<img src="http://www.oldgames.sk/images/collections/Ringo/Bladecomplete.JPG"><br><p><img src="http://www.oldgames.sk/images/collections/Ringo/Blademap.JPG">

Dneska mi konečně dorazila krabice s hrou Realms of Arkania: Blade of destiny. Nad očekávání výborný stav, nafotím až zítra, dneska už je tma. Jinak zjišťoval jsem, jak je to s Cluebooky, protože v rozích zadní strany krabic Blade of Destiny a Star Trailu je napsáno Cluebook Available a pravděpodobně to znamená jen, že ke hře je dostupný Cluebook, nikoliv že krabice cluebook obsahuje. Původně jsem si myslel, že to má význam, že krabice má ten Clue Book obsahovat, ale není to tak (s největší pravděpodobnosti, ruku do ohně bych pro to nedával:-)

tak mně napadla taková myšlenka, co takhle splichtit nějakou knížku o dungeonech v češtině/slovenštině. Na to k tomu něco o tom napsat je nás tu na těchto stránkách docela dost:-)

pokud by někdo chtěl prodat krabicový Realms of Arkania 2: Star Trail, tak odkoupím. Beru jen kompletní krabici, media, mapu manuál případně Clue Book, pokud měl být součásti balení. Pokud možno ve výborném stavu, šrot nechci:-)

nevzpomínám si teď na přesné časové souvislosti, ale zdá se mi, že ty hry jako Fallout, Might and Magic VI a pod. přišly až po té, co Andrew ze Score byl odejit. Možná mi připomeneš správná data, kdy která hra vyšla v Levelu, ale moc se mi nezdá, že bych si koupil Level za éry, kdy byl ve score Andrew, ICE, mám pocit, že se to s plnými hrami teprve rozkoukávalo a každý tam nějak tak mastil co sehnal, co vydavatelé pustili s tím, že už se to závratně jako origoška za litr prodávat nebude, z počátku spíše takový abandonware. A podle mně bylo to Score tehdy výrazně lepší než Level po obsahové stránce i z hlediska zábavnosti. Nehci posuzovat kvality recenzí, ale když jsem si kdykoliv půjčil Level, přišel mi takový jakoby cizí, odtažitý. Prostě novinářská nuda.

A víš ž já bych to četl? Pro mně je u časopisu stěžejní to, abych se u něj bavil. A vzhledem k tomu, že za Andreje a Eislera jsem četl recenze i na propadáky a na hry, které ych nikdy nehrál, prostě proto, že to bylo napsáno zábavně, třeba bych si přečetl dnes zábavně napsanou recenzi na hru, která mně neláká. No a třeba by se jim podařilo mně na nějakou novou hru i zlákat. Pokud je to dobře napsané a dobře to "prodají", třeba by vzbujdili i nějaké to nadšení. Tím neříkám, že bych hrál něco, co bych jina knehrál, ale zahrál bych si to jen proto, že Andrew nebo Ice řekli, že je to fest dobré (takhle jsem se spálil třeba u Populouse 2 a Powermongera, který tehdy fest přehypovali), ale třeba by se v těch desítkách her, které mně nezajímají, přeci jen našla jedna, která uniká mému zájmu jen proto, že se utopí v té velké hromadě sraček a nenajdu o ní pěkně zpracované stránky s pěknými screenshoty a pěkně napsaným textem. Kdo ví.

ačkoliv jsem se těšil na každou klasiku na Score CD, tak podle mně právě tohle časopisy nakonec degradovalo, už šlo jen o plnou hru prakticky zadarmíko a ne o ten časopis. Díky Score jsem si mohl konečně zahrát Wiz 7, JA, QFG 1, 3, 4, Ishar 1 a 3, před tím jsme sehnal jen dvojku. Pokud už herní svět byl orientován na novou herní mládež s akcelerátory, tak asi jo, v tom Score nový trend zaspalo, ale pro mně osobně to bylo jen dobře, protože ta akcelerovaná doba šla úplně mimo mně. Osobně bych neřekl, že se na Levelu objevovaly lepší hry než ve Score. Která konkrétně převálcovala ty hry ze Score? Nějak mně teď klame paměť a nevzpomínám si. Mně o ty hry šlo vlastně v podstatě taky ,protože se mi dostaly konečně do ruky hry, o kterých jsem snil a nikdo z kámošů je zrovna neměl. Nicméně ani tak jsem neměl za potřebí si koupit Level a to ani kvůli plné hře. asi neměli za celou tu dobu nějakou, která by byla v mé oblasti zájmu.

já ty venkovní taky pospojoval do jedné velké mapy, ale v Excelu, v době, kdy jsem měl rozehraný MM I ještě ten dungeon mapper nebyl a už jsem to měl rozmapované v Excelu, tak jsem to později už nepředělával.

