V duchu, zahrát si něco netradičního, jsem rozjel Spirit of Adventure, což se pokusím zdokumentovat formou hráčského deníku. Zatím jsem na začátku a zrovna se mi nedostává moc času, takže brzo na nějaké soudy. Nejsem ani nadšený, ani zklamaný. Uvidíme po pár stovkách čtverečků. Jinak se konečně pouštím do adventur, jakožto velmi oblíbeného žánru, ve kterém mám ukrutné resty. Volba padla na Lure of the Temptress.

Začínám v klášteru a prvním úkolem je stvořit šest odvážlivců. Nabízí se pouze čtyři třídy. Standardně bojovník, mág, kněz a méně tradičně i samuraj. Vlastně lze vybírat z osmi tříd, protože každá postava může být i ženského rodu. Mezi ženou a mužem nemá být žádný rozdíl. No, v rámci rovnoprávnosti, jsem stvořil tři muže a tři ženy. [img]/discussion/att/2016/10/Klohan_SOA-skupina.jpg[/img] [i]Šestice vyvolených[/i] Výběrem jedné ze čtyř ras (Odinary, Tidician, Dyce a Allany) se narolují všechny ostatní dovednosti. Nikde jsem se nedozvěděl maxima hodnot. Ani jsem se nesnažil o nějaké božské hodnoty a nezkoušel opakovaně rolovat. Uvidíme, jak postavy obstojí při soubojích. Vedle klasický bodů životních a magických jsou i body jakési mentální síly. Pokud postava dostane zásah mentálním útokem a její body klesnou na nulu, tak zemře. Zbývají už jen standardní dovednosti síla, obratnost, inteligence a charisma. Je zvláštní jak nízké hodnoty jsem v některých dovednostech obdržel. Vlastně nakonec ještě postava obdrží nějaké zlaťáky a jednu magickou dovednost.

Trošku pozdě, ale velká gratulace k dokončení hry i výborného deníčku. Jen tak ze zvědavosti se zeptám, protože měsíc už utekl :-), jak to vypadá s druhým dílem?

Tak jsem to celé poctivě přelouskal a nezbývá než smeknout. Je to skvělé čtení a dokonce mě to natolik motivovalo, že jsem Arénu nejen rozehrál, ale cestou bojovníka i dohrál. Ani si raději nepředstavuji kolik ti to muselo dát práce, včetně překladu šílených hádanek.

Nekonečný trénink určitě není u takových her zábavný. Ale můžu říct, že jsem tím moc času nestrávil. Kromě začátku, kde jsem strávil přes dvě hodiny neskutečně nudným, ale v té době jsem byl hodně zapálený, tréninkem. Pak jsem to procházel s tím, co jsem měl k dispozici. Nejotravnější potom bylo vracení se z města. Hlavně do pátého patra u Mangara. Tam už to byla vyloženě buzerace, protože se muselo z patra druhého schodištěm do třetího. Pak projít temnotou spojenou s nějakými pastmi a anti-magickými zónami. Nakonec ještě zadat sedm slov, aby se objevilo schodiště do patra čtvrtého. A v tom zase najít plošinku, aby se zdi staly dveřmi a pak teprve vyhledat průchod do patra pátého. A konečně dojít na poslední známé místo. Samozřejmě během toho bylo možné potkat neřešitelnou skupinu nepřátel a jelo se nanovo. Ale to už byla otázka cti to dotáhnout. Škoda, že jsi ještě nedal ty katakomby. Na jejich konci mi to přišlo více zábavnější. Občas se začaly vyskytovat unikátnější setkání, které hraní trošku okořenily.

Díky za pozitivní reakce. Jak píše StriderCZ, že se nedostal moc daleko, tak mě napadlo, jestli za tím nebude systém náhodně generovaných soubojů a jejich nevyrovnaná obtížnost. Zamyslel jsem se a zpětně si ohodnotil, jaké jsem měl v jednotlivých mapách problémy. A vyšel mi následující graf: [img]/discussion/att/2016/10/Klohan_Obtiznost.jpg[/img] Obtížnost vyjadřuje můj pocit, kdybych v dané mapě podstupoval všechny souboje, což jsem se i snažil dělat. Z grafu je vidět, jak ze začátku nehratelná obtížnost klesá až k té nejjednodušší. Samozřejmě podmínkou bylo ve městě Skara Brae vydatně potrénovat. Ideálně na 6. až 7. úroveň. Až jsem začal mít v katakombách pocit, že to s tou obtížností nebude takový problém a občas si i zívl. Ale trest přišel za chvíli, kdy jsem dostal ve druhém patře lekci od draků. Opravdu začíná přituhovat v Kylearanově veži. Čtvrté a páté patro v Mangarově věži je potom nehratelné. Kombinace monster jsou naprosto přestřelené. Možná postavy o dvacet úrovní silnější by měly šanci, ale nejsem si jist …

Díky. Jasně že můžeš :-). Mohl jsem ti je poskytnout v jednom balíku. Trochu jsem bojoval se skenováním. Ty první se mi zdály dost nevýrazné, tak jsem pak začal více tlačit na pastelky. Poslední jsem zkusil naskenovat přes iPhone a zase mi přijde trochu přeexponovaná. Ani jsem je nezkoušel zpětně vytisknout. Zkusím to příště vyladit.

Díky všem za pozitivní reakce. Je fajn vědět, že to má smysl. Pevně věřím, že nezůstane pouze u této prvotiny. Nějak mě to nakoplo a mám chuť psát deníček ke každé nově rozehrané hře.

Tak to skupina dokázala. Mangar je mrtvý. Psaní deníku je opravdu dobrá zkušenost, i když časově náročná. Na druhou stranu jsem si to právě díky němu více užíval. A samozřejmě, jak napsali jiní, nešlo přestat, protože jde přece o veřejnou věc. Rovněž jsem se potýkal s problémem jak to vlastně psát. Jestli z pohledu sebe jako hráče, z pohledu skupiny nebo nějakého nezávislého vypravěče. Nakonec jsem to komolil vše dohromady. Musím si z toho vzít pro příště ponaučení ... Přeji všem rozehraným deníkům jejich brzké dokončení. A pokud váháte se svým prvním deníkem, tak šup sem s ním a ono to nějak dopadne.

Nedalo mi to a zkusil jsem hru rozběhat na několika ostatních platformách. Postupně jsem vyzkoušel verze pro ZX Spectrum, Atari ST a Apple II. Motal jsem se jenom po městě Skara Brae, ale i tak jsem si všiml pár odlišností. [img]/discussion/att/2016/10/Klohan_KoboldApple.jpg[/img] [i]Kobold na Apple II[/i] Určitě stojí za spuštění verze pro Apple, protože hra má dokonce intro, kdy bard vypráví v hospodě posluchačům příběh města Skara Brae. Samozřejmě při tom notně popíjí. Je celkem překvapivé, že v ostatních verzích intro chybí … [img]/discussion/att/2016/10/Klohan_GarthZX.jpg[/img] [i]Garthův obchod na ZX Spectru[/i] Na ostatních platformách je také jednodušší začátek. Předdefinovaná skupina má název [b]A team[/b] a její členové jsou už na druhé úrovni.

