Nový přírůstek do sbírky, stav jako nový, splněn můj dlouholetý sen, konečně mám oba Dark Suny v krabici : <br><p><img src="http://www.oldgames.sk/images/collections/Ringo/DS2%20Complete.JPG">

Tak to je škoda, mně se vždycky líbily obrázky z této hrya ta hra byla mým tajným snem, chtěl jsem si ji někdy zahrát a pokukoval jsem na eBayi po krabici. ale teď už nebudu.

Co se týče Ultim, doporučuji tady nedržet se přísně chronologie a klidně začít Ultimou 7, možná ti právě tohle usnadní cestu k předchozím dílům, já to tak u sebe cítím. Jinak MC1 mně vyškolil pěkně, jsem si říkal, co jsem to za Lamu, ono nejde o poznámky, ty si přehledně setřídíš v pohodě v poznámkovém bloku, ale já nepobral ten herní systém. Už jen to, že udělám nějakou prkotinu a uplyne den a mám těch dní na dohrání hry omezeně mně začalo nutit dělit partu a udělat za ten den co nejvíce věcí a absolutně nemám páru, které z těch věcí jsou podstatné a které dělám naprosto zbytečně. Odloženo na někdy. Pokud se k sérii v nejbližší době vrátím, rozehraji dvojku.

Co člověk neobětuje i při malém platu:-)

Tak jsem se zase prásknul přes kapsu, ale stálo to za to, dlouho sháněné Magic Candle 2 a Ultima 5 se mi usadily ve sbírce. Vše komplet i s manuály a mapami. Krabice obou her jsou na okrajích trochu ošoupané, ale v tomhle směru už člověk nemůže očekávat žádnou hitparádu, prostě jsou to staré věci, tak nějaký ten šoupanec na obale k tomu patří. Občas se sice zadaří, jak se mi zadařilo u MAgic Candle 3, který jsem sehnal fungl nový zafóliovaný, ale Magic Candle 2 se stal na ebayi pěkně rare a buďto člověk zaplatí 2 litry a nebo se mu poštěstí nějaká náhoda. Mně se povedlo ukecat cenu z 24 dolarů na 19, takže jsem se vyhnul i import charges. Slevu jsem chtěl hlavně proto, že přes víko krabice je drobounký ale docela dlouhý škrábanec. Podobný (i když mnohem hlubší) mám na krabici Magic Candle 1, který mi způsobili neopatrným rozřezáním balíku na odbavovací poště v US, tak aspoň nebude té jedné krabici smutno, že má škrábanec, budu mít takové dvě:-) Akorát to poštovné z US poslední dobou už nejde pod 24 dolarů. Ultima 5 je z UK, trochu mně naštvala lepící páska na spodní části krabice, která tam byla na udržení víka ke spodku krabice, zkoušel jsem to sundat, ale neobešlo by se to bez stržení potisku. O to se asi pokoušel i původní majitel na vrchu krabice, kde byla páska na bocích odstraněna, na jedné straně bohužel i s kouskem nápisu, takže chybělo kousek pětky na jednom boku víka, tak jsem ho domaloval červeným fixem a chybějící černou zatřel černým centropenem. Na první pohled to tedy nejde poznat:-) Ale to je asi tak jediná závažná vada na této jinak skvělé krabici. Obsah je jako nový, jakoby to nikdo ani nevytáhnul. Jinak díky sehnání Magic Candle 2 jsem se stal asi třetím majitelem celé trilogie na těchto stránkách:-) I když by to chtělo ještě ten prequel Moonstone. <img src="http://www.oldgames.sk/images/collections/Ringo/U5complete.JPG"> <img src="http://www.oldgames.sk/images/collections/Ringo/MC2complete.JPG">

Na mně tak působí, hrál jsem několik FR her a z žádné jsem neměl pocit nějaké kontinuálnosti. On ten svět je asi velmi rozsáhlý, ale v tom shledávám i ten problém, každý ten příběh se odehrává pomalu v úplně jiné díře toho světa. U Krynnu kouknu na mapu a přesně vím, které lokace znám, kterýma se projdu a v kterých se co událo. Když jsem hrál Beholdera, tak jsem třeba neměl ani páru o nějakém Baldurs Gate nebo Neverwinter. Buďto bych musel přečíst historii toho světa o rozsahu Ottova naučného slovníku, abych ty konexe a souvislosti pochopil, nebo tam schválně nejsou nebo jsou jen na úrovní nějaké imaginace, jako že se na pozadí odehrává to či ono. Četl jsemi trilogii Moonshae z Forgotten Realms a přišlo mi to úplně takové vytržené z kontextu celého toho světa, semo tamo zmínka o pevnině, ale celková hrozba se odehrávala jen na těch ostrovech. Jako by byly pupkem světa ony. U Krynnu jde vždycky o celý ten svět, vím kde hledat Sotha v tom světě. Prostě v tom pojetí vidím diametrální rozdíl. FG obrovský svět rozsekaný do malých lokalit, v nichž se odehrává uzavřený příběh. Krynn - svět, v kterém se hnou události, které jej ovlivňují celý a každý národ v něm, každé město se k tomu nějak staví.

