hra má velmi příjemnou grafiku vzbuzující silnou atmosféru a u mně i nostalgii po skvělých časech starých Excaliburů, které byly takovýchto adventur plné. Nevím proč, ale vždycky mně fascinuje v adventurách, když moje postava má svůj domek, nejlépe kapku v exotickém prostředí, třeba s teraskou a výhledem na moře....:-) A ten první obrázek interiéru domu ve mně vzbuzuje takový zvláštní pocit, že bych tam prostě chtěl být. Dávám si tuto adventuru do seznamu na zahrání:-)

Tak mi přišel dnes MM7, kompletní v krabici, jediné co chybí je bohužel mapa, kterou jsem si teda na laserovce barevně vytisknul z GOG dokumentů, neznalý by ani nepoznal, že je mapa neoriginál dodělávaná:-)

Arena je pro mně jednoznačně nejlepší díl. Hrála se mi nejlíp. Tenhle jediný díl bych si koupil i v krabici, kdyby se podařilo sehnat. Graficky mi přišel, že má nej atmosféru, jednoznačně měl pro mně nejlepší hudbu. Měl dobrý automaping ve stylu Ultimy nderworld. Líbila se mi struktura měst s řadami domů jak v přímořských středomořských městech. Levelovací systém na základě expů, což mi sedí nejvíce. Daggerfall - graficky sice vyšperkovanější, domy ve městach vypadaly fakt jako reálné domy se střechami, nicméně mi přišlo divné, že jsem málokdy narazil na souvislé uličky, prostě většinou chalupy naskládané kolem sebe, takže v tomto se mi po městech Areny potulovalo lépe. Když už jem v Daggerfallu narazil na nějaké souvislé ulice, bylo to v pouštních městech a tam to bylo tak podivně obludně poskládané. Atmoška měst v Areně mi prostě přišla lepší. Daggerfall měl asi lepší příběh než Arena, nebo spíše určitě, byla to taková pátračka a to se mi líbilo. Co tuhle hru ale zabíjí je zbytečná rozvláčnost, nesmyslně poskládané dungeony včetně těch příběhových a zmršený automaping, že člověk podle mapy v dungeonu bezpečně zabloudí. Tyhle nedostatky v gameplayi byly tak zásadní, že jsme hru přestal s velkým zklamáním hrát. Pravděpodobně se k ní už nikdy nevrátím (i když se říká, nikdy neříkej nikdy a až dohraji všechny dungeony co mám na dohrání, tak je možné, že Daggerdfall jako nedohraný dungeon příjde vhod:-) Koukám, že píšu úplně něco jiného než jsem původně chtěl. Chtěl jsem hlavně k té grafice - Arena a Daggerfall jsou pro mně graficky nádherné klasické hry, mně prostě ta prokreslenost a barevnost starých her sedí mnohem více než snaha a oreálné ztvárnění krajiny jako v Oblivionu a Skyrimu.

http://www.ebay.co.uk/itm/THE-ELDER-SCROLLS-Adventures-REDGUARD-Pc-Cd-Rom-Red-Guard-Sold-Out-BIG-BOX-/171133722800?pt=UK_PC_Video_Games_Video_Games_JS&hash=item27d85d60b0 Kdyby někdo chtěl, je to sice Sold Out edice, ale alespoň krabicová, nikoliv retailová. Kdyby mi něco po hektickém nákupu pěti krabicovek a dvou NDS her za září (něco přes 5000 Kč) zbylo, tak jsem do toho chtěl jít, ale můj utrácecí účet je momentálně švorc:-D Takže máte šanci. Můj dnešní poslední zářijový nákup za 856 Kč byl za krabicovku Might and Magic VI, do vánoc si dávám pauzu:-)

jasan, chleba to nežere, tak klidně počkám:-)

:-) Ne jako že by mně to nějak mrzelo:-DD ale jako útěchu ti můžu dát slevu na ty SNESovky v japonštině, od kterých bych rád ulevil mé přeplněné polici a nějak se nemáš k tomu je ode mně koupit:-D

Splnil se mi sen, za velmi rozumnou cenu se mi povedlo ulovit ve vynikajícím stavu tahovou strategii od Microprose ve stylu Master of Orion ve Star Trek Universu.

