Mapování bude opravdové peklo. V manuálu jsou první dva levely hry, ale přes to jedu bez toho a mapuji si sám, ale když mě hodil teleport neznámo kam, nedalo mi to a kouknul jsem do manuálu a zjistil, že schody neznamenají sestup do levelu 2, ale že jsem měl pokračovat kreslením v levelu 1 do toho prázdného místa, ale to člověk prostě nemůže vědět. Takže varianta je - teleporty a schody - lokace, kam mě přenesou kreslit bokem a pokud nenavážou nikde na původní level nějakou chodbou, nechat je bokem jako další levely a nebo po nakreslení všeho to zkonzultovat s prázdnými místy v mapě levelu a tam to otrocky překreslit.

V levelu 1 jsem prošel, co se dalo, podle struktury 30x30 tam jsou ještě neprojité oblasti, ale jsou zatím nepřístupné. Je to v podstatě takový rozehřívací level, který vás naučí nevrhat se všude po hlavě, ale rozvážně přemýšlet, kde se co může otevřít, proti kolika nepřátelům máte šanci a kdy je lepší se stáhnout. Fighteři budou mít opravdu těžký úděl, ti získají expy fakt jen souboji, zatímco se mi trochu povedlo mimo soutěž nagrindovat své mágy, léčitele na level 7, což je obrovský skok, oproti fighterům má o 170 000 expů více. Samozřejmě tohle grindování není povinné a já jsem si zkusil hranici, kdy mě to ještě bavilo a kdy už je postup na další level tak zdlouhavý, že mi tento level u mágů zatím postačí. Naučili se dost kouzel do stupně jejich knihy 3 z osmi a jsou tam užitečné kouzla jako níže zmíněný Create Food, silněji léčivé kouzla, levitace, obklopení se ohněm a podobně. Takže už moc nestresuji a klidně si jdu do bojů, před tím ve mně byla docela malá dušička, kdo mě kde vykostí.

Abandoned places 2 je ten typ hry, který události předkládá v textech, což tak nějak mně osobně zvyšuje napětí ve hře více, než kdyby na mě čekala nějaká efektní animace nebo dech beroucí vizuál události. Takže start je ve velké hale, kde došlo k vřavě a defakto porážce. Vůdce, který vedl oddíl, leží polomrtvý na zemi a zachránit jej může jen Elixir of Health. Jsem oddílem vyslán jej najít a vůdce uzdravit. Dokud jej nenajdu, nenaleznu ani východ z kobky, v které se prohání hordy kostlivců. Jdu tedy na věc. Oddíl byl totálně zdecimován a má parta postupuje pomalu, s holýma rukama a nulovou zbrojí. Za prvním rohem nacházím po nedávné bitvě ležící meč, kterým vyzbrojuji jednu z postav. Pro představení party je nutno zmínit její jména. Dva bojovníky Aruthu a Jimmyho doprovázejí Mág se specializací na léčbu Pug a mág s útočnými kouzly Ringo. Parta naráží na první nástrahy, v jedné chodbě vylétává jakési magické kouzlo zraňující postavy, tama se tedy zatím nevydám a beru to opačným směrem na jih. Několik bitev s kostlivci ukazuje, jak bude hra asi fungovat. Postavy dostávají expy za každý úder. Fyzicky je třeba trefit nepřítele, ale mágům přibývají i expy za úspěšně seslané jakékoliv kouzlo. Jinak postavy zatím: Arutha Level 2, Jimmy Level 1, Ringo level 2 a viz obrázek, Pug díky léčbě nejrychlejší růst, level 4. První třetinu dungeonu jsem jel na 2x, prvně mi postavy zemřely hlady. Pak jsem se díky manuálu rovzpomněl, že je zde kouzlo create food. Tak jsem healoval jen tak postavy mágem Pugem (ten se bude jasně trénovat nejrychleji a jde ho hned ze startu dobře nagrindovat). Na levelu 2 mu přibude kouzlo Create Food a je vystaráno. Kouzelníci mají 8 stupňů magie a každým levelem jim přibude nějaké to kouzlo. Mám rád postup na zkušenostních levelech a jak se jde někde nagrindovat ,jsem v sedmém nebi, takže trochu boostuji postavám expy, bojovníci tedy mají tu smůlu, že si musejí počkat na ostrou akci. Ale té je zde také dost. Každopádně, chodby temné, atmosférou hra přetéká, myslím, že to bude dobrodružství jako řemen. Hru mapuji, takže průběžně můžete koukat na mapy. Tempo je pozvolné, zkoumám a mapuji pečlivě, každý krok v dungeonu sebere sekundu, zakreslování jednoho kroku trvá cca 10 sekund, takže je jasné, co mi sebere stěžejní část času, nepočítám-li souboje :-)

