Incubation závidím, já sbírám hlavně RPG, ale Battle Isle série je moje srdcovka mezi strategiemi a o její zkompletování v krabicích usiluji už docela dlouho, ale stále jsem akorát zamrznul jen na Battle Isle 2 + Titans Legacy v jedné krabici v Classic edici:-) V intenzivnějším shánění mně trochu přibrzdil GoG, z kterého mám celou tu Platinovou edici a nějak jsem v takovém klídku, že ty hry jako mám všechny, byť ne v krabici:-)

Já takovou krizi prožíval minulý rok, moc jsem toho nehrál, nechtělo se mi, ani nic z toho, co mám ve sbírce a strašně se těším, až to budu hrát. Navíc jsem se utápěl ve stresech, že mám více her, než můžu za tento život dohrát. To mně pak popadají nálady na čistky a přemýšlím, co asi nikdy hrát nebudu a co jo a mám tendenci prodávat. Zbavovat se kusů, které třeba byly ok, ale znovu bych je nedal. Teď mně taková čistková nálada popadla u jRPG, doufám, že mně to v budoucnu nebude mrzet, ale fakt tam mám tolik her, ke kterým se prostě nemám časově šanci dostat. Ale výčitky jsou, si vždycky říkám, ty jo, já takový fanda a sběratel jRPG a prodávám tohle??? to už pak nebudu sběratel:-) No a v těch chvílích, kdy se nechce nic hrát, tak koukávám na seriály, minulý rok jsem zhltnul všechny Star Gate, od SG1 přes atlantis až po Universe. Letošní rok jsem odstartoval Poirotem, ale ten nemá tolik dílů, toho zhltnu počítám do února a vracím se k zběsilé pařbě her.-)

2 Richmond: Přesně tak, já bych to ještě zúžil, já prostě hraji hry a je mi docela jedno, jestli jejich rok vydání je 2015 nebo 1987. Pořád je to hra. Když dneska vyjde nějaký indie projekt ve VGA grafice, tak jo, tomuhle můžu říct, to je retro, protože to kopíruje hry z roku 1992 a nejde to cestou moderní grafiky dnešní doby. Pokud se budeme bavit nějak cíleněji na téma, jaké hry hraji, tak jo, můžu říct, hrají vesměs hodně staré hry. Novým se vyhýbám.

Chystám se udělat ve sbírce JRPG radikální řez, z časových důvodů nemám šanci je hrát všechny, chci se věnovat jen několika stěžejním sériím, chleba mi to sice doma nežere, ale chci se zbavit takového toho "psychického nátlaku", že bych měl dohrát ještě toto nebo támhleto, když už to mám koupené origoš:-) Tak kdyby měl třeba někdo zájem o nějaké originálky, tak chci prodat tohle: Breath of Fire 3 (PS1) 500 Kč Breath of Fire 4 (PS1) 500 Kč Breath of Fire 5 (PS2) 350 Kč Wild Arms 1 (PS1) 500 Kč Wild Arms 2 (PS1) 500 Kč Wild Arms 3 (PS2) 750 Kč Wild Arms 4 (PS2) 850 Kč Shadow Hearts: covenant (PS2) 1000 Kč Shadow Hearts: From the NEw World (PS2) (300) Kč The Lord of the Rings: The Third Age (PS2) 300 Kč Golden Sun 1 + 2 (jen dohromady) (GBA, NDS s GBA slotem) 1600 Kč Golden Sun 3 NDS 850 Kč Pokemon Diamond (NDS) 1400 Kč Pokemon Black 1 (NDS) 900 Kč Patapon 1 (PSP) 150 Kč Ceny jsou bez poštovného. V případě zájmu v případě bankovního převodu na účet prosím jen o transakce v Českých korunách. V případě platby Paypalem je to jedno.

vzhledem k tomu, že se Zvelebilem kleslo Score na velmi primitivní úroveň, tak se docela bojím přemýšlet nad tím, jaké že to čtenáře vlastně přitáhlo.

