Slavný sedmý díl série Final Fantasy z roku 1998 byl upraven na moderní systémy a znovu vydán. K dispozici je zatím jen v eshopu společnosti Square Enix. http://finalfantasyviipc.com/en

Ringo jsem docela zvědavý na tvůj průchod hrou, vzhledem k tomu, že máš standardní postavu. Já moc problémy se souboji neměl, protože jsem namakal "custom" charakter, takže až na pár okamžiků byl boj většinou hračka. Trochu mě to i zpětně mrzí, dneska bych si dal o něco slabší postavu, aby ty souboje víc bolely, ale nechtěl jsem si nechat ujít tu možnost tvorby vlastního charakteru, který je v Daggerfallu úžasný. Jinak můžu ti předat své zkušenosti na průchod dungeonů vzhledem k debilnímu automappingu, stanovil jsem si několik pravidel (a to i díky radám od místních kolegů): 1) Po vstupu hned u vchodu zakouzlit Recall - Anchor, tím si nastavíš cíl teleportace zpět k východu 2) Důsledně dodržovat taktiku zahýbání na křižovatkách doprava 3) Každou chvíli, nejlépe v každé zatáčce zkontrolovat na mapě poslední úsek kvůli tajným dveřím (na mapě jsou vidět) 4) V rozporu s pravidlem 2 otevírat dveře po obou stranách, pokud v levých dveřích je místnost tak jí hned prozkoumat, pokud je to chodba pokračovat dle pravidla 2. (Toto pravidlo není nutné, ale podle mě to urychluje průzkum) 5) Pokud se dostanu na křižovatku, na které už jsem byl (uzavřený okruh), ruší se pro tuto křižovatku pravidlo odbočování doprava a vracím se zpět kudy jsem právě přišel, a to platí i v situaci, kdy doprava vede chodba, kterou jsem ještě neprozkoumal. Navíc je potřeba v této situaci zapsat do mapy směr (zeměpisný) odkud jsem na tuto křižovatku dorazil poprvé! Do mapy se dá psát tak, že klikneš na příslušný blok v mapě, ten se rozbliká pak klikneš dole na "stavový řádek" a můžeš psát. Text se bohužel nezapíše do mapy, ale objeví se pokud naklikneš v mapě přislušný blok. Toto pravidlo zaručuje, že nevynecháš levé odbočky na uzavřeném okruhu, do kterých při důsledném dodržování odbočování doprava nemáš šanci se dostat. 6) Při vracení se dle bodu 5 důsledně kontrolovat (nakliknout) křižovatky tak aby se objevil případný text, který jsem si do mapy zapsal. Toto pravidlo zajišťuje, že při návratu k již prozkoumané křižovatce budeš vědět kudy se vracet. 7) Pokud narazím na jakýkoliv vertikální průchod (výtah, šachtu), tak se pokračuje svisle. Pokud jde šachta oběma směry, tak nejprve nahoru. Pokud je v šachtě více pater, prozkoumat nejprve celou šachtu a zapsat do mapy patro, kterým jsem k šachtě přišel. 8) Klikat na všechny objekty (lebky, pochodně, obrazy, stoly, židle, atd.) - nutné při hledacích questech. 9) V místnostech věnovat pozornost zdem, zda na nich nejsou páky, často je člověk v textuře přehlédne. 10) Psychicky se připravit na to, že stejně zabloudím!

Ringo: Ano bohužel, je to přesně tak, jakmile opustíš dungeon mapuješ znovu. Jeden z mínusů Daggerfallu. Jinak se omlouvám za další přestávku v psaní deníku a nekomunikaci, tentokrát se nejedná o žádný herní důvod, ale byl jsem dokopán ke kompletní rekonstrukci kuchyně, a rozhodně nemám sílu po večerech ještě vysedávat u počítače. Ale už se to blíží do finále, takže brzy u Daggerfallu nashle... Jo a Ringo klidně sem piš své příspěvky, pokud se do toho pustíš, vůbec s tím nemám problém. ROzhodně si nedělám nějaký nárok na exkluzivitu v tomto diksuzním fóru...

Po čase tu máme zase pohled na Malleitana, který se konečně dobelhal na 20. level. Jak můžete sami vidět proměna v upíra měla na statistiky blahodárný vliv, 5 charakteristik je vlastně na maximu a Agility k tomu už nemá daleko. Kouzlení trochu flákám i díky tomu, že jako zbraň v současné době používám Daedric Wakizashi of Life Steal, která při každém úspěšném zásahu regeneruje mé životy a v podstatě nemám se souboji problém. Takže se na kouzlení zase budu muset více zaměřit, protože jinak už asi moc levelovat nemůžu...

Průzkum Orsinia zabral znovu několik hodin, ale tentokrát jsem měl štěstí a zvládl to bez návodu. Takže ho konečně mám, dopis, pro který mě na začátku hry poslal císař Uriel Septim, leží v mém inventáři. Samozřejmě jsem byl nesmírně zvědavý co v něm je. Císař oznamuje královně Myniseře, že byl objeven Totem Tibera Septima. Podle všeho se jedná o závažnou věc, ale zatím přesně nevím o co jde. Zdá se, že Totem může rozpoutat v Tamrielu chaos a císař prosí královnu Myniseru, aby použila svůj veškerý vliv na Lorda Woodborna z Wayrestu, který by měl v současné době totem vlastnit a získat ho do své moci. Tiber Septim byl první císař Tamrielu, který dokázal impérium sjednotit a nastolit mír. Vzpomněl jsem si na to, co mi vyprávěl Červí král ve Scourg Barrow o Underkingovi. Underking je Zurin Arctus, battlemág Tibera Septima, možná je to špatná spekulace, ale měl jsem velké tušení, že Underking, Totem Tibera Septima a tajemné Numidium o kterém mi Červí král vyprávěl nejspíš budou spolu souviset. Toto podezření zvýšil i dopis, který jsem obderžel. Odesílatelem je jakýsi T'orc-i, služebník hádejte koho... Underkinga! A prosí mě o pomoc. Sraz je do měsíce v ve městě Ceropator v království Sentinel. Ale já jsem ještě nehodlal opustit království orků. Má cesta vedla do městečka Reytry, kde jsem se měl setkat s Edwynem Copperhamem. Po dlouhém rozmýšlení jsem se totiž rozhodl přijmout nabídku Temného bratrstva. Abych byl přijat, musel jsem zabít! Tentokrát ale ne mečem, ale jedem. Dostal jsem lahvičku s hadím jedem, který jsem musel potají nalít do karafy své oběti. Splnění úkolu jsem měl nahlásit jakési dámě Elyzanně Woodcroft. Tak jsem se tedy stal úkladným vrahem! Obrázky: 1) Dopis císaře adresovaný královně Daggerfallu nalezen v Orsiniu! 2) Text dopisu 3) Elyzanna Woodcroft, členka Dark Brotherhood

Je to zajímavý článek, dobře, že to DJ vysosnul z fóra. System Shock je jeden z dalších mých restů, které jsem nikdy nehrál, už se těším. Btw, kvůli nastavení cyklů nemusíš přeci měnit config, stačí CTRL+F10 na snížení a CTRL+F11 na zvýšení cyklů za běhu. Nebo to v tomto případě nezabíralo?

