Crash, výborný denník, nie som nejaký fanúšik ES, nikdy som nedohral ani jednu z hier (hanba, viem), ale čítať o tom ma veľmi baví. Čítal som takisto aj tvoje predchádzajúce denníky a taktiež denníky o Fate a Escape from Hell. Tie hry by som si asi nikdy nezahral a neprešiel, nie je kedy, ale ako oddychové čítanie je to úplne skvelé. Takže páni, pokiaľ máte nejaké resty v hraní a písaní, smelo do toho, minimálne jedného pravidelného čitateľa určite máte ;)

Každý takýto dennik z priameho hrania je super,pre mňa osobne hlavne z časoveho dôvodu,už nemám toľko času na hranie hier,koľko by som chcel a tak,ked to čítam,je to akoby som to hral.Samozrejme hry ,ktoré ešte plánujem niekedy v buducnosti dohrať,tak pri tych sa snažím akymkoľvek informáciam vyhýbať.Potom je tu ešte špecialna vlastnosť Elder scrolls hier:extremne nadšenie ,aká super hra to je,nadšenie ustupuje a prichadza pocit jednotvárnosti ,až nastava nuda s povinnosťou hrať,lebo chcem vidieť čo bude ďalej,nakoniec quit,lebo už nevládzem predstierať,že ma to baví.Možno tejto spinn off hry sa to netýka.

Maros S:Ked sme už pri tych dennikoch,nezabudol si dokončiť "Escape from Hell"?

no nevím, ti Dracové co mně jedním dechem zkamení a druhám zabijí se mi zdají být přes čáru. Každých pár kroků, které tam přežiji jsou pro mně svátek, když mně napadne velká skupina, zbaběle loadnu a vyzkouším, jestli příště nebude menší. Taktéž hodně záleží na iniciativě. Když začínám, dám to, když ne, prohraji, loada doufám, že budu tentokráte souboj začínatjá. Prostě frustrující.

Znacne hutny dennik, co sa tyka mnozstva obsahu a dlzky. Velmi dobry vykon.

Ringo - no teda, v porovnani s Larvin Catacombs ktore ta "neumorili" je Grottos relaxacny ozdravny pobyt v Lurdach. :-0.

Nemáš jako rest náhodou i Wiz8? :)

Neboj, já třeba deník četl, ale ono se těžko na jednotlivé zápisy reaguje. Celkově velká pochvala! :)

přesně tak, kdyby nebylo co hrát, tak se v Daggerfallovi rochním. ale takhle mi to přišlo jako umělé natahování herní doby a asi raději dojedu 10 her co mám v plánu než zastejnou dobu Daggerfall. Jako definitivně jsem to nevzdal, hodně taky hrálo roli to, že jsem to rozjel hned po Areně. Jinak mám dvě takové zapauzované mrtvoly, kromně Daggerfallu je to ještě Fate, který mně umořil v 5. levelu Grottos, je to prostě dřina a to dokonce i s vytištěnými mapami. Musel jsem dát pauzu, protože jsem začal mít pocit, že nad zábavou začíná převládat trápení.

Zrovna nedávno jsem si ten Daggerfallský deník procházel a říkal si, kam až si se asi dostal, protože dohrání bys určitě zmínil. Plně tě chápu, ty dungeony tam jsou zabijácký. Jako kdybychom něměli co hrát, tak se v Daggerfallu vyřádíme až do důchodu, ale takhle je to frustrující, a člověk si říká, jestli to má skutečně smysl, marnit zde hodiny blouděním...

On někdo bude psát deník k Redguardovi? To se těším... ;D

tak ten deník je docela dost podrobný na to, že prakticky není co dodat:-) Proto feedback nula, což ale neznamená, že by to nikdo nečetl. Jinak jak jsi zmínil Daggerfall a prefabrikáty dungeonu, tak jsem si vzpomněl na to, že jsem tu hru před rokem rozehrál, hodně se do ní zakousnul ,ale po dvou měsících jsem odpadl právě kvůli těm dungeonovským prefabrikátům a navíc mně dorazilo to, že dungy, co už jsem prolezl jsem musel mapovat znova. A jelikož některé questy vyžadovaly návrat do již prolezeých dungů, znamenalo to tam znova bloudit a mapovat to. Jako štve mně to, protže se mi strašně líbí grafika Daggerfallu. Bohužel u The Elder Scrolls nejsem chopen překročit práh Areny, kterou jsem dohrál do konc a hodně se mi líbila. Takže Arena super, Daggerfall bych chtěl jako dojet, ale štve mně ta nanicovatost dungeonů a docela nejasnost u některých klíčových questů, které by mněly příběh posouvat dále. Morrowind - u něj jsem podlehl přesvědčení na základě recenzí, že je to naprostý odpad. Ale když jsem dohrál Arenu propadl jsem pro mně typické mánii - chci z této série mít a ohrát všechno. Koupil jsem Morrowind, cvičně jej vyzkoušel a musím říci, že se mi to docela líbilo. Oblivion je první kámen úrazu. Grafika je až příliš realistická, ale pal to čert, jenže herně jsem zjistil, že nehraji, že hlavně moduji a donahrávám do hryp ořád nějaké udělátka, což mně nakonec dost otrávilo. Koupenou hru jsem rpodal, abych si ji po dohrání Areny koupil znova a dal jí šanci, ale teď mám zase pocit, že tochci znova prodat:-) Skyrim - zkoušel jsemto hrát, ale jako bluee, u této hry vím, že si ji nikdy nekoupím, Oblivioén byl na hraně, Sykrim už je hodně za hranou a představuje pro mně čistokrevnou esenci nudy.

Díky tomuto deníku vím jedno - četlo se to fajn jako příběh, ale hrát bych to nechtěl. Tento Spin off, který jsem rozehrál, ale záhy skončil, protože to bylo na mně moc akční, pro mně fakt není. Spíše mně láká Red Guard z pirátského prostředí. Je to pravda spíše adventura než RPG, ale doufám, že si brzy od někoho přečtu deník z hraní:-)

No zas tak stručné nejsou, protože o nich samozřejmě vím. Jedničku jsem teda jen tak prolítl, přece jen to to pro mě bylo nezáživný, neboť jsem to nehrál a většina těch heslovitých informací mi nic neříkala. Ale ten tvůj deník ke dvojce jsem přečetl, ten se mi líbil. ;-)

Taaky gratuluji. I když jsem nebyl pravidelným čtenářem, tak dovedu ocenit spoustu práce, kterou jsi odvedl... Já se snažil psát herní deník pro MM I a II, ale byly HOOODNĚ stručné....

Díky moc za pochvaly. Tak samozřejmě že jsem si na skoro nulový feedback zvykl, a schválně vás hecuji k alespoň pár reakcím. Ono totiž i těch pár příspěvků kterými mi dáte najevo, že to čtete, docela dost nakopává k dalšímu psaní, ačkoliv se to nezdá. A samozřejmě ty deníky nepíšu jen kvůli tomu, aby tu na mě někdo pěl pochvalné ódy, ale protože mě to samotného docela baví. I když dotáhnout to pak do konce dá někdy zabrat. V tomhle byl docela výjimečný deník k Daggerfallu, kde se v podstatě po celou dobu pořád něco řešilo, debatovalo, tam se mi psalo samozřejmě mnohem lépe než tady, kde to byl takový monolog.

Každopádně se chci zastavit u HAMSova příspěvku. Prvně celkem obdivuji to, že si to čteš, ačkoliv si vlastně nic z Elder Scrolls nehrál. Upřímně řečeno tady jsem spíš čekal lidi, kteří hráli tu hlavní sérii a odbočky vynechali a chtěj se třeba dozvědět o čem to je. Takže pro mě je to v podstatě pocta, protože si říkám, že to pro tebe musí být mnohem míň záživný, navíc vzhledem k mému "popisnému" stylu psaní. Tím plynulé přecházím k té poznámce o vtipných průpovídkách. Jo, máš pravdu, mě by se to taky líbilo, akorát mi to tak nějak nejde. Například jsem se výborně bavil,když DJ psal deník k Akkalabeth, a rád bych psal taky takovým odlehčeným a vtipným stylem, jenže když to tam začnu rvát násilím, tak to spíš bude trapný. Ale zkusím se třeba příště víc zaměřit na ty místa, kde mě samotná hra pobavila nějakou vtipnou narážkou, to si myslím, že mi půjde líp, než nepřirozené pokusy o humor za každou cenu. ;-)

Dobrá práce:-)!

Rozhodne veľmi výživný kus čtiva ;-)

Vdaka za to dotiahnutie do konca, ked uz sa mi zdalo ze to pises z povinnosti, co urcite nebolo lahke. Podobne ako pripomenuvsi sa pani, prispevky som cital, sorry za nulovy feedback, ale uz si si mohol zvyknut ;-) Myslim ze si mi tuto hru predstavil absolutne do detailu, pekne osvetlil pribeh aj herne mechanizmy s prislusnou foto(audio/video)dokumentaciou.

Palce hore, klubuky dole!

Ja som si tvoje príspevky tiež čítal, čiže sme s Mickom minimálne dvaja, tak hádam teraz už nemáš pocit zbytočnosti písania...:-). Čo sa týka komentovania... no čo už ja môžem na tomto denníku komentovať, nijakú hru to sveta TES som nikdy nehral, pardon vlastne Oblivion, lenže ten ma okamžite odradil level-scalingom, takže radšej budem mlčať a načúvať odborníkom ako tresnúť nejakú diletantskú hovadinu. Skrátka bolo vcelku fajn, ešte tak zopár vtipných "průpovídek" ako to robil DJ keď hral W6 a bolo by to dokonalé.

Myslim, ze uz som to niekde pisal, ale plne sa stotoznujem s tvojim hodnotenim Battlespiru.

A co sa vyzoru Dagona tyka, nikdy mi to nenapadlo, ale je fakt, ze mu je podobny. Ale on uz tak vyzeral aj v Daggerfalle. I ked Daggerfall je stale mladsia hra ako Mortal Kombat, tak kto vie kde bola inspiracia :)

Tak zaplať pánbůh další deník dokončen. Pokusím se o nějaké závěrečné hodnocení, i když hru jsem dohrál skoro před půl rokem, takže to nebude úplně bezprostřední informace.

Určitě musím říct, že celkový dojem je pozitivní a hra má co nabídnout a to zejména hráčům zajímajícím se o svět Elder Scrolls. Nicméně na druhou stranu je potřeba uvést, že to v žádném případě není hra revoluční, není tu v podstatě nic, z čeho byste se takzvaně posadili na zadek. Příběh mě nepochybně zaujal a hezky doplňuje příběh prvního dílu TES Arena, a rozšiřuje informace o světě. Vlastně teprve tady jsem tak nějak hlouběji pochopil, kdo jsou vlastně ty "daedry" a jaký je jejich osud, vidění světa atd. Myslím, že to je asi takový největší tahák, který Battlespire může nabídnout. prostě to, že vám umožní nakouknout zas pod jinou pokličku tohoto světa. Líbilo se mi taky herní prostředí, ručně navržené dungeony byly po těch generovaných prefabrikátech z Daggerfallu příjemnou změnou. Stejně tak pozitivně hodnotím rozmanitost NPC a komunikaci s nimi. Některé rozhovory jsem si fakt užil.

S hratelností to je tak padesát na padesát, pozitivně určitě hodnotím, tu skladbu dílčích questů, které tedy vedou k jedinému cíli, tedy opustit Battlespire a zachránit svého přítele. Většina questů se mi zdála logická, a indicií bylo tak akorát, že skoro vždy jsem měl nějakou stopu, po které jsem šel a nebloudil po levelu zbůhdarma sem a tam s nadějí, že si něčeho třeba všimnu. S tímto tvrzením trochu nekoresponduje akorát pátý level, kde hlavně hledání všech částí brnění Savior's Hide rozesetých po celém ostrově, je značným oříškem a to i za předpokladu, že by tento level nebyl postižen kritickým bugem.

Do negativ bych přeci jen zařadil souboje. Ne vlastní soubojový systém, ten v podstatě navazuje na výborné soubojové systémy z Arény a Daggerfallu, ale nastavení obtížnosti soubojů se mi zdá přehnané. Neumím si upřímně představit, že bych to dohrál za nějakou nebojovou postavu. Ono s tím souvisí ještě druhá věc a to je zvláštní levelování postavy, které probíhá jen a pouze při přechodu do dalšího levelu. Pokud se tedy neste schopni přes nějaký klíčový souboj dostat, tak jste v podstatě v pasti. Grindovat se tu nedá, protože i kdybyste měli možnost ještě získat na nějakých jiných potvorách nějaké zkušenosti, tak jsou vám k ničemu, protože se projeví teprve ve chvíli, kdy se dostanete na konec levelu, kam se ale nejste schopni dostat, protože nedáte klíčový souboj. A jsme v začarovaném kruhu. Ono je sice pravda, že těch opravdu klíčových soubojů, kdy dotyčného lumpa musíte porazit, abyste od něj získali nějakou důležitou věc, je skutečně jen pár, ale jsou tady. Ostatním soubojům se s trochou štěstí, lektvarů a magie můžete většinou vyhnout, otázka ovšem je, jak negativně to ovlivní levelování vaší postavy. Já jsem v podstatě až na "skoro nesmrtelné" duchy ve 3. levelu a skupinku 8 - 10 Dark Seducerů v 5. levelu vymlátil všechny potvory z celé hry a přesto jsem měl v sedmém levelu celkem co dělat v souboji s Dagonovou strážkyní, jejíž meč jsem potřeboval k dokončení hry. Takže si neumím moc dobře představit, že by jí zvládla nějaká málo nalevelovaná postava. Svým způsobem se mi zdá, že už jsou zde vidět první příznaky budoucího nechvalně známého level scalingu z Oblivionu.

Průserem je jednoznačně inventář. Tomu jsem už věnoval jeden příspěvek takže to nebudu znovu rozvádět, ale jakákoliv práce s inventářem byla v podstatě za trest a spoustu předmětů jsem nevyužil právě proto, že jsem je měl utopené někde v inventáři a nechtělo se mi je hledat. No a pak je tu samozřejmě Bethesdí nákaza jménem bugy. Největší problém jednoznačně bug v pátém levelu. Zrovna v levelu, který je podle mě nejobtížnější z celé hry. A pak samozřejmě drobnosti ve stylu občasných pádů, chybějícího kurzoru, grafických glitchů, zasekávání potvor na hranách textur(i když to je spíš většinou výhoda...) apod.

Po dohrání jsem napsal komentář na databázi her, takže kdo má zájem , může si ještě přečíst mé bezprostřední dojmy tam.

Jinak k deníku přiznávám, že se mi zvláště druhá polovina psala nějak ztěžka. Ale ono to obecně s mým psaním posledního půlroku bylo špatný, takže spíš se jednalo o celkovou únavu organismu, nedostatek elánu a chuti. V podstatě většinou jsem bojoval s chutí hrát a s povinností psát a alespoň trochu dohnat ty rozvírající se nůžky mezi aktuálním progresem ve hře a posledním zápisem v deníku. Určitě by se mi psalo líp, kdyby tu byla větší zpětná vazba od čtenářstva, ale budu si naivně namlouvat, že to čtete a jen souhlasně přikyvujete. :-) Nicméně i kdyby to nikdo nečetl, a to není pravda, že Micku ;-), tak jsem rád i kvůli sobě, že jsem to dotáhl do konce, pro mě osobně to bude určitě po letech zajímavé čtení osvěžující herní vzpomínky.

Toť pro tuto chvíli asi vše, a možná že se sejdeme v Hammerfallu, na ostrově Stros M'kai, kde jistý Redguard jménem Cyrus hledá svou nezvěstnou sestru Izsaru...

Ocitl jsem se u jakéhosi schodiště plného ochranných znaků. Samozřejmě tu bylo několik potvor toho nejhrubšího kalibru, většinou Dark Lordi. Znaky mi problémy nedělaly, protože pro všechny jsem měl příslušné amulety a i dva nové jsem získal zde uvnitř. Ty mi umožnily přístup k chráněnému výtahu.

Výtah mě vyvezl o patro výš, kde se nacházel jakýsi zvláštní stroj, u kterého levitovaly dvě fialové koule. Později jsem zjistil, že se jedná o teleport. Nejprve jsem ovšem musel vyřešit problém v podobě dvou Dark Lordů a jednoho dremory. Naštěstí se celá přibližující skupinka zasekla v rohu zdi a to tak povedeně, že po mě nestříleli ani svá kouzla, kterých jsem se nejvíc obával, za to já jsem je mohl ostřelovat svým lukem z bezpečné vzdálenosti. A taky jsem je tímto naprosto nečestným způsobem zlikvidoval.

Pak jsem se začal zabývat tím záhadným zařízením. Uprostřed byl jakýsi stupínek, který naznačoval, že se jedná o teleport, nicméně se nic nedělo. Klíčem byly samozřejmě ty dvě fialové levitující koule. Teprve poté, co jsem se obou dotkl, se aktivoval transportní paprsek, který mě teleportoval... Kam? K samotnému Dagonovi.

Jak už to tak v dlouhých hrách bývá, když se konečně dobabráte ke konci, jste plni očekávání, jak ten konec bude vypadat. Po všech těch strastech a zdánlivě nepřekonatelných soubojích, jsem očekával že na Dagonovi vykysnu na delší dobu... A jak už to tak někdy bývá, tato očekávání jsou naprosto v rozporu s tím, co se ve skutečnosti stane. Pojďme si tedy přiblížit závěr hry Battlespire.