Je to stejně zvláštní, místo aby ty peníze pomohly a ti, c ten časák dělali si mohli říci, jo, má to smysl dělat, lidi to baví, nás to baví a jsou z toho i hrachy, za které uživíme sebe a časem i své rodiny, tak ono ne, příjde někdo, kdo se na tom chce obohatit sám a všechno to podělá, pak se ještě rozhoří mocenské spory a vše krásné jde do háje. A nidky tohle nikomu nedojde. Score by podle mně v pohodě fungovalo jako herní magazín o 50 stránkách skvěle napsaných textů dskvěle píšícími redaktory. Naprosto v pohodě, když se uživí 30 stránkové ženské časáky o nesmyslných drbech....Jen by se prostě muselo umět krotit ego těch, kteří na tom vidí rychle prachy a pak frnk na tropický ostrov:-)

no, já bych řekl, že Score skončilo s odchodem, Andrewovy redakce, pak se dalo hovořit spíše o přežívání a Zvelebilova předělávka z časopisu o počítačových hrách s inteligentním humorem na časopis pro náctileté puberťáky z toho prostě udělala už jiný časopis. ale jo, je zázrak, že ten jiný časopis přežil a existuje stále, vlastně je to asi dnes jediný časák o hrách dalo by se říci. Což je zajímavé, protože se spíše jevilo, že bude na koni Level, který po těch problémech vypadal oproti Score, že má pevné zázemí a byl docela monstrózní. Každopádně Score takové, jak bývalo, v tom roce 2000 skončilo, teď je z toho jiný časák, který nemám vůbec potřebu kupovat a myslím, že nejsem sám. Kdo nezažil stará Score, tak to možná kupuje a příjde mu to jako normál.

bohužel ani na ty indie, je jen opravdu málo vyjimek v tom moři indie her, které stojí opravdu za to. Jako pobavit se u nich dá, ale že by to mělo předpoklady nějaké legendárnosti, to snad ani z jednoho procenta ne.

Samozřejmě, že i dnes jsou některé hry graficky pěkné, nepřitahují mně tak jako VGA grafika ve své době, ale existují pěkné. ano, Diablo 3 je graficky pěkné, herně, to bych na to nesáhl, protože je to Diablo:-) Poroblém je spíše ta hratelnost, ta je taková mdlá, uvadlá, mnohdy bez atmosféry. Někdy mi i příjde, že ten krásně třeba i namalovaný obrázek překypuje detaily až příliš, že mi vlastn nedá prostor pro vlastní fantasii.

Maros S: nebudu se vyjadřovat k 3D střílečkám, protože ty považuji za jednu z příčin, proč to všechno upadlo. Civilization - jasně, u té stačí otřepávat pořád ten zájkladní model a vždycky to bude dobrá strategie na starých dobrých principech. Ono celkově pokračování staré série má dobrý předpoklad buď být stále dobrou hrou a nebo může zklamat. Jinak celkově marně hledám, která z tebou jmenovaných hr je klasika, která mně posadila na zadek. Nevím proč se někdo diví závěrům Anastasova ohledně Diabla, to si jako nepamatujete na recenzi na Diablo 1 kterou napsal? Mně spíše potěšilo jeho procitnutí, že Diablo 1 a 2 jsou náhodně generované sračky.

