The Elder Scrolls - Arena: Deník čaroděje Morbihana ( 3.časť )

 
Staré hry :: DJ OldGames

The Elder Scrolls - Arena

Deník čaroděje Morbihana ( 3.časť )

Autor: Crash (12/2011)

28. Večernice roku 390, 3. Éry – Vulnim Gate

Cestou do Vulnim Gate se začala krajina měnit. Přestalo sněžit, bylo tepleji a místy se objevovaly palmy, i architektura byla odlišná. Do města jsme dorazili v noci. Po chvíli jsme narazili na hostinec U špinavého goblina, kde jsme se ubytovali.

Arena 109 Arena 110

 

Ráno jsem se vydal hledat hospodu Bílý džbán, kde měl někdo čekat na princeznu. Netrvalo dlouho a předal jsem princeznu do rukou královy stráže a nechal si vyplatit slíbenou odměnu. Poté jsem vyrazil na prohlídku města. I zde mé dotazy ohledně Tesákova doupěte vedly k městu Rihad. Nakonec jsem zavítal do paláce knížete Lhohta. Kníže mě požádal o ochranu své dcery Thimon-e při cestě do Verkarth City a nabídl slušnou odměnu a tak jsem přijal.

 

7. Jitřenky roku 391, 3. Éry – Verkarth City

Po půlnoci jsme dorazili do Verkarth City, teď ještě najít nocleh. V městských uličkách nás napadl nějaký darebák, ale už nikoho nepřepadne. Po této nepříjemné události jsme nalezli hostinec U králova ptáčka. Zaplatil jsem královské apartmá pro princeznu a šli jsme si odpočinout po cestě. Ráno jsme zjistili, že hostinec sousedí s obchodem, kam měla princezna Thimon-e namířeno. Rozloučili jsme se tedy a já se vydal na prohlídku města. Nic mě tu nezaujalo, a ani návštěva místní panovnice Lady Chez-si nepřinesla žádný zvrat. Vydal jsem se tedy do Rihadu.

Arena 112

 

22. Jitřenky roku 391, 3. Éry – Rihad

Skoro po měsíci cesty jsem dorazil do Rihadu. Byl večer, u kostela jsem potkal jakéhosi kněze a ten mi poradil, že hned za rohem se nachází hostinec U nešťastného pokladu. Měl jsem tedy nocleh zajištěn. Od hostinského jsem se dozvěděl, že královna Blubamka hledá někoho, kdo by zbavil její zem ohnivého démona Stadulora. Budu se tam muset zastavit, jednoho démona jsem už zabil a teď už vím jak na něj.

 

Ráno jsem vyrazil do města. Z řečí ve městě jsem pochopil, že královské stráže našli kdesi za městem prastarý svitek a mudrcům se ho podařilo rozluštit. Prý odkazuje na místo, kde leží Tesákovo doupě. Musím se zastavit v paláci. Třeba to souvisí i s tím démonem. V rychlosti jsem si prohlédl město a spěchal do paláce. Královna Blubamka mě přijala a kupodivu byla velmi ochotná, to co mi ovšem prozradila, mě nepotěšilo. Královna sice má v držení starý svitek, který pravděpodobně mluví o Doupěti, ale nedávno hrad přepadla banda goblinů pod vedením nekromancera Golthoga Temného. Ukradli spoustu pokladů včetně pergamenu, který obsahuje klíč k šifře tohoto svitku. Královna tak není schopna svitek rozluštit. Golthog prý uprchl do zřícené pevnosti Stonekeep. Královna mi popsala toto místo a pokud se mi podaří přinést zpět ukradený pergamen, poví mi s jeho pomocí kde leží Tesákovo doupě. Ten pergamen je má jediná naděje.

Arena 114 Arena 115

 

26. Jitřenky roku 391, 3. Éry – Stonekeep

Zřícenina Stonekeep ležela severně od Rihadu. Cesta mi zabrala 3 dny. Starý nápis na bráně mě uvítal ve Stonekeep a nařizoval odevzdat všechny zbraně strážím. Tak nějak nebylo komu je odevzdat, radši jsem si je ponechal. Chvíli jsem bloumal po rozlehlých prostorách dávného paláce. Občas vyhnal krysy, sem tam na mě vyskočil osamělý goblin. Těch jsem se už ale dávno přestal bát.

