Já jsem to hrál taky, nejdále jsem se dostal tak, že jsem se bojům skutečně vyhýbal a účastil se jich jen když to bylo nezbytně nutné.

Tak já si k tomu ještě vzal dva negativní traity, ať je to trochu výzva ;-) Minule jsem zvládl vykosit i ty policajty včetně (tuším létajícího) robota s rotačákem.

Bude to chtít přejít na úplně jiný styl hraní. Prostě se všemu vyhýbat a žít jako samotář. Vydělat peníze hackováním a nakoupit potřebné. Uvidíme. Zatím mám jen úplně nejzákladnější věci typu spacák, plechovka a lečím se z pokousání na celém těle zavřený ve sklepě laboratoře, kde umírám žízní a hlady. :D Večer se pokusím sepsat první zápis.

(jednou jsem měl i vše na opravu topení - hned v prvním městě byl multitool a dráty třeba - ale obratem mne zabil pes)

bez strong a tough bychto snad ani nezkousel hrat. trosku by to chtelo vybalancovat

Minule se mi pokazil sejv, já vyraplil a vše smazal. Dal jsem hru na půl roku k ledu, počkal na nějaký ten update a dnes jsem to pustil znovu.
Tentokrát za zcela opačnou postavu než minule. Místo "Ramba" lámajícího údy a vazy každým úderem jsem rachitický krátkozraký informatik.
Zápisky píšu, tak uvidíme, jestli to bude k publikaci.

EDIT: Uffff, tak bez Strong, Tough, Melee ten začátek na mou duši žádná legrace. Několikrát mne zabil hned první pes, který mne vystopoval. A to jich jsou kolem smečky... Musel jsem se naučit zametat stopy, schovávat se apod.

ja som sa anglinu naucil prave z hier :D budes prekvapeny ako vela sa naucis ak mas motivaciu hehe

tak zatím jsem nejdéle přežil 1 den a 18 hodin :D je to kurva krutý a jelikož moje anglina nic moc tak slovník a google translator jedou :D ale nevzdávám to, je to super :)

Na toho Deadnauta som minule na GoGu kukal... k tomu nemas dennicek?

Od nich jsem hrál chvilku Deadnaut. Diaries mne úplně minulo, ale vypadá to zajímavě. Určitě vyzkouším. :) Díky.

Nechcem kazit dennicek, tak len velmi srucne - niekedy vyskusaj Zafehouse diaries, tiez pekna hra.

Ráno vyrážím prozkoumat nedalekou ruinu. Objevím velmi dobře maskovaný a zabezpečený vchod. Obětuji jeden ze dvou nábojů brokovnice a odstřelím zámek. Snad sem hluk něco nepřiláká. Ve skrýši nacházím multitool a hlavně páčidlo. Navíc s popruhem na rameno, takže ho nebudu muset nést v ruce. Není v nejlepším stavu, ale průzkum díky němu teď bude rozhodně snadnější. O kousek dál je ještě světlice. Možná by mohla zahnat psy, pokud mě opět napadnou.

Vyjdu zpátky ven na slunce. Ujdu sotva stovky metrů a ozve se podezřelý zvuk párající se látky. Vypadá to, že jsem si roztrhl pytel. Ještě než jsem stihl začít přemýšlet, jak ho spravím, vysypal se celý můj skromný majetek do trávy. Naštěstí jsem ve vaku nosil jen ty méně důležité věci. I tak je to ale velmi nepříjemná komplikace. Poberu co můžu alespoň do rukou a vracím se hledat igelitový sáček. Musím obětovat můj oblíbený sekáček, paklíče a další. Spoiler » (stejně nemám lockpick skill; mám pocit, že bez něj nejde paklíč použít)