Ono se to dějově asi odehrává pravděpodobně po Kronikách a Legendách. Ve hrách jsou nějaké odkazy na některé postavy, třeba Karamonn je tam a hovoří se o něm jako o hrdinovi z válek na Krynnu, čímž je myšlena válka proti Temné královně v Kronikách a Legendách. Vzhledem k tomu, že se třetí díl jmenuje Dark Queen of Krynn, tak se s temnou královnou Krynn opět střetne. Ten svět má propracovanou historii a v podstatě vše na sebe navazuje. FR mi vždycky přišlo jako jakési samostatné příběhy umístěné někde do světa FR, z něhož umím identifikovat jen Waterdeep díky Beholderovi 1:-)

Krynn je pro mně srdcovka, mám rád i knížky, mám prakticky přečtené všechny trilogie co k němu vyšly. Ten svět mám mnohem radši než Forgotten Realms. Funguje kapku jinak (magie ovlivněna měsíci, dle toho, které jsou v úplňku), přijde mi to celkově propracovanější a kompaktnější. Pro mně osobně jsou ty tři Krynny lepší než cokoliv co jsem hrál z Forgotten Realms (Pool of Radiance a Curse of the Azure Bonds). Samozřejmě všechny Gold Boxy jsou skvělé hry, ale ty Krynny mám tak nějak v tom žebříčku výše než ostatní Gold Box hry.

Trilogii mám, ale neprodám:-)

No protože ty stařešiny sbíráme a hrajeme je. Pivo tebou proteče a nemáš z něj nic:-) Vím o čem mluvím, taky ho piji:-)

Aha, to bych si tu zálohu mohl udělat i sám. No škoda že to Score nevydá jako originál DVD, Ale asi si ty Scany stáhnu a hodím na nějaké cedlo sám. Ještě by to chtělo i staré Excalibury, z 11 - 21 se mi dělá docela salát, ten papír byl tenkrát strašně měkký.

stejně by bylo zajímavé, kdyby třeba vydali DVD, kde by byly komplet scany třeba 100prvních čísel Score. Klidně bych si to koupil. Ten papír stejně jednou sejde časem a takhle by to člověk měl pěkně zálohované.

Já mám třeba rád pěknou grafiku, ale nesmí mi simulovat realitu. Když vidím obličej, chci tam vidět i nějaké umění, ne jen realisticky namodelovaný pysk, který bych mohl potkat někde na ulici. Takový Ishar 2 je pro mně naprostou grafickou orgií, graficky pro mně snad nejhezčí hra vůbec. Přitom grafici údajně použili jako podklad fotografie, ale přepracovali je pěkně pixel po pixelu do kreslené grafiky, a o tom to je. Kdyby tam na mně čučely nafocené xichty jako třeba v jinak skvělém Krondoru, tak bych byl zklamán. Jinak ta fantazie a atmosféra, to je ve hrách naprosto číslo jedna, abych mohl hru vnímat po jakési umělecké stránce, aby se hra mohla stát mým koníčkem, abych si ji užíval i jinak, než jako na rychlovku zkonzumovatelný produkt. Něco co rychle dohraji a navždy smažu, jak to dělají noví hráči, kteří nikdy nepochopí, proč já si prohlížím i krabici ze všech stran a prolistovávám manuály, v kterých jsou dokonce ruční kresby:-) Do seznamu her, které řadím k těm z nej atmosférou řadím např. Might and Magic 1 a Dragon Quest 4 NES verzi. Všechno v jednoduchých pár barvách, v soubojích jen černé pozadí a pro mně to bylo, jako byl vtažen do děje nějaké fantastické knihy.

Jeanne d´Arc jsem zkoušel. Mám to schované na dobu, až bude čas. stejně tak Tactics Ogre na PSP. Na NDS mně ještě čeká FFTA2:-) Je toho strašně moc. Jinak s tou filmovostí je to pravda. Já bych třeba hrál max. PS2 JRPG, to je tak nejmodernější platforma, kde hry byly ještě hrou. Ale už i při hraní na na PS2 jsem měl nutkání se vracet v mezičasech k panáčkovým SNESovkám, prostě jsem nabyl dojmu, že ty postavičky se na nových konzolích stále nesmyslně zvětšují. Na co? Abych viděl mimiku obličeje? Kdo to proboha potřebuje? Už u některých her na PS2, o PC nových hrách nemluvě, PS3, 4 ani nekomentuji, jsem si říkal, to si hraje moc na realitu, já nechci realitu, já chci hru. Hru, jako i graficky umělecké dílko s nezaměnitelným rukopisem. Nechci simulovat realitu. reálné xichty mně neuvěřitelně nudí. Chci prostě hru. A čím více jde člověk do minulosti, tím méně okázalostí a tím více hra. Samozřejmě, když mi doma přistál XBOX360, který jsem chtěl hlavně kvůli hokeje, tak mi to nedalo a prostě jsem si koupil pokračování svých oblíbených sérií, FF13, FF13-2, Star Ocean 4 a jednu hru z Tales série. ale při letmém zkoušení FF 13 jsem si říkal, jo, okázalost sama, je to monstrózní, ale nebyl jsem si moc jistý, že se u toho budu bavit. Proto hodně preferuji kromě starých PC her i starší konzole jako SNES a PS1 a PS2 (tam ale už zdaleka ne kde co), GBA a z nových hlavně NDS, PSP, protože na nich vycházejí porty nebo pěkné remaky v old school stylu.