Když jsem hledal ve Wayrestu obraz pro královnu Akorithi, měl jsem vidění. Byla to Medora, zjistila totiž, že nešťastného ducha krále Lysanda utiší jakýsi prášek. Tento prášek má ale v držení orkský warlord Gortwog. Medora mě samozřejmě požádala, abych tento prášek získal a přinesl Medoře. Jak už víme za Gortwogem mě již před časem poslala i královna matka Mynisera. Zajímavé jak se osudy těchto dvou sokyň znovu setkaly tentokráte u orkského náčelníka. O mém dalším cíli cesty bylo tedy rozhodnuto: Orsinium, království orků! Jak už jsem uvedl v popise upírova života, přišel jsem o všechna členství v gildách. Cestou z Wayrestu jsem tak znovu vstoupil do Magické gildy, jakožto nováček. Možná si pamatujete, že jsem nebyl moc spokojen s tím, že jsem na začátku hry zbrkle vstoupil do chrámového řádu Kynareth, který nabízel v podstatě úplně stejné služby jako Magická gilda. Využil jsem tedy této situace a tentokrát si vybral chrámový řád Akatosh. Akorát nevím, jestli budu mít dost chuti plnit chrámové questy abych si dostatečně zvýšil hodnost a konečně okusil možnost tvorby lektvarů, jejichž hromadu receptů mám nasyslenou v lodi. Nakonec jsem tedy dorazil do Orsinia a setkal se s Gortwogem. Gortwog byl relativně vstřícný. Skutečně potvrdil, že králův dopis má v držení, a byl ochotný mi ho dát, protože pro něj už nemá žádnou cenu. Respektive jsem si ho musel najít v podzemí Orsinia. Co se týká Medořina prášku, tak by se mělo jednat o Prach poklidné smrt, který by měl býtuložen v Mauzoleu Darkivaron přímo na ostrově Balfiera. Medora ho má tak skoro pod nosem. Mám vyřídit Medoře, že cenou za tuto informaci je její podpora Gortwoga při jeho nároku na "srdce". Medora prý bude vědět o co jde, ale já zatím netuším... Obrázky: 1) Znovu v Magické gildě. 2) Gortwog 3) Poklady v Orsiniu

DJ, koukám, že máš ve sbírce český manuál k Daggerfallu, což takhle těch 76 stránek naskenovat... ;-)

Vraťme se ale zpět k příběhu. Pro připomenutí uvádím, že Malleitan se nacházel na ostrově Balfiera, kde se mu podařilo osvobodit Medoru Direnni, milenku krále Lysanda. V minulých příspěvcích jsem nepopsal jednu důležitou událost, a to hlavně z důvodu, že jsem z ní byl lehce zmatený. Když jsem totiž poprvé přijel na ostrov Balfiera, objevil se mi na obrazovce dialog, ve kterém se mnou komunikuje královna Akorithi a vítá mě v Sentinelu. Následně mi zadala úkol, abych někde ve sklepeních hradu Wayrest našel jakýsi obraz. Zdálo se mi to podivné, ale budiž. Během následného prohledávání Medořiny věže mi Daggerfall spadl a po restartu jsem dostal dopis od královny Akorithi, ve kterém mě žádá, abych se do konce sezóny dostavil do Sentinelu. Když jsem tam ovšem cvičně dorazil, nic se nestalo. Předpokládám, že je to bug, a že nejprve jsem měl dostat dopis a teprve v Sentinelu měl proběhnout dialog s královnou Akorithi. Ale ať už to mělo být jakkoliv, má další cesta vedla do Wayrestu. Hledání obrazu ve sklepeních hradu Wayrest bylo znovu utrpením. Po několika hodinách marného bloudění jsem nakonec znovu podlehl a nakoukl do návodu. Zjistil jsem, že tentokrát, jsem minul celou obrovskou sekci dungeonu, ve které se obraz nacházel. Myslím, že už se také projevovala únava Daggerfallem, neboť toto proběhlo ještě před mojí herní přestávkou. Každopádně obraz je velmi zajímavý. Nemám na mysli ten akt, který můžete vidět na obrázku, ale scéna na obraze se totiž změní, a Malleitan jasně viděl několik mužů v uniformách Wayrestu jak živě debatují s mužem ve vojenském plášti Daggerfallu. Jeden z wayrestských mužů se pak nenápadně přiblížil zezadu k daggerfallskému muži a vrazil mu dýku mezi žebra. Poté obraz potemněl... Obraz jsem odvezl do Sentinelu. Královna Akorithi se mě zeptala, zda jsem viděl scénu, kterou obraz ukazuje. Popravdě jsem odpověděl, že ano. Královna nebyla nadšená, a varovala mě, že jsem si dovolil příliš. Tyto záležitosti jsou určeny jen trůnu! Předpokládám, že má odpověď má vliv hlavně na mou reputaci, i když nevím, co by se stalo, kdybych řekl, že ne. Na cestě z města Sentinel jsem pak dostal dopis od Dark Brotherhood. Mé vraždy městských strážích nebyly úplně utajeny a temné bratrstvo mě zve do svých řad... Obrázky: 1) Překvapivý rozhovor s královnou Akorithi před Direnni Tower 2) Copak to asi je, chyba 520??? 3) Obraz z hradu Wayrest 4) Pozvánka Dark Brotherhood

Maros: Předpokládám, že to tak nějak bude. Reputaci to určitě ovlivňuje. Na druhou stranu samotný souboj se strážemi mi nečíní vážnější problémy, takže i ten fakt, že by po mě stráže šly rovnou, aniž bych jim zadal příčinu, mě neznepokojuje. Sice jsem chtěl být hodný upír, ale co si budeme povídat, hodný upír je blbost. Prostě ta touha po krvi je u upíra silnější než cokoliv jiného, takže finální efekt, že mě hra nutí zabíjet i když vlastně nechci, je v podstatě naprosto správný. Takže, proč já si tu vlastně stěžuji, že?! :-)

