Kdo se bude pohybovat v okolí Vsetína, tak možná bude stát za návštěvu: http://www.muzeumvalassko.cz/akce-a-vystavy/retrogaming

Tak je to tady! Trilogie dokončena! Velká gratulace! Je vidět, že s každým dílem, série postupně utahuje šrouby a každý čtvereček je více zaslouženější. Ale vrcholu to jistě dozná až v příštím díle, jehož deníčku se už nemůžu dočkat. Dodatečně upřímnou soustrast za všechny padlé hrdiny.

Původně jsem myslel, jak se pochlubím první mapkou a zkušenostmi z průzkumu města Tangramayne, ale stalo se něco naprosto nečekaného. Hned jak jsme vyšli ze dveří gildy, tak jsme se objevili na nějakém nádvoří. Bylo to divné, protože dle získané mapky se mělo jednat jen o úzkou uličku. Mávli jsme nad tím rukou a šli do Garthova obchodu schrastit nějaké vybavení. Obchod byl přesně tam, kde měl být a tak jsme si zanadávali na tvůrce té proklaté mapy. V obchodě jsme nakoupili alespoň základní zbraň pro každého bojovníka, bardovi loutnu a zbylo i na nějaké lehké brnění. První pochybnosti přišly s prvním soubojem. Napadl nás pouze jeden zlý obr, ale i po několika kolech jsme mu nebili schopni způsobit jediné škrábnutí, naštěstí se nám povedlo utéct. Další průzkum města byl naprosto zmatený, vůbec nic neodpovídalo podle mapy. A potom nám to došlo, nejsme v Tangramayne, ale jsme ve městě Philppi! Vlastně nám to celou dobu svítilo před očima, protože jsme se pohybovali neustále ve stejnojmenné ulici. Bylo nám jasné, že takto začít nemůžeme, to by byla jasná sebevražda. Proto jsme se rozhodli vyrazit za hradby města a najít v divočině Tangramayne. Východ z města je hned naproti gildě. O divočině toho zatím moc nevíme. Utíkali jsme nejkratší cestou a tak jediné co jsme zpozorovali, byly všudypřítomné stromy a občas nějaká chatrč, do které jsme se neodvažovali vstoupit. Směr jsme tušili a skutečně se město nacházelo severozápadním směrem. Cestou jsme nepodstoupili jediný souboj, takže jsme navečer vyčerpaní dorazili konečně do toho správného města. A jak se to celé vlastně stalo? Netuším, přikládám to nějaké mocné magii. Ale jestli nás to mělo odradit, tak to zapůsobilo přesně naopak. Teď máme teprve tu správnou bojovnou náladu postavit se osudu a zachránit celý svět.

Před prvním krůčkem z gildy jsme si ještě všichni sedli do kruhu, jak jinak, a dali dohromady veškeré vybavení a znalosti, které máme k dispozici. Jako první jsme dali dohromady naše úspory. Každý měl v kapse něco přes sto zlaťáků. Když jsme to sečetli, tak z toho vyšlo přesně 863 zlatých. Všechny jsme svěřili bardovi Porevitovi, který se tak stal neoficiálním bankéřem. Není toho mnoho, zvláště pokud vezmu v úvahu, že nikdo z nás nemá vůbec žádné vybavení. Tomu říkám začít od píky. A taky je jasné kam budou směřovat naše první krůčky, koupit nebo získat nějakou zbraň pro naše bojovníky. A hlavně sehnat nějaký hudební nástroj pro barda, aby nás podpořil svými magickými melodiemi. Alespoň jsme v gildě získali jakýsi rukopis, v zasvěcených kruzích ho nazývají manuálem, který obsahuje různé informace napříč celou zemí. Hlavně mágové se zaradovali z kompletního seznamu kouzel. Určitě pro začátek využijeme jednoduchou mapku města Tangramayne, ale stejně si budeme vytvářet vlastní. Teď už hurá do víru velkoměsta. Jak vycházíme ze dveří, tak mi hlavou bleskne zajímavá myšlenka a sám sebe se v duchu ptám, kde jsou nějaké ženy? V gildě a vlastně ani nikde jinde jsem žádnou nepotkal.

Pořád sedím v gildě a uvědomuji si, že jsem se vlastně ještě ani nepředstavil. Jmenuji se Arkham a jsem synem slavného … bla bla bla. Mého otce už necháme raději na pokoji. No, ne tak úplně. Nebudu tak arogantní, abych se ho občas rád nezeptal na nějakou radu ze svých nepřeberných zkušeností. Sice se mnohé z jeho časů změnilo, ale určité věci se přece nemění. Takže ještě jednou, jmenuji se Arkham a mimo vše ostatní se budu snažit zaznamenat vše z našich výprav, Jsem jen obyčejný člověk, přesněji jsem paladin po svém otci, ale právě proto chci něco zajímavého zažít. No v gildě jsem strávil pár dní, je tady teplo, útulno a hlavně bezpečno. Ale vraťme se k naší skupině. Nakonec se nás dalo dohromady šest. Nejdříve jsem narazil na tajemného gnóma, který si říká Simargl. Vládne nějakými magickými dovednostmi a prostě, beze slova, na moji nabídku kývl. Na nic jsem se ho nevyptával. Pak, ale dlouho nikdo nepřicházel. Přemýšlel jsem, jak to zvládneme jenom ve dvou, ale v tom se objevili tři bratři. Jmenovitě Rugevit, Porenut a Porevit. A přesně takovéto trio jsem potřeboval. Jeden krásný a půvabný, druhý rozený bojovník a poslední zachmuřeně tajemný. Pak se nakonec objevil Finest, výborný lovec a stopař. Konečně jsme mohli vyrazit za dobrodružstvím. Jenom pro pořádek zaznamenám v jakém pořadí a s jakými dovednostmi jsme začínali: [img]/discussion/att/2018/02/Klohan_BT2_Zaciname.png[/img] [i]Začínáme[/i] No řekněte, nejsme skvělá parta? Jenom pro pořádek vysvětlím sedmé místo, které zůstalo neobsazené. Předpokládám, že v budoucnu potkáme nějakého dobrodruha, který se k nám dočasně přidá. Případně mágové, až budou dostatečně schopní, přivolají na pomoc nějakou potvoru, která toto místo obsadí.

Velká gratulace k dokončení této raritky! Pěkně si to rozjel a příspěvky se valily jak palba z kulometu. A hlavně, dobře se to četlo. Nakonec jsem to prožíval se sirem Žaludem a bylo mi líto chudáka Čáryfuka. Přeci jen odvedl kus dobré práce v tom zatraceném hradu a teď tam někde hnije. I když podle outra, "Naši [b]dva[/b] přátelé si oddychli", možná Čáryfuk nakonec vyvázl ... A co ten závěrečný drak? Stál za to? Nebo to byl jenom otravný hmyz?

Sám jsem překvapen jak to dobře ohodnotil. Když jsem to celé přelouskal, tak mi z toho vyšly ještě tyto poznatky: Vyřešen problém s tajemnými zprávami (v příspěvku "Záhadné zprávy" jsem je vypsal). Řešení je číst zprávu po písmenech z každého slova, takže první písmeno prvního slova, pak první písmeno druhého slova až do vyčerpání všech písmen a slov. Nalezená zpráva: TKTPEOA AEOL!MR KYMAS EAYC NN AD RG IO M ' S Rozluštěná zpráva: TAKE NARIM'S KEY AND GO TO MY PLACE! SOMAR Rowena má na svých šatech pás z run, které jsou používány k sestavování kouzel. Obrázek je hned ve druhém příspěvku "Mooncity #1". Pěkný smysl pro detail. A když už si budete prohlížet Rowenu, tak si všimněte bílé kočky u jejich nohou. Ona totiž úplně stejná kočka je i na obrázku hlavního padoucha, který je vždy zobrazen při zabití celé skupiny, viz příspěvek "Brataya #1". Jasná známka toho, že to Rowena měla hned na začátku už za sebou.

