POVÍDKA





     Je  úterý, třičtvrtě  na dvě  a já  mám puštěný  Radio 1

a hraju moji  nejoblíbenější gamesu -  Ishara dvojku. Chystám

se  zabít  konečnýho  neschopáka.  Jdu  se  do hospody vyspat

a nažrat.   Vrátím   se   zpátky.   Rozbaluju   zrovna   menu

s kouzlama...a najednou  řach. Vypli proud.  Co se dá  dělat.

Spát se mi nechce a radio nehraje. Popadnu tedy psa a vypadnu

ven  se s  nim trochu  projít. Přemýšlím  o budoucnosti Kelta

a snim o tom, že jednou,  za pár měsíců dosáhne kvalit našeho

konkurenta  -  Pařeniště.  Hlídám  psa,  aby  nezdrhl. Ve dvě

v noci se mi ho honit po poli nechce. Pořád ještě se mi nějak

nechce domů. Obejdu s nim  teda obě fotbalový hřiště. V hlavě

se mi pořád motaj myšlenky  na Kelta. Snažím se vymyslet nový

rubriky a najednou mi hlavou probleskne nápad. Napíšu povídku

o povídce. Obě hřiště sem už obešel  a jak tak koukám, tak na

sídlišti  už svíťej  světla.  Vrátím  se domů.  Zapnu počítač

a spouštim Keltskej special editor.  Nejdřív tak chvíli sedím

a přemýšlím, vo  čem to asi bude.  Nejprve nesměle napíšu pár

řádek a  pak je zase vymažu.  Pouštim rádio a doufám,  že při

poslechu snad  najdu nějakou tu  inspiraci. Jaký je  ale moje

překvapení, když naladím jedničku a  oni tam hrajou muziku na

oslavu  nějakýho mě  neznámýho  císaře,  kterýmu by  bylo asi

stodvacet, kdyby  ještě žil. Takže kazeťák  vypínám a pouštim

příjemný tóny  Vangelise. Teď se už  pouštím do psaní povídky

a pomalu na mě padá únava. Říkám si teda, že bych měl máknout

abych u toho neusnul....chrrrrchrrrchrrrchrrrchrrr





                                                  Lobin XXV.