Noční můra v Skullkeep(u)

Autoři téhle hry pravděpodobně hodně dlouho vymýšleli, jaké na hráče vymyslet co nejnepříjemnější nástrahy, probíhačky a zákeřně inteligentní protivníky. Hned na začátku pevnosti je první zákysová situace, kdy je třeba velmi rychle proběhnout pod zavírajícími se mřížemi. Po dlouhém přemýšlení si začínáme uvědomovat, že FTL mysleli i na vaši celkovou hmotnost, takže ruce nahoru (ochrana proti mřížím) a kalhoty dolů. Někteří problém vyřeší kouzly, ale to nic nemění na tom, že se setkáváme s dalším originálním prvkem. Ještě snad nikdy nebyl na vaši váhu kladen takový důraz.

A jsme u další chyby. Nášlapné plošinky, jež vám mnohokrát komplikují život, nelze ničím (!) zatížit tak, abyste na nich nemuseli stát. To je poměrně zarážející a amatérské. Že byste neměli věci o větší hmotnosti, než má jeden bojovník (DM2 lze projít pouze s jedním člověkem)?

Vycvičeni pro boj, s rukama od šmíru

Když jsem ve své již často zmiňované bezmezné naivitě za dlouhé peníze kupoval v obchodě neznámý objekt a pak zjistil, že jde o jakousi vakuovou pojistku, netušil jsem, že se mi bude k něčemu hodit. Bez ní bych totiž klíčový stroj do chodu neuvedl. Trubky spojující jeho hlavní části jsou totiž přerušeny a lze je opravit pouze vložením několika vakuových pojistek. Stejně tak je nutno někde sehnat několik ozubených kol a umístit je do soukolí stroje. Samotný stroj je však jen součástí (zase jen součástí) fináního aparátu, jež nashromáždí v jeden okamžik tolik energie, že bude možno otevřít bránu hlídanou Chaosovým oddaným Dragothem. Mechanické součástky působí v prostředí dungeonu velmi nezvykle, ale za malou chvilku vám přestanou vadit, ba co víc, probouzení pevnosti k životu se vám zalíbí.

Téměř nezničitelný Dragoth

Dragoth nevypadá nijak zvláštně. Při prvním setkání s ním jsem si myslel, že jde o další druh nepřítele. Záhy (asi po dvacátém vypáleném fireballu, naprosto vyčerpaných magických zbraních a se zcela zdecimovanou partou) jsem zjistil, že už zřejmě jde o obávaného strážce brány k Chaosovi. "Temperamentní" chlapík (slušně řečeno) je téměř nezničitelný. Dokonce bych řekl, že je na finální příšeru silný až moc. Ke všemu jsou přítomné ještě na nervy lezoucí mechanické koule, střílející po vás vytrvale průpalné blesky.

Ani špetka interakce

V celém DM2 se nesetkáte s náznakem interakce (nepočítáte-li za ní nakupování nebo házení po sobě sekerami), která nesporně oživuje každou hru. Dobře, chápu, že je logické, aby v dlouho opuštěné pevnosti nebylo ani živáčka, ale i vaši svěřenci neustále mlčí, nanejvíš pak heknou, když narazí do zdi.

Narozdíl od prvního dílu tu také nacházíte velmi málo pohozených zbraní, truhel či brnění. Formule pro kouzla se nedozvídáte z klasických svitků, ale z nalezených magických zbraní.

Nedá se říci, že by měla Legenda Skullkeepu zabudovaný automaping. Velmi snadno ale najdete mapu (nejprve obyčejnou, později kouzelnou, skautskou a k přenášení věcí na dálku), kterou dáte členovi party do ruky. Při jejím použití vidíte napravo malý úsek okolního terénu. U těch lepších map si můžete zobrazovat nepřátele, věci, průchozí stěny a jiné legrácky.

3/4