Poslední zbytky vody jsem vypil již před nějakou dobou. Přidává se únava. Navíc už zase začínám blouznit. Zahlédnu cosi na druhé straně mýtiny. Že by ten výstřel přeci jen něco přilákal? Pomalu se stmívá. Když se na místo opatrně připlížím, nikdo tam samozřejmě není. Ve zbytcích světla rozeznám na zemi krev. Tak přeci jen. Vydávám se po stopě. Cesta vede ven z lesa. O kousek dál na louce zahlédnu něco šedého, šíleného. Svítí to na mě červenýma očima. Ví o mně. Souboj je vyčerpávající, ale nakonec nestvůra vydechne naposledy. Nemám sílu ji odtáhnout do lesa. Na planině ale oheň rozdělávat nemůžu. Za chvilku je úplná tma. Schovám do trávy všechno, co jsem nesl, a odlehčen odtáhnu tělo hlouběji. Rychle zpět pro odložené věci a po cestě rovnou naberu dříví. Spoiler » (http://www.americanmonsters.com/site/2010/03/enfield-horror-illinois-usa/)

Stýská se mi po sekáčku a únavně porcuji maso kleštěmi ve světle malého ohýnku. Tma již pokročila, ale těším se, až šťavnatým masem trochu utiším žízeň. Jsem trochu nervózní z kvality a nezávadnosti masa, ale nejsem v situaci, kdy bych si mohl vybírat. Nakonec bylo maso výborné. I když za to možná mohl kuchař hlad. A jak jsem tak přemýšlel nad tím kuchařem, dostal jsem nápad si udělat škvarky. Odříznul jsem špek a vytáhl z batohu papiňák. Když jsem odňal víko, začal jsem v duchu nadávat. Když jsem si kdesi vyměnil svůj starý papiňák za lepší, tak jsem zapomněl prohodit obsah. Přišel jsem o všechnu svoji kávu, cukr a mouku. Teplé a křupavé škvarky mi ale náladu spravily.

Vybral jsem si dobré místo na odpočinek. Celou noc byl klid. Když jsem se vzbudil, podle polohy slunce už bylo dávno po poledni. Zásob mám nachystaných do zálohy, a tak jsem se jen poflakoval po okolí, jedl a srůstal. Večer jsem opět vydatně pojedl, stejně zítra vyrazím a nic moc s sebou nepoberu. Noc byla opět teplá a klidná. Ráno jsem dojedl poslední zbytky, sklidil tábor, zahladil místo a vyrazil dál na východ.

Pokračuji dál podél bažiny. Občas boj, občas průzkum. Jediná užitečnější věc je zánovní školní batoh, který měním za tu moji ruinu. Ještě by to chtělo nějakou lepší kabelu do ruky. Když konečně zase jednou narazím na řeku, vybuduji si v nedalekém lesíku tábor. Voda se zdá být v pořádku, ale stejně ji pro jistotu převařím. Ráno vypiji, co můžu, zbytkem vypláchnu flašky a dám si ještě jedno kolečko převařování, abych měl vodu do zásoby. Takto pokračuju stále dál. V noci již vidím přibližující se světlo. A za pár dní vyjdu z lesa na obrovskou rovinu a uvidím kraj města, určitě plný normálnějšího života.

Pekne interview s vyvojarom Danielom Fedorom v cestine.

Krátce po poledni spatřím bažinu, táhnoucí se přes celý obzor. Později přijdu až k jejímu břehu. Vzhledem k odpornému zápachu, který vydává, si přes ústa natáhnu alespoň obvaz. Maska je to sice primitivní, ale lepší než vůbec nic. Prostředí zde má velmi ponurou atmosféru. Vzhledem k dřívějšímu varování se rozhodnu prozatím do bažiny nevstupovat. Kousek se vrátím a pokračuji podél břehu směrem na východ, přičemž stále doufám v nalezení obydlené osady.

Když uvidím na první pohled pevnou cestu do nitra bažiny, rozhodnu se ji alespoň trochu prozkoumat. Spoiler » (průzkum samotné bažiny doporučuji s funkční plynovou maskou) Avšak hned zkraje jsem vyrušen nějakou blížící se postavou. Jen zahlédnu modrou šerpu, značící, že jde o BlueFrog, měním plány a vracím se ihned zpět k původní cestě.