Crystal Dragon tedy pokořen. Musím uznat, že je to jeden z nejmonstróznějších kobkařských dungeonů, rovněž také nejtěžších, nejzapeklitějších co se puzzlů týče a nejkomplexnějších. Jeden level dungeonu může mít i více pater. Takže 23 levelů neznamená 23 podlaží, je jich mnohem více. Co se týče různých kombinací plošinek, tlačítek, páček, propadel, tak je zde k vidění snad vše, co jsem za ty desítky dohraných dungeonů zažil + hra přichází s mnoha perličkami dosud neviděnými. Zasekávání dveří nožem už se zmiňovalo několikrát, pekelné jsou časové spínače. Tedy že někde něco otevřou, ale až za pár sekund. Některé zdi se navíc otevírají dočasně, po určitém intervalu se zase zavřou a je třeba tlačítko mačkat znovu. Postavy, to je hotový simulátor života, postavy mají hlad, žízeň, vyčerpávají se, nemoci mají svůj ukazatel a jak je na maximu, tak takové otrávení, nemoc nebo zranění dává docela solidní úbytky HP a jejich vyléčení není jen otázkou jednoho seslání kouzla nebo vypití jedné lahvičky. Potvory jsou zapeklité, některé se léčí, některé sesílají confusion, samy na ně můžete confusion posílat, některé mají na lecos imunitu. Odolnost postav v této hře je někdy frustrující a nezřídka budete mít po nekonečné sérii obíhání a proklikávání zbraní umrtvenou ruku. Nejtěžší souboj je podle mě Elitia z levelu 11. Hlavně proto, že výbava postav není tak dobrá jako u pozdějších bossů, kteří se pak hravě dají zvládnout nějakou fintou. Taková pověstná Zelda v pozdějším levelu mi neuštědřila ani škrábanec. Zajímavě je také pojat pohyb po prostoru s nepřáteli. Díky tomu, že můžete stát s nimi na jednom políčku a jediný blok je čelní, čelem neproběhnete, bokem ale ano, tak lze doslova tancovat kolem nepřátel a ubíjet je ze stran. Můj rekord je tanec mezi šesti skeleton warriory na prostoru 3x4 :-) Hra je opředena prostě tolika vychytávkami, že lze v podstatě hovořit o nejdokonalejším a nejúplnějším dungeonu po všech stránkách :-) Pár tipů pro nováčky, kteři se nechtějí příliš trápit některými věcmi, které mohou frustrovat a přitom zcela zbytečně. Nebudu psát řešení konkrétních puzzlů, týká se to spíše managementu postav, ale i to je součástí hratelnosti, kterou si mnozí jistě chtějí řešit sami, ale přes to uvedu pár věcí: 1. Netahejte s sebou celou kantýnu, zásoby jídla stačí tak maximálně 2 - 3 dávky pro každou postavu. Nemá cenu s sebou tahat napěchované pytle s jídlem, já to tak dělal do levelu 12 a pak jsem to tam někde vysypal :-) Ve hře totiž bude boj o místo v inventáři a zároveň o to postavy zbytečně nepřetěžovat, což je jednak zpomaluje a také jim každým krokem ubírá staminu. Jídla je všude dost, nebojte se jej klidně pojídat a kdyby byla přeci jen krize, jsou tu všudypřítomné respawnující se krysy, jde je zvednout a sežrat rovnou, zabíjet je lze nekolikerým hozením o zeď, ale já je žral za živa. Některé jsou nemocné, to pak vyléčíte Cure Disease kouzlem :-) 2. Totéž platí pro vodu, ve hře jde nalézt cca 12 lahviček a naplnit je vodou na 4 hlty. Stačí opravdu 4 lahvičky celkem, ostatní zahoďte, zbytečně zabírají místo. 3. Rovněž netahat celou vinotéku. Heal (HP) lahvičky klidně vypijde v levelu, kde je najdete, já si všechny šetřil a když došlo na lámání chleba, zjistil jsem, že lahvičky z první poloviny hry vyléčí třeba 30 HP, což je v případě, že ke konci má váš fighter přes 1000 HP a ukazatel HP proklatě nízko, docela o ničem léčba. V takových levelech už vás jen krysa hryzne za 22 HP. Rovněž se nebát pít lahvičky Cure Disease, brzy lze totiž nalézt kouzlo a zapsat si jej do knihy. totéž platí pro Cure Wounds. Netahat, vypít. Co si uschovat - Cure poison potiony, na konci hry jsou užitečné, obzvláště v jednom levelu. I když máte kouzlo, ono někdy selže a v případě silného otrávení vám HP ubývá ryhcleji než přibývá mana. 4. Netahat zbytečné zbraně a zbroj. Jakmile narazíte na lepší, starou (pokud to není artefakt) vyhodit. 5. Po vyřešení well of wishing nesbírat a netahat žádné mince, jsou na nic (tady díky Marosovi S, kteý mě jednou starou zprávou zde v diskusi kdysi na to upozornil a já si to jako jednu z mála info pamatoval a tak jsem ty prachy netahal :-) 6 - Prohazováním v ruce lze identifikovat předměty, dělejte naprosto s každým, odhalíte artefakty speciální zbraně, zboj a vlastnosti náhrdelníků a pod. 7. Všechny klíče, které se neutratí, nosit s sebou. 8. Dávat pozor na questové místa se speciálními předměty, někdy jsou víceúčelné a jejich použitím v nesprávné kombinaci můžete přijít o otevření, nebo objevení tajných míst a je škoda přijít o nejlepší zbraně a zbroj ve hře. Sledovat proto save pozice a nechávat si nějakou bezpečnou záložní, ať pak jako já kvůli nějaké blbosti neopakujete celý level znovu. Nejsou to vyloženě dead endy, dohrát to jde i bez toho, ale neobjevit zásadní featuru ve hře je škoda. 9. Doporučuji se také moc netahat se štíty, stejně vesměs s nikým nebudete bojovat vyloženě tváří v tvář a půjde vám o co nejrychlejší ubití nepřítele. Takže ideál je pro obě postavy zbraň v každé ruce, znamená to 4 údery v jenom časovém úseku. Samozřejmě questové štíty pro jistotu vemte (obvykle se nějak jmenují :-), Ale klidně je někde vyhoďte u schodů, vždycky se pro ně můžete vrátit. 10. Uložit po vstupu do levelu a nepřepisovat pozici v případě, že někam spadnete nebo se za vámi něco zavře. Co kdyby se pak už nešlo vrátit ;-) Tož to je asi takové desatero, kterého bych se držel, kdybych měl hrát hru znova. Docela mě to láká si to projet znovu, s jinými postavami a dokonalejším průběhem bez chyb a tahání se se zbytečnými věcmi, protože ten bordel v inventáři a třídění co zahodím a co nechám, to mi připomínalo, jak když se v počítači rozhodnu udělat generálku v dokumentech, souborech, fotkách a podobně. Obvykle to brzy vzdám :-) No a rada na konec. Zapisujte kouzla do knihy na střídačku, ty těžké bojové mágovi, takové ty soft typu cure wounds, disease, true sight, ligt, to zvládne i slabší kouzelník. Kouzel je totiž dohromady více, než je míst v knize a na konci jsou ancient kouzla, tak ať má mág místo v knize na tyto kouzla. Hold Evil je naprosto zásadní!. Minimálně ať má ke konci hry z každé z elementů kouzelník minimálně dvě místa, nejlépe tři, ale ne všechny ty Ancient kouzla taky použijete. Některé jsou zbytečné.

