrete dvere a dohrali to napriek tomuto bugu, ktory je uz nastastie patchmi spolahlivo odstraneny no kvoli nemu som onoho casu Daggerfall nedohral do absolutneho konca a nikdy som ani nevidel outro, asi by som mal skocit na youtube, predpokladam ze tam par videi urcite bude k dispozicii.

Už Underkingův agent se zmínil, že jeho pán by velmi uvítal, pokud by se mi podařilo nalézt Mantellu, drahokam, ukrývající Underkingovo srdce. Navíc jakmile jsem se zbavil Totemu ozval se přímo v mé hlavě hlas Nulfagy, matky krále Lysanda. Měl jsem již dvakrát tu čest se sní setkat. Pokaždé vedla ovšem řeči poblázněné stařeny. Tentokrát ale mluvila naprosto jasně a srozumitelně. "Vím že Totem našel svou cestu k někomu s královskou krví. Je načase Malleitane, abys mě znovu navštívil zde v Shedungentu. Tvé poslání ještě neskončilo!" Mým dalším cílem byly tedy znovu Wrothgarianské hory a hrad Shedungent.

Nulfaga ke mně vedla docela rozsáhlý proslov skoro v hádankách, ale na pokračování příběhu to mělo pramalý vliv. Výsledkem jejího debatování bylo, že mě teleportuje do Mantellan Crux, hlídaného vězení, ve kterém je ukryt Mantella. Mám hledat velký zelený drahokam. Jakmile se ho dotknu, budu teleportován zpět do Shedungentu.

Jen co domluvila, objevil jsem se v Mantellan Crux na jakémsi ostrůvku v prázdném prostoru. Kolem byly rozesety další ostrůvky a mezi nimi se vznášely jakési chodníky. Jakmile jsem se rozhlédl, došlo mi, že už jsem něco podobného někde viděl. Samozřejmě první Half-Life a teleportace na Xen. Že by se vývojáři z Valve inspirovali v Daggerfallu? :-)

Ve stěně jednoho ostrůvku jsem našel zavřenou jeskyni a v ní Daedra Lorda. Na dalším ostrůvku byly čtvery dveře jen tak postavené do prostoru, jako když postavíte dveře a zapomenete k nim postavit celý barák. Posléze jsem zjistil, že na první pohled prázdný prostor, vypadající jak hvězdná obloha, je gigantická ale ohraničená místnost, v jejíchž stěnách je několik dalších průchodů, a některé znovu uzavřené. Prostě to bylo jakési gigantické puzzle na které jsem neměl nervy. Byla by to sice velká frajeřina, na tohle přijít, bez návodu, ale já po třech měsících hraní cítil, že konec je blízko a má netrpělivost překonala mé odhodlání. Ano otevřel jsem návod. Musely se stisknout nějaké páky, zavřít jedny z těch 4 dveří, pak v chodbách, kam jsem tímto získal přístup, najít další páky zase se vrátit zpět a konečně otevřít jeskyni, a šlápnout na červený koberec. Ten vás teleportoval do druhé části Mantellan Cruz. Asi by se to bez toho návodu zvládnout dalo, jen by to trvalo dlouho.

Obrázky:
1) Mantellan Crux - Plovoucí ostrovy.
2) Kromě puzzlů se tu i často bojuje
3) Průchod v prostoru

Přesně tak, nakonec to nebylo tak hrozné jak to na první pohled vypadalo. A když vezmeš že ti ta proměna v upíra přidá 20 bodů ke všem vlastnostem a 30 bodů k vybraným skillům, tak to možná i stojí za to. U mě to už takový význam nemělo, Malleitan byl namakanej dřív než se proměnil, ale pro tebe by to mohla být docela výhra, když čtu, jaký máš problémy se souboji. To jsem já skoro nezažil, kromě prvních setkání s Lichem, Ancient Lichem, Ancient Vampirem a Deadra Lordem, to byly jediné potvory před kterýma jsem ze začátku zdrhal, nebo měl v soubojích problémy.

Knihy jsem ve hře nečetl, ale pokud jsem měl čas a byl dostupný internet, tak jsem si jich pár přečetl na stránkách Imperial Library. Dozvíš se tam leckdy užitečné informace jak k vlastnímu hraní tak i k reáliím a historii Tamrielu. Ale je toho strašně moc. Akorát jsem si dělal seznam knih, které jsem našel, ale ani to nemá moc smysl, protože v knihovnách v gildě se dá asi najít vše.

hrat za toho upira koukam vypada na jednu stranu pruderne, na druhou stranu zajimave. Vypada to fakt docela naslaane, ze ve hre tahle moznost je. Ja se tomu ale budu vyhybat:-) Ja jsem zatim stejne ve fazi levelovani, udelal jsem si domovinu v samotnem meste Daggerfallu, kde jsem vstoupil do vsech 4 guild a chystam se po te, co jsem dosahl levelu 8, zacit plnit ty jejich slozitejsi ukoly. Mam postavu asi jakousi lamu, protoze pustit se do rozsahlejsiho dungeonu je docela sebevrazda. Vzdycky pobiju akorat par nepratel a mydlim zpatky ke vchodu a prcham ven:-) Skolly na 50%, ktere jsem natrenioval u treneru v guildach nejsou zatim zadnou vyhrou.