Tak mně konzolovky teda vezmou v průměru těch 40 hodin a více. Ale je to tím, že hraji jen RPG nebo SRPG.

jo, taky by mi to vadilo v Polštině, ale teď tak uvažuji, proč vlastně, když mám 4 SNES JRPG hry v krabičkách i v Japonštině:-)

JJ, v plánu Wiz 1 jsou, ale až dohraješ ten Betrayal at Krondor:-) Já mezitím dohraji pár jRPG:-)

Jo, taky pořád něco nového starého objevuji. Mně ale dost zahltily věci, které jsem znal, ale nějak jsem s nimi nepočítal, měl jsem vždycky nějaký limi, třeba jako že pod VGA nejdu, pak jsem ubral ze zásad a říkal si, že pod EGa nejdu no a dopadlo to tak, že jsem si zahrál MM1 v pár barvách a docela uvažuji, že rozjedu stařičké Wizardry 1:-)

Co se týče dohraných her za 2014, tak mně se to strašně plete, co bylo 2013 a co 2014, jelo to na jakési jedné vlně, kdy jsem dokončil MM1 na konci roku 2013 a hned na to jsem v roce 2014 rozjel několik věcí a nedokončil, zato jsem dojel několik restů, které jsem rozehrál v 2013 před MM1 a dokončoval jsem až v 2014. Takže v 2014 jsem dojel [b]Realms of Arkania: Blade of Destiny[/b] (původní, ne remake). [b]Soulbringer[/b] - v téhle hře jsem měl slušně našlápnuto, naprosto mně pohltila, koupil jsem si i krabici, bohužel jsem si blbě přepsal save pozice, asi někde v polovině jsem narazil na blbý dead end, neměl jsem nasazený jeden předmět, díky čemuž na mně zaútočily stráže u jedněch dveří, kteří by mně jinak měli vpustit. Zabitím stráží zůstanou dveře definitivně a navždy uzavřeny, takže tuhle hru, až se uklidním, budu muset rozjet někdy znovu. [b]Battle Isle 1[/b] dohráno. Do poloviny jsem dojel datadisk [b]Moon of Chromos[/b], ale skončil jsem v polovině a došly síly. Rozjel jsem pak [b]Battle Isle 2[/b], znovu po x letech, protože jsem tam měl misi, kterou jsem kdysi nedal. Teď jsem tu misi dal, hraji na nejtěžší obtížnost, ale zato mně začala trápit mise jiná, jsem někde zhruba za polovinou. Nedohrané, musím se k tomu vrátit letos. Sice to nespadá do kaztegorie úplně old games, ale přesto zmíním: Loni mně zachvátila rovněž Castlevania mánie, po dohrání na NDS [b]Castlevania Dawn of Sorrow[/b]jsem se nadšeně vrhnul na stařičkou [b]Symphony of the Night[/b] na PS1, nádherná hra, dohráno jedním dechem. Pak jsem chtěl testnout, jak ty hry vypadaly na GBA, tak jsem pod emulátorem GBA dojel [b]Castlevania: Harmony of Dissonance[/b]. Handheldově se moje pařby odvíjely nadále až do konce roku. Dojel jsem několik let rozehranou [b]Final Fantasy IV DS remake[/b]. Pak jsem dojel remaky na PSP [b]Final Fantasy I, II, IV[/b] Takže když to tak vezmu, tak mám zase odehraných několik her a odškrtaných ze seznamu, který si vedu, kde mám zapsáno, co mám a mám dohrané a co ne:-) Teď trochu neúspěchů. Konzolové paření vlastně vyplynulo z únavy z PC hraní, Battle Isle I a II, Soubringer a předchozí hraní náročného ale fantastického MM1 mně vyčerpalo natolik, že snaha intenzivně hrát [b]Might and Magic 2[/b] se po zmapování pár úvodních lokací proměnila v syndrom vyhoření, nebyl jsem schopen pokračovat a odložil hru na později, až si odpočinu od toho všeho zapisování, mapování a pod. Stejně neúspěšná byla snaha o zahrání, dohrání a hlavně zmapování [b]Captive[/b], na kterou mně naladil CRPGaddict, který hru kritizoval, já ji měl z kdysi zafixovanou jako ok dungeonovku, kterou jsem zkoušel kdysi hrát. Teď jsem se do toho chtěl pustit naostro a nakonec teda musím dát za pravdu CRPGaddictovi, který ji docela kritizoval. Po zmapování dvou misí jsem vyhořel v té třetí. Prostě to bylo tak zběsile akční, že nic pro mně. Hru jsem vzdal a mapy ode mně tak zde zůstanou nedokončeny, ale první dvě mise jsou komplet. Před vánocemi jsem rozehrál [b]Magic Candle[/b] a u toho jsem poznal, jak jsem z hraní opravdu unaven. Prošel jsem první hrad, první město a absolutně bezradně nevím kam dál a co dělat. Odloženo na odpočatější časy. Rok 2015 pokračuji v řešení konzolových RPG restů, chci dojet [b]Golden Sun 2[/b], který jsem načal v létě a do toho teď ještě hraji [b]Final Fantasy Tactics Advance[/b]