Teleport mě přenesl do obrovského sálu, na jehož druhém konci se nachází Mehrunes Dagon. Za ním je na zdi připoutána postava, což nemůže být nikdo jiný než Josian Kaid. Mehrunes Dagon se nepohybuje, takže máte čas se připravit. Vohákl jsem si tedy brnění Savior's Hide, do ruky bafnul meč Moon Reiver a vydal se poškádlit pána domu... Místo boje ovšem proběhla nablblá konverzace, kterou bych přirovnal k hospodský hecovačce, kdy se dva blbové dohadují, kdo má větší péro. (V případě Tanael je to trochu zvláštní přirovnání...) Skutečně se jedná o debatu ve stylu hádky mezi Ivanem a ježibabou z Mrazíka: "Ty máš svaly a já čáry..."

Inu Dagon vidí, že mám brnění Savior's Hide, poinformuji ho, že znám jeho protonymic, Dagon se mi vysměje, že musím znát i neonymic, i přebíjím jeho trumf, tím, že znám i neonymic a pošlu ho do Oblivionu. Dagon se sice trochu naštve, ale snaží se mě utřít tím, že ještě potřebuji zbraň, která by ho zranila, a žádná lidská zbraň to nedokáže. Vytáhnu tedy meč Moon Reiver abych zase přebil jeho trumf. Dagon uznává, že je to vysoká karta, ale prostě prohlásí, že mě zabije a hotovo. Vytahuji tedy poslední eso z rukávu a dovolávám se pomoci Jaciel Morgan, tím rozhovor končí. Musím zároveň podotknout že rozhovor je totálně lineární, není zde žádná možnost volby, jen tupě odklikáváte texty.

Co se stane pak? Objeví se Jaciel Morgan a vy máte zhruba pět vteřin na to abyste nehybného Dagona majzli mečem. Pokud to nestihnete, je Game Over a vy jste mrtvý. Pokud to stihnete a Dagonovi uštědříte jedinou ránu mečem, je vlastně taky Game Over, akorát před tím shlédnete Outro, jak Dagon mizí v Oblivionu, vy opouštíte s Josianem Kaidem Battlespire a ten se ve výbuchu hroutí.

Asi nemusím dodávat, že jsem koncem hry byl zklamán. Že by efekt, "rychle to dodělejte, máme datum vydání..."? Nevím, ale rád bych se pozastavil ještě u jedné věci a to je postava Mehrunese Dagona. Nemůžu si pomoct, ale okamžitě, když jsem ho viděl, položil jsem si otázku, co tady dělá Goro z Mortal Kombatu? Ta podoba je až zarážející, jedině vlasy nesouhlasí, ale jinak to snad musí napadnout každého, kdo Mortal Kombat hrál. Nebo ne?

Obrázky:
1) Interiér Dagonovy pevnosti
2) Teleport k Dagonovi
3) Závěrečná scéna - Mehrunes Dagon, Jaciel Morgan a Josian Kaid
4) Outro - Dagonův konec

Cesta na ostrov nakonec vedla po kmeni stromu, který ve zkreslující perspektivě vypadal, že nedosáhne ani doprostřed jezera. Když se mi ho ale podařilo povalit, dalo se po něm přejít až na druhý břeh. Zde mě čekalo několik tuhých soupeřů, a přestože se na druhé straně ostrova nacházely léčivé krystaly, musel jsem několikrát loadovat, než se mi podařilo obyvatele ostrova udolat. Mezi jinými tu byla i zmíněná Dagonova osobní bodyguardka a od ní jsem získal hledaný meč Moon Reiver.

Vrátil jsem se zpět na trasu doprostřed ostrova k Dagonově lovecké chatě. U jednoho z duchů jsem nalezl svitek s heslem "Lehmekweh". Heslo bylo potřeba o kousek dál, kde spínač spouštěl padací most, ovšem fungoval na heslo. Mimochodem podle návodu na UESP stránkách je "Lehmekweh" Dagonovo tzv. protonymic, tedy první jméno. O něm mi už vyprávěl starý Chimér v pátém levelu, ale něco se mi na tom nezdálo. Tak jsem si ten screenshot našel, a kupodivu Chimér tvrdil, že Dagonovo protonymic je "Lehkelogah", někde se tedy stala chyba.

Za mostem cesta zdánlivě končila. Na ostrov uprostřed žádný most nevedl. Nicméně se zde nacházela zvláštní obří kuše. V kuši byl nabitý ohromný šíp a směřoval na ostrov. Nebylo těžké uhodnout, že je potřeba z kuše vystřelit. Šíp se zabořil do skály na ostrově a po tlustém provaze se dalo přejít.

Ocitl jsem se tedy konečně na centrálním ostrově a serpentýnami postupoval na jeho vrchol. Zde naštěstí došlo k vyřešení mého problému s chybějícím brněním. Potkal jsem totiž ducha, který se mě jakoby nic zeptal, jestli mám brnění Savior's Hide? Když jsem odvětil, že ne, tak prohlásil, že to neva, že má jedno u sebe a prostě mi ho dal. Mimochodem, nejprve jsem ho málem zabil, naštěstí mě už předchozí levely vychovaly, abych se v každém souboji pokusil navázat kontakt. Kdybych to ale neudělal, asi bych byl v pořádném zákysu.

Nakonec jsem dorazil na vrchol ostrova. Zde byla branka do pevnosti (pche lovecká chata, pěknej hrad to byl..), chráněná runami, pro něž mi chyběl amulet. Po obou stranách branky pak byly léčivé krystaly ukryté za dalšími runami, jejichž amulety jsem naštěstí měl. Největším problémem ale byli nepřátelé, kteří tu na mě čekali. Strhla se zde neskutečná mela. Čekala tu na mě totiž pěkná elita. Skutečně se asi jednalo o nejtěžší souboj celé hry. Po několika zoufalých pokusech jsem využil několika kouzelných předmětů, sesílajících náhodného ochránce. Našel jsem si tedy místo, tak aby mě potvory nezmerčily, a zároveň se mi dařilo vyvolávat své ochránce tak aby se s nimi pustily do souboje. Trvalo to dost dlouho, ale podařilo se mi tímto způsobem několik potvor zabít. Poté nastala fáze lákání potvor do souboje, nejlépe po jednom, tak abych se nedostal do obklíčení. Po úmorném boji se mi prostranství před bránu nakonec podařilo vyčistit, a od jedné z potvor jsem i získal amulet pro vstup do Dagonovy pevnosti.

Obrázky:
1) Shozený kmen tvoří most na nedostupný ostrov
2) Padací most a spínač chráněný heslem
3) Obrovská kuše
4) Brána do Dagonovy pevnosti

Závěrečný level se odehrává v lávovém jezeře. Tedy samozřejmě ne přímo v něm, neboť jakýkoliv kontakt s lávou znamená rychlou smrt, ale v jezeře se nacházelo několik větších či menších ostrovů, které byly vzájemně propojeny lanovými mosty. Někde uprostřed jezera by se měla nacházet Dagonova lovecká chata. To jsem se dozvěděl z dopisu pravděpodobně od někoho z klanu Lorda Imaga, který jsem nalezl hned na začátku levelu. Dopis byl vůbec zajímavý, nicméně to byla jediná pomoc, kterou jsem od Imaga mohl zde čekat.

Nejprve popisoval několik užitečných magických předmětů, z nichž některé jsou zde ukryty a jiné mají v držení duchové, kteří se zde potulují. Mnohem důležitější byly ale následující informace. Vchod do chaty brání obranné runy, a ochranný amulet má nějaký Dagonův poručík, takže ho musím najít a porazit, abych se dostal dovnitř. Potom je tu Dark Seducer - Dagonova osobní stráž, která má meč Moon Reiver, jenž byl ukován přímo z Dagonovy podstaty. Žádná jiná zbraň ho nemůže zranit, takže tento meč musím také získat. Každopádně mám mít na paměti, že Dagon o mě určitě ví, a že celé to je past. Pokud chci uspět, musím ho něčím překvapit, musím použít neonymic, mít meč Moon Reiver a brnění Savior's Hide. A tady jsem se opupínkoval...

Abych to vysvětlil, musíme se vrátit na konec 5. levelu, resp. na začátek šestého. Pokud si pamatujete, v pátém levelu jsem hledal všechny kousky brnění Savior's Hide, protože jen v něm jsem mohl uchopit kouzelný oštěp Bitter Mercy a s ním zabít nezranitelného herna Egahirma. Díky tomu jsem měl na začátku 6. levelu inventář narvaný k prasknutí a bylo potřeba vyházet nepotřebné haraburdí. Zásadní otázka tak zněla, zda se mohu zbavit brnění Savior's Hide, protože celá sada vážila tunu a v běžném souboji nebyla k ničemu. Na druhou stranu starý Chimér tvrdil, že Dagona porazil právě v tomto brnění. I uchýlil jsem se tedy k malému podvodu. Otevřel jsem si návod k sedmému levelu, a do vyhledávače zadal ... a teď přišla ta zásadní chyba... spojení "Bitter Mercy". Ano popletl jsem si název oštěpu s názvem brnění a protože vyhledávač toto spojení v návodu nenalezl, s klidem jsem brnění vyházel a přitom jsem byl spokojený, jak jsem na to vyzrál, aniž bych musel číst návod a spoilovat se. Asi chápete, jak ve mě hrklo, když jsem si teď na začátku 7. levelu v dopisu přečetl, že to brnění budu ještě potřebovat. Naštěstí na to Bethesda myslela, takže nebylo potřeba hledat starý save. Asi se báli rozzuřených hráčů, kteří by si sejvy nezálohovali a s největší pravděpodobností by ho měli dávno přepsaný...

Vyrazil jsem tedy na průzkum levelu. V podstatě tu nebylo moc kam uhnout, neboť mosty vedly z jednoho ostrůvku na druhý a vytvářely jakousi spirálovitě točitou cestu směrem doprostřed jezera. Po chvíli jsem si všiml jednoho vzdáleného a poměrně velkého ostrova, kam ovšem žádný most nevedl. Předpokládal, jsem, že se tam dostanu asi později a dál pokračoval ve vytýčené cestě. Postupně jsem získával některé kouzelné předměty popisované v dopise, ale mě osobně moc nevyhovovaly a většinou jsem je nevyužil. Jedině mě zaujala kouzelná hůl, která výrazně zvýšila vlastnost "Speed" a můj pohyb tak nabral na obrátkách. Jak jsem postupoval dále a stáčel se pořád doprostřed jezera, stále víc mi v hlavě vrtal ten nepřístupný ostrov. Nezdálo se totiž, že bych se cestou vpřed k němu nějak přiblížil. Vrátil jsem se tedy zpět, a zkusil využít svou kouzelnou hůl a v nejvyšší rychlosti na ostrov doskočit. Sice mi moc nechybělo, ale po několika pokusech jsem zhodnotil, že toto není správný postup.

Obrázky:
1) Mapa sedmého levelu
2) Začátek levelu
3) Zavěšené mosty
4) Nedostupný ostrov

Vzhledem k tomu, že jsem již oba daedrické velitele nalezl, nebyl problém se k nim vrátit. Nejprve jsem se tedy vydal za Xivilaiem do východní části levelu. Xivilai znovu usoudil, že když jsem za ním přišel, pravděpodobně mu mám co nabídnout, takže si mě vyslechne a zváží mou žádost. To ovšem netušil, co mu nabídnu. Sdělil jsem mu tedy, že znám jeho neonymic! A že se chci dostat k Dagonovi a potřebuji jeho klíč. Buď mi ho vydá dobrovolně nebo použiji neonymic jako zaříkávadlo a klíč si vezmu násilím.

Xivilai zůstal jak opařený a nejvíc ho zajímalo, kdo mi dal jeho neonymic. Nezdálo se rozumné prozrazovat Lorda Imaga, zvláště když se to dalo chytře hodit na jeho sestřenku Faydru. Xivilai byl celkem zaskočený, a i překvapený, kde Faydra mohla zjistit jeho neonymic. Nicméně to sežral i s navijákem, vyžádal si ovšem přísahu, že nikomu jeho neonymic neprozradím, pak mi odevzdá klíč a odvolá jednotky svého klanu. To byla velmi "štědrá" nabídka, zvláště poté, co jsem už v podstatě celý level vymlátil.

Je zde namístě asi říct, že ačkoliv z mého popisu tohoto rozhovoru by se mohlo zdát, že jsem v rozhovoru měl možnost volby, nebylo tomu tak. Rohovor byl naprosto lineární a trochu mi to vadilo. Osobně jako warrior bych s ním vůbec nekšeftoval, prostě bych ho majznul po kebuli vyslovil neonymic a odeslal ho do věčných lovišť Oblivionu. Tuto možnost jsem bohužel neměl. Vykšeftoval jsem tedy klíč a volný průchod načež Xivilai zmizel.

Vydal jsem se tedy za Faydrou na druhou stranu levelu. Faydra už tak vstřícná nebyla. I když svým způsobem byla potěšena, že mě vidí, neboť si moc přála sledovat jak mi z těla postupně odtrhávají všechny končetiny. Rozkaz k mému zajmutí už hystericky řvala. Faktem ovšem je, že zde nebyl nikdo, kdo by její rozkaz splnil, takže to byla docela komická scéna, kterou jsem ukončil vyslovením jejího neonymic a odesláním do Oblivionu.

Musím se tu trochu pozastavit nad určitým zklamáním z těchto dvou "soubojů". Vzhledem k obtížnosti mnoha obyčejných soubojů bylo vypořádání se s dvěma nejvyššími zloduchy hned po Dagonovi poměrně primitivní záležitostí. A celkový dojem byl dosti ubohý, neboť jak Xivilai tak Faydra prostě zmizeli. Na cutscénu možná nebylo místo, ale alespoň nějakým zvukem mohla být nastolena správná atmosféra důležitého okamžiku. Živě jsem si vzpomněl na konec pyšné daedry Wonshaly Kerian ve 2. levelu, která zmizela za doprovodu děsivého křiku plného zoufalství. Tady ovšem bylo ticho, obrazovka "End of Dialog" a pak jen prázdné prostranství, kde ještě před chvílí stála pyšná daedra. Docela škoda...

Samozřejmě jsem sebral poslední chybějící klíč a vydal se zpět do pevnosti. Klíče bylo potřeba umístit do centrálního lustru. Tím se aktivoval teleport, který mě měl dopravit k lovecké chatě Mehrunese Dagona, resp. do posledního sedmého levelu.

Obrázky:
1) Faydra Shardai a její poslední slova
2) Xivilai Moath - End of Dialog
3) Lustr kam se musely umístit tři klíče
4) Teleport do sedmého levelu

No dovol, co som ja nejaky nikto? ;) Pekne krasne to dokonci. Ked ja som zase svoj playthrough akosi tento - nedokoncil :) Aspon si to precitam do konca.

Vrátil jsem se tedy zpět a prozkoumal chodby v okolí místnosti se zrcadly ale nic zajímavého jsem tu nenašel. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než se vrátit do centrálního nádvoří a odtud vyrazit do severní části levelu. Ta byla tvořena rozlehlým areálem v jehož středu se nacházela obrovská pevnost. Rozhodl jsem se prozkoumat pevnost nejprve zvenku. Bohužel její okolí bylo plné všech možných potvor. Bylo jich tolik, že jsem se několikrát uchýlil i ke zbabělé taktice. V průchodu mezi centrálním nádvořím a touto severní částí byl totiž půlmetrový schod, který potvory nebyly schopné překonat. Takže když šlo do tuhého, nalákal jsem je sem a pak je z bezpečné vzdálenosti ustřílel lukem nebo kouzly. I tak to trvalo několik desítek minut možná i pár hodin, než jsem okolí pevnosti vyčistil, a mezi severní a východní částí levelu, kam jsem se chodil dobíjet k léčivým krystalů, jsem vyšlapal virtuální pěšinku.

Kromě toho že jsem našel hromadu více či méně užitečných předmětů a zbraní, nic zajímavého jsem v okolí pevnosti nenalezl. Cílem tak zůstala obrovská zavřená brána do pevnosti. Podobnou bránu jsem na začátku tohoto levelu otvíral pomocí padajícího stožáru, zde ale nic takového nebylo. Nakonec jsem otvírací mechanismus nalezl v dolní části zárubní, stačilo jen kliknout na správné ale jinak ničím nezvýrazněné místo a cesta byla volná.

Hned jak jsem se ocitl vevnitř musel jsem čelit spršce kouzel, které na mně sesílal Daedra lord. Naštěstí jsem nalezl pozici, kdy se jeho kouzla zastavovala o hranu podlahy a tím jsem získal výhodu ve střeleckém souboji. Ocitl jsem se ve velkém sále. Uprostřed se křížily dva mosty nad propastí, které bránil zmiňovaný Daedra lord. Zajímavější ale byly výtahy v každém rohu místnosti. Každým z nich se samozřejmě dalo vyjet do druhého patra. Jeden výtah byl ovšem na rozdíl od ostatních chráněn obrannými znaky. Důvodem bylo to, že tento jediný výtah jel ještě o patro výš. Zde došlo k setkání s Lordem Imagem. Lord Imago Storm byl docela roztrpčený z toho, co jím tu vyvádím, nicméně nakonec uznal, že v mém postavení je to pochopitelné a nejenom že měl pro mě nějakou nabídku, ale byl ochotný zodpovědět i mé otázky. Pro pochopení celého příběhu hry je tento rozhovor vlastně klíčový. Dosud jsem získával jen útržky a spoustu věcí jsem si domýšlel nebo nechápal. Pojďme se tedy podívat na to, co jsem se dozvěděl.