Průchod do posledního patra vedl do malé místnosti bez dveří. Byl jsem teleportován a hned zastrašen magickými ústy, která slibovala smrt každému troufalci, ale teď už se zastrašit nenechám, teď už ne. Po chvíli jsem se dostal do východní části patra, což je obrovská plocha s malými místnostmi. Ale právě v těchto místnůstkách čeká vždycky nemilé, ale zato unikátní setkání. Postupně jsem bez milosti zabil arcimága, jakési starodávné nepřátele a také skupinu balrogů. [img]/discussion/att/2016/10/Klohan_Balrog.jpg[/img] [i]Nestvůra z pradávných dob[/i] Po této čistce jsem se, jak jinak než teleportací, dostal doprostřed mapy, kde jsem vkročil do dlouhé chodby mířící na sever. Na konci se objevily dveře, ale jen díky všem třem stříbrným předmětům, které celou dobu s sebou vláčí Legolas. Nakonec jsem za dalším párem dveří stanul před samotným Mangarem. [img]/discussion/att/2016/10/Klohan_Mangar.jpg[/img] [i]Taky tě rád poznávám[/i] [b]Finální bitva[/b] Obával jsem se hodně, ale když jsem uviděl vedle Mangara "jen" dva démony a tři vampýry musel jsem se pousmát. Sebevědomě jsem v prvním kole ani nezaútočil přímo na Mangara. Byl jsem zvědavý, co předvede. Zaútočil jako první, ale jen vyvolal obra a útoky ostatních, i když jen tak tak, všichni přežili. Neměl jsem žádné slitování a smetl tu otravnou havěť nejmocnějšími kouzly. Mangar zůstal sám. Ve druhém kole byl nejrychlejší Albion a zasadil Mangarovi smrtelnou ránu. Dokonáno jest. [img]/discussion/att/2016/10/Klohan_KylearanAgain.jpg[/img] Usměvavý Kylearan Po vítězné bitvě se znovu objevil Kylearan, který zářil štěstím. Odměnou mi bylo 300 000 bodů zkušenosti a nějaké zlaťáky. Byl jsem přenesen zpět do gildy, kde se strhla bujará oslava, která skončí, až rozmrzne okolí a do města se vrátí život. [b]Naposledy[/b] Ještě jednou jsem se vrátil do Mangarovy věže, abych prozkoumal zbytek pátého patra. Nejprve jsem našel Mangarovu pokladnici, kterou střežili dva černí draci a potom v místnosti přesně nad Mangarem i nejmocnější zbraň. Její získání bylo podmíněno vyřčením jejího jména. Už dříve se o ní zmiňovaly zprávy na zdech a tak stačilo vyslovit [spoil]SPECTRE SNARE[/spoil]. Skoro uprostřed mapy je jedno políčko, které jsem označil slůvkem [i]error[/i]. Asi se mělo něco stát, ale obrazovka jen problikávala a hru nešlo vůbec ovládat. Musel jsem restartovat a znovu absolvovat celou trasu z gildy. Při procházení patra jsem se útěkem vyhýbal soubojům stůj co stůj. Zvláštní bylo, že jsem utekl z každého souboje kdykoliv bylo třeba. Tím se vše značně zjednodušilo. Jinak by družina nepřežila snad každý druhý souboj. S ultimátní zbraní jsem ještě jednou navštívil Mangara. Nejprve jsem vyzkoušel ze souboje utéct. Skutečně to šlo. Skupina byla přemístěna do vedlejší místnosti. Znovu jsem vstoupil a podstoupil souboj. Stručně řečeno, dva zkameněli, čtyři umřeli. To jsem asi měl při prvním souboji pěkné štěstí.