Pěkně sesumírované. Tyhle stránky jsou takovým posledním ostrovem hráčů starých her na Slovensku a v Čechách. Prakticky jediné stránky, kde se na mně lidi nedívají divně za to, že hraji hry třeba v 16ti barvách. Přitom když se člověk podívá na některé diskuse zahraničních webů, tak je tam až neuvěřitelně mnoho lidí s názory, s kterýma se shodnu, že nejlepší hry vznikly v první polovině 90. let. napříč všemi platformami včetně konzolí. Díky za tyto stránky, díky nimž se necítím být tak osamocen v tomto směru a potkám zde spoustu lidí ze Slovenska i Česka, kteří jsou na stejné vlně, díky DJovi, že věnuje čas tomuto projektu a doufám, že nepoleví:-), jako polevili jiní (viz. dungeony.cz nebo RPGhry.cz, kde to časem umřelo pro malý zájem lidí a pak následný nezájem provozovatelů). A musím tady veřejně poděkovat Richmondovi, s kterým prokecám na ICQ tuny skvělého času o skvělých starých hrách, je to jako by ty hry vyšly dneska a mohl jsem stále prožívat tu skvělou dobu, kdy vyšly a hrát je:-)

Incubation závidím, já sbírám hlavně RPG, ale Battle Isle série je moje srdcovka mezi strategiemi a o její zkompletování v krabicích usiluji už docela dlouho, ale stále jsem akorát zamrznul jen na Battle Isle 2 + Titans Legacy v jedné krabici v Classic edici:-) V intenzivnějším shánění mně trochu přibrzdil GoG, z kterého mám celou tu Platinovou edici a nějak jsem v takovém klídku, že ty hry jako mám všechny, byť ne v krabici:-)

Já takovou krizi prožíval minulý rok, moc jsem toho nehrál, nechtělo se mi, ani nic z toho, co mám ve sbírce a strašně se těším, až to budu hrát. Navíc jsem se utápěl ve stresech, že mám více her, než můžu za tento život dohrát. To mně pak popadají nálady na čistky a přemýšlím, co asi nikdy hrát nebudu a co jo a mám tendenci prodávat. Zbavovat se kusů, které třeba byly ok, ale znovu bych je nedal. Teď mně taková čistková nálada popadla u jRPG, doufám, že mně to v budoucnu nebude mrzet, ale fakt tam mám tolik her, ke kterým se prostě nemám časově šanci dostat. Ale výčitky jsou, si vždycky říkám, ty jo, já takový fanda a sběratel jRPG a prodávám tohle??? to už pak nebudu sběratel:-) No a v těch chvílích, kdy se nechce nic hrát, tak koukávám na seriály, minulý rok jsem zhltnul všechny Star Gate, od SG1 přes atlantis až po Universe. Letošní rok jsem odstartoval Poirotem, ale ten nemá tolik dílů, toho zhltnu počítám do února a vracím se k zběsilé pařbě her.-)

2 Richmond: Přesně tak, já bych to ještě zúžil, já prostě hraji hry a je mi docela jedno, jestli jejich rok vydání je 2015 nebo 1987. Pořád je to hra. Když dneska vyjde nějaký indie projekt ve VGA grafice, tak jo, tomuhle můžu říct, to je retro, protože to kopíruje hry z roku 1992 a nejde to cestou moderní grafiky dnešní doby. Pokud se budeme bavit nějak cíleněji na téma, jaké hry hraji, tak jo, můžu říct, hrají vesměs hodně staré hry. Novým se vyhýbám.

