Pekne, ale tiež prvé čo by ma napadlo je to, že Lillandril je meno nejakej čuby...

Značná část deníku se točí kolem hledání artefaktu s názvem Flask of Lillandril, který jsem přeložil jako "Lillandrilina baňka". Celou dobu jsem si totiž myslel, že Lillandril je jméno nějaké ženy, pravděpodobně čarodějky, která tento artefakt vyrobila, nebo vlastnila, nebo tak něco. A mnohem více jsem se zabýval vhodným překladem slova "flask", u kterého na vás ze slovníku vyskočí výrazy jako láhev, čutora, termoska, apod. takže se mi nakonec zdálo nejpřijatelnější to slovo "baňka". Dnes bych spíš volil termín "váza", když už vím jak ten předmět vypadá, ale to je vedlejší. Důležitější je ovšem to, že jsem teprve nedávno zjistil, že Lillandril není žena dokonce ani osoba, ale že je to přístav na ostrově Summerset! Takže z Lillandriliny baňky, je najednou Lillandrilská váza.

Tak to jen tak pro zajímavost, s jakými problémy se taky člověk při psaní herního deníku potká... ;-)

Dobre poctenicko to bolo a clovek si aspon pripomenul niekolko udalosti z Redguardu. Po pravde, po tych rokoch som si pamatal hlavne scenu s drakom a fakt, ze Spoiler » princ sa prestahuje do meca (preistotu do spoileru, ale pre toho kto cital dennik, to spoiler nie je, no :)) Co bola mimochodom aj inspiracia pre jeden artefakt v mojom nikdy nedokoncenom mode pre Oblivion :) http://oblivion.nexusmods.com/mods/40841/?tab=3&navtag=%2Fajax%2Fmodimages%2F%3Fid%3D40841%26user%3D1&pUp=1 Ach jo, good old times. :)

A aby som urobil za dost predmetu tohto postu - teda nie, ze by som mohol Crasha do niecoho tlacit, ale... Ked uz odviedol kus vybornej prace s ostatnymi TES hrami... ten Morrowind by sa patril - retro to uz pre jednu generaciu je (11 rocna starina ;)), takze... Ak sa raz najde miesto, urcite sa budem tesit.

ad Daggerfall - jo, to je ten vlkodlak, moment, kdy se mi konečně po asi měsící pachtění se za ničím povedlo navázat na hlavní dějovou linii (vlastně jsi mi to poradil kdysi, že si tam mám zajít do těch dveří na levo pod trůnem. Mimochodem tady je docela sviňárna na hráče, protože mně tam třeba vůbec nenapadlo lézt do těch dveří, protože když jsem vlezl před tím do těch na pravo, zaútočila na mně hradní stráž. Tak jsem si tehdy řekl - aha, lezu, kam nemám. Totéž jsem očekával tedy i při vstupu do těch levýcha proto bych bez rady nikdy na příběh nenavázal.

Ten dung jsem podle všeho prošel křížem krážem celý, tak nějak nechápu, kde se ten vlkodlak tam mohl skrývat. A tady je další sviňárna na hráče. Příběový quest ono je to umístěno do náhodně vygenerované lokace. Protože nejprve mně poslala do templu, nějaké citadely. Tam jsem došel, ale něco mně tam nečekaně zabilo a neměl jsem uloženo. Navázal jsem na rozhovor v hradě znovu a najednou jsem byl poslán vlkodlaka zabít do nějakého Dungeonu, nikoliv templu. Čili hra místa náhodně generuje i v momentech, kde bych čekal pevně stanovené místo a pevně stanovené prostory, kde se to bude odehrávat, jako to bylo u příběhových dungeonů v Areně.

Tohle byla opravdu poslední kapka, kdy jsem si řekl, že nemá cenu se trápit, mám tuny dalších her, které chci hrát a nemám na ně čas. Představa, že by mně podobné typy trápení čekaly jesště v nekonečných Morrowind, Oblivionu a Skyrimu jsem se rozhodl pověsit opravdu definitivně hlavní hry série The elder Scrolls na hřebík. Pro mně zůstává nejlepší Arena, kterou jsem dohrál s chutí, ta mně navnadila na to, žeté sérii dám šanci, ale nabyl jsem dojmu, že se další díly ubírají ještě horší cestou, než se částečně špatně vydala už Arena.

Dávám tak 80 ku 20, že ten Morrowind psát budeš. U Redguarda ses taky nenápadně vykrucoval, když jsem ti psal, že hraní té hry a ten deník určitě chystáš:-)

Ringo: Ten vlkodlak, to je ten na kterýho Spoiler » tě pošle ta služka Cyndassa z Daggerfallu co má komnatu vedle Mynisery, tedy součást hlavního příběhu? Tak to já měl v pohodě, schválně jsam se teď koukl na screeny, co mám uložený a časy pořízení. Vstup do dungeonu 21:37, zabití vlkodlaka 21:45, takže mi to trvalo 8 minut. Takže tos měl fakt smůlu. To ale nic nemění na tom, že to tak skutečně je, taky jsem vykysl v několika dungeonech na hromadu hodin a složil tam doktorát z navigace.

Hele ale já neřekl, že deník z Morrowindu napíšu, řekl jsem, že si to rozmyslím! Navíc tu Morrowind není, takže by to DJ neměl k čemu připojit... ;D

od odby, kdy jsem kdysi nainstalil tuto hru do compu pod Virtual PC s Win 95 to tam mám stále v záloze, tehdy mně to docela nadchlo atmosférou. Pak jsem na to nějak neměl čas a teď ten deník mně teda přesvědčil, že se k tomu určitě někdy vrátím.

Každopádně přiznávám otevřeně, že Daggerfall jsem po dnešku definitivně vzdal, protože byť se mi líbí grafika, atmosféra i ten RPG systém, tak na náhodně generované dungeony v několika předdefinovaných schématech nemám fakt nervy. Když jsem se ocitnul už po třetí v naprosto stejně strukturovaném dungu nacházajícím se v jiné provincii, došlo mi, že to takhle asi bude až do konce hry. Prostě si budu muse odpustit ty pěkné procházky krásnými městy. Naštvaně jsem s tím seknul, když jsem prošel dle mého každičký kout příběhového dungeonu a přes to jsem nenašel Werewolfa, kterého jsem měl zabít. V mapě jsem se nezorientoval, abych našel njaké místo, které jsem třeba minul. Takžy uninstall, smazání save pozic a bye bye. Z Elder Scrolls půjdu už jen do toho RedGuarda.

Co se týče Morrowindu, na deník se těším, vkládal jsem do té hry velké naděje, že by to mohl být nejlepší z těch moderních dílů, ale už jsem prostě takový, prošel jsem si tuny recenzí a co se člověk nedočte - RPG systém údajně nemá moc vliv na souboje, prostě je úkolem to umlátit a člověk moc nepozná, že má vylepšenou schopnost meče nebo zvýšenou sílu po levelupu. To by mně asi taky iritovalo. Mně v těch The Elder Scrolls navic v těch moderních dílech celkově ty souboje tak nějak nesedí. Trochu si v těch hrách připadám jako Call of Duty ve fantasy prostředí:-)

No a ještě jeden nášup obrázků pro zájemce. A myslím, že to bude stačit. ;-)

1) Schéma parního potrubí v trpasličích dolech. Horní část ukazuje, jak mají být správně pospojovány trubky.

2) Schéma resp. nápověda pro puzzle s obřím mechanickým broukem. Ty kroužky by měly znázorňovat místa, za která je potřeba brouka chytit a dostat ho do jiné polohy. Ale upřímně moudrý jsem z toho nebyl, navíc to schéma uvidíte o pár minut dřív, než samotného brouka. Mohl jsem se sice vrátit, ale radši jsem to zkusil metodou pokus omyl.

3) První setkání s Dramem. Cyrus je za tou modrou koulí, kterou ho Dram omráčil poté, co zlikvidoval Richtonovi stráže (viz mrtvolky na podlaze).

4) Maják v přístavu Saintsport. Ta hnědá stavba vykukující vpravo, je altán s kresbou Lekiho, kterého jsem tak dlouho nemohl najít.

Díky. Tak na ty pravopisný chyby jsem do Firefoxu doinstaloval slovník, takže to zas není až tak moje zásluha. A i tak tam občas něco uteče. Co se týká znalostí světa Elder Scrolls, tak "dokonale" je silné slovo. A myslím, že i Maros to značně přehnal s tím odsunutím Micka do třetí ligy :D Jsem si jistý, že by mě Mick strčil znalostmi do kapsy kdykoliv by se mu zachtělo. Nicméně se tu hezky ukazuje, jak ta znalost toho prostředí z předchozích her, přeci jen obohacuje ten herní zážitek. Přitom se ale samozřejmě nedá říct, že si člověk nemůže zahrát jen jednu hru ze série, aniž by znal ostatní.

No a když chceš nějaký obrázky, tak rád nějaký přidám, mám jich samozřejmě spoustu, i když většina jsou rozhovory kvůli psaní deníku.

1) Zvláštní propast nedaleko cesty ze Stros M'Kai na sever ostrova. Skok dovnitř Cyrus nepřežije, a nejsem si vědom, že by se tam dalo dostat nějak jinak. Jediné co mě napadá, že by to mohlo být někde v gobliních jeskyních, ale netuším kde.

2) Celkový pohled na teleskop v observatoři. Na pravé zdi není ornament,ale skryté pohyblivé schodiště, které začne fungovat, teprve po zprovoznění teleskopu. Objeví se tam jen 3 plošiny, které se střídavě posouvají, a musíte na nich udržovat tempo, jinak spadnete.

3) Zlaté sochy u vstupu do trpasličích dolů

4) Vstupní sál v trpasličích dolech

Tvoje celkove zhodnotenie ma pomerne presvedcilo o tom ze asi niekedy Redguard vazne zahram. Coskoro to iste nebude, ale davam si to do playlistu.

DJ - no vidis to, z Micka sa uz pomaly stava tretotriedny radoby odbornik na svet TES :-0 .

Opat vyborny dennik, vsetka cest k jeho dokonceniu!
Dobre sa mi citalo, zvlast aj preto, ze som na zaciatku s tebou sam kusok Redguarda odohral.
Z dennika mam velmi dobry pocit, dozvedel som sa takouto formou mnozstvo zaujimavych informacii zo sveta Elder Scrolls. Navyse je citit, ze ta to bavilo a ten svet uz takmer dokonale poznas. Taktiez musim pochvalit skvely styl pisania (rozpravania) a k tomu bez gramatickych chyb ;-)

Prekvapeny som aj z vacsiny vybranych obrazkov, fakt sa mi ta grafika paci. Ak mozes urcite este nejake dodaj.

četl, i když ne úplně celý. občas jsem se začetl do nějaké pasáže skoro jako do knížky s tím, že nepůjdu krok po kroku jak jsi to hrál, kdybych to náhodou chtěl hrát, abych z toho i něco měl. Nicméně se přiznám k jedné věci, jsem prakticky rozhodnut nepokračovat v Daggerfallu a trochu jsi mně v otm i ujistil tim sumářem, kde jsi napsal, v čem Daggerfall propadnul. Je to totiž přesně tak. Hra člověka vrací do již projitých dungeonů, které jsou ale opět nezmapovány a po prvním projití je člověk šťasten, že to má za ebou a chtěl by jít někam dále. Na tomhle přesně jsem zamrznul.

Jinak má motivace jít do The elder scrolls byla hlavně u Areny, chtěl jsem se na chvíli vrátit do doby Score 5, z kterého jsem hltal obrázky měst různého počasí a mrazilo mně v zádech. Arenu jsem nadšeně dohrál jedním dechem, i když máš v podstatě pravdu, žej e to 8x to samé. Zjistit kde je další kousek hole, projít prázdný dungeon, sebrat hůl a znova. Hra mi navíc přišla po získání kouzel na paralyzování nepřátel strašně jednoduchá. Přiběhl jsem k normálně neporazitelnému golemovi, paralyzoval a pak jej mlátil magickým mečem bez jediného škrábnutí. Takže se hra ke konci topila v jakémsi stereotypu, ale tak nějak mně to pořád bralo atmosférou.

Morrowind - mám koupeno, láká mně hlavně proto, že byl hodně kritizován a na druhou stranu zase jiní tvrdí, že jde o nejlepší The elder Scrolls, tak uvidím, možná někdy zkusím.

Znovu jsem koupil i Oblivion, to bylo v tom původním nadšení z areny, při jejíž hraní jsem si řekl, že tuhle sérii chci dohrát celou. No, s odstupem času a vyprchání nadšení opět pochybuji a přemýšlím, jestli Oblivion podruhé někomu nestřelím:-) Když si vzpomenu, jak mně to nebavilo....

Skyrim - zatím neláká vůbec.

Takže mám dilema, chtěl jsem si koupit The elder Scrolls kolekci se všemi pěti díly, ale teď si říkám, na co vlastně?:-)

Vím, že Redguard asi nikdy hrát nebudu a tak jsem deník s chutí četl.
Dobrá práce! (Y)
A teď hurá do Morrowindu :-D!

Krátké zhodnocení hry musím začít poděkováním. Nejprve chci poděkovat Mickovi, že několika svými nevinnými poznámkami k předchozím deníkům, ve mě vzbudil zájem o spinoffy Battlespire a Redguard, které jsem měl původně v plánu vynechat a věnovat se jen hlavní sérii. A dále musím poděkovat Mickovi a DJovi za vytvoření funkčního balíčku Redguardu, asi bych to sám nerozchodil.

V Redguardu jsem totiž našel překvapivě drahokam, který mi naprosto sedl. Jestli mám vyzdvihnout jedinou hru z kvarteta Arena, Daggerfall, Battlespire, Redguard, bude to bez váhání Redguard! Milovníky RPG jsem možná teď trochu zaskočil, berte to prosím samozřejmě jako můj osobní pohled na věc, v mém portfóliu mají sice všechny žánry své místo, a nejsem klasický RPGéčkář, dokonce mám v tomhle žánru poměrně zásadní mezery, a ty akce a adventury jsou u mě přece jen o milimetr výše. No a Redguard dokázal namíchat parádní koktejl, akce a dobrého příběhu, který mě ani na chvíli nenudil.

Jinými slovy, Arena u mě selhala v první řadě příběhem, který je jedním velkým klišé až běda a navíc se osmkrát opakuje to samé a nakonec i ty poslední dungeony jsou obří prázdná bludiště, kde člověk dokola podstupuje furt ty samé souboje a hratelnost se mísí s frustrací. Daggerfall má skvělý příběh ale selhal otravnými obřími spletitými dungeony, kde hratelnost totálně zamrzala, a když jsem znovu musel do nějakého bludiště pro questový předmět, často jsem pokračoval ve hře jen s největším sebezapřením. Ano má výborné momenty, to bezpochyby, ale tohle tu hru pro mě strašně sráželo a nedalo se tomu vyhnout (pokud jsem tedy chtěl dokončit hlavní příběh). Battlespire u mě sice v ničem zásadně nehapruje ale taky nijak zvlášť nevyniká, příběh byl akceptovatelný, ale rozhodně mě nebavil tak jako Redguard, hratelnost byla taková vláčnější, a nevyvolal ve mě adrenalinové momenty, jak se to podařilo Redguardu.

V čem je tedy Redguard lepší? Právě v tý kombinaci kvalitního příběhu a zábavné hratelnosti, která mě v podstatě po celou hru neopustila, nenastal stereotyp, nenastala frustrace z toho co mě zas čeká a to je pro mě z hlediska celkového hodnocení zásadní. Výborný akční soubojový systém, který ale není o tom, rychle někde klikat nebo jezdit myší jak blázen. Naopak se musíte naučit trpělivosti, úporné obraně, přesnému postavení vůči soupeři a vyčkávání na příhodný okamžik k protiútoku. Přitom to ale není zas tak složité abyste se ovládání museli dlouho učit. Mockrát mě trpělivost opustila, a jal jsem se soupeře mlátit hlava nehlava, většinou bezúspěšně, naopak jsem schytal nebetyčně zásahů a vyplácal léčivé lektvary. Pak jsem se musel uklidnit a znovu vyčkávat, abych zase za chvíli vybuchl, jak je to možný, že mě ten šmejd zase zasáhl a já jeho ne a ne trefit. Nicméně to nikdy netrvalo tak dlouho, aby mi ten souboj přišel frustrující a samozřejmě čím víc soubojů jsem podstoupil tím snáze mi to šlo. Takže jestli jsem měl na začátku problém zvítězit nad jedním císařským vojákem a říkal si, že to asi nedohraji, na konci mi už ani přesila 3-4 vojáků nedělala problémy. Obtížnost puzzlů mi přišla tak akorát, ano párkrát jsem šáhl po návodu, ale bylo to spíš mou netrpělivostí a vždy to řešení mělo nějakou logiku, nikdy jsem nekroutil hlavou, co to je za nesmysl. Řekl bych, že se Bethesdě podařila i zajímavá kombinace relativně otevřeného světa ve kterém si můžete běhat kam se vám zlíbí, s relativně lineárním příběhem, který ovšem vlastně probíhá v lokacích, kam se z toho otevřeného světa nedostanete dříve, než autoři chtěli. Nicméně mi to nikde nepřišlo nelogické, násilné nebo ujeté, prostě to docela dobře fungovalo. Líbilo se mi také zapojení většiny NPC do příběhu, ve kterém skoro všechny sehrají nějakou úlohu, takže to není tak, že byste se z polovinou z nich nemuseli vůbec bavit. Přišlo mi to velice vyvážené.