osobitý styl, nebo jak říkáš feel - ano, první časáky si to mohly dovolit, protože neměly tolik stran. Feel se vypařil nárůstem stran a přibíráním dalších redaktorů, kteří ten styl rozmělňovali a už to nebylo o tom, co pařani Andrew a Ice napařili ve sklepě a pak nám o tom dali vědět, ale bylo to o tom, támhle pepa napíše doma tohle, tamhle Franta tamto, něco rozdáme komparzu, co přispívá občas....no to bylo prostě celé špatně. Více stran se bohužel nerovnalo větší kvalitě. A opět k osobnímu feelu, říkáš, že jej do Score přitáhnul Zvelebil zpět. To je podle mně omyl, zpět jej přitáhli Andrew a Ice, když se zase vrátili. Opět si netroufám tvrdit, že ICE na to kašlal, jestli se nepletu, tak i ten Klan už byl v té době tak nějak out. ICE byl podle mně zklamán z toho, že se to vyvíjí celé jinak, že je to všechno prostě o tom soutěžení, kdo přitlačí lepší Cd, že se vytrácel obsah, byť se o něj vehementně s Andrewem snažili po tom návratu. Že se nebavili, to nevím, oni hodněkrát oba tvrdili, že ať se dělo co se dělo, vždy si byli právě oni dva ve všech časech těmi jedinými opravdovými kamarády. Nakonec spolu skončili i v erotickém průmyslu. Nešlo dělat společně časák, šli dělat společně něco jiného. Zvelebil se se svou partou v trojici jako, že snažili dělat ten pařanský feel, ale byla to křeč, přemotivovaná snaha a hlavně snaha to všechnoi napodobit a okopírovat od stylu Andrewa a Iceho a snaha ukázat, že jsou snad ještě jako lepší a vtipnější. A ono to bylo celé ve skutečnosti trapné. Nepřinesli tedy časáku osobní feel, udělali z něj snůšku trapností. A o Zvelebilově povaze si nedělám žádné iluze, měl jsem s ním tu čest přes mail a dokonce otiskli jeden můj post z MAGEA, který pěkně vytrhli z kontextu, aby to vypadalo, že kritizuji Level a ne Score. Přitom já kritizoval oboje. Byli to prostě demagogičtí křiváci, kteří kritiku obraceli v pochvalu.

On měl na mysli pravý MM7 v pozdějších Score, jak se Andrew a Ice vrátili do Score, ne ten od Třebíčského, který si popletl fandovský spin off Swords of Xeen s pokračováním MM, které mimochodem ale mělo mít teprve číslovku 6 v tomto případě, když už bychom chtěli číslovat.