Chystám se udělat ve sbírce JRPG radikální řez, z časových důvodů nemám šanci je hrát všechny, chci se věnovat jen několika stěžejním sériím, chleba mi to sice doma nežere, ale chci se zbavit takového toho "psychického nátlaku", že bych měl dohrát ještě toto nebo támhleto, když už to mám koupené origoš:-) Tak kdyby měl třeba někdo zájem o nějaké originálky, tak chci prodat tohle: Breath of Fire 3 (PS1) 500 Kč Breath of Fire 4 (PS1) 500 Kč Breath of Fire 5 (PS2) 350 Kč Wild Arms 1 (PS1) 500 Kč Wild Arms 2 (PS1) 500 Kč Wild Arms 3 (PS2) 750 Kč Wild Arms 4 (PS2) 850 Kč Shadow Hearts: covenant (PS2) 1000 Kč Shadow Hearts: From the NEw World (PS2) (300) Kč The Lord of the Rings: The Third Age (PS2) 300 Kč Golden Sun 1 + 2 (jen dohromady) (GBA, NDS s GBA slotem) 1600 Kč Golden Sun 3 NDS 850 Kč Pokemon Diamond (NDS) 1400 Kč Pokemon Black 1 (NDS) 900 Kč Patapon 1 (PSP) 150 Kč Ceny jsou bez poštovného. V případě zájmu v případě bankovního převodu na účet prosím jen o transakce v Českých korunách. V případě platby Paypalem je to jedno.

vzhledem k tomu, že se Zvelebilem kleslo Score na velmi primitivní úroveň, tak se docela bojím přemýšlet nad tím, jaké že to čtenáře vlastně přitáhlo.

osobitý styl, nebo jak říkáš feel - ano, první časáky si to mohly dovolit, protože neměly tolik stran. Feel se vypařil nárůstem stran a přibíráním dalších redaktorů, kteří ten styl rozmělňovali a už to nebylo o tom, co pařani Andrew a Ice napařili ve sklepě a pak nám o tom dali vědět, ale bylo to o tom, támhle pepa napíše doma tohle, tamhle Franta tamto, něco rozdáme komparzu, co přispívá občas....no to bylo prostě celé špatně. Více stran se bohužel nerovnalo větší kvalitě. A opět k osobnímu feelu, říkáš, že jej do Score přitáhnul Zvelebil zpět. To je podle mně omyl, zpět jej přitáhli Andrew a Ice, když se zase vrátili. Opět si netroufám tvrdit, že ICE na to kašlal, jestli se nepletu, tak i ten Klan už byl v té době tak nějak out. ICE byl podle mně zklamán z toho, že se to vyvíjí celé jinak, že je to všechno prostě o tom soutěžení, kdo přitlačí lepší Cd, že se vytrácel obsah, byť se o něj vehementně s Andrewem snažili po tom návratu. Že se nebavili, to nevím, oni hodněkrát oba tvrdili, že ať se dělo co se dělo, vždy si byli právě oni dva ve všech časech těmi jedinými opravdovými kamarády. Nakonec spolu skončili i v erotickém průmyslu. Nešlo dělat společně časák, šli dělat společně něco jiného. Zvelebil se se svou partou v trojici jako, že snažili dělat ten pařanský feel, ale byla to křeč, přemotivovaná snaha a hlavně snaha to všechnoi napodobit a okopírovat od stylu Andrewa a Iceho a snaha ukázat, že jsou snad ještě jako lepší a vtipnější. A ono to bylo celé ve skutečnosti trapné. Nepřinesli tedy časáku osobní feel, udělali z něj snůšku trapností. A o Zvelebilově povaze si nedělám žádné iluze, měl jsem s ním tu čest přes mail a dokonce otiskli jeden můj post z MAGEA, který pěkně vytrhli z kontextu, aby to vypadalo, že kritizuji Level a ne Score. Přitom já kritizoval oboje. Byli to prostě demagogičtí křiváci, kteří kritiku obraceli v pochvalu.

On měl na mysli pravý MM7 v pozdějších Score, jak se Andrew a Ice vrátili do Score, ne ten od Třebíčského, který si popletl fandovský spin off Swords of Xeen s pokračováním MM, které mimochodem ale mělo mít teprve číslovku 6 v tomto případě, když už bychom chtěli číslovat.