Hledal jsem samozřejmě, zda se to dá vyléčit a zjistil jsem že dá. Vím zatím o dvou způsobech, ale ani jeden není úplně jednoduchý. Oba způsoby jsou vlastně questy. První ti zadá Lovec upírů. Jednoho dne bych měl dostat od něj dopis, pokud quest splním, vyléčím se. Co přesně je obsahem questu to jsem nečetl, nechtěl jsem se zas tak moc spoilovat. Každopádně na dopis musím počkat a netuším jak dlouho to bude trvat, či zda vůbec ho dostanu. Druhý způsob je taky quest, který ti je zadán na čarodějnickém sabatu (Witch coven). Taky přesně nevím o co jde, ale problém je že jsem zatím žádný sabat nenašel a ani nevím jak ho najít. Karol tu psal něco o černých tečkách na mapě, ale já tam zatím žádné nemám. Samozřejmě bych mohl nahlídnout na internet, jak sabat najít, ale to se mi prostě trochu příčí, zvlášť když to není bezpodmínečně nutné, No a loadovat kvůli tomu určitě nebudu, hrát se dál dá, jen je to trochu vopruz. Jo a ještě jsem při popisu upíra zapomněl na jednu důležitou věc, se ztrátou lidského života, ztrácíte samozřejmě i své postavení ve společnosti, takže nejenom reputaci ale i své hodnosti a členství ve všech gildách a řádech!!! Můžete samozřejmě znovu vstoupit do jakékoliv gildy, samozřejmě pokud splňujete vstupní podmínky. Takže je ze mně znovu nováček v Magické gildě. To se mi zdá logické a v podstatě s tím nemám problém, bohužel to trochu kazí linie hlavního questu, kde šlechtické rodiny Daggerfallu, Wayrestu a Sentinelu se ke mě chovají jako ke starému známému Malleitanovi. Ale chápu že by to asi v té době vůbec nebylo jednoduché naprogramovat tak, aby i v hlavním queestu byl postihnut tento zvrat a přitom zachována možnost jeho splnění a zachování logiky věci...

Po krátké pauze se vracím k Daggerfallu a mému deníku. Maleitana jsme opustili ve chvíli jeho tragické proměny v upíra. Pojďme se tedy podívat na to, co vlastně proměna v upíra způsobila. Kromě fyzické proměny, kterou jste už měli možnost vidět na obrázku, došlo samozřejmě ke změně vlastností a to velmi pozitivně. Všechny základní charakteristiky byly totiž významně zvýšeny, nejsem schopen přesně určit o kolik, odhaduji to tak 15-20 bodů. Pravděpodobně došlo i ke zvýšení některých skillů (např. Critical Strike poskočil na 101%, Stealth na 119% a Running dokonce na 125%), ale magických skillů se to bohužel netýkalo. Proměnou v upíra jsem získal tři nová kouzla a to velmi levnou levitaci, a pak Charm Humanoid a Calm Humanoid, která skoru nepoužívám. Pak jsou tu samozřejmě ale i nevýhody a ne zrovna zanedbatelné. Upírovi samozřejmě vadí denní světlo, takže pohyb venku na denním světle způsobuje, že vám cca každých 15-20 sekund ubude trocha života. Ke stejnému efektu dochází i na svatých místech, tedy ve všech chrámech. Mnohem nepříjemnější je ale skutečnost, že upír není schopen ve dne cestovat, mám na mysli "fast travel" mezi městy a musí počkat na noc. Navíc upír se musí každých 24 hodin napít krve své oběti, jinak není schopen odpočívat, což znamená, že každých 24 hodin je potřeba někoho zabít, abyste vůbec mohli otevřít menu s nabídkou odpočinku. Průšvih ovšem je, že toto menu obsahuje nejenom funkci spánku, ale i funkci potulování (loitering)! A teď si to dejme dohromady. Upír ve většině případů dorazí do cíle své cesty v noci. Pokud potřebujete do nějakého obchodu, gildy, chrámu, dost často máte už smůlu protože je zavřeno. Pokud něco hledáte, nemáte se koho zeptat, protože ulice jsou prázdné. Nezbývá vám nic jiného než počkat do rána. Skoro každá cesta ale trvá minimálně jeden den. Takže po cestě nejste schopni odpočívat ale ani se potulovat! Pokud tedy skutečně nechcete ve hře vyčkávat několik desítek minut než nastane rozbřesk, musíte někoho zabít! Odjet někam do blízkého dungeonu nemá smysl, protože cesta trvá minimálně den, takže po návratu na tom budete úplně stejně. Vzhledem k tomu, že na ulici nikdo není, a ani v okolí města se mi většinou nedaří na nikoho narazit, nenašel jsem zatím jinou možnost, než najít hospodu, tam se pokusit vloupat do nějaké skříně, tím přivolat stráže a ty zabít. A toto se opakuje skoro po každém příjezdu do města. Nezastírám, že mě to hodně otravuje. Byl to dokonce jeden z hlavních důvodů proč jsem si dal od Daggerfallu pauzu. Bral bych to, že si nemůžu odpočinout a doplnit tak hitpointy a spellpointy. Ale proč se jako upír nemohu v noci potulovat po městě to moc nechápu. Předpokládám, že to nebyl záměr a spíš se domnívám, že si to autoři neuvědomili a usnadnili si práci, tím že zakázali přístup do příslušného menu.