Jinak cetl jsi vsechny ty knihy co jsou v knihovnach nebo co nachazis? Ja se tomu zatim vyhybam, protoze jsou v dungeonech a RPG 2 veci, ktere me zoufale nebavi. 1. cteni knih, 2. alchymie:-)

Koukám, že jsem tvé otázky dost odbyl, takže to napravuji. ;-) Pohyboval jsem se sice v hlavně v noci, ale ani ne tak proto, že bych to sám tak chctěl, ale protože když necháš ve "fast travel" nabídce zaškrtnutou volbu "Cautiously" tak tě to do cíle přivede vždy v noci, respektive ve většině případů mezi 18 - 19 hodinou, což už je po setmění, ale gildy a obchody mají ještě otevřeno, takže tady problém většinou není a nemusel jsem se do nich vloupávat.

V gildách i obchodech se se mnou normálně baví, to že jsem upír nemá na to vliv, vliv má na to jen má reputace. Pokud náhodou bylo později, a už bylo všude zavřeno, provedl jsem svou fintu se zabitím stráže, poté jsem přespal na své lodi do rána a ráno si vyřídil, co jsem potřeboval. To jsem se klidně pohyboval i ve dne, bez ohledu na to, že mi takový pohyb ubíral životy. Nebylo to nic hrozného, buď jsem se vyléčil kouzlem a nebo následoval přesun někam jinam, během kterého se samozřejmě vyléčíš automaticky.

Největší problém tak v podstatě bylo hledání různých rezidencí (domů) při plnění některých questů, na které se musíš vyptat obyvatel, aby se ti zakreslily do mapy. Po setmění totiž na ulici nikdo není, takže se nemáš koho zeptat. Můžeš se sice ptát v hospodě, ale lidé uvnitř, ti řeknou jen směr kterým se máš vydat, ale nikdy ti nezakreslí přesnou polohu do mapy. To je způsobeno pravděpodobně tím, že když jsi v hospodě, tak není aktivní mapa města, ale plán té hospody. Pokud tedy chceš zjistit přesnou polohu nějakého domu, musíš počkat do rána, tedy zabít stráž, vyspat se a ráno se zeptat obyvatel. problém ovšem byl, že tím jak jsem zabíjel stále více stráží, klesala stále více má reputace v příslušných královstvích, a ke konci hry se se mnou obyvatelé už naprosto odmítali bavit. Prostě se objevil text "You get no response" a byl jsem namydlenej. Poslední dvě rezidence jsem našel skutečně systémem pokus omyl, kdy jsem prohledával dům od domu, protože už jsem nebyl schopen zjistit jejich polohu jinak. Myslím, že jsem hru dohrál v pravý čas, tímto stylem pokračovat už by byl vážně vopruz.

Micku, vím že jsi věrný císaři, četl jsem kdysi nějaký tvůj článek, teď si nejsem jistý, zda to bylo přímo z Daggerfallu, nebo z jiné TES hry, ale z toho článku ta věrnost impériu přímo tryskala. ;-) Upřímně řečeno, za normálních okolností bych ten Totem asi císaři předal, většinou taky nejsem příznivcem takových věrolomností. Ale tady nastaly dvě vyjímečné situace. Za prvé, už nejsem smrtelník, jsem upír (tímto odpovídám Ringovi, ano dokončil jsem to jako upír), smrtelné záležitosti pro mě přestaly mít takový význam. A za druhé se mi Lady Brissiena jaksi zapomněla ozvat, takže jsem ani neměl možnost ten Totem císaři předat... :-))

Děkuji za gratulace, ale jste všichni strašně rychlí, deník ještě neskončil, ještě se odehrál poslední quest, najít Mantellu, pak samozřejmě přihodím i závěrečné statistiky, nějaký celkový dojmy a zhodnocení... ;-)

takze jsi to dohral jako Upir? Potuloval ses jen po nocich? Do Gulid te normalne jako upira pustili a bavili se s tebou, i kdyz ses tam treba vloupal?

Nahodil bys obrazky finalnich statistik tve postavy?