No, tak že Ice na to kašlal, s tím bych nesouhlasil. ICE byl hodně zapálený hráč a byl jediný, který dokázal být k Andrewovi tandemem v kvalitě psaní. Oba byli úplně jiní, ale parádně se doplňovali. Nikdy nezapomenu na legendární rozhovorovou recenzi na X-COM Terror from the Deep. Zajímavé bylo, že přes své kvality, když se pak rozloučili, tak už to nebylo nějak ono. Když napsal Ice epilog ve Score a odešel (ten první odchod nějak po třicátém čísle), zůstal Andrew a bylo vidět, že se vytratil ten pařanský duch, že tam nemá do dvojice někoho na zábavu, pojal to workoholicky a nakonec to skončilo tak, že byl odsunut na tvorbu CD a Score převzal Mrkvička. Když se pak Ice a Andrew na 10 čísel vrátili po Papíkovu odchodu, tak to opět sršelo vtipem a pařanskou atmoškou, i když už nevycházelo tolik her, které mně zajímaly. Pak byl Andrew vyhozen a Ice sice zůstal v redakci, ale už bylo vidět, že to tam píše osamocený jak kůl v plotě a atmosféru, tehdy pak příšernou atmosféru dělají Zvelebil a ti jeho břídilové. Když jsme u toho hodnocení autorů, Mrkvička kdysi v Excaliburu napsal sebekriticky, že jim to nejde tak jako Andrejovi a Icemu, ale že se prostě snaží. Našel jsem tam recenzenty, které jsem i rád četl, třeba Lewis (Smolík). I ten Mrkvička se po čase vypracoval. ale už nikdy nesmazala tato redakce takový ten punc novinářů, kteří byli přetažení z PC Formatu, aby ten Excalibur udrželi při životě. Občas jsem si říkal, že by nebylo na škodu, kdyby Score začalo přetahovat autory, kteří se mi líbili v excaliburu a někteří z první generace Levelu. A nakonec se to stalo, postupně ti autoři migrovali do Score, jenže bohužel to Score pak upadlo. Nevím jestli to bylo jimi, jestli to prostě nemělo zůstat jen v režii té první generace autorů, nebo to bylo dobou. Když pak po nějakém tom 30. čísle Score byla ta redakce už přerostlá, tak Andrew a Ice dostávali čím dál méně psacího prostoru a ta atmoška začala mizet. Papík mi vůbec nepřišel jako zajímavý autor, vlastně si musím přiznat, že jsem to Score kupoval tehdy ze setrvačnosti, že mně to nebavilo vůbec číst. Papík se totiž začal snažit o novinařinu a bylo to strašně suché, říkal jsem si, že na to dojede jako pozdější Excalibury, snažící se o novinařinu, protože po Mrkvičkovém odchodu z Excaliburu to celkově převzali nepařani a byla to hrůza. Score na tom začalo být s Papíkovou redakcí podobně. Byl jsem rád, že nakonec odešel a Ice s Andrewem se vrátili. No a Zvelebil? Dobrý autor? Pro mně to byl břídil s nuceným humorem, jako by se snažil napsat srandu za každou větou, aby byl vtipný jako Andrew, akorát že Zvelebil na to neměl talent, byla to trapárna. O Bílkovi a Tučkovi ani nehovořím. Strašné.

No pár těch her po tomhle roce asi je, hlavně na konzolích jsem našel to, co jsem přestal nacházet na PC, nicméně, mám takový zvláštní pocit, že už to nějak není ono, že se vždycky daleko více pobavím u nějaké té staré hry z první poloviny devadesátých let. Nějaká nová hra sice zaujme, říkám si u ní jak je to fajn a po polovině hraní si to v podstatě už namlouvám, jak mně to baví, ale cítím, že to není úplně pravda. Ale jinak ji, Wizardry 8 třeba, to je skvost. Na PS2 vyšel fantastický Dragon Quest 8, samozřejmě po mnou zmíněném datu vyšla Final Fantasy 7, kterou považuji za jednu z nejlepších her vůbec. Jinak to psaní až na druhém místě - určitě by mu pařan neschopný složit větu nebyl na nic. Vím jak jsi myslel to slovo Amatér, ale podle mně šlo o to, že to vlastně byli profesionální hráči a kdo jiný mohl nejlépe psát o hrách. A taky tu byl ještě jeden aspekt, oni tehdy dost psali recenze na to, co opravdu hráli a bavilo je to. A když jeto nebavilo, napsali více zábavný článek než recenzi a člověk se uřehtal smíchy. Prostě to bylo tak specifické, ijedinělé a neopakovatelné, už to nikdy nikdo nemá šanci ani napodobit a snaha napodobit to by z toho udělala akorát trapárnu Zvelebilovského typu, kdy jejich snaha být vtipnější než Andrew vyustila v trapný primitivní pubertální humor bez inteligence.

Netroufám si říct, který redaktor souložil výměnou za hry pirátům, co se týče Rohlíka, tak ten člověk mně absolutně zklamal tím, jak neunesl střet s osobností jménem Andrej Anastasov. Rybka dobře napsal, že se Andrewa všichni báli (z nesmyslných důvodů), ale že Andrej byl férový a kdo se jej nebál, tak s ním vycházel dobře. Z toho vyplývá, že se jej báli lidé, kteří mu chtěli falešně podlézat a nebyli féroví a dobře jim tak. K takovým zřejmě patřil i Rohlík, který si pak léčil své ego kreslením nesmyslných komixů, které měly Anastasova očernit. Tohle dělají jen ubožáci, kteří si chtějí hrát na Zeleného Raula, ale nemají na to formát ani úroveň. Jinak Andrew a Ice měli kolem sebe redaktory, kteří tak nějak jeli na podobné pařanské vlně. Takže kolem nich se mi hodně libili lidé jako Červ, LLG, který to všechno vlastně Excaliburem založil. Skvělý byl nenápaný něčí kamarád z redakce CPT. Vlada, který měl fakt úroveň. Líbil se mi FFuka, který jel tak nějak svůj business, ale uměl fakt napsat. Tato pařanská gerenrace je prostě jedinečná, nezaměnitelná a v podstatě nenahraditelná. Kdyby události nenabraly ten nepříznivý spád, tak jsem si svého času říkal, že Andrewa a Iceho mohou nahradit jen Rykba s Malým. Jenže než to nastalo, tak byli tak nějak pořád v tom skvělém tandemu s Andrewem a ICem v jejich nepřekonatelné redakci po comebacku Andreje a Iceho a škoda, že to trvalo jen cca 10 čísel. Protože pak to všechno skončilo rokem 2000, Rybka se sice usídlil v Levelu a všechna čest jemu, že vždycky tu basu s Andrejem a Icem držel, ale už nebyl prostor pro to opravdu vyniknout, protože časáky o hrách šly od roku 2000 od desíti k pěti. Level měl našlápnuto sice rozválcovat Zvelebilovou bandu ve Socre, ale herní průmysl nakonec pohřbil sám sebe i s herními časopisy. Už nikdy nevzniknou recenze, jako byla na Stonekeep nebo Stone Prophet od Andreje Anastasova. čili už nikdy nebudou herní časopisy tak zábavné jako v dobách Excaliburů 1 - 20 a Score 1 - 30 a hry už nikdy nebudou tak zábavné, jako byly hry z let 1990 - 1996.