Je tedy něco co lze Redguardu vytknout? Já vlastně jediné s čím jsem měl problém byl zvuk. Ne dabing byl velmi dobrý, hudba skvělá, ale technické zpracování trpí nějakým bugem, kdy velmi často zvuk ve hře začne chrčet, jak když máte rozbité repráky. Je to dost nepříjemné a děje se to velmi často. Na stránkách UESP se o tom píše, je to prý chyba hry, a jediné co funguje, je restart hry, což se mi zase leckdy nechtělo, protože ten startovní loading hry, je docela dlouhý. Grafika hry mě osobně nevadila, je to něco na co já moc nehledím. Jo je to rané 3D, zblízka zvláště postavy vypadají dost uboze, ale na druhou stranu v některých lokacích jsem se docela kochal prostředím. Vůbec si netroufnu posuzovat, zda v době vydání byla zastaralá, asi ano, ale to je skutečně věc, která mi je ukradená. Už jsme tu zmiňovali náročnost hry v kombinaci z DOSBOXem, ano cukalo mi to místama jako prase, ale zvykl jsem si na to a ačkoliv jsem z toho měl obavy, jestli to v akčních a zvláště těch skákacích pasážích půjde hrát, kupodivu jsem s tím nakonec takový problém neměl.

Když už jsem zmínil loading hry, zastavím se nakonec ještě u loadingu lokací. Byly trošku delší, ale nic závratného, nicméně jsem se na ně docela těšil. Bethesda totiž udělala krásné loading obrazovky pravděpodobně z artworků z vývoje hry, takže zvlášť u nových lokací jsem se vždycky těšil na nový obrázek. Takže využiji možnost přiložení obrázků a pár jich sem ještě připojím, myslím, že to stojí za to, jako zajímavost. Jinak určitě doporučuji nalistovat manuál ke hře, a to i přesto, že hru nehodláte hrát. Manuál totiž obsahuje první vydání Pocket Guide to the Empire, kde na 46 stranách najdete spoustu informací o světě Elder Scrolls notně přesahující záběr této hry. Velmi doporučuji.

Výběr z loadingových obrazovek:
1) Bratr Nidal a chrám Arkay, vpravo kresba Cyruse
2) Mechanický robot z trpasličích dolů a kresba vstupu do dolů
3) Souboj s obřím goblinem (vlastně i nápověda k tomu, jak se s ním vypořádat)
4) Vlevo Izsara, vpravo pravděpodobně Falicia a pozadí tvoří kresba přístavu Stros M'Kai

Díky za pochvalu. Takže si deník přece jen četl. No je fakt, že to psaní, zabralo stejně času jako samotná hra, ne-li víc. Kdybych ty deníky nepsal, asi jsem se už toulal někde po horách Skyrimu. :D Upřímně řeším dilema, jestli se pustím i do deníku z Morrowindu. To je hra, kvůli který jsem tu pouť světem ELder Scrolls vlastně rozjel, ale fakt nevím jestli na to budu mít dostatek vůle to sepsat. I když na druhou stranu si říkám, že by to byla škoda to neudělat. A když už jsem zvládl Arenu a Daggerfall... No rozhodně do toho nepůjdu hned, takže mám čas o tom ještě nějakou dobu přemýšlet.

nádhera, jako beze srandy, já tě za ty deníky na Bethesdovské hry obivuji. Kéž bych měl tolik času na to je taky dohrát a ještě tak detailně popisovat zážitky z hraní. Já jsem stále utopen někde v Daggerfallu a kdo ví na jak dlouho.

Vzhledem k tomu, že jsem měl za sebou již několik pokusů o projití paláce, věděl jsem, že strážemi na nádvoří není nutné se zabývat, a vběhl jsem rovnou do dveří po pravé straně. Zde na mě čekali další tři vojáci a další přicházeli. Bylo potřeba dobře manévrovat. Vojáci sice na mě nešli najednou, ale pokud zůstanete na místě, tak se vás snaží pomalu obklíčit. Je tedy potřeba pořád ustupovat a mít tak celou skupinu pokud možno v zorném úhlu, přitom se samozřejmě trpělivě bránit a čekat na správnou chvíli k protiútoku. Když jsem se zbavil vojáků, nalezl jsem zde hromadu letáků, na kterých byla vypsána odměna 100 zlatých za informaci vedoucí k mému dopadení. Moc si mě tedy necení. Vedle se válel plán přestavby paláce, na kterém byla nakreslena věž a místo ovládání výtahu ke vzducholodi. Moudrý jsem z toho moc nebyl. Ale časem se to osvětlilo.

Přes několik místností a chodeb jsem se dostal až do palácové kuchyně. Zde byly dveře do trůnního sálu, ale byly zamčené. Nicméně vedle byl krb, ve kterém visel řetěz z komína. Bohužel v krbu hořel oheň. V horní části kuchyně jsem našel kýbl, natočil do něj ze sudu vodu a uhasil oheň. Pak jsem vyšplhal komínem o patro výš a dostal se tak do trůnního sálu. Všechny dveře zde byly ovšem zamčené. Nicméně ze schodů se dalo vyskočit na velký lustr, a přes další lustry se dostat až na druhou stranu, kde byl na balkóně umístěn trůn. V místnosti za trůnem jsem našel klíč, který mi odemkl všechny dveře. V nich jsem našel pár elixírů, ale jinak nic. Vrátil jsem se (teď už dveřmi) do kuchyně a zkusil druhou chodbu která odsud vedla do věže. Uprostřed věže, byl (kromě dalších stráží) výtah, kterým jsem vyjel nahoru. Zde bylo ovládání k výtahu vedoucímu ke vzducholodi, spustil jsem si tedy výtah dolů. Abych se ale do něj dostal, musel jsem ven z paláce. Sjel jsem tedy zpátky do přízemí věže, vrátil se do trůnního sálu a z balkónu se spustil na nádvoří. Zde na mě čekalo avizovaných sedm stráží, které jsem na začátku vynechal. Jak to s nimi dopadlo se můžete podívat na druhém obrázku. S pomocí nalezeného klíče, jsem odemkl bránu vedoucí k výtahu a vyjel jsem nahoru ke vzducholodi.

Zde na mě čekal Dram. Byl to můj druhý souboj s tímhle týpkem a byl pěkně tuhý. Dram byl nesmírně rychlý, takže i když jsem se snažil trpělivě vyčkávat a sledovat jeho pohyby, a zkoušet okamžitý protiútok, stejně ho vždy vykryl. Ačkoliv díky princově meči který jsem teď používal, bylo na zabití potřeba méně zásahů, než dřív, přesto mi tento souboj dal zabrat. Dokonce tak, že když se mi ho konečně podařilo zlikvidovat, respektive vzal do zaječích a teleportoval se neznámo kam, zbyl mi po vyléčení zranění jeden jediný léčivý lektvar.

Seskočil jsem z mola na ocas vzducholodi, načež molo se zřítilo. O patro výše na palubě mě čekal guvernér Richton. A jakmile jsem se začal sápat nahoru k němu, tasil meč, na nic nečekal a zaútočil. Jestli jsem měl problém v souboji s Dramem, tak tady jsem dlouho vůbec nevěděl jak na něj. Tlusťoch to s mečem očividně uměl. Každou chvíli jsem schytával zásah, a naopak se mi vůbec nedařilo dostat se mu na kůži. Až po dlouhé době jsem vypozoroval, že na něho platí zvýšený pohyb a poskakování kolem něj dokola. A čas od času se mi podařilo uskočit ve chvíli kdy Richton zahájil kombo výpad, tím se ke mně dostal bokem a já měl možnost zasáhnout. Zhluboka jsem si oddechl, když jsem ho udolal. Tím se spustilo závěrečné outro

Ne Richton ještě nebyl po smrti, Cyrus mu jen vyrazil zbraň z ruky. Richton ocenil Cyrusovo šermířské umění, a poznamenal, že bude prvním admirálem, který se vzdá v takové výšce. Na to Cyrus poznamenal, že se vzdáváním ať nepočítá. Že zde jen zemře. Richton se odvolával na pravidla boje, Cyrus mu odvětil, že mu na ně kašle, nicméně Richton se k němu troufale otočil zády, s tím, že Cyrus není typ muže, který zabíjí bezbranné. A jak tak žvatlal, najednou se za Cyrusovými zády objevil Dram a přiložil mu dýku k šíji. Cyrus byl donucen odhodit meč a zeptal se, jak že zní ta pravidla boje. Richton se ale pousmál, že ta pravidla se týkají jen gentlemanů, ale on rebel a zrádce si zaslouží jen popravu. Cyrus odpověděl, ať to tedy udělá rychle, protože to bude ta jednodušší část, horší pro ně bude zastavit tu revoluci, která se už v přístavu rozpoutala v plné síle. A jako třešničku na dortu mu Cyrus oznámil, že Richton nikdy nezabil prince A'tora, princ totiž žije. V tu chvíli se vznesl A'torův meč a bez váhání probodl guvernéra. Cyrus se rychle uvolnil ze sevření překvapeného Drama, kterého vzápětí meč rozetnul vedví. Cyrus rychle sebral Dramův nůž a dřív než ho stráže stačili napadnout, zapíchl ho do pláště vzducholodi a pověsil se na něj a vlastní vahou rozřízl plášť, načež vzducholoď explodovala. Cyrusův pád naštěstí zmírnily vlajky, kterých se před dopadem zachytil. Vzducholoď se zřítila do přístavu a Stros M'Kai byl konečně osvobozen.

Střihem se dostáváme o několik dní nebo týdnů později. Cyrus se potkává s Iszarou v trůním sále paláce. Ano je to Iszara, kdo se stal novou princeznou Stros M'Kai. Iszara chystá oslavy vítězství, ale Cyrus se chce rozloučit. Na oslavu dokonce přijede i Baron Volag, který opustil svůj úkryt a na cestě sem je i samotný císař Tiber Septim. Chtějí zde spolu uzavřít mírovou smlouvu. Iszara tvrdí, že je lepší ukončit válku a stát se spojenci, než zůstat nepřátelé. Cyrus politice ale nikdy nerozuměl.

Tím končí příběh Cyruse a Iszary, ale nekončí příběhy z prastarých svitků. Takže někdy příště třeba zase nashledanou.

Obrázek
1) Wanted!!!
2) Šestý se mi do záběru nevešel, a sedmého jsem nechal na živu.
3) Cyrus a Richton na palubě vzducholodi
4) Cyrus má na kahánku

Po opuštění katakomb se spustí krátká scénka, ve které je Richton informován, že drak byl zabit. Ačkoliv stráže neví, kdo to udělal, Richton si je jistý, že to byl Cyrus. A Dram dovozuje, že ukradl soulgem. Richton se na Drama zlobí, proč ho vlastně platí, slíbil, že se o Cyruse postará, a zatím jim vytváří jeden problém za druhým. Místo aby se soustředili na upevnění císařské vlády nad provincií, tak furt honí nějakého piráta. Dram ale přinesl i jednu dobrou zprávu, sledoval totiž Cyruse do tajného úkrytu Restless League. Příprava mu sice zabere nějakou dobu, ale pak s touhle bandou pirátů skončí jednou provždy. To Richtonovi stačí, aby uznal, že Dramovi služby jsou přece jen pro něj užitečné.

Zatím Cyrus splnil ten těžší úkol, tedy získat soulgem. Teď musí ještě sehnat někoho, kdo dokáže zvládnout oživovací kouzlo. To ale už je hračka, protože Cyrus už přece mluvil s čarodějkou Saban a ta mu potvrdila, že takové kouzlo dokáže. K Yakudanům to nebylo daleko a tak jsem se tam hned vydal. Saban se zeptala jestli mám i tělo. Cyrus odpověděl, že je v chrámu Arkay a že jí tam dostane. Coyla ale pověřil jiným úkolem. Když spolu totiž mluvili poprvé, Coyle se Cyrusovi svěřil, že by se chtěl stát členem Restless League, ačkoliv se mu kvůli tomu jeho starší bratr posmíval. Cyrus mu teď jeho přání může splnit. Bude to tedy Coyle, kdo přivolá signálem z majáku piráty na pomoc. Revoluce začíná!

Spouští se nám další filmová scéna, ve které Cyrus doprovází Saban do chrámu Arkay, společně s bratrem Nidalem pak odkrývají desku oltáře, pod níž se nachází tělo prince A'tora. Zatímco Saban se začne připravovat na složitý rituál, k pobřeží Stros M'kai připlouvají lodě Restless League. Piráti přepadávají stráže v Stros M'Kai a připojují se k ostatním v chrámu Arkay, právě ve chvíli kdy Saban přebírá od Cyruse soulgem a prsten Archmága Voa, aby provedla oživení prince. Něco se ovšem nepovede. Saban tomu nerozumí, ale kouzlo nefungovalo. Basil začne panikařit, ale když se se Cyrusem přiblíží k hrobu, vyšlehne oslnivý záblesk z princova meče. Duše prince se nevrátila do těla ale do jeho meče. Saban to nedokáže vysvětlit. Basilovi to je ale jedno, bez prince to vzdává, a chce se rychle vytratit. Ale Cyrus pozvedne princův meč a promluví k pirátům, pronese plamennou, hrdinskou, americkou, holywoodskou řeč, za kterou by si zasloužil Oscara. (Ne nechci si z toho utahovat, jen chci vyjádřit svůj pocit, že to tady podle mě trochu přehnali a připadalo mi to trapné...) A samozřejmě na konci jeho řeči všichni jásají a jsou ochotni s ním jít až do pekla. Basil žádá o rozkazy a Cyrus je posílá do přístavu, aby zlikvidovali všechny císařské lodě. Sám se postará o guvernéra. Scéna končí ve chvíli, kdy Cyrus za pomoci meče vstupuje zadním vchodem do paláce. Mimochodem když oběhnete palác, ten vchod tam skutečně je, jen se samozřejmě nedá otevřít.

Následuje další cutscéna, v ní se ocitáme na střeše paláce, kde je ukotvena ta tajemná vzducholoď. Císařský voják zrovna podává hlášení Dramovi. Útok může začít, všichni muži jsou na palubě. Dram se chystá zaútočit na úkryt Restless League. V tom se z přístavu ozve výbuch, Basilovi muži začali plnit svůj úkol. Dram rychle pochopí, že Cyrus je v paláci a spěchá za guvernérem. Guvernér je už informován, že město je vzhůru nohama. Richton rozkazuje vojákům, aby zlikvidovali Cyruse a jejich vzpoura se sesype jak domeček z karet. Dram hlásí, že vzducholoď je připravena, jestli má zahájit útok na Restless League. Richton ovšem rozkazuje, ať na to zapomene, že je potřeba se evakuovat. Dram tomu nerozumí, ale Richtonovi je jasné, že je to Restless League, kdo likviduje jejich lodě v přístavu, je potřeba vzít vzducholoď a zmizet. Ostrova je možné se vzdát. Redguardi zde budou sice ještě chvíli svobodní, ale Richton se jednou vrátí v čele své flotily a císařské armády.

Konečně se vracíme zase do hry a ocitáme se na palácovém nádvoří, kde se pohybuje asi sedm stráží. Bohužel jsem udělal jednu vážnou chybu, protože po likvidaci draka a opuštění katakomb jsem si nedošel doplnit zásoby lektvarů a samozřejmě v katakombách jsem jich dost použil. Nenapadlo mě, že hra se přeruší u Yakudanů, a pak začne až přímo v paláci, aniž bych měl možnost si lektvary v magické gildě doplnit. Ne že bych vyplýtval všechny, ale rozhodně jsem neměl plnou zásobu. Bohužel stráží tu bylo tolik, že po několika pokusech jsem zjistil, že to takhle nepůjde a těžko hru dohraji. Musel jsem tedy loadovat a než jsem znovu došel k Yakudanům vrátil jsem se do magické gildy doplnit zásoby.

Píši o tom ještě z jednoho důvodu, dosud jsem se totiž nezmínil o jednom způsobu dopravy ve hře, který jsem právě teď využil. Na šesti místech ostrova jsou totiž rozmístěny takové zvláštní zařízení, něco jako teleporty. Abyste je ale mohli použít, musíte si u Gerricka zakoupit pírko vzácného ptáka Canah. Na podstavci jsou namalovány rysky, které by měly značit směr k dalšímu teleportu a tvoří tak jakousi dopravní síť po ostrově. Bohužel zrovna tohle moc nefunguje a několikrát jsem byl přesunut někam úplně jinam, než jsem chtěl. Nesmím ale zapomenout na to nejdůležitější, nejedná se totiž o teleporty, ale položením pírka na podstavec, se Cyrus promění v ptáka Canah a odletí přímo k dalšímu transportnímu místu. Takové zvláštní redguardské aerotaxi.

Obrázky
1) Tělo prince A'tora
2) Cyrusova plamenná řeč
3) Richton vysvětluje Dramovi co se vlastně děje.
4) Cestování v podobě ptáka Canah

Po úspěšném vyřešení Clavicusovy hádanky se spustí relativně dlouhý filmeček. V něm se Cyrus teleportuje zpět do N'Gastovy věže a vrátí Iszaře její duši. Jakmile Iszara přijde k sobě, začne panikařit, a rozhodne se vrátit k Restless League. Cestou do úkrytu Restless League proběhne první nepříjemný rozhovor mezi Iszarou a Cyrusem. Iszara mu nedůvěřuje, myslí si, že zase uteče před zodpovědností jako tehdy, když zabil jejího manžela. Scéna pak pokračuje v Restless League. Basil je naštvaný na Iszaru, že ztratila soulgem, ta mu zase vytýká nečinnost a dlouhé zbytečné skrývání. Do toho vstoupí Cyrus s tím, že ví kde je soulgem a přizná, že ho sám donesl Richtonovi. Ale nabízí se, že ho získá zpět. Basil mu odmítá pomoct, prý nenasadí muže na jistou smrt. Soulgem je určitě v pokladnici kterou hlídá drak. Iszara věnuje Cyrusovi klíč od pokladnice, vzhledem k tomu, že byla milenkou prince A'tora, měla do pokladnice přístup. Cyrus chce ujištění, zda přijdou princi na pomoc ve chvíli, kdy získá soulgem a čaroděje, který zvládne oživovací kouzlo. Basil nakonec souhlasí, že pokud to zvládne, může počítat s jejich podporou. Jakmile vyšle signál, sejdou se v chrámu Arkay, kde leží A'torovo tělo. Iszara pak doprovází Cyruse zpět na pevninu. Iszara mu znovu vyčítá, zabití manžela a následný útěk, ale nakonec mu odpouští, věří mu, ale jestli jí prý tentokrát znovu zklame a zmizí, najde si ho třeba v pekle. Cyrus přísáhá, že splní co slíbil.

