HELL

Nad stříbrnou, až nepřirozeně rovnou plochou, sahající od obzoru k obzoru, se vznášelo mrtvolné ticho. Dokonalou geometrickou podobu této umělé krajiny rušily snad jen náhodné odlesky dopadajícího světla, jež místy tvořily na stříbrném povrchu nádhernou duhu. Ocelové nebe, které se vznášelo nad onou zvláštní krajinou jakoby hrozilo každou chvíli spadnout, jakoby se snad přibližovalo, jakoby padalo....

Ježišmarjá, vždyť ono opravdu padá...
BUM

Tvrdý povrch raznice dopadl na stříbrnou plochu CDčka a vyrazil tam bity a byty nové hry s názvem Hell, načež se poznamenané CDčko vzdálilo, neseno pásem výrobní linky. Co všechno musela prožít duhová placka, když byla zabalena nejdříve do plastikové a pak do krásně pomalované papírové krabice, už se asi nedozvíme. Její osudy můžeme vysledovat zase až od té doby, kdy jsem si ji odnesl z Games Worldu na zrecenzování. Tak, a teď ho mám doma. A pak se mi nevěří, že mám doma peklo (: Mám ho doma! Zavřené v krabici. Startuji počítač.... avšak místo tichého vrnění ventilátoru se ozve neuvěřitelný rachot. Chvíli dumám, ale pak mávnu rukou, vždyť to si jen větráček vyťukává neznámý rytmus o procesor. Asi už se taky těší na Hell, zní to totiž jako "skeleton dance". Příležitostně jej budu muset dát vyměnit.
Tak a teď vážně. CD-ROMka už hladově vyplázla dvířka a já vyndavám placku z pouzdra... to se mi jen zdálo, nebo tu opravdu zavanula síra. Pokládám disk, dvířka zajedou, a to už laserový paprsek poprvé olízl hrbolatý povrch CDčka a vesele si zaskotačil po nulách a jedničkách Hella.

Rok 2095. Spojeným státům vládne jediná politická strana "Ruka Boží" v čele se svým vůdcem imperátorem Soluxem. Tato politicko náboženská slátanina převzala vládu a kontrolu nad celým obyvatelstvem Spojených států. Držíce se některých částí bible omezila kromě svobody projevu, alkoholu, drog, hazardu a volného sexu také některé technologie, mezi něž patří i virtuální realita (VR).

Helle, to mi něco připomíná...

Na první pohled puritánská společnost ovšem trpí mnoha neduhy. Jen namátkou jsou to alkoholismus, drogy, hazard a perverzní sex. Snad jen ta svoboda projevu se drží trochu v ústraní. A ptáte se, kde je VR? Inu to nejlepší si Ruka podržela pro sebe, a tak pečlivě utajované technologie vyvíjela dál až je dovedla k úplné dokonalosti a vytvořila tak reálnou podobu pekla. Načež udělala "nábor" hříšníků, což při tak krutých zákonech nebyl problém a šup s nimi do pekla, ať se smaží. Samozřejmě by takové peklo jako nástroj moci nemělo žádný smysl, a tak Ruka občas někoho pustila, aby mohl vyprávět a realitu (tu skutečnou) vyzdobila několikero uměle vytvořenými démony, stvůrami a padlými anděly.

Helle Anděl, vystupovat, skočim si k Macovi na hamburgera...
Možná to vypadá, jakoby v celé hře nebyl nikdo úplně normální. Jenomže ono to tak opravdu je. Od začátku hry jsem kromě sebe neviděl jediného normálního člověka a nakonci hry jsem neviděl vůbec nikoho normálního... bulisy, bulisy....
Vy vystupujete ve hře buď jako Gideon Eshanti nebo Rachel Braque, každopádně jako oba, což znamená, že si na začátku jednoho zvolíte a pak chodíte s oběma. Možná by tedy bylo vhodné si o nich něco říct. Oba pracovali jako agenti pro společnost Artificial Reality Containment (ARC), která se zabývala sbíráním informací o ilegálních technologiích (což mi připomíná, firma, která se u nás zabývá virtuální realitou, má také zkratku ARC, ale asi to bude něco jiného). Jednoho dne ovšem byli Rukou Boží zrazeni, a tak začalo jejich pátrání po důvodech, pro které je chce Ruka zabít, zlikvidovat, odstranit, sejmout...