Level 22 jsou jedno nejrozsáhlejší patro ve hře, obří bludiště a pak méně rozlehlé druhé patro. Po nějaké chvíli procházení spletitými chodbami a křižovatkami jsem rezignoval na prozkoumávání každé zdi, říkal jsem si, že prasáren už ve hře bylo dost, natož aby autoři v takovémto maze schovali na nějakou zeď tlačítko. Jsou zde rudí beholdeři, s Hold Evil hračka. Neseskupují se, útočí osaměle a jednotlivě. No problem. To těžší jsem ve hře už zažil. Podstatou je najít dva klíče, odemknout dva zámky a otevřít dveře, za nimiž se schovává klíčový artefakt celé hry, Crystal Dragon. Klíč je v maze ovšem jen jeden, hint napovídá, že druhý je v studovně hlavního záporáka. Sestupuji tedy do levelu 23, najdu studovnu, vezmu klíč a jdu pro Crystal dragon. V 23 patře jsou hnusní kněží vrhající blesky, Hold Evil! Nyní je třeba dořešit v levelu 23 pár puzzlů a bude finále, na to si nechám zvláštní a poslední post. Předpokládám, že kdo čte deníky, počítá se spoilery. Na závěr napíšu pár spoilů ohledně managementu a celkových obtíží ve hře. Nebudu ovšem spoilovat jak se řeší jednotlivé puzzly a v čem tkví někdy zákys, někdy nenávratný, to by byla škoda. Sice je asi škoda si i neokusit managování života postav v kobce, takže kdo chce všechny útrapy na plno, tak si můj post na závěr nepřečte, koho láká si hru zahrát, ale má obavy z některých frustrujících obtížnostních záležitostí, může si přečíst, na co dát bacha :-)

Level 17 je druhá fáze přípravky na finále, ale takové předfinále je již zde. Dragon Lord (obr. 1). Má štít který odráží magii a jeho kladivo dokáže zabít na jeden nebo dva údery. Tak jsem ho vyzval na férovku ze zadu a z boku a mlátil do něj bezmála 30 minut! Ale padnul a moc rád jsem si přivlastnil jeho štít a kladivo. V levelu se však nachází také jedna ultimátní zbraň a kdybych nebyl tak hrr to Dragonlordovi nandat, tak jsem level před tím prošmejdil a ten souboj s ním nemusel trvat 30, ale třeba jen 20 minut :-) Po přečtení si, kolik draků na mě přichystal níže a prošmějdění všech levelových náležitostí sestupuji do levelu 18. Levely 18 - 21 nabraly rychlý spád. Je zde několik velkých hala v nich draci. Zajímavé je, že největší potíž jsem měl s těmi prvními, zelenými. To jejich confusion a poison bylo tak silné, že na to nestačily kouzla a tak jsem povypíjel všechny lahvičky a spotřeboval všechny charges z kouzelných předmětů léčících otravu. A proto - poprvé jsem ve hře použil Potion of Invisibility, jinak to nešlo. Zelení draci (obr. 2) padli a já sešel o patro níže, tedy 19, pak 20 a 21. Vymlátil tam Lava, modré a rudé draky. Modří byli odolní jak kráva a rudí házeli blesky. V těchto levelech se nacházejí svitky s ancient magic a asi nejdůležitějším kouzlem celé hry, Hold Evil. Toto kouzlo jsem měl na poslední dva dračí levely a prakticky bylo zdlouhavou formalitou je utlouct. V posledním dračím levelu je nejlepší meč celé hry. Co bych hře malinko vytknul, že je na pořádné zbraně celkem skoupá a ty nejlepší najdete v podstatě až ke konci, kdy už je nestihnete pořádně využít. Na druhou stranu tu není zase zbraňová inflace, kdy byste v každém dalším levelu našli nějakou o stupeň více + zbraň. Každopádně najít super chaos meče v jednom levelu a o level už je můžete vyhodit, protože najdete super meč a kladivo a o kousek níže ještě suprovější meč...

