Amiga Captive je stále k dispozici, stejně jako Knightmare

Já prodám krabicovky Captive a Knightmare, kdyby měl někdo zájem. Viděl bych to tak za 500 každou + náklady na poštovné. do úvahy se mi dostala i myšlenka, že nevím, jestli má pro mě cenu skladovat jednu RPG sérii, kterou možná nikdy nebudu hrát, tou sérii je The Magic Candle, budu se ještě rozmýšlet, jestli prodat nebo neprodat, ale pokud bych prodával, tak jedině komplet celou trilogii a chtěl bych, aby se mi vrátily komplet náklady, které jsem na tuhle trilogii před cca rokem vynaložil, takže nákupní cena uvedena u těchto her v mé sbírce by byla i prodejní, kdyby někdo z lehka uvažoval, že by tu sérii bral a já se rozhodl ji nakonec fakt prodat:-)

Tak to je úžasná zpráva, sice všechny ty hry mám, ale chtěl jsem je i na GoGu. Konečně.

Tady je to kouzlo VGA grafiky. Ishary byly opravdu digitalizované, ale ta digitalizace se převedla do toho pixelartu, když to řeknu tak nějak selsky. Je to jako by někdo vzal fotku a překreslil ji pixel po pixelu do 256 barev na počítači. Proto ty hrajiny vypadaly tak reálně a obličeje postav taky, i když byly vlastně dokreslené a dovybarvené postaru. Graficky podle mě je Ishar 2 absolutně nej. Lands of Lore je hned v závěsu. LoL byl vyšperkovaný,až na max, možná trochu příliš. ale byl krásný. Ishar ale zase zaváněl opravdu uměleckým dílem co se týče kresby. Mě fascinovalo, jak celá obrazovka včetně menu sedí, jak to k sobě pasuje, oni udělali umělecky v podstatě i kurzorovou šipku, okraje portrétů postav a pod. V dnešních hrách vidím jen sterilní šipky, stejné kurzory, prostě jako by dneska vzal schématickou grafiku osmibitů a přidal jim statisíce barev a odstínů:-) Něco jako menu v Dungon Masterovi s více barvami:-) Mě to přijde jako obrovský krok zpět. Grafici mají k dispozici více barev, ale neumí v podstatě kreslit:-) O grafiku nakonec sice nejde, ale když vidím, že to na mě nepůsobí absolutně žádnou atmosférou, tak mě tak nějak přestanei zajímat, jestli to má nejdokonalejší soubojový systém v historii.

ad SS1: super, tohle rád slyším, já se totiž na MAGEU do krve pohádal s tamnějším osazenstvem a udělali tam ze mě idiota, protože jsem tvrdil, že SS1 není RPG:-) ad SS2: hrál jsem chvíli, určitě to je fajn hra, ale už postádá tu jedinečnost, kterou přinesl SS1 a navíc hudba v SS1, to u scifáren považuji za nepřekonatelnou. Co se týče grafiky, tak se mi tam dost nelíbily některé lokace. Ty s červenými zdmi byly odporné, co se mi ale fakt hodně líbilo graficky byl první level s modrofialovými kostkovanými stěnami, tam neskutečně vyniknul dokonalý 3d model prostředí se všemi členitostmi, s Ultimou Underworld to považuji za naprostou revoluci. Ad Albion a 3D části - já obecně nemám moc rád scrollovací 3D, protože nanesené textury na 3D nedosáhly toho, co dokázal pixelart u krokovacích dungeonů. Ale třeba města v 3D mě u Albionu mile šokovaly, že v tom 3D nabízely obdobnou barevnost jako u toho 2D nadhledu, ne tak sytou, ale vyloženě to sedělo. Dungeony byly popravdě špatné, ale ta hra mi přišla tak nádherná a příběhově dokonalá, že jsem to tehdy vůbec neřešil a asi bych to neřešil při hraní i dnes. albion je jasný adept u mě na opakované hraní a dohrání. Ale po pravdě, 3D dungeony byly lepší v krokovacím režimu u Amberstaru. Stonekeep: graficky rozporuplný, hnusní herci nabalení do hader, grafika stěn renderovaná, ale přitom to na mě dýchalo neskutečnou atmoškou. a celý ten systém, jak byl Stonekeep sestaven, no pro mě osobně patří tato hra k těm nej dungeonům, pro mě minimálně 9/10. Planescape Torment: tady se opět shodnu, nebavil, těžká nuda. A tento názor je opět na MAGEo považován za idiotský, protože tam to je pro lidi neskutečná modla a nej RPG všech dob:-) A když už jsi u té UU, já mám nejraději krokovací dungeony s vícečlennou partou, ale za nejlepší dungeon považuji Ultimu Underworld 1. Takže to máme asi podobně :-)

