Vrátil jsem se tedy zpět a prozkoumal chodby v okolí místnosti se zrcadly ale nic zajímavého jsem tu nenašel. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než se vrátit do centrálního nádvoří a odtud vyrazit do severní části levelu. Ta byla tvořena rozlehlým areálem v jehož středu se nacházela obrovská pevnost. Rozhodl jsem se prozkoumat pevnost nejprve zvenku. Bohužel její okolí bylo plné všech možných potvor. Bylo jich tolik, že jsem se několikrát uchýlil i ke zbabělé taktice. V průchodu mezi centrálním nádvořím a touto severní částí byl totiž půlmetrový schod, který potvory nebyly schopné překonat. Takže když šlo do tuhého, nalákal jsem je sem a pak je z bezpečné vzdálenosti ustřílel lukem nebo kouzly. I tak to trvalo několik desítek minut možná i pár hodin, než jsem okolí pevnosti vyčistil, a mezi severní a východní částí levelu, kam jsem se chodil dobíjet k léčivým krystalů, jsem vyšlapal virtuální pěšinku. Kromě toho že jsem našel hromadu více či méně užitečných předmětů a zbraní, nic zajímavého jsem v okolí pevnosti nenalezl. Cílem tak zůstala obrovská zavřená brána do pevnosti. Podobnou bránu jsem na začátku tohoto levelu otvíral pomocí padajícího stožáru, zde ale nic takového nebylo. Nakonec jsem otvírací mechanismus nalezl v dolní části zárubní, stačilo jen kliknout na správné ale jinak ničím nezvýrazněné místo a cesta byla volná. Hned jak jsem se ocitl vevnitř musel jsem čelit spršce kouzel, které na mně sesílal Daedra lord. Naštěstí jsem nalezl pozici, kdy se jeho kouzla zastavovala o hranu podlahy a tím jsem získal výhodu ve střeleckém souboji. Ocitl jsem se ve velkém sále. Uprostřed se křížily dva mosty nad propastí, které bránil zmiňovaný Daedra lord. Zajímavější ale byly výtahy v každém rohu místnosti. Každým z nich se samozřejmě dalo vyjet do druhého patra. Jeden výtah byl ovšem na rozdíl od ostatních chráněn obrannými znaky. Důvodem bylo to, že tento jediný výtah jel ještě o patro výš. Zde došlo k setkání s Lordem Imagem. Lord Imago Storm byl docela roztrpčený z toho, co jím tu vyvádím, nicméně nakonec uznal, že v mém postavení je to pochopitelné a nejenom že měl pro mě nějakou nabídku, ale byl ochotný zodpovědět i mé otázky. Pro pochopení celého příběhu hry je <a href="http://youtu.be/dQdh_C61Iqg?t=10m36s">tento rozhovor vlastně klíčový.</a> Dosud jsem získával jen útržky a spoustu věcí jsem si domýšlel nebo nechápal. Pojďme se tedy podívat na to, co jsem se dozvěděl. Mehrunes Dagon pán Destrukce má pod sebou tři klany. Prvním jsou ohnivé daedry pod vedením Faydry Shardai, které představují sice živoucí, ale impulsivní a nekontrolovatelný prvek Destrukce. Druhý klan tedy Xivilai Moath a jeho ledové daedry jsou představitelem abiciózní ale často i přehánějící a nerozvážné stránky Destrukce. Do třetího klanu patří dremory a daedra lordi a vládne jim právě Lord Imago. Tento klan je představitelem principu evoluce v rámci Destrukce, toužící po umění a síle nekonečné moci. Nakonec nesmíme zapomenout na čtvrtého hráče a tím jsou Seduceři, daedry bez pána a klanu, které ovšem Dagon přibral do party i přes Imagovy protesty. A proč vůbec se nesmrtelné daedry zajímají o svět smrtelníků? Právě jejich nesmrtelnost způsobuje určitou strnulost a samolibost na rozdíl od omezeného času smrtelníků, který je žene k vynálézání úžasných věcí. A Daedry touží po věcech které lidé dokázali ať už ve vědě, technice nebo magii a proto jsou se smrtelníky v kontaktu ať už obchodním prostřednictvím vyvolávačů v magických gildách nebo válečném, kdy si berou to co chtějí. A proto byl přepaden i Battlespire. Nicméně Imago se domnívá, že to byl chybný krok. V jejich sférách nadchází čas změn, jak je psáno v nebeské klenbě. A protože Battlespire je velmi bohatý zdroj, vyvolá obrovskou závist ostatních klanů. Imago se tak bojí o osud svého vlastního klanu a klan je pro daedry to nejcennější. Navíc Dagon tím, že toleruje šaškoviny které vyvádí Faydra a Xivilai a ještě ke všemu přizval i Seducery, porušuje svá vlastní jinak velmi přísná pravidla. Imago si tedy myslí, že by bylo nejlepší, kdyby si Dagon a ti jeho dva poskoci vzali na nějakou dobu dovolenou, než se mu podaří upevnit pozici klanu. Proto tahal v zákulisí za nitky a proto mi dremory občas pomáhaly. Tím jsme se dostali k jeho návrhu. Imago mi prozradí neonymic Faydry, Xivilaie i samotného Dagona. Jak už vím od starého Chimera, neonymic je pravé jméno daedry, a slouží jako zaříkávadlo, které vysaje životní sílu z nesmrtelných a pošle ho tak do Oblivionu. Tam daedra stráví dlouhý čas, než je její síla obnovena. Stav zde se sice podobá lidskému spánku, nicméně rozhodně to pro daedru není normální stav jako spánek pro lidi. Pro daedru je to ten nejhorší stav jaký může zažít, blížící se strachu a zoufalství ze smrti. Pokud tedy Imagovi pomohu zbavit se Dagona a jeho dvou poručíků, budu si moci ponechat svůj život, život mého přítele, a s pomocí Dagonova ochranného amuletu se budu moci vrátit do Battlespiru a projít teleportem zpět do Tamrielu. Dagon sídlí ve své lovecké chatě, kam vede teleport z této místnosti. Nicméně k němu potřebuji tři klíče. Imago mi dal ten svůj klíč, ale další dva má právě Faydra a Xivilai. Takže nejprve se musím vypravit za nimi. Obrázky: 1) Velká pevnost v severní části 2) Uvnitř pevnosti - v pozadí Daedra lord 3) Výtah k Lordu Imagovi 4) Lord Imago