No, ono je to v podstatě tak. Hra plná krás venku, zajímavým příběhem, ale prakticky na 70% uvržena do nesnesitelných kobek, které se navíc dost opakují. Navíc nekoncepčních a hlavně bezúčelných, to mi asi teda na tom vadí ze všeho nejvíce. Bloudím dungem a říkám si, proboha, WTF, co já tady jako dělám? Hledám jeden papírek s textem a on se nachází prostě v tomhle zmatku jak jehla v kupce sena, ani bych se nedivil, kdybych jej prostě ani nenašel. Jenže aby mimo to hledání té jedné věci byl dungeon naplněn dalšími vychytávkami, účelnými místnostmi, třeba nějakým puzzlíkem a prostě to bylo nějak originální, že by mně to bloudění i bavilo, to jako ne. Kdyby člověk znal přesně cestu od bodu A k bodu B, bezpochyby by ji využil a na celý zbytek chodeb by se mohl s klidem vykašlat, o nic by nepřišel. tohle pro mně zabilo hru. Takže naprostá pravda. Než tři dny v bezvýznamném prázdném dungu něco hledat, to si raději rozehraji jinou hru, přetékající zábavou na každém kroku a mám jich opravdu desítky, ne-li stovku.

Tak třeba v tom, že jsem prošel jeden dung, pak fdo města, kde nebyl temple a nešlo ukládat bez ztráty expů, tak jsem neuložil s tím, že si dojdu do města s temple, ale jediná cesta vede přes skalnaté hory no a po cestě mi zhučí do propasti 3 postavy. Nenávratně mrtvé. Cca 3 hodiny gameplaye v čudu amůžu celou tu pasáž jet znova s tím, žesi teda před těmi horami sejvnu za expy.

jo, je to škoda, protože jsem měl fakt vážný úmysl po dohrané Areně dohrát i Daggerfall a pak jsem chtěl pokračovat Morrowindem. Ale kdysi zlomená hůl nad The elder Scrolls séri zůstane zlomená a snaha ji narovnat po té, co se mi líbila dohraná Arena se moc nesetkala u mně s úspěchem. Mám třeba rozehranou docela frustrující Realms of Arkanii 1, ale tam je vždy světlo na konci tunelu, vždy vím, kde jsem a co se dá s bezvýchodnou situací udělat, byť je to složité.

mně hra s cheatem přestane vždycky bavit, i když je to zde logické použít. Každopádně mně se ta struktura dungeonu v Daggerfallu těžce nelíbí. Ve své době se to mohlo jevit jako fajn nápad, ale ve ksutečnosti je to obludné. Já mám rád, když něco projdu v dungeonu, nějakou pasáž, že se tam v ní pak vyznám, vím že jsem tam byl a orientuji se v tom. Daggerfall byl pro mně snůškou dezorientací, které mně štvaly a při představě, že bych to chtěl dohrát a musel bych podobných obludných dungů, kde se na nějakém zapadlém místě nachází něco, co hledám, projít ještě dalších X, tak mně jímala hrůza. Mně to příjde snad ještě méně přehledné než Thunderscape od SSI.

A tak Bretonec Battle Mage Ringo zabloudil, a pokud nezahynul, bloudí dodnes v hradě Faalem, následuje prince D´usta, po jehož osudu pátral, našel a skončil na stejném místě. Prostě sorry, ale na tohle nemám nervy a tuhle grafickou božárnu se spoustou možností i spoustou nemožností nedohraji a to kvůli jedné pitomé chybě, nezakouzlil jsem teleportační kouzlo pro návrat k východu dungeonu a ten východ jsem ani po několika hodinách bloudění nenašel, skončil jsem zapadlý v x tém patře jakési věže, z které se východy větví přes několik pater a která větev vede k východu dungeonu, těžko říct:-). Ale těší mně, že jsem si ji alespoň zahrál:-)

Jo, jasně že je to 8 virtues, to jsem pochopil, jen mně zaráží, proč se zabývali tím to takhle vyrábět, to se jim pěkně musely prodražit náklady, protože ty karty ave fyzické formě vlastně neslouží k ničemu, pokud nepočítám teda čistě sběratelství.