Dobře Date, to stačí....

Pokud znáte Bloodneta, nebude celkem těžké popsat vám system hry Hell. Na tomto místě by snad stálo za to pozastavit se nad tím, proč autoři recenzí s přehledem opomíjejí druhou alternativu, totiž, když Bloodneta neznáte. Pokusím se vám to tedy vysvětlit bez ohledu na Bloodnet. Hell je téměř klasická adventura. V jednotlivých screenech chodíte v nádherně propracovaném, supervegovém prostředí, sbíráte předměty a konverzujete s lidmi. Po městě (tj. Washington D.C.) se pohybujete pomocí mapy, a to tak, že si zvolíte lokaci a zajedete tam metrem. Tak jak postupně hovoříte s nejrůznějšímí osobami, odhalují se vám další možnosti kam ve městě jít. Takže zase chodíte a zase mluvíte, vyměňujete informace, a tak pořád dokola. Vlastně takových 70% hry spočívá v pozorném naslouchání rozhovorů, které vedou vaše postavičky s jinými osobami, bez možnosti zásahu do hovoru. Tedy až na malé výjimky, i když i tam stačí většinou odpovědět "Yes". Hell je hra strašně ukecaná, což je snad její největší zápor. Možná by bez tolika dialogů nemohla mít tak propracovaný a originální příběh, ale to já zaplaťpánbůh nemusím řešit.
Graficky i dějově nejzajímavější část hry se odehrává ve virtuální realitě, kde pod tíhou svých hříchů úpí bídné duše poctivých občanů. Obklopeni surrealistickým prostředím a pekelnými rekvizitami, přivázáni na nejroztodivnější kříže, pomalu virtuálně umírající ve stružkách vlastní zaschlé krve...
..Jejky co to bylo? Uff, to bylo z ulice... O to se s vámi musím podělit. Píšu takhle recenzi na Hell a mám otevřené okno a najednou se ozve ostrý zvuk cirkulárky a o zlomek později následoval pronikavý dětský nářek. No, už je to v pořádku... To dítě už přestalo.

Takže, kde jsem to skončil? Aha, u krve. Hmm, no jo, krev, to je takový to červený lepkavý... no, já už si stejně nevzpomínám, takže začnu znovu. Jak se tak potloukáte tímto bizarním světem střídavě mezi skutečností a peklem, pomalu přicházíte na to, že Peklo není nic jiného než legendární virtuální realita, se kterou vás strašili, když jste jako malí byli neposlušní. Různým lidem plníte různá přání, jako je sehnání porno komixu, likvidace někoho ve VR, atp., za což dostanete, převážně další informace. Mj. se také zapletete do atentátu na imperátora Soluxe, přijdete mezi telepatické děti, budete se potloukat s nejrůznějšími gangy, zkrátka klasičtí kyberpankoví hrdinové a kyperpankové situace ve zcela nepochybně kyberpankové hře Hell.
Na hře pracovalo více jak 80 lidí (a to nepočítám "group leader"), z čehož jenom cca. 44 vytvořilo postavy ve hře. Postavy jsou hrané a dodatečně upravené tak, že v nich opravdové herce nepoznáte (tedy kromě Stephanie Seymour, která coby holografický obraz je rozeznat docela dobře). Supervegová grafika je vynikající, taktéž namluvené rozhovory jsou celkem dobré. Hudba je lehce průměrná. V podstatě se jedná o omílání několika motivů v fm-syntéze, což mi na CD hru připadá dost jednoduché. To, že je děj hry originální a propracovaný, jsem už asi říkal, ale neuškodí to na závěr zopakovat. Jistě jste pochopili, že hra je celkem brutální, a tak ji ELSPA doporučuje až od 18-ti let.

Izák