Mehrunes Dagon pán Destrukce má pod sebou tři klany. Prvním jsou ohnivé daedry pod vedením Faydry Shardai, které představují sice živoucí, ale impulsivní a nekontrolovatelný prvek Destrukce. Druhý klan tedy Xivilai Moath a jeho ledové daedry jsou představitelem abiciózní ale často i přehánějící a nerozvážné stránky Destrukce. Do třetího klanu patří dremory a daedra lordi a vládne jim právě Lord Imago. Tento klan je představitelem principu evoluce v rámci Destrukce, toužící po umění a síle nekonečné moci. Nakonec nesmíme zapomenout na čtvrtého hráče a tím jsou Seduceři, daedry bez pána a klanu, které ovšem Dagon přibral do party i přes Imagovy protesty.

A proč vůbec se nesmrtelné daedry zajímají o svět smrtelníků? Právě jejich nesmrtelnost způsobuje určitou strnulost a samolibost na rozdíl od omezeného času smrtelníků, který je žene k vynálézání úžasných věcí. A Daedry touží po věcech které lidé dokázali ať už ve vědě, technice nebo magii a proto jsou se smrtelníky v kontaktu ať už obchodním prostřednictvím vyvolávačů v magických gildách nebo válečném, kdy si berou to co chtějí. A proto byl přepaden i Battlespire. Nicméně Imago se domnívá, že to byl chybný krok. V jejich sférách nadchází čas změn, jak je psáno v nebeské klenbě. A protože Battlespire je velmi bohatý zdroj, vyvolá obrovskou závist ostatních klanů. Imago se tak bojí o osud svého vlastního klanu a klan je pro daedry to nejcennější. Navíc Dagon tím, že toleruje šaškoviny které vyvádí Faydra a Xivilai a ještě ke všemu přizval i Seducery, porušuje svá vlastní jinak velmi přísná pravidla. Imago si tedy myslí, že by bylo nejlepší, kdyby si Dagon a ti jeho dva poskoci vzali na nějakou dobu dovolenou, než se mu podaří upevnit pozici klanu. Proto tahal v zákulisí za nitky a proto mi dremory občas pomáhaly. Tím jsme se dostali k jeho návrhu.

Imago mi prozradí neonymic Faydry, Xivilaie i samotného Dagona. Jak už vím od starého Chimera, neonymic je pravé jméno daedry, a slouží jako zaříkávadlo, které vysaje životní sílu z nesmrtelných a pošle ho tak do Oblivionu. Tam daedra stráví dlouhý čas, než je její síla obnovena. Stav zde se sice podobá lidskému spánku, nicméně rozhodně to pro daedru není normální stav jako spánek pro lidi. Pro daedru je to ten nejhorší stav jaký může zažít, blížící se strachu a zoufalství ze smrti.

Pokud tedy Imagovi pomohu zbavit se Dagona a jeho dvou poručíků, budu si moci ponechat svůj život, život mého přítele, a s pomocí Dagonova ochranného amuletu se budu moci vrátit do Battlespiru a projít teleportem zpět do Tamrielu. Dagon sídlí ve své lovecké chatě, kam vede teleport z této místnosti. Nicméně k němu potřebuji tři klíče. Imago mi dal ten svůj klíč, ale další dva má právě Faydra a Xivilai. Takže nejprve se musím vypravit za nimi.

Obrázky:
1) Velká pevnost v severní části
2) Uvnitř pevnosti - v pozadí Daedra lord
3) Výtah k Lordu Imagovi
4) Lord Imago

Před pár dny jsem rozehrál Redguarda a ani jsem neuvažoval o tom, že bych se pokoušel o nějaký deník. No popravdě řečeno trochu mi to v hlavě vrtá ale je to spíš adventura i když zdá se že ne úplně lineární, ale hlavně mi přišlo blbý rozjíždět další šílenost - tím myslím další deník, když jsem nedopsal tenhle.

A najednou mi to přišlo líto. Sakra vždyť jsou to jen dva levely, poznámky mám, screenshoty taky, to by bylo abych to nedal alespoň zhruba dohromady. A hlavně jsem si ty svý výplody znovu přečetl, a zjistil, že pro mě osobně to má docela velký význam. Už po těch pár měsících po dohrání mi to oživilo vzpomínky a věci na které jsem zapomněl. Takže to dělám čistě kvůli sobě, on to stejně nikdo nečte...

Druhé zrcadlo mě přeneslo do prostor, kde nejvýznamnějším bodem byla jakási aréna. Ta byla plná Hernů a Clannfearů, se kterými jsem svedl nespočet soubojů a pár rozhovorů. Z nich vyplynulo, že jsem skutečně v nějaké bojové aréně ale k čemu slouží jsem nepochopil. Důležité bylo to, že jsem zde získal amulet, který mi umožnil vstup do zatím nepřístupných chodeb v prostoru za prvním teleportem.

Vrátil jsem se tedy prvním zrcadlem do těchto prostor. Díky amuletu jsme se dostal do místností, kde se nacházela ovládací kola. Jak jsem správně předpokládal, koly se spouštěly levitující kameny. Jakmile dosedly do svých podstavců, odemkla se třetí nepřístupná místnost, plná kouzelných zbraní, brnění, lektvarů včetně dvou léčivých krystalů. Rozhodně to stálo za to, se do této místnosti dostat. Patřičně posílen jsem se vydal na cestu za tajemstvím třetího zrcadla.

Prostory za třetím zrcadlem také nebyly velké ale znovu bylo potřeba se ohánět mečem kvůli dotírajícím ještěrkám. V podstatě tu byla jen dlouhá chodba,která mě dovedla do obrovské zvláštní místnosti. Ta byla zajímavá několika věcmi. Za prvé tu byly zvláštní pravděpodobně magické sloupy, vypadalo to jak nějaké usměrňovače magické energie. Další zvláštností byly visuté klece s Clannfeary. Dalo se sice s nimi mluvit, ale nic zajímavého jsem se nedozvěděl. Nejzajímavější objekt se nacházel na pódiu. Byla to žena, a nebyl to nikdo jiný než Faydra Shardai, nejbližší Dagonova služebnice a šéfka legií ohnivých daeder...

Podobně jako její bratránek Xivilai i Faydra Shardai se rozhodla se mnou obchodovat. Tentokrát ale nabídky dostaly mnohem konkrétnější podobu. Za slib věrnosti mi prý splní cokoliv si řeknu. Požádal jsem tedy o klíč k Dagonovu sídlu. Faydra se ušklíbla, že žádám skutečně hodně, ale pokud vstoupím do jejích služeb, splní svůj slib. To se mi moc nechtělo, a mé tušení bylo správné, protože když jsem to skutečně udělal, byla to má smrt. Prostě okamžitá smrt, žádný souboj, jen smrt a duše navěky sloužící Faydře. Nějaký Josianův život ani můj vlastní už mě nezajímal. Tudy cesta samozřejmě nevedla, loadnul jsem tedy pozici a poslal zákeřnou čarodějnici k šípku. Nezbývalo mi tedy než se vrátit zpět...

Obrázky:
1) Bojová aréna za druhým zrcadlem - teleportem
2) Chodba do místnosti s Faydra Shardai
3) Sídlo Faydra Shardai - v pozadí klec s Clannfearem
4) Faydra Shardai

Pokračoval jsem v průzkumu východního křídla šestého levelu a netrvalo to dlouho a narazil jsem na další zajímavou postavu. Tentokrát to byl Xivilai Moath, samotný vůdce legie ledových daeder. Rozhovor tentokrát proběhl trochu zvláštně, jakoby Xivilai očekával nějaký obchod, ale zatím jsem mu neměl co nabídnout. To že ho přestanu otravovat výměnou za život Josiana Kaida a můj, očividně nebyla dobrá nabídka. Pravděpodobně tedy budu muset najít něco, po čem Xivilai touží.

Setkání s Xivilaiem se tedy obešlo bez boje, ne tak ovšem setkání s jakýmsi nižším daedrickým lordem. Pokusil jsem se s ním sice dohodnout, ale lord mě upozornil že slíbil svému šéfovi, Lordu Imagovi, že s ním nebudu chtít mluvit. Nicméně pokud by se mu to nepovedlo, pak je možné, že Lord Imago bude chtít mluvit se mnou. Pokud se ale chci k Imagovi dostat, musím si vybojovat amulet, který má tenhle jeho nohsled u sebe. Sice jsem vůbec netušil, kdo je Lord Imago, ale to bylo v tuhle chvíli celkem jedno. Jakmile jsme ukončili svou konverzaci lord na mě zaútočil asi dvaceti kouzly a pak se snažil mě ještě dorazit mečem. Měl jsem co dělat, ale nakonec se mi ho podařilo ustřílet lukem a získat slibovaný amulet.

Zbytek východní části tvořily jakési patrové ubytovny s výtahem, svedl jsem tu pár ostrých soubojů se Seducery a Daedrickými lordy. Povalovalo se tu spousta kouzelných předmětů, sebral jsem nějaký co vyvolával náhodnou potvoru, která mi přišla na pomoc, což se docela hodilo. Tím jsem prozkoumal celou východní část levelu, vrátil jsem se zpět na centrální nádvoří a vydal se do části západní.

Tato část byla na první pohled značně menší než část východní. Po několika soubojích s Herny a Seducery jsem se dostal do zvláštní místnosti se třemi zrcadly. Mé podezření se vzápětí potvrdilo, zrcadla byly samozřejmě teleporty.

První mě teleportovalo do jakési centrální místnosti. Uprostřed bylo stejné zrcadlo, nejspíše teleport zpět. Z místnosti vedlo několik chodeb. Dvě z nich vedly do místností chráněných znakem ke kterému jsem neměl amulet. Pak tu byla ještě jedna místnost chráněná nejspíše jakýmsi magickým mechanismem, který neumím ovládat. Klíčem pravděpodobně budou dvě levitující koule poblíž vchodu, ale nijak s nimi nedokáži manipulovat. Vrátil jsem se tedy teleportem zpět ke třem zrcadlům.

Obrázky:
1) Xivilai Moath
2) Služebník Lorda Imaga
3) Zrcadla - teleporty
4) První teleport - v pozadí magicky zamčené dveře s levitujícími koulemi

Brána mě dostala na obrovské obdélníkové nádvoří. Zde jsem se setkal také s novou potvůrkou, takovou humanoidní ještěrkou s názvem Clannfear. Ještěrka nebyla nijak vážným soupeřem a navíc se občas dala přemluvit ke spojenectví, takže se pak místní obyvatelé mastili mezi sebou a Tanael to jen zpovzdálí pozorovala a čekala kdo na ní zbude.

Na nádvoří bylo spousta věcí, byly tu stany, vozy, různé nádoby, ohniště, uprostřed dokonce nějaké pódium a všude sedalo nalézt dost zbraní, lektvarů, dokonce jsem tu narazil i na několik svitků s kouzly, což byla zatím dost ojedinělá věc, akorát pro mojí bojovnici moc velký význam kouzla neměla. Jediné vlastní kouzlo, které jsem za celou dobu hry použil, bylo léčení a i to velmi rychle vyčerpalo zásobu spell pointů. Na kouzlení jsem tedy používal kouzelné předměty, což bylo mnohem výhodnější.

Na každé straně tohoto nádvoří byla velká brána. Dodržel jsem pravidlo pravé ruky a vydal se na východ. Nejprve jsem narazil na pár tajných místností, plných docela zajímavých magických zbraní a brnění, musel jsem pečlivě vybírat, protože inventář jsem měl už plný. Po chvíli jsem pak našel místnost s léčivými krystaly. Byla sice chráněna obrannými znaky, ale já už naštěstí měl vstupní amulet, který jsem získal z jedné zabité ještěrky. Zde jsem si tedy vytvořil jakousi základnu a jakmile mi životy nebezpečně klesaly vracel jsem se uzdravit sem.

Na další křižovatce jsem znovu zabočil doprava, tedy tentokráte do chodby jižní. Nejprve jsem prozkoumal dvě boční místnosti. Jedna byla jakousi knihovnou, druhá skladištěm. Obě obsahovaly znovu několik zajímavých předmětů a taky několik svitků resp. knih popisující jak kouzla, tak předměty, které se daly v tomto levelu najít. Tyto záležitosti pro mě ale neměly význam, neboť po celou dobu hry, jsem používal seznam kouzelných efektů na UESP stránkách. Vzhledem k velkému množství efektů se mi skutečně nechtělo pořizovat si vlastní seznam na základě objevených knih. Byl to jediný návod, který jsem ve hře použil (samozřejmě kromě pátého zabugovaného levelu).

V poslední místnosti jižní chodby jsem potkal parchanta, který tohle celé spískal. Ano byl to Sirran Angada, služebník samotného Jagara Tharna, o jeho významném podílu na přepadení Battlespiru jsem se dozvěděl od ducha Paxti Bittora, kterého jsem potkal u jezera ve třetím levelu. Sirran Angada se domníval, že jsem nějaký daedrický služebník a spustil na mě, že musí okamžitě mluvit s Lordem Dagonem. Přistoupil jsem na hru, ale dělal jsem zdánlivě nechápavého. Nechal jsem si tak vysvětlit, že Lord Dagon a císař Jagar Tharn spolu kují nějaké pikle, které jsou nad mé chápání. Na můj dotaz, zda skutečně mluví o císaři, protože tím by snad měl být Uriel Septim, mi bylo vysvětleno jak se věci mají, což je vlastně obsahem příběhu prvního dílu série - Arény. A bylo to právě za pomoci Mehrunese Dagona, když Jagar Tharn neoprávněně získal císařský trůn v Tamrielu. Na oplátku Dagonovi nabídl služby Sirrana Angady, který prý umí rozpoznávat všelijaké druhy magických proudů. A o to prý ve skutečnosti jde. Magické proudy prý ustupují daleko od břehů smrtelných a nesmrtelných světů. Ještě chvíli jsem si se Sirranem pohrával a pak mu odhalil svou pravou identitu. Sirran byl zděšen chvíli se dožadoval spravedlivého procesu, chtěl jsem mu dopřát spravedlivou smrt mečem, ale ten sráč po rozhovoru zmizel...

Obrázky:
1) Všichni proti všem
2) Nějaké zlaté nádoby na nádvoří
3) Knihovna v jižní chodbě
4) Sirran Angada

Předposlední level se znovu vrací do interiérů. Občas se sice pohybujeme pod otevřeným nebem, ale rozhodně ne v otevřeném prostoru, tak jako v předchozím levelu. Hra začíná v jakési rokli úplně na jihu. Hned po startu na mě zaútočil Herne, ovšem oproti předchozímu levelu, ho teď můžu normálně zabít jakoukoliv zbraní. Navíc to je docela slabý soupeř.

Rokle má pár slepých odboček v nich se nalézá poměrně dost kouzelných předmětů, lektvarů vybavení a kupodivu i několik samotných kouzel, těch jsem zatím za celou dobu moc nenašel. Z nepřátel jsem se zatím setkal jen s několika Seducery a Herny a také jednou novou potvorou Daedrickým hrabětem. Hrabě se mě snažil přemluvit, ať se vzdám, že stejně nemám šanci, a že mám pro ně větší cenu jako živý, než mrtvý. Tak jsem ho poslal do Oblivionu, aby tam mohl o mých šancích přemýšlet...

Rokle mě dovedla k obrovské bráně. Musím přiznat, že mi to nějakou dobu trvalo, než jsem přišel na to jak jí otevřít. Finta se jmenovala obrovský dřevěný sloup, které tu byly ukotvené v zemi. Jeden z nich se dal povalit a jakoby náhodou spadl právě na vrata, která se pod jeho tíhou otevřela. Brána vedla na obrovské nádvoří...

Obrázky:
1) Mapa 6. levelu
2) Daedrický hrabě
3) Uzavřená brána
4) Místo kliky se zde používají klacíčky

Pátý level se kromě jiných problémů vyznačoval i intenzivní prací s inventářem, proto je možná vhodná chvíle si o něm něco říct. Na přiloženém screenshotu se pokusím popsat jak inventář funguje.

Věci které máte na sobě samozřejmě vidíte vlevo na postavě. Vypadá to takhle docela dobře, ale tím že jí oblékáte jak regulérní panenku se dostáváte trochu do problémů. Postava totiž může mít nejenom brnění, ale i oblečení, jehož některé kousky to brnění totálně zakryje. Jedná se hlavně o stehna a předloktí. Pokud se tedy chcete z nějakého důvodu (např. zkontrolovat stav, nebo změnit Hot Keys kouzel) podívat na náloketníky nebo sukni/kalhoty, musíte nejprve sundat příslušné brnění a to je trochu vopruz.

Naopak slot na sekundární zbraň vlevo dole považuji za výbornou věc. Můžete tak pomocí jednoho stisku klávesy odložit meč a vzít si luk, nebo sekeru, hůl, cokoliv, aniž byste museli vlézt do inventáře. Ano ve druhém slotu může být jakákoliv zbraň. Nicméně samozřejmě se mi zdá výhodné tam mít luk nebo kuši, a změnit tak rychle způsob boje. Vedlejší slot je pouze na šípy, a pokud dojdou musíte si je do slotu manuálně přendat z batohu, což je zase trochu otravné, ale budiž. Jakmile vám v boji dojdou šípy, tak hra vám do ruky automaticky vloží zbraň ze sekundárního slotu.