AC

Tuhle hru jsem měl kdysi jen v Sold out edici, prodal jsem ji s tím, že mi bude stačit jen z GoGu, na co budu skladovat tu modrou Sold Out placku v retailu. Ale nějak mi bylo líto, že tuhle jednu z největších klasik od Sida Meiera nemám fyzicky originál a povedlo se mi čirou náhodou natrefit na kompletní krabici AC Pack včetně Allien Crossfire za pěkných 650 Kč včetně poštovného.

mapa

Konečně krabice a budu doufat, že seženu takovou komplet krabici u k Ultimě Underworld I

Mapa a karty

krabice s nádherným obsahem, skoro nejnadupanější obsah ze všech krabic, co mám. Ndherná plátěná mapa, karty, které si ce nevím k čemu jsou, ale jsou nádherné:-)

Dungeon Master 2 - konečně jsem ehnal komplet krabici i s pěkně tučným Clue Bookem. Není přiložená mapka, kterou jsem viděl u jiných DM2 krabic, tak nevím, jestli chybí a nebo jen nebyla v této edici. Nevím jestli součásti této krabice byl i ten Cluebook, ale vypoadá to že jo, protože pěkně zapadá přímo do krabice nad vložené CD.

1. otevírám dopis, který mi někdo podstrčil na ulici. 2. Tajné setkání v hospodě, kde se dozvídám, že tajemství prince D´usta naleznu v hradě Faallem.

Tajemství prince D´Usta odhaleno. Dostal jsem dopis, které mně navedlo k tajnému setkání v hospůdce v jednom zapadlém městečku v provincii Sentinel. Tam mně nějaká žena navedla do hradu Faallem. Odcestoval jsem tedy do něj. V nejvyšší věži nacházím listinu s celým příběhem prince D´usta. Udělal jsem však zásadní chybu. Nezakouzlil jsem u východu z hradu teleportační kouzlo a tak teď už asi hoďku bloudím a hledám východ z hradu. Nalezení té listiny mně nadchlo, že jsme zase přišel na kousek z dějové linie, ale cesta ven z hradu je opruuuuuz. Takže opě chvilkové otrávení, musím to zase na čas vypnout:-)

no, říkám si u Daggerfallu, zlatý Fate Gates of Dawn. U Daggerfallu mám pocitově stále střídavě oblačno. Nabudí mně vždycky, když se mi podaří navázat na hlavní dějovou linii, to je fajn, to si přečtu texty, nabuzený mířím do další lokace no a tam to pak příjde. Ubije mně to několika vedlejšími časoztrátovými questy, které mně nebaví, než se mi otevře další část hlavní dějové linky. Bohužel u těch bočních questů naprosto vyprchá má koncentrovanost ve hře adělám pauzu. Obvykle dlouhou až týden, někdy dva, pak příjde zase nutkání s tím pohnout a touha dozvědět se, co jako že bude dál. No a s tímto způsobem hraní pro mně ztrácí smysl celý systém guild, protože v tom nemám systém, nevím čeho chci v guildách vlastně dosáhnout a zda mi to bude k dohrání hry k něčemu. abych pravdu řekl, tak se s hrou defakto trápím, zlatá Arena. V Daggerfallu jsem vlastně přestal někde na 12. levelu sledovat vývoj postavy a přestal jsem řešit systematické zvyšování konkrétních skillů pro level up. Nějak mi v tom nesedí ta potřeba zvýšit je o tolik a tolik, abych postoupil na další level, mnohem více mi sedí klasický expovací systém jak má Arena. Pořád ale ještě nechci být za sraba a vzdát to úplně:-)

tak jsem to zase rozjel na eBayi, narazil jsem na krabicovou Alpha Centauri včetně Allien Crossfire, za 640 Kč, nešlo to nevzít a dneska jsem narazil na krabicovku Star Trek : Birth of the Federation, kterou sháním už delší dobu, přihodil jsem a vyhrál to za 890 Kč.

