Právě jsem hru dohrál. Výborná gamesa.

Tuhle hru už hraji asi třetí týden a musím říci, že je to z mého hlediska objevený poklad. Vždycky jsem se té hře tak nějak vyhnul s tím, že jsou tu prostě Pirates a co se týče obchodování, že je tu plno jiných her, kde se taky obchoduje. Jenže po několika týdnech intenzivní pařby musím říci, že tato hra ve své kategorii nemá konkurenci (kdyaž neberu v potaz ještě vyšperkovanější pokračování New Horizons) a Meierovi Piráti jsou vedle Uncharted Waters jen jednoduchou arkádou na odreagování. Uncharted Waters je daleko bližší svým charakterem hře Frontier, akorát se na rozdíl od Frontiera odehrává na začátku 16. století a pokrývá období zámořských objevů. Chtěl jsem původně psát deník hráče na tuto hru, ale děje se v ní toho toli k a je v ní tolik detailů, že bych misel během hraní pořád psát poznámly, co se odehrálo. Co se týče obchodování, tak jsou zde desítky zboží s různou nabídkou a poptávkou. Z orientu vozíte koberce a umělecké předměty do Evropy, z Karibiku a Indonésie vozíte perly, stříbro, zlato a hedvábí. Z Indie koření. NAopak z Evropy vozíte do zmíněných končin cukr, vlnu a jiné komodity. Mezitím válčíte za Portugalsko proti Turkům a Španělům a to ve dvou rovinách. Jednak se jim snažíte vlivem peněz pomocí investic sebrat v přístavech vliv a získat v přístavech spojenecký status, což přináší lepší ceny jak pro nákup tak prodej a druhá rovina tohoto válčení je, že nakoupíte silné lodě do vaší flotily čítající až 5 lodí, vybavíte je kanóny, početnou posádku a na rozkaz krále potápíte jednu válečnou flotilu nepřítele za druhou, což s děje v tahových taktických bitvách, kde je nutno manévrovat tak, abyste mohli nepřítele účinně ostřelovat a při blízkém kontaktu lodí dojde k boji muže proti muží. Každý váš kapitán včetn vás získává expy a levely ve dvou oblastech - sailing a battle, což se projevuje na schopnosti manévrovat na moři a schopnosti bojovat. V přístavech lze nakoupit také cenné předměty jako různé meče a symbolické věci zlepšující buď podmínky v boji nebo při plavení se na moři. Moje hra se odvíjí ve stručnosti takto: Z počátku jsem se rozkoukával a vozil cukr z Lisabonu do Bordeaux a nazpět jsem vozil porcelán. Z toho plynuly první výdělky, za které jsem si vylepšil loď. Po nákupu druhé lodi jsem své obchodní aktivity rozvinul do Antwerp, Londýna, Hamburgu a Osla. Tam jsem točil obilí, vlnu, porcelán a dřevo. Dokoupil jsem si další tři lodě, samozřejmě bylo nutno najmout potřebný počet kapitánů, které jsem nacházel po různu v různých přístavech. Brzy mi tedy do týmu přibyl Marco, Miguel, Jose a Cryan. O kapitány je třeba se starat čas od času nějakým úplatkem, aby byli věrní a nevzali roha i s lodí, kterou jim svěřím. Posádka lodí samozřejmě pojídá jídlo apije vodu, takže je zde neustálá starost o zásoby. Když jsem se rozkoukal na severozápadě Evropy, vydal jsem se do středomoří, navštívil přístavy jako Venicii, Marseille, Janov, Konstantinopolis, Istanbul a pod. Zaobchodoval jsem s koberci, a obrazy. Z prvních malých lodí jsem se postupně dopracoval k velkým galeonám osazeným kanóny. Nastal