Na stánkách CRPG Addict právě někdo tvrdí, že se mu podařilo porazit finálního bosse.

Tak Chester už to dojel, nějakých 260 hodin. Nicméně jeho rada "nechte toho po prvním hlavním questu" (po cca 60ti hodinách) asi mluví za všechno. I když na druhou stranu byl schopný hrát 278 hodin Skyrim, to mně těch mích 55 přišlo tak akorát. A ten jeho 213tihodinový Oblivion chápu ještě méně.

No koukám, že na CRPG Addict stránkách se rozjela těžká cyberhistorická detektivka :-))

Tak CRPG Addict právě rozšířil řady těch, kterým se NEpodařilo dohrát Dungeons of Avalon kvůli závěrečnému boji. http://crpgaddict.blogspot.cz/2015/08/dungeons-of-avalon-defeated-with-final.html

Hrál jsem System Shock 2 Infinite ve verzi 1.12. Takže nejsem schopen posoudit, co se ve verzi 2.0 liší např. stran balancování obtížnosti. Verze 2.0 minimálně přidává (konečně) cyberspace, který mi po jedničce ve dvojce strašně chyběl. Něco jsem psal k diskuzi na databázi her (v současné době je tam zaregistrovaný uživatel xdiesp, Ital, který se podílí na vývoji modu). Pokračování textu obsahuje obvious spoilery, nicméně člověku bez znalosti/dohrání System Shocku 2 bych mod asi nedoporučil - Ke konci mě kvůli změněným pravidlům stran obtížnosti celkem prudil, nicméně sám jsem si hru výrazně ztížil (viz níže) - Zdaleka ne každý nepřítel je zranitelný libovolnou zbraní, chce to v podstatě jednu třídu zbraně na každou třídu nepřátel - Stejní nepřátelé jsou postupně (dle postupu ve hře) silnější a silnější - Chybí ice-pick, repair tool a modify tool, všechny lepší zbraně hráč najde rozbité (tj. repair 6 je nutností, stejně jako modify 6, kvůli stále silnějším nepřátelům) - Bez psioniky se člověk neobejde (ve hře existují nepřátelé, kterým obližují pouze psionické útoky) a současně díky odolnostem nepřátel je nutné vylepšovat téměř všechny zbraňové skilly, člověku v podstatě nezbude nic jiného než vylepšit téměž vše, mod vůbec nedává prostor pro vlastní cestu - Útočná puška je díky odolnostem nepřátel narozdíl od původní hry téměř k ničemu (s původní hře si člověk vystačil je s ní), naopak jsou důležité ostatní zbraňové skilly Mod je založený na myšlence nekonečného opakování určité dějové smyčky (evidentní inspirace Bioshock Infinite). V souvislosti s tím postupně člověk nachází časoprostorové trhliny a určitý počet řekněme objektů, u kterých je třeba se rozhodnout "kladně" nebo "záporně" (přičemž záporné rozhodnutí přinese zisk velkého počtu cybermodules, které jsou potřeba vzhledem k výše uvedenému jako sůl). Já jsem se rozhodl hrát téměř bez psioniky a současně se u každého z těchto "objektů" rozhodnout kladně, díky tomu jsem měl postupně ve hře celkem dost problémů (autoři počítali s tím, že kdo se mod pokusí dojet jako stoprocentní klaďák, tak bude mít opravdu velké problémy). Navíc jsem se nechal za celou hru zabít pouze jednou. Celkově vzato rozhodně stojí za zahrání, byť samotná myšlenka určitě nesedne každému a změněná hratelnost teprve ne. Další SP mody, které jsem projel, byla tetralogie Christine. První dva díly (Ponterbee Station & Nightwalker) velmi kvalitní, Polaris slabší (takový trochu pokus o Věc, ale už mi to příliš nepřipomínalo SS2), Urlaub vyloženě mimo SS2 univerzum, spíše taková parodie.