V pravé polovině obrazovky jsou vidět dva sloupce s předměty. Ten levý sloupec představuje váš batoh. Počet položek není sice omezen, ale postava má nějakou maximální nosnost, odvíjející se od síly a každý předmět má svou váhu. Takže samozřejmě nekonečně mnoho věcí nést nemůžete. Pravý sloupec představuje to, co právě prohledáváte, batoh zabitého nepřítele, nebo nějakou truhlu apod. Pokud se vám něco líbí tak si to přetáhnete do levého sloupce. Předměty se nijak neřadí, kam ho přetáhnete tam se uloží a ostatní odskočí o slot níže. Jedinou výjimkou jsou lektvary stejného typu, ty zabírají jen jeden slot a po nakliknutí je uveden počet kolik jich máte. Druhou ale jen poloviční výjimkou jsou šípy. Ty jsou taky několikero druhů. Pokud ovšem šípy přetáhnete standardně do levého sloupce, ačkoliv jsou stejného druhu, nespojí se a budou zabírat dva sloty. Pokud je ale přetáhnete na ikonu sekundární zbraně, toto spojení se provede a šípy stejného druhu se sečtou. Z uvedeného je jasné, že za chvíli máte v batohu pěkný bordel.

Jak sami vidíte na obrazovce jsou vidět jen čtyři předměty, což je zoufale málo. K listování slouží šipky po stranách sloupce a nebo šipky na klávesnici. Ale hledání konkrétního předmětu v inventáři je fakt za trest. Možná si říkáte, o čem to sakra furt mluví, copak nevidí ty tlačítka nahoře? Ale vidí, a moc dobře, jenže ty tlačítka fungují přesně obráceně, než by člověk potřeboval. Chcete se podívat jaké máte zbraně? Říkáte si, to je jednoduché, kliknu na tlačítko "Weapons". Omyl dámy a pánové, ty filtry tady fungují odčítací metodou. Kliknete-li tedy na tlačítko "Weapons", zbraně se vám odfiltrují a v inventáři vám zůstane vše ostatní! Chcete li si tedy vyfiltrovat jen zbraně, musíte naklikat všech pět ostatních tlačítek. A řeknu vám, že je to na palici, použil jsem to za celou hru asi dvakrát a naposled někdy v prvním levelu.

Z každé zabité potvory vypadne pytel a teprve v něm se nacházejí předměty. Pytel se dá také vzít. Ze začátku jsem je tedy výhodně používal na rozdělení předmětů. jeden na zbraně, druhý na brnění a oblečení, třetí na lektvary a svitky. Problém je, že jeden prázdný pytel váží dvě kila. No a velice brzy jsem se ve hře dostal na limit no a nakonec jsem si to rozmyslel, abych sebou táhl zbytečných šest kilo, když místo toho můžu vzít šest léčivých lektvarů...

Prostě co to budu dlouze okecávat, inventář je v Battlespiru na pytel!

Opevněné město Granvellusa bylo umístěno na nepřístupném ostrově. Byla to vysoká skála, na kterou z vody nebylo možné vylézt. Hlavní přístupovou cestu z pevniny tvořil padací most, který byl ale zvednutý. Tudy tedy cesta nevedla. Nicméně jsem z návodu vyčetl, že do města se dá dostat dvěma dalšími způsoby. První způsob byl přeci jen vodou. Tanael by musela obeplout celý ostrov. Na druhé straně bylo přístaviště a z něho vedl výtah nahoru k hradbám. Nicméně fakt, že jsem sebou táhl druhé brnění plus spoustu dalších předmětů umožňujících mi kouzlit, způsoboval to, že jsem měl narvaný inventář a nebyl schopný plavat. Sice bych se nejspíše na druhou stranu dostal i pod vodou, ale obával jsem se, že tam nebudu schopný vyplavat, a nechávat něco z inventáře tady, se mi moc nechtělo.

Využil jsem tedy druhý způsob a tím byla cesta vzduchem! Vydal jsem se tedy na dlouhou cestu po východním pobřeží. Schválně jsem se držel spíš ve vodě, než na břehu, tak abych byl co nejdál od daeder na pevnině a pokud možno jsem se jim vyhnul. Po několika minutách jsem konečně dorazil na místo, kde byl ukotvený horkovzdušný balón. Ano skutečně v této fantasy RPG hře se můžete proletět balónem, no není to úžasné? ;-) Navíc se nejedná o nějaký skript, nebo animaci, balón totiž skutečně ovládáte. PageUp a PageDown klávesy slouží k ovládání výšky a šipkama se můžete vydat kamkoliv chcete. Rychlost balónu není nijak závratná, dokonce bych řekl, že je pomalejší než běh po zemi, ale o to tu teď nešlo.

Ve městě se nacházely ještě dva kousky brnění. Jeden byl před hradbami blízko výtahu. Město i hradby byly samozřejmě chráněny mnoha daedrami. Využil jsem ochranu, kterou mi poskytoval balónový koš, doletěl jsem na potřebnou vzdálenost a daedry jsem odstřílel lukem. Teprve poté jsem vyskočil z balónu a sebral brnění. Když balón opustíte tak po chvilce zmizí a vrátí se na své kotviště. Já ale neměl v plánu se vracet balónem. Znovu jsem použil lektvar nehmotnosti a doběhl k budově, kde měl být ukrytý poslední kus brnění. Podle návodu měl být ve druhém patře. Problém ovšem byl, že budova žádné patra neměla. Z venku se sice zdálo, že by tam ještě nějaké podkroví být mohlo, uvnitř ale nebyly žádné schody ani výtah, prostě nic, coby naznačovalo, že má budova ještě jedno patro. Přiznám se, že jsem z toho byl docela zaskočen, v úvahu přicházelo několik variant. Buď se jedná o nějaký bug, nebo je chyba v návodu a brnění je v jiné budově a nebo jsem něco totálně přehlídl. Bylo mi jasné, že to tu budu muset důkladněji prozkoumat. Na to jsem se ale potřeboval trochu více připravit. Opustil jsem tedy budovu, na nic nečekal a běžel jsem k nejbližší bráně, těsně před srázem jsem použil lektvar "Slow Fall" a skočil přes průliv na druhý břeh.

Doběhl jsem k chatě starého Chiméra, zde jsem pořádně probral inventář, nechal si jen to nejdůležitější, oživil se krystaly a připravil se na nový vpád do Granvellusy. Tentokrát jsem použil druhou cestu. Pod vodou jsem obeplul ostrov, vynořil se v přístavišti, zbavil se několika daeder a výtahem vyjel nahoru. Rozhodl jsem se prozkoumat věž, které stála východně hned vedle budovy, kde mělo původně být brnění. A měl jsem štěstí, nebyl to bug, byla to skutečně chyba v návodu, resp. v mapě k návodu, brnění se totiž nacházelo ve druhém patře této věže. Čekal mě tedy znovu návrat k Chimérovi. Tam jsem na sebe navlékl všechny kusy brnění a Chimérovi podal bednu s oštěpem. Chimér jí několika pohyby otevřel a nechal mě vyzvednout oštěp. Tak se z kořisti stal najednou lovec.

Posbíral jsem veškerou svou výbavu a potřetí jsem se vydal do města Granvellusa. I tentokrát jsem použil zadní vchod přes přístaviště. Daedrami jsem se moc nezabýval a spěchal do budovy, ve které měl pobývat Herne Egahirn. Potřeboval jsem totiž šestý klíč, abych se odsud mohl dostat. Egahirna jsem našel až na střeše. Cestu mi sice ještě zastoupily dvě daedry, ale ty mě nemohly zastavit. Tvářil se jako neohrožený lovec a vůbec mu nedocházelo, že jsou to jeho poslední okamžiky. Dotkl jsem se ho oštěpem a bylo po všem.

Sebral jsem poslední klíč, seskočil ze střechy, prozkoumal jsem ještě nějaké nejbližší budovy, byly to nějaké stáje, našel tu pár lektvarů a pak už jsem spěchal k chrámu. Jakmile jednou vstoupíte do chrámu není cesty zpět. Uvnitř bylo dalších několik daeder. Kromě dvou však byly na několika římsách, takže na mě nemohly, ale musel jsem si dát pozor na jejich kouzla. V místnosti pod schody jsem našel léčivé krystaly. Škoda, že už jsem nemohl ven, docela rád bych město prozkoumal podrobněji a s krystaly by to bylo mnohem snazší. U jedné ze stěn jsem nalezl výtah. Procházel jsem po úzkých římsách, až jsem se dostal k plošině ve tvaru srpku měsíce. Aniž bych to tušil, byl to portál ukončující level.

Nakonec to s tím bugem nebylo tak horké, ale i tak mi spadl velký kámen ze srdce. Ale dohráno ještě nebylo, ještě mě čekaly dva další levely a samozřejmě jsem zase odkládal návod, i když jsem po tomto levelu trochu trnul, protože jak už jsem několikrát uvedl, ani kdybych se nepotýkal s tím bugem, tak bych tento level nejspíš bez návodu nedohrál.

Obrázky:
1) Kotviště balónu
2) Poslední okamžiky Egahirna
3) Chrám daedrických rituálů
4) Portálem byla srpkovitá plošina u stropu chrámu

Z hledaného brnění mi chyběly ještě tři kusy, zároveň jsem potřeboval najít ještě pátý klíč. Zamířil jsem tedy na jihovýchod na menší poloostrov, kde se nacházela nějaká věž.Po další dávce soubojů s daedrami a uhýbání před útoky Hernů jsem ve věži získal poslední pátý klíč. Šestý jak víme má u sebe lovec Egahirn.

Kousek odsud byl velký vodopád a za ním ukrytá tajná jeskyně. Tak tajná, že normálně se vodopádem projít nedalo. Museli jste kliknout na spodek vodopádu a pak vás to teprve přeneslo dovnitř. Další místo, které bych jistě bez návodu nenašel. Uvnitř jeskyně tekla podzemní řeka a po stranách stoupaly dvě úzké římsy. Tanael byla okamžitě napadena kouzly okřídlené svůdkyně, obávané potvory s předchozího levelu. Rovnou přiznám, že toto bylo nejkritičtější místo tohoto levelu. Manévrovat nebylo kam, římsa byla úzká, navíc z protější římsy na mě sesílala kouzla ledová daedra. Chvílemi jsem si zoufal, nakonec se mi ale podařilo nějako její kouzla vymanévrovat a nakonec jí umlátit. Zase jsem ale měl zatmění mysli, mohl jsem použít nějaký lektvar a na souboj se vykašlat, nicméně to bylo nejspíše způsobeno tím, že jsem vlastně zde přerušil hraní na více než měsíc, takže po této dlouhé přestávce, mi samozřejmě chvíli trvalo, než jsem si vzpomněl na všechno co mám k dispozici.

I když možná dobře bylo, že jsem si lektvar ušetřil. Jakmile jsem vystoupal o kousek výš, naskytl se mi pohled na věž postavenou uvnitř jeskyně. Na prostranství před vchodem číhalo asi osm Dark Seducerů. Bylo mi jasné, že tudy se neprobiji. Vystoupal jsem tedy vysoko nad plošinu, použil lektvary Slow Fall a Etherrealness a skočil mezi potvory. Uvnitř jsem našel další díl k brnění, tentokráte to byly boty. V nejvyšším patře se také nacházel léčivý krystal. Určitou zajímavostí byla knihovna. Vysoko na polici kam se nedalo dostat byla bedna. Zkusil jsem tedy shodit regály s knihami a kupodivu to fungovalo. Až dosud jsem obdobnou manipulaci s předměty v Battlespiru nepraktikoval. Na polici byla kouzelná opravovací skříňka, takže jsem zase nechal opravit uzdravovací rukavice. Na zpáteční cestě jsem znovu použil lektvar abych se vyhnul soubojům, skočil do vody a podzemní řekou vyplaval ven z vodopádu. Nyní mi chyběly už jen poslední dva kousky brnění. Z návodu jsem vyčetl, že oba jsou v opevněném městě na severovýchodě.

Obrázky:
1) Uvnitř věže
2) Věž ukrytá v jeskyni za vodopádem
3) Popadané regály zpřístupnily polici
4) Opevněné a těžko přístupné město

Na konci severozápadního výběžku stála další budova, snad jakási tvrz. Cestou k ní jsem podstoupil nespočet dalších soubojů s daedrami, ale docela mě to už nevyvádělo ze klidu. Přece jen intenzivní hraní v této době mě už naučilo se s nimi vypořádat a dokázal jsem zvládnout dostatek soubojů aniž bych si hru uložil, zvláště pokud byly v dosahu léčivé krystaly. Neváhal jsem se k nim vracet i dlouhou cestu jen abych šetřil sejvy ubránil se tak tomu protivnému bugu. V tuto chvíli jsem věděl, že jsem minimálně v polovině levelu, a pokud se v druhé půlce nic zásadního nezmění, tak bych to měl v pohodě zvládnout.

Tvrz byla obsazena třemi ohnivými daedrami, ale znovu zde byly léčivé krystaly, takže souboj nebyl žádným problémem. Intériér byl zajímavě zbarven do červena, ale Tanael se nepřišla sem kochat, ale získat další klíč k chrámu, ve kterém je portál z tohoto levelu. Poté jsem tvrz opustil. Má další cesta vedla konečně k chatě kde by měl žít ten starý muž, který by mi měl pomoct.

Chata byla skutečně docela dobrým útočištěm, našel jsem tu lektvary zbraně, šípy do luku ale hlavně další léčivé krystaly. V pozadí stál starý muž opřený o hůl, jmenoval se Chimér. Nejprve jsem se ale začetl do knihy, kterou jsem zde nalezl. Kniha byla Chimérovým deníkem, ale jen první stránky byly smysluplné, pozdější zápisy již byly nesouvislé a často nečitelné. Chimér Graygen byl velký kouzelník, vyvolávač a přívrženec rodu Direnni. Direnni získali svou moc díky kšeftování s Daedrami, což je sice velmi výnosné,ale také velice riskantní cesta k úspěchu. Chimér byl jedním z nejchytřejších a pravděpodobně i jeden z nejambicióznějších vyvolávačů. Odvážil se postavit i samotnému Lordu Dagonovi, zvítězil a poslal ho tak do Oblivionu. Když se Dagon znovu vrátil rozhodl se samozřejmě pomstít těm, kdo ho tak znectili. Chimere porážkou Dagona chtěl získat smlouvu, že bude žít navěky ve svém městě mezi šťastnými hlasy svých přátel a sousedů. Dagon ale překroutil slova této smlouvy. Vytrhl malý ostrov z pobřeží Northmooru a přesunul ho do prázdnoty i s Chimérem. Všichni Chimérovi přátelé a sousedi byli zabiti ovšem jejich hlasy tu zůstaly aby navždy mučily Chimérovy vzpomínky. Chimérbyl odsouzen žít navždy ale stárnout, být ochromen artritidou a trápen přemýšlením o důsledcích svého povýšeného chování vůči daedrám. V jiné části knihy jsem se dočetl že deadra lord Malacath vytvořil brnění, které Chimér použil právě v boji proti Dagonovi. Navíc využil jeho pravé jméno tzv Protonymic aby vyvolal kouzlo, které vysaje všechnu Dagonovu sílu. To se mu sice podařilo, nicméně Dagonova síla byla tak velká, že měl dostatek času na to, aby se Chimérovi pomstil dřív než skončil v Oblivionu. Další část knihy ovšem obsahovala zajímavou informaci, že ačkoliv se Oštěpu hořkého milosrdenství nemůže dotknout ruka smrtelníka, jeho síla není neomezená. A právě Malacathino brnění by mělo ochránit před smrtelnými účinky oštěpu.

Rozhovor se starým Chimérem bylo ale jedno velké utrpení. Stařec to neměl v hlavě v pořádku a skutečně to trvalo velmi dlouho a zabralo několik pokusů, než jsem z něj začal tahat smysluplné informace. Po několika pokusech, kdy mě starý Chimér posílal hledat jeho lžičku, kočky a nebo 2000 dětí, konečně přišel k rozumu a začal odpovídat na mé dotazy. Z deníku už víme, že Dagona porazil s použitím jeho pravého jména tzv. protonymic. Nicméně Chimér tvrdí, že po jeho návratu z Oblivionu si Dagon jistě dal druhé jméno, tzv. neonymic, aby byl chráněn před Chimérem i všemi ostatními, kdo znají jeho protonymic. Požádal jsem tedy Chiméra, zda by mi nepůjčil jeho brnění, se kterým Dagona porazil. Chimér ochotně souhlasil, nicméně mi sdělil, že před mnoha lety jednotlivé kousky brnění ukryl na různých místech ostrova, bohužel si samozřejmě nepamatuje, kam je ukryl. Dále jsem sedozvěděl, že lovce může zranit jen Oštěp hořkého milosrdenství, abych ho mohl použít, potřebuji to brnění, ale to už vlastně vím. Ukázal jsem tedy Chimérovi bednu, kterou jsem našel v kapli. Určitě obsahuje ten oštěp, ale Chimér mi nedovolí tu bednu otevřít, dokud na sobě nebudu mít kompletní brnění. Musel jsem tedy dohledat zbylé kousky brnění...


Obrázky:
1) Tvrz na severozápadním výběžku
2) Ne to není DJův mod Eye of the Beholder, to je jen interiér jedné tvrze v Battlespiru.
3) Chimérova chata v obležení daeder
4) Starý muž Chimér

Díky tomu, že jsem hrál podle návodu, podíval jsem se i do míst, kam bych se normálně nevypravil. V moři daleko od břehu úplně na jižním okraji mapy se totiž nachází vrak lodi. To jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Vydal jsem se tedy s Tanael na plaveckou výpravu. Sice se chvíli zdálo, že vrak nenajdu, ale nakonec se na mě usmálo štěstí. Z hlediska hry, to ale žádný velký význam nemělo, bylo zde jen pár lektvarů, a nějaká zbraň, která mě ale neoslovila a nechal jsem jí na místě.

Tím byla vlastně všechna zajímavá místa na jihu ostrova prozkoumána a bylo načase postoupit více na sever. Zhruba uprostřed ostrova se nacházela obrovská pevnost. V každém rohu pevnosti byla věž. Výtahem se dalo dostat do nejvyššího patra, kde se nacházel spínač. V podstatě každé patro věže bylo bráněno minimálně jednou daedrou a na nádvoří řádil další Herne. Po stisknutí všech čtyř spínačů se zvedla plošina uprostřed nádvoří pevnosti a odhalila tak další klíč a dva léčivé krystaly. Přiznám se, že dost pochybuji o tom, že bych toto bez návodu odhalil. Nejsem si vědom, že bych někde dříve nebo později získal nápovědu o tomto klíči...

Pokračoval jsem dál na sever až do míst, kde vybíhal z ostrova výběžek směrem na západ. Zde jsem se setkal se skoro nesmrtelným všivákem. Ano tou poměrně neškodnou potvůrkou z prvního levelu. Zabít ho ovšem zabralo zhruba desetiminutový souboj. Naštěstí jsem zase díky návodu věděl, že to nakonec jde, jinak bych se na to vykašlal. Takhle jsem ho využil na potrénování Hand-to-Hand skillu. Nevím zda všivákova odolnost je bugem, ale dělá to na mě ten dojem. S podobným jsem se setkal ještě jednou v levelu následujícím.

Obrázky:
1) Vrak lodi v jižním moři
2) Pevnost uprostřed ostrova
3) Tajný úkryt klíče a krystalů na nádvoří pevnosti
4) Souboj se všivákem (když dostanete zásah, obrazovka zčervená)

Tajný vchod, kterým se Tanael dostala do podzemí byl ovšem nyní blokován. Musela tedy postupovat dále podzemními chodbami. Ty byly znovu bráněny několika ledovými a ohnivými daedrami. Nakonec jsem podzemí opustil druhým východem blízko jakési svatyně na poloostrově severně od vesnice Trybador.

Okamžitě se na Tanael vrhly zde přítomné ohnivé daedry. S jednou z nich se jí pak podařilo navázat kontakt. Tanael se jí podařilo vyvést z konceptu tím, že dala najevo, že ví o tom jak neprávem ohnivé daedry získaly lepší postavení, než ledové daedry. Ohnivák sice nejprve dělal, že ho to nezajímá, když ale Tanael naznačila, že to určitě bude zajímat šéfku lovu, tak zkrotnul. Tanael začala smlouvat, moc toho sice nezískala, nicméně se dozvěděla jak se dostat do Kaple nevinných obětí. (Bohužel mi uniklo, kde jsem se o této kapli dozvěděl, pravděpodobně v nějakém rozhovoru, který nemám zaznamenaný.) Kaple je chráněná deadrickými znaky. Vstupní amulety mají jen ohnivé daedry a ty ho Tanael určitě dobrovolně nedají. S tím Tanael bohužel musela souhlasit a tak si jeden hned vzala násilím.

Tanael postupovala na jih až se přiblížila ke zvláštní stavbě připomínající obrovitánský kaktus. Byla to již zmíněná Kaple nevinných obětí. Vchod byl chráněn nejenom znaky, ale i několika daedrami a jedním nezranitelným Hernem. Na nic jsem nečekal a použil lektvar Etherrealness a proklouzl jsem kolem potvor dovnitř kaple. Uvnitř kaple bylo potřeba svést souboj s dalšími ohnivými daedrami. Odměna však byla velká. Za prvé jsem tu našel první klíč k chrámu. Potom tu byla bedna "Spear Case", která se zatím nedala otevřít. Díky návodu jsem věděl co je uvnitř a kdy a jak jí budu moci otevřít, ale zatím jsem jí jen vzal s sebou. Kromě toho tu byl ještě svitek nejspíše od jednoho z lovců jménem Belaherne určený ostatním lovcům. V podstatě to byla stížnost na Egahirna, že nehraje podle pravidel a že není možné, aby si nechal jeden z šesti klíčů. Pisatel sice chápe, že toto je první Egahirnův lov, a že musí uspět, ale měl by podstoupit stejnou zkoušku, jako všichni ostatní. Kromě tohoto dopisu jsem našel ještě jakýsi starý zápis popisující podrobnosti týkající se Lovu, většinu z nich ovšem už známe.

Divoký Lov je název pro Rituál nevinné oběti, což je prastarý rituál pro získání magické energie ze silného proudu magie obklopující tento svět. Tvůrci rituálu byli již dávno zapomenuti, každopádně jeho přesné dodržení přináší lovci obrovskou moc a prestiž. Rituál staví nepřemožitelné lovce, a jejich lovecké chrty a nižší psy proti zubožené a odsouzené nevinné oběti, nazývané dle tradice zajíc. Symbolika rituálu tkví v tom, že bouřlivá radost ze zabití je vyvážena lovcovou konfrontací se smutkem a zoufalstvím jeho oběti. Lov začíná v Kapli nevinné oběti. V kapli se sejdou lovci, jejich chrti, a pán lovu, zatímco psi zůstanou před kaplí. Pán lovu provede rituál zasvěcení lovců i oběti. Lovci pak vyjdou z kaple třímajíc své oštěpy hořkého milosrdenství a odříkají pravidla lovu. Pravidla zahrnují povinnosti a podmínky všech čtyř fází lovu. V první fázi jsou vypuštěni nižší psi (ledové daedry) aby vyhnaly zajíce ze svého úkrytu. V druhé fázi jsou vypuštěni chrti (ohnivé daedry) aby nahnaly zajíce do pasti. Ve třetí fázi chrti obklíčí zajíce a přivolají lovce. Ve čtvrté fázi lovec zabije zajíce rituálním oštěpem hořkého milosrdenství a přivolá pána lovu zazvoněním na věžní zvon. Pán lovu odmění vítězného lovce a zároveň vyhlásí jméno nové oběti pro další lov. Toho se ovšem aktuální vítěz nesmí zúčastnit. Všichni účastníci lovu musí složit přísahu respektování pravidel. Kromě různých podrobností pravidla také uvádějí, že oběti musí být skutečně dána možnost úniku. V praxi je tato podmínka řešena šesti klíči, které pokud jsou posbírány, zpřístupní oběti Chrám daedrických rituálů a umožní teleportovat se pryč z tohoto světa. Rituál zároveň garantuje lovcům ochranu proti všem formám útoku včetně všech zbraní a kouzel. Nicméně je potřeba lovce varovat, že nejsou chráněni proti zraněním způsobeným svými oštěpy, proto je potřeba s nimi zacházet s největší obezřetností. Tyto oštěpy jsou velmi nebezpečnou zbraní a dokonce i daedričtí lordi nejsou imunní proti těmto zbraním. Proto je přísně zakázáno odnášet oštěpy z místa lovu.

Tanael pokračovala v hledání klíčů a jednotlivých kousků brnění. Podle návodu měl být nejbližší kus nedaleko větrného mlýna, který se nacházel na západ od kaple. I v jeho okolí se nacházeli lovci se svými ohnivými a ledovými pejsky. Brnění tentokrát leželo na zápraží mlýna, takže Tanael na nic nečekala a do velkých soubojů se zde nepouštěla. Rychle jsem pokračoval dál až na jih, kde se nalézala jakási věž. Cestou jsem byl neustále otravován dvěma Herny. Jeden dokonce i zmizel (což je další bug ve hře) takže mě otravovala neviditelná a nesmrtelná potvora. Fakt príma... Věž byla samozřejmě obklopena dalšími daedrami. Dařilo se mi manévrovat tak, aby kouzla daeder vždy schytal Herne. Využíval jsem ho jako štít, docela to fungovalo. Daedry tak vyplácaly svá kouzla a v souboji s mečem jsem si s nimi dovedl poradit. Nicméně bylo potřeba i v souboji být neustále v pohybu. Naštěstí ve věži, kam jsem měl namířeno, se nalézaly kromě druhého klíče i oba léčivé krystaly. Takže to byla dobrá základna pro vyčištění této části od otravných daeder.


Obrázky:
1) Východ z podzemí
2) Kaple nevinných obětí
3) Větrný mlýn
4) Věž s klíčem a krystaly

Tanael opatrně postupovala dovnitř vesnice Trybador. První souboj s ohnivou daedrou poskytl Tanael vstupní amulet a dopis. Byly to rozkazy určené ohnivým daedrám. Jejich úkolem v Lovu je být honícími psy. Mají mě pronásledovat ale ne zabít. To je dovoleno jen nějakému Egahirnovi. Kromě ohnivých a ledových daeder zde Tanael narazila na novou postavičku ve hře. Byl jím jakýsi humanoidní jelen, mixlý nějakým démonem.

Jmenoval se Herne a byl docela komunikativní, dokonce se Tanael zeptal, jak se jí Lov líbí. Tanael tak zjistila, že Herne a jeho kumpáni jsou lovci. Lov bude trvat tak dlouho dokud svatý oštěp (Spear of Bitter Mercy) nevezme kořisti život. Tanael se tedy zeptala, proč jí Herne dosud nezabil, na to paroháč odvětil, že jen jejich mladý pán Egahirn bude mít tu čest zabít kořist, takže si na lov nevzali své oštěpy. Nicméně dal Tanael najevo, aby na to nespoléhala, protože se klidně může stát, že v zápalu lovu svou dohodu nedodrží. Celý lov se podniká kvůli získání energie z bohatých magických proudů obklopujících ostrov. K tomu je zapotřebí tento rituál. Asi nejvýznamnějším faktem ale bylo to, co již naznačoval dopis od dremory. Herne byl naprosto imunní vůči zbraním, Tanael ho nedokázala zranit, natož zabít. To nevypadalo vůbec dobře.

V rámci shánění informací se vzápětí dala do řeči s jednou ledovou daedrou. Od ní se dozvěděla, že ledové daedry zde slouží jako psíci co mají za úkol vypudit kořist z úkrytu. Mrazík rozhodně nebyl se svým postavením spokojen a dával to za vinu Tanael, protože to prý byla ona, kdo na ně seslal trest za obsazení Shade Perilous, trest o to horší, že byly degradovány ještě více, než jejich příbuzní ohnivé daedry. Tanael začala lehce daedru provokovat, načež se dozvěděla, že se nikdy nedostane do Chrámu daedrických obřadů, kde je portál vedoucí odsuď, protože se ani nikdy nedostane do opevněného města Granvellusa, zvlášť když je padací most zvednutý a navíc by ještě musela mít těch šest klíčů. Tanael ovšem blafovala, že moc dobře ví, kde ty klíče jsou, protože jí to ukecané ohnivé daedry prozradily. Mrazík byl očividně tak zaskočený, že nakonec sám vyžvanil, že šestý klíč má právě Egahirn u sebe, i když je to proti pravidlům Lovu.

Tanael prozkoumala několik budov. Uvnitř se sice musela vypořádat s dalšími daedrami, ale zároveň byla odměněna zajímavými kouzlenými předměty a různými lektvary. Ještě jednou se dala do řeči s jinou ledovou daedrou. Tahle byla ještě více znechucena jejich ponížením a Tanael jí urputně přitakávala, v tom, že za všechno mohou vlastně ohnivé daedry a Faydra Shardai, a přitom byli potrestány méně. Ledová daedra nakonec v zápalu debaty požádala Tanael, aby dosvědčila šéfovi Lovu, jak to vlastně v Shade Perilous bylo, protože dotyčný Dark Seducer je vlastně Dagonovým špiónem.

Vrátil jsem se tedy na začátek levelu promluvit si s okřídlenou daedrou. Ale vlastně žádný efekt to nemělo. Nejprve se babizna Tanael vysmála, že něco takového Dagona vůbec nezajímá. Poté připustila, že záležitost prověří, načež zmizela. Nevím zda tento rozhovor měl na něco nějaký vliv, žádný jsem nezpozoroval.

Nicméně toto získávání informací bylo trochu nad plán, vzhledem k tomu, že jsem hrál podle návodu, moc dobře jsem věděl co mám dělat. Podél jižního pobřeží jsem se dostal k hrobce. Uvnitř hrobky, byl pod jednou rakví ukrytý tajný vchod do podzemí. Dungeon pod hrobkou nebyl zas úplně malinkatý, ale hlavně se tu nacházely rukavice z hledaného brnění. U nich jsem nalezl svitek, který informoval o tom, že brnění Savior's Hide, je právě to brnění, které dotyčný pisatel měl na sobě, když porazil Dagona! Není to totiž obyčejné brnění, ale je zasvěcené Malacath. Bohužel má asi i negativní účinky, neboť se z textu dovídáme, že pisatele kvůli němu posedlo šílenství a přál by si, aby ho nikdy neoblékl...

Kromě rukavic jsem zde našel léčivý krystal, vítanou pomoc v boji a nepodepsaný dopis. Nicméně se určitě znovu jedná o toho muže z chaty v bažinách. Z dopisu se již poněkolikáté dozvídám informace o Lovu, lovcích, jejich psech (daedrách), východu v chrámu ve městě Granvellusa, a poschovávaných klíčích. Neznámý muž je prý zde navždy uvězněn. Jedinou novou informací, která je sdělena jakoby mimochodem, je to, že jeho staré brnění by mělo být odolné proti útokům loveckých oštěpů.

Obrázky:
1) Vesnice Trybador
2) Typičtí obyvatelé pátého levelu - Herne a daedry
3) Tajný vchod do podzemí
4) Dungeon pod hrobkou

Obtížné souboje s Dark Seducery ve čtvrtém levelu a jejich schopnost seslat velké množství kouzel, mě dovedly k přehodnocení rozdělení bodů při dalším level-upu před vstupem do pátého levelu. Vykašlal jsem se tedy na zvyšování síly a body rozdělil do "Endurance" kvůli zvýšení počtu životů, "Willpower" kvůli zvýšení odolnosti vůči kouzlům a "Speed" abych se mohl lépe kouzlům vyhýbat. Nicméně ani tato změna vývoje postavy mě nenaplňovala nějakým optimismem, čekal mě totiž mnohem větší problém.

Pátý level totiž obsahuje kritický bug, který bohužel může vést až k nemožnosti hru dohrát. Tento level je totiž první, který se odehrává v exteriérech a obsahuje spoustu budov do kterých se dá vstoupit. To je pravděpodobně příčinou toho, že po každém uložení a znovunahrání, hra vytváří jakési objekty, které pozvolna zvyšují soubor "savetree.dat". Když tento soubor dosáhne kritické velikosti (dle UESP stránek je to někde mezi 2563- 3723 kB, což představuje 30-50 uložení), hra není schopná se nahrát a spadne do DOSu při jakémkoli pokusu o použití takto poškozeného sejvu. Problém ovšem je, že k restartu hry dochází i po každé smrti postavy. Proti tomuto bugu není v podstatě jiné obrany, než ukládat hru v pátém levelu co nejméně a sledovat velikost zmiňovaného souboru. Každopádně je dobré si zazálohovat save na začátku levelu, aby se v případě problému mohl opakovat jen tento level a ne celá hra! Jediným pozitivem je snad fakt, že se tento bug vyskytuje jen v tomto levelu. Co si budeme povídat omezení ukládání ve hře, kde každý souboj smrdí smrtí, zvyšuje obtížnost o 100%. Takže jsem moc o ničem nepřemýšlel a rozhodl jsem se tento level projít s návodem, protože jsem nechtěl riskovat, že to kvůli bugu nedohraji. Pojďme se tedy podívat, jak to nakonec dopadlo...

Celý level je jeden obrovský ostrov (viz přiložená mapa). Na něm se ovšem nachází spousta budov, případně jeskyní a dalších prostor a kam se dá vstoupit. Pohybujeme se tu tedy jak v exteriérech tak interiérech. Bohužel jsem s překvapením zjistil, že pohyb v exteriérech začíná být nebezpečně trhaný. Problémem to začalo být hlavně v soubojích, kdy jsem nedokázal dostatečně rychle reagovat a uhýbání kouzlům bylo v podstatě nemožné. To samozřejmě vzhledem k popsanému bugu byl problém poměrně značný. Nakonec jsem v nastavení snížil rozlišení na "low" což sice grafickou podobu hry výrazně zpixlovatělo, ale cukání to nadobro odstranilo.

Tanael se tedy ocitla na jihozápadním cípu ostrova na jakémsi molu. Před ní na zemi ležely dva svitky. Kousek na břehu pak číhala okřídlená babizna. Nicméně se zdálo, že útočit nehodlá. První svitek byl od našich přátel z klanu Dremora. Tanael se dozvěděla, že dremorám je sem vstup zapovězen, takže od nich moc velkou pomoc čekat nemůže. Nyní se nachází na místě Lovu. Aby se odsud dostala, musí vstoupit do portálu, který se nachází ve velkém chrámu v opevněném městě na východě. Ke vstupu do chrámu potřebuje šest klíčů. Pokud by byl Lov férový našla by ty klíče ukryté někde uvnitř ostrova. Lov ale férový není. Lovec jeden klíč sebral, aby jí zabránil utéct. Zásah jeho oštěpu je smrtelný, ale přitom žádná zbraň smrtelníka ho nemůže zranit. Situace Tanael je tedy více než zoufalá. Nicméně určitá šance tu přece je. Starý muž v opuštěné chatě ví prý vše co potřebujeme. Bude sice prý zkoušet naší trpělivost, ale pokud vytrváme odměna bude stát za to.