čas se vydat přes atlantik k ostrovům karibiku. Cesta byla strastiplná a dlouhá, potkalo mně pár bouří, ale přežil jsem a rozvinul jsem obchod se zlatem a korály mezi Sant Domingem a Jamaicou. Pak jsem ještě navštívil další přístavy střední Ameriky většinou pod vlivem Španělů. Další fázi hry jsme si hodlal oživit pirátěním a začal jsem potápět první obchodní lodě Španělů. Odezva na sebe nenechala čekat dlouho, Španělsko vypovědělo Portugalsku válku a na mně byl pořádán hon válečným loďstvem Španělska, kterému jsem dokázal odolávat díky silně ozbrojeným Galeonám. Po delším válčení na moři se situace uklidnila, jak prořídly řady Španělského loďstva a já e vydal n dobrodružnou cestu kolem Afriky o Indie, Indonésie a nakonec Japonska. Propustil jsem 3/4 posádky, aby mi moc neprojídala zásoby a já se tak mohl vydat na cestu, kdy mi zásoby dokázaly cystačit i na tři měsíce. Semo tamo jsem v nějakém přístavu po cestě nabral zásoby, aby mi nedošly peníze, tak jsem nakoupi lnějaké to zboží a prodal jsem jej dále, když se naskytla možnost jej prodat dráž. Na jihu Afriky jsem minul Kapské město, pak jsem putoval severním směrem, zastavil jsem se v Bagdádu, pak přístavu Goa a tam jsem pochopil úskalí, které plynulo s předchozího válčení se Španělskem. Na záda se mi totiž pověsil španělský kapitán Chávez a někde u Srí Lanky mně dostihnul a jelikož místo 200 mužů na palubě jsem jich měl jen dvacet na každé lodi, tak měl se mnou velice snadnou práci. Takže load zpátky někde u Kapského města a rozhodnul jsem se Chavézovi prchat přímou cestou na východ, která mně po velmi dlouhé a vyčerpávající cestě zavedla k Jávě a Sumatře. Tam jsem nabral zásobya rychle jsem pelášil na sever směrem k Číně. Tam jsem v přístavech nakoupil za poslední peníze Hedvábí doufaje, že jej výhodně prodám v Japonsku. U japonských břehů jsem našel přístav Nagasaki a Hedvábí jsem opravdu za trojnásobek ceny nabral a byl jsem opět v balíku, tam jsem nakoupil stříbro a velmi výhodně jej prodal v číně. Zadotoval jsem oba přístavy, jak v Japonsku tak Číně a učinil z nich spojence. Jelikož mně dostihl Chávez i zde, byl jsem již na něj připraven. Spojenecké přístavy nabízeli spoustu mužů do mé posádky (samozřejmě za úplatek, nabral jsem plný stav a u Nagasaki potopil Chavézovu flotilu. Vzduch vypadal čistý, ekonomicky jsem ovládl oblast Čínského moře, tak jsem posádku opět stáhnul na minimum, nakoupil vodu a jídlo a vydal se zpět do Portugalska dát zprávu králi, jaké nové přístavy jsem objevil (přidává toreputaci a král pak zadá další úkoly, za které pak dostanu vyznamenání). Při cestě zpet se na mne u Kapského města pověsil další Španěl Lucas. Podařilo se mi je setřást u pobřeží slonoviny. Po návratu do Lisabonu jsem od krále dostal nový úkol, potopit lodě španělského kapitáná Thomase. Úkol jsme přijal, nabral jsem plný stav posádky a Thomase jsem dostihnul u západního pobřeží Afriky, jenže jsem se musel nejdříve vypořádat s Lucasem, který mně tam hledal, když jsem se mu tam posledně ztratil. Oba souboje jsem zvládnul a dostal jsem od krále další medaily. Tam prozatím mé putování skončilo