Vybavil jsem se tedy v přístavu lektvary a vydal jsem se zpět do katakomb. Iszařin klíč pasoval do zámku dveří, které jsem při minulé návštěvě nedokázal odemknout. Ale do pokladnice to byla ještě dlouhá cesta. Nejprve jsem musel zlikvidovat skupinu stráží. Pak jsem musel najít kamennou destičku ve tvaru ruky, kterou jsem musel vložit do otvíracího mechanismu, abych si otevřel dveře do další části. Následovaly tunely plné pastí, které bylo potřeba rychle proběhnout, jinak ostré kotouče ukončily Cyrusův život. Abych otevřel další dveře, musel jsem získat stříbrný klíč. Ten byl ukrytý na konci dlouhé chodby, ve které jsem nejprve musel přeskákat několik lávových propastí. Pak jsem se s pomocí třech závaží, musel dostat přes zrádnou chodbu pohyblivých dlaždic, kde nejméně dvě sousední dlaždice musely být neustále zatížené. A samozřejmě s klíčem pak stejnou trasou zpět. Skrz další chodbu s kotoučovými pastmi jsem se dostal do obřího kruhového sálu o několika patrech. V každém ochozu byl někde průchod, kterým se dalo dostat o patro níž. Jenže uvnitř chodeb byly přepážky, které bránily dostat se dál. Aktivací ovládacího panelu začaly jednotlivé ochozy rotovat střídavě proti sobě, tedy první doleva, druhý doprava, třetí doleva atd. Ale dostat se až dolů nebylo vůbec jednoduché. Nešlo jen o to dostat se k průchodu, ale musel jsem se vyhýbat i spoustě pohybujících se obřích čepelí kde sebemenší kontakt znamenal smrt. Někdy jsem se musel uchýlit do výklenku, abych se dostal mezi dvě přepážky, kam se jinak nebylo možné dostat. V jiném patře jsem zas musel nejprve najít páku, abych si s ní otevřel průchod a pak se zase v rotující chodbě plné pastí vracet zpět. Byl jsem rád, když jsem tohle monstrózní puzzle měl za sebou.

Pak už jsem se dostal do pokladnice, ale jak správně předpokládali v Restless League, pokladnici hlídal drak, u jehož nohou se na podstavci skvěl Cyrusovi známý amulet! Drak začal rozhovor zdánlivě noblesně a představil se jako Nafaalilargus. Když ho ovšem Cyrus nazval Richtonovým mazlíkem, noblesa se vytratila. Drak rozhodně nebyl potěšen, že musí snášet společnost guvernéra, ale protože je hrdým a věrným vojákem Tibera Septima, plní jeho rozkazy. Cyrus neotálel a rovnou spustil, že drak má něco co chce. Ani drak se odpovědi nevyhýbal, a sdělil Cyrusovi, že se o svůj poklad dělit nehodlá. Nicméně se zeptal co mu Cyrus nabídne za soulgem s duší prince A'tora. Cyrus mu nabídl, že mu na hrob nechá vyrýt jeho jméno. Tím samozřejmě veškerá konverzace skončila, protože drak na to odpověděl jedním ohnivým plivancem, který zažehl požár nedaleko Cyruse a snesl se dolů aby zaútočil. Souboj s drakem nebyl nakonec tak těžký jak jsem očekával, i když samozřejmě bylo potřeba najít způsob jak na něj. Každopádně pokud jsem se držel těsně u jeho nohou, byl jsem relativně v bezpečí, protože tam na mě drak neútočil. Finta spočívala v nažhavení meče v ohni který drak zažehl těsně před soubojem. To bylo asi ten nejnebezpečnější okamžik, protože jsem musel opustit úkryt pod drakovým břichem. S nažhaveným mečem se stačilo vrátit zpět pod břicho a draka seknout. Toto jsem zopakoval asi třikrát a bylo po drakovi. Z obřích hromad peněz jsem si mohl nabrat kolik jsem unesl, což bylo 500 zlaťáků, a samozřejmě jsem nezapomněl na amulet. Ven jsem se dostal obřími vraty. Ano to byla ty vrata na severovýchodě ostrova, která jsem na začátku považoval za vstup do trpasličích dolů.

Obrázek:
1) Hádka v úkrytu Restless League
2) Dlaždice ve tvaru ruky vložená do ovládacího panelu
3) Sestup skrz rotující ochozy
4) Drak Nafaalilargus

N'Gasta mě očekával, protože jakmile jsem se přiblížil k jeho věži ozval se jeho hlas, který mě zval dále, protože má to co hledám. V přízemí věže na mě ovšem čekaly dvě démonické potvory, se kterýma jsem toho mečem moc nezmohl. Nicméně uprostřed místnosti se nacházel fialový kráter s nějakou nevábnou tekutinou. Šikovným manévrováním kolem kráteru se mi snadno podařilo démony dostat dovnitř a to byla jejich smrt. Dále se tu ještě nacházely dvě místnosti. V jedné byl jakýsi pitevní stůl, kde probíhaly nějaké temné nekromancerské pokusy. Ve druhé bylo ohniště s velkým kotlem plným neznámého elixíru, a podél stěn regály s knihami a baňkami. Z centrální místnosti pak vedl ochoz spirálovitě do horního patra věže. Problém ovšem byl ten, že kus ochozu byl zřícen a zbytek byl už tak vysoko, že tam Cyrus nedoskočil. Při prohledávání místností jsem našel zkumavku, kterou jsem naplnil elixírem. Když jsem elixír nalil do kráteru, začalo to v něm vřít a po pár vteřinách došlo k malému výbuchu. Postup jsem zopakoval a ve chvíli výbuchu jsem do kráteru skočil. Tlaková vlna vynesla Cyruse na ochoz a mohl pokračovat dál.

Nahoře jsem vstoupil do N'Gastovy pracovny. N'Gasta tu nebyl, za to tu byla Iszara. Konečně jsem jí našel! Bohužel to nebylo shledání šťastné. Iszara sice byla živá, ale nic nevnímala, její pohled byl prázdný a nekomunikovala. V tom se v místnosti zjevil N'Gasta a jízlivě Cyrusovi oznámil, že Iszara dala za určitou službu do zástavy svou duši. To co vidí je jen její tělo, a protože N'Gasta pro její duši neměl žádné využití, věnoval jí svému pánovi daedrickému Lordovi Clavicusovi Vilemu. N'Gasta se pochechtával, jak nad Iszarou vyzrál, když ho před třemi měsíci přišla prosit, aby oživil prince A'tora a přinesla i jeho soulgem. N'Gasta jí sice slíbil, že tak učiní, ale výměnou za její duši. Pak Cyrusovi pobaveně přiznal, že prince samozřejmě neoživil, protože Iszaře neřekl, kdy tak učiní,takže má na to celou věčnost. Princova duše je stále uvnitř soulgemu, který je nyní součástí amuletu. Přesně toho amuletu, který Cyrus sám doručil guvernérovi Richtonovi.

Cyrus začal N'Gastovi vyhrožovat, ať okamžitě osvobodí Iszaru, ten mu ale odvětil, že to není možné, její duše je v jiné dimenzi, tam kde sídlí lord Clavicus Vile. Navíc si z jeho hrozeb pranic nedělal. Stalo se, co se stát muselo - došlo k souboji. Zde je potřeba mít připravenou Lillandrilinu baňku. N'Gasta samozřejmě útočí kouzly, pokud máme baňku aktivní, tak se jich nemusíme bát, za předpokladu, že jsme k N'Gastovi čelem. Nekromancer se ale po každém seslání kouzla teleportuje, nicméně opakuje stále tři pozice, takže se dá snadno dopředu předvídat, kde bude příště. Pokud se Cyrusovi podaří chytit kouzlo do baňky, okamžitě je odráží zpět. Je tedy potřeba být natočen čelem přesně k N'Gastovi, aby ho odražené kouzlo zasáhlo. Po asi pěti zásazích je s N'Gastou konec.

Aby Cyrus zachránil Iszaru, bylo potřeba dostat se do dimenze Clavicuse Vileho. Na podlaze N'Gastovy pracovny byl velký rudý ornament a ve stojanu byla kniha, otevřena na stránce se zaklínadlem. Regály byly plné elixírů a různých magických ingrediencí. Přišel jsem sice na to, že text knihy je nápovědou k tomu, jaké ingredience namíchat, ale na konkrétní řešení jsem nepřišel. Podle návodu jsem tedy smíchal všechny potřebné elixíry, jeden po druhém ve správném pořadí nalil na ornament na podlaze, až se vytvořil portál. Ten mě teleportoval do jiné dimenze, zdánlivě malebného světa s potůčkem a chaloupkou, kde si na vysokém dřevěném trůnu lebedil ďáblík Clavicus a vedle něj postával obří pes.

Clavicus Vile byl povýšený, ostatně jako všechny daedry, pobavený Cyrusovým vyhrožováním ale zároveň znuděný nekonečným životem. Vysmíval se Cyrusovi, co jako má v plánu mu udělat, zvlášť v jeho vlastním světě, kde se nestane nic, aniž by si to on sám přál. Kdyby chtěl, může Cyruse zlikvidovat mrknutím oka, jenže Clavicus se nudil a jeho návštěva ho z nudy vytrhla. N'Gasta ho prý uměl pobavit, ale teď ho Cyrus zlikvidoval, takže Clavicus vkládá velké naděje do něj. Clavicus Cyruse pěkně psychicky potrápil v hříchu z mládí, kdy zabil Iszařina manžela. Nakonec ale Cyrus tuhle debatu utnul a zeptal se Vileho co tedy vlastně chce. Ten odvětil, že N'Gasta měl pro něj vždy nějaký dárek, to že by ho potěšilo. Tak mu Cyrus věnoval Lillandrilinu baňku. Clavicus jí s potěšením přijal, ale k vydání Iszařiny duše se neměl, on přece nic nenabídl, a navíc to byl dárek, ne obchod. Znovu se tedy Cyrus zeptal co tedy chce, a Clavicus odvětil, ať nato přijde sám. Načež Cyrus navrhl, že když se tak nudí, nechť si o Iszařinu duši zahrají nějakou hru, a aby hra byla vyrovnaná, Cyrus nabídl jako výhru svou vlastní duši. To nakonec Clavicus přijal a dal Cyrusovi hádanku.

"Dvoje dveře. Jedny vedou ke ztrátě Cyrusovy duše, ty druhé k získáni duše jeho sestry. Dva strážci. Jeden vždy lže, ten druhý vždy mluví pravdu. Smíš jen jednomu strážci položit jen jedinou otázku! Vyber si své dveře a vybírej chytře."

Při oslovení stráže se v nabídce objeví 12 otázek. Ale jen jedna vede k vyřešení hádanky. Myslím, že hádanka to není neznámá, takže jí ponechám bez správného řešení. A gratuluji každému, kdo na tu správnou otázku přijde (aniž by u toho musel googlit!) ;-)

Clavicus nedělal potíže a věnoval Cyrusovi nádobku s Iszařinou duší. Nicméně ho upozornil, že hraní her s ním, je jako dýchání. Jednou se nadechneš a už nemůžeš přestat. Takže mu popřál hodně štěstí, než se zase znovu setkají...

Obrázky:
1) Démoni v přízemí N'Gastovy věže, v pozadí fialový kráter.
2) Cyrus brání Iszaru před N'gastovými kouzly s pomocí Lillandriliny baňky.
3) Malebný domov Clavicuse Vileho
4) Clavicusova hádanka

Když jsem se dostal z vězení byla již noc. Samozřejmě jsem neodešel hlavním vchodem, ale dostal jsem se na střechu. Ale i střechy byly dobře střeženy. Skákal jsem z jednoho domu na druhý a na každé druhé střeše jsem svedl souboj se strážemi. Pohyboval jsem se nad starou čtvrtí zničenou při bitvě. Z jednoho domu bylo dobře vidět na zadní trakt Richtonova paláce a k mému překvapení tam byla vidět ukotvená vzducholoď, kterou jsem zahlédl při průzkumu trpasličích vykopávek. Po střechách jsem obešel skoro celou čtvrť, až jsem se konečně dostal k jednomu poničenému domu, z něhož se dalo bezpečně slézt dolů. V rozvalinách jsem našel dost zlata, ale brána zpět do města se mi otevřít nepodařila. Nakonec jsem nenašel jinou cestu, než skočit do vody a plavat podél pobřeží až do místa, kudy se dalo dostat zpět na pevninu.

Znovu jsem vyrazil do magické gildy, abych po těžkých soubojích doplnil zásoby lektvarů. Pokud je Iszara u N'gasty, rozhodně mi jí nevydá dobrovolně, takže mě čekalo obnovení pátrání po Lillandrilině baňce, abych měl proti nekromancerovi obranu. Měl jsem nyní všechny potřebné mapy, chyběla mi jediná věc. Kde je ten zpropadený Leki, od kterého mám začít hledat? Ačkoliv jsem byl na tom místě několikrát, teprve díky návodu jsem Lekiho našel. Nebyl to ani pomník, ani socha, ale obraz namalovaný zevnitř na střeše centrálního altánu v přístavu Saintsport, samozřejmě shodný s obrazem v knize o redguardské historii. Těžko bych to bez návodu našel. Myslel jsem si, že to teď už bude hračka, ale nebyla. Problém ale byl teď spíše v samotné hře, za prvé mi kolísající FPS dělalo problémy s počítáním kroků a hlavně naprosto nepřesný kompas způsobil na větší vzdálenost nezanedbatelnou odchylku od správného směru. Po několika neúspěšných pokusech jsem znovu šáhl po návodu, protože bych to správné místo mohl skutečně hledat do soudného dne. Nakonec jsem tedy naprosto nesportovně našel dlouho ztracený kouzelný artefakt Lillandrilinu baňku, která absorbuje veškerou magii.

Než jsem se vypravil za N'gastou udělal jsem ještě krátkou odbočku k Yakudanům, abych se čarodějky Saban zeptal, co ví o soulgemech. Sdělila mi několik základních informací, ale tou nejdůležitější bylo to, že Saban je dostatečně silnou čarodějkou na to, aby zvládla oživující kouzlo. Takže N'gastu nebudeme potřebovat. Teď jen doufat, že Iszara je v pořádku a má u sebe soulgem, i když se o tom dalo silně pochybovat. Nechal jsem se tedy znovu převést na N'gastův ostrov, nevšímal si jeho armády zombií a dorazil přímo k jeho věži.

Obrázky:
1) Noční pohled ze střechy věznice
2) Dlouho hledaný Leki
3) Lillandrilina baňka
4) Věž nekromancera N'gasty

Vrátil jsme se do Stros M'Kai a přemýšlel kde pokračovat s pátráním po Iszaře. Logické se zdálo zajít za Nidalem do chrámu Arkay a probrat s ním novinky, co jsem se dozvěděl. Nidal mě ujistil, že nevěděl o tom, že duše prince A'tora byla ukryta v soulgemu, a tím pádem je jasné proč se Kithral a Iszara snažili získat prsten. Chtěli prince A'tora oživit. Kde ale hledat Iszaru mi neporadil.

Pomoc jsem překvapivě získal v magické gildě, kam jsem vlastně šel původně nakoupit lektvary a přitom jsem zjistil, že v nabídce rozhovoru s Faliciou je nové vlákno týkající se soulgemu. Falicia po chvilce váhání přiznala, že Iszara přišla do magické gildy hledat pomoc. Neřekla mi o tom dřív, protože Archmág Jaganvir jim o tom zakázal mluvit v obavě před císařskou odplatou. Iszara prý naprosto neústupně trvala na tom, že musí mluvit s někým z horní lóže. Obávala se pronásledování a chtěla oživit prince co nejrychleji. Ale protože byl Archmág Voa zabit v bitvě, nebyl v gildě nikdo s dostatečnou silou, kdo by takové kouzlo provedl. Jeden z čarodějů jménem Joto se nakonec rozhodl, že se pokusí Iszaře pomoci najít jiný způsob, jak prince oživit. Strávili tu mnoho dní a nocí nad svitky a knihami ale jednoho dne se u Jaganvira objevil temný elf Dram. A druhého dne odvlekli Jota do vězení a obvinili ho ze zrady proti císařství. Co se stalo s Iszarou, to Falicia nevěděla. Snad jedině Joto by mi mohl říct, kde jí hledat. V tu chvíli se ovšem na scéně objevil Jaganvir, sepsul Falicii, že chce přivést celou gildu do vězení, a že se postará o to, aby se o tom nikdo nedozvěděl. Což hned dokázal kouzlem, kterým proměnil Cyruse ve skřítka!

Proměna ve skřítka měla tu zásadní nevýhodu, že jsem se s nikým nedomluvil. Ale jednu výhodu to mělo, snadno jsem se dostal do vězení bez pozornosti stráží malým otvorem vedle hlavních dveří. Po chvilce pátrání jsem našel v jedné cele čaroděje Jota. Nastal ovšem problém jak se s ním domluvit. Ne že by skřítek nemohl vůbec mluvit, ale po zvolení příslušného tématu rozhovoru, vydal jen nesrozumitelné většinou jednoslabičné skřeky. Nebudu skrývat, že i tentokrát jsem si pro řešení musel najít návod. Vtip byl v tom, že jsem musel vypozorovat jaké skřeky na jaké téma skřítek vykřikne a poskládat témata tak za sebou, aby skřeky vydaly potřebné slovo, kterému by Joto rozuměl. Jinými slovy musel jsem poskládat větu "CHAA" "ENG" "MEE" "BEK" = "Change me back". V tu chvíli to Jotovi docvaklo, označil to za oblíbený Jaganvirův trik a proměnil skřítka zpět v Cyruse.