Jestliže předchozí patro charakterizovala temnota, tak nyní jsou to jedním slovem dveře. Zpočátku tomu nic nenasvědčovalo. Průzkum začal obvyklým šmejděním, ale po chvíli jsem byl teleportován. A pak znovu a znovu. Bylo jasné, že návrat ke schodišti bude nutné hledat jinudy. V jedné chvíli už nebylo kam jít, ale pomohla rada ohledně nějakých dveří v jižní části. Vrátil jsem se k jednomu jižnímu výklenku a skutečně se tam dveře objevily. Ale největší šok měl teprve přijít. Teleport mě přenesl do obezděné místnosti stávající pouze ze dvou políček. Další krok byl tedy jednoduchý a nakonec vlastně vyřešil celé patro. Stal se totiž zázrak a všechny zdi se staly dveřmi a naopak všechny dveře se staly zdmi. Teď už to zní jasně, ale předtím jsem na to nevěřícně zíral a nechápal jsem, proč je všude tolik dveří. Pořád jsem kouzlil polohu, abych se ujišťoval, že opravdu stojím na těch správných souřadnicích. Musím udělat malou odbočku ohledně mapování. Pokud někdo někdy využijete přiložené mapy, tak mějte na paměti, že mapa odpovídá stavu před změnou zdí na dveře. Takže i když došlo ke změně, tak jsem dál pokračoval, jakoby k ní nedošlo, takže dveře jsou zeď a naopak. Asi jsem se do toho pěkně zamotal, ale snad chápete, co jsem tím chtěl říct nebo to pochopíte, až to uvidíte. Grrrr, už končím … [i]A jsme v pasti. Jak se odsud dostaneme? Co to je tady za spínač? Zkusím ho zmáčknout. Slyšíte to? Jakoby ožívalo všechno kolem.[/i] Jestli jsem si doteď někdy stěžoval na obtížnost soubojů, tak to vůbec neberte vážně. Teprve v tomto patře nastává pravý očistec. Skupiny jsou mixovány z toho nejlepšího, co je k mání a servírovány v desítkových počtech. Zažil jsem souboje, za které bylo i přes 100 000 zkušenostních bodů pro každého hrdinu (to jsem si myslel, že necelých 60 000 za souboj proti 396 berserkrům bylo maximem). Prakticky po každém souboji oživuji padlé a kompletně léčím partu. Nechtěl jsem to moc využívat, ale teď již ze spousty soubojů utíkám, spíše přímo zdrhám. Pustit se do křížku s pánem démonů ve větším počtu než malém (rozuměj 1 až 2 kusy), samozřejmě s podporou pána vampýrů a k tomu jen tak na chuť skupinka mágů, kterou nenapadne nic jiného než kouzlit další démony, je jistá smrt. Ono už samotné uvítání nevěštilo nic dobrého. Vstupní místnost tohoto patra je vlastně předsálí velké Mangarovy krypty. Dokonce jsem objevil rakev. Nechtělo se mi, ale zvědavost zvítězila a rakev jsem otevřel. Místo očekávaného pokladu se objevil pán démonů. [img]/discussion/att/2016/10/Klohan_DemonLord.jpg[/img] [i]Pán démonů[/i] A tak jedinou světlou chvilkou bylo setkání s magickými ústy. Chtěly znát jméno největšího z Odinových synů. Odpověď na tuto otázku byla vyryta na zdi ve druhém patře stok. Jednoduše jsem odpověděl [spoil]THOR[/spoil]. Odměnou mi byla stejnojmenná figurka, která umí vyvolat tohoto skvělého válečníka. Hned jsem ho vyzkoušel. Nevím proč, ale po každé bitvě hned zmizí a musím ho znovu vyvolávat. Díky všude přítomným dveřím byl průzkum patra hračkou. Jelikož už nic zajímavého k objevování nebylo, tak jsem v jihozápadním rohu vyhledal jediný průchod do posledního patra. [b]Souboje pro pokročilé[/b] Boj se přesunul do roviny hromadného vyhlazování. Mágové používají hromadná kouzla. Kdo neumí kouzlit, používá magické předměty. Vidět boj muže proti bestii je vzácné. [b]Vytváření skupiny[/b] Teď je ideální chvíle udělat malé zamyšlení nad skupinou dobrodruhů. Čeká mě poslední krok a chvíle pravdy. Úspěch bude záviset na dobré připravenosti každého hrdiny. Ale už teď vím, že by to šlo lépe. Samozřejmě bylo to mé rozhodnutí vyrazit v takovémto složení, ale kdybych začínal znovu, vybral bych si jinak. Vůbec bych nebral bojovníka, kvůli malému poškození, které uštědřuje nepřátelům. Ale asi je to chyba této verze. Raději druhého paladina nebo možná lovce. A celkem zbytečný je bard. Nevím, jak moc jeho písně ovlivňují průběh hraní, ale kromě jasně viditelného snížení obranného čísla, jsem u ostatních nezaznamenal nějakou dramatickou změnu. Spíše to vypadá, že je tam pro zábavu, aby byla přítomna hudba. Čekal jsem, že píseň na obranu proti magii pomůže, ale jestli jo, tak to vůbec není poznat, stejně jako u písně na snížení fyzického poškození od nepřátel. Možná by byl bard dobrým třetím bojovníkem, zdál se dobrý, když občas musel zaskočit za padlé kamarády. Postavu zloděje jsem taky nezkoušel, ale pokud má odpasťovat truhly a pasti likvidovat, tak to je dost málo. Pasti natvrdo procházím a žádné drastické postihy se nekonají a na truhly stačí kouzlo TRAP ZAP. Sice stojí manu, ale není to až tak drahé. To postava monka je pro mě kontroverzní. Ze začátku super. Obranné číslo se snižovalo s úrovněmi a velkou výhodou byla i rychlost útoku. Později se už tyto výhody srovnaly. Naopak jako první umírá, protože má hrozně málo života. Navíc nemůže nosit spoustu věcí. A to je nakonec obrovská nevýhoda. Potřeboval bych pro něj nějaký slušný předmět, který umí seslat hromadné kouzlo, ale takový jsem nenašel. Nakonec mi teda z toho vychází skupina: Paladin – Paladin (Hunter) – Bard (přece jenom je to Bard's tale) Conjurer – Conjurer – Magician Každopádně patří každému z hrdinů můj velký obdiv, čím vším si museli projít a jak to všechno zvládli, ať už to v posledním patře dopadne jakkoliv …

Celé patro se dá charakterizovat jediným slovem – temnota. Jediným cílem bylo najít vchod do dalšího patra. A k tomu opět dopomůžou magická ústa, jenomže chtějí znát sedm slov. Postupným procházením jsem je začal objevovat vyrytá na zdech. Pečlivé mapování odhalilo spoustu místností bez dveří, ale zato s průchozími stěnami. Postupnému kompletování slov zabraňovaly pouze občasné souboje, ale tentokrát jsem je zvládl bez vážnějších komplikací (smrt několika členů během souboje není vážná záležitost :-)). Ze zdlouhavého průzkumu mě vytrhlo setkání s klíčníkem. Nechtěl říct, co nabízí, ale prý to prodá levně. Zlaťáků mám dost, tak jsem na nabídku kývnul. Za pouhých! 50 000 zlatých jsem dostal klíč. Bez bližšího vysvětlení stařík zmizel. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_Keymaster.jpg[/img] [i]Co to může být, když je to tak levné?[/i] [i]Toho dědka se snad nezbavíme. A teď chce za nějakou cetku tolik zlata? Měl jsem ho hned zabít při prvním setkání. I když možná je jich více. A co vlastně tady dole, teda nahoře, dělá? Nechce se mi to líbit, ale mě tady nikdo neposlouchá.[/i] Znám jediné místo, které by potřebovalo odemknout, a to brány ve městě. Už jsem měl stejně dost prolézání temnými kobkami, a tak jsem se vypravil vyzkoušet nově nabytý klíč. První zkouška dopadla zklamáním, brána mě nepustila. Druhý pokus už vyšel. Brány odemčeny. Už se nebudu muset trmácet přes celé stoky k Mangarově věži. Klíč totiž nestačí mít pouze v inventáři, ale postava jím musí být vybavena. Zvláštní ostatní klíče fungovaly i tak. Vrátil jsem se k dokončení průzkumu čtvrtého patra a našel indicie ke všem sedmi slovům. Vyhledal jsem ústa. Tady nastal velký zákys, vlastně ani nevím proč, ale zadal jsem jenom sedmé slovo. Ústa zmizela. Podle rady jsem se vydal hledat schodiště. Prolezl jsem znovu celé patro, ale žádné schody jsem nenalezl. V zoufalství jsem pročítal všechny nalezené zprávy a nakonec jsem si uvědomil, že musím zadat postupně všech sedm slov. Vrátil jsem se k ústům a pěkně po jednom slůvku pečlivě zadával [spoil]LIE WITH PASSION AND BE FOREVER DAMNED[/spoil]. Tentokrát už ústa odpověděla a já se vydal znovu prohledávat patro. Schodiště bylo nedaleko severozápadním směrem. Při zoufalém procházení patra se na mě vrhaly ninjové mistrovské úrovně, kteří zvládají umění kritického zásahu. Jediný zásah znamenal okamžitou smrt. Ale už je to za mnou a opatrně stoupám do dalšího patra této nekonečné věže … [b]Zajímavost[/b] Vyskočil na mě krásný obrázek zobrazující ovládání hry, tak jsem se o něj musel podělit. Ale ani nevím, co jsem zmáčkl za klávesy, každopádně všechny zobrazené příkazy jsou mi známé a hojně používané. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_Interesting.jpg[/img] [i]Pozdě, ale přece[/i]

