FUTURISTICKá ÚVAHA

                     (politická fixe)





     Píše  se  rok  2010  a  já  sedím  jako  obvykle  ve své

kanceláři. Je téměř půlnoc a já si uvědomuji, že bych měl jít

pomalu domů. Kdyby aspoň venku nebylo takové vedro, říkám si.

Od té  doby, co lidé začali  posílat radioaktivní odpad proti

slunci, nedá se  na zemi vydržet. Že si  ty politikové nedají

říct. Vědci  v roce 2006 upozorňovali  na nebezpečné vesmírné

proudy, které vedly  od slunce ke všem planetám  a hvězdám ve

slunečí soustavě.  Nevěděli však, co  tyto proudy tvoří.  Ale

nikdo je v  té době neposlouchal. V podstatě  to samé se dělo

v devadesátých letech dvacátého století. Tenkrát se vytvořily

poměrně  malé skupiny,  které poukazovaly  na to,  že jaderné

elektrárny  produkují  tuny  jaderného  odpadu, přičemž jeden

miligram této  látky dovedl člověka bez  problémů zabít. Také

je však  nikdo neposlouchal. Možná by  všechno dopadlo jinak,

kdyby byl  politický převrat 17.listopadu  roku 1989 úspěšný.

Po  strašlivém  masakru  na  Václavském  náměstí,  při kterém

zahynuly stovky lidí komunismus  sice poněkud povolil. Začaly

se dovážet výrobky ze západu  a ze zámoří. Velká výstavba tří

atomových elektráren  jen na území České  republiky začala na

přelomu roků 1996  a 1997, kdy došlo k  obrovské tragédii při

výbuchu  jaderné  elektrárny  v  Dukovanech. Exploze zamořila

okolí   do  vzdálenosti   pětasedumdesáti  kilometrů.   Vláda

rozhodla, že  problém se vyřeší  stejně jako na  Ukrajině. Je

však  zajímavé  proč.  V  té  době  bylo  všeobecně známé, že

betonový  plášť  na  Černobylu  prasknul,  a  že  z  něj čiší

radioaktivita nastřádaná uvnitř krunýře za několik desetiletí

natolik,  že  se  Ukrajina  musela  celá  evakuovat.  Bylo to

tenkrát  hrozné. O  život přišlo  deset miliónů  lidí a  celý

jeden národ se  rozpadl a již nikdy neměl  šanci na obnovení,

protože elita národa utekla již v osumdesátých letech. Dodnes

nikdo,  kromě pár  zasvěcenců  neví,  proč byly  tyto giganty

stavěny. Ještě k tomu  zastaralou sovětskou technologií, díky

které  zbyly  z  Dukovan  i  Černobylu  jen  pouhé nebezpečné

trosky.  Tyto  obrovské   elektrárny  musel  plánovat  nějaký

blázen, který se celý život  utápěl ve vodce a o problematice

jaderných  elektráren  neměl  ani  potuchy.  Nemohl  by jinak

posadit do sekce chlazení  tým dvadeti lidí, přičemž stačilo,

aby jeden z  nich otočil klíčkem a toto  zařízení se vypnulo.

Obejít bezpečnostní zařízení nebyl  pro nikoho žádný problém.

Stačilo  totiž  přeříznout  dráty  a  elektrárna  by byla bez

chlazení. Stačilo  krátkých pět minut a  došlo by k jadernému

výuchu, schopnému  zničit celou Evropu.  Roku 2009 byl  další

pokus o  převrat. Tentokrát však  úspěšný. Avšak stálo  to za

to? Rusové se  zde usídlili již natolik, že  se jim odtáhnout

domů nechtělo. Dosadili tedy do vedení týmu, který obsluhoval

chlazení  svého   muže,  který  zařízení   sabotoval.  Vypnul

chladiče  a  přestřihl  dráty  k  bezpečnostnímu systému. Tím

došlo po pěti minutách k jadernému výbuchu. To by ovšem ještě

nebylo  tak strašné.  Byla by  to jen  další vybuchlá jaderná

elektrárna.  Avšak  řetězovou   reakcí  bouchly  všechny  tři

giganty.  Veškerý  život  na  území  třista  kilometrů  kolem

elektráren zahynul a všichni  lidé, kteří na Evropské pevnině

přežili,  museli žít  roky v  jejich podzemních  městch. Není

divu,  že  nakonec  zbylo   jen  několik  málo  miliónů  lidí

v Evropě.  Ke  konci  roku  2009  se  do  celé  věci  vložily

i Spojené  státy americké,  které Rusku  zadali ultimátum, že

pokud  neodsoudí lidi  za tuto  šílenost zodpovědné  k trestu

smrti, bez váhání na ně vyšlou své jaderné hlavice. Rusko jim

odpovědělo odpálením  dvouset jaderných raket.  Amerika si to

samozřejmě nenechala líbit a vyslala na nepřátele všechny své

jaderné  hlavice.  A  tak  se  stalo,  že  z několika desítek

miliard  lidí na  světě zbylo  jen asi  padesát tři  miliónů.

Enstein měl  pravdu, když říkal, že  první světová válka bude

s tanky, v druhé bude poprvé  použita jaderná zbraň, ve třetí

se  bude bojovat  jen s  jadernými hlavicemi  a ve čtvrté, ve

čtvrté lidem  poslouží kyje. Po  této krátké úveze  se George

podíval na  hodinky, otevřel psací  stůl a prohnal  si hlavou

kulku...





                                                   Lobin XXV.