řešil jsi nějak zásadně questy pro guildy? Zjistil jsem, že mně ty guildy nějak nebaví, ty questy jsou prakticky pořát genericky stejné. Po asi deseti questech pro magickou quildu mně děsí představa, koílik bych jich ještě musel udělat pro další postup v jierarchii guildy a ještě k tomu jsem přihlášen u rytířů a tam bych měl taky řešit questy. V tomto směru má Daggerfall fakt slabiny a jeho rozsáhlost se prakticky smrskává na jití někam, tam zabití něčeho. Jestli se u hry udržím, tak to vypadá, že půjdu striktně opět po hlavní linii jako v Areně. Hlavní dějová linie mně docela baví. A stejně jako u Areny platí, že grafika s atmosférou jsou to, co mně zatím u hry drží. Asi jsem za celou svou rozsáhlou herní zkušenos nenarazil na tak rozporuplnou hru, kterou chci i nechci hrát. Většinou mně při nic moc hratelnosti nedokázala udržet u hry ani pěkná grafika.

víš co já jsem už navalil peněz do her, které zřejmě nebudu mít čas nikdy hrát? :-)

a že jsi jako neřekl dříve, mně by to třeba vůbec nenapadlo, že to tak je.

Tak budu mít zase co fotit, kromě asi před třemi měsící zakoupených krabicovek Dungeon Master 2 a Ultima IX jsem právě narazil na eBayi na velmi dobro krabici Ultimu Underworld 2. 8 kil v čudu, ale nešlo odolat:-) Aspoň budu mít kam strčit to jewelové CD:-)

Zamířil jsem do pouštního Sentinelu, kapku mně překvapilo, že tam zrovna lilo:-) Našel jsem prince, který mi dal quest, vypátrat záhadu zmizení jeho sourozence. Královna ve zdejším hradě je taková nějaká divná. Jak tak bloudím po hradě, najednou se ocitám v dungeonu, kde na mně vyskočí nepřítel a pošle mně jdnou ranou k zemi. Tohle fakt nesnáším. Nečekaně, aniž bych se k němu stačil otočit, prostě jedná rána a bum, jsem mrtev. Stále řeším rozporuplnost této hry. Některé momenty mně nadchnou, jiné mi nahlodávají mysl, jestli v tom chci fakt pokračovat:-) Daggerfall vypadá monstrózně, ale podobně jako u Areny se nemohu zbavit dojmu, že vedle super atmosféry a pěkné grafiky je zbytek hry tak nějak béčkově poslepován a do preciznosti takové Ultimy Underworld to je na hony vzdálené:-) No nic, takže load a zkusím pátrat dále. Bohužel nemám žádné indície, kde s pátráním po princovu sourozenci začít, královna mi zadala nějaký quest, který s tím pravděpodobně vůbec nesouvisí, ale člověk si není nikdy jist. tak nevím, jestli je to jen zdržovačka a nebo se mám vydat ten quest splnit:-) trochu mně vytáčí, že jsem po Sentinelu po získání questu od prince prakticky beze smyslu strávil jeden herní den a nic z toho.

Jen tolik, co jsem do toho vložil:-) Tactics Ogre: 670 Kč Seiken Densetsu: 760 Kč Estpolis 2: 570 Kč

Jinak kdyby někdo měl zájem o SNES RPG hry v japonštině (všiml jsem si, že tu někdo má japonskou Ultimu VI na SNES), tak dávám k dispozici na prodej, rozhodnul jsem se vzdát sbírání SNES japonských originálek, je to už na mně moc náročné. Mám na prodej tyto RPG na SNES v japonštině: Estpolis 2 (Lufia2), Seiken Densetsu 2 (Secret of Mana) a Tactics Ogre. Vše velmi pěkný stav, papírová krabice, manuál, cartridge. Jedinou kterou neprodám je Romancing SaGa 3, to je pro mně moc velká raritní klasika:-)

taky mám pár restů na nafocení. Mám připravenou konečně krabicovku Dungeon Mastera 2 a krabicovku Ultimy IX, takže to konečně můžu ve své sbírce vystřídat za ty jewely, co tu mám nafocené:-)

a už ho máte na GOGu:-)