Této hry je obrovská škoda. Audiovizuál patří k tomu nejlepšímu (dost možná je úplně nejlepší) co jsem kdy ve hrách viděl. Příběh totéž, cyberpunk jak noha. Ovšem ta gameplay ... První boj připomíná místo rozumné výzvy copy-protection (snad nikde ve hře už parta nestojí proti tolika nepřátelům jako na začátku, v prvním boji jsou pochopitelně navíc úplní zelenáči). Obtížnost bojů má celkově sestupnou tendenci, to jsem viděl snad poprvé. Tréning v boji probíhá tak, že postavy zaseknou nepřátele za roh a následně jim každé n-té kolo naskakují vlastnosti podle toho, co do té doby dělali (STR za boj nablízko, PER za střelbu, STA za počet proběhnutých kol, CON za kouzlení) a nepřátelé zatím bezradně stojí na místě nebo chodí o jedno políčko doleva a doprava. Autoři s tím navíc evidentně vůbec nepočítali, takže jsem musel jednu postavu obětovat poté, co měla sílu asi 3000 (a díky "protečení" hodnoty se jevila tak slabá, že neunesla předmět, důležitý k přežití). Žádný předmět u sebe nemá žádné statistiky, takže poznat, jak je která zbraň/brnění kvalitní, není možné (je to fuk, finální boss jde suše umlátit pomocí nunchaků). Střelné zbraně jsou úplně k ničemu, protože málokdy je možné najít náboje. Se statistikami si autoři celkově příliš nelámali hlavu, ve hře je jedenáct primárních a šestnáct sekundárních vlastností, šestnáct resistancí a čtyřicet kouzel, ale v manuálu se člověk vůbec nedočte, která vlastnost co znamená, na co má vliv nebo co dělá které kouzlo. Samotné kouzlení je tak zbytečný opruz (naklikat ve speciálním podpodmenu až čtyřkombinaci ze čtyřiceti run, následně počkat na analýzu vzniklého kouzla, pak jej nastavit jako aktivní a pak je teprve možné jej používat v boji), že jsem za celou hru použil s jedním kuzelníkem 2x léčení a s druhým nic. Že je hra bez návodu díky naprosté absenci čehokoli, co by připomínalo rozumná vodítka, prakticky nehratelná, že místa na opačných koncích města vypadají úplně stejně, že je GUI nepoužitelná prasárna s milionem podmenu a podpodmenu (a samotný inventář teprve stojí za to) jsou už jen takové třešničky na dortu. Obrovská škoda, kdyby to autoři vzali za správný konec, bylo by z Perihelionu dost možná jedno z nejlepších RPG všech dob, potenciál měla hra obrovský. Chápu, že to dělali ve třech lidech, ale právě proto bych čekal spíše kvalitní pravidla a spartánský audiovizuál, ne naopak.