Arena 117 Arena 118

 

V jednom z bývalých pokojů jsem objevil průzor ve stěně, zdivo se pravděpodobně zhroutilo. Pokusil jsem se dírou protáhnout, sice jsem se do ní vešel, ale nemohl jsem se moc hýbat. Pak mě napadlo zkusit levitaci, neustále jsem se bouchal hlavou o strop a stěny, ale velmi pomalu jsem se začal vznášet dopředu. Za chvíli jsem vyletěl ven. Přede mnou se rozprostíralo obrovské podzemní jezero a taky dobře chráněné. Hned mě napadlo několik kostlivců, několikrát jsem se musel chránit magickým štítem, ale zvládl jsem je. Pak jsem uprostřed jezera spatřil světla. Zdálo se, že je tam ostrov. Znovu jsem použil levitaci a přenesl se na místo. Něco tu musí být, protože okamžitě se na mě sesypala banda ghůlů. A skutečně, byl to nakradený poklad goblinů, a mezi zlatem jsem našel i pergamen. Zatím to nebylo tak těžké, ale ještě jsem nebyl venku. Cestou zpět jsem zabloudil i do míst bývalých královských ložnic. Ještě tu byly dvě truhly s poklady. Sebral jsem několik magických předmětů. Nechám je prozkoumat v Rihadu kouzelníky z Magické gildy.

Arena 120 Arena 121

 

1. Slunomraku roku 391, 3. Éry – Rihad

Zpět do Rihadu jsem dorazil až večer. Zamířil jsem rovnou do hostince U nešťastného pokladu nedaleko městské brány. Zde jsem počkal do rána. Ráno jsem nejprve zamířil do magické gildy, nebylo by vhodné táhnout do paláce tu hromadu kořisti ze Stonekeep. Nic zajímavého ale mezi ukořistěnými věcmi nebylo a tak jsem je všechny prodal. Pak jsem se pln očekávání vydal za královnou Blubamkou. Královna se zajímala o to jak to vypadalo ve Stonekeep. Pak vzala svitek brk a čistý pergamen. Na chvíli se odmlčela a psala jakási slova na pergamen. Nakonec se usmála, půjčila si mou mapu a zabodla prst kamsi do severní části provincie Hammerfell. Tam leží Tesákovo doupě! Poděkoval jsem a vydal se na cestu za první částí Hole chaosu.

Arena 123

 

21. Slunomraku roku 391, 3. Éry – Tesákovo doupě

Dojel jsem k obrovské dračí bráně, to nemůže být nic jiného než Doupě. I přesto, že místo je stovky let opuštěno, vypadá majestátně. Někde tam leží první část Hole chaosu. Vstoupil jsem do podzemí. Muselo to být obrovské sídlo. Navíc je protkáno nekonečnými tunely a štolami, málem jsem tu zabloudil. Po hodinách bloudění jsem nalezl zvláštní místnost s celami po obou stranách. Ve dvou celách byly poklady, ale ve třech dalších se nacházeli obrovští a hladoví pavouci. Další místnost byla ještě záhadnější, nacházeli se tu 3 cely a jedny magické dveře. Když jsem se ke dveřím přiblížil, ozval se tajemný hlas:

 

Slyš mou hádanku bláhový smrtelníku a prokaž že jsi hoden mé služby! Pokud je ve třetí cele bezcenný kov, ve druhé najdeš zlatý klíč! Pokud je v první cele zlatý klíč, ve třetí najdeš bezcenný kov a pokud ve druhé cele najdeš bezcenný kov, první cela skrývá zlatý klíč! A teď pověz, statečný blázne, kde najdeš zlatý klíč?“

 

Hádanka se mi moc nezdála, tak jsem si šel prohlédnout cely. Zkusil jsem je otevřít, ale nešlo to, tak jsem použil kouzlo otevírání. Povolily první a třetí dveře a v obou jsem nalezl obyčejný klíč. Pokud je tu tedy někde zlatý klíč, tak ve druhé cele. Šel jsem tedy znovu k magickým dveřím a třesoucím hlasem odpověděl, že klíč se nalézá ve druhé cele. V odpověď mi přišlo cvaknutí zámku. Dveře cely se otevřely a já získal zlatý klíč. S jeho pomocí pak odemkl magické dveře. Za nimi se nalézal žebřík do další úrovně. Slezl jsem tedy dolů.

Arena 125 Arena 126

 

Toto patro bylo velmi zvláštní. Nacházel se tu obrovský prostor vyplněný žhnoucími lávovými řekami a uprostřed na ostrově se nalézala velmi zvláštní stavba. Zde musí být Hole chaosu. Pomocí levitace jsem se přenesl ke dveřím. Znovu se ozval tajemný hlas:

 

„Dám ti teď jednoduchou otázku!