Dennik upira Malleitana vyborny, uroven vysoka, gratulujem! ;-)

Zradca cisara a rise! ;)

(aj ked nakoniec to bolo jedno komu si ho dal, kedze sa odohrali vsetky konce :) Nech zije Dragon Break!)

Prozkoumával jsem tedy obrovskou místnost a hledal nějaké páky, kterými by se daly otevřít alespoň jedny dveře do kostky. Teprve až úplně dole jsem našel kolo, tak jsem jím otočil. Najednou jsem zjistil, že jsem zde uvězněný. Kolem jsem si totiž spustil dolů celou kostku, která tak uzavřela cestu ven. Vedly odsud ale nějaké chodby, tak jsem se jednou vydal a naštěstí jsem byl už zvyklý klikat na všechno co se objevilo v dosahu. V jedné chodbě jsem tak objevil místnost se třemi řetězy. První řetěz na mě seslal nějaké kouzlo, ani nevím jaké, a ten druhý mě teleportoval zpět nahoru na ochoz nad kostku. Doletěl jsem dolů ke kostce, abych se podíval, zda se neotevřely nějaké dveře, ale nestalo se tak. Přitom ovšem jsem si všiml, že na střeše kostky je páka. Páka otevřela místnost, ve které se nacházel Totem Tibera Septima! Nevím jestli jsem měl víc štěstí než rozumu, nebo to skutečně bylo tak jednoduché ale Totem byl můj.

Jakmile jsem Totem sebral, ozval se hlas, který pravil, že jsem sice nový vlastník totemu, ale že ho nejsem hoden. Jen následníci Tibera Septima ho mohou mít trvale a já mám jeden rok, abych tomu dopomohl a předal Totem pravému držiteli. Lady Brissiena mě upozornila, že se mi ozve, jakmile budu mít Totem a už dříve jsem získal informaci,že jen císař je právoplatným držitelem Totemu.

První kdo si ovšem pro Totem přišel, byli vojáci z Wayrestu. Napadli mě ještě v Daggerfallu, když jsem se ukryl na své lodi. Teprve až po dohrání jsem se dozvěděl, že pokud máte v určitém království špatnou reputaci, nedostanete dopis, ale pokusí se vám vzít Totem násilím. Bylo tomu přesně tak, už při poslední návštěvě Wayrestu, se se mnou na ulici nechtěl nikdo bavit a měl jsem problém najít hledaný dům. Pravděpodobně se projevilo mé opakované zabíjení stráží, kterým jsem řešil upírův problém s loiteringem.

Pak ale začala přicházet pošta. První dopis byl od Červího krále, pána Nekromancerů. Žádal mě o totem a svou žádost podepřel zajímavými argumenty. Tvrdil, že všichni smrtelníci jsou naplněni pýchou a chamtivostí. Pokud dám Totem komukoliv z nich použije ho proti ostatním. Červí král ovšem neoplývá smrtelnou pýchou a chamtivostí a proto jen někdo jako on, může bezpečně vládnout Totemu. Prý ho vezme do Aetheriusu a nechá ho tam. Dokud bude Totem existovat, bude nebezpečím pro celý Tamriel. Pokud mu Totem donesu nabízí mi za to věčnou slávu. Má reputace v celém Tamrielu prudce vzroste.

Druhý dopis byl od Gortwoga, vládce Orků. Jak už vím Gortwog chce zajistit rovnoprávnost pro své Orky a proto chce Totem. Nemůže sice slíbit, že nebude prolita žádná krev, ale přísahá, že nerozšíří svou vládu za hranice Orsinia. Chce jen domov pro svůj lid. Za to mi nabízí neznámý artefakt.

Třetí dopis přišel od královny Akorithi ze Sentinelu. Upozorňuje mě, že si nemohu Totem nechat a nabízí mi za něj 100 tisíc zlatých. Prý jen ona je v Illiac Bay vladařem věrným impériu, vládcům Daggerfallu a Wayrestu se nedá věřit. A pokud oni získají Totem, Sentinel bude určitě zničen.

Čtvrtý dopis mi zaslal Underking. Před mnoha staletími stvořil Tiber Septim toto impérium díky síle obrovského Numidia. Tajemství síly Numidia leží v jeho srdci, ukrytém v drahokamu nazývaném Mantella. Underking tvrdí, že je to srdce Tiberova battlemága, že je to jeho vlastní srdce, a i Totem patří jemu. Underking se už nechce plést do žádných pozemských věcí. Chce jen Totem a své srdce a za odměnu mi nabízí Nekromancerův amulet.