Podle mého asi není úplně nutné tolik řešit složení party, protože: - DM jde dohrát bez problémů i s jednou postavou (na rozdíl od CSB, kde je to celkem porod :-)) ) - Při přechodu na další level v daném povolání se postavě zlepšují atributy (síla atd.) náhodně (stejně jako životy, mana a stamina), v krajním případě se jí mohou zlepšit třeba tři atributy celkem o pět bodů nebo se nemusí zvýšit na druhou stranu žádný. Člověk by musel savovat těsně před získáním levelu a pak loadovat, dokud nebude spokojený se zlepšením. Nikdy jsem tak DM nehrál, není to potřeba. - Kouzelníci v zadních řadách IMHO nepotřebují mít vysokou sílu, protože se obejdou bez nošení těžkého brnění (něco jiného jsou truhly, ale pár jich unesou i tak, další možnost jsou třeba Boots of Speed). Většina útoků probíhá zepředu, pokud dojde k napadení z vícero směrů současně bez možnosti útěku, tak se to nedá příliš "uklikat", člověk stejně vidí jen jedním směrem. Osobně jsem možnost natáčení postav více směry nikdy nepoužil (ani v CSB, ani ve dvojce). - Přesně jak říká Maros S, důležité je postavy reinkarnovat, nikoli ressurectovat. Ressurectované postavy mají sice na počátku vyšší levely (a tak lépe útočí, daří se jim sesílat silnější kouzla), ale v průběhu hry se už nevylepší o tolik, jako postavy reinkarnované (takže nakonec mají méně životů/many/staminy a nižší atributy). - Problém může spočívat ve vybrání bojovníka bez many nebo pouze s minimálním množstvím (které nestačí na sesílání kouzel). Mana se hodí i u bojovníků (léčení a další podpůrná kouzla). I u bojovníka bez many je možné tuto vytrénovat (War Cry zlepšující priest level, kouzlení z hůlek nebo dalších předmětů, tuším i speciální zbraně typu Vorpal Blade atd.), ale je to zbytečná pruda. Vždycky jsem bral do party bojovníka, který uměl zakouzlit alespoň jedničkové světlo nebo staminu. Zajímavé je také to, že i nepodařenými kouzly se postavy trénují (občas se mi stalo, že kouzlo failovalo a postava postoupila na další level). Bez boje by měl jít trénovat i válečník, sekáním do nerozbitných dveří nebo do vzduchu. Ale trvá to. Tréning reálným bojem je rychlejší a zábavnější, DM není navíc zase tak drsný, aby bylo potřeba nějak zvlášť grindovat. Battlecry se tuším postava naučí až s nějakou úrovní Fightera/Priesta. Stejně jako některé lepší útoky s různými zbraněmi neumí hned v momentě, kdy danou zbraň najde, ale až s vyšším levelem či používáním v boji. Jak říká DJ, load je možný z hlavního menu. Člověka to nutí snažit se vybruslit z každé situace a používat load až jako poslední možnost. Úplně stejně to funguje třeba ve Wizardry 7.

2Ringo: Gratuluju, hlavně k tomu, jak moc Tě to bavilo. Navíc jste mě s Richmondem a DJem konečně navnadili k tomu, abych se pořádně pustil do Yendorian Tales (2/3, vykrádačka M&M jaxvině). 2Richmond: Mě CRPG Addict odradil od Legend of Faerghail, což jsou technicky vzato Bard's Tales IV 2Maros S: Tipoval jsem spíš Faerghail. Ale jestli Tě neláká Bloodwych (na Amize má i datadisk), tak zkus Hexx/Wizard. Přes celkem průměrné až podprůměrné recenze (ve Score se vyřádil Anastasov) si to lidi na Abandonii celkem pochvalovali a minimálně jeden člověk ve vlákně o hře psal, že ji celkem v klidu dohrál. Jediný vážný problém je ztrácení klíčů při přechodu mezi patry, ale dá se jednoduše obejít. Časem se do toho určitě také pustím. Jinak Knightmare mě fascinuje už delší dobu, nicméně děsí mě, kolik lidí ji nedohrálo, případně s jakými obtížemi. Crystal Dragon jsem i chvíli začal hrát, ale pak se mi do toho něco připletlo, ale v dohledné době jej chci zkusit znovu. Magic Island taktéž.

2Maros S & Ringo: Přenos savů z PC verze na Amigu fungoval tuším i v EOB (z jedničky do dvojky). 2Ringo: Tvé starosti ohledně originality her bych chtěl opravdu mít :-))

Verze 1.0 obsahuje chybu, díky které není možné dohrát už třetí misi (robot, sbírající články, se hned u prvního zasekne). Tušíte někdo, jak porazit posledního bosse? Vystřílel jsem do něj celý arzenál bez viditelného účinku.