Před pár dny jsem rozehrál Redguarda a ani jsem neuvažoval o tom, že bych se pokoušel o nějaký deník. No popravdě řečeno trochu mi to v hlavě vrtá ale je to spíš adventura i když zdá se že ne úplně lineární, ale hlavně mi přišlo blbý rozjíždět další šílenost - tím myslím další deník, když jsem nedopsal tenhle. A najednou mi to přišlo líto. Sakra vždyť jsou to jen dva levely, poznámky mám, screenshoty taky, to by bylo abych to nedal alespoň zhruba dohromady. A hlavně jsem si ty svý výplody znovu přečetl, a zjistil, že pro mě osobně to má docela velký význam. Už po těch pár měsících po dohrání mi to oživilo vzpomínky a věci na které jsem zapomněl. Takže to dělám čistě kvůli sobě, on to stejně nikdo nečte...

Ringo: Tak se kvůli tobě jdu převlíct! Upíjím si tu čajíček, čtu sitvůj příspěvek až jsem došel na tvou definici Call of Duty a málem jsem se utopil :D

Vidíš to mě nikdy nenapadlo, jsem na ty MMO prostě levej... :D

Jo tak já mám na první setkání s WoW jinou vzpomínku. Nahodil jsem postavu, dostal první quest zabít nějaký tygříky či co to bylo. Doběhl jsem k nim a říkám si: sakra jak se tu vlastně bojuje? I začal jsem po diablovsku na tygříka klikat, panáček jednou švihnul a dál nic. Tak si říkám půjdem na to pěkně pomalu. Levý tlačítko, pravý tlačítko, CTRL, SHIFT, ENTER, SPACE... najednou panáček švihnul. Máčkám urpurtně poslední klávesu ... panáček nic. No co vám budu povídat, normálně jsem na to nepřišel a musel jsem vlézt na internet, abych teprve zjistil, že se to hraje samo... :-))

