DOOM versus WOLFENSTEIN 3D





WOLFENSTEIN 3D

.......nééééé, ozval se hrozný,  uši drásající nářek fašisti-

ckými vojáky  mučeného  vězně. Připravil jsem si svůj rotační

kulomet,  který   mi  pomohl  vždy,   když  jsem  potřeboval.

Zkontroluji svoji  zásobu munice -  nééééé (to jsem  prozměnu

zařval já) jenom 12  nábojů. Rotační kulomet rychle schovávám

a tasím  rychlopalný   samopal.  Pomalu  a   tiše  se  plížím

k těžkým,   pancéřovaným   dveřím.   Naposledy   se   ohlédnu

- nejdříve nalevo  pak napravo a možná  naposledy odříkám pár

Otčenášů. Kulomet držím tak pevně, že  cítím jak se mi z ruky

vytrácí  krev. Levou  rukou  ohmatám  svůj tesák  a připraven

střílet  po všem  co se  hýbe,  vtrhnu  do dveří,  ale co  to

- nikdo tu není. Prohledávám tedy všechny stěny ...

...  a  opravdu  je tady malý, téměř nepostřehnutelný čudlík.

Najednou za sebou zaslechnu temné, tiché a blížící se vrčení.

Instinktivně se ohlédnu a tasím  tesák, je však pozdě. Hrozná

bestie v  podobě obrovského, asi 23cm  vysokého jezevčíka, se

na mne  vrhá a obrovskou  silou mě tlačí  k zemi. "Teď  je se

mnou  konec.." pomyslím  si. Zavírám  oči a  připravuji se na

smrt.  V  duchu  se  loučím  se  všemi  kdo  mne  kdy miloval

- matkou,   otcem,  sestrou,   babičkou,  prababičkou,  panem

učitelem tělocviku ze základní školy........ V tom cítím, jak

se mého obličeje  dotýká hnusný, slizský a vlhký  jazyk a pak

tlak  krvelačných  a  plesnivých  zubů,  které  se mi boří do

krku.....





VERSUS



        Jeden z důvodů proč jsem začal psát tenhle článek je,

že už mne unavovaly ty zbytečné řeči kolem Dooma. Nevím proč,

ale mě  se tato 3D  střílečka příliš nelíbila.  Když jsem hru

hrál poprvé, byl jsem z prvního levelu u vytržení. Stejně tak

i druhý,  třetí, u  čtvrtého už  jsem se  tolik nebavil  a už

v sedmém  flooru jsem  se  vysloveně  nudil. Ano,  téměř jsem

zíval nudou.  Většina doomařů si asi  řekne, jakej -cenzored-

tohle psal, ale nejsem zdaleka  sám kdo má tenhle názor. Doom

je  podle mého  názoru hra   stvořená jen  pro síť  a možnost

smažby v  jednom proti počítači  je tu jakoby  navíc. Vezmeme

- li   to  z   pohledu  člověka,   který  není  zainteresován

v počítačových hrách,  není v Doomu  oproti Wolfensteinovi 3D

nic  nového.  Pouze  hodně  vypilovaná  grafika,  více zbraní

a lepší zvuky  (Nevím jestli jsou  lepší, ale je  jich určitě

více.) nikoliv však lepší  hudba. U Wolfensteina hudba skvěle

dokreslovala děj,  nevtírala se, když jsem  se doplazil až do

devátého levelu, kde na mne  číhal například Hitler, hudba se

změnila  v napínavou  a jakoby  hráči připomínala,  že je  ve

vojenské  pevnosti  a  na  začátku  (po  spuštění  hry) hrála

náznakově hymnu nacistické říše.

        Teď  se  trochu  rozepíši  o  hratelnosti  obou  her.

V Doomu mi  hodně vadilo, že měl  tolik superničivých zbraní.