Cybermage je téměř neznámá, velmi zapadlá a přitom vysoce kvalitní záležitost. Jedna z prvních FPS, kde bylo možné řídit vozidla, nakupovat a prodávat vybavení, brnění bylo rozdělené na šest různých částí a hlavní hrdina disponoval jak klasickými střelnými zbraněmi, tak útoky pomocí energie mann-ra. Hra také obsahuje drobný RPG prvek (z nepřátel po likvidaci vypadne něco na způsob životní energie, která náhodně buď dobíjí životy/energii nebo zvyšuje jejich maximálníhodnotu). Komiksovka jako vyšitá, atmosféra posledních levelů je neuvěřitelná.

2Olga: Podle mého stačí zkopírovat závěrečný save (u běžně uložené pozice to nefunguje, musí být až z konce hry) ze trojky (či nižšího dílu) do herního adresáře. Jestli máš problém s tím, že hra nabízí defaultně a: (jak při ukládání ve trojce, tak při nahrávání ve čtverce), tak to stačí přepsat podle toho, kde máš QFG mountované v DOSBoxu, např. c: http://www.gog.com/forum/quest_for_glory_series/export_and_import_faq/page1

2Ringo: Co se týče zamčených dveří, vítej do klubu. Znám osobně pár lidí, kteří RoA stejně jako já dohráli, ale na způsob použití klíčů na zamčené dveře z nás nikdo nepřišel :-)) Na GoGu tvrdí, že klíče jsou v jedničce až na dvě výjimky k ničemu http://www.gog.com/forum/realms_of_arkania_series/how_do_i_use_the_gold_key_in_the_old_fortress

2Richmond: Ono je to hodně tím, že Ravenloft a spol. běžel v poměrně obskurním rozlišení 320x400, tím pádem mohlo být všechno výrazně detailnější než při klasickém 320x200. Ve 3D výhledu by to tehdy nešlo rozumně spočítat a rozběhat (proto je "venkovní" grafika málo detailní), ale ve 2D inventáři je to neskutečná krása. 2Ringo: jj, LoL má statistik postavy opravdu málo, to je bez debat. Ale v pohádkovém fantasy dungeonu/adventuře to nevadí, navíc to nahrazuje propracovaný design levelů a hádanky. S hardcore tvorbou typu Wizardry nebo ROA se to srovnávat nedá, ale s tím se z hlediska herních mechanismů dá srovnávat máloco (Dungeon Masterem počínaje a sérií EOB konče, v málokteré hře se člověk zabývá arachnofobií postav v partě, že :-) ) LoL 2 má v některých úrovních opravdu dobrou atmosféru a filmovost není vůbec na škodu (Tebou zmiňovaný úvodní dungeon nebo pasáž v horách). A kdyby se hra jmenovala jinak, určitě by byla hodnocena shovívavěji, ostatně u filmů nebo knih je to stejné. Co se týče screenů, samozřejmě chápu, problém je v tom, že LoL 2 takhle dobře rozhodně nevypadá všude, leckde se grafici nepěkně vyřádili. V tomhle mi Ravenloft přišel o dost konzistentnější.

Ringo: Zkušeně jsi vybral to, co v LoL 2 vypadá podařeně :-)) Třeba taková džungle je dost nepřehledný humáč, třebaže se jedná o lineární "chodbu" http://www.mobygames.com/game/windows/lands-of-lore-guardians-of-destiny/screenshots/gameShotId,15876/ Jeskyně taktéž nic moc. A zejména některé z koncových levelů jsou opravdu mimořádně nevkusné a to je ještě celkem houby proti tomu, co vyrobili v některých obzvláště vypečených pasážích ve trojce. Ale jak říkám, je to otázka osobního vkusu (chápu, že šlo o první vlnu digitalizovaných projektů) a na hratelnost to nemá zase takový vliv.