Sakra tady proběhl takový výbuch nostalgie, emocí a zajímavých příspěvků ... kde jsem se poslední tři dny flákal??? Musím říct, že ta debata ve mě vyvolala pár vzpomínek, které zapadly hluboko do zapomnění. Na svým profilu na Databázi her, jsem napsal, že svůj první kontakt s počítačem jsem měl někdy kolem roku 1986, ale když jsem si tu četl o těch arkádových automatech, začal jsem vzpomínat na autobus s automatama co stával u obchodního domu Prior, kam jsem taky párkrát zavítal. A pak jsem si najednou vzpomněl že můj první kontakt s videohrou se odehrál ještě o dva roky dříve. Bylo to v roce 1984 ve Vídni v Prátru. Ne nebyly jsme žádná papalášská famílie, nikdo z rodičů ani nebyl ve straně, ale táta měl štěstí, že se mu podařilo sehnat na tři roky práci v Africe a při návratu jsme si tu cestu natáhli přes půl západní Evropy. Prátr jsme si nemohli nechat ujít a já tam jako kluk vokukoval s úžasem ty blikající automaty. Táta mi dal pár šilinků ať si něco zahraju. Vyzkoušel jsem asi dva, ale co na nich bylo to nevím. A pak jsem objevil takovou černou kabinu s volantem a řadící pákou, a tomu jsem neodolal. Byly to samozřejmě nějaký formule, já to s nadšením rozjel a v plný rychlosti vjel do první zatáčky. A pak se to stalo, ta kabina se najednou se mnou prudce naklonila, já se šíleně vyděsil a zdrhnul jsem odtamtud, bez ohledu na to, že jsem přišel o šilink!!! Tak to bylo moje první setkání s virtuální realitou... :-) Jinak z těch devádesatých let mě mrzí ještě jedna věc a to, že se mi tehdá nepodařilo dát dohromady partu na Dračí doupě. Už ani nevím jak jsem k němu přišel, no nejspíš jsem to objevil někde v knihkupectví a okamžitě jsem tomu propadl. Sám jsem ty pravidla naštudoval skoro do posledního detailů. Strašně mě lákalo stát se Pánem jeskyně a vymyslet a režírovat dobrodružství pro ostatní. Lámal jsem k tomu kamarády, dva jsem měl už dobře načatý, ale nakonec to nedopadlo. A bohužel jsem v okolí neznal nikoho kdo by se tomu věnoval. Takže to nakonec skončilo někde ve skříni a tam jsou možná dodnes. Tak to tak trochu závidím všem kterým se to povedlo si zahrát a mít kolem sebe lidi se kterýma to hrát mohli. To tak nějak beru jako svou herní prohru...

Druhé zrcadlo mě přeneslo do prostor, kde nejvýznamnějším bodem byla jakási aréna. Ta byla plná Hernů a Clannfearů, se kterými jsem svedl nespočet soubojů a pár rozhovorů. Z nich vyplynulo, že jsem skutečně v nějaké bojové aréně ale k čemu slouží jsem nepochopil. Důležité bylo to, že jsem zde získal amulet, který mi umožnil vstup do zatím nepřístupných chodeb v prostoru za prvním teleportem. Vrátil jsem se tedy prvním zrcadlem do těchto prostor. Díky amuletu jsme se dostal do místností, kde se nacházela ovládací kola. Jak jsem správně předpokládal, koly se spouštěly levitující kameny. Jakmile dosedly do svých podstavců, odemkla se třetí nepřístupná místnost, plná kouzelných zbraní, brnění, lektvarů včetně dvou léčivých krystalů. Rozhodně to stálo za to, se do této místnosti dostat. Patřičně posílen jsem se vydal na cestu za tajemstvím třetího zrcadla. Prostory za třetím zrcadlem také nebyly velké ale znovu bylo potřeba se ohánět mečem kvůli dotírajícím ještěrkám. V podstatě tu byla jen dlouhá chodba,která mě dovedla do obrovské zvláštní místnosti. Ta byla zajímavá několika věcmi. Za prvé tu byly zvláštní pravděpodobně magické sloupy, vypadalo to jak nějaké usměrňovače magické energie. Další zvláštností byly visuté klece s Clannfeary. Dalo se sice s nimi mluvit, ale nic zajímavého jsem se nedozvěděl. Nejzajímavější objekt se nacházel na pódiu. Byla to žena, a nebyl to nikdo jiný než Faydra Shardai, nejbližší Dagonova služebnice a šéfka legií ohnivých daeder... Podobně jako její bratránek Xivilai i Faydra Shardai se <a href="http://youtu.be/dQdh_C61Iqg?t=6m58s">rozhodla se mnou obchodovat.</a> Tentokrát ale nabídky dostaly mnohem konkrétnější podobu. Za slib věrnosti mi prý splní cokoliv si řeknu. Požádal jsem tedy o klíč k Dagonovu sídlu. Faydra se ušklíbla, že žádám skutečně hodně, ale pokud vstoupím do jejích služeb, splní svůj slib. To se mi moc nechtělo, a mé tušení bylo správné, protože když jsem to skutečně udělal, byla to má smrt. Prostě okamžitá smrt, žádný souboj, jen smrt a duše navěky sloužící Faydře. Nějaký Josianův život ani můj vlastní už mě nezajímal. Tudy cesta samozřejmě nevedla, loadnul jsem tedy pozici a poslal zákeřnou čarodějnici k šípku. Nezbývalo mi tedy než se vrátit zpět... Obrázky: 1) Bojová aréna za druhým zrcadlem - teleportem 2) Chodba do místnosti s Faydra Shardai 3) Sídlo Faydra Shardai - v pozadí klec s Clannfearem 4) Faydra Shardai