Celý život žiji ve stínu svého otce Macleoda. Ano je to ten slavný hrdina, o kterém všichni Bardové pějí písně. Ten, který se zúčastnil slavného tažení proti Mangarovi a zbavil město Skara Brae jeho teroru. Jenomže všichni jednou zestárnou a nejinak je to i s mým otcem. A tak když ho vyhledal čaroděj Saradon, chopil jsem se příležitosti a rozhodl se podniknout stejný ne-li větší skutek pro naši zemi. Že neznáte Saradona? Netrapte se tím, také jsem o něm nikdy neslyšel. To on mě hledal, teda vlastně mého otce, protože jedině tak chrabrá družina, která dokázala osvobodit Skara Brae je hodna takového úkolu. Pche, to se ještě uvidí. Otec souhlasil a tak jsem vyrazil do hlavního města Tangramayne poohlídnout se po věrných druzích, kteří budou ochotni položit své životy za naši věc. Vlastně jsem se ještě nezmínil, co tak hrozného trápí tu naši krásnou zemi. Nemám to ze své hlavy, ale takto nějak mi to vyprávěl Saradon: [i]Chlapče, záchrana Skara Brae byl velký čin, ale nyní se na nás valí zlo mnohem větší. Zlo, které neohrožuje pouze jedno město, ale celou existenci našeho království, všech měst a jejich obyvatel. Zavzpomínej na své dětství, na příběh o Turinovi, který skul hůl osudu v hlubinách svaté hory Krontor. Hůl zajišťovala mír a prosperitu celého království po více než 700 let. Ale podívej se nyní kolem sebe. Námezdní žoldáci a různá stvoření se potulují krajem, dokonce i tady v hlavním městě! Ale já vím, co za tím vězí. Toto je práce zlého arcimága Lagotha Zanty. Ačkoliv se snažil překazit všechny mé pokusy zjistit více, tak přeci jen jsem nebyl úplně neúspěšný. Jsem si naprosto jist, že hůl byla rozlomena na sedm částí. Jestli tedy ještě pochybuješ o svém poslání, tak věz, že musíš porazit Zantu a získat všechny části hole, která musí být znovu skuta. Toto je jediná možnost jak zachránit celé království.[/i] Nějak mám pocit, že vlastně vůbec nemám ponětí, o čem to ten senilní čaroděj blábolil, ale už sedím v gildě a vyhlížím prvního vhodného adepta.

Chvíli jsem se proháněl v prvotině od Atticu Lords of Doom a hned mě cvrnkly do nosu zvolené postavy. Ten chlápek je Carl Weathers (asi nejznámnější jako Apollo Creed z Rockyho), ale kdo je ta tajemná ženština? Alf uprostřed je takový malý bonus :-).

Tak to si s chutí přečtu, ten nával kritiky, až se do toho pustí :-).

Díky! Taky jsem si s tím dal načas. Ale nakonec jsem se dokopal k tomu to dotáhnout :-).

Taky mě to štve a mimoto několik zpráv, které jsem taky někde v deníku uvedl, které jsou pro mě jen změtí písmen, ale jsem přesvědčený, že z nich jdou udělat nějaké srozumitelné věty. S tím skillem je to fakt dobrá myšlenka a hodně si mě nahlodal. Postava si může zapnout jen jeden aktivní skill, ale kdykoliv ho může přepínat mezi těmi co zná. I s těmi jazyky je to podivné. Zbytečně jich je tolik, když stačí jen jeden, garthianština. Jsou to asi nějaké nedodělky. Jedině mě ještě napadá, že by s těmi texty mohla souviset nedotaženost anglické verze. Ale jinak můžu s klidem prohlásit, že jsem žádné problémy s dohráním anglické verze nezaznamenal. A vlastně ještě k jedné věci jsem se pořád vracel. Byla to gilda zlodějů. Vždycky mě jenom trapně vyhodili, ale pořád jsem čekal nějaký úkol.

Díky! Mám zálusk na Shadowlands, protože mě tato hra nějak úplně minula, i když jsem o ní určitě musel svého času číst v Excaliburu. A teď jsem na ni znova narazil a mám velkou chuť se s ní poprat. Dalším kandidátem je druhý díl Bard's Tale, protože jsem si dal osobní závazek dohrát celou trilogii :-). Přímo takový skill tady není. Nový skill může postava získat jedině při přechodu na vyšší úroveň. Mrknul jsem i do manuálu na seznam všech dostupných skillů, ale ani tam není o takovém zmínka. Postava se může pouze naučit maximálně šest jazyků. Ale ani to na hieroglyfy nestačí. Beru to jako vtípek od autorů, který se povedl. Knihu jsem koupil skoro jako první věc ve hře a vláčel se s ní až do konce bez jakéhokoliv využití. Ale stejně ve mně zůstal stín pochybnosti a myslím si, že je tam zapsána nějaká důležitá nebo zajímavá informace.

Po dlouhých útrapách jsem konečně stanul před Tibukem pln odhodlání skoncovat se vším tím šílenstvím. Ale předtím ještě bylo potřeba vykonat několik věcí, než jsem Tibuka vyhledal. Nejprve jsem uposlechl Gothaura a zavřel portál spojující světy Garth a Lamarge. Na tom nebylo nic světoborného. Stačilo se vrátit do světa Lamarge a před portálem jsem prostě mocně zadul na získaný magický roh. Tím se brána definitivně uzavřela. Pak jsem trošku váhal co dál. Stál jsem opuštěn v pustině, obklopen horami nevěda kam se vydat. Pak mě napadlo, když nevíš co dál, tak navštiv vševědoucího Yakku Deepshava z Mooncity. Vyrazil jsem tedy na jih nejkratší cestou k městu, ale skrz nehostinnou poušť. První známkou, že jsem zvolil správně, byly souboje. Dříve mě najednou napadla jedna skupina nepřátel no možná maximálně dvě, ale teď hned čtyři! Takhle zamořeno kolem Mooncity nebývalo. Nakonec jsem dorazil do města ve večerních hodinách a hned navštívil Yakku. Spí vůbec někdy? Ať ho navštívím v kteroukoliv hodinu, tak mě vždycky přivítá plný síly. Ale předtím jsem absolvoval ještě jedno krátké setkání se starým známým Corbrynem, který mě zastavil na ulici. Ano to je ten, který mi kdysi prodal knihu plnou hieroglyfů. A úplně suverénně se mě zeptal, jestli jsem knihu četl a ať mám na srdci, že se dočtu pouze pravdu, žádné lži. Když jsem se začal rozčilovat, že neumím hieroglyfy číst, tak se na mě obořil, že je to moje chyba. Raději jsem ho nechal být a šel jsem si po svých. Vraťme se k Yakkovi. Byl skutečně rád, že mě vidí a hned mi vyzradil, že Tibuk je vlastně Rowena. A pak mi pogratuloval k jeho zabití, ale na oslavy je ještě trochu brzy. Vydal jsem se do místního kláštera navštívit Rowenu, teda vlastně hlavního padoucha Tibuka. Ten na mě začal řvát, že mě najal, abych selhal ve svém poslání, ale když jsem se dostal takto daleko, tak mě teda zabije sám. Souboj trval krátce, ale ještě jsem si nemohl vychutnat sladké vítězství. Zabil jsem jen tělesnou schránku, zatímco Tibuk se proměnil v mlhu a kamsi zmizel škvírou ve zdi. Po chvíli pátrání jsem objevil tajné dveře vedoucí do podzemního úkrytu. [img]/discussion/att/2017/08/Klohan_0073_soa_coffin.png[/img] [i]Tibukova rakev[/i] Tam jsem objevil rakev a dvě paralyzovaná těla, z nichž jedno patřilo nebohé Roweně. Z rakve povstal Tibuk a teď již nebylo na co čekat. Podruhé jsem mocně zadul na magický roh získaný od Gothaura. Tibuk začal nelidsky ječet. Nakonec se proměnil do své pravé podoby. [img]/discussion/att/2017/08/Klohan_0074_soa_Tibuk.png[/img] [i]Tibuk osobně[/i] Bez zbytečných řečí se na mě vrhl. Až teď jsem si s hrůzou uvědomil, že jsem nenavštívil ranhojiče. Teď už je stejně pozdě. Vrhl jsem všechny síly do posledního souboje. Jedno prvenství musím Tibukovi přiznat, měl bezkonkurenčně nejvíce života ze všech nepřátel, které jsem zabil. Souboj trval mnoho kol, ale samotný Tibuk nevytáhl nic nečekaného, pouze běžně útočil a v drtivé většině mě nedokázal ani zasáhnout. Po jeho zabití se ještě zjevil Gothaur a pogratuloval mi k úspěšnému splnění zadaného úkolu a pak navždy zmizel. [b]Ještě nekončíme?[/b] Ne nebojte už je opravdu konec. Jen poslední obrazovka nechává otevřená vrátka pro další pokračování. Nevím, jestli se mám těšit nebo brečet. Ale dneska již vím, že žádné pokračování ze světa Lamarge nevyšlo a tak se můžu jen záludně pousmát. [img]/discussion/att/2017/08/Klohan_0075_soa_LastPicture.png[/img] [i]Opravdu, ale opravdu úplně poslední[/i] A vlastně teď již můžu odpovědět na otázku, s kterou jsem se pouštěl do tohoto dobrodružství: [i]Ano svět Lamarge může být zachráněn a nejen to dokonce může být zachráněn i svět Garth a s těmito světy i všichni jejich obyvatelé.[/i] Pokud se tedy najdou další odvážlivci, tak směle do toho, ale připravte si opravdu, ale opravdu hodně trpělivosti.