Když jsem  se trefil raketometem  do zombie, rosprskla  se na

zdi  a  měla  smůlu.  Naopak  u  Wolfensteina byly zbraně jen

čtyři. To hru ztěžovalo a Wolf se tím stal mnohem zajímavější

a hratelnější.  Zde  také  záleželo  na  tom,  kam  nepřítele

střelím a naopak, když střílel  nacista na mě, někdy mi ubral

padesát  procent  životů,  jindy  třeba  jen  jedno  procento

a někdy se  netrfil vůbec. Měl jsem  zde důvod prolézat tajné

chodby, všechny  místnosti a haly.  Tím důvodem byly  poklady

a zlato.  Ptám se,  co by  mě mohlo  lákat do tajných prostor

Dooma? Nic. Maximálně abych  si pořádně zastřílel, kvůli tomu

tam však lézt nebudu.

     Grafika v Doomu byla sice vypilovanější, ale neříkám, že

se  mi  také  více  líbíla.  Působila  na  mě tak nějak temně

a nepřehldeně.  Wolf ji  oproti Doomu  nemá tak  skvělou, ale

jeho grafika  je barvitější a  působí na člověka  mnohem lépe

než u Wolfova konkurenta.

O tématu obou  her se moc rozepisovat  nebudu: U Wolfensteina

3D  je  jasný:  Jako  B.J.Blaskowicz  máte  získat a následně

zničit plány  operace Eisenfaust, na  kterých se podílel  sám

trýznitel lidstva Adolf Hitler.  Bohužel vás při plnění úkolu

zajmou  a vy  se musíte  probít z  pevnosti Wolfenstein. Toto

téma je mi bližší už jen proto, že když si vzpomenu co Hitler

za druhé světové války prováděl  za hrozné věci, vyburcuje mi

to  krev v  žilách a  nacisti se  mi střílí  lépe. Zde  Dooma

nemohu nijak kritizovat, jelikož sám jsem nikdy neslyšel jeho

příběh.

     Nakonec mohu napsat jen tolik:  Doom nemá ve hře po síti

konkurenta,  ale  ve  hře  člověka  proti  počítači je oproti

Wolfensteinovi 3D propadák.





DOOM



.......juchů našel  jsem plasmové dělo.  Teď ať si  nějakej

satan

(nebo co) zkusí mě zabít. Nemá šanci. Otáčím se a s pocitem

jistoty  pocházející   ze  superničivé  zbraně,   vyrážím  na

strastiplnou cestu  pětadvacátého levelu. Beze  strachu běžím

skrz  obrovskou  halu  plnou  tajných  chodeb  a vyvýšenin za

kterými se  mohou skrývat nebezpeční  zombíci či shotgunmani.

A opravdu,  zpoza  kamene  na   mě  jeden  z  těch  plesnivců

vyskočil.  Znuděně   jsem  na  něj   namířil  svůj  raketomet

a vystřelil. Zbyla z něj jen mastná, červená skvrna. Jdu dál.

Otvírám dveře  s tušením, že  za nimi bude  nepřátelská horda

zplesnivělých živých mrtvých. Mé tušení mne nikdy nezklamalo.

A nebylo  tomu tak  ani dnes.  Opravdu tam  byli. Znovu  tedy

mířím  a  střílím.  Jedinou  ranou  jsem  jich  zabil pět. No

problem...Ale co to?  Zrada! Za mnou stojí satan  a šklebí se

mi rovnou do ksichtu. Rychle mířím plasmovým dělem a střílím.

Ale satan byl rychlejší. Málem mě zabil a za to také zaplatil

svým  hnusným  životem.  Zatímco  mi  z  těla uniká život, se

plazím    a    hledám    někde    nějakou   volně   pohozenou

lékárničku......



P.S.:  Vyslovuji  zde  jen  svůj  názor  na  Dooma. Je velice

pravděpodobné, že  se mnou hodně z  vás nebude souhlasit, ale

takový je život.





                                                   LOBIN XXV.

DODATKY:

FESTR:  Je málo  lidí, kteří  považují Wolfa  za lepšího  než

Doom. Podle  mého názoru je Doom  lepší graficky i strukturou

misí...kam se hrabe Wolf.  Ostatně je to věc názoru.