waw, funguje to, knečně si můžu W7 DOS verzi znovu zahrát a s původními normálními zvuky bez nějakých anomálií. A kupodivu to vypadá graficky dobře, i když si to nastavím fdo ullscreenu přes celou obrazovku v 1440X900:-)

abych ten nový dosbox implementoval na GoG instalaci, to bude asi třeba si s tím kapku pohrát, že? Asi nebude stačit jen otrocké překopírování Dosboxu?

DJ: a nemá něco podobného i pro Wizardry VII?:-)

Birthdead: máš na mysli předpokládám Illision of Gaia. Ta hra mně nezaujala vůbec. Expování omezené na jediné vybití dungeonu, pak už se respavnovaly potvory, kteréjsi zabíjel s nulovým ziskem. Terrangma jde aspoň levelovat, to mi v Zeldovinách chybí. Ale zbytek herní náplně je fakt čistá Zeldaa řekl bych navíc, že je to mnohem primitivnější než Zelda A Link To the Past. Já to asi ne, že odložím na neurčito. Odložím to definitivně. Přeci jen nemusím dohrát úplně vše na SNESu, co je v žánru RPG:-)

mně se jako vám stalo teďkom něco podobného u Terranigmy. Léta jsem té hře odolával, že nebude nic moc, nakonec jsme podlehl recenzím, které tuto hru hodnotí jako jednu z nej RPG na SNES. Tak jsem se zlomil a řekl si, dám tomu šanci. Jsem asi někde za 1/3 hry a je to takové střídavě oblačno. Něktré lokace baví, jiné ne, ale hlavně ten gameplay je pořád na stejno brdo, takový nezajímavý. Pořád kolem sebe chodím a něco mlátím a hledám cestu dále. Kam se to hrabe na Secret of Mana. Příběh by se jako měl teprve pořádně rozběhnout, ale já už se nudím docela dost tak, že se musím do pokračování v té hře nutit. Takže nevím, jestli toto RPG vůbec dojedu. Každopádně bych rád, mohl bych si odškrtnout další dohranou SNESovku:-)

hypnos: F1 jsem dohrál, ten mně právě bavil, až na ty nechutné bugy teda:-) Co se týče PT:T, tak mně to přišlo oproti třeba Dark Sunu a Ultimě VII jako béčko, co se týče dialogů, přišly mi jako účelově senzačně nechutné, to mně prostě nedostávalo. Herní mechanismy mně nudily už od BG1, realtime s pauzou a příšerným pathfindingem. Já tomu říkám koukací souboje. Pošleš na nepřítele a koukáš jak to dopadne a doufáš že dobře. Když ne, semo tamo vypiješ lektvar a když už vůbec ne, loadneš. Ale tady s tím jsme off topic:-)

Crash: tak stane se, nemusí to sednout každému. Mn třeba nikdy nesednul Fallout 2 a Planescape Torment a přitom to mnozí považují za nej RPG všech dob. Já, maniakální RPGčkář jsem se u těchto her silně nudil a obě jsem vzdal někde v 1/4.

Tak to já jem to onehdy zkoušel a zaujalo mně to moc a to plošinovky moc nehraji, ale mám pár málo vyjímek, které na mně zapůsobily především atmosférou. Z kraje devadesátých let mně třeba hodně bavil Duke Nukem 1, když se tato plošinovka objevila na GoGu, její koupě byla pro mně naprostou automatickou samozřejmostí, byť jsem plošinovku nehrál dobrých 15 let. Z dalších plošinovek musím zmínit Another World. Atmosféra jak blázen, ale bohužel, obtížnost mi přišla natolik frustrující, že jsem tu hru vzdal a už ji nikdy ani zkoušet nebudu, ale vzpomínky zůstávají:-) Dále mně zaujalo Gods, Playstationovská Castlevania, Metal Mutant od Silmarills a nakonec právě Super Meteroid. To, že to není až ta kakční považuji za velký klad. Pro mně je primární to dobrodružství a atmosféra než to, že se ustřílím k smrti a navíc mi nebylo dáno moc zručnosti na tyto hry, jsem na ně spíše levý. Takže když mně nějaká plošinovka chytne, je to učiněný zázrak. Super Meteroid patří bezpochyby mezi ně:-)

Saxon, v Gold verzi problém u zvuku není, ale DOS verze, když má nastavený sound Blaster, tak hudba ok, ale zvuky v lese nejsou ty co bývaly. Není tam slyšet takové to houkání, místo toho se ozve zachrčení. Když se nastaví PC Speaker, tak zvuky jsou tam takové, jaké mají být, ale před spuštěním každého se ozve takové lup, lup jak na gramofonové desce.

koukám že ani GoG nevyřešil problém se zvuky a místo nich se ozývá jen chroptění při nastavení čehokoliv jiného ne PC speakru. Když nechám ten PC speaker, tak před každám zvukem a po dohrání zvuku se ozve zase pro změnu nepříjemné lupání. Povedlo se to někomu nastavit ak, aby to nedělalo?

Jazyková náročnost je prakticky stejná jako u všech JRPG. Náročná je tato hra hlavně ve spletitosti děje a pokud si člověk neudělá občas poznámku kdo proti komu a porč, tak se v tom může kapánek ztratit. Ale všechny dějové rozhovory si lze ve hře zpětně přehrát a připomenout si tak okolnosti.

Rozdíl je tam jeden zásadní, postavy dostávají expy za bitvu a ne jednotlivě za zásah. Takže prakticky odpadá takové to grindování jednotlivých postaviček. Z mého pohledu to kapánek ztrácí kouzlo, ale zase je v PSP ještě hezčí grafika a nějaké ty user friendly featurky navíc, podrobněější pohledy na bitevní mapu a pod. Takže úplně 1:1 to není, ale příběh zůstal stejný.