Nevím to přesně, ale asi je nutné naučit ve městě Elfrad některou postavu jazyk garthianů, jinak by byla Gothaurova garthianština nesrozumitelná. Preventivně jsem už dávno před návštěvou světa Garth raději Bluda naučil všechny jazyky, takže jsem žádný jazykový problém neměl. O tom, že toto podzemí je vlastně celé propletené schodišti s různě velkými prostory a pár slepými chodbami nemusíte vůbec pochybovat. Vlastně celé podzemí je úplně prázdné. Jen občasné souboje narušují klid. A tak veškerá práce je pečlivě prohledávat zdi a hledat ty tajné – průchozí. Těch je tady dostatek a většinou je jejich vyhledání nezbytné pro další pokračování. Jinak vůbec nikde nic. Jediným cílem je tedy jenom vyhledat Gothaura a získat od něj magický roh. Žádný zajímavý souboj, žádná odměna, žádná nalezená věc. Absolutně nic. Přiložené mapy jsem musel roztrhat na různě velké útržky, protože schodiště prostorově neodpovídají.

Moc rozličné složení obyvatelstva tady nemají. Guldrony jsem vám již představil a mimo ně jsem už potkal jen Garthiany. Tady vám představuji hned toho nejdůležitějšího. [img]/discussion/att/2017/08/Klohan_0071_Gothaur.png[/img] [i]Já jsem zákon[/i] Prosekat se ke Gothaurovi nebylo zas tak obtížné. Garthiaňané málokdy způsobují fyzická zranění, jdou totiž výhradně po psychice a útočí mentální silou. Nejvíc tak trpí bojovníci v předních řadách, kteří jsou nejméně odolní, ale Diva svými uzdravovacími kouzly udržuje skupinu v kondici. Úroveň soubojů je v celém komplexu stejná. Žádné extrémy se nekonají. Akorát jedna tajná stěna se definitivně po průchodu uzavře a je tak nutné celý zbytek projít na jeden zátah, bez možnosti návratu na povrch. Rozhovor s Gothaurem se nesl v přátelském duchu i když jsem se nemohl zbavit pocitu jakési povýšenosti. I jeho svět zaplavuje drogové šílenství a ani on neví, co s tím má dělat. Vlastně tento rozhovor byl asi nejdelším, co jsem zatím zažil, i když to bylo jen pár vět. Dobře zná Tibuka, který ho zradil. Abych ho zastavil a tím i skoncoval s přísunem drog, tak musím zničit portál, kterým jsem vstoupil do světa Garth. K tomuto mi poslouží jedna skvělá věcička, kterou mi Gothaur daroval – magický roh. Jednak jeho moc umí definitivně zavřít dimenzionální bránu, jednak mi ukáže pravou podobu jinak neporazitelného Tibuka. Ještě mi Gothaur kladl na srdce, ať hlavně nejdříve ze všeho uzavřu portál, protože z něj pramení Tibukova moc a síla. Potom zmizel a zase jsem zůstal úplně sám. Naštěstí hned za ním je další tajná zeď a za ní schodiště (jak překvapivé), které leží kousek od východu a tak úprk z tohoto nehostinného místa proběhl snadno a rychle.

Gratulace k dokončení druhého dílu Wizardry. Mělo to pěkný spád a deníček za měsíc u konce, za což tleskám. A co legendární rytíř? Našel jsi o něm nějaké bližší informace v katakombách?

Stojím před portálem a chvíli váhám. Pak vstupuji a bez viditelné změny jsem přenesen do jiného světa, do světa Garth. Ale portál není otevřen pro každého. Takto jednoduše může cestovat mezi světem Garth a Lamarge jen ten kdo vlastní démoní lebku. Jinak zůstane portál navždy uzavřen. Já jednu mám od Olbrechta z Elfradu za nalezení a odevzdání šestice runových prstenů. Kam přesně mě portál odnesl? Odlišné prostředí a nezvyklý zápach nedává pochyb, jsem na zcela jiné planetě. A hned v podzemí. První místnost mě nenechává na pochybách, že jsem tady správně. Nacházím pytle naplněné opitarem. Droga je připravena k expedici do našeho světa. Tomu říkám mezikontinentální pašeráctví. Ale nejde pouze o náš svět, ale taky o tento cizí. V další místnosti nacházím robik. Připomíná mokvající, zapáchající tekutinu, ale pro místní je to droga. Něco podobného, jak pro nás opitar. Problém s drogami je tedy ještě ve větším měřítku než jsem předpokládal. Jak mám zastavit přísun drog skrze portál? A kdo vlastně tyto drogy distribuuje? Z rozjímání mě vyrušila skupina guldronů. Ne, že by se mi nějak líbili, ale jsou z masa a kostí a tak se dají zabít. [img]/discussion/att/2017/07/Klohan_0070_soa_Guldron.png[/img] [i]První cizák[/i] Už teda o mě vědí. Nesmím ztrácet čas a všechno tady pečlivě prozkoumat. Z nějakého důvodu jsem se sem musel dostat. Objevil jsem dvě tajné zdi a stejný počet schodišť. Ty v jihozápadním rohu vedou do dalšího patra, ale do slepé chodby. Zato ty v severozápadním rohu vedou taky do dalšího patra, ale už ne do slepé chodby. Tímto se spustilo nekonečné procházení různě velkých prostor propletených schodišti. Nejdříve jsem myslel, že jsou pouze dvě patra a pořád mezi jimi procházím nahoru a dolů, ale nakonec jsem byl zrazen mapou a tak některá schodiště musí vést ještě do jiných pater. Trochu to komplikuje celé mapování a rozbíjí se to na spousty malých útržků. Navíc to způsobilo celé přepracování již vytvořených map, což mě doslova naštvalo. Každé schodiště jsem radši označil písmenem, aby bylo jasné, která k sobě patří. Chodby jsou propletené tajnými průchody. Je důležité pečlivě prozkoumat každou zeď. Nakonec jsem stanul před Gothaurem, …

Vrátil jsem se do Elfradu nabrat síly a hlavně identifikovat nalezený předmět. Vyklubala se z něj Seganova hůl. Když ji použiji, tak musím vybrat nějakého člena skupiny. Čekal jsem nějaké totální uzdravení, ale nestane se nic. Možná umí oživit mrtvého … Ještě vyzkouším, až někdo umře, což zase nebude trvat tak dlouho. Ale jinak mě souboje dost překvapily. Teda jejich obtížnost, která je na přijatelné úrovni. Ale žádné nové typy nepřátel jsem nepotkal. Naštval mě uzdravovací prsten, který jsem nalezl v Rialdově hradu. Nejde vůbec použít vůbec a ani jsem nezpozoroval žádné prospěšné účinky na jeho nositeli. Možná se tyto věci ještě budou hodit k nějakému úkolu, tak je radši budu s sebou vláčet až do konce. Když už jsem byl v Elfradu, tak jsem nakoupil i kouzla. Konkrétně dvě velmi užitečná kouzla. První léčí tělo a druhé mysl. Naprosto skvělé! Proč jsem si je nekoupil už dávno? Radost kalí fakt, že tato kouzla neumí sesílat mágové, ale pouze víla Diva. Chybí navštívit poslední neprozkoumané místo na mapě, portál do jiné dimenze …

Líbí se mi kompaktnost celého světa. Přijde mi, že zbytečně někde nebloudím. A i když vlastně celou dobu mi hra nedává moc indicií co dělat nebo kam jít, tak to nějak vyplývá ze situací a je jasné jak dále postupovat. Souboje se už taky umoudřily a začínám mít navrch, ale je to spíše tím, že používám hromadné kouzlo z ohnivých kopí a tak bych možná překopal celé složení skupiny :-). Jediné co pořád nemám jsou zlaťáky. Vím že se dají rychle získat ze soubojů s trpaslíky a zloději, ale je to otravné a dělám to krajně nerad. Ubíjející a frustrující je prázdnota, ať už ve městech nebo v dungeonech. S poslední Seganovou věží se to trochu zlepšilo, ale celkově je až moc hluchých míst. Ve městech je jen pár chatrčí obydlených a i tak se kolikrát moc nedozvím. V dungeonech je zase příliš mnoho čtverečků jen pro okrasu. A s tím souvisí i odměňování nebo jak bych to nazval. Prostě je hrozně málo úkolů a hrozně málo šancí něco získat. Po soubojích nezůstává prakticky nic nebo bezcenné cetky a žádné tajné poklady taky nikde. V podstatě všichni mají věci zakoupené v obchodech, čest výjimkám. Překlenul jsem jakousi metu a vím, že to dohraji :-). Ale pokud se mě někdo zeptá jestli bych to doporučil, tak bez váhání odpovím NE.