No, tak že Ice na to kašlal, s tím bych nesouhlasil. ICE byl hodně zapálený hráč a byl jediný, který dokázal být k Andrewovi tandemem v kvalitě psaní. Oba byli úplně jiní, ale parádně se doplňovali. Nikdy nezapomenu na legendární rozhovorovou recenzi na X-COM Terror from the Deep. Zajímavé bylo, že přes své kvality, když se pak rozloučili, tak už to nebylo nějak ono. Když napsal Ice epilog ve Score a odešel (ten první odchod nějak po třicátém čísle), zůstal Andrew a bylo vidět, že se vytratil ten pařanský duch, že tam nemá do dvojice někoho na zábavu, pojal to workoholicky a nakonec to skončilo tak, že byl odsunut na tvorbu CD a Score převzal Mrkvička. Když se pak Ice a Andrew na 10 čísel vrátili po Papíkovu odchodu, tak to opět sršelo vtipem a pařanskou atmoškou, i když už nevycházelo tolik her, které mně zajímaly. Pak byl Andrew vyhozen a Ice sice zůstal v redakci, ale už bylo vidět, že to tam píše osamocený jak kůl v plotě a atmosféru, tehdy pak příšernou atmosféru dělají Zvelebil a ti jeho břídilové. Když jsme u toho hodnocení autorů, Mrkvička kdysi v Excaliburu napsal sebekriticky, že jim to nejde tak jako Andrejovi a Icemu, ale že se prostě snaží. Našel jsem tam recenzenty, které jsem i rád četl, třeba Lewis (Smolík). I ten Mrkvička se po čase vypracoval. ale už nikdy nesmazala tato redakce takový ten punc novinářů, kteří byli přetažení z PC Formatu, aby ten Excalibur udrželi při životě. Občas jsem si říkal, že by nebylo na škodu, kdyby Score začalo přetahovat autory, kteří se mi líbili v excaliburu a někteří z první generace Levelu. A nakonec se to stalo, postupně ti autoři migrovali do Score, jenže bohužel to Score pak upadlo. Nevím jestli to bylo jimi, jestli to prostě nemělo zůstat jen v režii té první generace autorů, nebo to bylo dobou. Když pak po nějakém tom 30. čísle Score byla ta redakce už přerostlá, tak Andrew a Ice dostávali čím dál méně psacího prostoru a ta atmoška začala mizet. Papík mi vůbec nepřišel jako zajímavý autor, vlastně si musím přiznat, že jsem to Score kupoval tehdy ze setrvačnosti, že mně to nebavilo vůbec číst. Papík se totiž začal snažit o novinařinu a bylo to strašně suché, říkal jsem si, že na to dojede jako pozdější Excalibury, snažící se o novinařinu, protože po Mrkvičkovém odchodu z Excaliburu to celkově převzali nepařani a byla to hrůza. Score na tom začalo být s Papíkovou redakcí podobně. Byl jsem rád, že nakonec odešel a Ice s Andrewem se vrátili. No a Zvelebil? Dobrý autor? Pro mně to byl břídil s nuceným humorem, jako by se snažil napsat srandu za každou větou, aby byl vtipný jako Andrew, akorát že Zvelebil na to neměl talent, byla to trapárna. O Bílkovi a Tučkovi ani nehovořím. Strašné.

No pár těch her po tomhle roce asi je, hlavně na konzolích jsem našel to, co jsem přestal nacházet na PC, nicméně, mám takový zvláštní pocit, že už to nějak není ono, že se vždycky daleko více pobavím u nějaké té staré hry z první poloviny devadesátých let. Nějaká nová hra sice zaujme, říkám si u ní jak je to fajn a po polovině hraní si to v podstatě už namlouvám, jak mně to baví, ale cítím, že to není úplně pravda. Ale jinak ji, Wizardry 8 třeba, to je skvost. Na PS2 vyšel fantastický Dragon Quest 8, samozřejmě po mnou zmíněném datu vyšla Final Fantasy 7, kterou považuji za jednu z nejlepších her vůbec. Jinak to psaní až na druhém místě - určitě by mu pařan neschopný složit větu nebyl na nic. Vím jak jsi myslel to slovo Amatér, ale podle mně šlo o to, že to vlastně byli profesionální hráči a kdo jiný mohl nejlépe psát o hrách. A taky tu byl ještě jeden aspekt, oni tehdy dost psali recenze na to, co opravdu hráli a bavilo je to. A když jeto nebavilo, napsali více zábavný článek než recenzi a člověk se uřehtal smíchy. Prostě to bylo tak specifické, ijedinělé a neopakovatelné, už to nikdy nikdo nemá šanci ani napodobit a snaha napodobit to by z toho udělala akorát trapárnu Zvelebilovského typu, kdy jejich snaha být vtipnější než Andrew vyustila v trapný primitivní pubertální humor bez inteligence.