Nerejpej a koukej dopsat deník k Escape from Hell dřív, než já dopíšu ten svůj k Battlespiru... :D

Připravený a těším se ;-)

Mám obavu, že zveřejněním tohoto magického předmětu si DJovi poskytl medvědí službu, zvlášť pokud se to dozví jeho žena... :D

Pokračoval jsem v průzkumu východního křídla šestého levelu a netrvalo to dlouho a narazil jsem na další zajímavou postavu. Tentokrát to byl Xivilai Moath, samotný vůdce legie ledových daeder. <a href="http://youtu.be/qooU_VKitFg?t=18m12s">Rozhovor tentokrát proběhl trochu zvláštně</a>, jakoby Xivilai očekával nějaký obchod, ale zatím jsem mu neměl co nabídnout. To že ho přestanu otravovat výměnou za život Josiana Kaida a můj, očividně nebyla dobrá nabídka. Pravděpodobně tedy budu muset najít něco, po čem Xivilai touží. Setkání s Xivilaiem se tedy obešlo bez boje, ne tak ovšem setkání s jakýmsi nižším daedrickým lordem. Pokusil jsem se s ním sice dohodnout, ale lord mě upozornil že slíbil svému šéfovi, Lordu Imagovi, že s ním nebudu chtít mluvit. Nicméně pokud by se mu to nepovedlo, pak je možné, že Lord Imago bude chtít mluvit se mnou. Pokud se ale chci k Imagovi dostat, musím si vybojovat amulet, který má tenhle jeho nohsled u sebe. Sice jsem vůbec netušil, kdo je Lord Imago, ale to bylo v tuhle chvíli celkem jedno. Jakmile jsme ukončili svou konverzaci lord na mě zaútočil asi dvaceti kouzly a pak se snažil mě ještě dorazit mečem. Měl jsem co dělat, ale nakonec se mi ho podařilo ustřílet lukem a získat slibovaný amulet. Zbytek východní části tvořily jakési patrové ubytovny s výtahem, svedl jsem tu pár ostrých soubojů se Seducery a Daedrickými lordy. Povalovalo se tu spousta kouzelných předmětů, sebral jsem nějaký co vyvolával náhodnou potvoru, která mi přišla na pomoc, což se docela hodilo. Tím jsem prozkoumal celou východní část levelu, vrátil jsem se zpět na centrální nádvoří a vydal se do části západní. Tato část byla na první pohled značně menší než část východní. Po několika soubojích s Herny a Seducery jsem se dostal do zvláštní místnosti se třemi zrcadly. Mé podezření se vzápětí potvrdilo, zrcadla byly samozřejmě teleporty. První mě teleportovalo do jakési centrální místnosti. Uprostřed bylo stejné zrcadlo, nejspíše teleport zpět. Z místnosti vedlo několik chodeb. Dvě z nich vedly do místností chráněných znakem ke kterému jsem neměl amulet. Pak tu byla ještě jedna místnost chráněná nejspíše jakýmsi magickým mechanismem, který neumím ovládat. Klíčem pravděpodobně budou dvě levitující koule poblíž vchodu, ale nijak s nimi nedokáži manipulovat. Vrátil jsem se tedy teleportem zpět ke třem zrcadlům. Obrázky: 1) Xivilai Moath 2) Služebník Lorda Imaga 3) Zrcadla - teleporty 4) První teleport - v pozadí magicky zamčené dveře s levitujícími koulemi