Ringo: Hodnocení grafiky je samozřejmě subjektivní. Digitalizované jsou podle mého krom herců i předměty (bedny, stromy a další) a s digitazací ve Stonekeepu se LoL 2 (opět IMHO) vůbec nemůže měřit. Hudba souhlas. Jinak samozřejmě také říkám, že LoL 2 je bez problémů hratelná záležitost, nicméně jednička je o tolik lepší, že vždycky budu tvrdit, že je věčná škoda, že dvojka nevypadala jako na prvních obrázcích. V Betrayal at Krondor mi digitalizace příliš nevadila (inventář vypadá normálně, venkovní grafika je vektorová, hra je navíc výrazně starší než LoL 2) a své pochopitelně udělal také lore (původní tetralogii jsem také četl ještě před hraním BaK). On je asi také problém v tom, že LoL 2 bylo pokračování, přičemž první díl nastavil ručně kreslenou grafikou laťku neskutečně vysoko (totéž je samozřejmě problém v případě přechodu ručně kresleného 2D do modelovaného 3D u pokračování čehokoli). Stonekeep je geniální, Under a Killing Moon a Gabriel Knight 2 jakbysmet, ovšem digitalizace v těchto hrách mi přijde opravdu výrazně povedenější než v LoL 2. Co se týče inventáře, šlo mi o to, že předměty v něm vypadají narozdíl od jedničky hnusně a absentují textové popisky, hlavní hrdina při najetí kurzorem vždycky jen něco špatně srozumitelného zahuhlá. Z hlediska RP jsou Tvé výhrady maličko zavádějící (i když osobně dávám také přednost AD&D pravidlům a to i před trojkovými a čtverkovými), protože totéž by se dalo říci o Dungeon Masterovi (prostě mám najednou další level "out of the blue"), v LoL alespoň vidím pokrok v dosahování levelu a mohu tak zjistit, čím se trénuje lépe a čím hůře. Mimochodem, víš, že při přechodu na další level přibývají postavě v LoL mana a životy náhodně v nějakém rozmezí (jako v AD&D na nižších levelech)? Osobně jsem rád za každé RPG, které přede mnou neutajuje herní mechanismy (stran toho, co se jak počítá), protože pak se dá strategicky plánovat. Ovšem takových je IMHO menšina a jedná se zhusta o počítačové adaptace stolních systémů.

ad kyselina, žeroucí brnění) ochrana proti tomu není, brnění lze samozřejmě sundat a level procházet bez něj (není to ideální řešení, ale lepší neexistuje). Problém je to jen v jednom dvou levelech (v bažinách se to tuším občas stává také, ale velmi zřídka) ad White Tower) jde to i bez Valean Cube, na duchy krom "Zelených" mečů (kromě nalezení je i nepatrná možnost, že z někoho vypadnou, jednou jsem měl v inventáři tři) fungují i nějaké další zbraně, Bacatta může navíc používat krom "Zeleného" meče v "primární" ruce jakoukoli jinou zbraň v "sekundární". Samozřejmě nemluvě o kouzlu Hand of Fate, které je kosí jako na běžícím pásu. ad grafika dvojky) Ne, Ringo, opravdu nevypadá lépe než Ravenloft :-). Hnusná a nepřehledná digitalizace hru táhne dolů (rozdíl mezi zpracování inventáře v LoL 2 a Ravenloftu je opravdu markantní), ačkoli z hlediska gameplay je to pořád celkem slušné (ovšem o hezkých pár koňských délek za jedničkou). Opravdová katastrofa se konala až ve trojce, tam jsem občas nevěřícně kroutil hlavou a přemýšlel, co hulili za matroš (stejně jsem to nakonec hrál z originálu a dohrál). ad spawn nepřátel) Vzhledem k tomu, že ve hře neexistuje permadeath, tak to opravdu není problém. Až to budete hrát na "Ferocius" a tak, že postavy nesmí jít s HP na 0, tak už si opravdu je na co stěžovat, nicméně takto to samozřejmě autoři nezamýšleli ;-)

Star Ocean (i dvojka) v JPCSP pořád blbne, v HW módu nejsou vidět postavy, v SW módů nejsou správně vykreslené. Je to na druhou stranu asi jediný problém, který při emulaci SO nastává, snad to brzy opraví. Nicméně po Ringově ujišťování jsem se nakonec přeci jen rozhodl se pustit do SNES verze bez savestate.