Tak s tím System Shockem je to trochu problém, ono to není ani tak RPG jako spíše 3D akční adventura z vlastního pohledu. Po Ultimě Underworld byl SS pro mě taky nejdčíve zklamáním, pak jsem se do toho ale ponořil a ta kombinace grafiky, hudby a atmosféry naprosto nemá chybu, dokonalost, podle mě mnohem silnější atmoška než u SS2. Jediné co mi dodnes dělá potíž tuhle hru dohrát je to, že je to dost 3D akce, neumím se moc narychlo orientovat, střílet, zaměřovat a ještě k tomu jet na skateboardu a ohlížet se kolem. Na to já bych musel být pavouk:-)

Ad Albion: přeci nemůžeš přirovnáním ještě k volnější hře říci o jiné, že je pak v porovnání s tou nejvolnější tunel. Tunel je prostě tunel a Albion do nich naprosto nepatří. albion je klasicky udělané RPG, tím, že je rozdělen na ostrovy, tak ano, příběhově tě to tahá po těch ostrovech postupně, ale na těch ostrovech máš pak přeci plnou volnost. já jsem si je prošmějdil, pobil jsem všechny nepřátele, ve městech naprosto volně prošel co jsem chtěl a jak jsem chtěl. To už bys fakt musel označit jako tunel každý kobkařský dungeon, oproti kterým je Albion mnohem volnější. A že jsi tam nemohl udělat nic podle sebe? To je velký omyl, s postavamise dalo pracovat, mohl sis vybrat cestu s němým druidem, mohl sis zvolit do party domorodou kouzelnicí která kouzlila na ty semena co byly třeba sbírat a nebo sis do party mohl vzít megakouzelníka. Záleželo na tom, jak ses postavil k daným questům a koho sis vybral. albion není o nic méně volnější než Baldurs gate. a Fallout 2 že je lepší nežalbion? Já si tohle nemyslím. Určitě je prorpacovaný dobře, ale mě je albion tak nějak mnohem více bližší, Fallout 2 mě nebavil.

Ad Albion: tak je to hodně příběhové, ale tunelem to nemůže snad nikdo nazvat. co taková geniální FF7, taky tunel? Určitě ne. Každý jistě ví, co je slovem tunel myšleno a ví to určitě i Maros S, takže to od něj beru jako takový rýpanec;-) Mimochodem Albion považuji v podstatě za poslední geniální RPG hru na PC. Nic lepšího po něm už nevyšlo. Baldursy...no, renezance RPG to sice byla, ale ne tak úplně dle mých představ. Co se týče questů, tak sázeli více na kvantitu než kvalitu. Graficky ok, sice už to nebyl pixel art, ale vypadalo to docela hezky. Pauzovací souboje s příšerným pathfindingem byly naprosto katastrofální. Rozhovory, tady taky trochu vsadili na kvantitu před kvalitou, některé mi přišly asi tak kvalitní jako tlachy o počasí a četl jsem je jen letem světem a těšil se, až je budu moci odkliknout. Když srovnám s Dark Sunem nebo Ultimou 7, tak Baldursy jednoznačně krok stranou než kupředu. No a pokračovatelé trendu jako Neverwinter a Dragon Age, to ani nekomentuji.

Zareaguji na několik vyřčených myšlenek zde Opravdu nejde o to, aby každá hra přinesla nějakou revoluci. Jde o o, aby tam byly nějaké originální prvky a hra se mohla stát letitou legendou, ne konzumem na pár hodin, na který hráč zapomene okamžitě po dohrání hry. Takový Dungeon Master se řešil ve Score snad někdy do roku 1999, přitom šlo o hru z roku 1987. Každá ta devadesátková hra měla něco specifického, na co člověk nezapomene. I tu grafiku, kde musel grafik do toho dát určitou dávku svého ARTu a když člověk kouknul na EOB, Ishar, MM, ROA, Wizardry, tak si byl vždy bezpečně jistý, co že to je za hru a každá ta hra měla specifickou atmosféru a grafický styl, který krásně dotvářel svět a přitom jsme tu měli rozmanitost, že v MM byl strom nakreslený jinak než v Isharu. Dneska je to všechno sterilní, jednolité, jak přes jednu šablonu, prostě jen aby se to co nejvíce blížilo realitě. Kdysi hra byla hra, dneska člověk pustí hru a přemýšlí, jestli to není film a defakto se kolikrát dozví, že je to opravdu film, interaktivní film a svého času to, co s dnes tlačí hráčům jako dokonalost bylo kdysi sprosté slovo. Interaktivní film, fuj, snaha o vizuální realističnost, vyplacena krutou daní, vše působí jako potěmkinová vesnice, kde není hráči dovoleno kouknout za roh, protože za rohem nic není. Ad Albion. Jestli je Albion koridor, tak já jsem čínský bůh srandy. Mám dohrané všechny tři díly A série, tedy Amberstar, Ambermoon, Albion. Nejvolnější je Amberstar. Ale žádná z těch her není koridor ani náhodou. to, že jsou v albionu příběhové pasáže, které dovedou hráče do nějaké lokace je sice fakt, ale v té lokaci má pak člověk naprostou volnost a může s prostředím, postavami a pod. nakládat jak chce. Říci, že tohle je tunel, to považuji za ztrátu paměti. Tunel je Mass Effect, u toho jsem si říkal, WTF, co na tomhle jako všichni chválí? Dyť je to strašné. Připomínalo mi to jeden interaktivní 3D střílečkový film, z kterého si kdysi utahovali ve Score někdy tuším v roce 95. A ovlivnitelnost možností výběru odpovědi v rozhovoru? Ö, jaká to revoluce, vyberete odpověď a postava odpoví ve skutečnosti jinak, než byste opravdu chtěli:-D Co se týče počtu her, počtu kvalitních her. Tak jestli v 90 bylo perfektně hratelných 10 her ze sta, tak dnes to vidím tak na jednu ze sta a to ještě jednou za 5 let.

Myslím, že si až tak zcela nerozumíme. Mě vůbec nejde o nějaké počty. Vezmeme/li 3 old schoolové hry, z toho dvě se mi líbí, ale za jaké období? 12 let? tomu fakt říkám úspěch:-) Další věc - oldschool jsou opravd úlitby daným hráčům, mnohé indie záležitosti trpí syndromem - kdysi se strašně líbily Ultimy, udělějme něco jako ultimu v moderním hávu. a strašně to z toho jde cítit. Připadá mi to, jako bych hrál falešnou Ultimu, na kterou někdo na sílu naroubuje nějaký příběh. Určitě je to třeba hratelné, dokonce by to ve své době bylo možná i revoluční 9 z 10 hra, ale v dnešní době mám pořád tendenci sahat po starých originálních věcech než po nových kopiích něčeho, co tu už bylo. To je jedno hledisko, kdy dnešní oldschool je pořád vlastně "jen" oldschool. co mi dnes chybí je něco, co by mě posadilo na zadek a byl bych unešen z hratelnosti, daného světa, lákalo by mě se do toho prostě ponořit. Nenacházím žádný nový (neoldschoolový) titul, který bych s napětím očekával, a ani nenacházím takový v současnosti a nedávné minulosti, který bych měl v plánu hrát. Kdybych to měl přirovnat k dobám, kdy vycházely Ultimy, Might and Magicy, Beholdeři, Wizardry, Ishar atd., tak když jsem třeba hrál Ishar 2 a dočetl jsem se, že má vyjít Stone Prophet, Stonekeep nebo Dungeon Master 2, tak jsem z toho byl plný nadšení a těšil jsem se, až ty hry budu mít. Kdyby byla tehdy situace jako dnes, vypadalo by to asi takto: Firma XY vydá novou hru, bude to akční střílečka s příběhem a i nějakými těmi RPG prvky, takže to vlastně nebude jen střílečka, bude to RPG. Na trhu jich je takových už asi pět, ale tohle by mělo mít prostě jiný příběh, dialogy, kde si hráč může vybírat odpovědi. Ze zkušenosti s těmi pěti, které mě nebavily vím, že se nemám v tomhle směru na co těšit a budu doufat, že nějaká firma se uráčí připomenout zlaté herní časy aspoň tím, že vydá nějaký indie klon v bundle ceně Ultimy 5 v grafice aspoň Ultimy 6:-) enginu Ultimy 7 ne, protože ten tým to bude dělat jen pro pár fandů a nemá prostředky to graficky do té Ultimy 7 dotáhnout, smířím se aspoň s tou grafikou šestky a budu doufat, žeto nebude na vykradené do každého detailu, žesi to sem tam vezme něco i z Amberstaru a Dark Sunu, aby to nebylo tak okaté."

No, máme na to každý jiný pohled, nemám co bych více dodal, stojím si za tím, co jsem napsal níže a tobě teda nezbude než žasnout :-) nové hry mě nebaví, co je v hlavním proudu mi přijde jako srágory, které mě nudí, kolikrát koridorovité nesmysly, něco jak 3D střílečka probíhající v kulisách, z poza kterých postupně vykukují nepřátelé a co se týče oldschoolovým návratům, tak Xulima a M10 třeba zaujaly, první Grimrock unudil xmrti, protože nepřinesl nic nového kromě hnusné grafiky a raději si zahraji nějaký starý dobrý klasický kreslený dungeon.

Je to tak, problém je, že hry už dávno nejsou dělány pro hráče, tedy pro lidi, kteří to mají za koníček. Jsou dělány pro oddych úplně kohokoliv a aby lidé tento oddych chtěli, tak se z toho stala naprostá in módní záležitost. A lidé chtějí být in. A online začne (pokud už nezačal) vládnout, protože lidé aby ukázali jak jsou in, tak potřebuji světu ukazovat, co že to hrají, sdílet to s kamarády, sbírat na to stovky like, hrát a zároveň u toho chatovat a probírat ryze světské záležitosti z reálu. Touha zahrát si hru pro její krásný příběh, pěkně zpracovaný svět, propracované taktické souboje, ta se zcela vytratila a zůstává možná už jen v těch, kteří vyrůstali v době, kdy hry byly jen pro ty, kteří měli počítač a uměli ho ovládat. A těch v 80. letech a na začátku devadesátek nebylo mnoho. Navíc na nějaké hraní se pohlíželo skrze prsty a mnozí si to pletli s gamblerstvím na výherních automatech.

Algondar: Proč by to měl být nesmysl? Současný hlavní proud je současný hlavní proud a Xulima, MM10 a Grimrock jsou naprosto okrajové záležitosti, které slouží jako úlitba několika staromilcům, ke kterým se řadím i já. Současný moderní proud je naprosto jinde než byly hry v 90. letech. Tyhle trendy proti sobě sice nestojí, protože staré hry nemají komerčně šanci konkurovat moderním titulům, nicméně se dají chápat jako protipóly přístupem ke grafice a hratelnosti. Srovnávat s filmy, kde kromě obsahu je vizuální zážitek velice podstatný, protože je to hlavní vjem, který na diváka útočí, u her je tím hlavním vjemem hratelnost. Bohužel tu vystřídalo to, co bych čekal u filmu, ne u hry. Vizuální zpracování.