Teleportován do nové části třetího patra spěchám s odhalením tajemství tohoto magického místa. Zatím jsem nic hodnotného nenašel, ale nechce se mi věřit, že odejdu s prázdnou. Nezbývá než pokračovat hlouběji, výše, do věže. Ale ještě musím uvést na pravou míru informace kolem teleportu, který mě přenesl z předchozí části. Totiž není jednosměrný, ale dá se přes něj normálně vrátit na původní místo a zase kdykoliv zpět. Koneckonců mi to zachránilo krk. Jinak by to byl asi poslední zápis. [b]3. patro – 2. část[/b] Kousek východně se nachází nepříjemná místnost s pastí, která nemilosrdně všechny otráví. Otrava je hodně nepříjemná, postupně všem ukrajuje životní sílu, až nastane smrt. Proto jsem okamžitě vyrazil ven z věže, za ranhojičem. Po návratu jsem pokračoval na jih a potom opět na východ, kde byla chodba zakončena jinou místností, ve které jsem objevil mrtvého dobrodruha. Velmi smutná chvíle, ale na druhou stranu, dostal se daleko. Určitě ho udolala otrava. Prohledal jsem ho. Vím, nesluší se to, ale on už nic potřebovat nebude a mě to může hrozně pomoct. Našel jsem 500 zlatých a nějaký neidentifikovatelný předmět. Zaradoval jsem se, než Radoch prohlásil, že je to obyčejný meč. Nakonec jsem v západní místnosti objevil zprávu "Kámen není kámen" a naproti byl tajný průchod a za ním schodiště do dalšího patra … Ještě se vrátím k tomu vyléčení z otravy. Utíkal jsem rychle do města Brataya. Místní ranhojič, ale neumí otravu léčit! Tak honem do Elfradu, tam už to nebyl problém, ale za každého člena chtěl 810 zlatých! A k tomu další zlaťáky za normální vyléčení. Jsem zase úplně švorc. [b]4. patro[/b] Uvědomil jsem si jednu věc. Už dlouho jsem nenašel žádnou runu. Důvod je asi ten, že mám run plný inventář. Další teda není kam schraňovat. Ale kašlu na to, stejně je magie celkem neúčinná. No, možná nějaké runy odhodím, co kdybych nějaké to kouzlo nakonec potřeboval. Celé patro je kolem dokola lemováno vnější chodbou, která má na každé straně přesně uprostřed průchod. Vstoupením do kteréhokoliv z nich je nutné podstoupit povinný souboj se čtyřmi troly, dvěma duchy a jedním drakem. Hlavně duchové jsou nepříjemní. Přestal jsem syslit a vytáhl na ně Rialdovu hůl a bylo po problému. Tento souboj se opakuje u všech průchodů. Vnitřní chodba opět lemuje celé patro dokola, ale na severní straně jsou jedny jediné dveře. Jsou zamčené. Nejdříve jsem zabil potvory u všech čtyř průchodů, ale to s dveřmi nepohnulo. Začal jsem se potulovat po věži, ale moc daleko jsem se nedostal, protože tajný průchod z třetího patra je zpět neprůchozí (a tentokrát jsem si jistojistý). Potom jsem objevil jednu zprávu. Objevil jsem ji teda dávno, protože je vyryta ve zdi v prvním patře. Ta říká, že není vždy zbabělé udělat krok zpět. Vrátil jsem se ke dveřím a "nacouval" do nich. Dostal jsem se do obdélníkové místnosti, ve které zase nic nebylo. Pečlivým prohledáváním jsem objevil tlačítko, které odstranilo část zdi a dostal se tak do poslední místnosti této věže. To už jsem měl hodně na kahánku. Zase byli všichni otráveni. Poslední past je ve formě teleportů, které jsou celkem tři a přenesou skupinu do jídelny ve druhém patře. Nezbývá než znovu dojít zpátky. Konečně jsem stanul před tím podivným hlasem, který mě celou dobu provázel. Ten mi sdělil svá poslední slova - "Prokázal si svou cenu. Mé poklady jsou tvé.". Každý dostal 2500 zkušenostních bodů a k tomu celá parta ještě obdržela 5000 zlatých. Navíc jsem získal ohnivé kopí, čtyři svitky s kouzly a jeden neidentifikovatelný předmět.

Tak tomu říkám progres. Na jeden zátah zmáknout 1/6 hry :-). Přeji hodně štěstí, ať to takto odsýpá i v dalších patrech!

Po prvním letmém nakouknutí je nyní prioritou tuto věž důkladně prozkoumat a získat všechny ukryté poklady. První co mě překvapilo, jsou souboje. Jejich obtížnost je velmi, velmi příjemná. Do cesty se staví skupinky nepřátel, které není problém zabít během pár kol a i jejich množství je menší. Je to úplně neporovnatelné proti Rialdově hradu. Asi bylo moudřejší se dříve vypravit sem. Teď už to je, ale jedno. Celá věž je rozdělena na několik pater, vzájemně propojených schodišti a teleporty. Jednotlivá patra jsou malinká a tak průzkum jde pěkně od ruky. Akorát musím trošku předběhnout a zmínit se o třetím patře, zatraceném třetím patře. Jsem natvrdo zakyslý. Bloudím na malém prostoru a ne se pohnout. Určitě to musí vést někam dále. [b]1. patro[/b] Jednoduché patro na rozjezd. Jedině v jihovýchodním rohu je pět kójí a v každé z nich je uvězněna skupina nepřátel. Někdo dříve vyryl do zdi varování, ať se nikdy nikdo neodvažuje otevřít kteroukoliv z nich. Se strachem v očích otvírám první z nich. Jenom pět pavouků? V dalších se situace opakovala, akorát pokaždé se objevily jiné potvory. Po těchto "jednoduchých" bitkách zůstalo pět písmen. Vždycky na konci to písmenko hrozně rychle probliklo, čehož jsem si všiml, ale už jsem ho nestihl přečíst. Je nutné se sem vrátit a pak se dá zpráva v poklidu přečíst. Takto jsem postupně získal těchto pět písmen GMIAC. Při druhém pohledu je jasné jaké slovo z toho vyplývá. Chvíli zapřemýšlejte a doufám, že jste došli ke stejnému závěru [spoil]MAGIC[/spoil]. Teď už jen rychle najít schodiště do druhého patra … [b]2. patro[/b] Uvítala mě dlouhá chodba vedoucí na sever. Na jejím sedmém kroku mě uvítala stará známá točna, která funguje na stejném principu jak v Rialdově hradu, takže otočí skupinu jednou doprava. Po zahnutí doprava jsem objevil prostornou jídelnu. Zase v ní byla uprostřed točna, jinak prázdno. Nakonec jsem se dostal ke dveřím s hádankou. Odpověď je jediná možná, a to slovo složené z písmen objevených v předchozím patře. Pak už následovalo jen objevení schodiště do dalšího patra. [b]3. patro – 1. část[/b] Zase nic zajímavého. Jedině souboje začaly být otravnější. Toto patro je doslova zamořeno čarodějnicemi a ohnivými duchy. Ti svými hromadnými kouzly nepříjemně zatápějí celé skupině. Průšvih se konal na konci poslední chodby. Najednou nebylo kam jít. Přece to takhle nemůže skončit. Jednak chci od dutého hlasu zpátky runu, jednak chci nějaký poklad. Tento první skutečně vážný zákys jsem rozdělil na tři fáze. Nejdříve jsem se rozhodl prohledat všechny zdi kolem. Ani ne tak prohledat, jak do nich bezhlavě narážet. Tady jsem byl úspěšný poměrně rychle a objevil tajnou místnost a za ní hned další průchozí stěnu do již známého místa. Jenže to bylo všechno. Sice nalezení tajného průchodu způsobilo nadšení, ale to hned vychladlo, protože teď byl problém ještě větší. Marně jsem si lámal hlavu jak dál. Ze zoufalství jsem si pročítal deníček a v něm jsem najednou našel odpověď! Vždyť ono se dá každé políčko prohledávat. Používám to často na divných místech, ale tady mi to úplně vypadlo z hlavy. A právě prohledání tajné místnosti vedlo k nalezení malinkatého tlačítka. Hned jsem ho zmáčkl, ale zase se nic nestalo. Jenomže ono se stalo. Na jiném místě totiž tlačítko aktivovalo teleport do jiné části. Nevím, jestli do jiné části tohoto patra nebo do dalšího patra. Každopádně teleport je pouze jednosměrný, takže nezbývá než rychle najít poklad a zmizet.