Netroufám si říct, který redaktor souložil výměnou za hry pirátům, co se týče Rohlíka, tak ten člověk mně absolutně zklamal tím, jak neunesl střet s osobností jménem Andrej Anastasov. Rybka dobře napsal, že se Andrewa všichni báli (z nesmyslných důvodů), ale že Andrej byl férový a kdo se jej nebál, tak s ním vycházel dobře. Z toho vyplývá, že se jej báli lidé, kteří mu chtěli falešně podlézat a nebyli féroví a dobře jim tak. K takovým zřejmě patřil i Rohlík, který si pak léčil své ego kreslením nesmyslných komixů, které měly Anastasova očernit. Tohle dělají jen ubožáci, kteří si chtějí hrát na Zeleného Raula, ale nemají na to formát ani úroveň. Jinak Andrew a Ice měli kolem sebe redaktory, kteří tak nějak jeli na podobné pařanské vlně. Takže kolem nich se mi hodně libili lidé jako Červ, LLG, který to všechno vlastně Excaliburem založil. Skvělý byl nenápaný něčí kamarád z redakce CPT. Vlada, který měl fakt úroveň. Líbil se mi FFuka, který jel tak nějak svůj business, ale uměl fakt napsat. Tato pařanská gerenrace je prostě jedinečná, nezaměnitelná a v podstatě nenahraditelná. Kdyby události nenabraly ten nepříznivý spád, tak jsem si svého času říkal, že Andrewa a Iceho mohou nahradit jen Rykba s Malým. Jenže než to nastalo, tak byli tak nějak pořád v tom skvělém tandemu s Andrewem a ICem v jejich nepřekonatelné redakci po comebacku Andreje a Iceho a škoda, že to trvalo jen cca 10 čísel. Protože pak to všechno skončilo rokem 2000, Rybka se sice usídlil v Levelu a všechna čest jemu, že vždycky tu basu s Andrejem a Icem držel, ale už nebyl prostor pro to opravdu vyniknout, protože časáky o hrách šly od roku 2000 od desíti k pěti. Level měl našlápnuto sice rozválcovat Zvelebilovou bandu ve Socre, ale herní průmysl nakonec pohřbil sám sebe i s herními časopisy. Už nikdy nevzniknou recenze, jako byla na Stonekeep nebo Stone Prophet od Andreje Anastasova. čili už nikdy nebudou herní časopisy tak zábavné jako v dobách Excaliburů 1 - 20 a Score 1 - 30 a hry už nikdy nebudou tak zábavné, jako byly hry z let 1990 - 1996.

Přesně, vedl jsem kdysi dávno spoustu diskusí o tom, proč ty časopisy byly čtivé a proč to zkrachovalo snahou o novinařinu. Hry jsou o zábavě, herní časopis by měl být rovněž o zábavě a já se v něm chci dočíst, jak se autor článku o hře u hry bavil, nechci tam číst suché parametry o rozlišení, seznamu grafických karet, na kterých to poběží nejlépe a plno jiných suchých plků. Na to si můžu přečíst systémové požadavky na krabičce. Nejlepší na starých časopisech bylo vytvoření takové té aury sounáležitosti pařanů s pařany. Nejvíce mně dostaly recenze typu Ultima Underworld I, kde popisoval Andrew, jak to hráli ve sklepě jednoho domu. Na mě z toho dýchla taková atmoška, že jsem si o pár dní později jel hru do patřičného krámu koupit. Já si kdysi četl ty časáky od první stránky do poslední, včetně kultury, tak ti lidé tehdy psali čtivě. Četl jsem i návody. U návodu na některé hry jsem se náramně nasmál. Profesionál je podle mně ten, kdo umí napsat tak, že to člověk zhltne jedním dechem a chce číst zase. Tohle žádná škola žurnalistiky nenaučí, to musí mít člověk totiž i talent.

Super rozhovor. Mně vždycky zajímalo zákulisí těch časáků a vždycky jsem doufal, že se tam kamarádí, že se tam nežerou a že se nestane, že odejde můj oblíbený redaktor. Stalo se to ale docela brzy. Z Excaliburu odešla celá redakce, naštěstí se celá objevila ve Score a setrvala docela dlouho, byly to nejlepší herní léta co jsem zažil. Pak se to tam začalo ale žrát. Vždycky jsem fandil Andrewovi, Icemu a později pak Rybkovi, který uměl vždycky krásně trefně popsat situaci. Hodně se o tom mluvilo i na Mageo v auditku o časácích. V tomto rozhovoru na BW je Rybka naprosto výstižný, přesně to odpovídá tomu, co jsme jako čtenáři později se zděšením sledovali. Jak šli všichni po Andrewovi, protože mu neuměli odpustit úspěch. Rybka byl úspěšný v tom co dělal, a nepotřeboval Andrewovi nic odpouštět, dokázali se respektovat, znak lidí, kteří to mají v hlavě srovnané, nejsou závistiví a dokáží dělat výtečně svou práci. Rybka byl podle mně vlastně jediný redaktor, který uměl na zábavný styl psaní Andrewa a Iceho navázat a svým způsobem se jim vyrovnat. A nepotřeboval na to vrážet nikomu kudlu do zad, jako neschopná Zvelebilová banda, která chtěla ukázat, jak je skvělá, ale nejdříve se museli zbavit těch opravdu skvělých.

