Aliens

Tam kdesi v temných hlubinách vesmíru pulsuje černá mysl dravého života jediným cílem své existence: ZABÍT!

Při sledování prvního Vetřelce od režiséra R. Scotta jsem poprvé v životě poznal, jak se to dělá rozsypat strachy popcorn a vůbec to nezaregistrovat. Při usilovném hraní hry KULT od tvůrců Cryo jsem poprvé za svou bídnou existenci poznal kouzlo adventury - ono pověstné sbírání předmětů a jejich používání. Projekt ALIENS v sobě oba tyto prvky zahrnoval a proto jsem ho očekával se zatajeným dechem. Jakmile jsem dostal CDčko s hrou do ruky, hned jsem cupital k počítači, vrazil ho tam (ehm) a... ne. Takhle ne. To by zavánělo Dungeon Masterem II a to bychom byli pěkně vedle, protože ALIENS, na rozdíl od DM II, pěkně sucks - "Sucks bloody hard". Pro ty, kdož tomuto rčení neporozuměli napovím, že se jedná o latinské vědecké motto označující nějakou věc za nepovedeninu. Za použití svých třech zbylých prstů mohu tedy spočítat už celkem TŘI přinejmenším kontroverzní polopotížovky od Crya vzniklé v poslední době: MEGARACE, LOST EDEN a teď ALIENS. Ptáte se tedy, co se na takové vetřelčí ódě dá vůbec pokazit? Odpovědi následují:
První problém se nám urodil opravdu dobře: svatá prostoto, horší herní systém a ovládání jsem snad (kromě RED HELLu) v životě neviděl! Příšerné ovládání, které většinu první poloviny hry změní v pekelná muka, kdy se sami sebe snažíte přesvědčit, že máte jakés takés ponětí o tom, jak se hra vlastně ovládá je nesnesitelné. Hledání osvěty v manuálu je jak hýkání otázek do hluché vrby, protože manuál je úplně na nic a chybí v něm snad všechno, co v manuálu chybět může včetně ovládání hry. Možná se tomu budete smát, ale já jsem ještě v polovině hry neměl jasno, jak se hra ALIENS vlastně ovládá. Doposud například nechápu, jak se používají předměty a to už jsem hru dohrál. V manuálu je napsáno, že je třeba mít předmět určený k používání v aktivním okně, ale to pomáhá jen občas. Skutečnost, že lze např. mapu přečíst tím, že ji chytnete v inventáři pravou myší a natáhnete ji na obličej jednoho z vašich lidí jsem zjistil až v zoufalství sám. A divím tomu, že si vůbec troufám použít výraz "vašich lidí", když mi doposud není jasné, do jaké míry své tři společníky ovládám. Vím, že jsem je mohl krmit a že např. tyč, která se předtím vůbec nehlásila se začala hlásit až poté, co jsem si navolil kapitána Williamse jako aktivní osobu. Za vydatné pomoci Bedly jehož
menší potíží bohužel je skutečnost, že po několika minutách po vyřešení problému nemá ani páru o tom, jak vlastně problém vyřešil, jsme pokusem-omylem a s odřeným zadkem jakž takž pronikli do ovládání a probili se nemilosrdně obtížnou hrou až do konce.
Anonymní tváře praskající ve švech v němém úžasu nad nádherně realistickou 3D renderovanou grafikou mi naprosto nic neříkají, podle mého názoru je tato grafika příliš umělá a proto nikdy nebude dostatečně realistická a nikdy se nevyrovná grafice kreslené ručně. Cryo ovšem jako obvykle posouvá hranice možností někam trochu jinam a zázračný LOST EDEN, jehož grafika se zdála nepřekonatelnou, opakuje znova, avšak tentokrát již v SVGA, z čehož asi hromada nadšenců padne naznak a bude
sípat blahem o sto péro. Ač na mě podobné skopičinky příliš nepůsobí, musím uznat, že tentokrát je to síla a to nikoliv proto, že Cryo použilo super hi-tech renderovací studio, ale proto, že zde máme co do činění s uměním ve své pravé, čisté podobě. Černé polostíny zatracené kosmické stanice jsou tak věrným podkladem pro plíživý krok smrti nesoucí hrůzné jméno Vetřelec, že si vražedné potvory uvědomujete všude okolo vás, aniž byste je vůbec viděli. Až je konečně uvidíte, bude to velmi krátké setkání, po jehož zuřivě bolestivém antrée budete v tom lepším případě zírat na aliení útroby zevnitř, v případě horším se probudíte ve věčné
tmě oslepených přislizení k monstrózní zelenohnědé bláně s příšernými bolestmi v útrobách. Až se pak po nekonečné době dosyta nabažíte bolestí a příšerných křečí, dáte život novému vetřelci, který se vám konečně odmění milosrdnou smrtí.
Atmosféra hry je tedy přesně tam, kde má být - v horroru. Problém je v tom, že maximálně nevstřícné ovládání hru skutečně podstatně kazí. Ať si je atmosféra, grafika, hudba a příběh jak chce dobrá, zbytek hry se s vámi prostě pere a nedá si pokoj, dokud vás totálně nenaštve a neznechutí.