Přesně, vedl jsem kdysi dávno spoustu diskusí o tom, proč ty časopisy byly čtivé a proč to zkrachovalo snahou o novinařinu. Hry jsou o zábavě, herní časopis by měl být rovněž o zábavě a já se v něm chci dočíst, jak se autor článku o hře u hry bavil, nechci tam číst suché parametry o rozlišení, seznamu grafických karet, na kterých to poběží nejlépe a plno jiných suchých plků. Na to si můžu přečíst systémové požadavky na krabičce. Nejlepší na starých časopisech bylo vytvoření takové té aury sounáležitosti pařanů s pařany. Nejvíce mně dostaly recenze typu Ultima Underworld I, kde popisoval Andrew, jak to hráli ve sklepě jednoho domu. Na mě z toho dýchla taková atmoška, že jsem si o pár dní později jel hru do patřičného krámu koupit. Já si kdysi četl ty časáky od první stránky do poslední, včetně kultury, tak ti lidé tehdy psali čtivě. Četl jsem i návody. U návodu na některé hry jsem se náramně nasmál. Profesionál je podle mně ten, kdo umí napsat tak, že to člověk zhltne jedním dechem a chce číst zase. Tohle žádná škola žurnalistiky nenaučí, to musí mít člověk totiž i talent.

Super rozhovor. Mně vždycky zajímalo zákulisí těch časáků a vždycky jsem doufal, že se tam kamarádí, že se tam nežerou a že se nestane, že odejde můj oblíbený redaktor. Stalo se to ale docela brzy. Z Excaliburu odešla celá redakce, naštěstí se celá objevila ve Score a setrvala docela dlouho, byly to nejlepší herní léta co jsem zažil. Pak se to tam začalo ale žrát. Vždycky jsem fandil Andrewovi, Icemu a později pak Rybkovi, který uměl vždycky krásně trefně popsat situaci. Hodně se o tom mluvilo i na Mageo v auditku o časácích. V tomto rozhovoru na BW je Rybka naprosto výstižný, přesně to odpovídá tomu, co jsme jako čtenáři později se zděšením sledovali. Jak šli všichni po Andrewovi, protože mu neuměli odpustit úspěch. Rybka byl úspěšný v tom co dělal, a nepotřeboval Andrewovi nic odpouštět, dokázali se respektovat, znak lidí, kteří to mají v hlavě srovnané, nejsou závistiví a dokáží dělat výtečně svou práci. Rybka byl podle mně vlastně jediný redaktor, který uměl na zábavný styl psaní Andrewa a Iceho navázat a svým způsobem se jim vyrovnat. A nepotřeboval na to vrážet nikomu kudlu do zad, jako neschopná Zvelebilová banda, která chtěla ukázat, jak je skvělá, ale nejdříve se museli zbavit těch opravdu skvělých.

Veselá Vánoce a Šťastný Nový rok a přeji do příštího roku hodně krabicových úlovků do sbírky.

Já mám docela potíže skousávat už 12. díl, hrál jsem, nedohrál, snad někdy dohraji, ale mám pořád takový pocit, že to hcci dohrát jen proto, že to má FF v názvu. Co se týče FF 13, 13-2, zkoušel jsem, ale nějak déle jsem t onehrál, mám X-BOX360 teprve krátkou dobu. Původně jsem těmto hrám nechtěl vůbec věnovat pozornost, z recenzí mi to přišlo, že nic pro mně. Když už mi ale v rukou ten XBOX přistál, tak jsem si říkal, že ty nové FF vyzkouším, třeba to nebude tak zlé. Z toho co jsem si vyzkoušel jsem měl pocit, že to je, jako všechny hry dneska, prostě moc přemodernizované. Přijde mi to, jako bych ani nehrál hru. Nevím proč to tak je, ale mně vtáhne daleko více do hry i grafika NESu než grafika dnešních her.