Nechte toho, jinak hrozí, že si to zahraju znova, na což nemám čas. :-) Po spojení jsou Clouds&Darkside IMHO nejlepší M&M. Nicméně ano, expů bylo konci za každý fight mrak a peníze nestačily na tréning vysokých levelů postav.

Tak jsem právě dohrál Final Fantasy III (původní NES verzi) na emulátoru Jnes. Neumím si příliš představit, jak to mohl vůbec někdo dohrát na původním NESu, protože obtížnost posledních tří dungeonů je dost přestřelená (bez savestatu ke konci ani ránu). Bez slušného grindingu IMHO nemožné. Osobně jsem končil s postavami na 55. úrovni a bez používání jedné speciální zbraně, která je strašlivě drahá, jednorázová a proto opět těžký grinding, bych si u posledních tří bossů příliš neškrtl.

Podle mého je nutné rozlišovat hry, u kterých je grindování nutností (protože strategie v bojích nehraje zase takovou roli, aby převážila to, že například boss má o dvacet levelů více než hráč) a ty, u kterých se jedná jen o to, abych měl zkrátka lepší postavu. Plus samozřejmě levescaling, který staví jakýkoli grinding na hlavu (není to otázka jen Oblivionu a spol., level scaling je přítomen i v některých JRPG). V některých hrách je grindování otázka rozhodnutí hráče, v jiných se jedná o holou nutnost. Právě hraju Ys Oath in Felghana a bez ohledu na schopnosti a vybavení hráče rozhoduje o velikosti zásahů v bojích zejména relativní level postavy k levelu nepřítele. A hra je nastavená tak, že bez grindování před každým bossem je člověk odsouzen k mnoha marným pokusům a nakonec si jde ty dva další "chybějící" levely nagrindovat o dvě obrazovky zpátky. A není to jediný příklad, zejména v případě náhodných bojů při přesunech mezi městy v sérii FF a dalších podobných je grindování nutností, protože člověk potřebuje absolvovat ty mraky bojů pokud možno tak, aby jej příliš nevyčerpávaly. Protože nikdy neví, jak daleko bude další město (a většinou daleko bývá).

Birthdeath: Dragon Quest VIII by na PCSX2 měl jet bez velkých problémů (EU verze už od roku 2006, US verze od 2012). Jestli mě paměť neklame, zkoušel jsem jej chvíli poté, co jsem jej před několika lety koupil, a žádný problém s emulací nebyl (samozřejmě záleží na konfiguraci PC). Co se týče Unlimited Saga, kritika se podle mého navážela hlavně do bojů (s každým útokem/akcí klikat na reel, jestli se dílo zdaří či nikoli, by mě bavilo tak deset minut). Nicméně faktem zůstává, že tehdy chtěli vyrobit board game (vybavil se mi automaticky Hero Quest) a asi s tím počítal málokdo. Laco Wolf: Na Magic Island se také chystám, konečně jsem pochopil, co myslel Hoborg tím "nezapomeňte si roztáhnout obraz přes celou obrazovku" :-) Ringo: Užívám si jak JRPG tak WRPG. Srovnávat se dají těžko až vůbec, hádky typu "v JRPG není ovlivnitelný vývoj postavy" a "ve WRPG není příběh" budou asi nadále na denním pořádku.

2Laco Wolf: Klid, kolega měl jistě na mysli Gothic 4 Arcania, nikoli trilogii Realms of Arkania :-))

StriderCZ: Díky, uznání od člověka, co narozdíl ode mě dohrál první dva díly Might & Magic, rozhodně potěší :-) Jinak bych se přidal s otázkou ohledně WinUAE na Win7. Sám mám Win7 64bit (třebaže Home Premium, ale to by nemělo hrát roli). Co přesně Ti nejede?