mno, starý, víš, když jsme se touto otázkou leckde x krát zabývali, jestli jde o stáří, nostalgii, plakání po starých časech, tak bych řekl, že jsme se dobrali výsledku, že stářím to není. Kolem her se dávno neděje to, co se dělo v první polovině 90. let. to bylo prostě něco, co už nikdo nezažije a mladé generace hráčů mají tu smůlu, že to prostě nezažily a nic podobného nezažijí. to není věk, to bylo o době, která je pryč a už nebude. Mladí se na hry dívají jinak, to ano, ale můj dojem je, že už hraní neberou jako koníček. Já mám to štěstí to jako koníček mít, sbírat ty staré krabice a užívat si ty hry. Když mi v některých diskusích říkali, hele, je to tím, že jsi starý a máš na to skvělé vzpomínky, zkus si tu hru zahrát dnes a zjistíš, jak je bluee a že jsi ji měl nechat v těch skvělých vzpomínkách, protože dnes je nehratelná. Na tyhle argumenty jsem teda hleděl jak zjara a dotyčným jsem vždycky řekl, hele, ale já ty hry opravdu i dnes hraji a baví mně a užívám si je. Když si pustím nějakou novou jako údajně že pecku, tak u toho vydržím hodnu max a říkám si, WTF? Takže ne, opravdu nejde o stáří a nostalgii, ale jde o to, že se dělo kolem her něco, co už se nyní neděje. třeba to někomu příjde lepší dnes, hlavně proto, že nezažil to co bylo. Víš, dneska to je o výkonu, akceleraci, mladí hráči shánějí hry, které předvedou, jak ta jejich mašina šlape, s tím se pochlubí kamarádům a o tu hru jako takovou možná ani moc nejde. a když už jo, tak si ji zahrají a zahodí a za chvíli hají jinou. Kde jsou časy, kdy se Dungeon Master 1 probíral i několik let. dneska se jeden titul dohraje a zítra si na něj už nikdo nevzpomene. a že jej bude mít někdo z mladých jako klasiku? Jo, možná ve vzpomínkách, ale už ji nikdo z nich nebude znovu hrát, vždyť už je to staré, u by tolik neprezentovala výkon nové našlapané mašiny, kterou si dotyčný koupil.

nechci nikomu vnucovat svůj názor, ale z toho co zmiňuješ jde o béčka, Grimrock je hra dělaná pro oldschool fanoušky, účelovost z toho přímo srší. Neříkám že je špatný, ale překonává třeba Dungeon Mastera 2? Nepřekonává. Překonává Stonekeep? Nepřekonává. Z nouze ctnost. Cardhalia - dohráno jedním dechem, pravda, jenžez totálního hladu po dungeonech a ocenil jem snahu někoho udělat vůbec něco takového, Cardhalia 2 vypadá už hodně slibně, uvidíme co z toho vyleze, nicméně Cardhalia se opravdu nemůže rovnat Ačkovým titulům, to je jako kdybych přirovnával Hugo Who´s Dunit s Day of the Tentacle. Might and Magic X, výborně, nicméně, pořád tam cítím z nouze ctnost, v podstatě neschopnost udělat něco nového a zároveň strhujícího vede vývojáře k tomu, že udělají něco pekelně oldschoolového, aby uspokojili náročné fanoušky, kteří jsou hrubě nespokojeni se současným stavem. Pořád tam z toho číší ta účelovost, pojďme udělat hru, aby to bylo jako tamto, co se kdysi líbilo. Není hra, která by pro mně byla hrou nového desetiletí třeba, nic, co by mohlo tu dobu charakterizovat a stalo se legendou. Takovou, jako byl kdysi dungeon Master, Wizardry 7, System Shock, Indiana Jones IV, Ufo Enemy Unknown, Jagged alliance, Albion. 4 béčkové a indie hry za posledních 10 let se s tím opravdu rovnat nedají. Ale asi jsme kapku na jiné vlně každý, protože ty vypíchneš NWN2 a pro mně je třeba tohle jeden z vrcholů propadáků.