Podél bažiny je zástavba hustější, než bych čekal. Zřejmě vznikla až později. Když se stalo… něco. Cestuji odpočinkově, občas něco prohledám. Až na mírný chlad je mi dobře, což se projeví také na zlepšení zdravotního stavu. Murphyho zákony ale nespí. Jen co jsem odmotal poslední obvazy a opřený o zeď jsem si prohlížel zhojené jizvy, uvolnil se nade mnou kus cihly a trefil mne rovnou do hlavy. Krev okamžitě prosakuje přes obinadlo. Beru si prášky na bolest.

Pokračuji dál, noc se blíží. Začíná mi být zima. Sleduji okolí, hledám, kde bych mohl přespat. V tom si všimnu stejných stop, jaké dělám já. Že by ta rána do hlavy byla horší, než jsem si myslel? Bloudím stále v kruhu? Rázným krokem, ať se zahřeji, vyrážím po stopě. Po chvíli zahlédnu před sebou postavu se stejnou bundou, jako mám já. To už blázním? Rozběhnu se a do přeludu mlátím hlava nehlava. Podle krve všude okolo i na mě to asi pouhá vidina nebyla. Stahuji mu kanady a kalhoty. Kanady jsou černé, jako mám já, ale v lepším stavu. Ostatní jako vždy zakopávám spolu s mrtvolou. Bojem jsem se zahřál, ale přístě si přeci jen raději udělám do zásoby silnou kávu. V klasickém táboře usínám.

Nemířím k městu přímo, vybírám si o něco schůdnější trasu směrem na jih. Neustále také přidávám drobné odbočky, kdykoliv zahlédnu něco zajímavého. Již nějakou dobu mne někdo sleduje. Když si na něj chci počíhat, zjistím, že má slušnou výbavu a v ruce střelnou zbraň. Potěžkám svoji „bejzbolku“, přepočítám bleskově náboje do brokovnice a takticky se stáhnu. Ihned mířím směrem k nedaleké „policejní“ hlídce. S rukama nad hlavou je uctivě pozdravím a proklouznu. Neznámý se snaží projít silou, ale je velmi rychle uzemněn a já mám od něj zase na chvilku klid.

Před poledním sluncem se schovávám mezi dávno opuštěnými budovami. To, co se nejprve zdálo býti pohozeným zrcátkem, je ve skutečnosti tablet. Při pokusu o zapnutí se však rozsvítí jen část displeje, na doteky přístroj nereaguje. Vytáhnu alespoň baterii, ve které se zdá být trocha proudu. Je zbytečně veliká, jen zabírá místo. Sice nemám nic na elektřinu, ale prostě je mi líto ji tady nechat. V dobré náladě se rozhodnu porozhlédnout i po okolních budovách. Záhy nacházím úkryt pod schody v jednom z nich. Je tam nashromážděno velké množství různých předmětů. Sběratel se evidentně zaměřuje na elektroniku. Vybírám nejlépe vypadající chytrý telefon, jedinou nabitou baterii a botu. Do malého adaptéru zrovna převedu energii z baterie iSlabu a zahodím ji. Bota je sice horší, než ta, co jsem měl na levé noze, ale je to taky kanada, jako na pravé. I v tomto dennodenním boji o holý život musí člověk občas myslet na estetiku.

Při odchodu se rozhoduji, jestli nepočkat na obyvatele domu. Nejlepší věci si určitě nosí přímo u sebe. Než jsem se stihl rozmyslet, setkali jsme se ve dveřích. Nevím, kdo se lekl víc, ale moji „bejzbolku“ měl v zubech dříve, než já jeho nůž mezi žebry. Nic pro mne zajímavého u sebe neměl, v elektru se zase až tak moc nevyznám. Vzal jsem si alespoň tužkové baterie a převedl do nich energii ze všeho, co jsme měli u sebe. Teď už jen najít přístroj, kde bych to využil.