 

Není to ryba, nemá to tělo,

nemá to peří ani kosti

a přesto má palce a prstů do sytosti...

 

Co je to?“

 

Dlouho jsem přemýšlel, co by to mohlo být, jak jsem tak na prstech zamítal jeden nápad za druhým, utkvěl můj pohled na mých rukavicích... Ano RUKAVICE přece má palce i prsty. Radostí jsem vykřikl. Dveře se rozletěly dokořán a na mě se vyvalili dva pekelní psi, metající ohnivé střely. Na poslední chvíli se mi podařilo vykouzlit obranu proti ohni a má katana ukončila život dvou pekelných služebníků. A pak jsem ji uviděl. Purpurově zářící část Hole vznášející se ve vzduchu. Mám ji, první kousek Hole osudu.

Arena 128 Arena 129


Poprvé po roce co jsem opustil císařské vězení, jsem začal věřit, že plán Riy Silmane by se přece jen mohl povést. Teď rychle pryč. Navíc netuším, kde jsou další části a Ria se mi již rok nezjevila, možná že už se ani nezjeví. Ale musím doufat.

 

24. Slunomraku roku 391, 3. Éry – Belkarth Guard

Z Doupěte jsem se ven dostal až v noci. Poté jsem tři dny bloudil po okolních lesích, až jsem se dostal do města Belkarth Guard, kde vládne prinezna Modka. V magické gildě jsem nechal prozkoumat nalezenou kořist, ale nic moc vzácného tam nebylo. Tak jsem vše prodal. Prošel se po městě a zamířil do hostince U bílého gryfa, abych si konečně pořádně odpočinul. Spal jsem skoro dvacet hodin, ale když jsem se probudil tak mi to došlo. Měl jsem sen, velmi jasný sen, ve kterém byla znovu Ria...

Arena 131

 

Ačkoliv jsem se vlastně rok toulal po své rodné provincii, zdálo se, že Ria je se mnou spokojena, získání první části hole jí potěšilo. Navíc se zdá, že Jagar Tharn zatím netuší, že bych mohl být pro něj hrozbou a to je dobře. Ria taky nezahálela a podařilo se jí zjistit místo další části hole, měla by být ukryta v tzv. Labyrinthianu, bludišti které kdysi vytvořil archmág Shalidor. Ria sice neví, kde Labyrinthian leží, ale domnívá se, že to nebude daleko od Shalidorova sídla. Podle starých textů si Shalidor za své sídlo zvolil Ledovou pevnost. Je pravděpodobné, že leží někde na severu.

 

Jak jsem tak přemýšlel o posledním zjevení Rii, došel jsem až k paláci princezny Modky, vládkyně Belkarth Guard. Ohlásil jsem se tedy k audienci, ale princezna mě odbyla jen několika společenskými frázemi a pak se omluvila. Dobrá, vydám se tedy dál, ale zatím ne na sever.

 

Je to už více než rok, co jsem se v Illesen Hills dozvěděl o tom, že v katakombách Noregon by měla být ukryta mapa vedoucí k legendárnímu Klíči kostlivců. Katakomby Noregon leží na severu provincie Vallenwood, jižně od Hammerfellu. Ano vydal jsem se na opačnou stranu, než mi Ria doporučila, na jih. Od Belkarth Guard je to zhruba měsíc cesty. Nevím, zda se dostanu někdy později blíž nebo přímo do Vallenwoodu a možná se mi Klíč kostlivců bude hodit. Navíc bude dobré za sebou zahladit stopy, kdyby se náhodou Jagar Tharn dozvěděl o tom, že někdo hledá Hůl chaosu.

 

19. Prvosetí roku 391, 3. Éry – Katakomby Noregon

Po skoro měsíci cesty jsem dorazil do Noregonu. Ale situace se zkomplikovala. Měl jsem další vidění, tentokrát v něm nebyla Ria, ale Jagar Tharn. Ví jak o současném stavu Riy, tak o mé snaze získat všechny části Hole. Mé relativně bezpečné dny asi skončily. Jagar po mně jde a vyslal své nohsledy do celého Tamrielu, navíc si je tak sebejistý, že se nebojí mi to sdělit. Ale ještě není konec, dokud bude naděje, budu bojovat!