Level 16 byl plný zajímavého vybavení, sice všechno cursed, ale za ty obranné a útočné vlastnosti to stojí. Ale dávám to jen fighterovi, druhou sadu schovávám v inventáři, protože se nechci u mága rozloučit s docela účinnou a hlavně lehoučkou Mage Armor. Človek ale celkově propadne dilematům u nanagementu, kterou zbroj zahodit, kterou nechat, které výhody si raději ponechat a které oželet kvůli nějakým zajímavějším bonusům- Po pořádném prohrabování se věcmi tedy sestupuji do levelu 17.

Hudba tam nehraje žádná, jsou tam jen pěkné zvuky, které nech určitě zapnuté, budeš je potřebovat při poklepávání na zdi, než budeš schopen kouzlit True Sight.

V 15 levelu, kde byla Zelda, jsem si podmíněně odseděl ještě jede na půl herního dne (tedy dne, kdy hraji, ale nevím kolik hodin, dělávám i pauzy, někdy se člověk mezitím zakecá na FB a podobně a pak se ke hře vrátí...nicméně, k věci :-) Zabití Zeldy, která byla překvapivě lehká, nebylo to nejzapeklitější. Díky jednomu inteligentně schovanému tlačítku, kde už jej ani nehledáte, protože v takovém místě v 15 případech před tím nebylo, jsem se z toho levelu nemohl dostat ven, vyřešil jsem vše, co tam šlo, ale pořád mi chyběl jeden klíč. Jedna lokace za dírou byla slepou uličkou nabízející klíč jen ke dveřím, které= se dalo obejít už tak z obou stran, nicméně jsme je tím klíčem odemkl s doufáním, že v těch dveřích bude onen spouštěcí mechanismus, který otevře ještě někde něco dalšího. No nestalo se. Snad ten klíč v budoucnu nebudu potřebovat, protože mi jej zámek sežral. Dále je tu ve zdi jeden falešný zámek, který se jeví, že na Caudron key, ale ten do něj nepasuje, nepasuje totiž do něj nic. V podstatě dvě zavádějící slepé uličky mě dovedly do dlouhého beznadějného bloumání a problém vyřešilo náhodné kliknutí do jednoho místa, kdy jsem si říkal, ach jo, bouchnu vzteky tady do této zdi :-) Vstup do levelu 16 mi byl otevřen, z velké části jsme jej již prošel a jestli byl level 15 obrovský a měl jedno zapeklité tlačítko, které kdyby člověk hned našel, tak má ten obří level vyřešený za chvíli, tak level 16 vidím na dlouho, protože tolik tlačítek, tolik nášlapných plošinek...jde snad prozatím o nejzapuzzlovanější level celé hry, už mi z toho jde hlava kolem a už nestíhám sledovat, co kde otevře co a proč. Jinak postavy už jsou na levelu 8, na další levely zkušenosti se drápou již hóóódně pomalu a než na zvýšení jejich síly v dalším levelu zkušenosti spoléhám teď více na zbraně a zbroj, které dávají větší údery nebo magicky zvyšují obranu a případně vlastnosti. Edit: Tak Level 16 z 1/3 loadnut a procházen znova, jednu věc jsem tam nezvratně pokazil (Mazar123 bude vědět co :-). Bohužel se tato záležitost neobešla bez mrknutí do návodu. Jinak to kouknutí bylo dvojí. Ta druhá věc spočívala v určité posloupnosti stisknutí 4 plošinek. A je to klasika, dal bych ruku do ohně, že jsme přesně správnou kombinaci zkoušel, ale zafungovala až po té, co jsem si ji přečetl v návodu :-)

Z počátku jsem z tohoto souboje rostl, nicméně jsem díky jednomu artefaktu nakonec zjistil, že je to naprostá hračka.

Sestoupil jsem do levelu 15

Něco mi říká, že tohle bude jedna z matek všech soubojů :-) Edit: Tak ne, tahle byla naprosto v pohodičce, takřka mě neškrábla. Matkou všech soubojů zůstává doléčovací oranžová čarodějnice :-)

Poražena i zelená čarodějnice v levelu 12, prolezl jsem pekelně zapuzzlovaný level 13, který mě 2x donutil kouknout do návodu, protože jsem se už bál, že jsem v dead endu, ale byla tam taková menší sviňárnička. Sestoupil jsem do levelu 14. Procházím temnými rozsáhlými prostory a otázka zní, proč tu nikdo není? Edit: už tu nejsem sám, stisknutí několika plošinek otevřelo chodbu o patro výše a prázdné haly zaplavilo hejno modrých Beholderů :-)

Tak po oranžové čarodějnici v levelu 11 mě hned v levelu 12 čekala zelená čarodějnice, zatím se mi pořád někam odteleportovává, ale já ji dostanu, potvoru. Na tuhle poison neplatí.