Na jednu stranu máš pravdu, na druhou ne, jak se to vezme. Já jsem se ke hrám dostal na začátku 90. let a proto pro mně jsou forever modly ve VGA grafice, mají pro mně nej atmosféru, mám rád ty staré dungeony a RPG hry typu Amberstar, Ultima 6, 7 a pod. K japonským hrám jsem se dostal až po roce 2000, dříve jsem měl proti nim předsudek, myslel jsem si, že pojetí RPG v japonsku je Zelda, tedy vesměs akční adventura. Nesmyslný předsudek. Pak mi podstrčil kamarád FF7 a já si říkal, proč to nezkusit. Bylo to v době, kdy jsem byl zklamán z nových her na PC, začínal jsem mít pocit, že hry pro mně končí. A FF7 byl pro mně blesk z čistého nebe. Dokonce jsem si říkal, ty vole, ty se bahníž v těch sračkách na PC, které nestojí za řeč a tady přitom ecxistuje něco tak famózního. Po FF7 jsem začal hrát JRPG jak zběsilý a na dlouhá léta pak pro mně přestaly PC hry prakticky existovat. V porovnání s nějakými Baldursy a pod. byly JRPG pro mně jako živá voda. Nový rozměr hraní, vyčítal jsem si, že v dobách těch skvělých PC her ve VGa jsem přehlížel konzole a přitom jsem si v té době mohl společně s těmi dungeony užívat třeba SNESu, kde jsou hry v grafice, která mi sedí nejvíce (ono se to i rýmuje:-). Tím chci říci, že v době, kdy se mi dostala FF7 jsem už nebyl dítě tehdejší doby, jsem dítě doby PC her z první poloviny 90. let. Možná proto je pro mně každá hra stylu, který mám rád, královsky hratelná, zatímco u těch nových se neuvěřitelně nudím. A nebude to ale tím, že staré vs nové, protože jsem vyrůstal na těch starých. Přijal jsem svého času docela dost nových her na PS2 a soudobé hry na PC pro mně stále představovaly a představují neuvěřitelnou nudu.

FF7 je jednoznačně nejlepší díl FF, bez debat. Ne graficky, tam přeci jen preferuji 2D kresby jaké byly ve FF 4, 5, 6, Cronotriggerovi, ale po příběhové stránce, RPG systému, atmosféry, hudby...jedna z nejlepších her všech dob celkově, promně. FF4 je ale taky kultovní, tuto hru mám tak rád, že jsem si ji zahrál ve 3 verzích. SNES, NDS a PSP. FF6 je taková předzvěst FF7, naprostá dokonalost, spousta nápadů se přenesla do FF7, že to skoro vypadalo, že FF7 je revize FF6 na novou platformu. Některé nápady ve FF7 budou hráčům předchozí FF6 povědomé, samozřejmě příběhově a systémově jsou oba díly úplně jinde. Jsou fandové, kteří mají jako nejlepší FF6 a 7 je už tak za srdce nevzala. Ale pro mně stále platí, že FF7 patří k nejmonsróznějším dílům v herní historii po všech stránkách, žádný další díl ji nepřekonal a FF7 překonala podle mně všechny díly předchozí a to musím říci i přes to, že graficky byla sice stylová, ale není to už taková lázeň pro mé oči jako byla FF6 a Chronotrigger nebo Tales of Phantasia se Star Oceanem 1.

ten Avatar, to je tajné, vědí jen ti, co znají:-D

aha, vidíš, tam bych to mohl pohledat, už jsem zapomněl, kde jsem ty recenze všude dával:-) Našel jsem tam vlastně skoro všechny své recenze na JRPG co jsem kdysi psal, včetně FF 3, 4, 5, 6.

Máš pravdu, pošlu DJovi soubory s popisky těch her a udělám pár screenshotů, třeba to tu postupně dá, škoda, že už nemám nikde založenou galerii obrázků, které jsem si kdysi FF 4, 5, 6 a Chronotriggera udělal a ztratil jsem i recenze, co jsem na ně psal.

No, asi takhle, jde to opravit? Prostě vyretušovat? Narovnáš ohnutý bok, zalpeíš díru průhlednou lepící páskou. Pokud jde tohle, dojednej si partial refund, prostě slevu za to, že ti nepřišlo to, co bylo avizováno v aukci. Není tvůj problém, že to pošta zničila. Pokud to opravit nelze, odešli zpět. Nejsem si ovšem jistý, zda je povinen ti prodejce vracet to poštovné, které platíš ty za odelsání zpět. Tohle je dost o dohodě. Jednou sjem posílal zpět a prodejce mi zaplatil jen cenu zboží + poštovné ke mně. Jednou jsem do UK vracel zpět a prodejce mi zaplatil i poštovné, které jsem zaplatil já. Ale faktem je, že tam to byl případ, kdy on neuveřejnil do aukce, zda se jedná o CD nebo DVD a já chtěl DVD verzi a přišlo mi 4 CD. Takže mi vyměnil zboží a zaplatil mi poštovné, které jsem platil za odeslání CD verze na zpět. Tohle všechno je fakt případ od případu.