Arena 133

 

Katakomby byly rozsáhlé. Navíc čím jsem se dostával hlouběji, tím větší nestvůry jsem potkával. trolové, duchové a homonkulové nebyli ale nic proti tomu co na mě čekalo v posledním podlaží. Vyvalila se na mě obrovská halda kamenů, která se zformovala do podoby obra a začala na mě vrhat obrovské šutry. Kamenný golem! Tito služebníci mágů jsou velmi nebezpeční protivníci. Kromě kamenného golema existují prý ještě jiní, slyšel jsem o ledovém a železném. Každopádně setkání s jakýmkoliv golemem je poukázka na smrt. Nakonec se mi ho pomocí paralyzujícího kouzla a výbuchů podařilo naštěstí zneškodnit. Golem hlídal místnost se zvláštní truhlou. V ní jsem nalezl mapu, ve které byl zakreslen úkryt Klíče kostlivců. Úkryt se nachází v Azerdothském labyrintu v provincii Morrowind na severovýchodě Tamrielu. Katakomby jsem opustil až druhý den ráno.

Arena 135 Arena 136

 

25. Prvosetí roku 391, 3. Éry – Ebon Ro

Kořist získanou v Noregonu jsem potřeboval zpeněžit. Dojel jsem tedy do nejbližšího města Ebon Ro. Město i celá provincie je obývána lesními elfy, národem spjatým s přírodou. Jejich schopnosti pohybovat se rychle a neslyšně v lesích jsou pověstné. Také to jsou vynikající lučištníci. Méně obdivuhodná už je ale skutečnost, že většina těch nejznámějších zlodějů pochází právě odsud, z Valenwoodu.

 

Se svou kořistí jsem navštívil magickou gildu a dal se do identifikace jednotlivých předmětů. Bylo toho spousty, většinu jsem prodal, akorát Ebenový nákrčník jsem si ponechal. Také jsem vyměnil své brnění, už to dost potřebovalo. Mé rukavice jsem dokonce musel v Noregonu zahodit, jak byly rozbité.

 

Prošel jsem si město a pár obchodů. Taky jsem zkusil se nenápadně poptat, jestli někdo něco neví o Labyrinthianu. Většinou se mi vysmáli, že je to jen pohádka, ale pár starců mi doporučilo jít na sever do provincie Skyrim. To by souhlasilo s tím, co říkala Ria. No uvidíme.

 

Vyrazil jsem navštívit místního vládce Lorda Lidella. Lord potřeboval doručit svou korouhev do Lynpar March. Ten sice leží na jihozápad, ale odměna byla přes 5000 zlaťáků. Myslím, že Klíč kostlivců i Jagar Tharn budou muset chvíli počkat.

Arena 138

 

8. Deštivce roku 391, 3. Éry – Lynpar March

Po 12 dnech jsem dorazil do Lynpar March. Po dlouhé době zas vidím hrubou architekturu lesních elfů z Vallenwoodu. Párkrát jsem se musel zeptat na cestu, ale nakonec jsem hostinec U chechtajícího ptáka našel. Zde na mě již čekal člověk z magické gildy, který si převzal královskou zástavu a vyplatil mi mojí odměnu. Bylo příjemné odpoledne a tak jsem se vydal na prohlídku města. Nakonec jsem zavítal i do paláce místního vládce Lorda Elisnora. Ten mi nabídl prácičku, potřeboval chytit jakéhosi lupiče Siltana Shadybrooka. Když jsem se ovšem dozvěděl, že jako odměnu mi nabízí 450 zlatých, vysmál jsem se mu. Lynpar March na tom ekonomicky asi moc dobře není. Odjíždím do Morrowindu pokračovat v pátrání po Klíči kostlivců.

Arena 140 Arena 141

 

12. Druhosetí roku 391, 3. Éry – Labyrint Azerdoth

Azerdoth je skutečně bludiště. Navíc nebezpečné bludiště. Hordy trolů nejsou žádnou výjimkou. Už se nedivím, že Klíč kostlivců zmizel na dlouho z lidského světa. Ale jestli tu je. Tak bez něj neodejdu. Brzy nad ránem, již značně unaven jsem dorazil do čtvrtého podlaží labyrintu. Bylo tu spousta kanálů, kterými jsem musel proplouvat do dalších místností. Celý zkřehlý a prochladlý jsem konečně našel starodávnou truhlu. Byla tak stará, že nebyl velký problém jí otevřít. Uvnitř ležel klíč vyrobený snad ze zvláštních velmi pevných kostí a na konci seděla malá lebka. To musí být on, Klíč kostlivců, legendární artefakt, umožňující otevřít jeho majiteli všechny zamčené truhly a dveře. Nevím, zda mi přinese štěstí, ale každopádně mezi obchodníky bude o něj určitě obrovský zájem. Teď jen doufám, že se mi podaří dostat zpět na zemský povrch!