No člověče nevím, jestli na to kojení sis vytvořil správnou postavu... ;-)

Koukám, že se o tebe DJ stará, skoro stejně dobře jako o svůj nový rodinný přírůstek... ;-)

Brána mě dostala na obrovské obdélníkové nádvoří. Zde jsem se setkal také s novou potvůrkou, takovou humanoidní ještěrkou s názvem Clannfear. Ještěrka nebyla nijak vážným soupeřem a navíc se občas dala přemluvit ke spojenectví, takže se pak místní obyvatelé mastili mezi sebou a Tanael to jen zpovzdálí pozorovala a čekala kdo na ní zbude. Na nádvoří bylo spousta věcí, byly tu stany, vozy, různé nádoby, ohniště, uprostřed dokonce nějaké pódium a všude sedalo nalézt dost zbraní, lektvarů, dokonce jsem tu narazil i na několik svitků s kouzly, což byla zatím dost ojedinělá věc, akorát pro mojí bojovnici moc velký význam kouzla neměla. Jediné vlastní kouzlo, které jsem za celou dobu hry použil, bylo léčení a i to velmi rychle vyčerpalo zásobu spell pointů. Na kouzlení jsem tedy používal kouzelné předměty, což bylo mnohem výhodnější. Na každé straně tohoto nádvoří byla velká brána. Dodržel jsem pravidlo pravé ruky a vydal se na východ. Nejprve jsem narazil na pár tajných místností, plných docela zajímavých magických zbraní a brnění, musel jsem pečlivě vybírat, protože inventář jsem měl už plný. Po chvíli jsem pak našel místnost s léčivými krystaly. Byla sice chráněna obrannými znaky, ale já už naštěstí měl vstupní amulet, který jsem získal z jedné zabité ještěrky. Zde jsem si tedy vytvořil jakousi základnu a jakmile mi životy nebezpečně klesaly vracel jsem se uzdravit sem. Na další křižovatce jsem znovu zabočil doprava, tedy tentokráte do chodby jižní. Nejprve jsem prozkoumal dvě boční místnosti. Jedna byla jakousi knihovnou, druhá skladištěm. Obě obsahovaly znovu několik zajímavých předmětů a taky několik svitků resp. knih popisující jak kouzla, tak předměty, které se daly v tomto levelu najít. Tyto záležitosti pro mě ale neměly význam, neboť po celou dobu hry, jsem používal seznam kouzelných efektů na UESP stránkách. Vzhledem k velkému množství efektů se mi skutečně nechtělo pořizovat si vlastní seznam na základě objevených knih. Byl to jediný návod, který jsem ve hře použil (samozřejmě kromě pátého zabugovaného levelu). V poslední místnosti jižní chodby jsem potkal parchanta, který tohle celé spískal. Ano byl to Sirran Angada, služebník samotného Jagara Tharna, o jeho významném podílu na přepadení Battlespiru jsem se dozvěděl od ducha Paxti Bittora, kterého jsem potkal u jezera ve třetím levelu. <a href="http://youtu.be/qooU_VKitFg?t=12m17s">Sirran Angada se domníval,</a> že jsem nějaký daedrický služebník a spustil na mě, že musí okamžitě mluvit s Lordem Dagonem. Přistoupil jsem na hru, ale dělal jsem zdánlivě nechápavého. Nechal jsem si tak vysvětlit, že Lord Dagon a císař Jagar Tharn spolu kují nějaké pikle, které jsou nad mé chápání. Na můj dotaz, zda skutečně mluví o císaři, protože tím by snad měl být Uriel Septim, mi bylo vysvětleno jak se věci mají, což je vlastně obsahem příběhu prvního dílu série - Arény. A bylo to právě za pomoci Mehrunese Dagona, když Jagar Tharn neoprávněně získal císařský trůn v Tamrielu. Na oplátku Dagonovi nabídl služby Sirrana Angady, který prý umí rozpoznávat všelijaké druhy magických proudů. A o to prý ve skutečnosti jde. Magické proudy prý ustupují daleko od břehů smrtelných a nesmrtelných světů. Ještě chvíli jsem si se Sirranem pohrával a pak mu odhalil svou pravou identitu. Sirran byl zděšen chvíli se dožadoval spravedlivého procesu, chtěl jsem mu dopřát spravedlivou smrt mečem, ale ten sráč po rozhovoru zmizel... Obrázky: 1) Všichni proti všem 2) Nějaké zlaté nádoby na nádvoří 3) Knihovna v jižní chodbě 4) Sirran Angada