Tak jsem včera dohrál Crysis a nedá mi to abych se s vámi o některé dojmy nepodělil. Úvodem musím podotknout, že jsem Crysis rozhodně nehrál z důvodu, abych na něj mohl po dohrání házet špínu a vychvalovat staré dobré hry. Naopak, v roce 2007, kdy Crysis vyšel, jsem si stavěl své poslední PC, takže na počítačových webech jsem strávil dost času a tehdejší hype kolem Crysis mě plně zasáhlo. Chci říct, že jsem se na tu hru těšil, navíc mě chytla, v mnohém mi připomínala první Half-Life, posuďte sami: 1) Obě hry mají dvě "odlišné" poloviny, kdy první se odehrává v běžných pozemských lokacích a druhá v mimozemské lokaci. V první bojujete spíše s vojáky, ve druhé s emzáky. 2) V obou hrách hraje důležitou roli speciální oblek. V Crysis je to dovedeno skoro k dokonalosti. 3) Oba příběhy jsou postavené na vědecké činnosti (Laboratoř v Black Mesa vs archeologické vykopávky na ostrově) 4)V obou hrách jste zhruba v polovině zatčeni a přijdete o všechny zbraně 5)V obou hrách vás na konci čeká emzácký obrboss, k jehož zabití je potřeba trochu něco jiného, než že do něj vystřílím všechny zásobníky... Možná by se našly ještě další podobnosti, a možná že by se našly desítky jiných stříleček, které by se daly srovnat úplně stejně, ale to je vedlejší. Chci říct, že tak jak mě bavil Half-Life tak mě bavil i Crysis. Až do posledního levelu. V posledním levelu přišly nevídané problémy. Celý level se odehrává na letadlové lodi. Už na začátku levelu se mi dvakrát stalo, že jsem se propadl podlahou do prázdna, resp. do vody. Hnedka jsem si vzpomněl na Daggerfall, ten má ovšem kouzelné tlačítko Alt+F11, který vás vrátí na původní místo, v Crysis loadujete. Nicméně zatím to bylo náhodné. Pak ovšem musíte sjet výtahem do podpalubí abyste našli nějakého hlavního technika. OK, sjedu výtahem, vběhnu do chodby, následuje propad podlahou, smrt... Spolu s vámi jedou výtahem další 3 NPC vojáci, loadnul jsem, sjel výtahem, obhlížím situaci a koukám, jak vojáci skáčou do chodby a jeden podruhém mizí v podlaze!? Vběhnu do chodby a letím do moře. Zkoušel jsem to mnohokrát, různě přeskákat, najít jinou cestu, všechno co mě napadlo, bezvýsledně. Vypnul jsem tedy Crysis nahodil internet, abych se nakonec dozvěděl, že v případě tohoto problém je potřeba vypnout DirectX 10. Spustil jsem tedy Crysis s parametrem -dx9 (co se člověk všechno při hraní her nenaučí...) a s napětím sjel výtahem. Chválabohu to zabralo. Do chvíle než jsem se dostal k závěrečnému bossovi. Souboj s bossem se totiž proměnil v souboj s palubou lodi. Na místě se samozřejmě stát moc nedá, to vás dřív nebo později dostanou. Jenže každý pohyb po palubě zaváněl pádem do hlubin. Po mnoha opakováních a neustálém sejvování pomalu po každé ráně, jsem ho skoro dostal. Bohužel k sejvování jsem používal quicksave, který se samozřejmě přepisuje. A to se mi stalo osudným, protože jsem se dostal do stavu kdy propad nastal okamžitě po loadu, a nemohl jsem nic dělat. Takže následoval load z checkpointu a opakování souboje s bossem. Nakonec jsem ho dal, ale spíš než radost z dohrané hry, jsem měl radost, že to utrpení mám za sebou. Proč to celé píši? Pravidelní návštěvníci vědí, že tu sepisuji již druhý deník ze světa Elder Scrolls. Bethesda a její hry jsou známé svými bugy a to i takovými, co znemožňují dohrání hry. Mnoho hráčů i kvůli tomu Elder Scrolls zavrhlo. Chápu není to příjemné, je to k vzteku. Ale Bethesda nám nabízí relativně otevřený svět, spoustu možností a nepředvídatelné chování hráčů, z hlediska programátora to je nejspíš noční můra. Crysis je tunel jako prase, hráč je veden za ručičku (dokonce i v souboji s bossem), nikam jinam se nedostane, a dokonce je i několikrát donucen si vzít konkrétní zbraň, aniž moc tuší k čemu jí bude potřebovat (prostě dostanete takový úkol a musíte ho splnit). Opatchované hry Elder Scrols jsou dnes dohratelné. Opatchovaný Crysis (mám verzi ze Steamu) skoro dohratelný není, alespoň v mém případě. Crysis měla být pro mě taková oddychovka od Daggerfallu. Ani ve snu jsem netušil, jak výrazně zvedne mou chuť Daggerfall dohrát. A až příště se mi postava v Daggerfallu propadne do prázdna, zmáčknu Alt+F11 a s pohrdavým úšklebkem si vzpomenu na Crysis!

No oproti Fate to asi oddych je. Jen tak pro zajímavost s jakou postavou to hraješ?

Ringo nic ve zlém, ale pokud Arenu bereš jako oddechovku, tak mě napadají taky slova o šílencích. :-) Ty dungeony, kde se skrývají poslední dva kousky hole, mě straší ještě teď. Každopádně ve srovnání s Arénou je Daggerfall rozhodně mnohem zábavnější (až na ty zku?$\€# dungeony...) :-))

Pokud náhodou někdo vyhlíží další mé příspěvky v Daggerfallském deníku, tak musím oznámit, že si na chvilku dávám pauzu. Po zhruba 90 hodinách hraní Daggerfallu jsem se dostal do stavu mírné frustrace a otrávení a rozhodl jsem si oddechnout u Crysis. Bohužel mě to chytlo (hraji ho poprvé) takže jsem teď duchem na ostrově plném korejců. Až se tímhle tunýlkem prostřílím, což nebude asi zas tak dlouho trvat, tak se k Daggerfallu samozřejmě vrátím. O nějakém jeho nedokončení nemůže být ani řeč!

Ráno jsem informoval o plošinovce Alex Kidd, dalším dárkem Dotemu v rámci SEGA týdne je plošinovka Ristar!

Na Dotemu je dnes do 13:00 zdarma stařičká plošinovka Alex Kidd in the Enchanted Castle. http://www.dotemu.com/en/download-game/3795/alex-kidd-in-the-enchanted-castle

Máš naprostou pravdu, GOG je jednička a pokud je hra u nich nikde jinde ji nekupuju. Instalačka je tvoje, žádná DRM ochrana, férové jednotné ceny, a rozsáhlý bonusový materiál (soundtrack, manuál, artworky, atd...) standardně v ceně. Co se týká nezávislé scény, tak jsou tu v současné době hodně populární indie balíčky (Humble Bundle, Indie Royale, Indiegala atd.), kde taky většinou získáš instalační soubory bez DRM ochrany + většinou i navíc aktivační kódy na Steamu nebo Desuře. Takže to se taky dá. Čímž ale netvrdím, že bych na Steamu nic neměl a nic nekupoval, ale v koutku duše se psychicky připravuji na to, že o to jednou přijdu....