Čekal jsem, že poslední pátý dopis bude od Lady Brissieny, ale nebyl. Ozvala se znovu má upíří rodina Lyrezi, která mě volá do městečka Midvale. Vydal jsem se tam, chtěl jsem si rozmyslet jak naložím s Totemem a hlavně jsem stále čekal na dopis od Brissieny. V Midvale jsem se setkal s jedním z členů z rodiny, který mě požádal o doručení dopisu do Woodsmithovy rezidence v Tunbury. Hledání rezidence nebylo vůbec jednoduché, protože ani tady se už se mnou nechtěl nikdo bavit. Skutečně by mě zajímaly hodnoty mé reputace. Nakonec jsem to tedy vzal domeček po domečku a měl jsem štěstí, že Woodsmithova rezidence se nacházela hned v druhé řadě domů. Zde jsem předal dopis, počkal na odpověď a vrátil se do Midvale. Na dopis od Brissieny jsem však čekal marně. Nevím, zda to mohla ovlivnit má negativní reputace, či jsem měl počkat déle, ale nevěděl jsem jak dlouho. Tak jsem se nakonec rozhodl, že Totem předám Underkingovi. Jestli je skutečně mágem Tibera Septima, měl by to být on,kdo bude nejlépe vědět jak s Totemem naložit.

Obrázky:
1) Totem Tibera Septima
2) Wayrest si přišel pro Totem
3) Předání Totemu

Lord Woodborne těsně před smrtí řekl, že "teď je to na Gothrydovi". Gothryd je přece král Daggerfallu a Lysandův syn, zdá se, že má tedy i on prsty ve smrti svého otce. Nakonec otcovražda se v královských rodinách čas od času objevovala. Woodbornovou smrtí došla konečně klidu Lysandova duše. Shlédnete tak další cutscénu, ve které se objeví Král Lysandus se svou armádou duchů před hradem Daggerfall. Poté Lysadnus pozvedne svůj meč a zmizí. Daggerfall je tak zbaven svého prokletí a tímto je splněn i druhý úkol, který vám na začátku hry zadal císař. Příběh tím ovšem ještě nekončí.

Následně jsem totiž obdržel dopis od Lady Brisienny, která na mě čekala v jednom hostinci v Midvale v království Wayrest. Rovnou jsem se za ní vypravil. Císař prý mě znovu potřebuje a s ním i tajemná garda Blades. Jakmile totiž Blades zjistili, že se objevil Totem Tibera Septima a že ho má v držení Lord Woodborne, zaútočili na jeho hrad Woodborne Hall. Ačkoliv hrad byl nakonec dobyt, mnoho císařových bojovníků padlo. Totem zde ovšem nenašli. Mají ovšem důvodné podezření, že Totem je ve vlastnictví krále Gothryda na hradě Daggerfall. Nakonec já si to myslím taky. Blades nyní nemají dostatek bojovníků, aby zaútočili na Daggerfall, takže na řadu přichází moje maličkost! Musím se vloudit do hradního podzemí a najít daggerfallskou pokladnici. Prý je to velká nezaměnitelná místnost. Pokud uspěji, Císař mi slíbil artefakt velké síly "Warlock's Ring"!

Tak jsem se tedy znovu vydal do Daggerfallu. Průzkum podzemí zabral asi tak dvě hodiny, když jsem skutečně našel nezaměnitelnou místnost. Uprostřed obrovské místnosti se vznášela obrovská krychle obsahující dvanáct magicky uzavřených kobek. Bylo nepochybné, že v jedné z nich se nalézá Totem, otázka ovšem byla, jak se k němu dostat.

Obrázky:
1) Woodborne Hall
2) Daggerfallská pokladnice
3) Pokladnice na mapě

Ani pořádně nevím, kdy vlastně jsem dostal dopis od princezny Elysany. Princezna se v něm odvolává na Lorda Woodborna, který prý tvrdí, že jsem důvěryhodný člověk a proto mě žádá, zda bych pro ní nevykonal nějakou službu. Nepamatuji se, že bych se kdy s Lordem Woodbornem setkal, navíc už vím, že je vrahem Krále Lysanda a zároveň držitelem Totemu Tibera Septima. Pokud tedy sleduje mé činy, musí mu být jasné, že nejsem zrovna jeho přítel, těžko tedy věřit, že by mě někomu doporučoval. Všechno to zavánělo nějakou nekalostí. Nicméně jinou stopu na Lorda Woodborna jsem neměl. Vydal jsem se tedy za princeznou Elysanou do zámku Wayrest.

Princezna byla sladká jak přeslazený bonbón, na první pohled se zdá, že je vše v pořádku, ale jen ho ochutnáte, tak ho vyplivnete. Přesto se jí ovšem podařilo mě utáhnout na vařenou nudli, protože kromě odvolávky na Lorda Woodborna se také zmínila o tom, že by mi mohla pomoci s hledáním Totemu. Musel jsem ovšem doprovodit jakousi princezninu přítelkyni Morgausu Woodsmisth, na cestě do Merbury v Daggerfallu. Vydal jsem se tedy na cestu.