DJ: tak ono to působilo spíše komixovitě než jako vážné RPG, to je na jednu stranu fakt. ale ten Sword of Xeen už nedělali NWC, dali k dispozici jen engine, tak kdo ví jak to tam kdo patlal:-)

Jako Cloud of Xeen je vyšperkovanější po grafické stránce a je to taková grafická mňamka, ale nemůžu si pomoct, mně přišel ten třetí díl kapánek lepší. Cloud of Xeen mi přišel už jako takovaá napodobenina + snaha všechno 4x zvětšit. A graficky je ta trojka taky fajnovka, jen si jen třeba zvyknout z počátku, kdy první město kapku vypadá jak EGA, jako by mělo méně barev, ale po jeho opuštění se to hned zlepší a když si uvědomime, že je to současník Beholdera, tak jako já prostě čučel, lesy, louky, říčky, zasněžené oblasti atd. Když jsem v 92. roce bloufdil v kobkých Beholdera, tak jsem se tak nějak pořád těšil, že se na konci třeba dostanu do města a ono nic. MM3 jsem měl až o hodně později, ale dostat to do ruky už tehdy, tak nevím nevím jestli by byl pro mně EoB takovou modlou:-) KAždopádně MM 3, 4, 5 komplet patří k tomu nejlepšímu co na poli dungeonů vzniklo. Tahle trilogie je pro mně plně srovnatelná s Wizardy sedmičkou. Jinak co se týče Macintosh screenu, tak mně to strašně tou uhlazeností připadá, jako by tam někdo naskládal postavičky z Word Artu. Takové moc nalinkované, čili jak psal Birthdeath, amatérštější. Jakoby to kreslilo malé dítě jedním tahem, zatímco u toho zpixelovatění to působí, jako byto někdo i profi stínoval:-). PC verze mi sedí nejvíce. Možná by bylo zajímavé to porovnat ještě s Amigou.

tak na rozsáhlost MM6 má máloco, místy to bylo až přehnané. Jinak stalo se vám taky, že jste v jakési kobce udeřili do gongu a vyrojilo se tam snad milión kostlivců? Já je pak kosil snad týden a jejich řady mi přišly nekonečné.

Birthdeath: já to kdysi jel jen jako Cloud of Xeen, pátý díl jsem v té době bohužel ještě neměl. Takže jsem prošel úplně vše včetně sopkya ti draci tam byli masakr, jen tama jsem procházel snad dva dny. Byla to schovávačka a ustupovačka před každým drakem, protože jedno jejich dýchnutí mi udělalo v partě paseku. Já to hrál asi tři týdny. Samozřejmě ne čistého času. Vždycky po čkole odpoledne do noci a pak o víkendech celý den:-) Sakra kde jsou ty časy, kdy jsem to tak mohl dělat:-)

Birthdeath: já jsem teda Clouds of Xeen hrál docela dlouho. Máš postavy na max (22. level)? Faktem je, že jsem ve hře šlápnul na úplně každičký čtvereček včetně venkovních prostor.

Právě jsem dobojoval finální souboj. Tenhle neáčkový titul v sobě skrývá Ačkové kvality. Hru jsem dojel jedním dechem, jako klady bych vypíchnul rozmanitost charakterů, které se se různě točí partou, poutavý příběh, pořád se něco děje po příběhové stránce, což je vynikající, nenastávají momenty typu - Full world to explore a co teď jako? Přesně tyhle momenty mně většinou dovedou k rozehrání jiné hry a Dual Orb 2 naštěstí tyto momenty nemá. Dále bych vyzvednul grafiku zejména u soubojů a ve městech. Není sice TOP, ale je taková příjemná. Dále je hodně dobrý soubojový systém a RPG vývoj, zejména vylepšování zbraní. No prostě jsem se královsky bavil a byť hra nedosahuje kvalit Final Fantasy 4, 6 a už vůbec ne Chronotriggeru, tak i tak jí dávám 90%, protože jsme se fakt hodně bavil

2 simon: jj, taky mi připomíná Suikoden z PSX s tím, že ten Dual Orb 2 vypadá dokonce řekl bych i lépe.