Jakmile se Cyrus představil, Joto hned věděl o koho se jedná a neváhal mu pomoci, zvlášť, když Cyrus slíbil, že ho dostane z vězení. Joto se domníval, že Iszaru má ve své moci nekromancer N'Gasta. Iszara chtěla oživit prince, ale Joto jí nemohl pomoci a ani nikdo z gildy neměl dostatečnou moc na takové kouzlo. Jediným čarodějem, který by něco takového dokázal je podle Jota právě nekromancer. Cyrus málem omdlel, když slyšel, že Joto poslal Iszaru za N'gastou, ale Joto vše rychle vysvětlil. Varoval jí, že N'gastovi nemůže věřit, že je to starý zlý zloděj duší. Jota tedy napadla možnost, jak se N'gastovi ubránit: najít Lillandrilinu baňku! Ale byl to těžký úkol, po dlouhé době našli jen jednu část mapy, ale Iszara nejspíš nevydržela a vydala se za N'gastou bez ochrany. Ale Joto pokračoval v hledání a našel druhou část mapy, jenže než to stačil Iszaře říct, zmizela a pak se objevily císařské stráže a on skončil ve vězení. Nicméně se mu podařilo mapu skrýt před strážemi a měl jí stále u sebe. Ve chvíli kdy Joto předal mapu Cyrusovi objevil se ve věznici Dram. A rychlou střelou ukončil Jotův život.

Cyruse čekal velmi těžký souboj proti morrowindskému zabijákovi. Zasáhnout Drama byl velmi obtížný úkol, jeho útoky se mi sice díky autodefend módu dařily celkem úspěšně vykrývat, ale nedařilo se mi přijít na správný okamžik úspěšného protiútoku, Dram byl pekelně rychlý. Naopak jakékoliv zaváhání trestal zásahem, léčivé lektvary do mě tekly proudem. Nakonec se mi až po několikátém pokusu podařilo víceméně náhodou uštědřit Dramovi zhruba 5 zásahů, po nichž to vzdal a zmizel.

Obrázky:
1) Archmág Jaganvir
2) Skřítek Cyrus
3) Čaroděj Joto
4) Souboj se zabijákem Dramem

Dopluli jsme do tajného přístavu uvnitř obrovské jeskyně, úkrytu Restless League. Přístav nebyl nijak rozsáhlý v podstatě ho tvořila jedna ulička chatrčí a na každém konci molo. Piráti se se mnou moc nebavili, jedinou informaci, kterou mi byli ochotni poskytnout, bylo to, že jejich šéfa Basila najdu u západního mola. Vyrazil jsem tedy tím směrem. Basila jsem našel ve společnosti jednoho hromotluka, který vůči Cyrusovi projevoval nejenom nepřátelství ale přímo nenávist.

Vzápětí se ukázal důvod, dotyčný pirát jménem Vander totiž velel lodi, která Cyruse přepadla při příjezdu do Stros M'Kai a odnesla si potupnou porážku. Vander samozřejmě toužil po pomstě, ale šéfem tu byl Basil. Z naší divoké konverzace, přerušované Vanderovými pokusy vyvolat rvačku jsem se dozvěděl, že Iszara zde není, prý tu sice byla ale zmizela. Basil se domníval, že přináším od ní zprávu, ale když zjistil, že ne, pustil Vandera do souboje. Souboj je to pěkně tuhý a několikrát jsem ho musel opakovat, než se mi podařilo vyhrát (ale nezabít ho). Záhy jsem ovšem zjistil, že souboj je obtížný záměrně.

Po souboji jsem totiž dostal od Basila obvaz, s jehož pomocí jsem vyléčil svá zranění. (Druhý je možné dostat ještě od Vandera). Tím, že jsem Vandera nechal naživu, jsem přece jen získal kousek Basilovy důvěry a uznal, že jsem Iszaře trochu podobný. Basil mi tedy dal klíč od Iszařiny chatrče, prý ji už prohledali, ale nenašli nic kromě jejího deníku, který se jim ovšem nepodařilo otevřít. Pokud zjistím, co je v deníku a sdělím to Basilovi, on mi prý na oplátku poví vše, co ví o jejím zmizení.

Nevěděl jsem, která chatrč je Iszary, takže jsem musel zkoušet klíč do každých dveří. Samozřejmě se nacházela až na druhém konci přístavu. Uvnitř skutečně toho moc nebylo kromě zvláštního deníku. Na jeho deskách byly dva červené krystaly ve tvaru kapky. Třetí krystal chyběl. Chvíli mi trvalo, než jsme na to přišel. Jednalo se totiž o krevní zámek. Do prohlubně se nemusel dát žádný krystal, ale kapka krve a jen stejná krev mohla deník otevřít. Proto se to pirátům nepovedlo, jenže Cyrus je Iszařin bratr, stejná krev. A právě k tomuto úkolu posloužil zkrvavený obvaz, a aby bylo zaručeno, že bude zkrvavený, musel být souboj s Vanderem dostatečně obtížný!

Z deníku jsem se dozvěděl, že Iszara už nemohla vydržet tu dlouhotrvající nečinnost, kterou Restless League vykazovala, přestože měli zbraň, které se Richton nejvíce bál, a musela něco udělat. Princ A'tor musí být oživen, jinak bude Hammerfell ztracen. A tak se Iszara rozhodla v noci ukradnout Soulgem - kámen duší a vrátit se na pevninu, kde jí přátelé pomůžou s tím, co je potřeba udělat. Takže v Restless League měli kámen s princovou duší, proto se Iszara sháněla po prstenu Archmága Voa, aby oživila A'tora, její lásky, jak z deníku vyplývá. Poslední záznam byl určen Cyrusovi, protože stará cikánka Iszaře předpověděla, že se vrátím. Žádá mě, ať se jí nepletu do života a vrátím se odkud jsem přišel.

Jakmile jsem dočetl deník, spustí se filmeček, ve kterém se objevil Basil, aby Cyrusovi sdělil co ví o Iszaře. Když se Iszara připojila k Restless League, změnila úplně její tvář. Před tím to byla banda nacionalistů s ostrými meči a nejasnými plány. To Iszara z nich udělala tajnou A'torovu jednotku, kterou používal na likvidaci zrádců z řad Forebears a císařských špiónů potulujících se kolem hranic. Pak dorazila válka přímo do Stros M'Kai. A'tor měl k dispozici Hundingův oheň a dostatek sil aby bitvu vyhrál. Restless League se bitvy neúčastnila, A'tor je chtěl udržet v utajení a tak se museli nečinně dívat na zrádné povolání draka. A'tor se s ním chtěl utkat, ale k boji nedošlo, zasáhl ho otrávený šíp Richtonova nohsleda. Když A'tor umíral Archmág Voa se pokusil zachránit jeho život a přenesl jeho duši do soulgemu těsně před tím, než je zasáhl dračí oheň. Shodou okolností se soulgem s princovou duší dostal k Restless League. A tady začaly úvahy o postavení nové armády, oživení prince a vítězném boji, ve kterém Restless League bude stát veřejně po boku prince A'tora. Jenže pak Iszara ukradla soulgem a sním i osud Stros M'Kai. Basil nevěděl,kam Iszara se soulgemem odešla. I proto nechali Cyruse naživu. Jejich jedinou nadějí je to, že jí najde. Cyrusovi nezbylo nic jiného, než se vydat zpět do Stros M'Kai, ale kde hledat Iszaru se nedozvěděl.


Obrázky:
1) Tajný úkryt pirátů z Restless League
2) Basil - vůdce pirátů
3) Iszařin deník
4) Záběr z cutscény - Cyrus čte Iszařin deník

Než jsem se vydal do přístavu, zkusil jsem ještě pašerácké doupě pod Maikovým obchodem, ale ani pašerák Urik mi s kontaktováním Restless League nepomohl. Došel jsem tedy do přístavu a potkal místní utěšovatelku Sionu. Siona mi sdělila, že se po mě shání kapitán Brennan, ale prý se mu mám vyhnout, podle ní je to zrádce. Siona zaslechla nějaké stráže, jak se bavili o tom, že zaplatí Brennanovi, aby nastražil past na toho Redguarda, co tak hnul guvernérovi žlučí.

Mimochodem jak jsem hru párkrát chválil, jak dobře reaguje na můj postup, tak tady přesně toto selhalo. Protože když jsem se Siony zeptal, zda neví, kdo by mi mohl pomoci s kontaktováním Restless League, tak mi začala vysvětlovat, že pod Maikovým obchodem je pašerácké doupě. To by ještě nebyl takový problém, ale na to Cyrus zareagoval dotazem, kdo že je to ten Maiko??!! :D

Ačkoliv mě Siona varovala, chtěl jsem se na tu Brennanovu past podívat a zjistit, co se z toho vyklube. Cestou jsem se stavil u Kotara a vybral si slíbených 200 zlatých za doručení toho zpropadeného amuletu.

Brennana jsem našel na jeho lodi, nicméně se ošíval se mnou mluvit na palubě, protože jsem hledaný uprchlík a požádal mě, abych sešel do podpalubí. Tam na mě skutečně čekali dva Richtonovi pohůnci s tasenými meči. Brennan tasil také a přidal se k nim. Další obtížný souboj, hlavně i kvůli tomu, že zde nebylo dost místa a špatně se tu manévrovalo zvlášť proti přesile. Nicméně jsem je samozřejmě poslal do věčných lovišť a za odměnu trochu prošacoval Brennanovy truhly a získal pár dalších zlaťáků a elixírů.

Vydal jsem se tedy na jih k majáku v přístavu Saintsport. Trochu jsem doufal, že nějakou indícii najdu třeba přímo v majáku. A pak tu byla poslední možnost, protože umírající vězeň mi na smrtelné posteli v katakombách doslova řekl "Signal the League." Tak mě napadlo, jestli nemám signalizovat slovo "League" i když jsem vlastně nevěděl jak, třeba morseovkou, i když to by byla hovadina. Jak jsem tak cestou přemýšlel o tom co mi radil Dreekius, že mám najít někoho, kdo ty signály viděl a procházel jsem zrovna kolem observatoře, tak mi to došlo. Vždyť elf Erasmo si přece stěžoval, že ho straší duchové z majáku Saintsport! Netrpělivě jsem vstoupil do observatoře. S Erasmem jsem ale bohužel žádné nové vlákno rozhovoru zavést nemohl. Nicméně jak jsem si přehrával ty starší rozhovory, uvědomil jsem si, že Erasmo skoro za každou větou vykřikuje "Flash, Flash, Flaaaaaash..." Dříve jsem to považoval za povykování pomateného staříka, ale co když to je to, co hledám? Dva krátké záblesky a jeden dlouhý! Doběhl jsme k majáku, zažehl oheň a vyslal signál. Záhy se u přístavu objevila loď.

Kapitánem byla kapitánka! A rozhodně ne žádná příjemná lady, ale pěkně vostrá čubka. Moc se se mnou nebavila, v podstatě mě považovala za špióna, co se chce dostat do jejich úkrytu. Ani ikona Restless League, kterou jsem získal z pašeráckého doupěte jí moc neobměkčila, nicméně mi umožnila audienci u jejich šéfa Basila. Vydali jsem se tedy na plavbu do úkrytu pirátů.

Obrázky:
1) Cyruse asi ve vězení praštili do hlavy, neboť zapomněl kdo je Maiko.
2) V podpalubí Brennanovy lodi
3) Signál z majáku Saintsport
4) Kapitánka pirátské lodi

Postupoval jsem dál chodbami, svedl zase několik soubojů až jsem narazil na další zavřené dveře. Tentokrát nebylo potřeba řešit nějaký mentálně obtížný úkol, ale bylo potřeba se za pomocí dvou lan, rozhoupání a přesného skoku strefit do okna, kam jinak nebyl přístup a zde se nacházela páka ke dveřím. Chvíli jsem tu vykysl, než se mi to podařilo, ačkoliv to na první pohled nevypadalo vůbec obtížně. Myslím, že to ani obtížné nebylo, ale občas se stane, že vytuhnete na nečekaném místě, a když to po chvíli zkusíte znovu, tak nechápete, proč se vám to nepovedlo na poprvé. Tohle bylo přesně takové místo. Pak už jsem se v podstatě dostal k východu z katakomb. Těsně před ním jsme ještě narazil na zamčené dveře, které se mi ale nepodařilo nijak otevřít. Opustil jsem tedy katakomby.

Následně se odehraje cutscéna ve které stráže Richtonovi oznámí, že Cyrus uprchl z vězení. Richton nemůže uvěřit tomu, že se někomu podařilo z katakomb uprchnout. Zatímco Dram uznává, že Cyruse podcenil, Richton opětuje tím, že spíše přecenil kvalitu Redguardského vězení. Nařídil tedy zdvojnásobit stráže v paláci, zvýšit hlídky ve městě a na pobřeží. Výsledkem tohoto rozkazu je fakt, že pokud jsem se dosavad po městě a cestách Stros M'Kai pohyboval bezpečně, tak teď už to neplatí. Stráže na mě útočí i ve městě. Je to sice trochu nepříjemné, ale naprosto logické a hru za to musím pochválit.

Východ z katakomb se nacházel kousek od přístavu nad kanalizační stokou. Bylo jasné, že musím kontaktovat Restless League, když Iszara není v paláci. Akorát jsem nevěděl, co mám z majáku signalizovat. Nejprve jsem ale musel doplnit zásoby lektvarů a při té příležitosti jsem se stavil v hostinci Draggin Tale. Ani Tobias ani Dreekius mi bohužel s nalezením signálu nepomohli, jen mi dali radu, že musím najít někoho, kdo ten signál viděl. Dreekius se navíc zmínil, že se po mě shání Siona a také kapitán Brennan, na jehož lodi jsem připlul.


Obrázky:
1) Dešifrovací tabulka
2) Místnost kde jsem nepochopitelně zakysl neschopen skoku z jednoho lana na druhé.
3) Cyrus ti zdrhnul tlusťochu!
4) Východ z katakomb

V katakombách jsem proběhl několik chodeb a místností, svedl pár soubojů se strážemi až jsem se dostal do velkého sálu na jehož konci byly troje zavřené dveře. Na podlaze byly 4 trojúhelníkové plošiny. Záhy jsem pochopil že pomocí těchto plošin otevřu jednotlivé dveře.

Každé dveře zpřístupňovaly další část podzemí a v každé části bylo potřeba svést několik soubojů, popřípadě se dostat za pomocí skoků přes lávová jezera a na konci pak získat zvláštní kamennou destičku s otvorem a vyraženými runami. S těmito destičkami bylo potřeba se vrátit do velkého sálu, kde o kousek dál se nacházely zamčené čtvrté dveře.

Nedaleko nich se nacházelo ovládací kolo a páka. Bylo jasné,že je to ovládání ke dveřím. Kolem dokola ovládacího kola byly vyryty runy, ovšem úplně jiné, než byly na mých destičkách. Na protější stěně byla velká dešifrovací tabule, kde v prvním řádku se nacházely runy shodné s runami na ovládacím kole. Našel jsem tedy sloupec, který obsahoval runy shodné s těmi na destičkách prohlédl jsem si runu nad nimi a ke shodné runě nastavil ovládací kolo a poté jsem stiskl páku. Nic se ovšem nestalo. Nakonec jsem kapituloval abych se z návodu dozvěděl, že ovládací kolo má v sobě dutinu, které jsem si nevšiml a do té je potřeba nastrkat ty tři destičky a to v pořadí, jak jdou za sebou runy v dešifrovací tabuli. Poté konečně páka otevřela dveře a dostal jsem se dál.

Obrázky:
1) Zamčené dveře ukrývající chodby vedoucí k runám.
2) Zdobená chodba v katakombách
3) Destička s runami
4) Skákací pasáž nad lávovým jezerem

S informacemi o nešťastném konci bratra Kithrala jsem se samozřejmě vypravil do chrámu Arkay za bratrem Nidalem. Nidal byl překvapený co Kithral pohledával v jeskyni, tak jsem mu pověděl vše o jeho deníku, hledání těla Archmága Voa a jeho prstenu. Protože jsem prokázal důvěru tak mi na oplátku Nidal svěřil tajemství, že tělo prince A'tora je ukryto zde v chrámu Arkay. Tělo je prý očarováno tak aby nepodléhalo rozkladu, což zařídil Archmág Voa bezprostředně po jeho smrti právě s pomocí svého prstenu. Ale proč Kithral s Iszarou chtěli získat prsten? Přece nechtěli aby se tělo začalo rozkládat, to nedává smysl. Navíc je Redguardskou tradicí, že těla jejich vůdců jsou takto uchována. Zlomení takového kouzla se považuje za nestoudnou věrolomnost. Je jasné, že tu něco nehraje, protože Iszara i Kithral patřili ke Crowns a určitě by nedělali nic, co by mělo tělu prince jakkoliv ublížit. Nakonec jsem se ještě Nidala zeptal, zda je schopen použít archmágův prsten, ale odvětil mi, že ne. Pouze čaroděj může provést takové kouzlo, kněží nevládnou touto magií.

Nezbývalo mi tedy nic jiného, než učinit dlouho oddalovaný krok a navštívit samotného guvernéra Richtona. Své neúspěšné pátrání po Lillandrilině baňce jsem ukončil hlavně díky tomu, že jsem byl párkrát v předchozí hře nucen nahlídnout do návodu, v jehož obsahu jsem si všiml, že tento quest navazuje na linii questů, která začíná právě vstupem do paláce. Takže má snaha o nalezení baňky byla zbytečná.