Hlad a žízeň jsou v pohodě, ale zmírám únavou. Snažil jsem se dnes dostat co nejdál. Noc padla z ničeho nic. Utábořím se v nejbližším lese, postavím svůj obvyklý přístřešek a s pivkem v ruce zalézám do spacáku. Při usínání opět přemýšlím, jak udělat nějaké výstražné zařízení proti přepadům. Musím na to myslet během rabování. Noc byla teplá a klidná. Odpočinul jsem si opravdu důkladně. Při boření tábora posnídám jediné, co mám - syrový brambor. Nesmím zapomenout spacák! Vyrážím opět na cestu. Přidávám do kroku, na jihu se rýsuje něco zvláštního.

Spoiler » Nalezená elektronika je často zaheslovaná. Odemknout se dá pomocí Hacking skillu, pokud člověk sežene ještě funkční notebook a hackovací software. Dokonce se dá rozchodit například GPS modul.

Vydané mody: http://bluebottlegames.com/main/forum/13

DAYZ - hru znám, ale sám sobě jsem si zakázal onlajnovky už v době Ultimy a Meridianu 59 a kromě krátkého podlehnutí Age of Conan to dodržuji. Mám na takové hraní slabou vůli a mohl bych u toho zemřít hlady.

odkaz na ony mody bys po ruce nemel?

uvažoval jsem o koupi a po přečtení tvých příspěvků jsem to právě teď koupil :)
a znaš DayZ Standalone? to je něco podobného, taky survival (se zombie) ale online, je to super :)

Ahoj. Za komentář jsem rád. Člověka nabudí, že to někdo čte. ;-)
Zase jsem vynechal spánek, tak mám nahráno na pár dalších kapitol...
Spoiler » Dnes jsem objevil nový herní prvek - získal jsem první "Heroic feat".

neo scavenger je opravdu nejblize k tomu, co si clvoek muze predstavit pod oznacenim simulator zivota v postapokalyptickem svete. ohromne propracovana hra, i dkyz ma sve mouchy (snad nevadi, ze se do denicku tak bezostysne vkradam, kdyztak to muzu smazat. byla by ale urcite skoda, kdyby tu tato hra prosla bez povsimnuti)

Ráno jsem v pohodě, vyspinkaný do růžova. Opatrně rozeberu přístřešek a zametu stopy. Bohužel tady musím nechat světlice a nějaké další méně důležité předměty. Celé poledne trávím průzkumem a postupně mířím na jihovýchod, směrem, kde předpokládám, že leží město. Mezi dnešní úspěchy počítám hlavně zisk vaku na věci a baseballové pálky. Igelitka se stává minulostí. Věci nesu na zádech v batohu, v jedné ruce mám pytel a ve druhé pálku. Další věci jsem nacpal do kapes kalhot a do ledvinky.

Ranní slunce mne zalije skrz vytlučené okno ruiny a vytáhne ze spacáku. Stejně mne už budil hlad, který se stává nesnesitelným. Když potkávám osamoceného psa, okolnosti mne nutí zahodit strach a použít pálku. Počkám si na něj skrytý v lese jako obvykle. Napadení ze zálohy. Mlátím psa hlava nehlava, kousanec nekousanec. A už si ho sekáčkem pěkně porcuji. Bohužel proti vlkopříšeře je maličký. Nicméně by zase mohl mít jedlé maso. Rozdělám oheň, sedám si do mechu, napíchnu na klacek první plátek masa a už opékám. Spoiler » (nejsem si jistý, jestli případné parazity zabije pečení)

Nakonec jsem poprvé dobře vyspaný, najezený, napitý a je mi teplo. První čtyři body splněny. Vydávám se opět na cestu. Doufaje, že město není pouhá Fata Morgana. Spoiler » (není)