No to je důvod proč nakonec v 99% dávám přednost digitální distibuci. Už tak doma brblaj, že u toho furt sedím a ještě se handrkovat, že jsem zas přitáhl novou krabici a není to kam dávat. Takže toto mám vyřešené, a tiše vám ty krabičky závidím... :-)

V Medořině věži jsem našel mapu zříceniny Yeomwingského paláce, takže můj další cíl byl jasný. Kdybych ovšem věděl, co se přihodí, nikdy bych se tam nevydal. Palác obývali Daedričtí Lordové, jedny z nejnebezpečnějších bytostí Tamrielu a má návštěva se jim vůbec nezamlouvala. Největší překvapení na mě však teprve čekalo. Zabarikádoval jsem se v jedné místnosti abych si mohl odpočinout. Můj spánek ovšem přerušil děsivý sen o krásné dívce, kterou jsem na temném místě zavraždil! V tu chvíli jsem si ještě neuvědomil co se děje. Teprve, když jsem opustil palác a chtěl odcestovat, poznal jsem, že jsem mrtvý! Tedy ne já, ale Malleitan je mrtvý, já už nejsem Malleitan! Jsem upír!!! Obrázky: 1) Daedra Lords 2) Sen o nebohé dívce 3) Upír

Ubohá Medora by mi samozřejmě ráda pomohla zlomit kletbu na duši krále Lysanda, ale sama je obětí kletby, která ji nedovolí opustit její pevnost. Aby mohla zlomit tuto kletbu potřebuje vzácný artefakt: Roh Velkého jednorožce. Naštěstí mi Medora sdělila, že jeden má určitě ve svém hradu Nulfaga, matka krále Lysanda. Bohužel v jejím poblázněném stavu mi ho asi těžko dobrovolně vydá. Ale nedalo se nic dělat, musel jsem znovu do Wrothgarianských hor, do hradu Shedungent. Můj předpoklad byl bohužel správný, Nulfaga se mi vysmála, musel jsem tedy její hrad prohledat a to nebyla žádná procházka růžovým sadem. Hrad byl plný Lichů a ty mi dávali pěkně zabrat. Každý souboj zaváněl smrtí. Jako dobrá taktika se nakonec ukázalo využití odrazu kouzel, čímž se Lich svým kouzlem většinou zabil sám. Strávil jsem v Shedungentu asi 6 hodin, prolezl jsem ho skrz naskrz, ale roh jsem nemohl najít. Bohužel jsem si nevzal k srdci Karolovu radu, abych klikal na všechno možný, a tak jsem nakonec znovu potupně nahlédl do návodu. Pochodeň!!! Jedna jediná pochodeň, jakých jsou v dungeonu stovky, bez jakékoliv význačné odlišnosti od ostatních, otevírala tajnou chodbu vedoucí do místnosti a v ní byl ukryt Roh velkého jednorožce. No potěš pánbůh, odteďka klikám snad na všechno! :-) Vrátil jsem se zpět do Medořiny pevnosti, abych se hned u vchodu praštil do palice. Vůbec jsem si totiž nijak nepoznamenal cestu k místnosti, ve které se Medora nachází, ačkoliv mi bylo jasné, že se k ní budu vracet. Naštěstí jsem našel jeden screenshot s mapou dungeonu, ze kterého se dalo vyčíst, alespoň orientačně, kde ta místnost v dungeonu leží. Díky tomu se mi nakonec podařilo najít Medoru relativně rychle a odevzdat jí Roh velkého jednorožce. Medora zlomila kletbu a odměnila mě kouzelnou katanou, ale k případu krále Lysanda mi zatím nic nesdělila. Rozhodl jsem se prozkoumat trochu více ostrov Balfiera. Obrázky: 1) Odpověď Nulfagy 2) Souboj s Lichem 3) Roh velkého jednorožce

Tak říkáš Arcanum? To jsem vloni koupil na GOGu a ještě jsem se k tomu nedostal, ale docela se na něj těším. Jinak s tou zvukomalebností jsem to myslel přesně jak si uvedl ten příklad s tvým kamarádem a irštinou. Pro normálního smrtelníka je to hrozná řeč, pro hráče fantasy her úžasný zdroj názvů... :-)

I ode mě přijmi opožděnou gratulaci! ;-)

Maros: Tak to tě zklamu, to jsem určitě nehrál. Wes P má pravdu, Morbihan je záliv v Bretani, v bretonštině to znamená "Malé moře" je to velice hezký kraj, strávil jsem tam dost času a mám ten kraj rád. Navíc bretonština jako původní keltský jazyk má velmi zvukomalebné názvy, které krásně zapadají do fantasy světa, takže je dost často používám. Ale Morbihan je mé nejoblíbenější... Jinak se hlásím zpět po týdnu toulek v Alpách do služby na deníku Daggerfallu. :-)

Vrátil jsem se tedy do Sentinelu oznámit princi Lhotanovi, co jsem zjistil o jeho bratrovi Rhajovi. Princ neskrýval svůj smutek, ale na oplátku mi sdělil zajímavou informaci. Již jsem sice věděl, že král Lysandus měl milenku Medoru, ale od prince jsem se dozvěděl, že Medora Direnni byla dvorní čarodějka. Během války mezi Daggerfallem a Sentinelem se o tomto vztahu dozvěděla královna Mynisera, využila nepřítomnosti krále a Medoru vyhnala z královského dvora. Princ Lhotan sice nevěděl kam Medora odešla, ale poradil mi, abych se vydal na ostrov Balfiera, kde Medora měla velký hrad. Prý se povídá, že Medora je zde zakletá a nemůže svůj hrad nikdy opustit. Zašel jsem do Magické gildy, a k mému překvapení jsem byl znovu povýšen, tentokrát do hodnosti Enchanter. Konečně se mi tak otevřela možnost očarování předmětů. Zatím jsem zkoušel jen jak to funguje, vůbec jsem se nezabýval tím, jaké vlastně předměty bych chtěl mít a jak jich dosáhnout. Důležitou vlastností jsou "Enchantment points", což je jakási kapacita, kterou každý předmět má a záleží z jakého materiálu je. Daedrické mají samozřejmě nejvyšší. Kapacita se dá dále ovlivnit ještě přidáním negativního efektu nebo použitím duše zabitého nepřítele zachycené do speciálního drahokamu. O detailech se mi tu moc rozepisovat nechce, kdo chce nechť navštíví nějaké Daggerfallu věnované stránky. Každopádně je to další porce zábavy ve hře. Vydal jsem se nazpět do Daggerfallu, musel jsem mluvit s Myniserou. Sdělil jsem jí, že dopis má Gortwog. Mynisera napsala dopis a požádala mě, zda bych ho Gortwogovi doručil do Orsinia, sídla Orků. Gortwog sejiž dlouho snaží zařídit uznání a právo na sebeurčení Orků v rámci císařství. Král Lysandus prý jeho snahu podporoval a Mynisera se rozhodla, že v tom bude pokračovat, pokud mi Gortwog předá ten dopis. Měl jsem teď na výběr kam se vydám. Nakonec jsem se rozhodl pro ostrov Balfiera. Chtěl jsem najít Medoru. Samozřejmě jsem se vydal do Direnni Tower. Po dlouhém hledání se mi podařilo najít sloup se 4 pákami pomocí nichž jsem otevřel několik chodeb, které mě konečně dovedly k uvězněné Medoře. Obrázky: 1) Enchantování předmětů 2) Oh pardon! 3) Direnni Tower 4) Medora