Tak slezu do levelu 12 a tam tohle, během pár sekund mrtvý :-)

Tak po letech jsem se dostal opět k oranžové čarodějnici Elitii, kdysi jsem jí nebyl schopen porazit. Tentokráte se to povedlo, ale po tuhém vyčerpávajícím boji, že mě chytala i křeč do ruky s myší a myslel jsem, že to prostě zase nedám i proto, že prostě jsem tu myš pomalu nemohl udržet a mačkat tlačítka. Nakonec, po x střelách lukem s jedovatým šípem a fyzickými útoky palcátem +7 a relikvijní kostí jsem ji umlátil. Tak, a nyní budu procházet další pasáže bez jejich sebemenší znalostí, jak to vypadá dále, je to po letech start od místa, kde jsem kdysi skončil. Škoda, že jsem zapomněl típnout její foto :-) Co je mi záhadou, že mám z toho hraní před léty zafixované tři věci co se týče struktury levelů, na které jsem při tom znovuhraní nenarazil. Tak nevím, jestli to je nějaké zkreslení a teď jsem na to koukal jinak po těch letech. Zdálo se mi, že se k té čarodějnicí šlo nějakou průchozí zdí a já se za ní před ní vždycky nějak schoval a tam se doléčoval. Asi se mi to plete s tou zavírací, co se otevírala tlačítkem na zdi. V levelu s Beholderama se mi zdálo, že jsem tam procházel brutální klikaté maze a za rohem na mě vždycky číhali v úzkých chodbách a teď - obrovská hala, kde se před nimi dalo kličkovat a uhýbat. asi taky nějaká prvodojmová fatamorgána z prvního hraní :-) O tom, že někde kolem levelu 4 se mi zdá jsem kdysi řešil nějaké složité puzzle se sloupy, které byly v nějakém shluku a dle nějakého systému se otevíraly a pak zase spouštěly, to už ani nemluvím, to bude asi nějaká podprahová halucinace z minula, protože teď jsem na to nenarazil :-)

Po otravných Beholderech v levelu 9, kouzlících confusion, jsem se vydal do patra 10 a narazil na první opravdu tuhé nepřátele, které upižlat není sranda. Někteří strážní mívali taky hodně hit pointů, ale oproti těm kyklopům to byla pohodička. Tady Crystal Dragon má další featurku, kterou je třeba mít na paměti. Je totiž dobré si sebou tahat z každého druhu zbraně aspoň pár těch s nejvyššími pluskovými bonusy. Požlat kyklopa mečem je tak za 50 HP, ale uvalit do něj palcátem +7, to je i za 160 a to je rozdíl. Ono už to pravidlo se zbraněmi platilo dříve, meče zombíkům moc neuškodily, ale palcáty je rozbily.

To jejich confusion mě vždycky iritovalo :-)

Sestup do levelu 9 V levelu 8 bylo spousta hromadných bitev, ale šly v pohodě s battle axe +5, obouručákem Fury a kouzla Lioghting v pohodě ubojovat. Přesto vím, že v téhle hře není nikdy nic dobré podceňovat. D okaždého dalšího levelu sestupuji s respektem (byť zatím procházím levely, které jsem kdysi už dal, ale paměť má je krátká :-) a se zvláštním mrazením v zádech , stísněností a napětím nesměle dělám každý krůček v očekávání, kde co na mě vybafne. Tudíž mohu říci, že atmosféra je 100% a tyhle hry právě o tom hodně jsou :-)

Momentálně jedu level 8, patro 2. Původní rytíře z prvních levelů tady vystřídali rytíři nemrtví, kteří dají dost zabrat. Postavy - viz obrázky. Zatím na levelu zkušenosti 6, brzy postoupí na level 7. Blíže bych k nim řekl tolik. Na výpravu se vydal Mág Ringo, který se obvykle skrývá za zády svého kámoše Paladina Aruthy, legendární princ z Feistovy ságy o Midkemii. V dungeonech mě doprovází velmi často :-) Zajímavé je, že když dá ránu, zabil by vola, ale trochu tupě mlátí často vedle, zatímco já jako mág jsem se naučil velmi dobře pracovat se sekyrou a trefím se mnohem častěji, byť mé rány nejsou tak silné. Když nás s Aruthou omrzí zdlouhavá šermovačka, tak si říkám, ok, je třeba to ukončit a sešlu nějaký pěkný lighting odrážející se od zdí a mnohdy ty boje, které nazývám tancem s vlky, takto ukončím v náš prospěch :-) Tento dungeon je velmi zajímavý docela realistickým pojetím pohybu v prostoru. Kolem nepřátel se dá bokem prosmyknout a oběhnout je i na jednom čtverci, boje tak získávají naprosto jiný rozměr oproti klasice kdy parta zabírá jeden čtverec a nepřítel zabírá jeden čtverec a přes to nejede vlak. Jediné co nejde je proběhnout kolem nepřítele čelně. Druhá věc je, že pokud do nepřátel přímo nešijete, případně nestojíte tupě na jednom místě, tak se nepřátelé pohybují tak nějak chaoticky a nemají tendenci útočit skupinově a neobkličují mně. Je to tak trochu ve stylu, přepadne mě banda, jako by si kolegiálně řekla, máš ho směrem k tomu, na koho útočím a ostatní tak nějak čekají, jak to dopadne a bloumají po prostoru. Samozřejmě jak při tom tanci narazím na někoho čelně, bez milosti útočí. Možná by šlo nepřátelům vyčíst dpřihlouplá umělá inteligence, když si mě neobklíčí a nepodají všichni najednou, ale ono by pak hra byla asi nehratelná :-)