Ráno mne přepadne nějaký mutant, ale zaženou ho uniformovaní muži. Mají špičkovou výstroj i výzbroj. Dávám se s nimi opatrně do řeči. Varují, že na jihu je toxická bažina. Popisují různé gangy – např. BadMuthas – kanibalové, nebezpeční. Spoiler » (já už vím, že jsou často nakaženi „morem“; bojovat na dálku, nebrat jejich nakažené věci; má druhá postava to z těch věcí dostala až do třetí fáze a stálo to celé dny v horečkách, nanoboty, zásoby jídla a pití; nakonec patřil k mizivému procentu přeživších a měl by být údajně imunní; snadno se to chytí i v bažinách, chce to masku a nepoužité filtry)

Zpět k potůčku, zase převařit. Nakonec pořádně napěchovat batoh bezpečnou vodou. Spoiler » (flašky na to jsem sbíral průběžně) Uvařil jsem si kávu na probrání a pojedl polévku z plechovky a vlastnoručně upečený chleba.

Potuluji se. Kofeinový rauš opadá a je mi čím dál víc zima. Třasem ztrácím poslední zbytky sil. Rozhoduji se zbudovat provizorní tábor. Zakotvím v lese, abych měl dostatek dřeva a měl aspoň trochu ochrany. V kalhotách už dlouho nosím nalezenou plachtu. V batohu provázky. Použiji dlouhé větve a vytvořím krásný přístřešek. Když ještě zapálím oheň a zalehnu do spacáku, hned mi je lépe. Mít tady i jídlo, bylo by to bezchybné. Zbytek dne jen odpočívám.

Tři vytyčené body splněny: oheň, voda a bydlení. Zítřejší cíl: jídlo.

Není moc o čem psát. Celý den klasické rabování. Neustálé kličkování, abych se vyhnul divokým psům. Všechny budovy prázdné. Ze zoufalosti demoluji a prozkoumávám vše. Jediné, co získám, jsou škrábance. Dochází obvazy. Hrozí mi otrava. Únava narůstá. Spoiler » (Strong skill – lepší loot ale větší šance na zranění; časem ještě zlepším páčidlem, to zase zvedá tuším hluk a opotřebovává se)

Štěstěna se nakonec přeci jen usměje. V jedné z budov nacházím důmyslně schovaný příbytek, ze kterého si odnáším brokovnici s jedním nábojem a hlavně popruhem, kávu, mouku, světlici, nářadí. Už to neunesu. Znaven a obtěžkán jsem pomalý. Důsledkem je, že mne vyčenichal pes. Po neúspěšném pokusu o útěk na něj pořádně zakřičím a švihnu mu před tlamou nožem. Vyšlo to a dává se na útěk. Spoiler » (tady jsem měl štěstí) Na zklidnění tepu v klidu kontroluji, jestli jsem při tom o něco nechtěně nepřišel. Spacák je pryč, zůstal na minulém nocležišti. Spoiler » (takto jsem přišel o hodně spacáků a o hodně přijdu; když kolem někdo mezitím projde, vždy ho ukradne) Utíkám, jak rychle to jen jde. Ještě tam je. :) Mazlím se s ním a při tom sleduji boj psa, který mne zase sledoval, s náhodně procházejícím cizincem. Mlátí ho páčidlem. Zvažuji počkat na výsledek a pak buď zahnat psa a obrat mrtvolu nebo cizince oslabeného bojem dodělat. Páčidlo by se hodilo. Na takovou akci jsem ale moc unavený.

Pokračuji raději dále na severovýchod. Ruiny jsou prázdné. Když tu najednou ZAPALOVAČ. Prázdný. Spoiler » (tady se projevil mod; v normální hře se zapalovač škrtáním jen opotřebovává; zde je nová potřebná surovina „plyn“) Zbavuji se aspoň těžkého kufru a léky přeskládám do igelitky. Spoiler » (do lékárničky jdou dávat jen některé předměty, zase ale víc vydrží) Další prázdné město. Pomocí mapy, co jsem našel, lokalizuji místo, odkud vychází světla – město - Detroit? Bylo by možné ještě najít záznamy z banky a dozvědět se o sobě víc? Zapalovač, tentokráte s plynem.