A ty mi něco povídej o hardcore Daggerfallu... :-))

Červímu králi jsem donesl duši Prince Karolise. Na oplátku jsem kromě magického štítu obdržel i zajímavou informaci týkající se tajemného Underkinga. Underking totiž není podle Červího krále nikdo jiný než Zurin Arctus, battlemág samotného Tibera Septima, sjednotitele Tamrielu a zakladatele Septimovské dynastie. Tiber Septim prý zradil Zurina Arctuse, ale zatím nevím proč. Zurin Arctus odmítl po své smrti opustit své tělo aod té doby žije jako Underking. Prý to má něco společného s tajemným Numidiem. Červí král každopádně tvrdí, že pokud by Underking znovu získal své lidské tělo určitě by zatáhl celý Tamriel do války. Upřímně řečeno doteď jsem ani o Underkingovi ani o Numidiu neslyšel, budu se muset podívat v gildě do knihovny, zda tam nenajdu nějakou informaci. Mám ale takový pocit, že v mém příběhu začíná jít o mnohém více, než duši krále Lysanda... Nicméně bylo potřeba vyřešit tajemství prince Rhaje. Anonymní zpráva, kterou jsem dostal, mě vedla do městečka Issaqyryisa. Zde jsem se setkal s člověkem jménem Dhuchem. Nevím kdo to vlastně byl, ale mám podezření, že to byl jeden z agentů Underkinga. Poslal mě totiž do hradu Faalem, prý zde najdu informaci o princi Rhajovi, důvodem proč mi to sdělil je fakt, že ze zmizení prince Rhaje byl obviněn právě Underking. Hrad Faalem byl pěkně odporné místo. Chytil jsem tu dokonce i nějakou nemoc (Witches's Pox), naštěstí mé léčivé kouzlo zabralo. Ale najít informaci o princi Rahjovi se mi skoro nepodařilo (což jsme už zde před pár dny probírali). Nakonec se mi ale přeci jen podařilo najít princův sarkofág a v něm dopis. Princ v něm popisuje své těžké dětství, kdy trpěl spoustou nemocí. Jeho rodiče byli nejprve nešťastni z jeho stavu, ale neštěstí postupně přešlo v zášť. Když se pak narodili jeho dva mladší bratři Greklith a Lhotun, jejich zášť ještě vzrostla. Nakonec byl princ Rhaj lapen tajemnými muži za nečinného přihlížení jeho chůvy a odvlečen sem a pohřben zaživa. Smutný příběh vraždy vlastního dítěte jsem měl vyprávět princi Lhotunovi... Obrázky: 1) Obyvatelé Issaqyryisa 2) Dhuchem,tajemný informátor 3) Hrad Faalem 4) Čí hlavy leží ve hradu Faalem?

Procházel jsem se po chodbách sentinelského paláce a vyptával se, zda někdo neví něco o princi Rhajovi. Nic moc jsem o něm nezjistil,jen že měl radši knihy než meč a že zemřel v horečkách. Pouze od třetího bratra prince Greklitha jsem se dozvěděl zajímavou informaci že jeho bývala chůva byla poslána do Skyrimu s truhlou plnou zlata. Moc platné mi to ale zatím nebylo. V mezičase jsem se seznámil s královnou Akorithi, vládkyní Sentinelu. Královna mě požádala, zda bych nedoručil zlatý prut Meflinovi do Mogakay. Úkol jsem samozřejmě splnil. Meflin mi předal jakési magické řemínky, které jsem měl odnést zpátky. Bohužel přímo v chrámu jsem byl přepaden bandou zlodějů. Sice se mi podařilo jich pár zabít ale jeden mi stačil řemeny ukrást a zmizet. Naštěstí jsem u jednoho ze zabitých našel zprávu od jakéhosi Buctthy, a to byla stopa. Netrvalo dlouho a zpovídáním místních jsem zjistil, že Bucthha je jakýsi šmelinář sídlící v Khajissize. Našel jsem ho v jeho domě a poslal do Oblivionu. Se znovu nalezenými řemínky jsem spěchal zpět do Sentinelu. Když jsem spěchal k paláci, přitočila se ke mě nějaká dáma a beze slova mi vrazila mi do ruky vzkaz. Stálo v něm, že pokud se chci dozvědět více o princi Rhajovi mám se dostavit do hospody u Chechtajího ježka v Issaqyryise. Dopis nebyl podepsán. Rychle jsem odevzdal řemínky královně, ale dříve, než zase opustím Sentinel, musím zde dokončit ještě jednu práci: získat duši prince Karolise pro Červího krále. Vydal jsem se tedy do sklepení paláce Sentinel. Netrvalo dlouho a nalezl jsem zvláštní místnost, ve které byl nejspíše vchod do "vězení" prince Karolise. Vchod byl ale uzavřen magickými mřížemi. Z místnosti vedlo ještě několik dalších východů, ale ty také byly magicky uzavřené, kromě jediného. V chodbách se nacházelo několik pák, které postupně otevíraly další chodby až se mi nakonec podařilo otevřít i vchod k princi/lichovi Karolisovi. Jak Červí král předpověděl, po jeho zabití se duše zachytila ve Skarabovi a já se vydal již potřetí do Scourg Barrow. Obrázky: 1) Palác v Sentinelu 2) Královna Akorithi a princ Greklith 3) Vězení prince Karolise

Wolfus mám pro tebe ten Dech draka. Poslal jsem ti zprávu na mail, tak kdyžtak se ozvi, pokud máš zájem.