Arena 143 Arena 144

 

16. Druhosetí roku 391, 3. Éry – Reich Parkeep

Z labyrintu se mi podařilo vyváznout. Po třech dnech cesty jsem se konečně dostal do nejbližšího městečka Reich Parkeep. Tady musím nabrat síly do dalšího putování, ale musím být opatrný. Jsem v kraji Temných elfů, zvláštní velmi nebezpečné rasy. Temní elfové jsou jak schopní válečníci tak výborní mágové. Rozhodně není dobré si proti sobě tento rudooký lid poštvat.

Arena 146 Arena 147

 

Prodal jsem většinu kořisti získané v Azerdoth, ale u kouzelníků v magické gildě jsem našel Amulet vytrvalosti, po kterém jsem tak toužil. Řekli si sice o nekřesťanské peníze, ale zaplatil jsem. Peníze jsou mi celkem na nic, ale magické předměty mi v mém boji mohou velmi pomoci. Klíč kostlivců jsem nechal u jednoho šikovného zbrojíře vyčistit a opravit. Třásli se mu ruce, když jsem mu ho podával, ale slíbil, jsem mu 30 tisíc zlatých, když tu práci zvládne do druhého dne a to se mu jeho rudé oči rozzářili skoro do běla. Myslím, že pro letošek má vyděláno.

 

Když jsem se procházel městem, zaslechl jsem úžasnou zprávu. Prý je zde ve městě muž, který má informace o legendárním luku Auriely. Tento prastarý artefakt je nejmocnějším lukem, který kdy existoval, ale již staletí se myslelo, že je nenávratně ztracen. Spěchal jsem tedy do hostince U řvoucí helmy. Našel jsem ho tam, jmenoval se Shalain Adlone a vůbec nevypadal jako blázen. Za 600 zlatých mi sdělil, že kdysi získal prastarý svitek od elfa Lorda Alendise. V něm se mu po čase podařilo rozluštit tajnou zprávu, že v provincii Vallenwood se nachází Doly Triceranrugoth a v nich je ukryta mapa. Na této mapě je prý zakreslen úkryt, kde byl schován tento magický luk. Zní to sice dosti bláhově, ale poté, co jsem nalezl Klíč kostlivců, jsem ochoten tomu věřit. Přespal jsem v hostinci do rána, vyzvedl si vyčištěný klíč a vyrazil zpět do Valenwoodu.

Arena 149 Arena 150

 

26. Pololetí roku 391, 3. Éry – Doly Tricenranrugoth

Doly byly rozsáhlé, teprve kolem půlnoci jsem se dostal do míst, kde byla uschována truhla s mapou. Podle nalezené mapy by se Aurielin luk měl nacházet v jeskyni Hezralath v provincii Elseweyr, která leží hned za východními hranicemi Valenwoodu. Cesta k východu z dolů mi trvala ještě dvě hodiny, ale nakonec jsem vylezl do zimní noci. Bylo potřeba načerpat síly a nakoupit zásoby. Blízko dolů leží město Falinesti a přesně tam jsem zamířil.

Arena 152

 

29. Pololetí roku 391, 3. Éry – Falinesti

Při příjezdu do Falinesti se mi naskytl úžasný pohled na vrcholky Dračího zubu v zapadajícím slunci. Ale na romantiku teď není moc čas.

Arena 154 Arena 155

 

Zamířil jsem do magické gildy, s obligátní kořistí. Potom jsem našel nejbližší obchod, a vše co mělo nějakou cenu, jsem prodal. V magické gildě jsem ovšem po rozhovoru s jedním kouzelníkem dostal zvrácený nápad. Prošel jsem pár magických knih a vytvořil kouzlo Zabijáka. Toto kouzlo sice vysaje skoro všechnu mou magickou sílu, ale neumím si představit živého tvora, který by zásah takové energie dokázal přežít. Doufám, že ho nebudu muset někdy použít. Pak jsem si udělal večerní procházku po městě. Vzhledem k tomu, že se začalo stmívat, ubytoval jsem se v hostinci U rezavého orla.