Veselá Vánoce a Šťastný Nový rok a přeji do příštího roku hodně krabicových úlovků do sbírky.

Já mám docela potíže skousávat už 12. díl, hrál jsem, nedohrál, snad někdy dohraji, ale mám pořád takový pocit, že to hcci dohrát jen proto, že to má FF v názvu. Co se týče FF 13, 13-2, zkoušel jsem, ale nějak déle jsem t onehrál, mám X-BOX360 teprve krátkou dobu. Původně jsem těmto hrám nechtěl vůbec věnovat pozornost, z recenzí mi to přišlo, že nic pro mně. Když už mi ale v rukou ten XBOX přistál, tak jsem si říkal, že ty nové FF vyzkouším, třeba to nebude tak zlé. Z toho co jsem si vyzkoušel jsem měl pocit, že to je, jako všechny hry dneska, prostě moc přemodernizované. Přijde mi to, jako bych ani nehrál hru. Nevím proč to tak je, ale mně vtáhne daleko více do hry i grafika NESu než grafika dnešních her.

Na jednu stranu máš pravdu, na druhou ne, jak se to vezme. Já jsem se ke hrám dostal na začátku 90. let a proto pro mně jsou forever modly ve VGA grafice, mají pro mně nej atmosféru, mám rád ty staré dungeony a RPG hry typu Amberstar, Ultima 6, 7 a pod. K japonským hrám jsem se dostal až po roce 2000, dříve jsem měl proti nim předsudek, myslel jsem si, že pojetí RPG v japonsku je Zelda, tedy vesměs akční adventura. Nesmyslný předsudek. Pak mi podstrčil kamarád FF7 a já si říkal, proč to nezkusit. Bylo to v době, kdy jsem byl zklamán z nových her na PC, začínal jsem mít pocit, že hry pro mně končí. A FF7 byl pro mně blesk z čistého nebe. Dokonce jsem si říkal, ty vole, ty se bahníž v těch sračkách na PC, které nestojí za řeč a tady přitom ecxistuje něco tak famózního. Po FF7 jsem začal hrát JRPG jak zběsilý a na dlouhá léta pak pro mně přestaly PC hry prakticky existovat. V porovnání s nějakými Baldursy a pod. byly JRPG pro mně jako živá voda. Nový rozměr hraní, vyčítal jsem si, že v dobách těch skvělých PC her ve VGa jsem přehlížel konzole a přitom jsem si v té době mohl společně s těmi dungeony užívat třeba SNESu, kde jsou hry v grafice, která mi sedí nejvíce (ono se to i rýmuje:-). Tím chci říci, že v době, kdy se mi dostala FF7 jsem už nebyl dítě tehdejší doby, jsem dítě doby PC her z první poloviny 90. let. Možná proto je pro mně každá hra stylu, který mám rád, královsky hratelná, zatímco u těch nových se neuvěřitelně nudím. A nebude to ale tím, že staré vs nové, protože jsem vyrůstal na těch starých. Přijal jsem svého času docela dost nových her na PS2 a soudobé hry na PC pro mně stále představovaly a představují neuvěřitelnou nudu.

FF7 je jednoznačně nejlepší díl FF, bez debat. Ne graficky, tam přeci jen preferuji 2D kresby jaké byly ve FF 4, 5, 6, Cronotriggerovi, ale po příběhové stránce, RPG systému, atmosféry, hudby...jedna z nejlepších her všech dob celkově, promně. FF4 je ale taky kultovní, tuto hru mám tak rád, že jsem si ji zahrál ve 3 verzích. SNES, NDS a PSP. FF6 je taková předzvěst FF7, naprostá dokonalost, spousta nápadů se přenesla do FF7, že to skoro vypadalo, že FF7 je revize FF6 na novou platformu. Některé nápady ve FF7 budou hráčům předchozí FF6 povědomé, samozřejmě příběhově a systémově jsou oba díly úplně jinde. Jsou fandové, kteří mají jako nejlepší FF6 a 7 je už tak za srdce nevzala. Ale pro mně stále platí, že FF7 patří k nejmonsróznějším dílům v herní historii po všech stránkách, žádný další díl ji nepřekonal a FF7 překonala podle mně všechny díly předchozí a to musím říci i přes to, že graficky byla sice stylová, ale není to už taková lázeň pro mé oči jako byla FF6 a Chronotrigger nebo Tales of Phantasia se Star Oceanem 1.

ten Avatar, to je tajné, vědí jen ti, co znají:-D

aha, vidíš, tam bych to mohl pohledat, už jsem zapomněl, kde jsem ty recenze všude dával:-) Našel jsem tam vlastně skoro všechny své recenze na JRPG co jsem kdysi psal, včetně FF 3, 4, 5, 6.

Máš pravdu, pošlu DJovi soubory s popisky těch her a udělám pár screenshotů, třeba to tu postupně dá, škoda, že už nemám nikde založenou galerii obrázků, které jsem si kdysi FF 4, 5, 6 a Chronotriggera udělal a ztratil jsem i recenze, co jsem na ně psal.

No, asi takhle, jde to opravit? Prostě vyretušovat? Narovnáš ohnutý bok, zalpeíš díru průhlednou lepící páskou. Pokud jde tohle, dojednej si partial refund, prostě slevu za to, že ti nepřišlo to, co bylo avizováno v aukci. Není tvůj problém, že to pošta zničila. Pokud to opravit nelze, odešli zpět. Nejsem si ovšem jistý, zda je povinen ti prodejce vracet to poštovné, které platíš ty za odelsání zpět. Tohle je dost o dohodě. Jednou sjem posílal zpět a prodejce mi zaplatil jen cenu zboží + poštovné ke mně. Jednou jsem do UK vracel zpět a prodejce mi zaplatil i poštovné, které jsem zaplatil já. Ale faktem je, že tam to byl případ, kdy on neuveřejnil do aukce, zda se jedná o CD nebo DVD a já chtěl DVD verzi a přišlo mi 4 CD. Takže mi vyměnil zboží a zaplatil mi poštovné, které jsem platil za odeslání CD verze na zpět. Tohle všechno je fakt případ od případu.

Máš několik možností. 1. Nedělat nic a se skřípěním zubů se s tím smířit. 2. Kontaktovat prodejce, že to blbě zabalil a cestou se to zničilo, mám 50:50 zkušenost, že prodejce ti nabídně buďto nabídne, abys to vrátil zpět a vrátí peníze. Pokud poškození není takové, že by to bránilo v tom, že by sis to ponechal ve sbírce, ale vadí ti z principu, lze se domluvit na slevě a část peněz ti prodejce vrátí. Třetí možnost je, že to reklamuješ, ale nevyreklamuješ. Budeš odkazován ke všem čertům a než se ti podaří někoho zkontaktovat a sdělit reklamaci, vyprší ti měsíční lhůta na reklamaci na eBayi, tak, jako se to stalo mně, když mi odbavovací služba rozbalila balík tak, že prořízla nožem i krabici s hrou.

Podle všech indícií by se mohlo jednat o nelepší RPG od dob vydání Albionu. Ale ostražitost je samozřejmě na místě, vždycky je spousta možností, jak dobrý nápad podělat. Škoda, že to je na STEAM a ne na GoG. Přes Steam hry nechci.

já osobně považuji Steam za prasárnu. Kdysi dávno jsem si naivně koupil retail box s hrou, doma to spouštím a zjišťuji, že ta placka v retailu je tam jen na to, aby aktivovala instalaci hry ze STEAMU. Proč proboha? Na co pak ty placky vůbec lisují, kdo má net a musí hru stejně zapojit přes Steam, tak si to tam koupí v digital downloadu, ne? Od té doby zásadně nekupuji retaily s hrami, kde je na krabičce logo Steamu a přes Steam si ani nic nekupuji tak jako tak. Někdo mi taky tvrdil, že ty hry jsou tam hratelné jen dočasně, že po několika letech podpora a služba k dané hře končí a nepůjde už spustit. Nevím jestli je to kec nebo pravda. ale v tomto případě by se u nákupu her jednalo vlastně jen o koupi dočasné možnosti ji hrát. To je jako vypláznout 150 a jít se podívat do kina na film. Úplně odpadá takové to jak kdysi, přivezu si domu krásnou krabičku, rozbalím, pokochám se tištěnou mapou, přečtu si tištěný manuál, nastrkám do drivu diskety nebo CD, hru nainstaluji a hraji. Bez toho, abych se musel vůbec napojovat na net. Absolutně mi u novějších her schází pocit toho, že jsem si fakt koupil hru a mám ji, tak jako mám hudbu na zakoupeném hudebním CD a film na zakoupeném DVD a nikdo mi to už nevezme. GoG má tu výhodu, že je DRM free, můžu všechno koupené postahovat a zálohovat a taky mi to už nikdo nevezme. Hry z GoGu vlastně kupuji jako bezproblémovou instalačku ke hrám, které mám zakoupené v krabicích a jsou na disketách, které dnes už nemám kam vložit a nebo na CD, jejichž životnost je sice údajně omezena, ale zatím mi žádné CD z originál balení ještě neselhalo a to mají některé už skoro 20 let. Taky mi slouží k uvolnění trocha prostoru, které mi zabírají doma hry v různých retailech a jewelech. K čemu nemám komplet krabici a mám to jen na placce, tak koupím GoG verzi a samostatné placky se nějak zbavím (prodám), když ji nemám možnost dát do originál krásné kartonové krabice. Reaily PC her u mně ztratily veškerou sběratelskou hodnotu. Prostě jen placka strčená do plastu. Jestliže si chci zahrát hru koupenou ze STEAMU a je to podmíněno spuštěním klienta a přihlášení se do něj, tak sorry, ale pro mně je tohle prostě prasárna.

V takovém stavu bych hru nekoupil ani za 3 libry. Jinak co se týče těch krabic otevíraných vrchem, tak ony jsou překvapivě někdy propracovanější než ty EU dvoudílné, třeba Might and Magic 6 a 7, to je ve srovnání s tou EU krabicí nebe a dudy. Má to otevírací předek jako když otevíráš knihu, má to krásně vystouplé všechny prvky na krabici - drak, nápisy, prostě nádhera a je to v o něco větším formátu, takže manuál je větší než manuál EU verze.

jj, sice to tak nebývalo, ale poslední dobou jsou Beholdeři docela profláklou komoditou na eBayi. To moc vysoko nepůjde. Neni to raritka jako třeba Ultimy.

10 pracovních dnů

Tak zase bych to tak nepaušalizoval, že jsou tam samí dementi. V USA už nakupuji normálně 14 let a vše bylo vesměs v pohodě, ten problém s prořezanými balíky se objevil tak před třemi měsíci a od té doby trvá a nevím, kde bych koho měl na eBayi o tomto problému informovat. Vždycky na mně vyskočí hafo nesmyslných formulářů typu definuj problém, které aukce se to týká a podobně a samozřejmě mezi nabízenými možnostmi není ta, kterou bych potřeboval.

Mně se stala jiná nepříjemná věc, která mně dost odrazuje od nákupu v USA. Vzhledem k tomu, že se dovoz z USA do EU daní a hodně lidí to obchází způsobem Gift nebo doklad o menší ceně než byla obsahem aukce, tak někdo (nevím kdo) přišel s nápadem, že do aukcí zavede Import charges (což jsou ony poplatky a daně, takže když zboží dorazí k nám na celnici, tak již s dokladem o ceně zboží o zaplacených poplatcích, takže se tím už naše celní správa nezaobírá). Na jednu stranu je to výhoda, že víte, že je o poplatky postaráno a už vám nebude psát pošta, že jí máte poslat naskenované doklady a krouhne vás kromě daně o poplatek za vyřízení + poplatek za celního deklaranta) V čem je potíž. Při takovéto aukci, kde jsou zahrnuty import charges si prodejce nevolí poštu sám, ale eBay má nasmlouvanou nějakou zásilkovou službu, která se o to postará. Takže jednak je cena poštovného daná a neovlivnitelná prodejcem (na jednu stranu +, protože si prodejce nenapálí ke zboží nereálné poštovné, na druhou stranu mínus, protože pamatuji i o polovinu levnější poštovné z USA než je to přes tu jejich nasmlouvanou zásilkovnu (mimochodem poznáte tak, že na paypal vám příjdou dva dokladyo zaplacení. Jeden čistě za zboží, který jde prodejci, druhý za poštu + Import charges, který jde té zásilkové službě. No a teď se doberu k jádru věci. Ona zásilková služba pro stanovení import charges zkontroluje obsah balíku tak, že jej prostě otevře. Pak jej zabalí a zalepí páskou s logem eBay a doloží tam potřebné doklady o ceně zboží. No a problém je, že to tam rozbalují debilové zřejmě nožem na koberec a nějak je jim putna, že pod obalem balíku se může nacházet obal, o který může kupujícímu jít, třeba krabice od hry. Takže jednou mi přišla proříznutá krabice s Magic Candle, podruhé jsem stihnul prodejce o tomhletom postupu informovat a on zabalil krabici do kartonu a našel jsem ony zářezy neštěstí jen na tom kartonu. Potřetí jsem varování odelsla pozdě, prodejce byl moc rychlý a už to měl poslané a přišla mi krabice Might and Magic I, která má na boku opět rýhy po průžezu, tentokráte naštěstí ne skrz jako u Magic Candle, ale jsou tam zjevné. Takže si budu už hodně rozmýšlet, zda budu nakupovat z USA, obzvláště u aukcí s předpočítanými import charges. Představa, že na odbavovacím oddělení zásilkové služby pracující pro eBay sedí magor s nožem a prožezává s ním balíky, aby se do nich dostal....no děs.

Tahle hra je pro mně zvláštní srdcovka, kterou jsem si donekonečna prohlížel na obrázcích v krásném zimním Excaliburu 19 společně s Isharem 2, jejichž recenze jsem si přečetl snad 20x. Pro zimní atmošku hry jako dělané, dodnes mně z toho mrazí v zádech:-) <img src="http://www.oldgames.sk/images/collections/Ringo/APcomplete.JPG"> <img src="http://www.oldgames.sk/images/collections/Ringo/AP2boxback.JPG">

Tak já jsem z PC RPG dohrál Ishar I, II, III, Eob I, II, III, DM 1, 2 (ten jen do final fightu) , Wizardry VI, VII, Might and Magic I, III, IV, VI, VIII, Lands of Lore 1, 2, Ravenloft, Stone Prophet, Menzoberranzan, Stonekeep, Anvil of Dawn, Amberstar, Ambermoon, Albion, Ultimu Underworld I, II, Blade of Destiny, Arenu, Pool of Radiance, Curse of the Azure Bonds, Champions of Krynn, Knights of Krynn, Betrayal at Krondor, Black Crypt, Dark Sun, Ultimu VII a Baldurs Gate, Icewind Dale, Fallout, českou Cardhalii. Tak snad jsem na nic nezapomněl. Ale vývojáře dělat nepůjdu, v podstatě už není moc co nového vymýšlet:-)