Zrovna sérii Wizardry bych chtěl celou projít pěkně popořadě. Nechám se inspirovat tvými deníčky. Snad rozjedu jedničku dříve než dojedeš osmičku. Ale chci zkusit verze pro Apple II. No plánovat se musí :-).

Ještě jedna věc mi hodně vrtá hlavou. Jsou to zprávy, které jsem objevil v Bratayi a Elfradu. Nevím, jestli jsou nějak kódované, nějaká přesmyčka nebo jde o nějaký cizí jazyk. V Elfradu jsem už nechal Bluda naučit se všech možných pět jazyků, které vyučuje Golar. Stejně ale nedokáže ničemu porozumět. Pro budoucí generace nebo znalce těchto jazyků zprávy uvedu: Radnice (Brataya): [i]"TKTPEOA AEOL!MR KYMAS EAYC NN AD RG IO M ' S"[/i] Somarovo sídlo (Brataya): [i]"BNEYNEN REWODRG EFAUAI ARL'R KOLLU AMALN STNF THDI O"[/i] Pastinovo sídlo (Elfrad): [i]"R!ECMA UGSOO NISUL EVAN MEGT ATEE SHTS TIOS ES RM"[/i] Tipiman (Elfrad): [i]"A STONE WAS ANA SES TW O"[/i] A k tomu pořád vláčím knihu psanou v hieroglyfech, kterou jsem koupil hned na začátku od pomateného Corbryna v Mooncity. Stála mě, tehdá neskutečných, 500 zlatých. Ale i na tu je Blud se všemi jazykovými znalostmi krátký. Prostě jsou věci, které zůstanou navždy utajeny …

Gratulace. Jaký další životní herní cíl tě čeká? Tipuji, že dohrát všechny Wizardry :-)!

Jak píše DJ, dokázal bys to! Protože zrovna tato je překreslovaná. V původní verzi jsem se seknul o jeden čtvereček, což jsem zjistil až dost pozdě, když to nesedělo. A než bych to celé gumoval (moc dobře to ani s těmi pastelkami nejde), tak jsem to vzal z gruntu. Ale když se zadaří, tak nepřekresluji. Ale pravdou je, že velký problém je trefit velikost mapky. Ve městech si letmo proběhnu pár čtverečků, abych zjistil rozlohu a pak se vrátím a mapuji hned načisto, dokud něco nepo... :-). Už trochu ztrácím soudnost s tou krutostí. V Rialdově hradu je obtížnost soubojů přestřelená. Mám pocit, že jsem se měl vypravit do zdejších končin mnohem později. Zase na druhou stranu jsem tento hrad objevil hned na začátku. A ty nalezené předměty jsou nečekaně dobré. Vzhledem k tomu, že jsem doposud snad nenašel nic užitečného, tak je to celkem šokující. Jenže ty věci se určitě časem vybijí a potom budou k ničemu. A jsme u největšího problému, který nazývám "syslení". Tak dlouho budu ty věci syslit (co kdyby bylo hůř), že je nakonec nikdy nepoužiji :-).

Co říct, tedy vlastně napsat. První dungeon za moc nestál, Vlastně všem, kteří se sem vypraví, doporučuji rychle sebrat mapu pokladu, najít poklad a rychle vypadnout. A přitom vzývat všechny spřízněné bohy, aby se nevyrojila neporazitelná skupina nepřátel. A věřte, že ten poklad stojí za trochu krve. Kromě všech věcí, které už jsem zmínil, jsem našel i tři neidentifikovatelné. To je poprvé, kdy mám takové předměty v rukách. Naštěstí každý obchodník je tak zkušený, že umí rozpoznat pravou podstatu věcí. Samozřejmě za peníze. Čím lepší je daná věc, tím bude chtít více zlaťáků. Vzal jsem to od nejlevnějšího a z něho se vyklubalo ledové kopí. Fajn to jsem chtěl stejně koupit a vyzkoušet. Napjatě jsem zaplatil za identifikaci druhého, dražšího předmětu. První prsten. Teda ne první, těch runových jsem měl předtím dost, ale nedaly se k ničemu použít. Tento má uzdravovací účinky a hodně mi pomůže v dalším podzemí. A posledním, bezkonkurenčně nejdražším byla Rialdova hůl. Při použití v boji tato hůl uvolní smrtící mrak, který je tak účinný, že bezpečně usmrtí jakoukoliv potvoru, i draka. Asi byl pán hradu nějaký černokněžník. Jenom škoda, že kouzlo nefunguje plošně na celou skupinu nepřátel. Ale to by už byla ultimátní zbraň. Strašně rád jsem měl souboje s koboldy. Většinou mě napadl jen jeden? Snažil se kouzlit, což v hradu nemá žádné účinky a nechal po sobě klidně i 400 zlatých. Na druhou stranu úplně nesnáším souboje s iluzemi. Neplatí na ně fyzický útok a po psychické stránce mají slušnou výdrž. Navíc metají hnusnými kouzly.

Jídla je opravdu málo. Extrémní zima je hrozně vyčerpávající a zásoby pomalu dochází. Musím si pospíšit, jinak mě čeká vyhladovění v nekonečných chodbách tohoto zatraceného hradu. Do jižní části jsem vstoupil dlouhou chodbou a první na co jsem narazil, byla hromada odporných shnilých koster. Asi nějací dobrodruhové, kteří neměli štěstí. Snad mi ten poklad někdo nevyfoukl. Celé tohle pachtění by pak nemělo smysl. Bivoj se začal svým kladivem v hromadě prohrabovat. Šířil se neskutečný puch, ale nakonec našel nějaký útržek s poznámkou. Byla to hádanka. Spíš jakási nápověda. Cesta k pokladu se rozjasní, pokud vyřeším záhadu barevných kamenů. Tu už jsem snad vyřešil, teď zbývá už jen najít poklad. Po přečtení se najednou shnilé kosti zhmotnily a objevilo se deset lichů! Vrhli se na mě bez varování. Chvíli se ozývalo křupání jejich chabých tělesných schránek. Potom následovalo opět nekonečné ticho a všude přítomný chlad. [img]/discussion/att/2017/06/Klohan_0067_soa_10lichs.png[/img] [i]Ty jsi ale fešák[/i] Nakonec jsem objevil zvláštní zeď. Díky nalezené mapě jsem zjistil, že to není zeď, ale pouze iluze. To musí být ta chodba vedoucí k pokladu. A mimochodem tato zeď je směrem na jih, takže teď je jasné, jakým že to směrem jsem vlastně otočený. Naštěstí se nic nemění a do hradu jsem opravdu vstoupil od jihu, takže vše perfektně sedí. Žádné další překvapení se nekonalo. Čekal na mě úkryt banditů plný cenných věcí. Našel jsem 2000 zlaťáků, nějaké nové runy, mitrilový štít, velkou obouruční sekeru (Bivoj má z ní obrovskou radost, asi tak stejně velkou jako je ona sekera) a nějaké blíže neidentifikovatelné předměty. Až se vrátím do města, tak hned navštívím nějakého obchodníka, který mi rád prozradí, co jsem to vlastně všechno našel. Jo a ještě jsem našel 500 balíčků s jídlem. Ty se budou v té odporné zimě zatraceně hodit, snad nebudou zkažené a moc zmrzlé. Opatrnými krůčky se vracím k točně a psychicky se připravuji na východní křídlo hradního sklepení. Nevím, co ještě můžu očekávat, ale teď si nedělám žádné starosti. Euforie z nalezeného pokladu mi dodává sílu a naději. Obrovsky nabuzen se řítím východní chodbou. Ale zhola nic. Prázdnota. Jen ledové zdi. Tíživé ticho občas přerušila nějaká příšera svým smrtonosným chroptěním. Zpátky k točně a rychle ven z tohoto prokletého místa. Opět vidím slunce a spěchám do Mooncity …