 

30. Pololetí roku 391, 3. Éry – Falinesti

Ráno jsem se vydal zase do města, chtěl jsem se porozhlédnout po místních obchodech a taky navštívit panovníka, dříve než vyrazím do Elseweyr. Elisgorn král Falinesti mě vítal s radostí a brzy se ukázalo proč. V jeho království se totiž usadila medúza Garanaus, která ničila své okolí. Král mě snažně prosil, abych mu pomohl zbavit království tohoto utrpení. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem souhlasil.

Arena 157 Arena 158

 

22. Slunorůstu roku 391, 3. Éry – Doupě medúzy Garanaus

Doupě medúzy jsem našel poměrně hladce, odporný zápach byl cítit na sto honů. Zvláštní bylo, že v podzemí jsem nikoho nepotkal, po pár hodinách hledání jsem konečně nalezl tu odpornou zrůdu. Seslal jsem na sebe obranná kouzla a rychlými pohyby jsem kolem ní tančil s mečem, párkrát mě zasáhla svými odpornými chapadly, ale brzy poznala, že zde její život končí.

Arena 160 Arena 161

 

Cestou nazpět mě zaskočil kamenný golem. Najednou jsem se ocitl pod palbou magických blesků. To ovšem golem neměl dělat. Brzy jsem cítil, jak získávám obrovskou sílu absorbováním jeho kouzel. Neodolal jsem a vyzkoušel jsem Zabijáka. Golem se okamžitě rozpadl na prach. Stál jsem v němém úžasu, jakou obrovskou ničivou sílu jsem vypustil. S tímto kouzlem musím zacházet věru opatrně.

 

Se zabitím medúzy se ale ze všech stran na mě začaly hrnout různé zrůdy, trolové, golemové, homonkulové a dokonce i jeden ohnivý démon. Na nic jsem nečekal, a pelášil k východu. Svůj úkol jsem koneckonců splnil.

 

15. Sklizníku roku 391, 3. Éry – Falinesti

Do Falinesti jsem dorazil v noci. U bran mě přepadli dva orkové. Přestává mě ta chamraď bavit. Našel jsem rychle hostinec U rezavého orla a ulehl ke spánku. Kořist z medúzina doupěte nestála za řeč. Těch pár stovek zlaťáků co jsem za to získal, utratím velmi brzy. Alespoň odměna krále Elisgorna mi byla útěchou. Král mi sice nabídl další práci, chtěl, abych polapil jakéhosi kriminálníka, léčitele Aradriela Springpoola, ale odměna byla směšná. Navíc na takovou podružnost by snad měli stačit královy stráže. Odmítl jsem tedy královu nabídku a vydal jsem se do province Elseweyr hledat Aurilein luk.

Arena 163

 

10. Ohňovce roku 391, 3. Éry – Jeskyně Hezralath

Po mnoha hodinách pátrání v jeskyních a zabití mnoha nestvůr jsem konečně narazil na zvláštní dlouhou truhlici. Otevřel jsem jí a tam ležel nádherný dlouhý elfský luk. Nebylo pochyb o tom, že je to on, Aurielin luk. Byl v perfektním stavu jen trochu zaprášený. Okamžitě jsem ho vyzkoušel, ten šíp bez problému prostřelí i ten nejmocnější pancíř. Získal jsem úžasnou zbraň. Rychle jsem se vydal k návratu na povrch.

Arena 165

 

12. Ohňovce roku 391, 3. Éry – Tardorn Wood

Nedaleko jeskyň se nacházelo město Tardorn Wood. Potřeboval jsem nakoupit nějaké zásoby, odpočinout si a taky zpeněžit kořist získanou v Hezralathu. Ne Aurielin luk neprodám, ale našel jsem dost jiných předmětů, o které bude u zbrojířů zájem.

 

Provincii Elseweyer obývá zvláštní lid Khajitů. Jsou to velmi vytrvalí, mrštní a inteligentní lidé. Podle pověstí pocházejí z jakýchsi kočkovitých šelem. Mnoho z nich si i dnes maluje tváře barvami, aby vypadali jako jejich legendární předkové.

 

Poté co jsem prošel městem a prodal svou kořist, zamířil jsem k paláci Lorda Nameda. Po návštěvě jsem se vydal na sever do provincie Skyrim. Je potřeba najít Labyrinthian.