2 Simon: DQ1 je valstně první JRPG svého typu a na PC v té době vlastně byla jen ještě primitovnější Ultima 1. Takže hra ma spoustů neduhů daných věkem. Docela si umím představit, jaky musel být DQ1 příjemný šok v té době, když jsi dostal na ovládání panáka, který se vylepšoval. To musel být každý souboj vyloženě radost:-) Samozřejmě na dnešní dobu, kdy známe party o X postavách a kombinační RPG systémy v různých podobách výjde Q1 jako primitivní trapárna jak pro malé děti. Dvojka je o dost lepší, byť je hodnocena fandy DQ1 hůře, protože je tam dost efektů, kdy máš celý svět k prozkoumání a nevíš kam jít. Ale mně se zdálo, že je tam nádhodou docela dost hintů, které hráče navedly, kam je třeba.

2 Strider ad "Zkrátka je to i o tom, že někoho baví se hrabat dva měsíce ve hlíně (pročte internet zhora , zdola, přelouská manuál, postahuje kde co, vytiskne si nějakou tu mapu, zkusí vyhrát aukci na eBay (není můj případ- ještě :-) ) a u několika střepů z nějaké vázy si představí hradiště i s jeho obyvateli, vžije se do té doby a STRAŠNĚ si to užívá." Tak těmito větami jsi krásně definoval mou osobu, až jsem si uvědomil, jaký jsem vlastně magor. Navíc se mě týká i ten eBay. Nevím jestli mám říct bohužel, protože to leze do peněz a někdy asi i zbytečně moc. V lepším případě takovou vykopávku zahraji a dohraji, v horším případě se prohrabuji jen tím netem, mapami, koupím to na eBayi za těžké prachy, ale k samotnému hraní se nedostanu, vlastně kolikrát i zjistím, že se mi líbí strašně to všechno okolo více než hra samotná:-D

Birthdeath: nevím co přesně máš na mysli tím přesouváním, ony Dragon Quety běží na bázi menu, z kterého vybíráš, ale zároveň je jedno tlačítko akční a dělá okamžitě potřebnou věc, aniž bys vybíral z menu. Takže místo abys zapnul menu a zadal open, tak zmáčkneš u dveří jedno tlačítko a ony se otevřou, totéž tlačítko na prázdném prostoru funguje jako search. přesouvání healing herbu tě ale moc iritovat přeci nemohlo, když se vešlo postavě do inventáře všecho všudy 5 kusů, možná ani to ne, když jsi u ní měl nějaké další předměty a equipy. Každopádně u DQ interface jsem neměl pocit, že něco hledám, u Ultimy 1 - 5 musím pořád nakukovat, protože těch 15 kláves si moc nezapamatuji. A na NES pár těch Ultim pravda vyšlo a jsou daleko lépe ovladatelné než PC verze a jediné proč dávám přednost PC verzím u Ultim je vizualizace. Na NESu vypadají ty staré Ultimy třeba lépe, ale mají vizuální styl FF a to mi k Ultimě nesedí, tam prostě vyžaduji to evropské pojetí proporcí postav a všeho ostatního.

Birthdeath: ony už NESovky měly oproti ranným PC RPG jednu výhodu. Šly lépe smysluplně ovládat. U prvních Ultim mě fakt může urvat, když musím neustále s manuálem konzultovat klávesové písmena spouštějící nějaké příkazy. DQ1 a 2 jsem ale dohrál v SNES remaku a Ultima se s tím vůbec nemáže rovnat, to je jako porovnávat Pool of Radiance z Gold Box Série s Baldurs Gate:-)

Maros S: to já mám občas chvíle, kdy mám chuť na nějaký minimalismus, prostě hru bez nějakých okázalostí. Faktem je, že musím vždycky najít nějaký kompromis, stařešinka, ale nesmí mně ubít ovládáním nebo nějakou příšerností v interface. W 1 - 5 mně ubíjí tím textovým ovládáním inventáře a vlastně všeho kolem postav. Stejně tak i MM 1 a 2, Dragon Wars nebo Faerghail a Bards Tale série. Tohle prostě asi nikdy hrát nebudu. Ultima 4 a 5 je ve hvězdách, má to suprovou atmošku, jako kdybych se vtátil z U7 o 200 let nazpět. ale je to taky dost textové, ale už jsem si u Ultimy 4 kapkuz zvyknul- U 1 - 3 ale nikdy už hrát nebudu. Co se týče starých vykopávk, tam tak pro mně jso uvždycky vděčné nějaké ty staré konzolové RPG, klidně i na NESu:-)