Stráž u vchodu jsem přesvědčil tím, že musím Richtonovi doručit amulet od N'gasty a že ho musím doručit osobně. Stráž mě dovedla do sálu, kde se vzápětí objevil guvernér se svým strážcem temným elfem Dramem. Guvernér mi nařídil, abych předal amulet strážím, což jsem samozřejmě odmítl a začal se ho vyptávat na Iszaru. Atmosféra samozřejmě zhoustla, ale Richton zatím zachovával klid a odbyl mě tím, že se zmizením Iszary nemá nic společného. Iszara je sice vinna zradou a pirátstvím a trestu neunikne, nicméně zatím nebyla dopadena. Nemám se ale jejímu zmizení divit, když se tahá s takovou bandou zlodějů a vrahů jako je Restless League. Dál se s Cyrusem odmítl bavit, v něm začala vřít krev a začal guvernérovi vyhrožovat. Guvernér rozkázal strážím ať ho zajmou.

Nastane boj proti třem strážím, zatím asi nejtěžší souboj, i když ze zpětného pohledu byl tenhle souboj hračkou. Po likvidaci stráží vydá guvernér rozkaz Dramovi, ten Cyruse ale nechce zabít, nýbrž podrobit výslechu, proto ho omráčí nějakým kouzlem.

Probouzíme se v kobce v katakombách pod palácem, samozřejmě s prázdným inventářem, což znamená i bez meče. V kobce je s námi zraněný vězeň, jeden z pirátů z Restless League. Ten mi potvrdil, že Iszara je členkou Restless League a že je na Richtonově listě hledaných pirátů. Ještě mi stačil předat klíč, který se mu podařilo spolknout a tím ukrýt, a poradil mi, že s Restless League se spojím pomocí majáku v Saintsportu. Dřív, než mi ale stačil říct, co mám signalizovat, umřel. Jediná cesta z kobky vedla dírou ve stropě, ve které sice viselo lano, na které ovšem Cyrus nedoskočil. Nicméně s pomocí klíče se mi podařilo vyškrábat maltu ze spár jednoho kamenného kvádru, vydolovat ho ze zdi a dotlačit pod lano. Vyšplhal jsem nahoru a překvapil stráže, dříve než se na mě vrhly, skočil jsem po dalším laně a šplhal do dalšího patra. Proběhl jsme několik chodeb a konečně se ocitl v místnosti, kde jsem nalezl část svého vybavení, hlavně samozřejmě meč.


Obrázky:
1) Guvernér Richton přichází na scénu
2) Dram, osobní strážce guvernéra
3) Zraněný vězeň v katakombách
4) Kvádr vydolovaný ze zdi

Ocitl jsem se ve velkém sále se spoustou různobarevných hub. Houby ale nebezpečné nebyly, zato zelené velké stvoření, které se na mě vrhlo, trochu nebezpečné bylo. Byl to trol, byl sice pomalý, takže nebyl problém mu uštědřit zásah, jenže po pár ranách se trol přikrčil k zemi a přestal útočit. Bylo jasné, že se regeneruje a za chvíli po mě vyrazil znovu. V TES Aréně na troly platilo několik kouzel, jenže Cyrus kouzlit neumí. Chvilku jsem zkoumal inventář, Hundingův amulet k ničemu nebyl, takže jediná použitelná věc, která mi zbývala, byla pochodeň. A skutečně fungovala, jakmile se trol začal regenerovat, připálil jsem mu kožíšek a zbyla z něj ohnivá hromádka. Potkal jsem později ještě několik trolů, ale teď už jsem věděl jak na ně.

Dostal jsem se do dalšího prostoru, kde tekla podzemní řeka. Most přes ní mě nakonec dovedl do místnosti, kde bylo ovládací kolo. Kolem jsem uzavřel "stavidla" a tím pádem řeku, resp. kanál vysušil. Uvnitř jsem nalezl tělo goblina a u něj nějaký kostěný klíč. Klíč se hodil vzápětí, protože mi pomohl otevřít dveře do další části podzemí.

Dostal jsem se ke zvláštní obří lebce, jejíž čelist byla ve skutečnosti výtahem, který mě svezl dolů do hluboké propasti. Zde se nacházelo další velké zelené jezero, ve kterém kolem dokola plulo neidentifikovatelné monstrum, taková podzemní velryba. Brzy jsem pochopil, že je to právě tato velryba, která mě dostane dál. Když se tedy přiblížila naskočil jsem na její hřbet. Vystoupit byl trochu oříšek, musel jsem vyskočit na takovou plovoucí chatku, zrovna když se moje plavidlo otáčelo, ale asi na pátý pokus se mi to podařilo. Kousek odsud visela zamčená klec ve které jsem již byl. Byl to totiž jeden z portálů teleportu, bylo jasné, že pokud ji odemknu, dostanu se tudy zpět.

Čas k návratu ještě však nenastal, podle Kithralova deníku by tu přece mělo být tělo Archmága Voa. Od teleportu vedl další most ve tvaru jakési obří páteře, přes který jsem se dostal do místnosti hlídané obřím goblinem s obří sekerou, který se se mnou rozhodně nechtěl kamarádit. Po několika beznadějných pokusech, kdy se mi goblina nepodařilo ani jednou zasáhnout, jsem to vzdal a znovu nahlédl do návodu. Ano goblin skutečně nešel zasáhnout, bylo potřeba využít jeho vlastní síly a manévrovat tak, aby goblin svou sekerou podťal jeden z velkých sloupů, čímž sám sebe zasypal kamením a bylo po něm.

V další místnosti se skutečně nacházel hrob Archmága Voa, od kterého jsem uzmul jeho magický prsten. Pak už stačilo se vrátit ke kleci, teleportovat se zpět na začátek jeskyně a po laně vylézt zpět na světlo ostrova Stros M'Kai.

Obrázky:
1) Trol
2) Kostěný klíč
3) Obří goblin
4) Hrob Archmága Voa

Ze sálu vedly ven zamčené dveře, za nimi byl ovšem slyšet šramot. Jak dveře otevřít mi poradil Kithralův deník. Cyrus napodobil hlas goblinů a dveře se otevřeli. Goblini si sice rychle uvědomili svou chybu, ale pro ně už bylo pozdě. Znovu jsem musel v chodbách dávat pozor na rostlinné pasti, ke kterým se ještě přidaly jedovaté houby, které explodovaly jakmile jsem se k nim přiblížil.

Došel jsem k nějakému magickému zařízení, záhy se ukázalo, že je to funkční teleport. Teleportem se dalo dostat do dvou neznámých míst v podzemí, ale já jsem chtěl zatím pokračovat v průzkumu původní jeskyně, neboť se dalo po kamenných blocích sestoupit dolů. Zde jsem se trochu napakoval,neboť se tu válelo několik lektvarů a zlata. Sice to bránili dva goblini, ale nebylo jim to nic platné. V dalším podzemním sále bylo znovu jezero, přes které se nedalo dostat, nicméně úzký chodník mě zavedl někam nahoru. Znovu jsem se objevil v obřím podzemním prostoru s dalším jezerem v němž tentokrát byly trosky nějaké obří lodi. Přes ně jsem se dostal na druhou stranu, kde byl zbytek obřího trupu lodi a za ním zavalená chodba. V trupu bylo několik sudů se střelným prachem. Použil jsem pochodeň a vyhodil sudy do povětří, nicméně chodba zůstala zavalená dál. Až teprve návod mi poradil, že po výbuchu spadly obří krápníky do jezera, ovšem v předchozí místnosti! Po nich (a po několika pokusech) jsem se tedy dostal dál až ke zvláštnímu obřímu kolu nad propastí.

Zdálo se, že na kolo je potřeba skočit a pootočit s ním, ale vůbec se mi to nedařilo, znovu jsem konzultoval návod a můj předpoklad se potvrdil. Nevím na kolikátý pokus se mi to podařilo, ani proč se mi to před tím nedařilo. Ale už si na to v Redguardu trochu zvykám. Otočením kola se otevřely obří vrata, která jsem nalezl na začátku jeskyně. Nebylo ovšem nutné vracet se stejnou cestou, stačilo vrátit se k teleportu. Teleport mě totiž dostal do místnosti za zamčenou brankou, která jsem minul také na začátku jeskyně. Branku jsem zevnitř otevřel pákou, ale než jsem vyšel ven, všiml jsem si jakoby prasklé skály. Prasklina byla aktivní a po několika pokusech na ní zafungoval Hundingův amulet. Skála se rozevřela a za ní jsem nalezl kouzelné ohniště. Cyrus do ohně strčil svůj meč,což mělo efekt jako použití elixíru síly, ovšem s mnohem delším účinkem. Teď už jsem se mohl vydat k velké bráně.

Obrázky:
1) Trosky lodi
2) Spadané krápníky vytvořily most přes jezero
3) Obří ovládací kolo
4) Kouzelné ohniště

Oběhl jsem park a do jeskyně jsem se dostal z mostu přes řeku. V jeskyni byla propast do které ústilo lano, po kterém jsem se spustil dolů. Jen jsem tak udělal zaútočil na mě goblin. Po jeho zabití jsem přešel po zavěšeném mostě a vylezl k obrovským dveřím, které se ale nedaly otevřít. U můstku jsem si všiml malé branky, ta byla ale taky zamčená. Cesta nikam dál nevedla, kromě plošiny na protější skále, ale ani odsud se nikam dál nedalo jít. Nicméně tu byl velký dřevěný ukazatel nasměrovaný dolů do propasti.

Dole bylo ovšem nevábné zelené jezero pravděpodobně plné nějaké kyseliny, ve kterém rostly obří houby. A právě tyto houby umožnily další postup. Pád do jezera byl za všech okolností smrtelný, ale houba ztlumila dopad a jako trampolína odrazila Cyruse k dalšímu obřímu skoku. Ovládání tady bylo sice na facku, ale po několika pokusech se mi konečně podařilo nasměrovat odskok tak, aby Cyrus přistál v nedaleké jeskyni.

Postupoval jsem dál jeskyní, podstoupil pár dalších soubojů s gobliny, až jsem se objevil u dalšího obrovského zeleného jezera. Po mostě jsem se dostal na druhou stranu, nicméně odsud to nikam dál nevedlo, až jsem si všiml římsy nade mnou, která vedla k další jeskyni. Přeručkoval jsem k ní a musel dávat pozor na jedovaté šlahouny, které vystřelovaly z děr ve skále. I po přistání v jeskyni jsem musel dávat pozor na rostlinné pasti, které byly v šeru skoro neviditelné.

Postupoval jsem do dalšího sálu, kde jsem narazil na tělo mrtvého mnicha. Ano byl to ztracený bratr Kithral z chrámu Arkay. Ne že bych ho poznal, ale u jeho těla ležel jeho deník. Z něj jsem vyčetl, že zde v jeskyních pátral po prstenu Archmága Voa. Důvod proč ho hledal mi zůstal ovšem neznámý, akorát se v deníku zmiňuje o tom, že prsten měl pomoci znovu získat sílu Crowns. V deníku se také zmiňuje o Iszaře, vypadá to že po prstenu měli pátrat spolu, ale Iszara zmeškala schůzku a Kithral se do podzemí vydal sám, aby neztráceli čas. Kithral si byl jistý, že tělo Archmága Voa je ukryto někde tady.

Obrázky:
1) Spuštění do jeskyně
2) Houby
3) Bacha vlevo goblin!
4) Tělo bratra Kithrala

Můj předpoklad byl bohužel chybný. Když jsem dorazil k Yakudanům, zjistil jsem, že z nákresu v písku toho moc nezjistím. Sem tam v něm byly sice patrné jakési znaky, které možná korespondovaly se znaky jednotlivých souhvězdí, ale rozhodně jsem z toho nebyl moudrý natolik, abych se dovtípil, kam mám položit dva hvězdné kameny a vyznačit tak polohu hada. A vzhledem k tomu, že se mi nechtělo lítat přes celý ostrov mezi Yakudanským kempem a Erasmovou hvězdárnou, znovu jsem šáhl po návodu.

Tím chybějícím kouskem skládačky byl strop v observatoři, kterého jsem si vůbec nevšiml. Ten totiž odpovídal nákresu v písku a s jeho pomocí se dalo dešifrovat, kde leží souhvězdí čaroděje a kam tedy mám umístit příslušné kameny. No ulehčil jsem si jednu cestu a umístil kameny podle návodu.

Matka Saban přestala zpívat a něco na mě mluvila v jazyce Yakudanů, který mi Coyle překládal. Úkol se povedl, Haylova duše našla klid a Saban mi děkovala. Samozřejmě se mi chtěla nějak revanšovat, tak jsem se jí s Coylovou pomocí začal vyptávat. Iszaru prý neviděla od Haylovy smrti ale prý vidí, že já ji najdu. Iszara prý potřebovala od Saban pomoc, potřebovala její magii, ale ona byla zlomená Haylovou smrtí, tak jí odmítla. Co přesně ovšem Iszara potřebovala to Saban neví. Co se týká Restless League, tak prý je můžu najít v majáku. Zajímavé bylo, že Saban prohlásila, že zde musí zůstat, protože Stros M'kai potřebuje její pomoc a prý taky moji. Porazit císařství prý nebude nemožné, protože "syn je zde". Ale jaký syn? Že by královský syn princ A'tor? Ten přece zmizel i s celou lodí v dračích plamenech. Víc mi ovšem Saban odmítla prozradit.

Přiznám se, že jsem od rozhovoru se Saban čekal mnohem víc. Čekal jsem, že se příběh někam posune, ale nic takového se nestalo. V podstatě jediné co mi zbývalo byl vstup do paláce a předání N'Gastova amuletu Richtonovi. Znovu jsem procházel své poznámky a kontroloval všechny nedořešené záležitosti, až mi padl zrak na zdánlivě nevinnou poznámku o tom, že zmizelý bratr Kithral z chrámu Arkay byl naposledy viděn v parku. V parku jsem sice vykopal mapu ukrytou opilcem Crendalem, ale jinak jsem ho nijak důkladně nezkoumal, rozhodl jsem se to napravit a dobře jsem udělal. V parku jsem sice nic zajímavého nenašel, ale kolem parku tekla řeka, u níž jsem si při bližším průzkumu všiml, že pod nedalekým vodopádem se zdá, že je schovaná jeskyně. Na rozdíl od 5. levelu v Battlespiru, tady byla jeskyně alespoň vidět...

Obrázky:
1) V popředí nákres hvězdné oblohy v písku s umístěnými kameny
2) Strop observatoře
3) Yakudanská čarodějka Saban
4) Jeskyně pod vodopádem

Opustil jsem doly a nejprve se vydal do města obnovit svou láhev s léčivým lektvarem. Když jsem šel nazpět, všiml jsem si náhodu jedné bedny, díky které jsem se dostal na střechy domů. Přes střechy se mi podařilo dostat až na západní hradby a po nich až k obří Hundingově soše nad přístavem. Kromě toho, že byl odsuď krásný výhled na přístav Stros M'Kai jsem uvnitř sochy nalezl jakýsi Hundingův talisman. Vůbec jsem netušil, k čemu by mi mohl být dobrý. Každopádně tento nález byl úplná náhoda, nejsem si vědom, že bych dosavad získalnějakou indicii o tom, že se v soše něco skrývá, nebo, že mám hledat nějaký talisman.

Jak jsem tak pátral v poznámkách, zda tam nemám nějakou zmínku o talismanu, znovu jsem narazil na básničku Gerickova papouška: "... 21 paces as the head faces..." a tentokrát mi to došlo. To přece neznamená 21 kroků za nosem, ale doslova 21 kroků tam kam se hlava dívá,ale která hlava. Hundingova hlava to určitě nebude, to bych skončil v moři, ale hned za městskou branou je přece socha s uraženou hlavou. Na nic jsem nečekal, vyrazil ven z města, odpočítal 21 kroků ve směru pohledu ulomené hlavy a... a našel jsem poklad 300 zlatých!

Po těchto úspěších jsem konečně vyrazil do Erasmovy observatoře zprovoznit teleskop a odhalit polohu souhvězdí Hada. Nejprve jsem zkusil dát ozubený převod Erasmovi. Ten byl sice šťastný, že jsem ho našel, ale prohlásil, že dolů do strojovny už nevleze, ať ho tam dám sám. Musel jsem tedy ještě jednou absolvovat nebezpečnou skákací pasáž do strojovny a umístit převod. Pak jsem se výtahem vrátil zpět do hlavního sálu.

Zde byly kolem dokola na stěně vyobrazeny podoby všech souhvězdí. U každého obrazu byla malá plošinka. Když jsem se na ní postavil přivolal jsem teleskop. Další plošina na teleskopu mě vyvezla nahoru na ochoz. Zde bylo ovládací kolo, které umožňovalo nastavit teleskop do tří vertikálních poloh. Teleskop se tak dal nastavit celkem do 36 různých poloh. Navíc pro přesun teleskopu k dalšímu obrazu jsem se vždy musel dostat z ochozu dolů do sálu a skok nebyl bez zranění, takže jsem to musel pokaždé oběhnout a slézt po pohyblivých schodech na druhé straně sálu. Bral jsem to tedy systematicky souhvězdí po souhvězdí a hledal hada. Byl to trochu vopruz ale nakonec jsem ho našel. Sice mi nebylo úplně jasné, jak podle toho určím, kam mám dát ty hvězdné kameny na nákresu v písku. Ale protože jsem si ten nákres u Yakudanů moc neprohlídl, doufal jsem že na to přijdu až se tam vrátím.
Obrázky:
1) Hundingova socha
2) Hlava jejíž pohled vedl k Iszařině pokladu
3) Obrazy souhvězdí v hlavním sále observatoře
4) Had v souhvězdí čaroděje

Průchod, který mi brouk otevřel, vedl z dolů ven akorát na druhé straně hor, než jsem do dolů vstoupil. Ocitl jsem se na neskutečně vysokém mostě, za ním se nacházelo zvláštní obří soustrojí. Po chvíli jsem pochopil, že se jedná o parní generátor. Zdrojem energie bylo lávové jezero, ze kterého se pára vedla labyrintem trubek někam zpět do dolů. Problémem ovšem bylo, že spojení trubek se dalo nastavit různě prostřednictvím několika ovládacích kol roztroušených kolem jezera. U jednoho kola se nacházelo i schéma, podle nějž byly trubky ve správné poloze.