Teď nebo nikdy. To je heslo, které budu mít v hlavě po celou dobu bloudění v hradu. Buď vyřeším záhadu tohoto místa, nebo ho s ostudou nechám na pospas zdejším zlým silám. Ale pohádkové bohatství mě láká. Všem, kteří se vypraví zkoumat tajemný hrad, doporučuji vzít s sebou dostatek jídla. Je tady extrémní zima a jediný způsob jak ji zahnat je s plným žaludkem. Dost často se musí skupinka zastavit a najíst. Samozřejmě vezměte s sebou to nejlepší vybavení, co seženete nebo zaplatíte, ideálně vezměte i nějaké uzdravující lektvary. Na magii ani speciální dovednosti vašich hrdinů nespoléhejte, Ty tady vlivem nějakých tajemných sil nefungují. A vůbec sem nechoďte, jestli nejste v naprosto skvělé fyzické i duševní kondici. Ale pokud máte sebevražedné úmysly, tak na výše uvedená doporučení vůbec nedbejte a okamžitě sem vyražte. Samozřejmě dělejte co největší randál, ať přilákáte co nejvíce krvelačných bestií. Já se raději budu uvedenými radami řídit a opatrnými krůčky směřovat k vysněnému pokladu. Hned první křižovatka mě pěkně potrápila. V jejím středu je magická točna, která má ale jednoduché řešení. Po vstupu do ní je skupina otočena jednou doprava. Takto to vypadá jednoduše, ale bez možnosti použít kompas to hodnou chvíli vypadalo dost neřešitelně. Vlastně když jsem u toho kompasu, tak po pravdě ani netuším, kde je sever. Prostě jsem si ho určil sám, protože předpokládám, že jsem vstoupil do hradu od jihu. Alespoň u předchozích měst se vždycky vstupovalo jižní branou. [img]/discussion/att/2017/06/Klohan_0066_soa_BlueStone.png[/img] [i]Krásný modrý kámen zazděný v podlaze[/i] Uvítací chodba k točně postupně zahýbá, až směřuje úplně na jih, takže po vynuceném otočení skupina zírala na západ. Stejně nevím, kterým směrem se vydat, tak se nechám unášet osudem a nejdříve prozkoumám tuto západní část. Únavné procházení prázdných chodeb dlouho opuštěného hradu stojí mnoho sil. Jediným zpestřením jsou vyčerpávající souboje, které dokáží i v nepříjemné zimě krásně zahřát. Přeci jen jsem narazil na krásně barevné kameny zazděné v podlaze. Pěkně vedle sebe jsem postupně přešel po zeleném, modrém a červeném. Ale to bylo všechno. Nezbývalo než se vrátit a prozkoumat jinou část hradu. Jenomže západní chodba, kterou jsem vešel, byla kompletně zazděná. Přeci tady neshniji navěky. Začal jsem usilovně přemýšlet a jediné vodítko jsou ty barevné kameny. Vrátil jsem se k nim a znovu je prošel ve stejném pořadí. Alespoň myslím, že to tak bylo. V tom zoufalství jsem po nich prostě nějak přeskákal. Vrátil jsem se k zazděnému místu a zeď povolila. Oddechl jsem si. Hned mě napadlo, že mohlo dojít i k nějaké změně v již prozkoumaných částech. Znovu jsem se vrhl na průzkum již probádané západní části a na samém konci poslední chodby mě přepadlo sedm banditů. Zvláštní, co dělají zrovna tady v hradu. Vyjednávat nechtěli a utíkat jsem nehodlal. To by spíš měli oni. Byl to nerovný souboj, ale už jsem se naučil nemít žádné slitování. Ze zvyku jsem prohledal všechny mrtvé bandity a jeden z nich skrýval mapu pokladu! Rozbušilo se mi srdce. Konečně možnost získat něco cenného. Jenže mapa se nedala přečíst a tak jsem ji dal Bludovi, ať ji zatím střeží. Vyrazil jsem zpátky k točně, která mě obrátila na jih.

Elfrad je zachráněn! Už zbývá jen zachránit celý svět Lamarge. Ale před tím si musím trochu vydýchnout a vyřídit některé záležitosti. Předně jsem trochu zkoumal ekonomiku a ceny za zboží mi přijdou všude stejné. Výjimkou je ranhojič. Běžné uzdravení se nijak nevymyká, ale za obnovu magických bodů pro Bluda chtěl po mně 1800 zlatých. To jsem odmítl, kouzla skoro vůbec nepoužívám a peněz je málo. Vyrazil jsem do Mooncity, kde jsem za obnovu zaplatil jen 300 zlatých. A když jsem už byl v Mooncity, tak jsem navštívil starého dobrého známého Yakku Deepshava. Už dlouho mě trápí jeho otázka, kdo že je to starostou Elfradu. Odpověď konečně znám a tak jsem mu odpověděl PRIOR. Yakka se rozvykládal a prozradil mi jméno vůdce bratstrva snílků, mého úhlavního nepřítele. Vidím ho vždy, když jsou všichni mrtví. Nebudu vás napínat, jmenuje se Tibuk. Nevím, jestli mu mám být za takovou informaci vděčný. Toto jméno slyším poprvé. Zkusím se poptat ostatních známých. V hlavě mi utkvěl jeden souboj z Elfradu. A to v domě Kalusa, kterému jsem zachraňoval krk. Nedělal jsem to jen z nějakého rozmaru, ale kvůli získání pátého runového prstenu. Sice nepřátelé nebyli v ničem unikátní, jednalo se o čtyři duchy, každý vládl jinému živlu. Unikátní bylo, že se sešli takto dohromady v jedné bitvě. A tím jak duchové vytahovali jedno překvapení za druhým, považuji tento souboj dosud za nejzábavnější. Jinak obdobně jak v Bratayi mě zklamala komunikace. Nikdo nereagoval na žádné dotazy. Dokonce, i když jsem se zeptal přímo na město Elfrad, tak nikdo nic nevěděl. Každopádně další kroky povedou do Rialdova hradu, získat zdejší bohatství a taky si konečně pořádně zadungeonit.

Pořád mám jenom čtyři runové prsteny, a pokud jsem nic nezanedbal, tak v této poslední neprozkoumané části musím najít dva zbývající. [b]Jihozápadní část[/b] Navštívil jsem Kalusa. Vyprávěl mi jak je mu a jeho rodině vyhrožováno. Všechno začalo posledním setkáním runových mistrů. Požádal mě o pomoc v jeho marném boji. Jako odměnu mi nabídl svůj runový prsten. Na tohle šlo odpovědět jen jediné, JA. Bude na mě čekat ve svém domě. Hned jsem ho navštívil. Úkolem bylo vyhnat duchy z jeho domu. To znamenalo bojovat proti duchům všech živlů. Nějaké to zkamenění, otrávení, oslabení jsem si odnesl, ale pátý runový prsten je můj! [img]/discussion/att/2017/06/Klohan_0065_soa_FightKalusoHouse.png[/img] [i]Pátý prsten je můj![/i] Zbývá najít poslední prsten. Už, už jsem si myslel, že ho budu mít. To když jsem navštívil Pastinovu chatrč. Kolikátou už? Ale byla tam jeho služebná, která mi oznámila Pastinův útěk z města hned jak se dozvěděl o Laporově smrti. Ač mistři, tak jsou teda pěkně vyděšení. Překvapení na mě čekalo u Tipimana. Když jsem ho navštívil, tak mi sdělil, že na mě už dlouho čeká. To zní zajímavě. A jediným důvodem jeho dlouhého čekání je předání prstenu. Pak Tipiman zmizel. Na stole zůstal zmuchlaný vzkaz. Opatrně jsem ho rozbalil a našel šestý, tedy poslední, runový prsten. Na papíře je ještě vzkaz "A STONE WAS ANA SES TW O". Další zmatené seskupení písmen, i když začátek vzkazu už je srozumitelný. Možná se projevují Bludovi jazykové znalosti … Poslední zajímavé setkání v Elfradu bylo v domě Olbrechtově, který má i v této čtvrti. U vstupu jsem si zahrál na poslíčka a služebnictvo mě zavedlo k muži v modré róbě (no na obrázku měl zelenou). Byl to Olbrecht, který mi znovu vysvětlil, že musím shromáždit šest prstenů a potom mu je přinést do jeho domu v severovýchodní části města. Pro jistotu mi zopakoval jména mistrů, kteří mají prsteny v držení. Asi jsem postupoval netradičně, protože tyto informace už dávno vím. Vždyť už mám všechny prsteny v inventáři. Zašel jsem tedy znovu za Olbrechtem a odevzdal mu všechny prsteny. Dal je do misky a začal je zkoumat. Po nějaké době prohlásil, že jsou pravé. Všechny si je nechal, aby mohl porazit zlo v Elfradu. Za odměnu mi dal šest run, jakousi démoní lebku a prozradil kouzlo pro vzkříšení mrtvého. Zůstal jsem stát na ulici jako opařený. Všechno jsem splnil, Elfrad je zachráněn, ale co dál? Jedinou stopou je získaná lebka. Sice mi k ní Olbrecht nic neřekl, ale tuším, že bude klíčem pro průchod do jiné dimenze, bránou, jež jsem objevil pod horami.