To WOW v nadpise není zkratka známého MMORPG ale obdivuhodný výkřik. Počesku by to znělo asi jako "TY VOLE!" Velká gratulace, nemám slov... :-) Btw, fotbal sleduji úplně stejně, akorát místo PEDITu mám puštěný Daggerfall :-)

Plnil jsem zas nějaké úkoly pro Magickou gildu z Wayrestu, zrovna jsem opouštěl město Crombeth, když se na mě z lesa vyřítila zuřivá krvelačná Zombie. Musel jsem jí zabít. Teprve poté jsem zjistil že má na zádech vzkaz přišitý přímo do kůže. Vzkaz pro mě, píše mi Červí král ze Scourg Barrow, měl by pro mě nějakou práci, na kterou se prý výborně hodím. No upřímně moc se mi tam nechtělo, ale co kdyby z toho kápla nějaká informace. Nekromanceři určitě schovávají spoustu tajemství. Tak tedy zpět do Scourg Barrow. Červí král měl pro mě skutečně zajímavou práci. Měl jsem se vydat do útrob hradu Sentinel a najít tam ducha prince Karolise, který je nyní uvězněn jako lich někde v podzemí hradu. Červí král mi dal zvláštní Skarab, který zachytí lichovu duši poté co bude zničeno jeho fyzické tělo. Na oplátku prý dostanu informaci jakou mi nemůže dát nikdo mezi živými. To znělo zajímavě. Cestou do Sentinelu jsem se zastavil v Baghad-Thar a navštívil Magickou gildu. Místní mě požádali o pomoc. Potřebovali tuto noc zvýšit stráže, protože se obávali útoku. Moje služba měla trvat tři hodiny od půlnoci do tří. Zůstal jsem tedy už v budově. Těsně po půlnoci skutečně napadli magickou gildu zabijáci ze zlodějské gildy, ale vypořádal jsem se s nimi. Zbytek služby byl už bez problémů. ... Trochu otravný quest, kdy na začátku vyřídíte nepřátele a pak tam vočumujete tři hodiny ingame času. Možná by se dal použít "loitering" ale měl jsem obavy aby to nezrušilo quest nebo ho považovalo za neúspěšný. V Sentinelu jsem rovnou zašel za princem Lhotanem, jehož dopis jsem dostal už někdy před rokem. Slíbil, že mi poví informace o Daggerfallu, ale nejprve musím já udělat něco pro něj. Princ měl staršího bratra Rhaje, kdykoliv se ale zeptal na jeho osud, dostal jinou odpověď. Princ mě požádal abych mu pomohl vypátrat co se s jeho bratrem stalo. Obrázky: 1) Scourg Barrow 2) Přepadení v Baghad-Thar 3) Princ Lhotan

Scourg Barrow sídlo Nekromantů není vůbec příjemné místo. Smrt na vás číhá za každým rohem. Smrt je pro nekromancery odměnou ne trestem. Mým úkolem bylo doručit dopis princezny Morgiah Červímu králi. Když jsem konečně našel hlavní sál, mráz mi šel po zádech. Z jednoho kouta se na mě zubil Ancient Lich z druhého Vampire Ancient, dali by si mě nejspíš jako jednohubku. Naštěstí vše proběhlo hladce. Předal jsem králi dopis, dostal odpověď a zmizel z tohoto místa. Co bylo v dopisech to nevím, udržel jsem svou zvědavost na uzdě. Když jsem se však vrátil do Wayrestu z reakce princezny Morgiah jsem pochopil, že jde o její zasnoubení. K mému překvapení jsem zjistil, že jsem jí dopomohl na trůn jednoho z našich království stane se totiž ženou krále Karolise z Firstholdu. Doufám,že bude dobře vládnout firsthodlským elfům... Důležitější ale bylo, že jsem se konečně dozvěděl, kde je dopis. Podle Morgiah ho má v držení orkský warlord Gortwog, který ho koupil od zlodějské gildy. Zdá se, že královna Aubk-i nelhala. Dopis jí byl skutečně ukraden. Dostat se ke Gortwogovi by mi měla pomoct Mynisera. Mimochodem hra pravděpodobně předpokládá, že tento quest splním dříve, než navštívím Daggerfall, neboť Morgiah mi radí, jak se dostat k Myniseře. Nicméně nemyslím, že můj odlišný postup příběhu nějak ublížil. Pak už jsem spěchal k princi Helsethovi s dopisem od Lorda Castelliana. Princ Helseth se ale se mnou nebaví. Co se k sakru stalo? Pak jsem to pochopil. Čas! Na splnění questu jsem měl 24 dní a já to nestihl! Ukolébán hladkým průběhem (v minulých příspěvcích probíraný "zákys" v Castle Faalem" se odehrál až později...) jsem přestal dávat pozor a hrál jako by se nechumelilo. Upřímně přiznávám, že ve mně dost hrklo, protože ukládací sloty střídám a okamžik před přijetím tohoto questu už byl dávno přemazán. No a na nějaké zálohování sejvů jsem trochu lenivý. V panice jsem otevřel poprvé popis hlavního questu a nahlédl jen na jejich seznam. To mě trochu uklidnilo, protože tenhle úkol patří mezi nepovinné, takže snad jsem dohrání hry neohrozil. Bohužel informace, které mi princ Helseth mohl poskytnout, mi zůstanou utajeny. Obrázky: 1) Stráž u v chodu do hlavního sálu Scourg Barrow. 2) Červí král 3) Zámek Wayrest

Naopak, já jsem rád, že to komentujete, a tohle vůbec nebylo offtopic. Sám se tu snažím sem tam popsat mé pocity ze hry, právě aby to nebyl jen "suchý" deník.

