The Elder Scrolls - ArenaDeník čaroděje Morbihana ( 7.časť )
Autor: Crash (12/2011)
Jednotlivé časti denníka:
17. Slunorůstu roku 393, 3. Éry – Císařská metropolePo dvou týdnech cesty jsem se přiblížil k Císařské metropoli. Poslední noc než jsem dorazil do Císařského města, se po dlouhé době objevil Jagar Tharn.
„Gratuluji ti ke tvému úspěchu. Nicméně chci vědět, zda si objevil to, co já vím celou tu dobu? Hůl chaosu je zbavena jakýchkoliv magických schopností. Udělal jsem to já sám předtím, než jsem rozptýlil její části po celém Tamrielu. Je to nepotřebná tyč, dobrá leda tak na stloukání másla nebo řízení voru, ale ne k záchraně Císaře. Pojď, najdi mě, jestli si troufáš, a já tě zbavím jakéhokoliv dalšího břemene, které tě tíží. Mé legie tě očekávají...“
Tak proto mě Jagar Tharn nechal bez větších problémů hledat jednotlivé části. Celou dobu jsem se hnal za chimérou. Ale vlastně ne, pokud je pravda to, co tvrdila Ria, tak bez Hole chaosu by se mi nejspíš nepodařilo zničit Kámen ohně. Doufám, že je to něco, co Jagar přehlédl. Ano najdu si ho a zbavím se toho největšího břemene, které mě tíží... Jeho!
Císařský palác, konečně jsem se propletl mumrajem uliček metropole a dorazil k obrovskému palácovému areálu. S obavami jsem pozvolna kráčel k palácové bráně, ale Ria nezklamala. Stráže, jakmile mě uviděly, se mírně uklonily a otevřely mi bránu. Nevšímal jsem si zvědavých pohledů kolemjdoucích a rázně vešel dovnitř! Ale Tharn nebyl tak hloupý, jakmile jsem postoupil do hlavní chodby, zjevil se a pravil...
„Sledoval jsem tvé váhavé kroky vedoucí na toto místo. V jednu chvíli jsem i zvažoval, že bych ti nabídl, abys velel mé Císařské gardě, ale je jasné, že nejsi hoden takového postavení. Přestaň se balamutit tím, co nazýváš úspěchem na své cestě skrz Impérium, protože si se zatím nesetkal s nikým, kdo by se jen vzdáleně vyrovnal mé síle. Tvá smrt bude pomalá a mučivá, bude to utrpení, které bude trvat tisíciletí. Pojď, čekám na tebe v podzemí paláce...“
S tím jak se ztratil, objevily se v chodbě přízraky, a okamžitě zaútočily. Ale na jejich kousky jsem byl dobře připraven. Prošel jsem křídlem, ve kterém byla ubytována Císařská garda. Snažil jsem se vyhnout soubojům, pamatujíce na slova Riy Silmane, ale úplně to nešlo. Pár nejagilnějších ochránců zde bohužel našlo svou smrt.
V podzemí jsem ovšem už neměl s nikým slitování. Také šlo už spíše o můj život. Jagar měl skutečně silnou ochranu, neboť podzemí bylo plné Nemrtvých. Nebýt Prstenu Khajitů a mých paralyzujících schopností, nevím, jak by to dopadlo. Pomalu jsem postupoval hlouběji do útrob paláce. Až jsem došel k obrovským ocelovým vratům. Jejich povrch byl rozpálen žárem, jakoby za nimi zuřil obrovský požár. Vzduch byl naplněn sírou a já měl pocit, že jsem se znovu ocitl v Dagoth Ur. Otevřel jsem vrata a spatřil jsem obrovské lávové jezero. Kde se tady vzalo? To jsou jistě nějaké Tharnovy kouzla.
Uprostřed jezera byl ostrov s jakousi stavbou. Docela se to podobalo poslednímu úkrytu v Dagoth Ur. Vznesl jsem se nad lávu, ale okamžitě jsem se ocitl pod palbou blesků. Na malých ostrůvkách bránili centrální ostrov Nemrtví strážci. Nejdřív jsem se tedy vypořádal s nimi a poté jsem se dostal na ostrov. Našel jsem vchod a vešel dovnitř. Uvítaly mě blesky a ohně. Uprostřed křížení chodeb stála zvláštní postava v černé kápi.
