To doufam.:0)

Tam bylo vic zajimavych veci, ktery bych rad slysel. Kazdopadne Score jako casopisu v ty dobe ty neustaly zmeny sefredaktoru a stylu strasne skodily a je skoda, ze se nakonec ustalilo u mladsi cilovky pod Zvelebilem a Tuckem a Plevel (tradicne s tunou nudnyho techboxu) mel starsi hrace, i kdyz to puvodne bylo naopak.

Zvelebil nebyl zmije, proste dostal nabidku, kterou prijmul (a ktera se neodmita, kdyz parafrazuju Krotra). Budme soudni.

špatně jsem se vyjádřil, nemělo to být západní civilizace, ale spíše civilizovaný svět, ten konzum je prolezlý od západu na východ a mám prostě pocit, že z té generace mladších tam nevidím ambiciózní sportovce, filosofy, vědce a pod. Když má takový člověk nastoupit d opráce, tak se nejdříve zajíma o plat, pak délku pracovní doby a pojímá to tím studentským životem jako jsou pařby a čkola, to už se nějak poddá. a ono nepoddá a oni čekají, že se to nějak poddá v práci. Místo toho, aby nejdříve předvedli, co umí. Ale to je na jinou debatu. Mně je 35, takže nejsem ještě důchodce, ale ten problém s mladší generaci tak nějak pociťuji. Možná že to vidím moc černě a že mám smůlu na lidi, s kterými se setkám, nevím:-)

Jinak co se týče Andreje, tak jo, docela by mně zajímalo, co stálo za tím, že byl ze dne na den odejit a proč si před tím tak dlouho hřál zmiji na prsou, jakou byl Tomáš Zvelebil:-) Otázkou je, jestli o tom on skutečně chce mluvit.

No ja som sice mlady (aspon sa citim:D), mam 33 ale co som ja robil ako 10-12 rocny s Atari 800 a teraz tie decka maju uz PC, internet. Ja som cital na stroji naklepany manual k assembleri a ked som nerozumel, tak smola ziadny google. Jasne, ze sa chcu decka bavit, ale aj ta zabava je priserne konzumna. A zapadna civilizacia s tym nic nema podla mna, lebo starsie generacie hrali D&D a neboli to teenageri v style "podme sa ozrat kazdy den".

Co sa tyka blogu, Andrew si jeden zalozil, ale nestihol tam napisat ani jednu recenziu bohuzial:( Bolo to tak tusim 3 roky dozadu?

Co sa tyka temy na diskusiu, tak myslim ze kazdy chce vidiet Andrewa ako rozobera jeho definitivny odchod zo SCORE po neslavnom deme Quake. Uz sa toho popisalo dost, ale zive vyjadrenie zainteresovaneho cloveka s odstupom (ked uz nepodlieha emociam) by mohlo byt zaujimave.

podle mn má teď Červ téma ty hry, vyzpovídá několik lidí a pak najde další téma, hodně často, když Andrew brousil do těch vod a rozebíral redaktory, tak jej Červ utnul, že tohle téma má na někdy příště, že teď ty hry:-)

Ono by to asi už nefungovalo papírově. Škoda, že se Andrew nedomluvil s podobně zapálenými lidmi, že třeba udělají jen třeba takový web, kde by psali co je prostě napadne z herniho světa. Jen tak pro zábavu. Vždyť kolik existuje jen bloggerů, kteří měsíčně nadatlí x článků o kde čem. Proč by Andrej a spol nemohli třeba takhle psát někam na web, nezávazně. V podstatě by je to stálo jen ten čas a každý člověk si ten čas na nějaké sdělení do světa na netu dneska tak jako tak najde. Věřím, že by kolem sebe vypracovali solidní komunitu pařanů, kteří by pod jejich články velmi rádi diskutovali a oni by měli vlastně pěkně živý feedback, jako kdysi dopisy čtenářů.

Co se týče mladé generace, tak mně jímá hrůza, mám koro pocit, že se akorát rodí teď generace náctiletých, ale už i dvacátníků třeba, kteří nic nechtějí dělat, nic neumí a chtějí se jen bavit a ze života mají jeden velký mejdan. Mladá generace chybí úplně všude. Ve fotbale, Hokeji, i v těch časácích, prostě ve všem, a přitom tady mladí lidé jsou, jen nic nedělají (nechci házet všechny do jednoho pytle, pár se jich najde, ale zoufal málo na to, aby mohlo něco vzniknout. Jednou jsem četl takový článek, že je to obecne problém západní civilizace a můžeme se jednou dopracovat tam, že budeme mít televize a počítače, ale ti, co to vymysleli zemřou a pak bude už jen generace, která je bude umět jen spustit, ale už nebude nikdo, kdo to bude umět vymýšlet a vyrábět.