(Btw, od začátku používám termín "Totem Tibera Septima", stejně jako v angl. originále, ale teď mi došlo, že v tomto kontextu by asi bylo lepší, používat termín "Rodový znak", přeci jen v češtině má totem trochu jiný význam, ale abych v tom nedělal zmatek, tak už u totemu zůstanu...)

Po měsíci cesty jsem dorazil do Merbury. Jaké bylo však mé překvapení, když tu na mě znovu čekala princezna Elysana. Nakonec mi vysvětlila, že to není její chyba, že jí najal neznámý muž v šedém plášti, aby mě zmátla. Morgausa Woodsmith byla jen nějaká najatá děvka a cílem této akce nejspíše bylo, aby mě dostali co nejdál z Wayrestu. To se jim podařilo. Princezna mi vyplatila to co dostala od neznámého muže a přidala ještě něco navíc jako svou omluvu a pak se po anglicku vytratila. Šel jsem uklidnit svůj vztek do magické gildy, kde mě požádali o noční hlídku v gildě. Už jsem jednou tento quest plnil, tehdy jsem poctivě vydržel tři hodiny herního času lelkovat v gildě. Tentokrát jsem hned poté co jsem v půlnoci zabil zloděje, vyzkoušel loitering a normálně to fungovalo, quest byl splněný a dostal jsem nějaký drahokam.

Nastal ovšem problém, co dál. Od Elysany jsem žádnou novou informaci ani o Woodbornovi ani o Totemu nezískal. Zkusil jsem se tedy znovu vydat do Wayrestu a ještě jednou s Elysanou promluvit, ale k ničemu to nebylo. Chvíli jsem zkoušel vést řeči s wayrestskými dvořany ale taky nic. Až mě nakonec osvítil duch svatý a napadlo mě napsat jméno Woodborne do vyhledávače mapy, a ejhle na mapě se objevila poloha Woodborne Hall. Bylo to jasné.

Ve vstupní hale na mě čekalo menší pákové puzzle, kdy jsem si musel spustit jednotlivé části schodiště, abych se dostal do horního patra. Respektive, mohl jsem použít levitaci a na schodiště se vykašlat, ale můj organizovaný průchod dungeonem mi stejně velel prozkoumat boční chodby dříve než uletím někam nahoru a nechtěl jsem riskovat, že se Lord Woodborne bude nacházet v nějaké boční chodbě, kterou minu, takže jsem si schodiště nakonec přece jen spustil. Woodborna jsem hledal asi 3,5 hodiny, nakonec se z něj vyklubal obyčejný rytíř. Každopádně se potvrdil můj předpoklad, že jsem byl Woodbornovi trnem v oku a ne důvěryhodným hrdinou. Vypadalo to, že se těší, jak ukončí můj život. Neukončil.

Obrázky:
1) Princezna Elysana z Wayrestu
2) Nečekané setkání v Merbury
3) Spuštěné schodiště ve vstupní hale
4) Lord Woodborne.

Od té doby co jsem v magické gildě dosáhl hodnosti Warlock, při každé návštěvě gildy jsem se pokusil vyvolat deadru. To lze ovšem jen v určitých dnech a já nevěděl v jakých. Dotyčný kouzelník mě sice neustále posílal do magické knihovny, abych nastudoval příslušnou literaturu, ale žádnou knihu, kde by např. z názvu bylo patrné, že bych se takovou informaci v ní mohl dozvědět, jsem nenašel. A na čtení všech knih jsem trpělivost skutečně neměl. Řekl jsem si, že to prostě budu zkoušet a třeba budu mít štěstí, a skutečně jsem měl. 5th of First Seed je den kdy lze vyvolat Hermaeuse Moru. Kouzelníkova otázka, zda to chci risknout mi přišla absurdní. Samozřejmě že chci! Povedlo se to až na čtvrtý pokus a nebylo to vůbec levné, ty čtyři pokusy mě přišly zhruba na půl miliónu zlatých!

Hermaeus Mora mi nabídl artefakt neobyčejné síly. Oghma Infinium, Xersesovy svitky všehovědění, musím ale zabít nějakou dámu, která se s princem asi nepohodla. Pro upíra lehký úkol. Po jejím zabití jsem měl navštívit jakousi Carolynu Moorham v knihovně v Ripbrone Commone a ta mi umožní nahlédnout do Oghmy! Jak prosté. Zajímavé bylo, že kouzelnice, kterou jsem měl zabít, prosila milost a nabízela mi nějaký vzácný symbol. Chvíli jsem přemýšlel, jak by to asi dopadlo, kdybych její nabídku přijal, ale touha po Oghmě byla silnější.