Druhý dopis je určitě od tohoto starého muže určený všem kdo se stanou pronásledovanými v Lovu. Prý nejsme sami. Jeho stará chata uprostřed močálů daleko na severu je v bezpečí před lovci, nabízí mi tak úkryt a odpočinek, ale mám si pospíšit, každým dnem mu ubývá sil. Podpisem je jen písmeno "C."

Tanael si tedy šla promluvit s okřídlenkyní. Ta tentokrát odpověděla ve verších. Z nich jsem pochopil že ona je šéfem Lovu, který právě začíná a Tanael je kořist. Dále jsem se vlastně dozvěděl to samé, co mi sdělily dremory v dopise. Každopádně až mě uloví, tak lovec musí zavolat jí, a ona vyhlásí vítěze lovu. Ještě jsem se dozvěděl, že uvnitř ostrova jsou vývěsky, kde si mohu přečíst pravidla lovu.

Jak už jsem uvedl pátý level jsem hrál podle návodu, a upřímně řečeno, nevím jestli bych ho bez návodu zvládl, i bez toho bugu. Z návodu jsem se totiž dozvěděl, že kromě těch šesti klíčů, potřebuji ještě kompletní brnění "Savior's Hide". Jehož první díl kyrys, se nachází ve vodě přímo pod molem, na kterém Tanael stála. Obávám se, že toto bych bez návodu nenašel i kdybych tu bloudil léta...

Když Tanael vylezla po svahu od moře nahoru, narazila na vesnici Trybador. Vesnice ale nebyla opuštěná. Potulovala se tu spousta ohnivých a ledových daeder. Musel jsem si dát pozor na jejich kouzla. Ne do všech domů se dalo vstoupit, na některých viselo upozornění, že tyto domy jsou zamořeny a vstup je sem zakázán, ale do některých se vstoupit dalo. Nicméně bezpečný úkryt před daedrami to nebyl, většinou totiž byly i uvnitř...

Obrázky:
1) Mapa pátého levelu
2) Startovní molo s šéfkou lovu
3) Kyrys "Savior's Hide" ukrytý pod molem
4) Cedule se jménem vesnice

Podzemní tunel ukrytý za mříží mě dovedl ke spící daedře. Byla to spící Jaciel Morgen. Od Deyaniry jsem věděl, že zaklínadlo, které Jaciel probudí z tvrdého spánku zní: "Ve jménu Nocturnals". Jaciel jsem sice probudil, ale moc radosti jsem z toho neměl. Nejprve mumlala jakási zoufalá prohlášení, ze kterých jsem vyrozuměl že zůstane zde, dokud jí Nocturnals nenajdou. Prý jí sice potrestají, ale Dagona ztrestají ještě více. Bude Nebeská válka, nebe se propadne, země se zlomí na dva kusy a všechny smrtelné věci budou zahubeny v této bouři. Pokoušel jsem se jí odradit od takové pošetilosti, ale neměla slitování. Ani prosba aby pamatovala na nešťastnou Deyaniru nevedla k úspěchu, o tom, že by Tanael pomohla se dostat k Dagonovi nemohla být ani řeč. Rozhovor skončil aniž by dal jakékoliv vodítko co dál. Samozřejmě poměrně logické je vrátit s k Deyaniře, která mě vlastně za Jaciel poslala. A pokud náhodou máte zatmění mysli, a znovu se pokusíte navázat rozhovor s Jaciel, tak tentokrát už vám to hra samotná poradí. Nicméně dřív než jsem se vydal na zpáteční cestu, rozhodl jsem se prozkoumat zbytek těchto podzemních prostor.

Tunel mě dovedl k úzkým mostům klenoucím se nad obrovským podzemním jezerem. V několika místech byly mosty přerušené a muselo se přeskakovat, navíc setu na pár místech skrývaly i ohnivé a ledové daedry, takže jsem musel podstoupit souboje na velmi omezeném prostoru. Mosty mě nakonec dovedly k hořícímu sloupu. Sloup se po doteku zasunul a byl slyšet zvuk nějakého pohybu. Vlastně jistě nevím co se tímto sloupem ovládalo. Nicméně jsem se nakonec dostal do místa, kde se z jezera vysunuly plošiny, přes které se dalo dostat na druhý břeh. Předpokládám tedy, že sloup aktivoval právě tyto plošiny. Za nimi jsem nalezl magické dveře zamčené hádankou, na níž jsem neznal odpověď.

Vrátil jsem se tedy zpět, v podstatě až skoro na začátek levelu, do místnosti kde jsem se setkal s Deyanirou. Popsal jsem Deyaniře svůj rozhovor s Jaciel. Zdálo se, že jí to nepřekvapuje, že to je typické chování pro Nocturnals. Z tohoto stavu jí prý dostane jen nějaký velký šok, ztráta, která bude větší než ponížení, které jí působí ztráta Shade Perilous. Deyanira tvrdila, že neví co by jí mohlo takový šok způsobit, ale Tanael věděla. Deyanira je přece Jaciel nejbližší přítelkyně! Deyanira po chvilce připustila, že Tanael má možná pravdu, ale nic menšího než její pád do Oblivionu, by asi Jaciel neprobralo z jejího melancholického stavu. Nakonec se tedy rozhodla, že takovou oběť přinese. Požádala Tanael aby jí probodla kouzelnou dýkou, do které ukryla své naděje a touhy. Tu pak Tanael musí donést Jaciel, aby poznala, co pro ní Deyanira učinila.

Znovu jsem tedy prošel celý level až k Jaciel. Deyanirin odchod Jaciel těžce zasáhl. Zprvu chtěla Tanael zničit za to co udělala, ale pak se Tanael podařilo jí vysvětlit proč to Deyanira udělala. Nakonec to Jaciel pochopila a rozhodla se Tanael pomoct. Všechny portály byly zapečetěny, ale jeden průchod tu je. Nicméně je ovládán Dagonem, takže vede tam kam Dagon určil. Jaciel mi prozradila heslo k magickým dveřím. Jaciel nakonec prohlásila, že je možné, že Tanael něco dluží. Až bude stát před Dagonem má jí zavolat, použije jí jako spojení, a je možné že právě její schopnosti budou tím malým překvapením, které Dagon nečeká...

Znovu jsem se tedy vydal přes úzké mosty k vysouvacím plošinám, ovšem tentokrát se plošiny z jezera nevysunuly. Nevím jestli to byl nějaký bug, ale ať jsem dělal co jsem dělal, plošiny se nevysunuly. Nakonec mi nezbylo, než nahrát save, těsně po prvním setkání s Jaciel, a kromě průzkumu mostů, jsem musel vlastně celou tuhle poslední část zopakovat. Docela jsme trnul, ale tentokrát se plošiny vysunuly a já se dostal na druhou stranu. Prošel přes magické dveře a setkal se s dalším dremorou.

Dremora byl trochu překvapen, že se mi podařilo najít Jaciel a ještě získat její důvěru. Bylo jasné, že mě chtěli jen využít k likvidaci ohnivých a ledových daeder. Dremora mi mojí domněnku nevyvracel. Nicméně se rozhodli mě varovat co mě dál čeká. Dagon drží Josiana ve své lovecké chatě. Dremory jsou ochotny mi pomoct ho osvobodit, ale zatím mi neřeknou jak, abych byl ochoten spolupracovat. Další zprávou bylo, že mě čeká lov uvnitř světa Chimera of Desolation, a já mám být kořistí. Nicméně lov má svá pravidla,která mohu využít pro svůj prospěch. Navíc mám hledat pomoc, mám hledat někoho, kdo kdysi býval člověkem, ten mi prý pomůže, pokud budu dostatečně trpělivý. To bylo v podstatě vše co mi dremora sdělil. Pak už jsem se jen dostal k portálu o kterém mluvila Jaciel a opustil čtvrtý level...

Obrázky:
1) Podzemní tunel
2) Jaciel Morgen, vládkyně Nocturnals
3) Hořící sloup
4) Portál do Chimera of Desolation

Problém s číhajícími Dark Seducery jsem nakonec vyřešil znovu za pomoci herní chybky. Při několikátém pokusu se mi podařilo jednoho z nepřátel zaseknout ve schodech vedoucích dolů z ochozu. Tak mě napadlo, že se tam pokusím namanévrovat i ostatní potvory. Jak to dopadlo můžete vidět na přiloženém obrázku. Tři křídlatky a jedna ohnivá daedra byly přeci jen těžké sousto. I zaseklé pod schody mi svými kouzly daly ještě pořádně zabrat. Ve finále to dopadlo tak, že mi po boji z celkových 135 zbyly celé 3 hitpointy, které dělily Tanael od další smrti.

Poté co jsem se zbavil skupiny otravných pronásledovatelů, vydal jsem se na průzkum obrovitánského sálu. Uvnitř jsem narazil na jednoho dremoru a dozvěděl se spoustu zajímavých informací. Uhodil jsem na něj rovnou s tím, že z několika setkání s jeho bratry se zdá, že nejsme tak úplně nepřátelé, a vypadá to, jako by hráli ještě nějakou jinou hru. Dremora potvrdil, že nejsem tak hloupý jak vypadám a možná bychom si mohli býti navzájem nápomocni. Začal jsem tedy z něj tahat další informace. Dremora mi potvrdil, že pokud chci zachránit Josiana musím se ze Shade Perilous dostat skrz Chimera of Desolation a Havok Wellhead až do samotného Dagonova sídla. Pryč ze Shade Perilous mě může dostat pouze Jaciel Morgen vládkyně Nocturnals, nicméně se někde ukrývá. To jsem vlastně už v podstatě věděl, ale zajímavé informace teprve následovaly. Lord Dagon totiž sice považoval průchod skrz Nocturnals za nezbytný při dobytí Battlespiru, ale rozhodně nenařídil ničení a obsazení tohoto světa. To mají na svědomí jeho chráněnci Faydra Shardai a Xivilai Moath, kteří více než horlivě plní jeho rozkazy. Zdá se, že Dagon nebude potěšen, až zjistí, že ohnivé a ledové daedry se prohánějí po Nocturnals jakoby jim patřil. Dremory a jejich klan se ovšem od takového překročení pravomocí distancuje. Battlespire byl dobyt a Nocturnals by měl být opuštěn a navrácen Jaciel Morgen, aby byla nastolena rovnováha. Zdá se, že Dagonovi stoupenci rozhodně nejsou jednotní. Já ale každopádně musím najít Jaciel abych se mohl dostat dál.

Kousek odsud jsem konečně narazil na neprozkoumanou chodbu. Ta sice vedla jen do další místnosti, ale zde se nacházely léčivé krystaly, což bylo příjemné zjištění. Navíc jsem zde znovu našel kopii Knihy Nebeských kol, myslel jsem že už ji nebudu potřebovat, ale vlastně jsem se mýlil. Vrátil jsem se do obrovského sálu a po chvíli jsem narazil na dveře zamčené kouzelnou hádankou. Nejprve jsem si s ní nevěděl rady. Procházel jsem své poznámky, až mi ulpěl zrak na záznamu z Knihy Nebeských kol. Tajný kód nebyl jen náhodný shluk čtyř písmen v daedrické abecedě, ale zároveň tvořil i slovo, které bylo správnou odpovědí na tuto hádanku. Chodba za těmito dveřmi mě dovedla do několika menších sálů. V jednom z nich se nalézal průchod někam do podzemí uzavřený těžkou mříží. Poslední sál bylo skladiště! Ne že bych to poznal podle vnitřního vybavení, ale našel jsem zde čtvrtou a poslední páku otevírající přístup k Nočnímu portálu, a ta jak známo, měla být ve skladišti. Tím přístupem samozřejmě nebylo nic jiného než průchod uzavřený mříží, kolem kterého jsem nedávno prošel. Mříž teď samozřejmě byla otevřená...

Obrázek:
1) Někdy je potřeba využít i chyby hry
2) Jen 3 bodíky - život Tanael visel skutečně na vlásku
3) Magické dveře s hádankou
4) Průchod k Nočnímu portálu

Poté co jsem se zbavil nepřátel ve velkém sále, zjistil jsem že odsud vede jedna volná chodba, druhá chodba je chráněna daedrickým znakem a pak tu byl ještě jeden teleport. Vydal jsem se tedy volnou chodbou. Prošel jsem přes dvě místnosti, svedl pár soubojů s ledovými a ohnivými daedrami a dostal se nakonec do slepé chodby. Na jejím konci číhal dremora a u něj jsem nalezl amulet, který mi zpřístupnil druhou chodbu z velkého sálu.

Vrátil jsem se tedy zpět a vydal se do chráněné chodby. Tamě dovedla do obrovského sálu, mnohem většího, než byl ten poslední ve kterém jsem svedl těžký boj s Dark Seducery. Bohužel i zde se jich pár vyskytovalo. Naštěstí jsem brzy objevil schody, které vedly někam vzhůru. Kolem dokola tohoto obrovského sálu vedl totiž ochoz. Ani ten sice nebyl úplně bezpečný, ale většinou se tu vyskytovali jen obyčejní Seduceři a s těmi jsem si už uměl poradit. Obávané okřídlené svůdnice naštěstí zůstaly dole a prozatím jsem byl před nimi v bezpečí.

Ochoz měl ale ještě jiný mnohem důležitější význam. Ochoz totiž spojoval čtyři plošiny, v každém rohu tohoto sálu. A na těchto plošinách byla vždy sada tlačítek, každé označené daedrickou runou. Bylo jasné, že zde nejspíš musím zadat kód k ovládání Nebeských kol. Je potřeba uvést, že v každé sadě odpovídalo kódu jen jedno tlačítko, všechny ostatní způsobovaly velmi nepříjemná zranění. Navíc se vždy na plošině nacházelo několik obyčejných stoliček, ale žádný zvláštní význam neměly, prostě tu jen byly.

Poté co jsem oběhl sál kolem dokola a v každém rohu stiskl správné tlačítko, ozvaly se zvuky něčeho pohybujícího se. Nicméně při obrovské rozloze sálu a dohlednosti postavy jsem nic neviděl. Až po krátkém průzkumu jsem zjistil, že tlačítka zvedla 4 mosty vedoucí k centrálnímu pilíři ve středu sálu. Na tomto pilíři pak byla ona Nebeská kola. S jejich pomocí jsem spustil obrovitánské 4 magické proudy, nejspíše to, co Deyanira nazývala magickými tourbilliony. Zbývalo tedy najít čtvrtou páku. Problém se ale jmenoval Dark Seducer resp.několik lačně čekajících na to, až slezu dolů k nim...

Obrázky:
1) Zadávání kódu k ovládání Nebeských kol
2) Stoličky
3) Nebeská kola
4) Magické tourbilliony

V minulém příspěvku jsem popisoval, jak jsem našel první páku ze čtyř, které by měly otevřít Noční portál, za nímž se skrývá Jaciel, vládkyně světa Nocturnals. Ve skutečnosti to ale byla již druhá páka. Úplně jsem totiž zapomněl na to, že první páku jsem našel v tom samém sále, kde jsem se setkal s Deyanirou. Páka byla schovaná pod velkým stolem. Stůl se dal odsunout, pomocí obrovského meče na zdi, ale ve skutečnosti to nebylo potřeba, páka se dala ovládat i bez odsunutí stolu. Ještě mi tedy zbývaly dvě páky, jedna blízko nějakého pódia a jedna v nějakém skladišti.

Pokoušel jsem se vydat dále podzemní řekou, našel jsem ještě jednu jeskyni, ale zde nic zajímavého nebylo, kromě útočících ohnivých daeder. Pak můj postup ovšem zastavili obyvatelé jednoho ostrova. Jakmile jsem se k němu jen trochu přiblížil, sesypalo se na mě smrtelné množství kouzel. Přes několik pokusů se mi dál nepodařilo dostat. Při prozkoumávaní mapy, jsem ovšem zjistil, že na začátku levelu je ještě jedna neprozkoumaná chodba. Vydal jsem se tedy zpět na úplný začátek. Chodba mě dovedla znovu k podzemní řece akorát na jiné místo, kde mě u malého mola čekala loďka. Vyrazil jsem tedy loďkou na vodu ale po chvíli jsem se dostal znovu k tomu problematickému ostrůvku a ani tentokrát se mi nepodařilo proplout.

V zoufalství jsem začal prohledávat dno řeky a kupodivu jsem měl štěstí. Našel jsem totiž pod vodou tunel, který nakonec vyústil u mostu vedoucího právě na osudový ostrov. Ostrov byl obydlen několika Seducery a jejich temnou variantou okřídlenými Dark Seducery. Ty se ukázaly jako ještě mnohem nebezpečnější nepřítel. Ano byly to ony, kdo mě v řece častoval smrtelnými salvami kouzel. A v první chvíli se zdálo, že ani tudy nemám šanci projít. Pak jsem ale zjistil, že pokud na mě vyšlou kouzlo a já malinko poodstoupím zpět do chodby, kouzlo se zarazí o terénní zlom a neohrozí mě. Obrnil jsme se tedy trpělivostí a dlouhé minuty jsem si s nimi hrál na kočku a myš, kde já byl tou myší. Nakonec se ale podařil můj záměr, a okřídlené potvory si vyplýtvaly své spellpointy. Ale ani souboj s mečem v ruce nebyl pro Tanael žádná výhra a většinou skončil smrtí. Skutečně se zde pro mě lámal chleba a dlouho se zdálo, že zde má cesta končí. Nakonec jsem je ale zdolal hlavně lukem, kouzly a neustálým sejvováním po každém úspěšném zásahu.