Super rozhovor s Andrewem, myslim ze velmi dobre popsal problem herni webovy "novinariny", tj. preklady a nuda, Petr Bulir asi nebude rad, ze ho popsal jako cloveka, kterej byl sice zapalenej, ale neumel moc psat a s Icem to po nem museli prepisovat.:0) Vetsi legrace by asi byla venovat se vzpominkam na Score, ale chapu, ze to chce mit Cerv spis o hrach jako takovych. Skvely, ze se ceska retroscena zacina rozhybavat, jsem zvedavej, koho si tam pozve dal.

Je to ako pises, tiez som robil skolsky casopis, tiez to bolo par cisel (aj ked po x rookch som prisiel na zakladku a ten casak fical dalej viac stran, farebne no parada:-) Zrejme sa nasli pokracovatelia). Rovnako je to aj s vyvojom hier, proste par ludi ma nadsenie a robi, ale po case to opadne. Je to ale logicke, jedna vec je urobit povedzme nejaky skill system a druha vec je zamysliet sa a zistit, ze potrebujem AIcku, input handler, item system, atributovy system, level editor, save&load, animacie, zvuky & hudba a prepojit to vsetko dokopy a uz ta idu odviezt sanitkou z toho.

Ja sice chapem, ze by to asi nefungovalo, ale keby ten casak viedli ako prvych 30 cisel SCORE, kludne menej stran (do 50) a robit to ako hobby nie komercne (pripadne len donate). Ale museli by to robit popri praci vo volnom case a naozaj ako hobby. Vtedy by ich to bavilo a vtedy by to bolo dobre, nebolo by to vazne. Otazka je ten cas no a ten uz asi nik z nich nema, predsalen uz maju pomaly 40, maju rodiny.

Co ma vsak zaraza - je to mlada nastupujuca generacia co by mala pokracovat a ta neexistuje. Ja si pamatam Atari kluby a pod. veci a z tohto to cele vzniklo aj tie casaky. Teraz mladi co maju cas, energiu a chut, tak ju zabijaju nezmyselnymi vecami. Je to skoda.

Matt Chat (DJ - s jednym t ;) je vyborny. Clovek sa tam vzdy dozvie nieco nove alebo ziska novu perspektivu na veci, ktore pozna z knih. I posledna seria rozhovorov s Stewart-om Cheifet-om bola dost zaujimava. I ked som na zaciatku nevedel kto to je, samotny rozhovor dal jasnu perspektivu kam tohto pana zaradit a co pre rozsirovanie povedomia o pociatoch v US znamenal. Okrem toho, zakulisne historky vzdy krasne doplnaju celu tu mozaiku historie.

Tak on je hlavně rozdíl, hrát hry někde po sklepích v paneláku a pak o nich psát článečky, což je ohromná prča a zábava (Excalibury a prvních asi 30 čísel Score)a pak najednou zjistit, že ta sranda se najednou začíná měnit z jakéhosi komunikačního kanálu hráčů s hráči spíše v profi časák a zjistit, že už to prča není a sranda už vůbec ne a že už si najednou nemůžou dovolit to, co mohli před tím. Možná i to hrálo roli, proč ta stará generace autorů byla vystřídána chladnými nudnými rádoby novináři (Papíkovské Score, Level, pozdější Excalibury nebo Gamestar) a nebo se to naopak v jiném případě zvrhlo spíše v časák pro puboše dělaný ne vtipným, ale pubošským stylem pro náctileté v marné a spíše trapné snaze se přiblížit starým dobrým vtipným létům Andrew - ICEovské éry (Zvelebilovsko-Tučkovsko-Bílkovské Score).

Vůbec to nesnese porovnání co se týče úrovně, místa a tématického zaměření, ale vzpomínám si, jak jsem na VOŠ založil školní časák, dělal jsem mu šéfredaktora, vybral si z kámošů, těch nejlepších, redaktory, první dvě čísla byly neskutečná sranda, psávali jsme to po škole v učebně informatiky, kdy už na škole nikdo nebyl, vymýšleli srandičky, házeli to na papír a smáli se tomu jak malé děcka, v pauzách jsme se proháněli a stříleli v Duke Nukem 3D. U čtenářů to vzbudilo úspěch a ptali se po dalších číslech. Vydali jsme druhé, taky zábava, u třetího jsme se už pohádali a já si ho v podstatě udělal sám doma, nasraný na celý svět. I to číslo mělo docela úspěch. Pak jsme se sešli u dalších několika čísel a aby to klaplo, tak jsme si rozdělili role s tím, že jeden druhému nebudeme do všeho kecat. Skončilo to tak, že po nějakém čase jsem se ptal, tak jak pokročili na své práci a bylo to takové - ty, víš, ještě to nemám, ale dělám na tom. S polovinou týmu, kteří něco udělali jsme to zplichtili, vydali a bylo to poslední číslo, do dalšího jsem neměl chuť už ani já a s některými zůstaly vztahy takové jakési chladnější, ne takové, jako bývaly dříve. Takže si docela umím představit, co to musí být za peklo to dělat někde profi řídit celý tým lidí. Iluze, že tihle se přeci nemohou pohádat, vždyť jsou to takoví kámoši vezme za své u třetího pokusu udělat nějakou společnou smysluplnou práci:-)