Po týdenním čekání v Paláci v Mercesteru se objevuje žena, za kterou mně poslala Barbabyth v Blackidge. Hmm, chybička se vloudí, protože žena se mi představuje jako Barbabyth, viz obrázek. ale když s ní po příběhovém rozhovoru rozjedu konverzaci, má už u jména Gwynyssa. Tak teď nevím jestli je to chyba programu a nebo je to tatáž ženská, která se mně snažila zmást pod krycím jménem:-)

tak jsem trochu znervózněl, protože se v paláci pořád neobjevoval císařský kurýr, tak jsem se rozhodnul si přečíst Crashův deník do momentu, kde se nacházím teď a je docela srandovní, jak si poznamenával poznatky z královské rodiny včetně podezření Aubk-i prakticky mnohdy stejnými slovy, ja kjsem si to teď poznamenal já:-) Samozřejmě jsem našel pár nesrovnalostí, které jsem si blbě přeložil, hodně to způsobje mohe hala bala čtení, je to můj zlozvyk, pak mi uniká některý smysl vět a vypíchnu z toho to, co na první pohled vidím a mám pocit, že jsem pochopil. Takže služka dopis Aubk-i předávala, ne že jej u Aubk-i jen viděla. Aubk-i potvrdila, že dopis měla, nikoliv že jej neviděla, ale byl jí ukraden. No a nakone důvod mého čekání na kurýra - ne že tam bude týden, ale až za týden:-) Co je zajímavé, že kromně toho, že hlavní příběhové questy jsou situovány do nághodně vygenerovaných lokací náhodně vygenerované struktury chodeb, tak ijména questových postav jsou náhodně generovány, takže já pátrám jmenovitě po jiných lidech než pátral Crash:-)

Takže se mi podařilo dát hraní konečně spád, který mně po delší pauze zase nakonec vtáhnul, takže původní plán to vzdát odkládám a pokračuji ve hře. Upozorňuji, že budu vyloženě ohledně příběhu spoilovat házet sem obrázky klíčových rozhovorů pro posun v příběhu, abych udržel nit a běhm případného delšího bloudění nezapoměl, co je třeba dělat dál, jako se mi to stalo na začátku. Budu si zde poznamenávat i nějaké stručné výtahy z rozhovorů a ujasňovat si souvislosti. Pokud by to četl někdo, kdo hru už dohrál, třeba Crash, uvítám případné opravy, pokud se budu v některých souvislostech mýlit. Služka bývalé královny chtěla, abych zabil weewolfa, což jsem učinil, ukázalo se, že to byl její prokletý bratr. Za tuto službu mi sdělila informace o dopisu pro Myniseru, který doručen Myniseře nebyl ale ztratil se. Služka prozradila, že se neztratil, že jej zahlédla, jak jej otevírá nová královna Aubk-i, čímž se stává velmi podezřelou a vypadá to na nějaký komplot v královské rodině v Daggerfallu. Vydávám se za královnou Aubk-i, která mi stroze sdělí, že kdyby dopis viděla, bylo by jí potěšením jej neprodleně Myniseře doručit. Vcházím konečně do pravé komnaty pod trůnním sálem, kde je Mynisera, pro kterou je záhadou, proč Aubk-i, manželka jejího syna - současného krále, dopis zadržela a zabavila či zničila. Posílá mně najít Gwynyssu Hawkston (člena guildy Knights of the Dragon), císařského posla, který by mohl znát tajemství dopisu. Kde jej najdu by mohla vědět Barbabyth Yomsly ve vesnici Blackidge. Tam se vypravuji, nacházím ji a ta mi sděluje, že zhruba týden by měla být v Paláci ve městě Mercester. Tam jsem tedy nyní a čekám, kdy se v paláci objeví Gwynyssa Hawkston. Doplňující info ohledně královské rodiny. Nová královna Daggerfallu Aubk-i je dcera posledního krále Hammerfellu Camerona vládnoucího z citadely - Sentinel. Starý král Daggerfallu Lysandus, manžel Mynisery zemžel v Cryngaine stejně jako král Cameron. Stará královna Mynisera začíná mít pochybnosti o loajalitě královny Aubk-i k císaři kvůli těmto podezřelým souvislostem a také ztráty dopisu.

Nevím, jestli je v pořádku, že po tomto klíčovém rozhovoru s bývalou královnou - viz poslední 2 obrázky, na mně zaútočí stráže v hradě. Naštěstí jde rychle z hradu utéci a při dalším vstupu jsou už stráže v klidu.