Po chvíli bloudění jsem hned objevil průchod dolů, dírou v zemi. Je zvláštní, že v prvním patře tento průchod nebyl, nebo jsem ho možná přehlédl. Celá severovýchodní část je na čtvereček shodná s prvním patrem, což je trochu matoucí a často jsem kontroloval, jestli jsem pořád v tom správném patře. Celé bloudění začaly znepříjemňovat už standardní nástrahy, ale v mnohem větším počtu, takže každý posun je zasloužený a bardem opěvovaný. [b]Přituhuje[/b] Souboje se stávají noční můrou. Prakticky do každého souboje musím dát všechno a používat to nejlepší, co jsem se doposud naučil. Nejprve mě potěšilo setkání se starým známým požíračem duší, kterého jsem vyřídil už v druhém patře katakomb. Teď už bylo setkání s ním jen lehkým tréninkem. Zato souboje s různými přízraky a především s vampýry se začaly stávat samozřejmostí. Taková setkání nezřídka končí vysátím úrovně, brrrr. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_Vampire.jpg[/img] [i]Pozor, vampýr![/i] Znovu se objevila komora, z které není návratu. Tentokrát byla pečlivě obezděna bez možnosti přístupu. Zvědavost ovšem zvítězila a pomocí kouzla procházení zdí jsem se dostal do jejich spárů. Naštěstí jsem se z pasti dostal teleportací. [i]Oni se vůbec nehýbou a jsou studení jak kámen. Vždyť to taky je kámen. Budeme je muset odtáhnout do nějakého chrámu, tam už budou vědět co dál. Kdo se má tahat s takovou horou šutrů, taky by ti zatracení kněží mohli někdy vylézt z chrámu ven.[/i] Po chvíli mě ale přepadla skupina bazilišků a Albion s Cainem už ví, jak se cítí kámen. Fuj, odporné, škaredé zkamenění. A pak přišla ona odporná smrt v podobě pěti démonů. Chuť jsem si spravil za chvíli, kdy jsem potkal dokonce 8 démonů, ale tentokrát bylo štěstí na mé straně a se značně posíleným sebevědomím jsem prozkoumal zbytek patra. Zbylé procházení už přineslo jen jedno zajímavé setkání s ústy, které chtěly znát odpověď na další hádanku: [i]Dva už máš, poslední je blízko. Vyslov jeho jméno, a bude tvůj.[/i] Jediné dvě věci, které mám, jsou ty ze stříbra, takže k získání oné poslední stačilo odpovědět [spoil]CIRCLE[/spoil]. Tím mám sbírku kompletní, ale zatím nevím, k čemu mi to bude dobré. Ke konci patra se vyřešila situace s nedostatkem many nálezem druhé hole, která umožňuje její regeneraci. To by samo o sobě asi nestačilo, ale dokonce padla hůl, která snižuje množství potřebné many pro každé vyvolané kouzlo na polovic. Od této chvíle se stávají mágové nejmocnějšími postavami, a tak to má být. Dilema, kterou z holí teda vlastně nosit se vyřešilo samo, protože hole fungují, i když jimi nejsou postavy vybavené, stačí je mít v inventáři. Do třetího patra věže vede schodiště, tak se vydávám naproti dalším zkouškám … [b]Gandalf je nejlepší[/b] Gandalf se naučil všechna kouzla všech tříd a má obdiv celé skupiny. Zároveň má všechny statistiky (stejně jako Merlin) na 18 bodech, ale dál se už nemůže zlepšovat. V podstatě s novou úrovní se jen zvýší počet bodů magických a životních. [b]Vysátí úrovně a jiné kletby[/b] I když mágové znají všechno, co lze, tak si přesto neporadí s několika problémy. Nejhorší je zkamenění (prokletí bazilišci), které vyřadí postavu z aktivního dění a jediná možnost je navštívit chrám a samozřejmě zaplatit necelých 15 000 zlatých. Kletba zestárnutí je taky nevyléčitelná vlastními silami. Ani nevím, co způsobuje. Jediné čeho jsem si všiml, bylo zvýšení obranného čísla. Poslední chuťovka je vysávání úrovní, ale tady je to možná spíš výhodou. Asi to bude chyba přímo ve hře, ale když v chrámu vyléčí vysátého hrdinu, tak zároveň obdrží takovou porci bodů zkušenosti, že může hned přejít na vyšší úroveň. Zatím jsem vysátí zažil jen jednou a nehodlám to zažívat dobrovolně. Možná je to nová metoda tréninku nazvaná pouštění žilou.

Už to nešlo. Všichni bojovali do posledního dechu, ale předem věděli, že to nemůže dobře dopadnout. Stačila skupina pěti démonů (ostatní havěť není ani potřeba brát v úvahu) a už vím, co se stane, když všichni členové skupiny padnou. Démoni měli první útok a všichni kouzlili hromadná kouzla. První padl Cain, následoval Macleod, pak Merlin s Gandalfem. Legolas s Albionem vydrželi alespoň do druhého kola, ale už byli úplně vyčerpaní. Neměli šanci přežít. Vždyť jeden jediný démon byl schopný ubrat i více než 100 bodů zdraví každému z hrdinů. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_GroupDeath.jpg[/img] [i]Tak úplně nemá anděl pravdu[/i] [i]Co se to děje? Kde to jsem? Proč tu je takový klid? Co to mám na sobě? Kde mám zbroj a meč? Tohle je ráj …[/i] Anděl sestoupil, aby odeslal družinu do ráje. Odmítl jsem, ještě nepřišel ten správný čas. A tak se všichni sešli v gildě, aby načerpali nové síly. Smrt neměla žádný dopad. Zůstaly všechny zkušenosti, úrovně, vybavení a dokonce i všechny zlaťáky! Musel jsem najmout jednoho dobrovolníka, který skupinu doprovodil do chrámu. Dokonce jsem podstoupil cestou jeden, naštěstí, jednoduchý souboj. Bylo to hodně drahé, ale všichni jsou v plné síle.

S onyxovým klíčem bylo snadné proniknout do věže, ale jediný přístup je ze třetího patra stok. První bitvy potvrdily Kylearanova slova a ostatní výhružky. Čeká mě asi pěkná šichta. Ale hned jeden z prvních soubojů mě velmi potěšil, protože jsem získal magickou hůl. Vyzkoušel jsem ji na Merlinovi. Musel jsem zajásat, protože hůl jejímu držiteli regeneruje magické body. Hurááá, tím se částečně vyřešil problém s manou, ale zase ne úplně, protože regenerace není tak rychlá. Snad najdu ještě jednu pro Gandalfa. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_MangarTowerEntry.jpg[/img] [i]Samé výhružky[/i] Dvě věci se mi zaryly do paměti - pole smrti a ďábelské oči. Pole se nachází v severní části a je zahaleno temnotou. To by nebylo to nejhorší, ale je protkáno pastmi a plošinkami ubírajícími životní energii. To souboj s 34 páry ďábelských očí skončil katastrofálně. Přežil jen Gandalf s Merlinem. Ještěže měli dost many, aby všechny oživili a uzdravili. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_Perserverence.jpg[/img] [i]Hlavně vytrvat[/i] Nenašel jsem žádné schodiště, ale do druhého patra mě přenesla magická ústa. Nejdříve jsem si toho ani nevšiml, protože tato část je v obou patrech naprosto stejná. Až po chvíli mi mapa nějak neseděla a bylo potřeba zjistit polohu magickou cestou. Bohužel schodiště dolů na svém místě není, nezbylo než se teleportovat zpět do prvního patra, abych dokončil průzkum. Pak jsem se znovu vrátil k ústům a nechal přenést, ale teď již to byl záměr. Další krůček je za mnou, ale čtyři patra věže ještě čekají, aby vydala svá tajemství …

