...a ještě jednou

DESCENT

Tentokrát již verze plná. Ale hezky pěkně popořádku. S Descentem jste se měli možnost seznámit už v čísle čtyři. Je jisté, že barvité líčení Bedlovo asi stěží překonám, a že by bylo trochu prapodivné psát podruhé stejnou recenzi, proto se budu věnovat raději srovnávání verze sharewarové a nějakým těm věcičkám, které se týkají hry samotné.

V jednom čísle Excalibru jsem se dočetl, že Descent v hávu sharewarovém je prakticky stejný jako plná verze. Snad jen ty nějaké zbraně. Zajímavý názor a ani ne tak nepravdivý. Skutečně, "plný" Descent má navíc zbraně, trochu víc nepřátel a to je asi tak všechno. Rozdíl je zde zhruba tak stejný jako mezi Doomem sharewarovým a jeho plnou verzí. Ale je si také třeba uvědomit, že Doom byl v sharewaru pouze jako první epizoda (jak je to dobrým zvykem u IDsoftu a Apogee - nutno podotknout, že je to stále lepší než prapodivná dema, která jsou často téměř bez možnosti interakce). To je tedy opravdu dost silný argument. Co tedy říct (resp. napsat) na obhajobu plného Descenta? Navíc, když i jeho CD verze se vám pro jistotu nainstaluje celá na hardisk a CD už potom vůbec nepotřebuje. Uvidíme, co se dá dělat...

INSTALACE

Spustil jsem instalační soubor. Klasický setup. Dotaz na cestu, nastavení zvukových karet, stejné jako v sharewarové verzi. Tedy, prakticky stejné. Je tu možnost použít datové soubory z verze sharewarové (sejvy a tak podobně). Co se detekce zvukových karet týče (pro ty, kteří ještě neviděli ani Descenta sharewarového), tak ta je, ač jste upozorněni na možné konflikty se systémem a jeho následné spadnutí, celkem bezchybná (zkoušel jsem kamarádova PASe, svou Dextru (SBPro, Pro Audio komp.), Adlib), alespoň u mne dopadla bezchybně (Gravis je OK...Bedla). Jinak, jak jsem již uvedl, se pouze provede suché překopírování všech souborů na disk a šmitec. Nic proti (já se téhle hlášce snad nikdy neubráním), ale 16MB na jedno CD je přeci jen trochu málo. Podle mne mohla Interplay přidat pár dem z jejích her (Descent na CD je jaksi úplně totéž jako verze na disketách. Obzvlášť je to cítit v manuálu u popisu instalace - vložte disk A (B), napište a:\ a potom install.exe... (možná jsem pozadu, ale z CDčka zatím ještě nebootuju)). Instalace nám tedy skončila a na disku máme o cca 16 MB víc. Pohoda.

JDEME DÁL

Úvodní obrázek. Áááá, změna. U hlášky LOADING DATA už není teploměr označující stav nahraných dat. Protože se tato hra hraje i na 386-kách, zdá se mi poněkud deptající čekat při nahrávání bez kontroly, jestli se opravdu něco děje nebo jestli jen zamrznul počítač. Menu. Stejné. Hra stejná. Zbraně. Jiné. Nepřátelé... Co to mám za obtížnost? Nebo je jich tu doopravdu o trošičku víc? Reaktor. Exit. Stejné. Jak vidíte znatelný rozdíl je tedy opravdu jen ve zbraních.

Nevím ovšem, čím to je, ale nové zbraně mi opravdu docela udělaly radost. Sice z povětšiny stojí dost energie, ale pocit je podobný jako u Dooma, když majestátně třímáte BFG9000, zatímco se na vás řítí horda nic netušících, uslintaných nepřátel. Nehledě na to, že se dají poměrně efektivně začlenit do taktiky boje - nalákáte za sebe do chodby bandu robotů a hezky, jednorázově, je odstřelíte. A co, že to máte k dispozici? Takový zanedbatelný "verkcajk" (běžně mám tyhle věcičky zamontované v autě) se sestává ze zbraní primárních a zbraní sekundárních.

Specifikace primárních zbraní:
1) Laser - 4 stupně účinnosti, možnost zdvojení hlavní
2) Vulcan cannon - rychlopalný kulomet, explozivní náboje, nepotřebuje energii
3) Spreadfire cannon - energetické náboje, velký rozptyl
4) Plasma cannon - plasma, pěkně učinný
5) Fusion cannon - něco ve smyslu BFG9000

Sekundární zbraně:
1) Concussion missiles - rakety, neřízené
2) Homing missiles - mírně řízené rakety
3) Proximity bombs - miny
4) Smart missile - silně řízená střela
5) Mega missile - lépe řečeno menší atomovka (pokud je poblíž stěna, budete mít problémy i vy)

Ještě slovíčko k programu. Na Descentovi musím ocenit programátory, kteří mysleli i na majitele luxusních veselých klacíků (jestli se tomu ještě joystick říkat dá) a připravili nejen jejich podporu, ale i předdefinovali ovládání a ušetřili tak hráče s pipláním se v setupu joye.

Mno. To by bylo asi tak všechno. Můj názor na Descenta je asi tak stejný jako Bedlův (t.j. silně kladný). Ze začátku mě sice Descent moc nebavil, ale potom, co mi přešlo ovládání jen trošku do krve...

Asi tak na závěr. Descent je vynikající hra, kterou byste měli rozhodně okusit. Vyjímkou budiž jen ti, kterým jest vrozen orientační nesmysl. A ten, kdo je vášnivým příznivcem těchto her, jistě rád zaplatí i za plnou verzi.

Edmund