A přitom to bylo tak jednoduché, stačilo použít kouzlo nehmotnosti (etherealness), vykašlat se na jejich útoky a proběhnout kolem nich na druhý most. To jsem ale zjistil až mnohem později, když jsem si prohlížel Vazzův gameplay na Youtube. Můžu být sice na sebe hrdý, že jsem se tímto místem probojoval, nicméně se přeci jen nemůžu zbavit pocitu, že jsem úplný blb... :-)

Jak už jsem naznačil, přes další most jsem se dostal konečně dál. Chodba mě dovedla do velkého sálu. Zde jsem se sice musel utkat s dalšími daedrami a seducery ale naštěstí se tu nacházelo spousta lektvarů takže se to dalo ustát. Na kanci sálu se pak nacházelo pódium a za ním třetí páka k Nočnímu portálu. Z jedné daedry jsem také získal další ochranný amulet. Byl to přesně ten, který jsem potřeboval, abych se dostal do místnosti s portálem.

Musel jsem se tedy vracet zase zpět dlouhými chodbami. Amulet mi skutečně zpřístupnil magický portál a Tanael byla teleportována do západní části tohoto levelu, která byla pro ní zatím naprosto neznámou. Teleport mě přenesl do obrovského sálu, ve kterém na mě čekalo znovu několik okřídlených seducerů. Znovu jsem si začal trochu zoufat, ale na rozdíl od situace na ostrově, zde bylo dosti prostoru na manévrování. Taktika se tedy skládala z vymanévrování dlouhé sady nepřátelských kouzel. Zde bylo důležité nedostat se do sféry další potvory a svádět souboj jen s jednou. Jakmile byla létací babizna bez kouzel, pustil jsem si jí k tělu. Mečem to ale moc nešlo, nasadil jsem tedy taktiku použitou již proti pavoučím daedrám ve druhém levelu, tedy přitisknutí protivníka ke zdi a jeho umlácení vlastním tělem. Jde sice o taktiku mírně podlou, protože tahle finta rozhodně zavání bugem resp., neodchytanou chybkou ve hře, ale na druhou stranu, obtížnost soubojů v tomto levelu mi taky přišla hodně nevychytaná, takže to bylo fifty-fifty. Nicméně kdybych místo meče používal více hlavu, mohl jsem i tyto prostory projít bez soubojů nějakým stealth způsobem za pomoci lektvarů nehmotnosti nebo neviditelnosti...

Obrázky:
1) Kritický souboj s obyvateli ostrova
2) Sál s lektvary a pódiem kde byla třetí páka
3) Magický portál do druhé části levelu
4) Souboj s Dark Seducer

Vydal jsem se tedy znovu do dlouhé chodby a pokračoval dál. Po chvíli jsem narazil na další odbočku. Na jejím konci jsem nalezl místnost s léčivými krystaly. Kromě tohoto významného objevu, jsem učinil ještě jeden. V koutě totiž byla jakási klec, v ní mrtvola a u ní ležel dopis. Byl to vzkaz od Josiana. Zaslechl totiž heslo: "The Gerent of Dagon Rules Here", ovšem nemá tušení, k čemu by mohlo sloužit. Já jakoby náhodou mám zase bránu chráněnou neznámým heslem. Mazal jsem tedy zpět k bráně.

Heslo kupodivu fungovalo a Tanael se tak dostala do velké oválné místnosti chráněné několika daedrami a dremorou. Když jsem se těchto otravných potvor zbavil, nalezl jsem úplně vzadu nešťastnou daedru. Jmenovala se Deyanira Katrece a v tuto chvíli byla vězněm Dagonových poskoků, neboť patřila k Nocturnal.

Byla vyděšená a prosila abych jí ušetřil. Když se trochu uklidnila, začal jsem z ní tahat informace o tom, co se tu vlastně stalo. Deyanira se neustále obviňovala, že je to její chyba, a kvůli ní její paní Jaciel přišla o svůj svět. Pokud jsem to správně pochopil Deyanira přivedla Seducery do Nocturalu, domnívajíc se, že by mohli být loajální k Jaciel, až poznají její upřímnou a čestnou duši. Jenže Seduceři jsou bojovnice bez pána, sami si vybírají komu budou sloužit a navíc se Dagonovi podařilo jich několik přetáhnout na svou stranu a obsadit Noctural. Paní Jaciel se ukryla za Nočním portálem a uvrhla svou duši do jakéhosi Snového rukávu. Bohužel Dagonovy jednotky zastavily proud many a tím napevno uzavřely Noční portál a všechny ostatní portály, co vedou ze Shade Perilous. Abych obnovil proudění many, musím znovu roztočit jakési magické tourbilliony, k tomu ale potřebuji kód k ovládání Nebeských kol. Deyanira bohužel přesně neví co musím udělat, jen od Jaciel slyšela, jak mluví o nějaké Knize Nebeských kol, stoličkách a tourbillionech, které zajišťují magické proudění. Poslední věc co jsem se od ní dozvěděl, bylo to, že Noční portál je zamčen čtyřmi skrytými pákami, jedna je prý blízko pódia, druhá pod vodou v tajné jeskyni, třetí pod stolem a čtvrtá někde ve skladišti. Až otevřu portál a setkám se z Jaciel musím zlomit její kouzlo větou "Ve jménu Nocturnal". Hlavně musím najít tu knihu, tam bych se mohl dozvědět víc!

Měl jsem z toho v hlavě pořádný zmatek, ale doufal jsem, že se to postupně vysvětlí. Zanechal jsem tedy Deyaniru jejímu osudu a vydal se dál. Prošel jsem kolem dvou odboček chráněných daedrickými znaky. V první byl určitě nějaký portál, i druhá skrývala něco zajímavého, i když jsem zatím nevěděl co. Ochranné amulety jsem ovšem neměl, takže jsem musel pokračovat dál. Chodba mě dovedla až k podzemní řece. Použil jsem lektvar "Water breathing" a vydal jsem se tedy hledat tajnou jeskyni pod vodou. Tu se mi skutečně po chvíli podařilo najít. Jeskyně byla chráněna ohnivými daedrami. Pokusil jsem se znovu o kontakt, a tentokrát jsem se dozvěděl i něco zajímavého. Ohnivé daedry byly v dobré náladě, neboť oslavovaly zisk tohoto světa. Vládcem ohnivých daeder je lord Faydra Shardai a jen jemu prý bude patřit tento svět. Malinko jsem si rýpnul, ve smyslu, že i ledové daedry oslavují zisk tohoto světa. Ohnivák se na mě ale obořil, s tím, že Xivilai Moath (dozvěděl jsem se tak jméno šéfa ledových daeder) je moc hloupý na to, aby porozuměl síle tohoto světa. Faydra Shardai, největší z Dagonových dětí, prý naplánoval tento útok a jen on tedy může užívat tuto odměnu. Znovu jsem upozornil na to, že i ledové daedry užívají tuto odměnu a ohnivák uznal, že mám pravdu. Nic se s tím ale prý nedá dělat. Faydra a Xivilai uzavřeli dohodu, která zakazuje vzájemné útoky. Nabídl jsem se tedy, že když mi pomohou, udělám tu špinavou práci za ně, a ohnivák kupodivu souhlasil, dokonce mi nabídl jakousi helmu, která mě měla ochránit před ledovým dechem daeder.

Byl to velmi zajímavý rozhovor, který vypadal, že by mohl mít zajímavé důsledky. Bohužel důsledky neměl žádné. Žádnou helmu jsem nedostal a spojenectví s ohnivými daedrami bylo jen na oko. Sám ohnivák mě upozornil, ať se nedivím, že na mě budou dál útočit, protože nemohou porušit své rozkazy. Škoda, kdybych tímto způsobem získal skutečně spojenectví ohnivých daeder, byla by to z hlediska hratelnosti, velmi zajímavá věc. Navíc obdobný rozhovor se dal vést i s ledovými daedrami, jako bych si mohl vybrat, s kým spojím své síly. Možná to tak i Bethesda původně zamýšlela, ale do konce to bohužel dotaženo nebylo.

Nicméně důvod proč jsem sem přišel byl vlastně úplně jiný. Hledal jsem přece páku, kterou bych otevřel Noční portál a tu jsem nalezl. Kromě ní, jsem také získal jeden z amuletů shodný s ochranným znakem na jedné místnosti, kolem které jsem šel dolů k podzemní řece. Vrátil jsem se tedy zpět.

V místnosti jsem se dostal do souboje se Seducerem, ale když jsem jí řekl, že se snažím pomoct Jaciel, přestala s útoky a nabídla mi kopii Knihy nebeských kol. V ní je kód, který hledám, je to série čtyř písmen daedrické abecedy. Když jsem odvětil, že daedrickou abecedu neznám, řekla mi ať se podívám na Ruku vlídnosti, tam je zobrazen dnešní kód. A skutečně ze zdi trčela obrovská kamenná ruka a nad ní levitovaly čtyři daedrické znaky. Kód jsem tedy znal. Zeptal jsem se ještě, zda neví něco o stoličkách, protože v knize o nich nic nebylo, ale svůdkyně na mě koukala velmi nechápavě. O stoličkách nevěděla nic...

Obrázky:
1) Mrtvola s Josianovým vzkazem
2) Deyanira Katrece
3) Jedna ze čtyř pák odemykajících Noční portál
4) Tajný kód v Ruce vlídnosti

Shade Perilous, čtvrtý level naznačil, že Battlespire rozhodně nebude hrou lehkou. Byl to level častého vracení se zpět, teleportování, ale hlavně level plný soubojů s nepřáteli, se kterými jsem se zatím ještě v této hře nesetkal. Ale vezměme to popořádku...

Na přiložené mapě vidíme, že level se skládá ze dvou samostatných částí mezi nimi funguje obousměrný teleport. Začínáme v té pravé části, v místnosti zhruba uprostřed. Hned v první místnosti jsem měl tu čest se poprvé setkat s ledovou daedrou. Netrvalo to dlouho a potkal jsem i její sestřičku ohnivou daedru. Obě daedry na vás nejprve zaútočí svými nepříjemnými kouzly, teprve pak se pustí do boje mečem. Je dobré se kouzlům pokud možno vyhnout, ale ani pak není vyhráno. Pokud jsem měl smůlu a dostal jsem rychle za sebou několik zásahů, bylo zle.

Ale zase trochu předbíhám, protože úplně první co jsem v Shade Perilous našel, byl vzkaz od Josiana. Bohužel to nevypadá dobře, jeho přítomnost byla prozrazena a ze vzkazu bylo znát, že na tom není dobře. Obává se, že to asi nezvládne...

S daedrami jsem se samozřejmě pokusil navázat kontakt, ale ačkoliv byly velmi sdílné, k žádnému úspěchu to nevedlo. V podstatě jsem se jen dozvěděl, že Shade Perilous byl obsazen a věnován Daedrám a toto je tedy jejich nový svět a já jsem tu nezvaný návštěvník.

Poté co jsem to vyřídil s deadrama, vydal jsem se po mostech přes rameno podzemní řeky do jižních chodeb této části. Zde jsem narazil na další novou obyvatelku levelu. Svůdná kráska Seducer byla dosti nebezpečnou potvorou. Nejprve zasypala Tanael dávkou několika různých kouzel. Pokud to nestačilo, vydala se na souboj. Nedisponovala sice žádnými zbraněmi, ale i holýma rukama dokázala mé Tanael dost zatopit. A jako perličku nakonec si schovala kouzlo neviditelnosti a použila ho ve chvíli, kdy jsem zase zle zatápěl já jí svým mečem...

Zajímavé ovšem bylo, že tyto drsné krásky nejspíše nepatřily do Dagonovy armády, neboť mi nadávaly do Dagonovských psů. Že by tedy skutečně proběhla nějaká válka mezi Dagonovými jednotkami a obyvateli Noctural? No každopádně to zatím vypadalo, že já jsem nepřítel všech.

Procházel jsem jakousi dlouhou hlavní chodbou. První odbočka, byla zavřená těžkou kovovou mříží. Nicméně o kus dále jsem nalezl visící lano, jehož horní konec pravděpodobně mizel v nějakém skrytém mechanismu. Za lano jsem tedy zatáhl a ozval se skřípavý zvuk. Vrátil jsem se tedy zpět, abych zjistil, že mříž je skutečně pryč. Daleko jsem se ale nedostal. Po stranách této chodby, byly jakési vězeňské cely. Na konci pak chodba byla uzavřena další bránou, která tentokráte byla chráněna heslem. Heslo jsem samozřejmě neznal.

Obrázky:
1) Mapa levelu
2) První setkání s ledovou daedrou
3) Seducer byla pěkně vostrá svůdnice
4) Otvírací mechanismus

Ze hřbitova se skrz pár dalších místností Tanael dostala do další hrobky, tentokrát ještě o něco honosnější než byla ta předchozí. Zde byl jen jediný hrob. Po jeho otevření našla uvnitř znovu mluvící krystal Ideal Master. Zpočátku konverzace probíhala podobně jako s předchozími krystaly a zdálo se, že bude i podobně neúspěšná, ale situace se nakonec vyvinula jinak. Ideal Master pochopil, že invaze daedrických bestií ničí i jeho svět a rozhodl se Tanael pomoci.

Musím pozorně prozkoumat pilíře podpírající tyto sály. Určitá část těchto pilířů je tvořena čtyřmi pruty. Ovšem existují pilíře, na kterých je jeden z prutů výjimečný a dá se vyndat, a tyto pilíře musím najít. Jeden se nachází v Kapli rakví, jeden v místnosti s rotujícím diskem a jeden v předsálí Kaple lásky. Tyto tři pruty jsou ve skutečnosti ovládací páky ke zdroji many v kapli lásky. Kaple lásky se nachází nedaleko směrem na jihozápad. Zde musím nejprve zažehnout dva Prsty života, poté musím vstoupit do kouzelného jezírka a budu teleportován na střechu krypty, kde se nachází ovládací mechanismus. Sem musím umístit ty tři pruty, tím aktivuji portál. Pak musím dojít ke smaragdové bráně a vyslovit jméno světa, do kterého se chci dostat. Pokud vše udělám správně budu do tohoto světa teleportován.

Zdálo se to dosti složité, ale v podstatě nebylo. Umístění třech pilířů bylo popsáno dobře. Hledané pruty byly jasně odlišitelné (jakoby dřevěné) od zbytku pilířů, takže nebyl problém je najít. V kapli lásky jsem se sice musel vypořádat s několika Morphoidy, ale to mi nečinilo problém. Prsty života byly také rozpoznatelné na první pohled, vypadaly jak nějaké obrovské elektrody mířící na střechu krypty. U jejich paty měly pak spínače, pomocí kterých je Tanael zažehla. Pak se skrz jezírko teleportovala na střechu. Zde byl uprostřed jakýsi kruhový panel, kam se nastrkaly pruty a tím by měl být portál aktivován. Zbývalo jediné, seskočit k bráně a vyslovit jméno světa. Tady jsem chvíli zaváhal, musel jsem si projít své poznámky, ale brzy jsem našel co jsem hledal. Byl to Josianův vzkaz nalezený na druhém břehu jezera, který mi sdělil to správné jméno: Shade Perilous.

Třetí level byl zdolán!

Obrázky:
1) Hrob s krystalem Ideal Master
2) Pilíř s jedním ze zvláštních prutů
3) Kaple lásky
4) Zažehnuté Prsty života, uprostřed ovládací mechanismus, kam se vkládaly pruty

Protože přes ochranné znaky se Tanael dostat nemohla, nebylo jiné cesty než loďkou přes jezero. Na druhém břehu jsem narazil na velmi zajímavého ducha. Byl to duch Paxti Bittora. To jméno jsme už několikrát zaslechli. Poprvé ho Tanael spatřila na seznamu u vstupní brány Battlespiru. Mnohem důležitější zmínka o něm byla ovšem v jednom Josianově vzkazu. Podle něj to byl totiž právě Paxti Bittor, kdo zradil Battlespire...

Ačkoliv byl velmi agresivní, Tanael se nakonec podařilo s ním navázat rozhovor. Ano byl to skutečně on kdo vpustil Dagonovy jednotky do Battlespiru, ovšem nebyl to on, kdo to vymyslel. S tímto návrhem za ním přišel Sirran Angada jakýsi mastičkář Jagara Tharna. Celé to mělo proběhnout tak, že Paxti Bittor otevře bránu, poté jakoby jediný uprchne a jako hrdina oznámí císaři co se v Battlespiru stalo a dostane se mu odměny. Odměny se mu skutečně dostalo, ale smrtelné a jako duch straší na tomto bohem zapomenutém místě... Dále jsem seuž jen dozvěděl, že Angada disponuje silným přeměňovacím kouzlem, takže může vypadat jako kdokoliv jiný...

Další zajímavou věcí, kterou jsem zde nalezl, byl další vzkaz od Josiana, kterého málem chytili, ale zatím se mu stále daří unikat. Našel nějakou bránu, ale nepodařilo se mu zjistit jak funguje. Prý se pokusí projít dál s nějakým kurýrem. Josian mi tu zanechal amulet, který právě Tanael chyběl k dalšímu postupu. Brána by měla vést do Shade Perilous, což souhlasí s informací od Morphoida. Josian se ovšem nad tím pozastavuje, protože Shade Perilous nepatří Dagonovi, ale do sféry vlivu Noctural a Dagon a Noctural by měli být nepřátelé...