Umírám žízní. Hledaje zoufale řeku, klopýtám náhodným směrem pořád dopředu. Spoiler » (v záloze jsem měl ještě nedaleké jezero; u stojaté vody je ale větší šance na špatnou vodu) Padám únavou, omdlévám. Bezvědomí.

Nevím, jak dlouho jsem ležel. Jako zázrakem se mi nic nestalo, všechny údy i předměty mám u sebe. Vyplazím se z posledních sil na kopec a rozhlédnu se. Přímo pod druhou stranou kopce objevím čistý pramen. Naberu z něj vodu do všech lahví a plazím se do stínu nedalekého lesa. Po cestě beru každé klestí. Pomocí zapalovače a jehličí zapálím oheň. Vysypu vše z plechovky a převařím v ní první várku vody. Okamžitě, ještě horkou, ji do sebe liji. Na chvíli zase usínám. Převařím vše, pořádně se napiju. Slavnostně namočím na oheň, ať plameny nepřitahují pozornost a zaslouženě usínám jak mrtvola. Je potřeba vymyslet nějakou past proti přepadením.

Hned po probuzení balím, co můžu. Do jedné ruky lékárnička a do druhé igelitka. Rozhoduji se pro směr na sever, kde vidím v dálce u lesa nějakou chajdu. Uprostřed cesty k ní se mi o cosi zachytne už tak řídká igelitka a celá se roztrhne. Těch pár věcí mého skromného majetku se sype na zem. Vezmu do ruky alespoň spacák, ostatní tu musí zůstat ležet, a jdu dál. Pokračovat musím velice opatrně, v blízkosti se prohání psí smečka. Raději se v chatě zdržím. Když se venku zdá být klid, přesunu se k nedaleké vesničce. Tedy k tomu, co z ní zbylo.

Z hromad nalezeného haraburdí postupně vybírám: místo igelitky plechovku s kávou a moukou Spoiler » (v plechovce se bude dát i vařit!), natahuji přes sebe dvě zubožená trička, hlavní radost udělá zřejmě pitelné pivko a ledvinka. Spoiler » (cola se díky konzervantům nekazí, ale na pivo jsem narazil poprvé)

Jen co vyjdu z baráku, jsem napaden psem. Měl jsem si dát větší pozor. Tentokrát se mi povedlo utéct.

Přespávám v nedalekém paneláku. Nad ránem mne budí žízeň. Ale díky za to, oknem si totiž všímám přibližující se postavy. Co když míří sem? Vybíhám rychle ven a schovám se poblíž v lese - v místech, kudy musí projít. Když jsem si všiml, že krvácí a má batoh, rozhodnu se zaútočit. Ze zálohy. Střep tisknu v ruce tak pevně, až mne pořeže do dlaně. Na jeho omotání ale nechci plýtvat vzácné obvazy, možná až nějaký zakrvácím. Útok vychází, krev stříká. Cizinec v panice utíká. Doženu ho, skočím na něj zezadu, povalím a ubodám.

Jak se trochu zklidním, uvědomím si, že když jsem při číhání vzal do ruky střep, musel jsem odložit plechovku. Snad ji najdu, než ji někdo sebere. Vrhám se k mrtvole. Ziskem batohu si odškrtávám první ze základních bodů. Další: levá teniska, poškrábaný dalekohled na krk, kapsáče Spoiler » (kapsy - můžu v nich nosit věci jako v ledvince), píšťalka na veverky Spoiler » (bude mi dlouho zavazet v inventáři a nakonec ji bez použití zahodím), nůž z kousku plechu, kousek chleba z popela. Mrtvolu zakopávám. Spoiler » (rozhodně doporučuji maskovat stopy a ničit vše, co někdo může sebrat a ze zálohy vám bodnout do krku) O kousek dál najdu i svoji plechovku. Nápady: uvařit bramboru, co jsem našel, ulovit veverku – ale to chce oheň.