Tak jsem nabyl dojmu, že uzrál čas se k této hře opět vrátit, ten konec u oranžového mága posledně mi nedal spát, tak jsem hru rozjel odznovu. Jak čtu tuhle diskusi, tak se stejnou chybou jako minule, obtížnost střední, zase mi to nedalo a nedal jsem tu nejlehčí. Čeho se trochu bojím, tak jak jsem zabloudil níže v diskusi a vlastně mě na to upozornil už i Maros S na databázi, že si mám dávat bacha, abych hrál opravenou verzi bez copy protekce. Bohužel jsem hru rozjel ze starého archívu na disku a datumově by seděla na tu vadnou. Tak jsem rychle stáhnul novou verzi, nový balíček a hru přeinstaloval, ale pokračuji teda z těch savů již rozjetých, tak snad se do nich neuložila nějaká blbost, která mi pak hru nedovolí dohrát. Sakra, člověk by si měl občas projet staré diskuse, než něco po letech znovu rozjede, ať nedělá stejné chyby :-)

Už jsem se lekl, že to tady skončilo. Poslední ostrůvek pro staré hráče a sběratele, kde se jim nešije do starých her. Naštěstí zůstává.

Já mám kombinaci pocitu a touhy tu hru hrát, případně pokud už jsem ji hrál, tak tam musí být pocit, že to bylo fakt boží, že mi ta hra něco dala a pořád se v ní cítím tak nějak jako doma a klidně bych si ji zopáknul. Pak ještě u mě funguje pocit kompletace sbírky, kdy některému z dílu lecos po herní stránce odpustím a i když vím, že není třeba totálně TOP, tak jim sbírku završím (týká se u mě třeba Might&Magic série, kdy z druhého a sedmého dílu zrovna 2x nadšen nejsem. Jednu dobu mě opanoval ovšem pocit, že v krabici chci všechny cRPG, co vyšly na PC i Amigu, do toho jsem začal sbírat jRPG a pak jsem trochu litoval, sbírka se mi rozrostla a já jsem tam měl hromadu her, které jsem nakoupil jak známky do alba, ale herně mi nic moc neříkaly, nebo jsem si myslel, že mě strašně budou bavit a po zahrání mě zklamaly. Tady jsem si řekl, a dost, sbírám jen totál srdcovky, nebudu sbírat krabice jen pro jejich vzhled. A třeba u Jakuba Červinky mě namotivovalo, že on si vybudoval vitrýnky a tam si ty hry skládá a já si řekl, podpořím raději něčí sbírku, kde je hra vidět než bych ji já měl zavřenou v temné skříni mezi dalšími 70 krabicemi a časem si ani nevzpomenu. Ke každé hře, kterou ve sbírce uchovám chci mít ten vztah, že chci kdykiliv tu krabici vytáhnout, hru nainstalovat a hrát. S Fate mě akorát pojil krutý závazek, vrátit se k nedohrané rozehrané hře, vykopat se z dungeonu, kde jsem uvíznul a věnovat hře dalších cca 80 hodin. Co se týče Shadowlands, to je akční styl hry, líbily se mi strašně obrázky v Excaliburu, dokonce jsem to dojel k minotaurovi, ale v realtimu ovládat 4 postavy, to už není nic pro mě. To samé se týká Legend série.

Tak poslušně hlásím, že v rámci redukce sbírky, kdy prodávám to, o čem vím,, že hrát nebudu a nebudu se k tomu nikdy ani vracet (holt to není už kam dávat), že mou sbírku opouští jeden hodně raritní, ne-li nejraritnější kousek, Fate - Gates of Dawn. Přepouštím ji do krásné výstavní sbírky Amiga her Jakubovi Červinkovi, stejně jako do jeho sbírky ode mě putovaly hry Legend 1, 2, Shadowlands, Shadoworlds, Captive a Knightmare. Můj cíl je redukce tak na 50 - 55 krabic. Holt jak člověk sbírá krabicovky PC her, konzolových her, hudební CD, knížky, deskovky, musí někde polevit :-)

Popravdě, Legend 1, 2, Shadowlands a Shadoworlds nelituji, byly to spíše takové ty věci typu - ách, krásný obrázek v Excaliburu, to chci hrát. Hry vypadaly graficky opravdu moc pěkně, ale herně to fakticky nebyl můj styl. Legend 1 měl úchvatnou krabici, takže jsem fakt rád, že se bude vyjímat ve sbírce sběratele a bude ji mít třeba i vystavenou ve vitríně. Povedlo se mi totiž sehnat like new kousek. Vypadal fakt netknutě, asi to taky jen někdo rozbalil z fólie. S tím tříděním se samozřejmě vždycky objěví vlna úvah typu a neměl bych prodat ještě tohle a tamto? No naštěstí mi to vždycky někdo utne, když mi napíše, jak můžeš prodávat tohle, když se ti líbi první díl? Takže jsme zařadil prdkou zpátečku v úvahách o prodeji Civ II a III, to by mi čase masi fakt líto bylo. Je to tedy v mém případě fakt hodně o tom, že se zbavuji unáhlených nákupů. Pak ještě lavírují nad věcmi, že jsem si třeba nakoupil pár kousků jiného žánru, který sice hraji rád, ale na krabicích u něj až tak nelpím, to asi není pak až takové dlema prodat.