Vrátil jsem se do Kylearanovy věže ještě jednou, abych prozkoumal jediné místo, právě to na konci hadovité chodby. Jednalo se o stejnou komoru, jaká byla i ve druhém patře katakomb. Komora, ze které není návratu. Prvně jsem z komory unikl teleportací, ale tady byla veškerá snaha marná. Po různých marných pokusech jsem se rozhodl restartovat emulátor … [i]Gandalfe, probuď se! Měl jsem hrozný sen. Ze všech stran mě obklopovaly dveře. Snažil jsem se je otevřít, ale nemohl jsem se vůbec pohnout. Zkoušel jsem se teleportovat, ale byla tam magická bariéra … Radši se s námi pojď napít …[/i] Naštěstí po restartu opět začínám v gildě, jakoby se nic nestalo. Nevím, jestli existuje nějaké jiné řešení, ale pokud nee, tak to od autorů není vůbec pěkné (slušně řečeno).

Vchod do jantarové věže sliboval vznosné komnaty, ale asi Kylearan šetřil na světlech, protože minimálně třetina věže je neosvětlena. Od začátku bylo zřejmé, že návrat z věže nebude snadný. Po chvíli rozkoukávání jsem byl totiž teleportován do protilehlého rohu celého komplexu. Nezbylo než se pustit do intenzivního prozkoumávání s cílem najít cestu ven. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_KylearanTowerEntry.jpg[/img] [i]To je schodů[/i] První komplikací byla hádanka, kterou mi položila magická ústa. Nedaleko byly na zdech dvě důležité rady, takže vyřešení bylo celkem snadné [spoil]STONE GOLEM[/spoil]. Odměnou byla teleportace do neobjevené oblasti. To s druhou hádankou to bylo složitější. Jednak byla magická ústa schována v temnotě, jednak jsem neznal odpověď. Nakonec se řešení skrývalo ve znalosti města Skara Brae, kde jsem při jeho procházení nechápal nekonečnou uličku v jihovýchodní části. A ústa chtěla vědět právě název této uličky [spoil]SINISTER[/spoil]. Tentokrát se nic nestalo, ale asi se někde objevil nějaký průchod … Pak přišla chvíle beznaděje nevědouc jak dále. V zoufalství jsem narážel do všech krajních zdí až jedna zeď povolila. Chvíli úlevy vystřídala asi nejrozsáhlejší temnota. Na severu se skrýval stříbrný trojúhelníček, tak šup s ním do batohu. To na jihu bylo nepříjemné varování, abych se střežil nejjižnější části, až budu procházet chodbou ve tvaru hada. Celá temnota byla zakončena soubojem s krystalovým golemem, na kterého platil stejnojmenný meč z Harkynova hradu. [i]Tady měl být obrázek golema, ale když jsem říkal Merlinovi, ať ho vyfotí, tak na mě nechápavě hleděl …[/i] Za golemem se naskytla možnost opustit hrad, tak jsem ji využil. Všichni zregenerovali a těšili se na Kylearana, ale při zpětném návratu jsem si uvědomil, jaká byla opuštění věže hloupost. Do věže se totiž nedá dostat přímo, je chráněna neprostupnými železnými branami. Jediná cesta je teleportem z třetího patra Harkynova hradu, ale k tomu potřebuji oko od krále Aildreka z třetího patra katakomb … Po zdlouhavém návratu zpět do věže jsem poprvé potkal odpornou potvoru vysávající úrovně. Ale potkalo mě štěstí v neštěstí, protože zaútočila na vyvolaného draka. Ostatní souboje byly celkem tuhé, ale prošel jsem jimi bez vážné újmy, abych se dostal do chodby hadovitého tvaru. Zbystřil jsem pozornost, mající na vědomí varování napsané na jedné ze zdí. A skutečně na konci chodby byly v nejjižnější části chodby dveře. Vyhnul jsem se jim rozhodnut se sem vrátit, přece se nenechám zastrašit. Blížil se konec průzkumu, který vyvrcholil setkáním se samotným vlastníkem věže, velkým čarodějem Kylearanem: [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_Kylearan.jpg[/img] [i]První velký spojenec[/i] Rozhovor probíhal v poklidném duchu, ale trošku mě hlodá nedůvěra, protože prý to byl jen test, jestli jsem hoden vydat se vstříc smrtící pětipatrové Mangarově věži. Nakonec mi ale předal onyxový klíč. S pevným odhodláním se vypravuji k tajemné věži … [b]Bilancování počtvrté[/b] Pouze jedno patro věže nezpůsobilo žádné závratné změny ve skupině, ale uvědomil jsem si, že jsem ještě vůbec neuvedl úrovně postav: Macleod – paladin 19. úrovně Albion – warrior 19. úrovně Cain – monk 18. úrovně Legolas – bard 19. úrovně Gandalf – wizard 11. úrovně (všechny ostatní třídy na 13. úrovni) Merlin – wizard 12. úrovně (conjurer a magician 13. úrovně, na sorcerora čeká)

[b]Jak jednoduše vyléčit partu[/b] Škoda, že jsem to nezjistil hned na začátku. Stačí vyvolat boj mezi členy skupiny a bardem zahrát jeho čtvrtou melodii, která vyléčí každému jeden bod zdraví za jedno kolo, a ostatním přikázat obranu. Takto to lze opakovat až do úplného uzdravení. Je to sice otrava, ale ušetří to hodně zlaťáků. [b]Permanentní kouzla[/b] Před každou výpravou do podzemí následuje vykouzlení pětice kouzel, která se zobrazují mezi obrazovkou a výpisem zpráv. Některá jsou trvalá, jiná je nutné postupně obnovovat. Nepříjemné jsou plošinky, které ruší magii a právě všechna (kromě světla) kouzla. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_PermanentsSpells.jpg[/img] [i]Magické světlo, absolutní nutnost Levitace pro procházení pater Kompas pro orientaci Upozorňování na nástrahy Magický štít (AC -2)[/i] [b]Co nám říká manuál[/b] Pozorné čtení manuálu určitě ušetří mnohé strasti během hraní, tak třeba ono pověstné nekonečné mapování by bylo méně problémové, protože velikost mapy je přesně uvedena (22x22 čtverečků), dokonce přímo uvádí i počet map a to 16. A nechybí ani zmínka o tom jak nastartovat první úkol, ač mi to při prvním čtení vůbec nedocvaklo. Doslova se píše, v které hospodě je nejlepší svlažit hrdlo barda vínem a tak se dostat do prvního podzemí. Na druhou stranu autoři manuálu přímo nabádají k nezájmu o postavy na první a druhé úrovni. Klidně by je nechali umřít a najmuli si nové. Ale takhle by to nešlo, pěkně se stejnou partou od začátku do konce. Jak je vtipně psáno v závěru, chraňte manuál před svými čtyřnohými miláčky, protože žádná magie ho neochrání.