Zahlédl jsem někoho s puškou. Schovávám se v lese východním směrem. Raději tady rovnou i přespím. Ve dne je dobré počasí. V noci to znamená zimu. K tomu se přidává oslabení hladem a žízní. O půlnoci se budím z neklidného spánku a v opravdu velké dálce na východě zahlédnu opakovaně nějaká světla. Další směr putování je tím daný. Opět usínám. Ráno snídám kofein – Corn*Colu.

… … … Vzbudil jsem se. Pomalu přemýšlím, kde to jsem? … … … A kdo vůbec jsem? Cítím se promrzlý na kost. Kolem absolutní ticho. Pomalu zkouším otevřít oči. Laboratoř. Kryogenní boxy. Pomalu zapojuji jednotlivě ztuhlé svaly, pěkně jeden po druhém. Opatrně udělám krok a rozhlížím se. Ve slabém světle posledních funkčních obrazovek rozeznávám dvě řady kryogenních boxů ve špatném a horším stavu. Můj se zdá být poslední funkční. Budově zřejmě dochází energie a tak vypíná už i ty nejpotřebnější systémy včetně stází, a tak mne vytrhla z nevědomí.

V rámci rozcvičky prozkoumávám laboratoř. Z výklenku beru celou lékárničku, jsou v ní nějaké léky a obvazy. Na podrobnější prohlídku není čas. Sedám k počítači, ale moc se toho nedozvím - jen své jméno a číslo účtu v Detroitské bance, odkud je mé zmražení placeno. Také nacházím nějakou pásku. Její spuštění bylo málem to poslední v mém životě. Z mé činnosti mě vytrhlo řinčení rozbíjeného skla, když na mne skočilo oknem obrovské vlkodlakocosi. Sám sebe jsem překvapil svojí bleskovou reakcí. Za použití hmatů a chvatů jsem jej udolal neozbrojen a nějakým zázrakem jsem vyvázl jen s modřinami. Spoiler » (skilly strong a melee použité dohromady, jinak by to byl krutý boj holýma rukama) Ještě v afektu beru ze země největší střep a tvora vykuchám. Když už jsem v tom, potrénuji stahování z kůže a porcování. Náladu mi vzápětí zvedlo, že jsem předtím nechtěně pustil nahrávání místo přehrávání. Smazal jsem možná na pásce důležitý obsah, ale získal jsem špičkový záznam mého úspěchu. Okamžitě jsem ji nacpal do kapsy. Spoiler » (bude se za delší čas hodit)

Syrové maso jíst nebudu, ale odnést ho nemám jak. Co s kožešinou také nevím. Nechávám vše na místě a opatrně vylézám ven. Světlo, teplo, čerstvý vzduch mne obklopí a zahltí mé smysly. Lehám si do trávy a přemýšlím - základ je jasný. Mám na sobě jen plášť, jako bych se chystal na nějakou operaci. Chce to oblečení, dále něco na přenášení věcí – nemám ani kapsu, samozřejmě pití a jídlo a v ideálním případě i místo na přespání. Pro začátek to můžu zkusit přímo tady. Snad není v blízkosti doupě těch obrovských potvor.
Prošmejdím budovu a její okolí. Člověk by nevěřil, jakou radost mu může udělat nález potrhané igelitky. Jen jsem měl být opatrnější. Nepříjemně jsem se odral a bez desinfekce či aspoň vypláchnutí omotávám ránu obvazem z lékárničky. Doufal jsem, že nebude tak brzo potřeba. Otrava krve se blíží. Nebo že by gangréna? Našel jsem prázdnou lahev. Rozbiji ji, ať mám aspoň nějakou zbraň v ruce.