 

7. Ledopádu roku 391, 3. Éry – Falcrenth

Po měsíčním putování jsem konečně dorazil do provincie Skyrim. Hraničním městem byl Falcrenth, kam jsem přijel v noci. Po menší potyčce s nějakými lupiči, jsem našel nocleh v hostinci Stříbrná propast.

 

Seveřané, jsou velmi odolní lidé, nejspíše to dělá zdejší nepřívětivé arktické podnebí. Dokonce se říká, že jsou odolní vůči všem ledovým kouzlům. Každopádně se zde rodí vynikající válečníci.

 

Ráno jsem vyrazil do města. Dal jsem se s pár lidmi do řeči a stočil hovor na Labyrinthian. Nic moc jsem se nedozvěděl, ale prý nějaký cestovatel z Winterhold měl nějaké informace. Winterhold leží na severním poloostrově provincie, čeká mě nejspíš dlouhá cesta.

Arena 167 Arena 168

 

Při toulkách po městě jsem narazil na jednoho šikovného řemeslníka. Jeho výrobky byly úchvatné. Dal jsem se s ním do řeči a pak se ho zeptal, jestli by byl schopen dát do pořádku můj luk. Nejprve se jen posměšně ušklíbl, ale když jsem mu ukázal Aurielin luk zcepeněl úžasem. Za opravu si řekl nehoráznou částku, ale má ji mít. Práce by měla být hotova zítra.

 

U jednoho kostela jsem narazil na podivného mnicha, tvrdil, že v hostinci U stříbrného meče je někdo kdo ví o slavném Prstenu Khajitů. Moc jsem mu nevěřil, ale do toho hostince jsem zašel. Jmenoval se Asgarik Urganson a pocházel z Whiterun. Za nemalý bakšiš mi prozradil, že jeho přítel Rahjin před několika měsíci zmizel. Až před pár týdny se mu zjevil jeho duch, který mu vyprávěl o prstenu. Prsten je prý dobře ukrytý, ale podle Rahjina se v provincii Black Marsh nachází jeskyně Vojoboth a v ní by se měla nacházet mapa, na které je vyznačen úkryt prstenu. Zajímavé, až bude čas, budu se tam muset podívat.

 

9. Ledopádu roku 391, 3. Éry – Falcrenth

Ráno jsem si vyzvedl svůj luk. Přemýšlel jsem o audienci u krále Bjelda, ale nakonec jsem se vydal rovnou na cestu do Winterhold.

 

27. Ledopádu roku 391, 3. Éry – Winterhold

Po třech týdnech cesty zmrzlou krajinou Skyrim jsem konečně dorazil do Winterholdu. Teď hlavně něco zjistit o Labyrinthianu. Na ulici nikdo nic moc nevěděl, a nebo nechtěl říct. Ale jedna laskavá žena mi dala radu, ať se zeptám v magické gildě. Hned jsem se tam vypravil. V magické gildě jsem narazil na kouzelníka Thelen Kaarna, ten si mě vzal stranou a vyprávěl mi, že před několika týdny získali poslední díl skládačky, pomocí které měli odhalit umístění Labyrinthianu. Karavanu přepravující tento díl však přepadli rytíři z Ledové pevnosti. Kaarn mi slíbil, že mi sdělí, kde se nachází Labyrinthian, když získám a přinesu chybějící dílek do skládačky.

Arena 170 Arena 171

 

1. Soumračníku roku 391, 3. Éry – Ledová pevnost

V Ledové pevnosti mě nejdříve přepadla smečka sněžných vlků. Tito vlci, vzdálení příbuzní našich vlků, mají dokonce i slabé magické schopnosti v podobě ledových střel. Velice rychle jsem zjistil, že je to vlastně příjemný protivník. Jejich střely mi nemohli ublížit, naopak mě ale dokázali plně nabít magickou energií. A že jí bylo potřeba.

Arena 173 Arena 174

 

V pevnosti skutečně sídlili rytíři a měl jsem se co ohánět aby Ledová pevnost nebyla i mým hrobem. Štíty a paralyzující kouzla lítaly jak po másle. Začal jsem skutečně mít obavu, že až mi dojde má magická energie, bude zle, navíc na pomoc rytířům přišlo i několik ledových golemů. Naštěstí tu byli sněžní vlci, a tak jejich přítomnost se obrátila v mou výhodu. Nakonec jsem zlomil obranu Ledové pevnosti a po několika hodinách hledání nalezl tajemnou komnatu, uzamčenou magickou hádankou.