Tak Andrej v tom prvním rozhovoru říkal, že se to hraní naopak ještě vystupňovalo, že spíše hraje více než kdysi. Já jsem rád, že pořád hraje a je to hráč, že na to nezanevřel jako ICE. Škoda že o hrách i nepíše, to je jediná chyba. To, že hraje skrz žánry všechno možné a už jej nevidíme jako kdysi fanaticky zapáleného do Dungeon Mastera a Ultimy Underworld, už to není doba, jak tvrdil, že dungeony a adventury jsou nejlepší žánr. On má své odehrané, zmapované, znávodované a asi se prostě k těm starým hrám nevrací. Hraje, co mu přijde nového pod ruku. Mimochodem on byl vždycky žánrově i kdysi univerzální, kromě simulátorů. Hrával 3D střílečky a akční hry. No a v dnešní době vlastně ani nic jiného pořádně nevychází a když už vyjde nějaké RPg nebo dungeon, co by za to stály, tak je to spíše nostalické ohlédnutí se do minulosti nějakých indie skupin, případně zmrtvýchvstání nějaké série jako je Might and Magic, stejně dělané tak, aby to spíše kopírovalo starý model hraní (za což já osobně jsem rád). Andrej to možná bere prostě jako pokus o babrání se v minulosti a nebere o jako plnohodnotný produkt dnešní doby. Když bych se s hráči osobně dneska bavil v nějaké diskusi já, tak bych asi nemohl obecně říci, jsem fanouškem počítačových her. Co si pod tím člověk dneska představí? Že hltám novinky a hraji nové hry? Pravděpodobně ano. Proto já mohu akorát tak říci, že mým koníčkem je hraní starých vykopávek, starých her z 90. let. Jinak seo hryvlastně vesměs již nezajímám, když opomenu konzole, kde taky vesměs vyhledávám oldschool záležitosti.

Z Anvilu mám jen manuál a cedlo, z Pagana mám jen trapnou Classic edici krabičku s cedlem. Daggerfall nemám vůbec a to divinity, to mi bude někdy časem stačit z GoGu. Za největší klenot z té fotky ale považuji Daggerfall i přes všechny kiksy, které ta hrá má.

Jak jsem to zkoušel, tak první co mě napadlo byl HoMaM.

Taky přeji vše nejlepší.

Taky nezažiji herní sucho, spíše se trápím dilematy, že do konce života nestihnu dohrát vše, co bych dohrát chtěl.

Já pařím i u grilovačky, pod pergolou notebook a jedu o víkendech pěkně venku na čerstvém vzduchu u plápolajícího krbu, kolikrát i do dvou ráno:-) Pod DosBoxem mám rozehraný Dark Queen of Krynn Pod emulátorem Playstation 1 mám rozehraný Wild Arms 2

Dave De Sade mi psal, že jen vypršela doména, že to bude brzy opravené

No štve mě to, protože jsem za to dal podobnou částku:-) Jinak být tebou, nechám si obojí :-)

sere mě, v jakém jsi to sehnal krásném stavu tu trilogii, já jí mám hodně ohoblovanou tu čelní stranu krabice:-)

psal jsem mu, zatím mi neodpověděl

No, tak to je škoda, tak dlouho jsem plánoval si z tama zálohovat aspoň svoje recenze, až jsem to nestihl a už to nefunguje. Z té zálohy toho nefunguje hodně.