Tak to pro mně je období kolem 98 - 200 vrcholem destrukce a po roce 2000 už to šlo do kytek a šlo jen o velmi světlé záblesky jako Deus Ex, Wizardry 8 nebo zmíněná JA2. V té době jsem už plynule přesedlával na konzole a začal hrát věci jako Final Fantasy 7, 8, 9, Xenogears a šel jsem samozřejmě i zpět do retra, abych objevil, že i na konzolích to bylo v té první polovině 90. let takové kultovnější a objevil jsem tehdy věci jako FF4, 5, 6, Chronotrigger, Lufia 2, Romancing SaGa 3, Secret of Mana a další. co se týče PC, tak tam je podle mně vrchol Wizardry VII, Ultima Underworld, Ultima VII, Dark Sun, World of Xeen,Lands of Lore, Dungeon Master 2, Stone Prophet, Stonekeep, Albion, z jiných žánrů Civilization, Colonization, Master of Magic, Master of Orion, Ufo Enemy Unknown, Jagged Alliance, HOMAM2, The Settlers, Battle Isle 2 a 3, Indiana Jones 4, Kings Quest 6, Gabriel Knight 1. Horko těžko hledám v období 1998 - do teď věci, které tohle překonávají, najdu jen velmi občas a to překonání je spíše ne překonání, ale návrat ke kořenům, třeba takový Broken Sword, Alpha Centauri.

jj, já jsem zažil první Score jako šok, kdy jsme se s kámošem koukali do stánku po Excaliburu, místo toho tam uviděli jakousi podivně pixelovatou obálku, tak jsem řekl prodavačce, jestli by mi to nepůjčila, že se chci podívat dovnitř, a nevěřícně jsem se na kámoše díval a říkal mu, ty woe, on snad někdo udělal Excaliburu konkurenci, taková troufalost. První co jsem hledal byly jména, kdo to dělá a ty krávo, Andrew, ICE, Lee, ty vole, to jsou oni, říkám kámošovi, vrážím prodavačce potřebnou částku a s otevřeným časákem a netrpělivým prolistováváním se šourám na zastávku autobusu. V autobuse se už začítám do úvodníku, pak recenze na Simona Sorcerrera a cítím zvláštní pocity. Pocit štěstí a zároveň smutku, že Excalibur už nebude, ale co, celá redakce je jinde, tak neva, budu prostě číst Score. Památné recenze na Frontiera, Battle Isle 2, Arenu, Simcity 2000, TFX, Ravenloft, Stone Prophet, Dungeon Master 2, Star Trail, Stonekeep, no skončilo to albionem. Pro mně v podstatě tečka za PRG a hlavně dungeony jak je znám a jak je mám nejraději.

Lachtan byl v Levelu a pak odešel do Score, u Bilíře to bylo naopak. Třeba Smolík šel z Excaliburu do Score a pak taky skončil v Levelu, to bylo už v těch kritických časech. Nejlepší éra byly Score 1 - 30, taková fajn domácká atmosféra, vlastně se ji nepodařilo úplně navrátit ani když se Andrew s ICEm vrátili, už bylo cítit, že doba je jinde, ale ten časopis najednou procitnul a zase byla zábava jej číst. Ale po pravdě, každé číslo jsem se tehdy fakt bál, kdy se to zase zašmodrchá, tušil jsem, že to prostě nemusí být už napořád. a taky nebylo, ale skončilo to teda nečekaně mnohem dříve. Výhodou Score 1 - 30 byly taky hry, na spoustu her se člověk těšil. Později už nevycházely tak dobré tituly a člověk se netěšil moc ani tak už na hry jako spíše na to, co si vtipného přečte od Andreje a ICeho. ale jak ti dva definitivně z časopisů vyšuměly, už cvlastně nemělo valný smysl pro mně ty časopisy kupovat a těšit se každý měsíc jak půjdu kolem stánku a koupím si ho.