Po dlouhém a únavném procházení nekonečných prostor se opět ukázal starý známý stařík a opět chtěl znát odpověď na další hádanku. No tentokrát to ani nebyla hádanka, ale chtěl jenom vědět jméno hospody ležící v blízkosti ulice Nočního lukostřelce. Pro odpověď jsem se musel vydat zpět do města Skara Brae. [i]Kdybychom ho byli bývali zabili, tak jsme teď nemuseli řešit další nesmyslnou hádanku. Albione, kde se v tobě bere taková mluva? A zapiš si, že nebudeme bezdůvodně vraždit. To přece není bezdůvodně? Příště raději drž jazyk za zuby. Legolasi jak se ta hospoda jmenuje?[/i] [spoil]SKULL[/spoil] Poté co se stařík dozvěděl správnou odpověď, tak opět beze slova zmizel. Pekelné bylo mapování jihozápadního rohu, kde byly všude jednosměrné dveře kombinované s temnotou. Ještě, že jedna z bardových melodií umí vykouzlit světlo, které sice v temnotě hned pohasne, ale na krátký okamžik je vidět. [b]Maximální bitva[/b] Jaké bylo mé překvapení, když mi při vstupu do kasáren zahradilo cestu 396 rozzuřených válečníků. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_99bersekers.jpg[/img] [i]Zkouška odvahy[/i] Bezkonkurenčně časově nejnáročnější souboj je odměněn velkou hromadou zkušeností a tak jsem si ho zkusil dvakrát zopakovat. Zatímco při prvním střetu se mi povedlo vyhrát beze ztrát, tak při dalším se ukázalo, že tento souboj není zase tak lehký, což můžou potvrdit Cain a Legolas, kteří zaplatili cenu nejvyšší. Naštěstí už Merlin zná kouzlo BEYOND DEATH, které oživuje padlé hrdiny. [b]Šílený Bůh[/b] Z kasáren vede už jen jediná cesta zakončená setkáním se sochou šíleného Boha. Přistoupil jsem k ní. Oko, které jsem získal od krále Aildreka, se vzneslo z Legolasových rukou. Zapadlo přesně do prázdného očního důlku. Socha se začalo probouzet k životu. Nezbylo než bojovat. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_MadGod.jpg[/img] [i]Jan Žižka z Trocnova[/i] Souboj trval krátce. Albion si ze souboje odnesl lehkou otravu. Po dosaženém vítězství byla skupina teleportována zpět do města k poslední neprozkoumané lokaci, ke Kylearanově věži … [b]Bilancování potřetí[/b] Všichni bojovníci dosáhli maximální úrovně AC a tak ani nevím, kterou ze šesti bardových melodií vlastně hrát. Právě nejoblíbenější byla na snižování AC, ale teď již nemá smysl ji používat. Zatím volím zvýšení ochrany před magií, ale těžko říct jak moc je účinná. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_GroupHarkynsCastleFinished.jpg[/img] [i]Chvíle klidu před dalším dobrodružstvím[/i]

Průzkum druhého patra probíhal v poklidu až do chvíle, kdy mi hlavou začala vrtat zapeklitá hádanka, na kterou jsem neznal odpověď. Zkusil jsem něco odpovědět a ústa zmizela, ale nic jiného se nestalo. S dalším přemýšlením vydatně vypomohl DJ, za což mu patří díky. Odměnou za správnou odpověď [spoil]SHIELDS[/spoil] byl magický štít. Z dalšího průzkumu mě vyrušil až souboj se skupinou Mandarových strážců, která přidala jizvu Macleodovi i Albionovi. Další postup zpomalovaly plošinky ubírající život. Jejich zrádnost je v jejich nenápadnosti. Jejich přítomnost jsem si uvědomil až s Cainovou smrtí. Má nejméně životů ze všech členů a tak stačilo pár kroků a zubatá ho přivítala ve své náruči … Nakonec jsem stanul tváří tvář jakémusi staříkovi, který mě zaskočil další hádankou: [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_OldMan.jpg[/img] [i]Kdysi člověk živý, Nyní žijící mrtvý, Pije krev, krade dech.[/i] Tentokrát už bylo možné místo hádání zvolit i boj, ale bylo mi staříka líto a kdoví jestli to není mocný čaroděj. Tak jsem se rozhodl zkusit cestu rozumu. Dal jsem si načas, ale nakonec jsem vyhrkl odpověď [spoil]VAMPIRE[/spoil]. Stařík se jen pousmál a zmizel. Usoudil jsem, že hádám správně a jal se pokračovat v průzkumu. Hned za staříkem byl však teleport, který mě přemístil do nepřístupné části patra a tam jsem našel čtvereček ze stříbra, zdá se další důležitý předmět, který jsem pečlivě uschoval. [i]Zabijme ho a uvidíme, co je zač. Ne, budeme hádat a pak uvidíme. Takhle se nedohodneme, pojďme hlasovat. Macleode, ty zatracený paladine, proč nechceš bojovat?[/i] Nakonec na mapě zbyla dvě bílá místa, kam jsem se nemohl za žádnou cenu dostat. Snad neukrývají něco důležitého. Možná se tam ani dostat nedá. Schodiště vystřídala díra ve stropu a tak budu pokračovat v hledání odpovědí v dalším patře, třeba tam budou průchody do těchto neprobádaných částí. Rozrůstá se i bestiář. Vedle různých vylepšených verzí těch samých potvor se občas mihne i nějaká nová: [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_Lurker.jpg[/img] [i]Na koho asi číhá?[/i]

Zatím nevyřešená hádanka z druhého patra Harkynova panství mi nedává pořádně smysl. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak na nic nepřicházím. Vlastně mi ani pořádně nedává smysl samotný překlad. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_MouthRiddle.jpg[/img] [i]Jaké je to poslední slůvko?[/i]