Ano, celé mi to připadá, že chce prodat hromadu šrotu, který tu hodnotu nemá, s vidinou velkého zisku. Zkusil to na 120 litrech a když zjistil, že to nehrozí, tak aspoň těch 69 litrů by bodlo, pořád bude 60 litrů v plusu:-D Hlavně až někdo k němu do toho sklepa půjdete, nemějte těch 69 litrů u sebe :-D :-D

To je sranda. Ten člověk je pěkný truhlík a nebo podvodník:-) Když jsem kokual na svou sbírku přes 70 krabic a uvažoval jsem, za kolik bych to minimálně prodal, tak bych za komplet asi taky chtěl 100 000 Kč. Už jsem ženu upozorňoval, že kdyby mě náhodou někdy kleplo, tak ne že to vyhodí do sběru, že prodat za 100 litrů:-) Nicméně, za naprosté minimum považuji seznam těch her a uvedení jejich stavu, zda je to komplet není to nějak sešrotované a pod. Výhodu bych měl v tom, že to mám nafocené všechno tady:-) No a jestli má borec v navlhlém sklepě nějaké neurčité haraburdí v krabici, které je mu zatěžko vytáhnout na světlo světa a vyblýsknout aspoň nějak pohromadě, tak 60 litrů je naprostý výsměch a ještě říci, že to je za levno, to se už hodně ztrapňuje.

tak mapování Hawkbluff je peklo všech pekel, na označení schodů mezi sedmi patry mi nestačily ani dvě řady abecedy. Kratičké chodby kolikrát se čtyřmi schodišti do dalších kratičkých chodeb s dalšími čtyřmi schodišti. Nejsou souřadnice, není náhled mapy, takže jsem po nějaké době seznal jako nemožné poznat, kde jsem ze schodiště vylezl, navíc, když schodiště jsou někdy jako dveře a nezabírají čtverec ani na jednom patře, ale jakoby mezi nimi. Takže se přiznávám, že tuhle lokaci konzultuji s Cluebookem a koukám do něj, kde schodiště vyústí, abych věděl, na jakém čtverci mám v dalším patře od daného schodiště mapovat.

Laco Wolf: no, je to volba, ukládat a loadovat nemusíš, ale víš jak funguje člověk, pohodlí vždycky zvítězí. Málokdo nepodlehne vábení uložit před těžkým soubojem.

jasně že to bylo kdysi technickým omezení, kapacitou cartridge, kde by mohlo dojít k tomu, že nebude kam ukládat další pozice. Postupně se to vytrácelo s vyšší paměťovou kapacitou, PS2 byla jedna z posledních, kde ten omezený save je. Přes to ale vznikají remaky SNESových her, kde zůstávají u toho omezeného save, protože ono to k těm hrám tak nějak neodmyslitelně patřilo.

Těžko říct, když jsem začínal, vůbec by mě nenapadlo, že bych někdy vlastnil přes 200 her a přemýšlel o tom, jestli je stihnu do konce života dohrát. Chtěl jsem mít nejvíce her a neměl jsem je, co přišlo, to jsem hrál, prakticky vše napříč žánry, každá hra byla vzácná. Přes to jsem je drtil s návody. Dnes, mám všechny ty hry, kupuji je v krabicích, mám jich více, než jsem schopen za život dohrát, přes to mám pocit, jak kdybych byl stále v těch pařanských létech 1990 - 1995, ale už nehraji s pomocí časopisů, hraji je sám. Možná je v tom to, že je mám koupené za peníze a ne upirátěné na disketách od kámoše. Neví, těžko se popisuje, proč tomu tak je. Pravda je jedna, že ty pocity aatmosféru let 1990 - 1995 už nikdy nic nenahradí, i když mám dnes vše, po čem jsem kdysi toužil, tak už je to všechno prostě jinde. Ty staré hry mě baví pořád stejně, ale člověk už holt nechodí bezstarostně do školy. V té době jsem měl pocit, že ty hry spoluvytvářejí atmosféru mého života. Dnes to mám tak, že ty hry spoluvytvářejí ty vzpomínky na tu atmosféru tehdejšího života, ale život je už úplně o něčem jiném. No a i přes to dochází k tomu naplnění, že si třeba pořídím krabicovou verzi Dark Sunu 1 a 2, o čemž jsem snil před nějakými 22 léty, kdy mi ta pařanská atmosféra přišla nejlepší a splnilo se mi to až teď.