jestli jsi zažil éru Excaliburů do 20. čísla a pak Score do čísla 30, tak víš, že andrew po Papíkovi neobrátil nic vzhůru nohama, jenom vrátil po nudných papíkovských létech Score tam, kde bylo před tím, což bylo dobře. A do čísla 30 byla ve Score stabilní redakce. Problém přišel v momentě, kdy Eisler si prohodil post šéfredaktora s Andrejem. Tam už bylo cítit, že to prohození není jen tak, že se tam něco stalo. Mimochodem si všimni, jak všichni Ludvíkovi redaktoři postupně odcházeli a přecházeli do Score, první generace Levelu Silver, shadow, Beast se najednou objevili v Levelu a najednou to byli kámoši, před tím do sebe ryli co to šlo. Druhá generace Excaliburu v čele s Mrkvičkou se najednou objevila ve Score taky, Pak z druhé generace Levelu Lachtan, najednou ve Score, Což svědčí o tom, že všichni šli tam, kde to prosperovalo, jenže se to pochopitelně nemohlo udržet, moc lidí, moc názorů a bezpochyby i mocenské choutky, být lepším, být tím nejlepším, vést to, nesednout si s tím či oním, to k tomu všemu bezpochyby muselo patřit. Kdyby se score udrželo na redakci o osmi lidech a třeba jen 80. stránkách, tak si myslím, že by k těm problémům dojít nemuselo. No každopádně odešel Eisler a záhy po něm se poroučel Andrew a přišel Papík a nudná novinařina, která se hodně blížila té Herodesově levelovské novinařině, která mně nikdy nebavila. Co se týče Zvelebilovy éry, kupoval jsem si ty Score do konce roku 2000 jen kvůli eislerovým recenzím a pak jsem zjistil, že je defakto úplně na vedlejší koleji, že Zvelebil vede divný puberťácký rádoby humorný styl a ne, to nebylo ve snaze to obrátit na hlavu oproti Andrejovy éry, to byl trapný pokus Andrejův styl zkopírovat a tvářit se, že jej překonali. No v tom překonávání se opravdu překonali, chytrý Andrejův a Eislerův humor vystřídala přízemní imbecilní sranda, taková čundr country show z toho byla. No dívám se na to prostě nekompromisně kriticky.

Pro mně Zvelebil Zmije je, je to člověk, který rýd šíří propagandu. Víš, první věc je, že byl andrew vyhozen, druhá je ta, že se toho Zvelebil chopil s takovou vervou, že si neodpustil občas zdůraznit, že oni jsou nejlepší a že Andrej udělal jako že hrozný průser. Na jeho mistě držím aspoň v tomto případě hubu. Jinak jsem měl tu "čest" si se Zvelebilem vyměnit pár slov mailem a řeknu ti, že to byl teda masakr, tam jsem si o něm dokreslil ten obrázek, který jsem o něm před tím matně měl, dokonce jsem napsal i dopis kdysi do Zvelebilovského Score, který byl velmi kritický, no a oni tam pozměnili pár slov, že to vlastně pro ně vyšlo pozitivně a odpovídali mi jako kámošovi, který si jejich časák příště opět moc rád koupí. O zveřejňování postů z MAGEA v rubrice kudly v zádech ani už nemluvím, oni si tam vybírali kritiku schválně napsanou tak, že si člověk musel říkat, dyť je to vulgární primitiv, co má co kritizovat. ano, v jedné diskusi jem se tam neudržel a napsal jsem ,že je to grc jak cyp a oni to tam pod mým nickem ve sloupečku ve Score otiskli a já si připadal jak debil:-)

špatně jsem se vyjádřil, nemělo to být západní civilizace, ale spíše civilizovaný svět, ten konzum je prolezlý od západu na východ a mám prostě pocit, že z té generace mladších tam nevidím ambiciózní sportovce, filosofy, vědce a pod. Když má takový člověk nastoupit d opráce, tak se nejdříve zajíma o plat, pak délku pracovní doby a pojímá to tím studentským životem jako jsou pařby a čkola, to už se nějak poddá. a ono nepoddá a oni čekají, že se to nějak poddá v práci. Místo toho, aby nejdříve předvedli, co umí. Ale to je na jinou debatu. Mně je 35, takže nejsem ještě důchodce, ale ten problém s mladší generaci tak nějak pociťuji. Možná že to vidím moc černě a že mám smůlu na lidi, s kterými se setkám, nevím:-) Jinak co se týče Andreje, tak jo, docela by mně zajímalo, co stálo za tím, že byl ze dne na den odejit a proč si před tím tak dlouho hřál zmiji na prsou, jakou byl Tomáš Zvelebil:-) Otázkou je, jestli o tom on skutečně chce mluvit.

podle mn má teď Červ téma ty hry, vyzpovídá několik lidí a pak najde další téma, hodně často, když Andrew brousil do těch vod a rozebíral redaktory, tak jej Červ utnul, že tohle téma má na někdy příště, že teď ty hry:-)

