Původně jsem myslel, jak se pochlubím první mapkou a zkušenostmi z průzkumu města Tangramayne, ale stalo se něco naprosto nečekaného. Hned jak jsme vyšli ze dveří gildy, tak jsme se objevili na nějakém nádvoří. Bylo to divné, protože dle získané mapky se mělo jednat jen o úzkou uličku. Mávli jsme nad tím rukou a šli do Garthova obchodu schrastit nějaké vybavení. Obchod byl přesně tam, kde měl být a tak jsme si zanadávali na tvůrce té proklaté mapy. V obchodě jsme nakoupili alespoň základní zbraň pro každého bojovníka, bardovi loutnu a zbylo i na nějaké lehké brnění. První pochybnosti přišly s prvním soubojem. Napadl nás pouze jeden zlý obr, ale i po několika kolech jsme mu nebili schopni způsobit jediné škrábnutí, naštěstí se nám povedlo utéct. Další průzkum města byl naprosto zmatený, vůbec nic neodpovídalo podle mapy. A potom nám to došlo, nejsme v Tangramayne, ale jsme ve městě Philppi! Vlastně nám to celou dobu svítilo před očima, protože jsme se pohybovali neustále ve stejnojmenné ulici. Bylo nám jasné, že takto začít nemůžeme, to by byla jasná sebevražda. Proto jsme se rozhodli vyrazit za hradby města a najít v divočině Tangramayne.

Východ z města je hned naproti gildě. O divočině toho zatím moc nevíme. Utíkali jsme nejkratší cestou a tak jediné co jsme zpozorovali, byly všudypřítomné stromy a občas nějaká chatrč, do které jsme se neodvažovali vstoupit. Směr jsme tušili a skutečně se město nacházelo severozápadním směrem. Cestou jsme nepodstoupili jediný souboj, takže jsme navečer vyčerpaní dorazili konečně do toho správného města.

A jak se to celé vlastně stalo? Netuším, přikládám to nějaké mocné magii. Ale jestli nás to mělo odradit, tak to zapůsobilo přesně naopak. Teď máme teprve tu správnou bojovnou náladu postavit se osudu a zachránit celý svět.

Pořád sedím v gildě a uvědomuji si, že jsem se vlastně ještě ani nepředstavil. Jmenuji se Arkham a jsem synem slavného … bla bla bla. Mého otce už necháme raději na pokoji. No, ne tak úplně. Nebudu tak arogantní, abych se ho občas rád nezeptal na nějakou radu ze svých nepřeberných zkušeností. Sice se mnohé z jeho časů změnilo, ale určité věci se přece nemění. Takže ještě jednou, jmenuji se Arkham a mimo vše ostatní se budu snažit zaznamenat vše z našich výprav, Jsem jen obyčejný člověk, přesněji jsem paladin po svém otci, ale právě proto chci něco zajímavého zažít. No v gildě jsem strávil pár dní, je tady teplo, útulno a hlavně bezpečno.

Ale vraťme se k naší skupině. Nakonec se nás dalo dohromady šest. Nejdříve jsem narazil na tajemného gnóma, který si říká Simargl. Vládne nějakými magickými dovednostmi a prostě, beze slova, na moji nabídku kývl. Na nic jsem se ho nevyptával. Pak, ale dlouho nikdo nepřicházel. Přemýšlel jsem, jak to zvládneme jenom ve dvou, ale v tom se objevili tři bratři. Jmenovitě Rugevit, Porenut a Porevit. A přesně takovéto trio jsem potřeboval. Jeden krásný a půvabný, druhý rozený bojovník a poslední zachmuřeně tajemný. Pak se nakonec objevil Finest, výborný lovec a stopař. Konečně jsme mohli vyrazit za dobrodružstvím. Jenom pro pořádek zaznamenám v jakém pořadí a s jakými dovednostmi jsme začínali:


Začínáme

No řekněte, nejsme skvělá parta? Jenom pro pořádek vysvětlím sedmé místo, které zůstalo neobsazené. Předpokládám, že v budoucnu potkáme nějakého dobrodruha, který se k nám dočasně přidá. Případně mágové, až budou dostatečně schopní, přivolají na pomoc nějakou potvoru, která toto místo obsadí.

Celý život žiji ve stínu svého otce Macleoda. Ano je to ten slavný hrdina, o kterém všichni Bardové pějí písně. Ten, který se zúčastnil slavného tažení proti Mangarovi a zbavil město Skara Brae jeho teroru. Jenomže všichni jednou zestárnou a nejinak je to i s mým otcem. A tak když ho vyhledal čaroděj Saradon, chopil jsem se příležitosti a rozhodl se podniknout stejný ne-li větší skutek pro naši zemi. Že neznáte Saradona? Netrapte se tím, také jsem o něm nikdy neslyšel. To on mě hledal, teda vlastně mého otce, protože jedině tak chrabrá družina, která dokázala osvobodit Skara Brae je hodna takového úkolu. Pche, to se ještě uvidí. Otec souhlasil a tak jsem vyrazil do hlavního města Tangramayne poohlídnout se po věrných druzích, kteří budou ochotni položit své životy za naši věc. Vlastně jsem se ještě nezmínil, co tak hrozného trápí tu naši krásnou zemi. Nemám to ze své hlavy, ale takto nějak mi to vyprávěl Saradon:

Chlapče, záchrana Skara Brae byl velký čin, ale nyní se na nás valí zlo mnohem větší. Zlo, které neohrožuje pouze jedno město, ale celou existenci našeho království, všech měst a jejich obyvatel. Zavzpomínej na své dětství, na příběh o Turinovi, který skul hůl osudu v hlubinách svaté hory Krontor. Hůl zajišťovala mír a prosperitu celého království po více než 700 let. Ale podívej se nyní kolem sebe. Námezdní žoldáci a různá stvoření se potulují krajem, dokonce i tady v hlavním městě! Ale já vím, co za tím vězí. Toto je práce zlého arcimága Lagotha Zanty. Ačkoliv se snažil překazit všechny mé pokusy zjistit více, tak přeci jen jsem nebyl úplně neúspěšný. Jsem si naprosto jist, že hůl byla rozlomena na sedm částí. Jestli tedy ještě pochybuješ o svém poslání, tak věz, že musíš porazit Zantu a získat všechny části hole, která musí být znovu skuta. Toto je jediná možnost jak zachránit celé království.

Nějak mám pocit, že vlastně vůbec nemám ponětí, o čem to ten senilní čaroděj blábolil, ale už sedím v gildě a vyhlížím prvního vhodného adepta.