Birthdeath: no tak to zase pozor, nedomrlosti jako Ultima 1 a 2 netřeba komentovat, já jsem dojel Ultimu 1 asi do 80% a neměl jsem sílu to dokončit. Naprostá katastrofa. Ultimu 2 jsem zkoušel a po dvou hodinách jsem to definitivně zavrhnul. Ovšem trojku taky, moc velký pokrok jsem v ní nespatřoval. První Ultima, která měla opravdu Ultimovský feeling byla až čtverka. To Dragon Quest 1 a 2 v remaku pro SNES je oproti Ultimě 1 - 3 pošušňáničko. Já třeba nedávám ani Might and Magic 1 a 2, příjde mi to, že MM 3 a výše mi nabízí naprosto vše, co můžu vidět v MM 1 a 2, ale ve 100x lepším. Lépe strukturované questy, lépe propracovaný svět, lepší grafiku. Takže proč to hrát v nějaké osekané podobě. Některé prvotní díly některých sérií mi prostě nemají co dát. Ale třeba takovou FF 1 a 2 v remaku Dawn of Souls na GBA, tu si zahraji rád. Takže je to případ od případu. Třeba zpětně si říkám, že je fajn, že jsem si zahrál prapředky všech RPG Dragon Quest 1 a 2 (tedy až po Ultimě 1 samozřejmě, ta byla dříve), ale na druhou stranu, kdybych se měl rozhodovat znova, tak ten čas věnuji určitě raději jiným hrám. Ale dohrání třeba Pool of Radiance z Gold Box série nelituji ani na vteřinku a to jsem chtěl původně hrát až ty hry z Gold Box série, které byly už ve VGA grafice a ty EGA díly jsem chtěl původně vypustit.

Ale jo, asi by to muselo být s notnou dávkou přemáhání se, ale věřím, že bych se do toho uměl někdy nadšeně ponořit jako už do mnoha her, které byly kdysi pro mně třeba nemyslitelné a automaticky zavržené. A z nějakého důvod jsem dohrál třeba i Dragon Quest 1 a 2, což je z objektivního pohledu prosě na dnešní dobu nepochopielná tryzna, ale mně to prostě bavilo. Ponořil jsem se do toho a těšil se z každé vychytávky, která mně překvapila vzhledem k tomu, jak to byly staré a nedokonalé hry. To člověka potěší i maličkosti a někdy překvapí, jak se vlastně hry v některých směrech vůbec nezměnily, jen se obalily do dokonalejšího grtafického kabátku (a to mnohdy ke škodě věci např. v případě 3D grafiky).

ty předpotopní Dungeony jako MM 2 nebo Wiz 1, 2, 3, 5 jsou v SNES verzích hratelnější už jen díky tomu, že mají grafiku. PC verze Wiz 1 - 5 jsou po grafické stránce čistá nula a nikdy bych to nehrál. Černota olemovaná šedými lajnami mně fakt nebere. Bohužel ale i přes doladěnost SNES verzí z toho koukají naprosté základy a hrát a grindovat jen proto, abych prošel kilometry stejných chodeb a prosekal se tužšími potvorami bez nějakého hlubšího smyslu, to se mi moc teda nechce. Jestli to někdy budu hrát, tak snad jen donucen principem, že když mám rád Wizardry 6, 7, 8, tak musím dohrát i staré díly:-)

Birthdeath: tak já jsem levelově někde na 50., savestat jem nepoužil, poslední dobou savestat nepoužívám vůbec, kdysi jsem to měl jako samozřejmost a dojel jsem se savestatem FF 3, 4, 5, 6, Chronotrigger, Tales of Phantasia, Lufii 2, Dragon Quest 1,4, 5, 6, Secret of Mana, Seiken densetsu 3, Breath of Fire, Zeldu 3, Super Mario RPG, Earthbound a docela teď lituji, že jsem to se savestatem hrál. Bez savestatu jsem dojel Dragon Quest 2, Romancing SaGa 3, Treasure Hunter G, Lufii 1, Dragon Quest 3 a musím teda říci, že z toho mám daleko lepší pocit:-) Toho finálního bosse v DQ3 jsem teda dal až na 2. pokus, takže jsem ten poseldní dungeon absolvoval 2x, nebyl nijak složitý, nejblbější pasáž byla ta s těmi šipkami, na které když člověk šlápl, tak jej pak obracely jiným směrem než člověk chtěl jít, ale dalo se to pak odhadnout. Takže pohoda. ale 50. level na psoeldního bosse byl fakt tak tak, neobešlo se to bez dvou mrtvých postav, ale utloukl jsem ho:-)