Ono by to asi už nefungovalo papírově. Škoda, že se Andrew nedomluvil s podobně zapálenými lidmi, že třeba udělají jen třeba takový web, kde by psali co je prostě napadne z herniho světa. Jen tak pro zábavu. Vždyť kolik existuje jen bloggerů, kteří měsíčně nadatlí x článků o kde čem. Proč by Andrej a spol nemohli třeba takhle psát někam na web, nezávazně. V podstatě by je to stálo jen ten čas a každý člověk si ten čas na nějaké sdělení do světa na netu dneska tak jako tak najde. Věřím, že by kolem sebe vypracovali solidní komunitu pařanů, kteří by pod jejich články velmi rádi diskutovali a oni by měli vlastně pěkně živý feedback, jako kdysi dopisy čtenářů. Co se týče mladé generace, tak mně jímá hrůza, mám koro pocit, že se akorát rodí teď generace náctiletých, ale už i dvacátníků třeba, kteří nic nechtějí dělat, nic neumí a chtějí se jen bavit a ze života mají jeden velký mejdan. Mladá generace chybí úplně všude. Ve fotbale, Hokeji, i v těch časácích, prostě ve všem, a přitom tady mladí lidé jsou, jen nic nedělají (nechci házet všechny do jednoho pytle, pár se jich najde, ale zoufal málo na to, aby mohlo něco vzniknout. Jednou jsem četl takový článek, že je to obecne problém západní civilizace a můžeme se jednou dopracovat tam, že budeme mít televize a počítače, ale ti, co to vymysleli zemřou a pak bude už jen generace, která je bude umět jen spustit, ale už nebude nikdo, kdo to bude umět vymýšlet a vyrábět.

Tak on je hlavně rozdíl, hrát hry někde po sklepích v paneláku a pak o nich psát článečky, což je ohromná prča a zábava (Excalibury a prvních asi 30 čísel Score)a pak najednou zjistit, že ta sranda se najednou začíná měnit z jakéhosi komunikačního kanálu hráčů s hráči spíše v profi časák a zjistit, že už to prča není a sranda už vůbec ne a že už si najednou nemůžou dovolit to, co mohli před tím. Možná i to hrálo roli, proč ta stará generace autorů byla vystřídána chladnými nudnými rádoby novináři (Papíkovské Score, Level, pozdější Excalibury nebo Gamestar) a nebo se to naopak v jiném případě zvrhlo spíše v časák pro puboše dělaný ne vtipným, ale pubošským stylem pro náctileté v marné a spíše trapné snaze se přiblížit starým dobrým vtipným létům Andrew - ICEovské éry (Zvelebilovsko-Tučkovsko-Bílkovské Score). Vůbec to nesnese porovnání co se týče úrovně, místa a tématického zaměření, ale vzpomínám si, jak jsem na VOŠ založil školní časák, dělal jsem mu šéfredaktora, vybral si z kámošů, těch nejlepších, redaktory, první dvě čísla byly neskutečná sranda, psávali jsme to po škole v učebně informatiky, kdy už na škole nikdo nebyl, vymýšleli srandičky, házeli to na papír a smáli se tomu jak malé děcka, v pauzách jsme se proháněli a stříleli v Duke Nukem 3D. U čtenářů to vzbudilo úspěch a ptali se po dalších číslech. Vydali jsme druhé, taky zábava, u třetího jsme se už pohádali a já si ho v podstatě udělal sám doma, nasraný na celý svět. I to číslo mělo docela úspěch. Pak jsme se sešli u dalších několika čísel a aby to klaplo, tak jsme si rozdělili role s tím, že jeden druhému nebudeme do všeho kecat. Skončilo to tak, že po nějakém čase jsem se ptal, tak jak pokročili na své práci a bylo to takové - ty, víš, ještě to nemám, ale dělám na tom. S polovinou týmu, kteří něco udělali jsme to zplichtili, vydali a bylo to poslední číslo, do dalšího jsem neměl chuť už ani já a s některými zůstaly vztahy takové jakési chladnější, ne takové, jako bývaly dříve. Takže si docela umím představit, co to musí být za peklo to dělat někde profi řídit celý tým lidí. Iluze, že tihle se přeci nemohou pohádat, vždyť jsou to takoví kámoši vezme za své u třetího pokusu udělat nějakou společnou smysluplnou práci:-)