Pokud to sbíráš jako filatelsita sbírá známky, tak no problém to chápu. Já jsem spíše praktický sběratel, chci věci, které se mi líbí a jsou pro mě použitelné. Kdybych to sbírál na to jen to prostě mít, tak neprodám nikdy nic samozřejmě. Ale já na každou krabici koukám s tím, že k ní mám vzpomínky, připadě touhu to hrát jako rest zestaré doby, v které jsem se k tomu nedostal. Když chytnu tu krabici a necítím k ní vůbec nic, nebo jsem si ji koupil z nadšení, abych pak spustil hru a zjistil, že fakticky není pro mně, tak to pro mě nemá smysl ve sbírce držet a pustím to někomu, kdo ten vztah k tomu má. Jak jsem psal, vlastně to beru za fajn věc, že mohu podpořit sbírku někoho jiného, který to pojímá jinak než já a ta krabice bude na smysluplném místě, byť u někoho jiného. Každý to holt má jinak. Já s blížíci se čtyřicístkou, dvěmi dětmi školního věku začínám trochu koukat po jiných prioritách, no. Není to zfotrovatění, není to vzdání se svých dětských snů, je to prostě jen o nepřehánění něčeho, co se dá přehat vždycky. Zjistil jsem, že poslední dobou, když jsme koukal na eBayi po nějakém novém kousku, který bych ještě mohl mít, tak jsem pak radši vzal a typeníze urtatil za něco pro děti :-) Asi vždycky budu typem člověka, který věc použije a pokud se mu líbí, tak si ji koupí, i když už jí použil třeba od někoho půjčenou, případně jsem to hrál třeba jen s kdysi koupené placky a nebo GoGu a chci si to vylepšit o krabicovku, takže to prostě chci mít v té nejlepší podobě, protože se líbilo a naopak, když mě to nebavilo a mám to třeba už i své, koupené, tak to pak prodám, i když by si to jiný dal do police jako sběratelský předmět :-)

Parádní sbírka, ty Ultimate Wizardry Archives mají hezkou krabici, jako alternativa k samostatným Wiz 2 - 5 ideál. I když kompilační věci už neberu ,tak po tady téhle se poohlédnu, protože tohle vypadá fakt dobře a shánět Wizardry 1 - 5 samostatně neplánuji.

Jako výhodu uzavření ve skříni kvůli vyblednutí sluncem beru v potaz, bral jsem to jako výhodu. ale když to v té skříni máš už naštosované ve třech řadách za sebou, poskládané na sobě a kdykoliv bych chtěl něco vytáhnout a mám to zastrčené někde vzadu, tka se na to radši vykašlu, to už je špatný stav. To už jsem pomalu na úrovni lidí, kteří to ani tak nesbírají, jako si to dříve kupovali pro zahrání a pak to nastrkají do velké bedny a odnesou do sklepa a po 10 letech ani neví, že to tam mají. Každopádně v první vlně šly hry, které jsem si koupil omylem v jakémsi zápalu mít všechny RPG na Amigu a pak jsem si uvědomil, že jsem posbíral i gameplayově formy her, které nehrávám nebo jen velmi velmi výjimečně (v podstatě Diablovky, byť na té Amize takové sofistikovanější :-) Největším dilematem je, jak se stavět k dílům oblíbených sérií jako je třeba Civilization, nej strategie všech dob pro mě, ale dsva díly z toho mě spíše rozladily a mám je koupené jen proto, aby to bylo komplet, ale hrát je nechci. Je to jen zabíračka místa a zbytečně ležící investice nebo je to povinnost pro kompletaci sbírky (kterou ovšem v krabicích stejně nezkompletuji zcela, protože díly 4, 5 a 6 už klasickou krabici prostě nemají). Pak mám dilema s hrami, které ve své době byly super, ale mají už modernější ekvivalent, který se prostě hraje lépe a k tomu starému se člověk už vrátí jen pro prohlídnutí obrázku a navození vzpomínek. Týká se to simulátorů a některých strategií. To prostě není jak u RPG nebo adventur, kde to člověšku stačí kolikrát i jen textově, když je to zajímavé, prostě jako gamebook. Jinak co se týče vitrín a výstavek, to není ani tak o chlubení, jako spíše že to má člověk na očích a vlastnictví té věci má tento smysl. Samozřejmě občas se člověk pochlubí, hele, co mám za raritku, ale to může udělat i fotkou. Při prodeji těch Amiga her jsem měl parádní pocit třeba z toho, že jsem to prodal jedné známé legendě, která má fakt pařanské amigácké doupě a chystá se do vitrín udělat výstavku krabic a vyloženě mě to zahřálo, jako bych podpořil nějakou známou renomovanou galerii a budu mít fajn pocit, že ty hry nepřišly vniveč, že jsou tam vystaveny, i když už mi nepatří. A jak jsi správně zmínil potomky....člověk jak stárne, tak čím dál více rekapituluje věci které má a začíná mít potřebu vlastnit jen to, co doopravdy využívá a nějaké schraňování věcí do forotu, jako když mu bylo 15 let a měl celý život před sebou už není moc na místě, protože si člověk čím dál více uvědomuje, že si to do hrobu nevezme. A co se s tím stane pak? Na co to sbíral a valil do toho peněz, za které si mohl místo toho zajet k moři na dovču? Jsou to blbé záškodnické myšlenky bourající mýty o jakémkoluv sběratelství, ale došel jsem prostě do bodu, kdy chci, aby mi ta investice do krabic dělala i radost, aby to nebylo jen o tom, hurá, sehnal jsem to, pak to zavřel do skříně a vzpoměl si na to jen v momentech, dky se tu o tom jednou za půl roku pobavíme :-) Plány na zkompletování sbírky jsou jinak fajn, já měl sen, že chci všechny M&M díly, podobně jako jsem snil o kompletaci všech Final Fantasy dílů, které mám na čem hrát, čili do XBOX360 éry a kromě online dílů se mi to povedlo. Jsem za to rád, je to něco, co jsem fakt chtěl a mám v tomto směru hotovo. Proto možna třídím, co jsem zkompletoval mám už splněno, co jem ještě nezkompletoval a nebo dokupoval jen tak v rámci sbírání krabic teď zhodnocuji, zda to má cenu mít nebo ne :-) Jsou tu lidé, co mají přes 300 krabic, já měl jen 70 a už mi to přišlo moc, skoro až inflační. Tož asi tolik k mým úvahám k tomu, přoč dělám co dělám a tady jsem se s tím svěřil i tak trochu proto, že mě zajímá názor ostatních, jak to mají oni, jak k tomu přistupuji, možná se inspiruji, možná mě to odradí od některých unáhlených prodejů nebo mě to možná inspiruje naopak k prodeji některých věcí, protože principiélně smysl nemají :-) Třeba na FB když jsem nabídnul vhráčské skupině k prodeji Civilization 2 v krabici, tak mi hned psali, ať nejsem blázen, že zrovna tohle prodávat nemám, že je to škoda, i v přčípadě, že šlo zrtovna o díl, který mě nebavil:-) Tak jsem v tomhle zařadil zpátačku a hodlám celou sérii vytáhnout ze skříně, prohlédnout a popřemýšlet, jaký mám vztah k jedniotlivým dílům nebo jestli to mám brát jako nedělitelný celek série:-)