Byl to Jagar Tharn. Ale nebyl čas na velké pozorování. Rychle jsem seslal všechny štítová kouzla, ukryl se do rohu a soustředil se na své nejmocnější kouzlo, Zabijáka. V pravou chvíli jsem ho vyslal přesně Tharnovi do tváře. Viděl jsem jak Tharn zůstal překvapivě omráčený stát zasažen smrtelnou energií. Ale jeho překvapení rychle mizelo a viděl jsem, že nabírá nové síly. Zabijáka zatím nikdo nepřežil, Jagar Tharn byl skutečně mocný kouzelník. Na nic jsem nečekal, rychle jsem šáhl do torny pro své regenerující lektvary, vypil jich několik najednou a připravil se na zopakování kouzla. Jestli to nevyjde ani tentokrát, tak je se mnou konec. Tharn se už skoro vzpamatoval z předchozího zásahu, ale než se tak stalo, opustil jsem svůj úkryt a vyrazil jsem směrem k němu. Jak jsem vyběhl z úkrytu, koutkem oka jsem zahlédl po své levé ruce celu a skrz mříže zvláštní velmi jasnou záři. Ale teď jsem se musel soustředit na Tharna. Doběhl jsem až přímo k němu a s posledními kroky jsem vyřkl své zaklínadlo. V Tharnově tváři se objevil úlek. Síla kouzla ho zasáhla naplno.
Tharn zůstal stát omráčen a uvězněn v jakémsi magickém světélkujícím poli. Těžce oddychujíc jsem si ho konečně mohl lépe prohlédnout. Tak tohle je největší zrádce Císaře. Najednou jsem si všiml, že se mu na krku houpá malý mithrilový klíč. V tom jsem si vzpomněl na jasnou záři v cele nedaleko odsud. Že by to byl Kámen ohně? Sberal jsem Tharnovi klíč a rychle spěchal k cele. V cele byla ukryta jakási káď naplněna magickým lektvarem a nad ní se volně ve vzduchu vznášel zářící ohnivý drahokam. Musel to být Kámen ohně.
Dveře byly zamčené a zámek byl vyroben z kvalitního mithrilu. Klíč pasoval do zámku. Srdce se mi rozbušilo. Došel jsem až k drahokamu. A vytáhl Hůl chaosu. Vtom se za mnou rozletěly dveře cely a v nich se objevil vyděšený Jagar Tharn.
„Neee, to nesmíš. V drahokamu je ukryta má duše!!!“
Byly to poslední slova zrádce. Uhodil jsem holí do drahokamu. Celou místností projel oslnivý záblesk. Jagar Tharn se zhroutil na zem a zbyla po něm jen jeho kápě. Hůl chaosu a Kámen ohně se vznesly do vzduchu a za ohlušujícího výbuchu zmizeli, na jejich místě se objevil portál ze kterého vystoupila postava. Byl to Císař Uriel Septim VII. Padl jsem na kolena. Bylo to neuvěřitelné, ale dokázal jsem to. Ještě před třemi lety jsem byl malý čarodějíček, co uměl vykouzlit pár ohnivých šipek a vyléčit dětská škrábnutí. A nyní jsem přemohl největšího kouzelníka Tamrielu. Ušel jsem dlouhou cestu. Císař mě zvedl z podlahy a usmál se na mě...
„Ty jsi pravý syn Impéria. Děkuji Ti za Tvou pomoc. Jako odměnu za Tvé služby Tě jmenuji Věčným bojovníkem. Prokázal jsi své schopnosti, a proto budeš dál sloužit potřebám našeho Impéria. Tak pravím já Uriel Septim, pravý císař Tamrielu a tak se staniž. Povstaň můj bojovníků, a zaujmi své zasloužené místo po mém boku.“
A tak se ze mne, obyčejného bretonského čaroděje Morbihana, stal jeden z nejmocnějších mužů v Impériu a pravá ruka císaře Uriela Septima VII.
Jednotlivé časti denníka:
|
[ viac ]
[ viac ]
partneri
|