Když bylo dokonáno, vypravil jsem se za milou knihovnicí. Smrt kouzelnice vyvolala v Menevii asi pěkný rozruch, ale jak Mora slíbil, tak knihovnice učinila a půjčila mi tlustou bichli. Ale varovala mě, že mohu číst jen jednou. Kdo neví, co je Oghma Infinium, nejspíš si říká, co je to za blbost. Ale tady ve skutečnosti nejde o žádné čtení. Fiktivním přečtením této vzácné knihy, získáte totiž schopnosti jako žádný jiný smrtelník. V reálu to znamená, že si můžete mezi své vlastnosti rozdělit 30 bodů a to naprosto libovolně. Je to tedy skok o minimálně 5 levelů a to už je znát!

Obrázky:
1) Vyvolávání daedry
2) Hermaeus Mora
3) Pokus o uplácení
4) Oghma Infinium

Měsíc tedy uběhl a já se vrátil na ostrov Balfiera do Medořiny věže. Medora již měla prášek připravený. Teď bylo potřeba s ním poprášit Lysandovy pozůstatky. Medora mě jen varovala, že prášek neumožní jeho duši spočinout v pokoji, ale umožní mi s ním komunikovat. Medora ovšem nevěděla, kde se nachází jeho skutečný hrob, ale to jsem už já naštěstí věděl. Polohu hrobu mi totiž sdělila Torc-i, služebnice Underkinga.

Vydal jsem se tedy do provincie Menevia, kde byl skutečný Lysandův hrob. Byl jsem připravený na dlouhé bloudění, protože jsem si dobře pamatoval Karolův komentář z června. Ale už jsem zde dříve prozradil, že k mému vlastnímu překvapení jsem hrob našel za hodinu a půl poté co jsem do hrobky vstoupil.Poté co se doknete hrobu, přehraje se video, ve kterém z hrobu povstane král Lysandus a sdělí vám, že pokud chcete skutečně osvobodit jeho duši, musíte zabít a nebo ponížit jeho vraha, Lorda Woodborna z Wayrestu! Pokud se chcete na video podívat zde je odkaz na Youtube.

Po návratu z Lysandovy hrobky jsem ještě chtěl znovu splnit nějaké questy pro gildy. V Magické gildě se mi podařilo získat quest, ve kterém musíte na určitou osobu seslat kouzlo Sleep, což nebyl problém. Hned další quest ale zase nešel splnit, protože dungeon se neukázal na mapě. Vydal jsem se tedy do Zlodějské gildy, a znovu jsem zjistil, že jsem byl bezdůvodně vyloučen. Nevím zda je to další bug, nebo jsem skutečně dvakrát za sebou provedl něco, co srazilo mou reputaci natolik, že jsem byl ze zlodějské gildy vyloučen, ale nevím co by to mohlo být.

Vydal jsem se tedy do sídla Dark Brotherhood. Zde mi byl zadán zajímavý úkol, ve kterém jsem měl najít ztraceného bratra Dispinxe. Bratrstvo totiž v podstatě neustále ví o pohybech svých členů, ale Dispinx zmizel krátce po svém přijetí. Dispinx má bratrance, obchodníka v Ripbrone Commons, má cesta tedy vedla za ním. Ten mi sdělil, že Dispinxe neviděl od té doby, co se vydal za podivným baronem, který se ve městě objevoval jen v noci a žije na podivném místě Heartwing's Hold. Začal jsem samozřejmě tušit, že s baronem budeme mít nejspíš něco společného. Zde jedůležité poznamenat, že nový dungeon Heartwing's Hold se na mapě tentokrát objevil, bohužel to byl poslední... Asi po třičtvrtěhodině jsem Dispinxe objevil, a jak jsem správně předpokládal, stal se z něj upír. Myslel si, že se se mnou podělí o svou nesmrtelnost, ale pozdě poznal, že já už po jeho daru netoužím...

Obrázky:
1) Vstupní hala Lysandovy hrobky
2) Král Lysandus
3) Znovu vyloučení ze zlodějské gildy
4) Upír Dispinx

No vidíš cheatování mě nějak nenapadlo, nějak na něj nejsem zvyklý :-) Ale tady by to dávalo smysl a ani bych neměl nějaké výčitky. Jak už asi víte, tak jsem se s tím vypořádal jinak. Vykašlal jsem se na vedlejší questy a hru dohrál...