Lokalizovat Harkynův hrad nebylo těžké a tak jsem vyrazil do severozápadní části města, kde mě nejprve přivítali golemové, kteří tam při prvním průzkumu města nebyli a potom starý známý šedý drak. Teď už jsem s ním musel změřit síly, nechal jsem ho jednou dýchnout a pak ho zabil. Bohužel draci mají vždy první útok, což je velmi nepříjemné, ale třeba se to změní, až bude skupina na vyšší úrovni. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_CastleEntry.jpg[/img] [i]Vstup do hradu je volný[/i] [i]Snad nikdo netrpíte závratěmi, kdoví kolik pater budeme muset vystoupat a co za čertoviny nás tam čekají.[/i] U vstupu bylo ještě varování o nebezpečenstvích číhajících uvnitř, ale nedbal jsem jich, jinudy stejně cesta nevede. Dostal jsem se do krásného trůnního sálu, kde po stranách byly dveře, každé chráněné jedním golemem. Standardní pasti vystřídaly v jihovýchodní části plošinky, které ubraly každému 4 dílky života při jakémkoliv pohybu družiny. Takto jsem musel přeskákat několik čtverečků, až jsem postupně doskákal k dalšímu unikátnímu setkání: [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_Jabberwock.jpg[/img] [i]Prostě Jabberwock[/i] Opět jsem útočil jako druhý, ale opět stačilo jen jedno kolo a Jabberwock padl mrtev k zemi. Za dveřmi, které střežil, jsem našel křišťálový meč. Tím byl průzkum jižní poloviny dokončen a další cesta vedla jen přes baronův trůn. [i]Zdá se, že trůn zeje prázdnotou. Ať nám Legolas zahraje jak sám baron. Počkej, může tam být nějaká past jako všude tady kolem. Co je to za zvuky? Za trůnem je tajný průchod …[/i] Už jsem myslel, že postava barda je nezbytná pro úspěšné pokračování, protože jen ona otevře průchod dále, ale stejně dobře poslouží kouzlo procházení zdí. Hned za trůnem mě uvítal, no spíše napadl, kapitán stráže. Mám pocit, že by tady mohly pomoci zelené kápě, které jsem získal po jedné z bitev. Ta bitva byla zajímavá počtem, sice mě údajně napadlo 6 nepřátel, ale bojoval jsem jen proti čtyřem, ale kápí nakonec bylo šest, pro každého jedna. Nakonec, ale zbytek patra byl bezproblémový. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_GuardCaptain.jpg[/img] [i]Kapitán stráže[/i] A tak nezbylo než vyhledat schodiště vedoucí nahoru …

Vedle šestice hrdinů je ještě k dispozici volný slot pro sedmého člena, který sice při boji jedná úplně za sebe, ale zase bojuje, až dokud nepadne. Tento člen se může náhodně přidat při procházení podzemí nebo může být vyvolán pomocí kouzla. V tomto ohledu je největší odborník wizard, který disponuje velkou škálou vyvolávacích kouzel, ale zatím volím červeného draka, kterého vyvolává sorcerer. [i]Co si to ten Gandalf zase vymyslel? Prý draka, aby nás chránil. Raději bych se spoléhal na sílu vlastních paží než na dračí dech. Co když se jednou obrátí proti nám?[/i] Byl by úplně skvělý, kdyby vždy útočil dračím dechem, kterým zasáhne celou skupinu nepřátel, ale on svým dechem šetří a použije ho jen občas.

Celá jižní strana patra je plná ubikací a až v jihovýchodním rohu se skrývá důležitý teleport, který vede k dalšímu teleportu a za ním se skrývá vyvrcholení celého podzemního komplexu. Bylo nutné jít přesně touto cestou, protože v tomto patře není možné použít kouzlo teleportu ani procházení zdí. Vyvrcholením je finální souboj s králem Aildrekem, který si chtěl pochutnat na duších mé skupiny, ale nepředvedl nic zajímavého a už si na žádné nevinné duši nepochutná. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_KingAildrek.jpg[/img] [i]Král Aildrek[/i] [i]Konečně budeme bohatí, juchůůů. Já věděl, že tady nebloudíme jen tak pro nic za nic. Legolasi, schovej to! A před Garthem ani slovo, nikomu nemůžeme věřit.[/i] Aildrek zanechal oko, zdá se velmi důležitý předmět, za který mi Garth nabízí 25 000 zlatých! Samozřejmě jsem takovou velkorysou nabídku zdvořile odmítl, protože se o něm zmiňovala zpráva na jedné ze zdí a určitě bude hrát v budoucnu důležitou roli. Bezkonkurenční je počet dveří, který znesnadňuje mapování a taky se objevil nový prvek, který nenápadně pošťouchl skupinu hned o dvě políčka. Zároveň jsem vystavován nové kletbě, jakési choromyslnosti, od různých přízraků. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_Wraith.jpg[/img] [i]Kdo mě ještě čeká?[/i] Jednalo se o poslední patro katakomb a další kroky povedou do Harkynova panství … [b]Bilancování podruhé[/b] Katakomby přinesly mnoho zkušeností kouzelníkům, kteří se značně vypracovali a z Merlina je nyní Wizard, poslední třída, která mi chyběla, abych měl přístup ke všem kouzlům. Ale rozpaky mám nad Albionem, jako čistý bojovník dává jednoznačně nejnižší poškození kolem 40 bodů, kdežto ostatní už dávají přes 100. Připadne mi to jako nějaká chyba. V manuálu se píše, že má mít za každé 4 získané úrovně útok navíc, ale to se taky neděje. Chvilku jsem přemýšlel nad výměnou za lovce, ale vytrvám v dobrém i zlém se současnou partou až do konce. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_GroupCatacombsFinished.jpg[/img] [i]Zasloužený odpočinek po katakombách[/i]

V katakombách už je příděl nalezených věcí celkem vysoký a některé věci jsem nalezl hned vícekrát, jako třeba ohnivý roh pro barda, kterým decimuje skupiny nepřátel. Problém je s místem, protože každá postava unese jen osm věcí a to včetně vlastní výzbroje, takže u bojovníků mi zůstává tak jeden volný slot. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_MacleodEquipment.jpg[/img] [i]Macleod v plné polní[/i] Původně jsem s nadšením všechno prodával u Gartha, ale teď již věci zahazuji, protože získávám dostatek zlata ze soubojů a vracet se kvůli plnému inventáři je pošetilé. Přesto mi některé věci přijdou zajímavé a chci si je za každou cenu nechat a tak jsem v gildě vytvořil nové postavy, které budou schraňovat to, co nakonec stejně asi nikdy nebudu potřebovat. Ach jo, ten zatracený syndrom syslení …