Arena 176 Arena 177

 

Tvé tváře se dotknu,

Tvá slova tvořím,

Každým místem se protnu,

A srdce ptáků pro mě hoří...

 

Co jsem?

 

S úsměvem na rtech jsem odpověděl „Vzduch“ a dveře komnaty se otevřely. Komnatu sice hlídal poslední ledový golem, ale toho jsem již snadno přemohl a kromě rytířských pokladů jsem konečně nalezl i kamennou tabulku, o které mi vyprávěl Thelen Kaarn. Musím mu jí donést, aby mohl rozluštit polohu Labyrinthianu. Rychle jsem tedy opustil Ledovou pevnost.

Arena 179 Arena 180

 

5. Soumračníku roku 391, 3. Éry – Winterhold

Do Winterholdu jsem se vrátil po 4 dnech. Myslel jsem si, že už jsem skoro v bezpečí, ale šeredně jsem se mýlil. Ledoví rytíři asi vytáhli poslední trumf. U městských bran mě dohonila obrovská kovová nestvůra. Železný golem, už jsem o nich slyšel ale stát mu tváří v tvář, byl nepěkný zážitek. Naštěstí se mi znovu v nestřeženém okamžiku podařilo golema paralyzovat a pak už to byla jen otázka času, kdy z něj dostanu jeho umělý život. Pak jsem musel najít ubytování a počkat do rána. Nocleh jsem nakonec našel v hostinci Žíznivý příliv.

Arena 182 Arena 183

Ráno jsem pospíchal celý nedočkavý do magické gildy najít Thelena Kaarna. Ten se snažil zakrýt překvapení, že mě vidí živého, ale moc se mu to nedařilo. Když jsem mu pak předal nalezenou tabulku, své překvapení už neskrýval. Vzal mě za rameno a dovedl do zamčené místnosti. Tam na stole ležela mnohem větší tabule poskládaná z podobných kousků, jaký jsem přinesl z Ledové pevnosti. Uprostřed chyběl jeden díl. Thelen položil můj kousek do tohoto místa a ten tam přesně zapadl. Potom se pustil do čtení tajemného textu. Za chvíli na mě beze slov mával. Pochopil jsem a podal mu svou mapu Tamrielu. Thelen vzal brk a zakreslil křížek zhruba doprostřed provincie Skyrim. Zde by měl ležet Lybyrinthian. Byl jsem tak netrpělivý, že jsem se málem otočil na podpatku a vyrazil. Ale Thelen mě zadržel. Přece se tam nechceš vláčet s tím haraburdím. A ukázal na pytle, které jsem přitáhl s sebou z Ledové pevnosti. Měl pravdu, to s sebou skutečně vláčet nebudu. Probrali jsme se tedy mou kořistí. Bylo tam pár zajímavých věciček, za které dostanu u překupníků dost peněz. Zaplatil jsem taky slušnou sumičku Thelenovi za pomoc při identifikaci kouzelných předmětů a rozloučil se. Byl čas vyrazit dál.

Arena 185

 

 


Baldur's Gate 3
Vaporum: Lockdown
 možnosti podpory
🍺 Buy me a beer
 hľadaj v časopisoch
 hľadaj všade
 posledne pridané hry
1942, 24.10.2020
Outpost, 17.09.2020
Tears, 14.09.2020
Manhunter: New York, 31.08.2020
The Operative: No One Lives Forever, 16.07.2020
The Godfather: The Action Game, 07.07.2020
Mafia: The City of Lost Heaven, 26.05.2020
Ogre King, The, 07.05.2020
Blue Ice, 26.03.2020
Plan 9 From Outer Space, 25.02.2020
[ viac ]
 diskmagy
 Narsil
 Pařeniště
 KLAN
 PC Engine
 Bonus
 follow / sharing
 štatistiky
 Hry :: 1169
 Prílohy :: 7946
 Komentáre :: 7454
[ viac ]
Copyright © 2018 DJ, design & code by DJ
| OldGames | Online Hry | Časopisy | Diskmagy | Zberateľstvo | Diskusné fórum | Galérie obrázkov | Prílohy | PC hry | Mapa stránok | Odkazy | Kontakty |
| RSS-všetko | RSS-hry | RSS České hry | RSS-komentáre | RSS-diskusia | RSS-časopisy | RSS-prílohy | Facebook | Twitter |
 | Divinity: Original Sin | The Bard's Tale | Might & Magic X: Legacy | Legend of Grimrock II | King's Bounty: The Legend | Dune 2000 | Wizardry | DOSBox