Já tu redukci neberu jako konec sběratelství, aby te nebylo pochopeno takto, jen chci mít fakt to, co vždycky chytnu do ruky a budu mít pocit, že to chci jít nainstalovat a hrát. Už se mi stalo, že jsem převracel krabici v ruce a říkal si, jé, tahle hra mi lezla na nervy, tu už bych nehrál. A takové prostě poletí (samozřejmě bude pár malinkých výjimek, které jsou součástí RPG série třeba. Might and Magic II si nechám, když mám všech 10 dílů M&M v krabici. Ale u strategií už tak striktní nebudu, vztah mám obvykle k prvnímu dílu, ale když přišla hromada dalších, tak se semo tamo najdou díly, které herně nesedly a není úplně třeba mít každý díl strategické série, která je pořád o tomtéž. Co se týče nákupů, tak je ještě pár málo dungeonů, které bych chtěl, občas namátkou kouknu na eBay, ale už to není pro mě taková otázka života a smrtio jako v případech, kdy jsem sháněl krabicovky M&M nebo krabicovky Ultium :-) Ta mmám prakticky splněno :-) Jinak přidávám další úvahu o kouscích, které bych mohl prodat, Great Naval Battles I a II :-)

Rozhodl jsem se ve sbírce pro radikální řez, snad dělám dobře a nebudu litovat, ale myslím, že ne. Když překročil počet mých krabic číslo 72 a všechny jsem je musel naskládat do skříně, tak jsem si řekl dost, vše má své hranice :-) Začal jsem třídit a nechávám si jen TOP věci, ke kterým mám vztah, věci, které jsem hrál, které chci opravdu hrát a věci, ke kterým se chci vracet. Dále chci zredukovat počet proto, abych si semo tamo nějaké hry vystavil i ven do police, časem to třeba prostřídal, ale aby prostě nebyla jednolitá nepřehledná hromada krabic v jedné velké zavřené skříni, tam jsou fakt na nic, tohle sběratelství má přeci jen i kapku smysl, když to člověk vystavuje. Kvantita není holt kvalita. Takže jsem začal pomalu prodávat věci, které jsem si nakoupil kdysi jen třeba proto, že jsem měl napsaný seznam RPG pro Amigu nebo jsem si pamatoval na obrázky z časopisů v dobách, kdy to vyšlo a rozhodl jsem se všechny mít. Pak jsem zjišťoval, že herně to není pro mě až takový zázrak, jak jsem čekal nebo jsem to neuměl třeba hrát, bylo to na mě moc akční a pod. Prodal jsem tedy 7 krabic Amiga her z mé sbírky )nejtěžší bylo loučit se s nádhernou krabicí od hry Legend a Shadowlands :-) a tím třídění ještě nekončí. Pro případné zájemce je teď na pořadí prodej série The Magic Candle, celá trilogie. :-) V úvahách na prodej, ale zatím jen úvahách, jsou krabicovky Civilization II a III. I když tuhle sérii zbožňuji, tak opravdový vztah mám stejně jen k jedničce a hodně mě nadchly až díly IV a V :-)