Celé snažení se zvrhává v nutnost nalézt šest runových prstenů a předat je Olbrechtovi, který je využije k záchraně města Elfrad. Musím si pospíšit, protože někteří obyvatelé vypadají už nelidsky. V jiných chatrčích se začínají usazovat duchové. [img]/discussion/att/2017/06/Klohan_0063_soa_Inhabitant.png[/img] Drogy jsou svinstvo [b]Severozápadní část[/b] Dalším runovým mistrem je Pastin, který bydlí v ulici Rue Rialdo. Po prohledání jeho domu jsem ale našel jenom jednu runu, zlatý náramek a nějaký velký šperk, který ale nešel vzít. Pastin bude bohatší měšťan, protože hned přes ulici má další dům. V něm jsem našel kousek modrého hedvábí a něm nějakou zprávu, ale zase tou hatmatilkou, které vůbec není rozumět. To už je třetí takováto zpráva. No víc tady nenajdu, protože prsten už mám od hraběnky Moleové. S nadšením jsem přivítal setkání s ranhojičem. Fenibrus všechny vyléčil, ale nechal si za své služby pěkně zaplatit. V obchodech se střelnými zbraněmi mají zajímavou kuši, ale mágové s ní neumějí bojovat. Alespoň jsem koupil Divě lepší luk. Je to nějaká obchodní čtvrť, protože v dalším obchodě mají zajímavou magickou kápi, nějaké lahvičky a dokonce svitky s kouzly. 0064_soa_Golar.png [i]Co se dneska naučíme?[/i] Golar zvaný moudrý (pracovní název učitel) učí další jazyky, přesněji pět dalších jazyků. Zatím znají všichni jenom lidskou řeč. Nemám v úmyslu nikomu bránit ve vzdělávání se, ale 2000 za naučení jednoho jazyka je dost. Proto jsem vybral Bluda, jakožto nejinteligentnějšího člena skupiny, aby ho Golar naučil všem jazykům. Zatím teda jen jeden z nich, protože na víc nemám, ale později se všechno doučí. Možná mi to pomůže rozluštit i ty podivné zprávy, které jsem občas našel …

V jihovýchodní části jsem úspěšně našel další dva runové prsteny a o dalším jsem získal důležité informace. Posílen těmito indiciemi se ženu do severovýchodní části města a nic mě nemůže zastavit. [b]Severovýchodní část[/b] Hned v další prozkoumávané chatrči jsem objevil převora, který je zároveň i starostou Elfradu. S převorem si chci už dlouho pohovořit. Ale mám smůlu, jediné co mi sdělil, bylo o posledním setkání runových mistrů. Protože došlo ke zmizení jednoho z nich a v následujícím měsíci zmizeli dva další. Mám navštívit Olbrechta, který ví vše o runových prstenech a umí je využít ke zničení zla v Elfradu. Když jsem přislíbil pomoc s nalezením prstenů, tak převor za mnou zabouchl a už jsem jenom uslyšel zamykání dveří. Kousek je klášter, kde sídlí Colar, ale i když je představitel města, tak mi nebyl schopný odpovědět na jediné slovo, hmmm. Hned vedle je nějaký dům, který má být otevřený od 8 do 12, ale zřejmě je to jenom nějaká historická zpráva, protože mi nikdo neotvíral ani v tuto dobu. Zajímavé setkání bylo s majitelem pohřebního ústavu, který mě vzal do márnice, ale rakev byla poškozená a vedle ní ležel useknutý prsteníček. Majitel na to nevěřícně zíral a vykoktal ze sebe něco o cizinci, který ho před necelými dvěma hoďkami navštívil za účelem návštěvy márnice. To co je pro něho záhadou, je mě jasné hned. Je to jeden z runových mistrů, který byl pohřben i s prstenem. A taky, že nejsem jediný, kdo o prsteny usiluje. V obchodě s brněním jsem udělal radost Bivojovi a pořídil mu mitrilovou zbroj. Runa mu závidí, ale až budou nějaké zlaťáčky navíc, tak ji taky jednu koupím. I v Elfradu žije jasnovidec. Jmenuje se Loka a dává stejná proroctví jako jeho kolegové z jiných měst, takže k ničemu. Zbytečné vyhazování peněz. Ale hodně mě zaujal dům s runami. Je v něm stejný oltář jak v runových chrámech. A dokonce je v tomto domě k dispozici 24 run, ale nepřišel jsem na to jak je využít k sestavení kouzla. Jediné co vím, že runy nejdou odnést. Zkusím se tady porozhlédnout někdy později. [img]/discussion/att/2017/06/Klohan_0062_soa_RuneMasterOlbrecht.png[/img] [i]Šest, pamatuj, šest![/i] V této části města jsem našel i runového mistra Olbrechta, o kterém mi říkal převor. Prohledal mi inventář a nespokojeně zavrtěl hlavou. Ještě teď mi v hlavě zní jeho hlas "dokud nebudeš mít šest, pamatuj šest, runových prstenů, tak nic nezmůžu". Alespoň vím určitě, že jich je šest. Nedaleko sídlí další runový mistr, Lapor. Teda sídlil, a že je mistrem jsem pochopil až od jeho služebné, která mi se slzami v očích oznámila jeho smrt. Skonal před dvěma dny a nyní leží v márnici. Posledním objevem byl obchůdek s drahými kameny. Nic pro mě.

Prošmejdil jsem pro jistotu mapu ještě jednou, snad pixel po pixelu, ale nic dalšího jsem již neobjevil. Tak tímto posledním činem považuji mapu světa za kompletní. Z protivníků jsou ještě zajímavý draci, které nejčastěji potkávám severozápadně, jakoby na druhé straně hor. Umí skupince zatopit, ale taky je za ně nejvíce zkušeností. [img]/discussion/att/2017/06/Klohan_0061_soa_WorldMapComplete.png[/img] [i]Mapa světa se známými lokacemi[/i]

Zatím nemám v plánu tuto věž blíže zkoumat nebo spíše mám strach ze smrti, která tady bude číhat na každém rohu, ale pokušení nakouknout bylo silnější než ona smrt. Hned při prvním krůčku se ozval dutý hlas. Vítá mě v magické věži plné nepředstavitelného bohatství, ale taky plné smrtících nástrah a hrůzostrašných monster, ukrývajících se za každým ohybem. Hlas mě ocenil jako důvěryhodného, ale co tím myslel … Ale vrchol drzosti je runa, kterou si vzal jako dárek a ani se nezeptal. Na konci mi ji možná vrátí. [img]/discussion/att/2017/05/Klohan_0060_soa_SegansTowerFirstStep.png[/img] [i]První krůček[/i] Podíval jsem se za první dveře a hned mě přepadla skupinka kostlivců. Díky dvěma ohnivým kopím to byla jatka a dodalo mi to kuráž. Ale ne, musím se vrátit do Elfradu a potom Rialdova hradu, Seganova věž musí ještě počkat …