Toto je znamy bug, ktory sa niekedy stava. Nastastie je tam moznost poslednej zachrany pomocou tych cheatov, ako je to vratenie do hry ked spadnes mimo herne pole a podobne. nejaka kombinacia odkryje na mape vsetky existujuce lokacie takze tam mozes potom prist a splnit quest a potom je tam aj spetna kombinacia co vrati mapu do povodneho stavu.
Prakticky som to nikdy nerobil, ale podla doveryhodneho zdroja to tak je.

Dostal jsem další zajímavý dopis, tentokrát je odesílatelem má rodina... Ozvala se mi totiž upírská rodina Lyrezi k jejíž krvi patřím, jak jsem se právě dozvěděl. Sledují mě již od mé proměny v upíra, nyní nastal čas, abych poznal odkaz vznešené rodiny. Abych ale prokázal svou věrnost, musím zabít jiného upíra, náležejícího k podřadné upírské rodině. Rodina je nadevše, takže jsem neváhal a vydal se na cestu. Prokázal jsem tak věrnost své rodině a stal jsem se jejím právoplatným členem. Zda má mé členství nějaké přímé dopady na hru jsem však nevypozoroval, snad jedině ve formě nějaké reputace, samozřejmě kromě dalších questů, které mi od teď rodina občas zadává.

Nyní bylo načase, vydat se zpět do Medořiny věže s práškem poklidné smrti. Medora byla potěšena, že jsem prášek dovezl. Zároveň potvrdila, že dopis od Gortwoga byl určitě adresován jí, ale který nikdy neobržela. Gortwog jí prý později sdělil, že jeho orkové byli zabiti, když se pokoušeli zastavit vrahy. Gortwog a orkové nejsou takoví ničemové, jak se o nich všeobecně povídá.

Každopádně Medora potvrdila, že král Eadwyre a jeho dvůr nikdy nebyli moc loajální císaři. Ovšem zabití krále je přímá zrada. Medora se určitě pomstí, ale nejdřív musí zjistit, proč Eadwyre tak moc riskoval. Navíc potřebuje čas na přípravu prášku. Mám se tedy vrátit za měsíc.

Měsíc času jsem se rozhodl využít tím, že se znovu přidám ke zlodějské gildě. Vydal jsem se tedy do království Sentinel, do města Akhenator, splnit svůj přijímací quest. Ten jsem tu již jednou popisoval, tak se nebudu opakovat. Po přijetí do gildy, jsem pro ně hned splnil další úkol, a to dopravit nějakou dýku jednomu z členů a od něj dovézt jakýsi drahokam, nic složitého.

Protože jsem stále měl čas, chtěl jsem splnit další quest pro magickou gildu. Nejprve jsem ale k mému potěšení zjistil, že mě gilda povýšila do hodnosti Warlock. Konečně tak můžu vyvolat daedrického prince a získat nějaký vzácný artefakt. Kromě standardního questu jsem ovšem jen tak pokecal s jedním kouzelníkem v gildě, a ten mi z ničeho nic nabídl, že mi sdělí, pravou příčinu bouře, která zničila mou loď, když jsem poprvé připlul do Illiac Bay, pkud mi přinesu nějaký svitek z dungeonu Klarnem's Hold. Zde ovšem začaly problémy se hrou. Dungeon se mi totiž na mapě neobjevil, kontroloval jsem název, prošel jsem manuálně všechny dungeony na mapě Sentinelu, zda vnázvu není třeba překlep, ale ani žádný podobný název tam nebyl. Na internetu jsem si pak ověřil, že Klarnem's Hold je skutečně dungeon v Sentinelu, takže i možnost, že by se nacházel v jiné provincii padla. Dost mě to mrzelo, ale největším problémem ovšem bylo, že se tento problém začal opakovat a u dalších čtyřech questů se stalo to samé, questové dungeony se na mapě neobjevovaly. Začal mi jít mráz po zádech, protože mi najednou došlo, že pokud seto stane i v případě hlavního questu, jsem namydlený. Naštěstí hlavní quest nebyl tímto problémem nakonec ovlivněn.

Obrázky:
1) Přijímací quest pro zlodějskou gildu
2) Jak to bylo s bouří jsem se bohužel nedozvěděl

Dostal jsem zajímavý dopis od tajemného přítele, který mi konečně zvěstuje pravdu o tajemném Numidiu. Legendy tvrdí, že Numidium je obr, tak velký, že je schopen rukou srazit měsíc z nebe. Legendy samozřejmě přehánějí, nicméně základ je pravdivý. Numidium skutečně existovalo a pravděpodobně stále existuje. K ovládání Numidia je potřeba právě Totem Tibera Septima, proto je to tak důležité. Nicméně legendy tvrdí, že Numidium ztratilo své Mantellanské srdce, ať už to bylo cokoliv, v posledním souboji s battlemágem Tibera Septima. Dokud se toto srdce nenalezne, je Totem k ničemu. Zatím nevím kde se Numidium nachází, ale mám dvě jiné stopy. Totem by měl podle císařova dopisu být v držení Lorda Woodborna z Wayrestu a battlemágem Tibera Septima byl podle Červího krále Zurin Arctus dnes známý jako Underking. Tam by se tedy mělo pátrat po srdci.