tak asi by mně taky více zaujalo povídání o hrách, o kterých psali v Excaliburech a prvních třech letech ve Score, tedy o hrách, které hrávám, na druhou stranu je fajn, že oni prostě pořád hrají, že to nezahodili jako nějakou minulost a nehrají si na vážné pragmatické podnikatele. Takže do mně to naopak nalilo takovou zvláštní naději, že to prostě není jen o tom vzpomínání jak u nějakých vysloužilých důchodců.

jj, s Richmondem jsme zrovna dneska po shlédnutí toho videa ICEho řešili po ICQ, jak to pařanství zahodil, zapomněl a dělá, že nic takového nebylo, zatímco Andrew pořád paří a nemá s tím problém, ani s tou časopisovou minulostí, na kterou myslím může být právem hrdý:-)

Další kousek do sbírky dorazil dneska

jeden z mých posledních úlovků

a ještě mapy

konečně jsem si našel čas to demo nainstalovat a vyzkoušet. Ta grafika v reálu na monitoru vypadá tak nějak v provozu mnohem více v pohodě než na těch obrázcích.

jo, kritika je tam docela extrémní, protože tam jsou rozežranci, kterým se už nelíbí ani grafika Wizardry VII nebo Might and Magic IV. To auditko bylo vždycky divoké, plné "odborníků":-) Ale třeba to Dacsusovo menu docela prokouklo, otázkou je, co by to stylově udělalo, kdyby se pokoušel změnit i výhledové okno, jestli by to nezesterilněnlo.

Crash: a pořád teda baví? Nebo se objevují nějaké zásadní vážnější mouchy?

Na WWW.MAGEO.CZ v auditku pro kryptomily o dungeonech už jsou návrhy, jak tu grafiku doladit, kolega ze Slovenska Dacsus by vám s tím třeba helpnul, jeho návrh, jak zlepšit menu a ikony postav nejsou vůbec špatné.

jako oceňuji jedno, těžko se mi hledá dungeon, ke kterému by šla ta grafika připodobnit, takže dungeon, který bude grafikou tak charakteristický, že bude nezaměnitelný. Tak jako je nezaměnitelný Might and Magic, Wizardry VII, Ishar, DM nebo Beholder:-)Je prostě fajn, že to graficky není vykrádačka inspiračka od slavnějších titulů.

taky jsem tu nedal dlouho fotky svých nových úlovků, krabice Dark Sun 1, Might and Magic 8, Ultima Underworld I a teď mi příjde v krásné krabici s manuálama i mapami Ultima VII complete. Budu to muset zase nafotit a naházet do databáze.

Grafika působí dost EGA, beru že je to komixové, ale nějak na mně působí ty velké jednobarevné plochy zpátečnicky, chtělo by to něco, co by udělalo VGA efekt:-) No nicméně to na mně teda působí tak, že být to finální a kouknu na obrázky, tak bych to chtěl hrát i přes tu výtku, co jsem napsal. Prostě každá kreslená grafika lepší než šedý sterilní render se shadery a hnusným mramor lesk efektem, jeden z důvodů, proč jsem dodnes pořádně nerozehál Grimrock:-)

naprostý souhlas s Marosem S, hrej, co tě baví, powergaming je v této hře (a nejen té) na nic. Nejvíce potěší vlastní nápady, výběr a vlastní rozhodnutí, co se týče setavy party, už jen proto, že to je prakticky v mezích hry neomezené a vybrat si můžeš z čehokoliv.

Mohl bys mně předběhnout, ať to pak můžu jet podle těch tvojich map, já mám postahované z netu jakési ošuntělé nepřehledné načmárané na čtverečkovaném papíru:-)

Pěkné, asi bych měl taky zase Fate oprášit, koukám, že moje postavy stále kysnou v Grottos v 5. levelu:-)

56x56 se mi moc nezdá, to mi příjde příliš, tipoval bych kolem 30X30 max, ale už si to moc nepamatuji, měl bych to někdy zase oprášit:-)