BEZPEČÍ



     Úvodem této úvahy bych vám chtěl nejdříve osvětlit, proč

jsem napsal  článek zrovna na takovéto  neobvyklé téma. Je to

hned  z  několika  důvodů.   Jestliže  někdo  sleduje  zprávy

z domova i  ze zahraničí jako  já, pak si  nejspíše všiml, že

každou  chvíli někde  bouchne nálož,  někde nějaký  policista

ustřelí někomu hlavu (ať už  schválně nebo ne), vlak se srazí

s jiným  vlakem  vinou  člověka,  který  si  jen zajde na dvě

minutky do  hospody na pivko,  spadne letadlo s  několika sty

lidmi na palubě a takových věcí najdeme za posledních pár let

obrovské  množství. Bistrému  čtenáři tedy  smysl této  úvahy

jistě neunikne.

     Hned ze  začátku si pokládám otázku,  jestli je nutné se

bát, když  jdu v noci  temnými, pražskými, drogami  nasáklími

uličkami  plné chudých  žebráků, ožralých  jedinců či sjetých

lidí, kteří jsou občas stejně staří jako já. Je opravdu nutné

obávat  se  o  své  bližní,  když  si  pojedu se svou rodinou

připomenout, jak je skvělé  procházet se v chladných večerech

v lese  a  vědět,  že  jen  dvacetpět  kilometrů  odsud stojí

gigantická  nestvůra  v  podobě  jaderné  elektrárny Temelín?

V dnešní době  ano. Vždyť se pořádně  rozhlédněte, až půjdete

na Hlavní či Smíchovské nádraží, kolik tam stojí zapomenutých

nenápadných tašek. Jak můžete vědět, že zrovna v té, která je

položená za rohem, tři metry  od vás není nějaká teroristická

bomba, která je schopná zabít několik desítek lidí v několika

málo vteřinách. Stává se to kažou chvíli. Nebo až zase budete

cestovat někam vlakem, může se  stát zrovna vám, že nepozorný

zaměstnanec státních drah zapomene přehodit výhybku. Na tomto

zaměstnanci závisí životy desítek lidí a přece není absolutně

nikým kontrolovaný. Kladli jste si někdy otázku, co se stane,

když nějakému  policajtovi rupne v  bedně? Může to  dopadnout

všelijak. Jsou  lidé, kteří vyvázli jen  s pár modřinama, ale

co ti, kterým ustřelil hlavu?

     Když se to  tedy vezme kolem a kolem,  musím říct, že se

mnohem méně  bojím v temném  lese ve dvanáct  hodin za úplňku

než ve stejnou dobu na Václavském náměstí, na Hlavním nádraží

či  Nových  butovicích.  Je  to  opravdu  tak.  Radši  pojedu

čundrovat  někam hodně  daleko od  jakéhokoliv velkého města,

než abych o prázdninách zůstával  ve svém rodném městě Praze.

No  není  to  hrozné?  Pro  mne  ano.  Nejbezpečnější je tedy

zůstávat doma, sedět na zadku a dívat se na televizi či čumět

zase  celý den  do monitoru.  Nechodit do  školy, nejezdit na

čundry, nechodit na koncerty  a nechodit ani nakupovat. Pěkná

představa.   Že  ano.   Jestliže  má   takhle  nějak  vypadat

budoucnost, pak budu radši, když se toho nedožiji.



                                                  Lobin XXV.