No já nevím, já si moc jako hardcore hráč nepřijdu, ale je fakt, že trochu tím hraním postiženej jsem, ale to je nás tu většina. Ono je to asi o výdrži, o chuti se do toho ponořit a nevzdat to při prvním neúspěchu. Ale jak říkám já za hardcore považuji hru která vám klade překážky na každém kroku, kde se vám buď kouří z mozku nebo z prstů. Ano Wizardry je asi dobrý příklad, sice jsem je nehrál, ale četl jsem články CRPGaddicta a živě si pamatuji svůj pocit, kdy jsem si říkal, že tohle teda asi nedám. Moje poslední hardcore hra byl Super Meat Boy, plošinovka jak dělo, na který jsem oddělal jeden gamepad, a ještě několik dní po dohrání mě bolely prsty. Vtipné ovšem je, že se tato hra často nachází v sekci nenáročných her (viz třeba na Steamu). Vedle takových her je podle mého názoru Daggerfall taková šolíchačka. Ale pozor velmi zábavná šolíchačka! :-)

Maros no on problém je spíš v tom, že mě to zatím jako total hardcore vůbec nepřijde. Vždyť já vlastně už měsíc hraju celkem v pohodě, bez zásadních zákysů. Jo občas trochu zabloudím ale to je tak všechno. To i Arena se svýma hádankama mě školila mnohem víc. Kdežto Daggerfall mě naopak ukolébal, říkám si, žádný problém, to dávám, jen číst texty, dávat pozor na detaily a pečlivě dodržovat taktiku průchodu dungeonem a bude to OK. A pak BUM z ničeho nic, předmět důležitý pro hlavní quest takhle zašitý.Pěkně si se mnou Daggerfall zahrává... :-)

Karol, nejsi ty členem Dark Brotherhood? Protože jinak nevím, kdo mě může takhle mučit, aby mi sdělil, že to můžu celý posrat tím, že budu plnit questy... :-))

Teď už mi nebránilo nic v cestě do zámku Wayrest. Zámek je to obrovský a krásný. Ve vstupní hale najdete vnitřní fontány, za trůním sálem je pak nádherná zimní zahrada. Cítil jsem se skoro jako na prohlídce. :-) Ale zpět k mému poslání. Našel jsem princeznu Morgiah. Princezna tvrdila, že mi může sdělit informaci o inkriminovaném dopise. Ale nebude to zadarmo. Princezna po mě chce abych doručil dopis Červímu králi do Scourg Barrow sídla Nekromancerů v Dragontailských horách a zpět přinesl odpověď a to do jednoho měsíce. Při prohlídce zámku Wayrest jsem potkal prince Helsetha. Helseth zrovna hledal schopného kurýra. Můj zájem ovšem vyvolal tím, že mi za službu nejenom zaplatí, ale může mi poskytnout informaci o dění v Daggerfallu, kterou pravděpodobně jinde nezískám. Že bych se konečně dozvěděl něco o Lysandovi? Samozřejmě jsem nabídku přijal. Druhý den mi princ Helseth předal dopis pro Lorda Castelliana, vůdce Rady prastarých, kterého jsem měl zastihnout v jeho domě v Crommoth Garden. Princ mě žádal, abych mu odpověď donesl nejpozději do 24 dnů. Zároveň mi rázně nařídil, abych dopis nečetl. Vydal jsem se tedy do Crommoth Garden a našel Lorda Castelliana v jeho domě. Lord si dopis přečetl ale jeho tvář zesinala a ruka se mu začala třást. Rychle napsal odpověď a poslal mě zpět. Já se ovšem vydal nejprve do Scourg Barrow... Obrázky: 1) Princezna Morgiah 2) Princ Helseth 3) Lord Castellian

Prošel jsem další tři objevené dungeony. Jediným novým nepřítelem se kterým jsem se setkal byla Frost Daedra, ale neměl jsem s ní žádné problémy. Splnil jsem další quest pro Magickou gildu. Tentokrát bylo třeba pomoci jedné zakleté dámě, které by mělo pomoci kouzlo Sleep. Na tyto úkoly je potřeba zakoupit originální kouzlo v magické gildě, pokud mám správné informace, tak i když si vyrobíte úplně stejné kouzlo ve Spellmakeru, tak ho hra neuzná. Inu úkol jsem splnil a je ze mně kouzelník! Byl jsem totiž povýšen do hodnosti Magician. Nově mi tak byla zpřístupněna možnost zakoupení Soul Gem,tedy drahokamů do kterých se dají zachytit duše zabitých nepřátel a poté je využít k enchantování předmětů, to ale zatím dělat nemůžu, takže jsem zatím soul gem nekoupil. Konečně jsem se tedyvydal do Wayrestu, kam mě zvala princezna Morgiah a doporučila mi to i Mynisera. Protože cesta trvala skoro měsíc, po příjezdu jsem zamířil rovnou do Magické gildy, aby mi neklesla reputace. Požádali mě o likvidaci poblázněného čaroděje z pevnosti Wickford. Pevnost byla chráněna Orky a Bojovníky ale nakonec semi ho podařilo najít a zabít. Z pevnosti jsem ovšem přinesl ohromnou kořist daedrických předmětů, které se mi podařilo prodat za více než 200 tisíc. Konečně si tedy mohu koupit loď.A ne jen nějakou kocábku, ale pořádný koráb se dvěma palubami a třemi podlažími v podpalubí. :-) Obrázky: 1) Frost Daedra 2)Povýšení na Magiciena 3) Po boji v pevnosti Wickford 4) Nákup lodi

Daggerfalle ty mi dáváš! Druhý den bloumám po Castle Faalem a hledám tu jakousi informaci podstatnou pro hlavní quest (víc se o tom rozepíši později v deníku). Dungeon prolezlej skrz naskrz, dokonce i mapa prolezlá skrz na skrz a nic. Frustrace na maximu, tak jsem to před chvílí vzdal a otevřel <a href="http://www.uesp.net/wiki/Daggerfall:Castle_Faallem">help.</a> Podle návodu je v dungeonu 8 míst, kde se questový předmět,kterým je dopis, může nacházet. Zaplať-pánbůh, že jsem to vzdal, protože tohle bych už sám nejspíš nenašel. Na všech osmi místech jsem totiž byl, takže žádná nenalezená chodba nebo tajná místnost. V mém případě se list schovával v questovém místě 8, kde v nejzažším koutě místnosti je sarkofág, jehož víko je o něj opřené a celý ho zakrývá. A uvnitř tohoto sarkofágu je hledaný list. Abyste si ho všimli, musíte dojít až k sarkofágu, narvat se do kouta a stočit pohled dolů, jinak ho prostě nevidíte a nevezmete. Nakonec podívejte se na screenshoty. A to všechno v dungeonu jako kráva se šíleným automappingem (na který jsem si ale už docela zvykl). Proč já radši nehraju piškvorky?! (Ale ten příběh v tom dopise, ten stál skutečně za to!... o tom ale zas příště.) Obrázky: 1) Pohled na sarkofág 2) Teprve z tohoto v podstatě jediného možného úhlu spatříte dopis!