Ono by ty draky vyrubat šlo, člověk by si je holt jednoho po druhém natahal k výchozím schodům a usmažil pomocí šestkových fireballů. Ale prostě to proběhnout je asi jednodušší. BTW Když si představím, že bych to hrál bez návodu a někde na konci DDD zjistil, že mi chybí klíč z daného bludiště, tak se asi picnu :-)

Co se týče toho bludiště, u každé takové akce jsem byl na vážkách, kolik mám psát, abych nespoiloval. Nápad je to celkem šílený, na druhou stranu šlo proběhnout celkem rychle (a bylo to jediné místo, kde jsem i s návodem opravdu ocenil in game mapu na svitku). Screenshoty budou (jeden ingame těsně před hozením poslendního Corbumu do Fulya pit a druhý s výbavou a atributy postavy) jen co se dostanu domů.

Done.

Čtvrtý Corbum a jdeme do finále. NETA byla zdaleka nejkratší cesta.

2Ringo: Hraju to s převedenou jednočlennou partou :-) Po třech dohráních DM na PC jsem speciálně kvůli Chaosovi dohrál DM s jednou postavou pod WinUAE :-) MM4 mi vždycky proti trojce a pětce přišla poměrně krátká (také hodně nízký maximální level postav, 20 normálně a 22 po splnění nějakých dvou speciálních questů). Než jsem hrál komplet Worlds of Xeen, tak jsem dvakrát projel samotnou čtverku (byl jsem mladej, bylo hodně času :-) ). Worlds of Xeen považuju za jednoznačně nejlepší M&M (zatím jsem ale nehrál jedničku a dvojku). S Fate Ti tady samozřejmě všichni držíme pěsti a nejpozději v důchodu budeme z hlediska Fate určitě kráčet ve Tvých stopách ;-) 2Maros S: Třetí Korbum je doma, ROS cesta byla IMHO zdaleka nejjednodušší. Navíc jsem našel Boots of Speed, takže můžu vesele tahat čtyři truhly plné žrádla a dalších věcí bez nějakého znatelného postihu. Těsně před DDD mám odložené dva Ring of Time, takže se na konec pořádně vyzbrojím :-) BTW neříkal jsi, že jsi postavy v RTC trénoval před samotným CSB v ZOO?

Tak druhý Corbum je doma, KU cesta byla opravdu zejméně proti DAIN naprostá paráda a výborná zábava (místy těžké, nicméně pořád zvládnutelné boje a level design IMHO o dost lepší - žádná vyložená nasíračka). 2DJ: Vím, že svého času prošli Chaose Červ a LLG, s jednou postavou jej dal Hoborg (to byla hlavní inspirace, proč to vůbec zkoušet). Ale hlavně pochopitelně Maros S :-) 2Maros S: casual-QTE-chujovina není ani DM, ale narozdíl od Chaose má pořád celkem rozumnou obtížnost :-)) S jednou postavou se to nehraje úplně ideálně, znovu to budu hrát určitě se čtyřmi (hodně omezená nosnost a obrovské prostoje při útocích nablízko, což je díky množství nepřátel, jejich výrazně vyšší odolnosti než v DM a často úzkým chodbám samozřejmě problém). Co se týče respawnu, na některých mapách jsou triggery, ale jinde stačí prostě spát (snažím se spát minimálně, ale někdy to jinak nejde) a objeví se další nepřátelé. jj, taktika s vyčištěním levelu je tady opravdu nepoužitelná, problém je právě v momentě, kdy něco (puzzle) zkoušet musíš (protože kolikrát ani podle návodu není úplně jasné, co má člověk udělat, nebo to minimálně není moc jednoduché). A pravda s jednou postavou se nemám čemu divit, jenomže DM byl s jendou postavou v podstatě srovnatelně těžký jako se čtyřmi (rychlejší tréning, zatímco v Chaosovi jsem v polovině a postava se zlepšila všehovšudy 3x), totéž DM2, ten se mi s jednou postavou hrál jednodušeji než se čyřmi (jenomže to zase může být tím, že napodruhé bývá všechno jednodušší).