Po chvíli jsem ovšem přišel na problém. Výstupní trubky totiž byly rozpojené. Zatím jsem ovšem nevěděl, jak je spojit. Napadlo mě, že ovládání bude někde nahoře, ale nedařilo se mi tam dostat. Nejprve jsem to zkusil zkratkou z mostu s využitím potrubí, normálně by se tam mělo dát vyskočit, ale nešlo mi to. Zdálo se logické, že bych se tam měl dostat po plošinách, které se rozevíraly ve chvíli, když jsem do příslušného sloupu nesoucího plošinu přivedl dostatek páry. Šlo tedy jen o to, vytvořit takovou kombinaci potrubí, aby rozevřené plošiny vytvořily cestu na druhou stranu. Problém ovšem byl, že jsem se nemohl dostat nahoru na plošinu.

Po mnoha marných pokusech jsem to nakonec vzdal a vytáhl návod. K mému překvapení jsem zjistil, že oba mé nápady byly správné. K ovládání se dalo dostat jak z mostu, akorát že já to zkoušel na levé straně a návod doporučoval na pravé straně. Nicméně správná cesta byly právě přes plošiny, a to že se mi na ně nedařilo dostat byl důsledek jen a pouze mého lemplovství. Jakmile jsem si byl jist, že se tudy má jít, najednou nebyl problém vylézt nahoru...

Nahoře skutečně bylo ovládání, které spojilo potrubí generátoru s potrubím vedoucím zpět do trpasličích dolů. Žádná další cesta odsud nevedla, ale vzpomněl jsem si, že jsem obdobné potrubí s plošinami nalezl v jedné místnosti uvnitř dolů. Dalo se předpokládat, že přivedená pára plošiny rozevře a já se budu moci přes ně dostat někam dál.

Vrátil jsem se tedy zpět do trpasličích dolů až jsem došel k dané místnosti. Plošiny byly skutečně spuštěné a na druhé straně místnosti se nacházela do této doby nepřístupná chodba. Přeskákal jsme přes plošiny a chodba mě dovedla do kruhové místnosti, kterou obýval obrovský mechanický robot. Souboj s robotem mi dal docela zabrat, ale nakonec se mi ho podařilo zázračně upižlat a ze zavařeného robota nakonec vypadlo dlouho hledané ozubené kolo, respektive se jednalo o ozubený převod.

Obrázky
1) Trpasličí parní generátor
2) Rozpojené výstupy potrubí
3) Místnost s aktivovanýma plošinami
4) Obří mechanický robot

Vstupem do trpasličích dolů se hratelnost výrazně přesunula do akční a skákací formy a adventurní část ustoupila na nějakou dobu do pozadí. Kdyby tu nebylo pár logických hádanek, které bylo pro další postup potřeba vyřešit, tak bych ani nevěděl, že hraji adventuru.

Vstupní sál byl polorozbořen, ale přes pár zřícených sloupů se dalo vyskákat k otvoru skrz který jsem se dostal do dalšího sálu. Zde byly dominantní obrovské sochy s mečem chránící vchody. U nich byly aktivní plošiny, které ovládaly dveře, ale také pohyb ruky s mečem. Na proběhnutí dveří jsem měl skutečně malý okamžik a ještě jsem schytal pořádnou ránu.

Doly se samozřejmě hemžily různými nepřáteli, většinou to byli císařští vojáci, ale občas se tu taky objevilo něco jiného. Třeba jakýsi zvláštní strážní robot. Na první pohled vypadal jako zlatá koule, ale jen jsem se k ní přiblížil, koule se aktivovala, a najednou na mě útočil robot a v každé ruce třímal jakýsi sekáček.

Procházel jsem různé chodby a místnosti plné potrubí a zvláštních mechanismů. Až jsem se dostal k lávové řece. Jakmile jsem šlápl na kraj mostu, most se zhroutil. Přes řeku se sice dalo přejít po jednom potrubí, ale nedalo se odsud nikam vylézt. V prostorách před mostem se nacházely obrovské samostříly. Využil jsem jeden samostříl a šíp zaseklý do zdi jsem použil jako schod, abych se z potrubí dostal zpět nahoru na most.

Další hlavolam tvořil obrovský mechanický brouk. Dost dobře jsem nevěděl co mám dělat ale vedly k němu můstky tak jsem tam vylezl. Metodou pokus omyl jsem zjistil, že brouk je rozkládací, ale netušil jsem do jaké polohy ho mám dostat. Nakonec seto po mnoha nezdařených pokusech podařilo, a brouk otevřel cestu do další části.

Obrázky:
1) Sál se sochami chránícími vchody do dalších částí
2) Souboj se strážním robotem
3) Most přes lávovou řeku
4) Obří mechanický brouk

Rozhodl jsem se tedy zkusit vyřešit záležitost okolo chybějícího ozubeného kola v Erasmově laboratoři a vydat se do trpasličích dolů. Ty měli být někde na jihozápadě. Dříve než se tak ale stalo, jsem se rozhodl doplnit své zásoby, hlavně co se týká léčivého lektvaru namíchaného z listů aloe a vody. Vypravil jsem se tedy zpět do hlavního města.

V jednom z prvních příspěvků v deníku jsem se jednou větou zmínil o tom, že jsem zde narazil na uspavače hadů, který se se mnou odmítl bavit. O rozhovor jsem se samozřejmě pokoušel, kdykoliv jsem šel kolem něj v domnění, že třeba zareaguje až na nějakou situaci ve hře. Ovšem správné řešení bylo mnohem prozaičtější a napadlo mě až teď. Stačilo totiž "umělci" hodit pár zlaťáků a najednou se rozpovídal jak mluvící kniha. Od něj jsem se dozvěděl o tom, že císařští vojáci zavraždili yokudanského chlapce Hayla. Jeho rodina kempuje někde mimo město aby dokončila pohřební rituál, navíc jeho matka Saban musí ubránit Haylovu duši před N'gastovou sítí. Youkudané prý nikdy nebyli zrovna vítanými obyvateli Stros M'kai, ale Richton zašel příliš daleko, když je označil za zrádce a nařídil jim opustit ostrov.

Avik měl ještě jednu zajímavou informaci. V den kdy byl Hayle zabit se tu s ním sešla Iszara a společně opustili hradby města. Avik se domníval že šlo jen o přátelskou schůzku, ale po Haylově smrti tu začali čenichat kumpáni z Restless League a vyptávali se právě na Iszaru, což se Avikovi zdá divné.

Překvapivé bylo to, že Avik je vlastně členem Magické gildy, i když už v důchodu. V gildě měl přítele jménem Joto, ale zatkli ho a je teď ve vězení, aniž by byl uveden nějaký důvod. Jinak současný vliv magické gildy je mizivý. Archmág Voa je mrtvý a jeho nástupce Jaganvir je sice silný mág, ale guvernérův lokaj. Zkusil jsem zaskočit do magické gildy a zeptat se na Jota čarodějky Falicie, ale přímo mi odvětila, že o tom nemá dovoleno mluvit.

Další cíl byl tedy v tuto chvíli jasný: kemp Yakudanů na severu. Matka Saban stále drmolila svůj rituál, ale mladík Coyle nakonec změknul, když jsem mu vyjádřil soustrast nad smrtí jeho bratra. Coyle mi nakonec vyprávěl, že Iszara přinesla krvácejícího bratra do jejich kempu. Snažila se prý vysvětlit, co se stalo, chtěla jeho matku požádat o nějakou pomoc a pravděpodobně byli napadeni cestou, ale Saban na ní strašně křičela a obvinila jí ze způsobení jeho smrti. Iszara pak odešla a nikdy už jí neviděli. Po Haylově smrti prohlásil Richton Yakudany za zrádce a nařídil jim opustit Stros M'Kai. Všichni tak odpluli kromě Coyla a jeho matky Saban.

Saban je mocná čarodějka a svým zpěvem udržuje Haylovu duši mimo dosah N'gastovy sítě, kdyby Hayle nebyl narozen ve znamení hada, snadno by dokázala provést jeho duši skrz nekromancerovu síť, jenže aby to mohla udělat musí umístit hvězdné kameny na správná místa do nákresu hvězdné oblohy, což pro ostatní znamení není složité, bohužel kromě hada, jehož pohyb se nedá předpovídat. Saban tak nesmí přestat zpívat dokud neumístí kameny na svá místa, ale Coyle netuší jak chce tu správnou polohu zjistit a nedokáže jí pomoct.

Slíbil jsem Coylovi, že se jim pokusím pomoct. Samozřejmě bylo teď jasné, k čemu mi bude dobrá fungující observatoř. Bylo tedy potřeba najít chybějící ozubené kolo v trpasličích dolech. Ty jsem našel v jihozápadním pohoří, samozřejmě dobře střežené císařskými vojáky. Větším problémem než vojáci, ale byly uzavřené dveře do dolů. Nakonec pomohla kniha o trpasličí historii, kterou jsem kdysi koupil u J'ffera. Ta mi pomohla přečíst nápis na bráně a ta se jako kouzlem sama otevřela...

Obrázky:
1) Uspavač hadů Avik
2) Falicia odmítá o Jotovi mluvit
3) Coyle se se mnou nakonec podělí o jejich trápení
4) Vchod do trpaslíčích dolů otevřen

Cestou z náměstí jsem si náhodou všiml "aktivních" dveří v domě sousedícím s Krisandřiným obchodem se stříbrem. Vlezl jsem tedy dovnitř a překvapil dva císařské vojáky, kteří zde očividně něco hledali. Vojáci na nic nečekali a hned mě napadli, po jejich likvidaci jsem tu ale nic zvláštního nenašel. Zkusil jsem si o incidentu promluvit s Krisandrou. Společně jsme došli k pravděpodobnému důvodu, kvůli kterému se vojáci vloupali do Krisandřina domu.

Tím důvodem by mohla být právě chybějící část mapy k úkrytu Lillandriliny baňky, která má být na nějaké stříbrné schránce ve tvaru lodi. Krisandra sice o ničem takovém nevěděla, nicméně spousta věcí po předchozím majiteli je uschována ve skladu, hned vedle jejího domu a Krisandra ještě neměla čas se tím prohrabat. Půjčila mi tedy klíč od jejího skladu, kde paradoxně nebylo nic kromě jedné truhly a v ní se nacházela stříbrná loď. Na jejím dně byl vyryt kus chybějící mapy. Nicméně stále jsem neodhalil, kde se nachází místo spojené s hrdinou Lekim, které by mělo být výchozím bodem pro nalezení baňky.

Nakonec jsem se rozhodl vydat znovu na severovýchod do míst, kde jsem nedávno nalezl obrovská vrata do podzemí, ke kterým mě ale nepustily agresivní stráže. S pomocí namíchaného léčivého lektvaru a proštudování příslušné pasáže manuálu popisující soubojový systém, byla najednou situace v tomto místě mnohem jednodušší. Mylně jsem se domníval že se tudy dostanu do trpasličích dolů, ale nebylo tomu tak, jak mi totiž sdělil i elf Erasmo, doly byly na západě, a ne na východě. Nedostal jsem se vlastně vůbec nikam, protože vrata nešla otevřít.

Vydal jsem se tedy na západ do hor. Po chvilce bloudění jsem narazil na pěšinu, která mě dovedla ke hlídaným trpasličím vykopávkám. Zajímavé bylo, že když jsem se přiblížil, uviděl jsem obrovskou odlétávající vzducholoď. O takových strojích mluvil Lakene, ale kde se tu vzala a co tu pohledávala? Vykopávky hlídalo několik stráží, takže jsem musel svést několik dalších soubojů, ale nakonec jsem tu nic zajímavého nenašel, kromě pár měšců zlata a několika lektvarů.

Obrázky:
1) Stříbrná loď
2) Uzavřená vrata
3) Odlétávající vzducholoď
4) Trpasličí vykopávky

Po dvoutýdenní přestávce jsem zpět a pokračujeme v krasojízdě. Cyruse jsme opustili před observatoří v jižní části ostrova Stros M'Kai.

Uvnitř observatoře se nacházel obrovský teleskop a pod ním jezdil trochu ztřeštěný postarší elf v kolečkovém křesle. Elf, jehož jméno bylo Erasmo, byl pěkně naprdnutý, protože tu už nějakou dobu trčí a trčet bude, dokud se mu nepodaří opravit ten záhadný stroj. Od něj jsem se také dozvěděl, že se nacházíme uvnitř starodávné trpasličí observatoře. Guvernér Richton Erasmovi nařídil, aby jí opravil, pokud se mu to nepodaří, bude ho to stát život. Při pokusu o opravu strojovny, která pohání obří teleskop, si Erasmo popálil nohy o páru, proto jezdí na kolečkovém křesle. Navíc mu chybí jedno ozubené kolo, a ne jen tak ledajaké, ale musí to být trpasličí ozubené kolo!

Erasmo mě nenápadně i nasměroval zmínkou o trpasličích dolech nacházejících se západně odsud. Kromě toho, byl Erasmo ale vyděšený z nějakých duchů vyskytujících se v Saintsportském majáku, jehož světla ho nenechají spát. Poslední informace se týkala legendy o Hadovi který proplouvá jednotlivými souhvězdími a třech strážcích, kteří před ním chrání hvězdnou oblohu. Zatím mi to k ničemu nebylo a k čemu bude observatoř Richtonovi jsem taky netušil. Prozkoumal jsem tedy trochu observatoř, nalezl průchod do suterénu ke strojovně a zde po menší skákací pasáži našel i místo, kde pozitivně chybělo ono trpasličí ozubené kolo. To bylo tedy potřeba získat pravděpodobně v trpasličích dolech.

Vydal jsem se tedy dál na jih do osady Saintsport, jejíž maják tak strašil elfa Erasma. Nic podivného jsem tu ovšem neobjevil, kromě jednoho lumpa, se kterým jsem provedl krátký proces a přišel si tak ke slušným penězům. Maják byl zamčený a dovnitř semi dostat nepodařilo. Při průzkumu okolí jsem v dunách nalezl kostru draka, ale jinak nic. Oklikou jsem se tedy vrátil znovu do přístavu Stros M'kai.

S vydělanými penězi jsem znovu zavítal ke knihkupci J'fferovi a koupil si u něj knihu pojednávající o rostlinstvu Hammerfellu. Z ní jsem se dozvěděl, že voda s přídavkem listů Aloe má léčivé účinky. Vodu jsem měl na náměstí ve studni. Původně jsem neměl žádnou nádobu, do které bych jí nabral, ale poté co jsem v alchymistově chatrči nalezl prázdnou láhev, byl tento problém vyřešen. No a listy Aloe se naprosto jednoduše dali koupit v obchodě u Gerricka. Touto zdánlivou drobností jsem získal velice slušnou zásobu léčivých prostředků a souboje se rázem stály mnohem méně nebezpečnými.

Obrázky:
1) Elf Erasmo
2) Strojovna observatoře
3) Kostra draka v písečných dunách
4) Kniha o rostlinstvu Hammerfellu

Zahajuji protestni spanek!

Ne nepřestal mě Redguard bavit,ale odjíždím se dovolenkovat, sice budu i na netu, ale na mobilu se mi delší příspěvky píšou blbě. Takže vyhlašuji dvoutýdenní pauzu.

Když jsem u Yakudanů nepochodil, pokračoval jsem v průzkumu severního pobřeží. Po chvíli jsem dorazil k obrovským vratům, chránícím vstup někam do podzemí. V okolí se potulovalo několik císařských stráží a jakmile mě zmerčily ihned zaútočily. Možná si pamatujete, že jsem v jednom příspěvku zmínil fakt, že jsem manuál moc podrobně neštudoval a taky až dosud jsem ho nepotřeboval. Ale od vojáků jsem dostal pěkný výprask a pochopil, že po "diablovsku" tohle hrát fakt nepůjde.

Vrátil jsem se tedy do města a promýšlel co budu dělat dál. Do paláce se mi za tím ještě nechtělo. Nejprve jsem vyrazil do J'ferova knihkupectví. Vzhledem k tomu, že jsem se na N'Gastově ostrově docela napakoval, rozhodl jsem se koupit další knihy a získat tak více informací. Hned první kniha o Redguardské historii mi konečně prozradila co, resp. kdo je to Leki. Jde totiž o nějakého slavného historického hrdinu. Určitě bude mít na ostrově někde pomník nebo sochu, a zde je potřeba začít pátrání po Lillandrilině baňce. Kde ovšem by taková socha mohla být jsem netušil.

Vyrazil jsem tedy na průzkum ostrova. Nedaleko městské brány jsem sice nalezl jakousi sochu s ulomenou hlavou, ale Lekiho rozhodně nepřipomínala. Ty čtenáře, kteří hru znají, a vědí, k čemu tato socha slouží, můžu poinformovat, že ani v tuto chvíli, jsem na svůj omyl nepřišel. Ostatní budu zatím ještě napínat v nevědomosti. ;-)

Na Maikově mapě, kde bylo místo s názvem Leki označeno jako startovní pozice k nalezení baňky byly i vyznačeny nějaké kopce. Vydal jsem se tedy na průzkum nedalekých hor. Náhodou jsem tak narazil na opuštěnou chatrč a v ní jsem našel prázdnou láhev, elixír s orkskou krví a pak ještě dva další elixíry. Sice jsem nevěděl k čemu jsou dobré, ale samozřejmě jsem všechno vzal sebou. Pravděpodobně se jednalo o chatrč starého alchymisty, po jehož smrti obchod s elixíry převzala Magická gilda.

Pokračoval jsem dál v průzkumu ostrova, až jsem se podél jižního pobřeží dostal k jakési záhadně vypadající observatoři...