V soubojích došlo k mírnému obratu k lepšímu. Začal jsem využívat ohnivé kopí, které je nabito magickou energií a umožňuje zasáhnout všechny nepřátele v rámci jedné skupinky. Poškození je větší než od bojovníků a překvapivě se považuje za fyzické. Kopí má samuraj Radoch a v kombinaci s bojovníky Bivojem a Runou je rychlost likvidace nepřátel zase o něco snesitelnější. Jóó, když jsem u těch bojovníků, tak ti tuto zbraň používat nemůžou, ale ostatní členové už jo, a to včetně mágů. Jenomže má to i svou stinnou stránku, protože po několikerém použití se zbraň vybije a žádného dobíječe jsem nikde neobjevil. Nezbývá než zaběhnout do Bratayi a koupit nové. Ale to už zase narážím na nedostatek zlaťáčků … [img]/discussion/att/2017/05/Klohan_0058_soa_Bandits.png[/img] [i]Ve stínech se ukrývají bandité[/i] Finanční nouze mě donutila vyhledávat různé souboje za jediným účelem, zjistit s kým že to vlastně je souboj nejvýnosnější. Vyrazil jsem z Elfradu prozkoumat západní pobřeží směrem k Bratayi. Tuto část jsem ještě nezkoumal. Taky se rovnou zastavím v Bratayi pro nové kopí. Překvapivě souboje, kterých jsem pár podstoupil, byly dost jednoduché. Takže jsem do Elfradu měl jít tudy a ne po východním pobřeží, ale teď už je to jedno. Z Bratayi, se dvěma novýma kopí, jsem vyrazil prozkoumat lesy ležící pod Elfradem. A tady se toho událo více než dost. Nejprve jsem konečně objevil ty správné nepřátele. Jsou to bandité, kteří nechávají po bitvě bezkonkurenčně nejvíce zlaťáků. Akorát během souboje kradou postavám různé věci, a to včetně zbraní. Po souboji je vše nalezeno a vráceno, ale do inventáře první postavy. Je to hodně otravné, protože musím všechno přesunout k těm správným postavám. [img]/discussion/att/2017/05/Klohan_0057_soa_DimensionPortal.png[/img] [i]Portál do světa Garth[/i] Ale nejdůležitější byl nález dalších nových lokací. Nejdříve jsem objevil runový chrám, který se ale neliší od ostatních. A potom ve skrytu hor jakousi bránu do nové dimenze, do světa Garth. Zkusil jsem vstoupit, ale byl jsem odmrštěn. A poslední nález byl také zajímavý. Musel jsem důkladně procházet horami od východu. Neustále hnán zprávou o tajném průchodu hor. Nakonec jsem průchod neobjevil, ale místo něj se zjevil druhý dungeon, Seganova věž. Vyprávěl mi o ní kdysi Brendon, kterého jsem náhodně potkal v Mooncity. [img]/discussion/att/2017/05/Klohan_0059_soa_SegansTowerEntry.png[/img] [i]Brána Seganovi věže[/i] Díky nesčetným soubojům všichni povýšili na další úroveň a tak návštěva hradu Attic byla nezbytností. A díky banditům jsem si mohl dovolit nakoupit i lepší vybavení, takže bojovníci mají krásná lesknoucí se plátová brnění. Z jednoho souboje mi vypadla i další runa, takže se budu muset trošku věnovat i magii, aby tam vzadu Blud s Jagou pořád neremcali.

Tak tady se rozhodne o osudu světa Lamarge nebo alespoň minimálně o osudu skupiny usilující o jeho záchranu. Všechny dosavadní indicie směřují k tomuto městu. Dají se očekávat drogově závislý, nepříjemní obyvatelé, ale to jsou v celé zemi. Průzkum provedu opět postupně po kvadrantech. A protože se do města vstupuje jižní branou, tak hurá na jihovýchodní část. [img]/discussion/att/2017/05/Klohan_0052_soa_ElfradEntry.png[/img] [i]Konečně před branou Elfradu[/i] [b]Jihovýchodní část[/b] První zaznamenáníhodné setkání bylo s hospodským z pivnice "Your Home". Označení pivnice je na místě, protože nic kromě jedné značky piva nenabízel. Ochutnal jsem a příjemná hořká chuť v kombinaci s opojením mě přivedla k družnému hovoru. Hospodský mi vyprávěl smutný příběh o konci jeho přátelství s Jiggerem, který podlehl drogové závislosti. Viní z toho muže, který si říká démon. Určitě si o něm něco zjistím. Celý rozhovor se nesl v depresivním duchu a nejradši by opustil město a odplul přes oceán, ale přístavy jsou uzavřené. Z rozjímání nad depresemi obyvatel mě vytrhla série bojů, které jsou o něco obtížnější než v předchozích městech, ale ne zase tolik, aby se nedaly zvládnout. Město je zamořeno vampýry, alespoň podle prvních postřehů. Asi předávkování drogami dělá z obyvatel vampýry. [img]/discussion/att/2017/05/Klohan_0055_soa_Vampire.png[/img] [i]Krásně animovaný vampýr[/i] Průzkumem ostatních chatrčí jsem narazil na residenci hraběnky Moleové. Sluha u vchodu mě pustil, až jsem se zmínil o nějaké zprávě. Nevím, o jaké zprávě se vůbec bavíme, ale tato zmínka mu stačila, aby mě k hraběnce pustil. Ta mi hned nabídla prsten za 1000 zlatých. Zkoušel jsem i smlouvat, ale bez úspěchu, hraběnka byla neústupná. Z prstenu se vyklubal třetí runový prsten, takže teorie, která mě napadla v Bratayi je reálné a asi budu muset opravdu získat šest těchto prstenů, pro každého člena skupiny jeden. [img]/discussion/att/2017/05/Klohan_0056_soa_CountessMole.png[/img] [i]Hamižná hraběnka[/i] Obyvatelé jsou příjemní jako všude jinde a nejčastěji si myslí, že hledám veřejné záchodky, takže se odmítají bavit a bez milosti mě ze svých příbytků vyhazují. Jedna výjimka potvrzující pravidlo se přeci jen objevila. Dostal jsem radu, ať si promluvím s místním převorem. Nejprve jsem musel ale říct, že mě posílá Rowena z Mooncity. Návštěvu převora mám stejně v plánu, protože se na něj odkazoval mág Somar z Bratayi, který s ním udržoval aktivní korespondenci. Akorát zatím nevím, kde v Elfradu sídlí. Po nějaké chvíli jsem objevil prázdný dům. Prozkoumal jsem ho a objevil dveře vedoucí do zadní místnosti. Nově objevenou místnost jsem opět hned prozkoumal a našel jsem další runový prsten, už čtvrtý a taky jeden diamant. Asi bude pěkně cenný a možná ho prodám, ale bojím se, že by mohl být k něčemu užitečný, tak ho raději budu vláčet s sebou. Hned vedle prázdného domu jsou dvě hospody, ale ani v jedné z nich se nedá nic objednat, žádné jídlo ani pití, zvláštní. Alespoň jsem vyzpovídal místní opilce a jeden z nich si stěžoval, že z vedlejšího domu se po tři večery ozývaly nějaké divné zvuky a jiný se zmínil o podivném muži, kterého zahlédl v ulici "Rue Rialdo" jak vstupuje do nějaké chatrče a s ním byl i jiný muž a ten měl prý na ruce runový prsten. Takže pátý runový prsten je na světě, musím toho chlápka rychle najít. Zbytek jihovýchodní části města už přinesl jen setkání s místním mágem, který si říká Odylus. Nic speciálního nenabízí a ukecaný taky není, takže ztracený čas. No nic, jdu se potulovat do severovýchodní části města.

Protože jižní polovinu mapy mám prošmejděnou, tak jsem se vrhl na sever a to pěkně od západního pobřeží. Cestou jsem navštívil hrad Attic, zkusit jestli nemám náhodou dost zkušeností pro dosažení nové úrovně postav, ale ani náhodou, chybí mi ještě skoro 3000 bodů. Pustil jsem se do boje s přírodou. Cestou jsem musel přebrodit bažiny a řeku. Dokonce jsem objevil další runový chrám. Ale na co? Stačil by úplně jeden na mapě. Vždyť stejně než sestavím další kouzlo, tak možná budu už na konci. Nakonec jsem, po nesčetných soubojích, stanul před branou Elfradu. [img]/discussion/att/2017/05/Klohan_0054_soa_WorldMapElfrad.png[/img] [i]Tam, tam úplně nahoře![/i]

Taky věřím, že to musí jít :-). Zatím nic nevzdávám, ale počkám až budou postavy, tak o dvě úrovně výš a taky nějak zvýším jejich útočnou sílu.