V jezeře se mi pak podařilo nalézt tajnou místnost a v ní pergamen s popisem rituálu, který by měl osvobodit duchy. A skutečně se pak při rozhovoru s duchy objevila nová nabídka, po jejíž aplikaci duch zmizel. Bohužel to fungovalo zas jen na jednu kategorii duchů...

Díky nalezenému amuletu jsem mohl nejenom pokračovat dál, ale také se vrátit zpět do místností s bazény. Za prvé jsem chtěl prozkoumat chodby, které sem vedly a také jsem tu nechal spousty výbavy, abych mohl proplavat podzemním kanálem. V neprozkoumaných chodbách se nacházely dvě místnosti s několika tajnými skrýšemi, byla tu různá kouzelná výbava, pár kousků jsem vzal s sebou, nebylo to ale nic podstatného. Pak už jsem se vydal dál do neprozkoumaných části levelu. Nejprve jsem prošel přes místnost s jakýmsi zvláštním rotujícím mechanismem. Pak jsem se dostal na rozlehlý hřbitov. Na každém náhrobku byl čitelný text. Urputně jsem pořizoval screenshoty všech textů doufajíc, že k někde je nějaká indicie. Bohužel, jak jsem později zjistil, bylo to úplně zbytečné...

Obrázky:
1) Rozhovor s Paxti Bittorem
2) Rituál osvobození duchů
3) Tajné skrýše
4) Hřbitov

Už je to skoro dva měsíce co jsem napsal poslední zápis do deníku, a vzhledem k tomu, že už tehdy jsem ho psal se zpožděním, tak je to ve skutečnosti už tři měsíce od doby, kdy jsem hrál to, o čem budu dnes psát. Nebude to úplně lehké a spousta detailů se mi z hlavy určitě vykouřila, nicméně mám poznámky a hromadu screenshotů, takže to důležité se mi určitě podaří zrekonstruovat. Každopádně existence deníku je v tuto chvíli pro mě samotného velmi cenná z toho důvodu, že bez něj by návrat a dohrání Battlespiru bylo řekněme problematické. Takhle jsem si vše znovu přečetl od začátku a dá se říct, že jsem se rychle dostal zpět do hry...

Tanael jsme tedy zanechali v bazénu, kde hledala podvodní cestu kterou by se dostala dále. Pod vodou se skutečně nacházel tunel, kterým se dostala do jezírka v obrovském sále. V jezírku na ní zaútočil Morphoid a Duch. Tanael obrátila ducha proti Morphoidovi a vydala se na průzkum. Jezírko bylo jinak nezajímavé ovšem druhý konec sálu byl už mnohem zajímavější. Na několika sloupech zde byla vystavěna plošina s dvěma ovládacími koly, která hlídal další Morphoid. Poté co se Tanael přiblížila, našla výtah, který jí vyvezl nahoru. Morphoidovi sice do řeči moc nebylo ale nakonec se rozpovídal. Dozvěděl jsem se tedy, že až mě zajme, odvede mě do Shade Perilous, poté do Chimery a pak konečně domů do Wellhead. Známe tak názvy dalších levelů. Pak už Tanael nezbylo nic jiného, než se Morphoida zbavit. Ovládací kola vyzdvihla několik plošinek napříč celým sálem. Přes ně se dalo přeskákat k ústí chodby, které bylo doposud nedosažitelné.

Chodba mě dovedla k obrovskému jezeru na jehož břehu bylo molo a loďka. Protože jsem si nebyl jistý, zda se budu moci vrátit, zatím jsem do loďky nevstupoval a pokračoval další chodbou. Tou jsem se dostal k oválnému sálu. Severní chodba byla chráněna znaky pro které jsem neměl příslušný amulet. Pokračoval jsem tedy chodbou jižní a ta Tanael dovedla do jakési hrobky. V hrobech ovšem nebyla ukryta těla, ale jen krystaly. Zvláštní ovšem bylo, že se s nimi dalo hovořit. Ačkoliv se ze začátku zdálo, že by mi mohli býti nápomocni, ukázalo se, že tomu tak není. Prý mi pomohou jen tehdy, pokud se stanu jedním z nich. Dokonce mi popsaly i zvláštní rituál, který bych musel podstoupit někde v Kapli lásky (ne ten rituál s láskou nic společného neměl...), ale ve finále šlo v podstatě o to zemřít, vzdát se tělesného bytí, a zůstat tu jako mluvící krystal. To nebyly dobrá vyhlídka...

Obrázky:
1) Proplavání tunelem
2) Plošina s ovládacími koly
3) Molo s loďkou
4) Hrobka s mluvícími krystaly.

Chudák Battlespire... Původně jsem si myslel, jak to o vánocích dohraji a dopíšu deník, všechno nakonec dopadlo úplně jinak. Základní příčinou přerušení mého hraní je problematický pátý level. Tento level totiž obsahuje kritický bug, hra totiž vždy po opuštění do DOSu a znovunahrání sejvu vytvoří jakési objekty, které postupně zvyšují velikost souboru "SAVETREE.DAT". Problém ovšem je, že hra se restartuje i po každé "smrti" postavy. Ve chvíli kdy velikost souboru "SAVETREE.DAT" dosáhne kritické hodnoty, což představuje cca 30-50 nahrání, hra není schopna se nahrát a spadne do DOSu při každém pokusu o použití takto poškozeného sejvu. Proti tomuto bugu v podstatě není jiné obrany než během 5. levelu ukládat hru co nejméně. A v tom je právě ta potíž, ukládat co nejméně znamená najít si dost času na hraní. Pokud jsem tedy měl jen nějakou půlhodinku, radši jsem si pustil něco jiného a Battlespire odložil na dobu, kdy budu mít minimálně dvě hodiny čas.

To "něco jiného" byl většinou závodní simulátor TOCA Race Driver 3, jenže do toho přišel Ježíšek s velkou krabicí v níž se nacházel volant!!! A bylo vymalováno, svět se zúžil na volant, pedály a monitor a po nějakým Battlespiru neštěkl ani pes...

V mezičase jsem na Databázi her zabředl do debaty o fungování digitálního prodejce GamersGate, kdy jsem se k mému překvapení dozvěděl, že s pomocí malého a velmi jednoduchého triku se dá obejít jejich vlastní instalátor a získat tak standardní instalačky zakoupených her, takže je lze pak zazálohovat a používat i kdyby GamersGate přestal fungovat. TO jsem samozřejmě musel vyzkoušet a jedna z her, kterou jsem kdysi u nich koupil byl Bioshock, který právě posloužil k tomuto pokusu (kupodivu úspěšnému). Čímž ovšem nastal další odklad Battlespiru. Bioshock se ovšem blíží k závěru a já tímto komentářem nejenom vysvětluji svou nepřítomnost v Battlespiru ale snažím se sám sebe motivovat k tomu, abych ho dohrál. Battlespire si to určitě zaslouží...

Do další části vedla široká chodba, která měla na zdech po obou stranách řadu destiček s textem. Na každé z asi 30 destiček byly informace o jednom z Mistrových následovníků, který přišel do Soul Cairn aby zde zemřel a poté byl vzkříšen aby mohl zastat Věčnou službu. Zatím jsem z toho nebyl moc moudrý, ale brzy se to mělo vysvětlit. V reálu tedy byly všechny destičky stejné až na jednu. Na ní bylo vyobrazeno pět rakví a u každé nějaké heslo. Bylo jasné, že hesla se budou hodit.

Další část levelu vypadá na mapě jako tři bazény vedle sebe. Dvě krajní místnosti skutečně bazény obsahovaly, nicméně Tanael se nejprve ocitla v prostřední místnosti, která uprostřed neměla bazén, ale jakési travnaté hřiště nebo park. Kromě běžných potvůrek se zde Tanael setkala i s duchem Kirela Amana.

Kirel Aman byl preceptorem v Battlespiru, kterého chytily daedry, paralyzovaly a očarovaly, takže jim sdělil o Battlespiru vše co potřebovaly vědět. A nyní je odsouzen k tomu, aby navždy strašil a zabíjel v těchto místech vše živé. Zbytek původní Kirelovy mysli se sice ještě držel při životě, ale byl zoufalý. Tanael se mu proto rozhodla pomoci. Kirel z posledních sil naučil Tanael tajný nekromancerský rituál, s jehož pomocí přenesla Kirelovu duši do krystalu, který potom mohla využít jako nástroj pomsty. Ve skutečnosti ovšem Tanael získala pomocí tohoto rituálu Gem of the Hero, jehož efektem bylo léčivé kouzlo. To se sice také hodí, ale že by to byl nástroj pomsty...

Tanael poté pokračovala do východní místnosti. Zde byl již avizovaný bazén. Cestu dál ovšem blokovaly nebezpečné znaky, ke kterým Tanael neměla amulet. Naskýtala se ovšem možnost, že cesta dál vede pod vodou. Nejprve ovšem bylo potřeba se zbavit všech nepotřebných věcí, protože inventář byl skoro plný, a tím pádem nebyla Tanael schopna plavat. Na břehu tedy zanechala vše co se dalo obětovat a skočila do vody.

Plavání funguje jako v jiných TES hrách. Pod vodou se objeví ukazatel "kyslíku" který postupně ubývá a když zmizí, začne se postava topit. Kromě toho se dá využít lektvar/kouzlo Water breathing, které umožní dýchání pod vodou po celou dobu trvání kouzla. Na související kouzlo Water walking známé z Daggerfallu, jsem zatím nenarazil.

Obrázky:
1) Chodba s destičkami
2) Místnost s parkem
3) Gem of the Hero
4) Místnost s bazénem

Úvod levelu se skládal z několika navazujících menších sálů. Poté co se Tanael podařilo přemluvit jednoho z duchů ke spolupráci, vydala se na obhlídku druhého sálu. V něm se nacházel obávaný Mistman, proto jsem zvolil výstup do prvního patra aby se mu Tanael vyhla. Zezhora pak s údivem pozorovala jak se pod ní rozhořel souboj mezi jejím novým "přítelem" a Mistmanem. Radši na nic nečekala a věnovala se průzkumu. Ten přinesl ovoce v podobě několika lektvarů, pár kousků oblečení a výstroje ale hlavně dalšího Josianova dopisu.

Josian putuje stále v přestrojení s nějakou skupinou Daeder. Jejich další zastávkou je místo zvané Shade Perilous. Co se ovšem týká tohoto levelu, dal mi Josian jedinou radu "Nezahrávej si s duchy! Nelze je totiž ani zabít ani zničit." My už víme, že to jde, ale trvá to věčnost.

Ve třetím sále Tanael poprvé narazila na Morphoida. Když se s ním vypořádala, šla si prohlédnout zvláštní skleněná okna. Na prvním z nich byli zobrazeni těžce pracující lidé obtěžkáni obrovskými břemeny a trpící pod válečnou agónií. Na druhém obrazu bylo znázorněno jak se lidé zbavují svého břemene a jsou proměňováni planoucím zeleným paprskem, který je zbaví oblečení a ponechá je v dokonalé kráse těla i ducha. (BTW okna ve skutečnosti nic takového nezobrazovala, vše bylo mi sděleno na popisku u oken.) Pod oknem se pak nacházel zvláštní nápis:

"MOHYLA DUŠÍ - Kdysi bojovali, pulzovali, plakali. Válčili kvůli spravedlnosti, cti i pýše. Nyní, vytrženi z proudu času, chrání a slouží v pokojném míru."

Tanael tomu zatím moc nerozuměla ale to se mělo brzy změnit. Další chodba ze třetího sálu byla ale chráněna nebezpečným znakem a Tanael neměla potřebný amulet, aby mohla projít. V sále se ale nalézal výtah do patra. V patře jsem kromě několika duchů narazil i na jednoho Morphoida. K jeho likvidaci Tanael využila skryté propadliště v nedaleké chodbě. Tanael ho skokem překonala, ale Morphoid se nebyl schopný přes něj dostat. Na řadu tak přišel luk a šípy. Hledaný amulet byl v držení právě tohoto Morphoida. Tím se otevřela cesta do další části.

Obrázky:
1) Mapa 3. levelu
2) Souboj duchů
3) Skleněná okna
4) Výtah

Kdybych měl charakterizovat třetí level Battlespiru jedním slovem, bude to jednoznačně slovo "Duchové". A věřte mi nebyly to žádný ořezávátka, jako v Aréně nebo Daggerfallu. Při jednom z pokusů trvalo Tanael zabití ducha zhruba 15 minut kontinuálních zásahů mečem. Možná se ptáte, jak je možné mlátit čtvrthodiny ducha, aniž bych byl třicetkrát na smrtelné posteli? Řešení tohoto rébusu se skrývalo v rozhovorech. Jedna z větví rozhovoru nakonec vedla k tomu, že duch se stal na dlouhou dobu neškodným a dokonce se nechal i mlátit. Na tuto fintu jsem náhodou přišel hned při kontaktu s prvním duchem. Problém byl ale v tom, že toto fungovalo jen na jednu kategorii duchů, kteří vizuálně vypadali jako kostlivci. Jejich typickým představitelem byl Wrathman.

Pokud ovšem duch vypadal jako muž v kápi, tedy třeba jako Mistman rozhovory probíhaly jinak a tato taktika byla k ničemu. Navíc se mi zdá, že tato druhá kategorie duchů byla ještě více odolnější než ta první. Takže pokud jsem potkal Mistmana šlo do tuhého, protože bojovat s ním nemělo smysl. Nicméně pár způsobů jak se s ním vypořádat se nakonec našlo. V první řadě se dalo využít právě "spolupracujících" Wrathmanů. Pokud jste je totiž přemluvili, jak jsem výše popisoval, duchové nejenom, že se stali pro Tanael neškodní, ale dokonce se stali jejími spojenci. Takže pokud se v dohledu objevila jiná nepřátelská potvora, duch si to s ní šel hned ručně vyříkat, a Tanael se zatím mohla věnovat svým záležitostem. Další možností jak se zbavit Mistmana bylo využití "stealth" postupu a pokusit se projít kolem něj co nejnápadněji. Nicméně úspěšnost této metody moc velká nebyla. Nakonec tak přišla na řadu taktika všech taktik nazývaná "Kdo uteče, vyhraje!". Takže pokud Tanael zdrhala dost daleko, duch po chvíli své pronásledování vzdal a vrátil se do své původní lokace.

Když už jsem načal tento level popisováním příšer, měl bych zmínit další dvě nově se objevující potvůrky. Vůbec první s kým jsem se v tomto levelu setkal byl kostlivec. Tentokrát to nebyl duch, ale pěkně hmotný chrastící "Boneman". Nic zvláštního se ale o něm říct nedá. Nebyl úplně snadným soupeřem, ale taky ne nijak zákeřným.

Poslední příšerkou o které jsem se zatím ještě nezmínil byl Morphoid. Je to takový čert, ne úplně ten roztomilý čertík z Troškových pohádek, tenhle je trochu víc démonický, ale rohy, ocas i kopyta to má. Morphoid také nebyl nepřekonatelným soupeřem. Sice se s ním dalo trochu konverzovat, ale vždy to stejně skončilo soubojem. Trochu i kouzlil, ale Tanael si s ním většinou věděla rady.

Obrázky:
1) Wrathman
2) Mistman
3) Kostlivec
4) Morphoid

Pozvolna jsem se probíjel přes další pavoučí daedry, což byly nejčastější potvůrky tohoto levelu. Až jsem se dostal do velké místnosti, která byla zajímavá dvěma věcmi. Za prvé jsem tu našel kouzelné modré krystaly doplňující zdraví a manu. Za druhé jsem se tu setkal s pohlednou daedrou jménem Wonshala Keriayn. Wonshala mi nabídla obchod, dá mi další Voidguide pokud jí přinesu zbraň nazývanou "Scourge" a heslo k jejímu použití. Už víme, že "Scourge, Blessed of Malacath" měla Tanael u sebe a díky rozhovoru v knihovně znala i heslo. Pustil jsem se tedy do obchodování s Wonshalou. Pyšná daedra samozřejmě chtěla zbraň zneužít ve svůj prospěch, ale stalo se nejspíš přesně to, co bylo popsáno ve svitcích o tomto artefaktu. Wonshala tak zmizela v prázdnotách Oblivionu a mě zbyl po ní jen další Voidguide do zatím neznámé skládačky.

Poslední neprozkoumaná chodba zavedla Tanael k druhé zajímavé osobě tohoto levelu. Byl to Sumeer Jabran. Pokud si vzpomínáte o Sumeerovi se poprvé zmínila Rishaal a právě pro něj sháněla Voidguide. Brzy jsem pochopil proč. Už se to stává místním koloritem, že si daedry pletou Tanael s Josianem Kaidem, ani Sumeer nebyl výjimkou a už se chtěl shánět po nějakých strážích, které by jí sprovodily ze světa. Když mu ovšem ukázala svou sbírkou Voidguidů, zpozorněl. Tanael chtěla po Sumeerovi, aby jí otevřel východ z Battlespiru, ale dozvěděla se, že vstupní bránu chrání znak samotného Dagona a nikdo bez jeho vědomí nemůže Battlespire opustit. Nakonec se tedy nechala na oko najmout do Sumeerových služeb.

Voidguidy byly ve skutečnosti vlastně klíče k obrovskému teleportu. Tanael tak vyskládala všechny Voidguidy do určeného prostoru. Chybějící poslední dílek našla v nedaleké místnosti a aktivovala teleport. Vstupem do teleportu byl konečně ukončen tento dlouhý level.

Obrázky:
1) Wonshala Keriayn
2) Sumeer Jabran
3) Chybí poslední voidguide do skládačky
4) Obří teleport