Začal jsem prozkoumáváním severovýchodního rohu a neustále mě znepokojovaly zprávy o něčem podivném přede mnou. A pak se to stalo, první draci, no byl jenom jeden, ale svým dechem zaútočil na všechny členy skupiny a způsobil pěkný zmatek. Ještěže už Merlin ovládá kouzlo RESTORATION, které vyléčí všechny ze všeho, kromě smrti. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_BlueDragon.jpg[/img] [i]První zabitý drak[/i] Ale to nebylo to hlavní, pak jsem poprvé narazil na zónu, která zruší veškerou magii (kromě světla). A takto bez podpory vstoupil do komnat velekněze Bashara Kavilora. Byl jsem uvítán sérií pastí, které se snad spouštěly nahodile. Nakonec, když jsem se prodrápal temnotou, tak se na mě vrhl Kavilor osobně. Jako první zaútočil Cain, ale minul (to se mu snad ještě nestalo). Avšak Kavilor místo hromadného kouzla zvolil fyzický útok a to bylo poslední, co ve svém životě vykonal. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_BasharKavilor.jpg[/img] [i]Nepřátelský velekněz[/i] [i]Vypadá to, že si nežil špatně. Někde tady musí určitě mít nějakou pokladnici. Albione vyraž ty dveře. Zatracení draci …[/i] Celkem smůlu jsem měl v pokladnici velekněze. Hlídal ji šedý drak, ale vlastně nevím, co hlídal, protože po jeho smrti jsem nic nezískal … Navíc na odchodu mě přepadla skupinka pěti modrých draků a to už Merlin s Cainem nezvládli. A k tomu ještě Gandalf zbabral teleportační kouzlo a tak jsem si musel návrat do městě protrpět po svých bez podpůrných kouzel. To je teprve ten správný adrenalin, abych při návratu nepotkal další monstra. Ze soubojů jsem získal první cenný prsten, který snižuje AC. Z ostatních nálezů si polepšil snad každý z hrdinů. Ten nejunikátnější souboj se ale odehrál na úplný závěr v jihovýchodním rohu (na čtvereček přesně), kde za patnácti dveřmi sídlí obávaný požírač duší. Dveře jsou průchozí jen jedním směrem, od západu, a po projití vždy zmizí. Říkám tomu syndrom zmizelých dveří, protože od té doby se vždy po projití jakýchkoli dveří otočím a padne na mě úleva, když tam stojí pevně zazděné. Přes všechna varování jsem otevřel poslední dveře … [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_SoulSucker.jpg[/img] [i]Požírač duší[/i] Bez váhání se vrhl na mou skupinu, ale vybral si vyvolaného vlka, iluze byla dokonalá. Druhou šanci již nedostal. A tak se z obávaného monstra stala snadná kořist. [i]Co to bylo za odpornou bestii? Ta zpráva z prvního patra byla pravdivá! Musíme pořádně prozkoumávat každou zeď a mít se na pozoru, tohle určitě nebylo to nejhorší, co nás čeká.[/i] To v jihozápadním rohu je speciální místnost, která po vstupu nebohou skupinu navždy izoluje od okolního světa. Nešlo se ani pohnout, ani použít kouzlo na procházení zdí. Vysvobození bylo možné jen pomocí teleportu. Sestupuji, snad pro nějakou radu, do dalšího patra katakomb …

Existují čtyři třídy magie. Na začátku může být postava pouze Conjurer nebo Magician (později ještě Sorcerer a Wizard). Postava zná pouze kouzla první úrovně. Naučení další úrovně kouzel je možné při dosažení každé liché úrovně postavy. Každá třída má sedm úrovní, takže pro naučení všech kouzel dané třídy musí být postava na 13. úrovni. Změna třídy magie je možná už po naučení třetí úrovně kouzel. Lepší je třídu změnit až po naučení všech sedmi úrovní kouzel, protože není možná změna zpět. Po změně třídy nemá postava žádnou zkušenost, ale zůstávají ji všechny vlastnosti a samozřejmě si pamatuje všechna předchozí kouzla. Takto se může postava naučit všechny zbylé třídy a hlavně všechna kouzla a stát se nejmocnější postavou, Arcimágem. Strategie je tím pádem jasná. Zvládnout s Gandalfem i Merlinem všechny třídy magie. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_GandalfSorcerer.jpg[/img] [i]Gandalf povýšen[/i] Jakékoliv kouzlo může být sesláno v libovolném množství, dokud má postava magické body. Ty se regenerují, ale jen ve městě Skara Brae, kde se dají i dokoupit. Vlastně ještě mají existovat speciální políčka, kde se má mana také regenerovat, ale zatím jsem na žádné nenarazil. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_Roscoe.jpg[/img] [i]Dobíječ many[/i]

Vstup do katakomb pečlivě střeží kněží z chrámu šíleného Boha a pustí do nich jen toho, kdo zná jeho jméno. Šel jsem najisto, jméno jsem znal ze stok, a byl vpuštěn. Připadám si úplně stejně jak ve stokách, asi je stavěli stejní trpaslíci. [i]Fuj, proč je tu tolik mrtvol? Macleode klid, jsme v márnici, kde kněží připravují mrtvé na jejich poslední cestu. Pojďme rychle pryč, mám z toho husí kůži.[/i] [b]Nepřátelé kam se podíváš[/b] Už ve stokách se ukázalo, že na některých místech potkám vždy tu stejnou skupinu nepřátel. Ti se vždy objeví znovu po opuštění patra. Tato místa jsem do mapy nezaznamenával, ale můžou se hodit pro trénink postav. Na druhou stranu soubojů je tolik, že není potřeba je ještě vyhledávat. Nepřátelé začínám kosit po desítkách, jako při bitvě s 66 kostlivci. Sice bych je ubil silou, ale raději, z časových důvodů, volím hromadná kouzla. Šikovná je klávesa [>], která při opakovaném použití podstatně zrychlí výpis zobrazovaných zpráv během souboje. [img]/discussion/att/2016/09/Klohan_66Skeletons.jpg[/img] [i]Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme[/i] Nejnepříjemnější jsou různí ghoulové, jejichž kousnutí způsobuje zestárnutí, což je asi nějaké snížení bojeschopnosti. Je to zatím jediná věc, kterou neumím vymítat. Jinak průzkum probíhal v poklidném duchu. Zkompletoval jsem mithrilovou výbavu pro bojovníky a Cainovi naopak vybavení odebral. Jeho umění spočívá v boji beze zbraně a díky snižování třídy zbroje s úrovněmi, nakonec nepotřebuje ani brnění. [i]Já nic nevidím, co se to děje? Je to nějaký divný druh prachu a kouře. Zkusím obnovit kouzlo vidění. Už je to lepší. Musíme být opatrnější.[/i] Velmi příjemnou a vítanou změnou jsou bardovy melodie, které změnily rytmus, ale možná se mi to jen zdá. Nehrozí tak stereotyp a oposlouchání skladeb. Překvapivě jsem celé patro prošel až v moc velkém poklidu, takový ten klid před bouří. Jediným vzrušením byly dvě zprávy na zdech věštící nějaké zlo v nižších patrech.

Celkem únavné je neustálé vracení se z podzemí do města, i když snad se to zlepší, až budou především kouzelníci na vyšších úrovních. V podstatě mám čtyři důvody proč vylézat ze zatuchlých stok (kromě nutkání se občas nadechnout čerstvého vzduchu). Buď mám málo zdraví, nebo není mana, nebo mě dostane nějaká zatracená kletba, nebo má bard žízeň. Vždycky je to stejné, nejdříve do chrámu vše vyléčit, pak navštívit Gartha a vše prodat, pak zregenerovat manu a vykouzlit všechna podpůrná kouzla, znovu dobít manu, pak do hospody koupit drink pro barda (to už ale není potřeba nálezem magické lyry) a pak zase dojít na poslední čtvereček a pokračovat v průzkumu … [b]Teleport[/b] Gandalfovo kouzlo nejvyšší úrovně APPORT ARCANE značně ulehčí frustraci z návratů do města, ale stojí 15 magických bodů. První použití nedopadlo podle mých představ, byl jsem přemístěn na úplně jiné pole, než jsem potřeboval. Myslel jsem si, že stačí zadat souřadnice a patro. Ono to stačí, ale hodnoty nejsou zadávány absolutně, ale relativně k současné pozici, proto jdou zadávat i záporné hodnoty.