Obrázky:
1) Kniha o Redguardské historii
2) Socha s ulomenou hlavou
3) Opuštěná chatrč s elixíry
4) Observatoř

Brána do pevnosti byla sice zavřená, ale kousek odtud na hradbách byla páka. Ta otevřela tajnou místnost a v ní jsem našel páčidlo, s jehož pomocí jsem otevřel bránu. Dotírajícími zombiemi jsem se nezabýval. Po chvilce pátrání jsem před sebou uviděl další ostrov, kde na vysoké skále byla nějaká věž. Na ostrov ale nevedla žádná cesta. Ovšem na mém břehu stála obrovská socha, předpokládal jsem, že to bude klíčem k tomu, jak se tam dostat. Další pátrání mě dostalo ke zvláštnímu pomníku ve tvaru obrovského oka na kterém bylo ovládací kolo. Tím se nejenom otočilo obří oko, ale zároveň socha sklonila hlavu a vytvořila most na dosud nedostupný ostrov. Zde na mě již čekal nekromancer N'Gasta, který dostal zprávu o mém příchodu od Kotara.

N'Gasta mi předal amulet, a požádal mě, abych ho doručil Richtonovi osobně. Pak mi prý Kotaro vyplatí zbytek odměny. Samozřejmě jsem se s tímto nespokojil a začal z N'Gasty tahat informace. Mluvil celkem ochotně:
1)Iszara je živá, protože kdyby byla mrtvá N'Gasta by o tom věděl.
2) N'Gasta se v Stros M'Kai objevil dávno za vlády krále Thassada, ale jeho moc nebyla velká. To se změnilo až koncem války, díky tomu, že mnoho duší padlých na moři nedošlo pokoje. N'Gasta tedy vytvořil síť do které tyto ztracené duše pochytal. Tím se samozřejmě jeho moc znásobila a také jeho přítomnost vešla ve všeobecnou známost. Magická gilda sice protestovala proti jeho praktikám, ale guvernér Richton protesty zamítl. Prý je dobré mít nekromancera za přítele, než nepřítele.
3) Minulý Archmág zahynul v boji, když chránil prince A'tora. N'Gasta litoval, že jeho síť ještě nebyla hotová, protože s jeho duší by se dalo spoustu podniknout, ale hlavně N'gasta básnil o jeho magických artefaktech
4) N'Gastova síť zachytává jen neopatrné duše, nechráněné svatými rituály, nebo ty, které byly pohřbeny do neposvěcené země.
5) N'Gasta je velmi spokojen s guvernérem Richtonem, za prvé se neplete do jeho záležitostí a za druhé mu poskytuje neustálý přísun dalších duší.
6) N'Gastovým šéfem je daedrický princ Clavicus Vile.
7) Největším N'Gastovým protivníkem je chrám Arkay a jeho bratři, kteří se snaží všem mrtvým poskytnout poslední pomazání a pohřbít je do posvěcené země, a tak uniknout nekromancerově síti. Naštěstí zbyl už jen jeden poslední bratr. Jeden z bratrů dokonce skončil v N'Gastově síti. Stalo se tak zhruba před třemi měsíci. Tedy skoro ve stejnou dobu, kdy zmizela Iszara. Pravděpodobně půjde o bratra Kithrala.

Opustil jsem nekromancera a vlastně i celý jeho ostrov a vydal jsem se dál po severním pobřeží. Na pláži na mě zaútočil nějaký pobuda, tak jsem si to s ním rychle vyřídil. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem u něj nalezl tak dlouho hledanou mapu ostrova Stros M'Kai. Konečně jsem se tu mohl trochu zorientovat a naplánovat nějaký postupný průzkum.

Kousek odsud jsem objevil maringotku Yakudanů (takoví místní cikáni). Stará matka drmolila nějaký rituál a mladík byl pěkně nasupený a zhurta mě posílal pryč. Jediné co neskrýval byla nenávist k impériu. Císařští totiž zabili jeho bratra. Víc jsem z něj ale nedostal.

Obrázky:
1)Pomník ve tvaru oka
2) Nekromancer N'Gasta
3) Vybojovaná mapa ostrova
4) Yakudani

Zdánlivě nadějná Iszařina stopa skončila v pašeráckém doupěti a já nebyl o moc moudřejší. Pátrání po Llinadrilině baňce se také zadrhlo, protože jsem neměl ještě všechny části mapy, a hlavně jsem nevěděl, kde bych měl začít hledat. Pořád mi chybělo vysvětlení k tomu, co znamená slovo Leki. A navíc jsem stále neměl žádnou mapu ostrova, podle které bych se mohl nějak orientovat.

Rozhodl jsem se opustit město, třeba potkám štěstí někde za hradbami. Vyběhl jsem městskou bránou, minul pár stráží a ocitl jsem se na rozcestí. Podle ukazatele vedla cesta, kterou jsem se vydal na ostrov N'Gasty. Rozhodl jsem se tedy pokračovat tímto směrem, když už mě sem osud zavál. Po chvíli jsem došel na pobřeží, kde cesta dál pokračovala po lávkách a mostech. Zde mě čekala první skákací pasáž, protože v některých mostech byly díry, přes které se Cyrus musel dostat. Samozřejmě několikrát jsem skončil v moři, za prvé jsem si na skákání ve hře ještě zvykal a za druhé mi situaci občas komplikoval nedostatečný výkon počítače, který způsobil zacukání vždy v ten nejnevhodnější moment. Na začátku se ještě dalo doplavat zpět, ale kousek dál od pobřeží už číhali v moři žraloci a bylo potřeba loadovat. Nakonec jsem to samozřejmě zvládl a dostal se k převozníkovi. Od Dreekiuse jsem věděl, že je potřeba mu zaplatit, vzal si 10 zlatek a převezl mě na druhý břeh.

Tady začaly první intenzivnější souboje s nepřáteli. Ostrov je totiž skutečně v moci nekromancera a každou chvíli vylezl přede mnou nějaký kostlivec ze země. Ale ukázali se jako celkem snadní soupeři. Takže jsem si tu hezky potrénoval a hlavně se samozřejmě trochu napakoval, protože každá mrtvola se samozřejmě dá prohledat a každá u sebe něco má, buď zlato nebo užitečné lektvary. K jejich popisu se ale dostanu později. Druhou příšerkou, kterou jsem zde potkal byly zombie. Ty už byly mnohem odolnější a každý souboj zaváněl smrtí. Nicméně byly tak pomalé, že si jich Cyrus nemusel vůbec všímat. Poměrně snadno jsem se tedy dostal až k nějaké velké pevnosti.

Obrázky:
1) Na rozcestí
2) Mosty na N'Gastův ostrov
3) Převozník
4) Kostlivec

Favis mi s Rollem nepomohl, vydal jsem se tedy dolů do přístavu najít Prnella ve strážní věži. Cestou jsem potkal Trithika, tak jsem mu vyřídil vzkaz od Lakeneho a pokračoval dál. Strážní věž se samozřejmě nedala přehlídnout. Uvnitř seděl na vysoké židli Prnell sledující zátoku svým dalekohledem. Samozřejmě jsem se ho pokusil co nejvíc vyzpovídat:
1) Prnell Iszaru znal a i zde po ní patrali ostří hoši z Restless League. Prý to vypadalo jako by jim něco ukradla.
2) Prnell potvrdil že pašeracké doupě by stále mělo být ve spojení s Restless League, ale konkrétně jak to nevěděl.
3) Prnell ztratil svůj okulár a bohužel bez něj moc nevidí, takže může akorát pozorovat lodě dalekohledem. Poprosil mě, zda bych mu ho nenašel.

Ve skutečnosti jsem okulár už měl, akorát jsem se o tom zapomněl zmínit. Prnell ho nechal ve Favisově zvonici, našel jsem ho, když jsem Favisovi opravoval zvon. Prnell byl samozřejmě štěstím bez sebe, takže mi nakonec zapůjčil i jeho praporky. Vyšel jsem ven a zamával směrem ke zvonici. Vzápětí se ozvalo hlasité zvonění. Vydal jsem se rychle na náměstí a cestou jsem potkal Rolla kráčejícího do přístavu. Rychle jsem vběhl do jeho domu, a prohledal ho. Medailon byl ukrytý ve stole. Lakene byl štěstím bez sebe a slíbil, že už tam nikdy nevkročí. Heslem do pašeráckého doupěte bylo slovo "SPOON".

V doupěti jsem se setkal s mužem jménem Urik. Urik mi potvrdil, že se tu Iszara občas objevovala. Naposledy prý sháněla Malachit. Vyměnila ho s Urikem za odznak Restless League, prý mu měl pomoct u nich získat přízeň. Nicméně vzhledem k tomu, že se tu piráti dlouho neukázali, byl Urik mrzutý, že dostal bezcenný kus papíru. Pokusil jsem se ho z něj vymámit a nakonec se nechal ukecat. Byl to papír s velkým červeným R,očividně znak Restless League. Při podrobném zkoumání, jsem zjistil, že na druhé stráně je část nějaké mapy.

Obrázek:
1) Prnell
2) Nalezený medailón
3) Urik v pašeráckém doupěti
4) Znak Restless League

Vrátil jsem se tedy ke Crendalovi a použil na něj lest. Doporučil jsem mu aby si zkontroloval svou skrýš, protože jsem zaslechl, že se někdo chvástá tím, jak mu mapu vyfoukl. Crendal zůstal v klidu, že to jsou jen řeči. No tak jsem mu sdělil, že dotyčný dokonce vykládá co na té mapě je a popsal jsem mu podrobnosti z mapy, které jsem se dozvěděl od Trithika. TO už Crendal v klidu nezůstal a poslal mě do háje. Stačilo kousek poodstoupit a Crendal se očividně vydal na kontrolu své skrýše. Bylo důležité se držet od něj dál, protože jakmile jsem se přiblížil, hra to zaregistrovala, Crendal se otočil a začal mi nadávat, že ho sleduji. Crendal došel až do parku a tam pod jednou palmou vyhrabal ze země nějakou schránku, pak jí zase zahrabal a spokojeně odešel. Věděl jsem tedy, kde je mapa zakopaná, jenže jsem jí neměl čím vykopat, běžel jsem tedy znovu ke Gerrickovi koupit lopatu a pak už to byla hračka. Měl jsem tedy v ruce část mapy k Lillandrilině baňce, ale byla to pouze část, takže zatím k ničemu.

Přemýšlel jsem tedy co s částí mapy a nenapadlo mě nic lepšího než jí donést ke kartografovi Maikovi, třeba bude mít nějaký nápad. Spíš než nápad se mi Maiko pohrdavě vysmíval, že se honím za touto legendou a přitom je tu několik skutečných tajemství, jako třeba jeskyně nebo trpasličí doly. Nicméně jakékoliv detaily mi Maiko odmítl sdělit. Požádal jsem ho tedy, zda by mi nemohl udělat mapu podle popisu knihy o elfích artefaktech, kterou jsem měl od J'ffera. Maiko se sice dost vztekal, že J'ffer tu knihu prodal už snad desetkrát a vždycky ta kniha skončí u něj a on musí dělat mapu. Ale nakonec svolil, že mi tu mapu vyrobí, když mu tu knihu dám a on už se postará, aby se k J'fferovi nedostala zpět. Dal jsem tedy Maikovi čas aby vyrobil mapu a šel se porozhlédnout po okolí.

Kousek odsuď jsem narazil na mladíka Lakeneho. Po několika zdvořilostních frázích mě Lakene požádal, abych Trithikovi vyřídil, že až bude mít čas, tak se na jeho loď podívá. Prý mu v noci loď poničili nějací vandalové. Lakene se hodně zajímal o trpasličí historii, prý trpaslíci měli úžasné vynálezy jako parní vozy, nebo létající stroje. To je prý to co Richton hledá pro další dobyvačné války impéria. Nakonec jsem na Lakeneho uhodil, aby mi vyklopil vše co ví o pašeráckém doupěti a Restless League. Lakene přiznal, že tam chodil hrát karty a že slyšel, že prý tam chodí i piráti z Restless League ale víc že neví. Chtěl jsem tedy znát heslo do doupěte, slíbil že mi ho řekne, ale teprve tehdy, když získám jeho stříbrný medailonek zpět. Prý ho nad ním vyhrál podvodníček Rollo.

Vydal jsem se tedy za Rollem, zda z něj nedostanu medailon po dobrým, ale vůbec se se mnou nebavil. Bylo potřeba vymyslet nějakou lest. Samozřejmě Rollo musí jít pro náklad, když zazvoní zvon, to by mohlo fungovat. Teď jen přemluvit Favise a nebo toho jeho kamarádíčka Prnella, uvidíme kdo bude povolnější.

Zkusil jsem Maika, ale mapu stále neměl hotovou tak jsem se ještě zkusil jednou zastavit v Magické gildě a tentokrát jsem se kupodivu dovnitř dostal. Uvnitř jsem nalezl otevřenou magickou knihu, a všiml si odstavce, který popisoval, že orkská krev smíchaná s prasečím měchýřem dodá obrovskou sílu. Zajímavé, budu to muset někdy vyzkoušet. K archmágovi jsem se nedostal ale u pultu obsluhovala novicka lesní elfkyně Falicia. Probrali jsme toho spoustu, ale zajímavé toho zas tolik nebylo:
1) Archmágem je muž jménem Jaganvir. Podle Falicie se na to ještě nehodí, ale předchozí archmág byl zabit v bitvě a bylo potřeba ho nahradit. Každopádně se teď s nikým nebaví, protože je zaměstnán studiem kvůli zkoušce v Battlespiru.
2) Předchozím Archmágem byl Voa, který padl v bitvě po boku prince A'tora, ačkoliv Magická gilda se do politiky neplete. Ale Voa byl nacionalista a nemohl si pomoct.
3) Legendy o Lillandrilině baňce tvrdí, že mapa byla rozdělena na 4 díly. Jeden díl se prý nacházel na spodku jakési stříbrné skříňky, vytvarované do podoby lodi.

Vrátil jsem se tedy k Maikovi pro mapu, která už konečně byla dokončena. Byl na ní nakreslen kus ostrova. Na jihu bylo pobřeží, na západě jakési návrší a na něm "Vysoký strom". Zhruba uprostřed byl nápis START (Leki). Bohužel jsem vůbec netušil, kde by to mohlo být a ani jsem nevěděl, co nebo kdo je Leki. Lillandrilina baňka teď ale musela počkat. Měl jsem na dosah heslo k pašeráckému doupěti, kde byla naposled spatřena Iszara.

Obrázky:
1) Crendalova mapa
2) Lakene
3) Čarodějnická novicka Falicia
4) Mapa vyrobená Maikem podle knihy o elfích artefaktech

Po opuštění hostince jsem neváhal a uhodil na bretonce Crendala s tím, že prý má mapu k Lillandrilině baňce. Ale Crendall se bránil, že prý Dreekius lže. Zkusil jsem tedy poškádlit jeho ego a uznal jsem, že jsem tomu taky nevěřil protože Crendal není přece tak chytrý aby mapu získal. To stačilo k tomu, aby Crendal vybuchl jak čertík z krabičky a začal se chvástat, že samozřejmě tu mapu má. Ukradl jí totiž jednou z Trithikovy lodi, kde hledal tajně nějaký alkohol. Pokusil jsem se mapu od Crendala koupit, ale nechtěl jí prodat za žádnou cenu. Přeci jen jako bretonec bude mít o magických předmětech určité povědomí. Pouze mi sdělil, že ji má ukrytou na místě, kde jí nikdo nenajde.

Vydal jsem se tedy do poslední části města, kterou jsem ještě neprozkoumal. V ní se nacházela věznice a palác guvernéra Richtona. Jak se dalo předpokládat ani do jedné budovy mě ale stráže nepustily. Bylo potřeba se rozhodnout co dál.

Musel jsem si srovnat všechny informace. Předpokládal jsem, že abych se pohnul dál v pátrání po Iszaře, bude potřeba navštívit palác a buď přímo konfrontovat guvernéra Richtona nebo se tam tajně rozhlídnout. Abych se tam ale vůbec dostal, budu potřebovat amulet od nekromancera N'gasty. Otázka ovšem byla, zda je vhodné jít rovnou touto cestou. Zvláště mě přitahovalo pátrání po Lillandrilině baňce, protože před magií jsem žádnou obranu neměl a určitě by se hodila, zvlášť když jsem věděl o existenci toho temného elfa Drama, osobního strážce guvernéra Richtona. Poté tu byly také informace o trpasličích ruinách někde v jižní části ostrova a eminentním guvernérově zájmu o ně. Každopádně jsem zoufale toužil po mapě ostrova.

Rozhodl jsem se tedy zkusit ještě štěstí a najít nějakou informaci o Lillandrilině baňce. Samozřejmě jsem si to namířil do přístavu za Trithikem, kterému Crendal mapu ukradl. Cestou mě ale napadlo něco jiného. Baňka je přeci považována za elfský artefakt, ačkoliv knihkupec J'ffer tvrdil něco jiného. A jediný elf, se kterým jsem se zde zatím setkal, je přece obchodník Gerrick. Navíc cesta do přístavu vedla kolem Gerrickova krámku.

Gerrick o baňce věděl, zopakoval mi legendu o tom, že se baňka ztratila ve vraku lodi,která se potopila blízko ostrova. A prý se říká že někdo z přeživších baňku ukryl a k úkrytu nakreslil mapu. Ale více by mi měl říct Trithik, dříve se snažil intenzivně po této mapě pátrat. Když už jsme tak debatovali, Gerrick si postěžoval na svého nosiče Rolla, protože v polovině případů je prý Rollo opilý anebo spí, takže neslyší Favisovo zvonění.