Quest s Werewolfem splněn, ale teda bylo to s menší peripetií, nenašel jsem jej v dungeonu, kde mně poslali, tak jsem loadnul a nechal jsem se poslat k werewolfovi jinam a jelikož se to náhodně generuje, poslali mně na jiné místo do jiného dungeonu. Tam jsem jej po chvíli bloudění našel a zabil.

ad Daggerfall - jo, to je ten vlkodlak, moment, kdy se mi konečně po asi měsící pachtění se za ničím povedlo navázat na hlavní dějovou linii (vlastně jsi mi to poradil kdysi, že si tam mám zajít do těch dveří na levo pod trůnem. Mimochodem tady je docela sviňárna na hráče, protože mně tam třeba vůbec nenapadlo lézt do těch dveří, protože když jsem vlezl před tím do těch na pravo, zaútočila na mně hradní stráž. Tak jsem si tehdy řekl - aha, lezu, kam nemám. Totéž jsem očekával tedy i při vstupu do těch levýcha proto bych bez rady nikdy na příběh nenavázal. Ten dung jsem podle všeho prošel křížem krážem celý, tak nějak nechápu, kde se ten vlkodlak tam mohl skrývat. A tady je další sviňárna na hráče. Příběový quest ono je to umístěno do náhodně vygenerované lokace. Protože nejprve mně poslala do templu, nějaké citadely. Tam jsem došel, ale něco mně tam nečekaně zabilo a neměl jsem uloženo. Navázal jsem na rozhovor v hradě znovu a najednou jsem byl poslán vlkodlaka zabít do nějakého Dungeonu, nikoliv templu. Čili hra místa náhodně generuje i v momentech, kde bych čekal pevně stanovené místo a pevně stanovené prostory, kde se to bude odehrávat, jako to bylo u příběhových dungeonů v Areně. Tohle byla opravdu poslední kapka, kdy jsem si řekl, že nemá cenu se trápit, mám tuny dalších her, které chci hrát a nemám na ně čas. Představa, že by mně podobné typy trápení čekaly jesště v nekonečných Morrowind, Oblivionu a Skyrimu jsem se rozhodl pověsit opravdu definitivně hlavní hry série The elder Scrolls na hřebík. Pro mně zůstává nejlepší Arena, kterou jsem dohrál s chutí, ta mně navnadila na to, žeté sérii dám šanci, ale nabyl jsem dojmu, že se další díly ubírají ještě horší cestou, než se částečně špatně vydala už Arena. Dávám tak 80 ku 20, že ten Morrowind psát budeš. U Redguarda ses taky nenápadně vykrucoval, když jsem ti psal, že hraní té hry a ten deník určitě chystáš:-)

od odby, kdy jsem kdysi nainstalil tuto hru do compu pod Virtual PC s Win 95 to tam mám stále v záloze, tehdy mně to docela nadchlo atmosférou. Pak jsem na to nějak neměl čas a teď ten deník mně teda přesvědčil, že se k tomu určitě někdy vrátím. Každopádně přiznávám otevřeně, že Daggerfall jsem po dnešku definitivně vzdal, protože byť se mi líbí grafika, atmosféra i ten RPG systém, tak na náhodně generované dungeony v několika předdefinovaných schématech nemám fakt nervy. Když jsem se ocitnul už po třetí v naprosto stejně strukturovaném dungu nacházajícím se v jiné provincii, došlo mi, že to takhle asi bude až do konce hry. Prostě si budu muse odpustit ty pěkné procházky krásnými městy. Naštvaně jsem s tím seknul, když jsem prošel dle mého každičký kout příběhového dungeonu a přes to jsem nenašel Werewolfa, kterého jsem měl zabít. V mapě jsem se nezorientoval, abych našel njaké místo, které jsem třeba minul. Takžy uninstall, smazání save pozic a bye bye. Z Elder Scrolls půjdu už jen do toho RedGuarda. Co se týče Morrowindu, na deník se těším, vkládal jsem do té hry velké naděje, že by to mohl být nejlepší z těch moderních dílů, ale už jsem prostě takový, prošel jsem si tuny recenzí a co se člověk nedočte - RPG systém údajně nemá moc vliv na souboje, prostě je úkolem to umlátit a člověk moc nepozná, že má vylepšenou schopnost meče nebo zvýšenou sílu po levelupu. To by mně asi taky iritovalo. Mně v těch The Elder Scrolls navic v těch moderních dílech celkově ty souboje tak nějak nesedí. Trochu si v těch hrách připadám jako Call of Duty ve fantasy prostředí:-)