Než jsem se vydal dál v pátrání, navštívil jsem znovu Temné bratrstvo a dostal další úkol. Bývalý člen bratrstva jakýsi Agryrick Wickhart se osamostatnil a pracuje teď na vlastní pěst. To se samozřejmě bratrstvu nelíbí a jejich pravidla za to nařizují smrt. Měl jsem Agryricka nejenom zabít, ale pokusit se najít i jeho zaměstnavatele a zabít i jeho, jakožto varování,že Temné bratrstvo žádnou konkurenci nepřipouští! Dvě hodiny pátrání v dungeonu Barrow of Darkovus přinesly své ovoce a nezávislý zabiják skončil svůj život ve zdejších jeskyních. Našel jsem u něj dopis od nějakého Edwana Gaerwinga, podle kterého se má vrátit do Castle of Necromoghan pro svou odměnu. Má cesta tedy vedla znovu do Necromoghanu. I Edwane Gaerwing poznal ostří mého meče a sílu mých ohnivých kouzel. Bratrstvo bylo natolik potěšeno splněním úkolu, že mě povýšilo do hodnosti Journeyman.

Musel jsem ale pospíchat dál. Na ostrově Balfiera se nachází Mauzoleum Darkivaron, kde by měl být ukrytý Prach poklidné smrti, na který čeká Medora Direnni, aby zlomila kletbu Lysandovy duše. Prach jsem tu skutečně našel a kromě něj i dopis! Byl od Gortwoga, adresát byl neznámý, ale pravděpodobně to byla Medora. Dopis nebyl úplně čitelný, ale dalo se z něj rozpoznat, že Gortwog odhalil spiknutí chystané proti králi Lysandovi a vyslal své bojovníky, aby zrádce zlikvidovali. Nicméně žádá Medoru o podporu, protože pokud by se zjistilo, že Orkové bezdůvodně napadli královské poradce z Wayrestu, jeho lid by nikdy nezískal stejné postavení jako např. Khajiti. Nicméně s podporou Medory by se Gortwog stal hrdinou a získal uznání pro svůj lid.

Jak už jsem naznačil v minulém příspěvku, výhružné dopisy, které mi byly adresovány nemluvily do větru. Od té doby jsem neustále pronásledován nájemnými vrahy, kteří se mě pokoušejí zabít. Vždy u nich nalézám dopisy dokládající, že je někdo najal, aby mě zabili. Jeden z nich byl podepsán zkratkou "W."

Obrázky:
1) Temné bratrstvo mě chválí
2) Západ slunce na Mauzoleem Darkivaron
3) Dopis nalezený u nájemného vraha

tak to jste me uklidnili. Ja mam porad nektere veci zazite z nedavno dohrane Arenya na tento totalne jiny system v Dagerfallu si kapku obtizne zvykam. Ale teda zase musim rici, ze je vymyslen precizne. Puvodne me jimala hruza, kdyz jsem si koupil sve oblibene kouzlo spell absorb a ono stoji 247 spell pointu:-) Zacnu teda trenovat magicke skoly, protoze zatim to jen otrocky vsechno mlatim zbranemi a trenuji Axe, Long Blade a short Blade. To mi jde zatim nejrychleji.

Kazdopadne tohle je naslapana hra a od stobodoveho hodnoceni mi brani zatim jen ten automaping. Zvyknul jsem si uz i na to nahodne generovani, proste to beru jako otevreny svet, v kterem stejne nevim, co me ceka, tak me uz prestalo nejak vyvadet z miry, ze kazdy dungeon a kazda potvora neni proste detailne autory ctverec po ctverci vypracovane bludiste s chytre umistenymi potvorami:-)

Co je pro me velmi milym prekvapenim, ze na svou dobu se Daggerfall umel designem 3D urovni uplne cehokoliv, vcetne domu ve mestech, priblizit Ultime Underworld, kterou dosud povazuji za designove nejlepe zpracovane bludiste vubec. Mam tim na mysli ruzne chozeni z kopce, dokopce, propasti, skalni previsy, mosty, podzemni ricky, proste nadhera. Pri tom rozsahu jaky Daggerfall ma je to pro me kapku i sokujici poznani:-) Jsem rad, ze jsem tu svou letitou averzi k The Elder scrolls diky tomu nahodnemu generovani vseho mozneho prekousnul a mam sanci si zahrat jeden z nejlepsich dungeonu vsech dob:-)