Nedaleko Cryolab nacházím pod kopcem napůl zasypané auto. Všímám si nenápadných stop v okolí. Raději se schovám, číhám. Po nějaké době, kdy se nic neděje, měním taktiku a házím na střechu kámen. Nic. Tak se jdu podívat z blízka. V autě má někdo doupě. Hurá, jde se rabovat - mám pravou botu. Kvalitní kožená. A hlavně malý, kompaktní, avšak zároveň výhřevný spacák! Spoiler » (jedna z nejpotřebnějších věcí ve hře; neopotřebovává se; jsou i jiné spacáky, ale ty jsou OBROVSKÉ) Pláči štěstím při rychlém útěku. I když vlastně tak rychlý nebyl, občas jsem se vracel a zahlazoval pro jistotu stopy. Za ten spacák mne bude někdo proklínat. Vracím se zpět do Centra. Zcela vyčerpaný, stále napůl v šoku. Už je podvečer a ochlazuje se. Hlad a žízeň kupodivu nemám. Asi mám v žilách ještě nějaké sajrajty ze stáze. Lehám si v nejvzdálenějším koutku laboratoře schoulený do nového spacáčku. V hlavě si plánuji, co budu dělat zítra. Prioritou se stává oheň, ten přinese teplo, jídlo i vodu. Spoiler » (vodu je nutné vždy převařit kvůli nemocem a parazitům, i tak ale může být a zůstat otrávená)

Ahoj všichni. Rád bych tímto zápisem propagoval výbornou hru, kterou je ale snadné přehlédnout. Hráče může snadno odradit jak slabší grafika, tak obtížnější pronikání do hry samotné.

Za aktivního pařana se považuji přes 25 let. Sbírám osmibitové počítače, adventury, komiksy a deskovky. Klasika, prostě „babolep". Tíhnu spíše ke klidnějším a těžším hrám - dříve to byly adventury, dnes si dám raději něco na tahy (RPG, strategie) nebo jakoukoli hru od Kairosoftu. Proto mne kombinace Robinson Requiem + Fallout + tahy + vysoká obtížnost opravdu zaujala. Hru jsem si jako betu pirátsky stáhl na torrentech a za tři pracovní dny jsem měl nahráno přes 30 hodin, naspáno už podstatně méně. Když jsem pak postupem času začínal „rambovatět“, hra mne trochu omrzela. Scavengera jsem si po netu jako Early Access koupil a nechal uležet. Za pár měsíců se dočkáme plné verze, a tak jsem začal od znovu, včetně poznámek a screenů.

Zápis je psán spíše jako heslovité poznámky, které si dobrodruh píše na malý kousek papíru, který ukořistil v laboratoři. Občas zápisky vypadají spíše jako osnova, než jako povídka. Toto je záměr/zkrácení, aby to byl někdo ochotný číst.

V textu jsou závorky kurzívou. Jsou to poznámky hráče, ne postavy. Pozor, často jde o spoiler. I když celý tento záznam je vlastně jeden velký spoiler alert, že? :)

EDIT: Objevil jsem tag SPOILER a tak jej budu využívat. Spoiler » vidím, že máš hráčského ducha :)
EDIT2: Fotky nelze vkládat přímo k textu; pokud budu chtít text spárovat s obrázek, tak jej ztučním.
EDIT3: Základ hry je "scavenging" - nemá ale cenu pořád dokola psát: jdu do budovy, prohledám, přeberu, jdu do další, hledám další vesnici, zkoumám les apod. Tyto zápisy postupně zkracuji.
EDIT4: Tak nakonec se mi podařilo dát obrázky i do textu. Špatně se to četlo, ponechám původní systém. Také je od teď budu zmenšovat.
EDIT5: Poděkování přítulkyni, že mne nechá hrát jak chci a jako bonus to všechno čte a opravuje nejhorší chyby.