Protože to bylo k Favisovi kousek, skočil jsem si s ním znovu promluvit o jeho zvonění. Ještě, že jsem to udělal, protože když jsem tu byl minule, tak jsem se nejspíš do rozhovoru nějak zamotal, protože jsem zjistil, že jsem hromadu témat s Favisem neprobral. Dozvěděl jsem se tedy,že Gerrick Favisovi nařídil, aby nepřestal zvonit, dokud neuvidí, jak jde Rollo do přístavu. Favis s tím moc spokojený nebyl protože Rollo je lenoch a někdy mu to trvá hrozně dlouho. Favis vlastně vůbec není nadšený z toho, že musí zvonit ve zvonici, a že je to hlavně Prnellova chyba. Prnell je Favisův známý, který pracuje ve strážní věži v přístavu. Když se blíží loď Prnell dá Favisovi znamení vlajkou aby zazvonil. Měli spolu dohodu, že si služby ve zvonici a strážní věži budou střídat, ale Prnell se pořád vymlouvá a nechce Favise do strážní věže pustit. Prý mu dokonce zničil zvon, protože nezvoní tak hlasitě jako dřív a navíc Favisovi nedovolil aby se na ten zvon podíval Lakene, prý že to Prnell zvládne sám. Půl dne na to čučel a pak prohlásil, že tomu nic není. Lakene je prý nejšikovnější mladík ve městě, který umí spravit cokoliv. Tak jsem se na to podíval sám a zvon opravil.

Cestou k Trithikovi jsem se ještě stavil u Krisandry, zda neví něco o pašeráckém doupěti. Prý sice mají něco společného z Restless League, ale Krisandra tomu nevěří, zvlášť když jí to vyprávěl známý vtipálek Lakene. Zajímavá informace ovšem byla ta, že Lakene pravděpodobně chodil hrát do pašeráckého doupěte karty a prohrál tam v nich stříbrný medailonek své ženy. Potom chtěl po Krisandře, aby mu vyrobila kopii. To ale znamená, že by měl Lakene znát heslo do doupěte.

Na Trithika jsem náhodou narazil přímo před Krisandřiným obchodem. Trithik potvrdil, že měl část mapy, která prý měla odhalit polohu Lillandriliny baňky, v mládí byl totiž něco jako lovec pokladů. Prozradil mi že na mapě byl křížek, pak dvě čísla a poznámka "Vysoký strom", víc si bohužel nepamatoval. Nicméně pokud mapu najdu, můžu si jí nechat, Trithik je už moc starý na to, aby se honil za pokladem.

Obrázky:
1) Palác guvernéra Richtona
2) Gerrickův obchod
3) Rozhovor s Trithikem o jeho mapě

Naprosto sdílím tvé pocity, já jsem byl taky překvapený tou ukecaností. Ono se to později přece jen zvrtne v akční pasáže, kdy se hlavně skáče a bojuje (teda pořád jsem tak v první třetině hry...), ale ten začátek je čistá adventura. Ale myslím, že to udělali velice dobře, protože tím že tě ze začátku zavalí informacemi, a ty máš možnost se rozhodnout, po které linii se vlastně vydáš pátrat nejdříve, dává to člověku pocit překvapivé svobody. Navíc tomu napomáhá přesně ta skutečnost, že se Cyrus může zdánlivě pohybovat skoro všude, jak si zmínil. Přitom ve skutečnosti tam té svobody v rozhodování rozhodně není tolik jako v ostatních Elder Scrolls hrách. A ani ten pohyb není úplně svobodný, protože do lokací, ve kterých se dál příběh odehrává, se prostě nedostaneš dokud nemáš třeba požadovaný předmět.

Kedze som si chcel trocha priblizit tento dennik, nedalo mi to a Redguarda som si zahral. Co sa tyka rychlosti behu hry, tak s tym je samozrejme problem, pokusim sa nieco napisat ako technicku poznamku do komentarov.
Po nejakych 4 hodinach stravenych v pristave a mestskej stvrti som prekvapeny aka ukecana je to hra. Drtivu vacsinu casu mi zabrali rozhovory. Navyse su vsetky komplet (a az na jednu vynimku ;-) kvalitne nadabovane.
Tiez som tak trochu skusal kde vsade sa moze Cyrus vdaka vcelku slobodnemu xNginu dostat. Pobehoval som po strechach, plaval v rieke, v mori (pokial ma nezakusla zralocia plutva), splhal po lane a podobne. Skoda ze som nic moc neobjavil, holt adventura...

Tvoj skvele pisany dennik tymto sledujem s ovela vacsim zaujmom, v hre mi mnozstvo suvislosti unika, len tak dalej.

Poslední budovou na náměstí, kterou jsem ještě nenavštívil, byl samozřejmě hostinec Draggin Tale. Ale i zde se mi podařilo ještě oddálit rozhovor s Tobiasem, protože jsem nejprve oslovil hostinského argoniana Dreekiuse. Byl docela překvapený, když poznal kdo jsem. Byl to totiž on, kdo propašoval Tobiasův dopis z ostrova a nevěřil, že se zde ukáži. Od Siony jsme věděl, že Dreekius ví o všem důležitém co se v Stros M'Kai stane, takže rozhovor mohl být velmi přínosný. A skutečně měl pár nových informací:

1) Iszara zmizela na několik týdnů hned po té bitvě v zálivu, jako ostatně většina přeživších Crowns. Pak se ale u něj objevila a nesouvisle mluvila o tom, že musí udělat nějaké rozhodnutí. Pak se tam objevili císařští vojáci se seznamem rebelů a její jméno tam bylo také. Dreekius jí nechal prchnout oknem, od té doby jí už neviděl.
2) Dreekius mě varoval před dračím původem císaře Tibera Septima. Prý v žádném případě nebude tolerovat nějakou vzpouru. A Richton popraví každého, kdo by se vzepřel jeho vládě.
3) Povídá se že Restless League shromažďuje nové síly.
4) Až půjdu k N'Gastovi pro amulet, jak po mě chtěl Kotaro, mám si vzít pár zlaťáků pro převozníka.
5) Spousta lidí se už snažila a stále snaží najít Lillandrilinu baňku. Nedávno prý opilec Crendal začal vykládat, že má kus mapy vedoucí k místu, kde je baňka ukryta.

Možná bych měl zmínit, že jsem se samozřejmě Crendala na baňku ptal, dřív než jsem šel do hostince, ale tvářil se že o ní nic neví. Teprve po rozhovoru s Dreekiusem se Crendal trochu o baňce rozpovídal. Ale to předbíhám, jen jsem chtěl upozornit na to, jak hra dobře reaguje na to co víte a nevíte...

Konečně jsem se tedy dostal ke svému dávnému příteli Tobiasovi. Musím upozornit, že tenhle rozhovor je neuvěřitelně dlouhý. Doufám, že je to nejdelší rozhovor ve hře, protože mi jeho absolvování trvalo 25 minut. Člověk pak má problém si to všechno v hlavě srovnat. :-)

Nejprve jsme tedy probrali to, jak mě Tobias vůbec našel, protože naše cesty se dávno rozešly. On ale neadresoval dopis mě osobně, ale S'ratrovi, doufal že se mnou bude stále ve spojení. Tobias mě ale upozornil, že od té doby již pár týdnů uplynulo, a že se obává, že situace mojí sestry se nejspíše ještě zhoršila. Ne že by o ní věděl něco nového, ale guvernér neprojevil žádné slitování vůči přeživším Crowns a ten jeho dráček je prý pěkně přežraný. Celý rozhovor se pak točil jak kolem Tobiasovy a Cyrusovy minulosti, tak politice a to nejenom v Hammerfellu ale i v celém impériu. Z rozhovoru tak vypíchnu jen následující informace:
1) Tobias se snažil nenápadně po Iszaře pátrat, ale moc toho nezjistil. Nejvíc mu prý pomohl bratr Nidal, který ji dobře znal, i když se zdá, že prý něco skrývá. Každopádně mi Tobias potvrdil, že bratr Kithral se ztratil ve stejné době jako Iszara a že se znali.
2) Tobiase velmi překvapila informace o útoku Restless League na mojí loď. Protože je jich prý už dost málo a hlavně o nich v poslední době nikdo neslyšel. Tobias se obával, jestli někdo nevěděl o mém příjezdu, ale ubezpečil jsem ho, že kromě S'rathry nikdo.
3) Tobias chce za úsvitu opustit ostrov. Jeho vyptávání na Iszaru bylo císařským podezřelé, a on už je starý na císařské vězení, ale než odjede tak můžu počítat s jeho pomocí.
4) Tobias potvrzuje Sionina slova o Richtonově osobním strážci. Skutečně je to temný elf z Morrowindu. Mám si na něj dát pozor.

Když konečně náš rozhovor skončil pokusil jsem se navázat kontakt se třemi chlapíky u stolu. Ale jak mě varoval zvoník Favis, byli to Forebears a jen jsem je oslovil, tasili kordy. Možná si pamatujete, že jsem při popisu souboje s piráty z Restless League tvrdil, že se jednalo o druhý nejlehčí souboj ve hře. Tak ten úplně nejlehčí se odehrál právě zde v hospodě Draggin Tale. Ono se totiž v podstatě jedná o skrytý tutorial.
Ať se totiž necháte od opilých šermířů mlátit hlava nehlava, jejich zásahy vám prostě neublíží. A ani Cyrus je není schopen zabít, protože po pár zásazích to chlapíci vzdají a jdou zpět popíjet ke stolu. Souboj tak můžete opakovat jak dlouho chcete a pilovat bezpečně svou techniku.

Obrázky:
1) Rozhovor s hostinským Dreekiusem
2) Přítel Tobias

Da. Uz od cias Areny, akurat tam a v Daggerfalle to bola "Ohmes" varianta - teda ta velmi podobna lesnym elfom. V Morrowinde uz je to mackovity Suthay-raht.

Zavítal jsem tedy hned do sousedního krámku, což bylo knihkupectví kterému šéfoval khajit J'ffer. Mimochodem, dosavad jsem si v Elder Scrolls sérii khajitů moc nevšímal, nijak mě neoslovili, ale v Redguardovi mě tyhle kočky hrozně baví, ačkoliv vlastně pořádně neumím vysvětlit proč. S chutí bych si za nějakýho teď zahrál. Dá se v Morrowindu hrát za khajity? :-)

J'ffer měl na skladě několik knih, dvě jsem zakoupil, i když jsem se vydal skoro ze všech peněz. První pojednávala o historii trpaslíků a jejich zničení temnými elfy. V knize byla jedna zajímavá kapitola, která čtenáře seznamovala se základy trpasličího jazyka. Druhá kniha, kterou jsem zakoupil se týkala elfských artefaktů. Zajímavá pasáž se týkala Lillandriliny baňky, kouzelného artefaktu se schopností pohltit magii. Baňka byla totiž ztracena při potopení lodi nedaleko pobřeží Stros M'Kai! J'ffer je přesvědčen, že baňka prý je skutečná, kdysi prý opisoval prastarý záznam o jejím objevení. Podle něj ale baňka není elfským artefaktem, ačkoliv se to všeobecně tvrdí. Elfové jí objevili, a pak zase ztratili. Legenda praví, že jen díky ní, jeden obyčejný čeledín přemohl významného kouzelníka z Valenwoodu, možná legenda přehání, ale J'ffer tvrdil, že je to každopádně artefakt neobyčejné síly.

J'ffer se ukázal jako dobrý vtipálek, protože když jsem se ho zeptal, jestli neví, jak bych se mohl dostat do katakomb, suše odvětil, že tato pocta navštívit katakomby je určena pouze Crowns, kteří je musí považovat za velmi příjemné místo, vzhledem k tomu, že se žádný z nich ještě nevrátil... :D

Jinak se J'ffer pozastavil nad podivným Richtonovým zájmem o trpasličí vykopávky. Minulý týden prý poslal do paláce, čtyři výtisky Trpasličích tradic, prý to určitě není náhoda. Ale o co Richtonovi jde, to J'ffer nevěděl.

Opustil jsem knihkupce a pokračoval v průzkumu náměstí. V jedné budově jsem objevil otevřené dveře, tak jsem vešel dál. Uvnitř byl dost neurvalý chlápek jménem Rollo. Vzpomněl jsem si, že se o něm zmínil obchodník Gerrick. Rollo potvrdil, že ho Gerrick platí za donesení zboží z přístavu. A o tom, že připlula loď se vždy dozví díky Favisovi, který oznamuje každý příjezd lodi zvoněním. Jinak jsem se nic zajímavého od něj nedozvěděl.

Hned naproti Rollowa příbytku byla městská studna. Studna byla skutečně funkční a dal se vytáhnout kbelík vody, nicméně jsem neměl u sebe žádnou nádobu, do které bych vodu nabral. Kousek od studny jsem potkal místního opilce Crendala, který ale vedl jen běžné opilecké řeči.


Obrázky:
1) knihkupec J'ffer
2) Kniha o elfských artefaktech
3) Rollo
4) opilec Crendal

Nevím jestli je to úplně dobře, ale když hraji adventury, tak mám většinou sklon k tomu, odkládat rozhovor, o kterém se domnívám, že spadá do hlavní linie, minimálně do chvíle, než se v dané lokaci pořádně rozhlédnu a zjistím všechny dodatečné informace.

I z toho důvodu jsem nezamířil do hospody Draggin Tale, ale navštívil na protější straně náměstí chrám Arkay, kde by měl být bratr Nidal, o kterém se mi zmínil námořník Trithik. Bratr Nidal mě vlídně přivítal. Zajímavé pro mě bylo, že ačkoliv hraji adventuru, i zde chrám nabízí možnost léčení, jak už jsem zvyklý z předchozích her série. Léčení je ale samozřejmě zpoplatněno, nicméně je tu ten poplatek zajímavě vysvětlen, jako další z nepopulárních opatření guvernéra Richtona, kterému je tento poplatek odevzdáván. V tuto chvíli jsem ale nepotřeboval tuto službu, ale informace:
1) Iszara prý není jediná pohřešovaná. Ve stejné době zmizel i bratr Kithral, také mnich z chrámu Arkay, přívrženec Crowns, který prý byl do Iszary zamilován. Naposledy ho Nidal viděl, když ho poslal do parku pro kořen mandragory.
2) Bratr Nidal potvrdil, že Restless League tajně sloužila princi A'torovi proti Forebears v boji o trůn
3) Symbolem Restless League je velké červené R
4) Richton se snažil zabránit bratru Nidalovi v léčení zraněných Crowns. Dokonce mu vyhrožoval zbouráním chrámu. Navíc se snažil znesvětit i mrtvoly, před tím, než jim bratr Nidal mohl udělit poslední pomazání. Nidal naznačuje, že Richton má možná nějakou dohodu s nekromancerem.
5) Nekromancer N'Gasta tu prý žije již velmi dlouho, nicméně princ A'Tor udržel jeho temné síly jen v jeho zátoce, ale poté co byl princ odstraněn se N'Gastovi podařilo seslat kletbu na celý ostrov. Většina země je tak prokletá a každý mrtvý musí rychle dostat poslední pomazání, dříve než se jeho duše chytí do N'Gastovi sítě.
6) Bratr Nidal se obává, že Iszara je mrtvá. Richton měl seznam rebelů, když převzal vládu a Iszara na něm nepochybně byla. Určitě prý sama ostrov dobrovolně neopustila.

Opustil jsem tedy chrám Arkay a vydal se na další průzkum náměstí. Brzy jsem potkal ženu jménem Mariah. Pokud budete hledat na internetu nějaké informace o Redguardu, dříve nebo později narazíte na stížnosti hráčů ohledně dabingu této postavy. Dokonce mám pocit, že jsem někde našel i informaci o tom, že se později autoři hry hráčům za tento rozhovor omluvili. Ten hlas je fakt příšerný, navíc se zdá, že je ten rozhovor lehce bugnutý, protože se to na začátku na pár vteřin jakoby zasekne než se hra rozjede dál. Naštěstí toho Mařka moc neví a není potřeba se s ní vícekrát zatěžovat. Nicméně pár informací se od ní přesto dozvíme:
1) Mariah naposledy viděla Iszaru před třemi měsíci, když mířila ke kartografovi, Mariah tedy doufá, že šla navštívit jeho a ne ty pašeráky dole pod jeho obchodem.
2) Park, kde byl naposled viděn bratr Kithral se nachází přímo nad vodopádem. Kithral tam prý rád chodíval a psal si něco do svého deníku.

Kousek odsud jsem narazil na Magickou gildu, ale nepodařilo se mi dostat dovnitř. Vzhledem k tomu, že jsem jí později navštívil mnohokrát bez jakýchkoliv problémů, tak jsem asi jen blbě klikal na dveře, nebo šlo o nějaký bug.

Popošel jsem tedy dál ke kartografovi a doufal, že konečně seženu mapu abych se mohl trochu zorientovat. Uvnitř jsem se seznámil s Maikem místním kresličem map. Samozřejmě jsem se pokusil koupit mapu ostrova, ale Maiko mě odmítl s tím, že pracuje jen na zakázku a že se mu nevyplatí taková práce. Mám si prý říct nějakém pouličnímu žebrákovi, prý mi rád mapu okopíruje za pár zlatek. Zkusil jsem z něj tedy vytáhnout alespoň nějaké informace:
1) Maiko Iszaru nezná (z čehož vyplývá, že k němu asi nešla?!)
2) Maiko se docela vyděsil, když jsem mu řekl, že prý se v jeho domě nachází pašerácké doupě. Prý pronajal suterén domu pár místním chlapíkům, prý se chovají tiše a vždy včas zaplatili nájem. Jejich jména prý ale nezná, mám se jich zeptat sám.

Víc jsem se od Maika nedozvěděl. Samozřejmě jsem zkusil navštívit pašerácké doupě v suterénu, ale při vstupu po mě chtěli heslo, a bez něj mě dovnitř nepustili.

Obrázky:
1) Bratr Nidal v chrámu Arkay
2) Děsně nadabovaná Mariah
3) U kartografa
4) Maiko kartograf