Tak za hlavu to zahodil asi len ICE podla tych rozhovorov na webe. A u neho je to mozno aj tym, ze on to bral vazne a aj sa snazil podnikat v tej oblasti nejakym sposobom a vzdy mu to skrachovalo (Camelot Club, KLAN,..). Treba ho mozno aj pochopit, u Andrewa som mal pocit, ze ten odchod z redaktorskej prace bol nejakym vykupenim. U ICEho to asi tak nebolo, on ostal v SCORE a odisiel neskor. Zrejme chcel ostat v tej oblasti pracovne, ale chcel mat vlastnu redakciu a casopis a to sa nedalo (bol sefredaktor ale nikdy casak nevlastnil).

Inak mna tiez bavia viac tie historky ako vydavali Excalibur a pod. nez pokec o Dark Souls.

tak asi by mně taky více zaujalo povídání o hrách, o kterých psali v Excaliburech a prvních třech letech ve Score, tedy o hrách, které hrávám, na druhou stranu je fajn, že oni prostě pořád hrají, že to nezahodili jako nějakou minulost a nehrají si na vážné pragmatické podnikatele. Takže do mně to naopak nalilo takovou zvláštní naději, že to prostě není jen o tom vzpomínání jak u nějakých vysloužilých důchodců.

Taky jsem se zájmem koukal, ale na druhou stranu by možná pánové měli zůstat u toho vzpomínání, tam by se určitě dalo vydolovat víc zajímavých historek než pokec o jejich hraní Dark Souls, které mě moc nezaujalo. Spíš mě zaujala Červova neznalost hry FEZ, což na Indie scéně považuji za pojem a dost známou hru i mimojiné díky "učinkování" v Indie The Movie, potom mě překvapilo vychválení hry Limbo a to právě v kontrastu, kdy furt mluví o hardcore hrách. Přitom Limbo podle mě hardcore není ani omylem a naopak působí hlavně tím vizuálem, spíš to byla taková procházka zajímavým černobílým prostředím, kde snad jen na dvou místech jsem se na chvilku zasekl, než jsem přišel na řešení. Naopak mi tedy v této sestavě chybí takový Super Meat Boy, který nabízí přesně to o čem Andrew mluvil, "chcípání každou chvíli a plánování každého kroku"...

Perfektne video...Je vidiet, ze Andrewovi stare casy chybaju aj ked mozno nie uz z pohladu redaktora casopisu, tak z pohladu hraca urcite. Je zaujimave, ze dokazal ist do novych veci a hlada tam hardcore hry. Trebars ja to ani neskusam a radsej si zahram nieco stare, je to istota:-)

Skoda, ze uz nezije LLG ten by bol vo videu tiez a to by som sa urcite nasmial.

jj, s Richmondem jsme zrovna dneska po shlédnutí toho videa ICEho řešili po ICQ, jak to pařanství zahodil, zapomněl a dělá, že nic takového nebylo, zatímco Andrew pořád paří a nemá s tím problém, ani s tou časopisovou minulostí, na kterou myslím může být právem hrdý:-)

Som velmi rad ze nieco ako Nekonecne Labuzo vznika. Za toto velka poklona Cervovi.
Ja som tomu teda velmi neveril, ze by sa mu podarilo dotiahnut pred kameru Andrewa, ale ako vidno, uz v druhej časti je tam a ide o velmi vydarený, pohodový, polhodinový pokec dvoch kamarátov prevazne o hardcore hraní. Andrew je proste stále "pařan", nemá problém pokecat o aktívnom hraní na ktoré si nájde čas a na rozdiel od takého ICE-ho (Jana Eislera) na obdobie strávené v Excalibure a Score nezabudol. Dúfam že ho tam uvidíme aj nabudúce a povie dačo viac o minulosti...

Hodim to pre istotu aj sem, komu uslo ze vysiel 2. diel labuza s Andrejom Anastasovom: