... a vstoupí-li na žhavé uhlí (v prvním Levelu, ne, levelu), začne kvičet a poskakovat.. To se prostě nedá popsat, to se musí vidět. A slyšet. Ano, i slyšet, protože Aladdin je zážitek i pro hudbymilovné pařany. Nevím kdo komponoval hudbu (možná jsem mohl chvilku počkat při titulcích, ale já chtěl pokaždé už hrát), ale hluboce před ním smekám.

Zpět k hudbě. Je fantastická. Tím nemyslím, že je vymyšlená, je prostě fantastická. Poslechněte si hudbu v menu a dáte mi za pravdu. Předtím si ale raději udělejte pohodlí na nejbližší židli, jinak byste si totiž mohli narazit pozadí. Tedy zadek. Samozřejmě že hudba během hry již tak kvalitní není, ale tím nechci říci, že je průměrná. Ne! Proč vás ale přesvědčuji, však vy sami uvidíte. Tedy uslyšíte. A uslyšíte i zvuky, pochopitelně. Ty se totiž nedají přeslechnout. Jsou totiž stejné jako celý Aladdin. Špičkové. Skřeky, mlácení, výbuchy, jásání, to vše můžete najít i v jiných hrách. Co však jinde nenajdete je to ostatní. Kvílení Araba skákajícího po žhavém uhlí, hýkání velblouda, udivený křik plameňáků v předposledním levelu a samotné Aladdinovo hekání, sténání
a vůbec, to přece nejde vysvětlit v časopise. Prostě super, super, super.

Super Stardust má taky neuvěřitelnou grafiku, povedenou hudbu i zvuky a přitom je to nic moc. Proč? Chybí mu to nejhlavnější. Ano, vidím že mne již někteří pochopili, chybí mu zábava. Bezhlavé střílení do meteoritů a kosmických lodí mne omrzelo již na konci třetího levelu a od té doby SS hraji jen za účelem šokování náhodných PCčkářů.

Aladdin je z jiného soudku. Zábava mu totiž rozhodně nechybí. Ani trochu. Aladdin je poměrně lehká hra, a to ji činí velice zábavnou. Těžké plošinovky povětšinou omrzí (pokud čirou náhodou nemají systém přístupových hesel-Putty Squad), protože hrát neustále od začátku a pobíjet potvory, které jste eliminovali již stokrát, je velice frustrující činnost. A občas nepomohou ani hesla. Dohrát Kida Chaose byl opravdu nadlidský úkol, a ani hesla mnoho nepomohla. Aladdina je možné dohrát tak na sedmý pokus, alespoň v mém případě to byla sedmička. Tato výhoda je zároveň jediným záporem.

Aladdina dohrajete rychleji, než vás stačí doopravdy chytnout a nepustit. Neodpustím si srovnání s nejlepší plošinovkou, která kdy byla pařena, Turricanem 2. Ne, nemyslete si, že jsem lachtan, když tvrdím o hře z roku 91 či 92 že je lepší než soudobé bomby. Turrican se dohrával v průměru dva týdny maniakální pařby, tj. jen s malými přestávkami na
záchod nebo na jídlo a přitom nepřestal bavit ani chvilinku. Prostě nepřetržitá akce od rána do večera. Naproti tomu, Aladdina budete hrát tři nebo čtyři dny, dohrajete a sáhnete po další akci (přímo se nabízí Ruff' n'tumble!). To je ale jeden jediný zápor, klady zvítězily na celé čáře, takže se po hlavě vrhněte do dávného orientu a udělejte jim tam pořádný tóčo!

LACHTAN

Level test: 88