Ojoj tak to velká gratulace!!!

Předposlední level se znovu vrací do interiérů. Občas se sice pohybujeme pod otevřeným nebem, ale rozhodně ne v otevřeném prostoru, tak jako v předchozím levelu. Hra začíná v jakési rokli úplně na jihu. Hned po startu na mě zaútočil Herne, ovšem oproti předchozímu levelu, ho teď můžu normálně zabít jakoukoliv zbraní. Navíc to je docela slabý soupeř. Rokle má pár slepých odboček v nich se nalézá poměrně dost kouzelných předmětů, lektvarů vybavení a kupodivu i několik samotných kouzel, těch jsem zatím za celou dobu moc nenašel. Z nepřátel jsem se zatím setkal jen s několika Seducery a Herny a také jednou novou potvorou Daedrickým hrabětem. <a href="http://youtu.be/qooU_VKitFg?t=3m2s">Hrabě se mě snažil přemluvit</a>, ať se vzdám, že stejně nemám šanci, a že mám pro ně větší cenu jako živý, než mrtvý. Tak jsem ho poslal do Oblivionu, aby tam mohl o mých šancích přemýšlet... Rokle mě dovedla k obrovské bráně. Musím přiznat, že mi to nějakou dobu trvalo, než jsem přišel na to jak jí otevřít. Finta se jmenovala obrovský dřevěný sloup, které tu byly ukotvené v zemi. Jeden z nich se dal povalit a jakoby náhodou spadl právě na vrata, která se pod jeho tíhou otevřela. Brána vedla na obrovské nádvoří... Obrázky: 1) Mapa 6. levelu 2) Daedrický hrabě 3) Uzavřená brána 4) Místo kliky se zde používají klacíčky

Pátý level se kromě jiných problémů vyznačoval i intenzivní prací s inventářem, proto je možná vhodná chvíle si o něm něco říct. Na přiloženém screenshotu se pokusím popsat jak inventář funguje. Věci které máte na sobě samozřejmě vidíte vlevo na postavě. Vypadá to takhle docela dobře, ale tím že jí oblékáte jak regulérní panenku se dostáváte trochu do problémů. Postava totiž může mít nejenom brnění, ale i oblečení, jehož některé kousky to brnění totálně zakryje. Jedná se hlavně o stehna a předloktí. Pokud se tedy chcete z nějakého důvodu [i](např. zkontrolovat stav, nebo změnit Hot Keys kouzel)[/i] podívat na náloketníky nebo sukni/kalhoty, musíte nejprve sundat příslušné brnění a to je trochu vopruz. Naopak slot na sekundární zbraň vlevo dole považuji za výbornou věc. Můžete tak pomocí jednoho stisku klávesy odložit meč a vzít si luk, nebo sekeru, hůl, cokoliv, aniž byste museli vlézt do inventáře. Ano ve druhém slotu může být jakákoliv zbraň. Nicméně samozřejmě se mi zdá výhodné tam mít luk nebo kuši, a změnit tak rychle způsob boje. Vedlejší slot je pouze na šípy, a pokud dojdou musíte si je do slotu manuálně přendat z batohu, což je zase trochu otravné, ale budiž. Jakmile vám v boji dojdou šípy, tak hra vám do ruky automaticky vloží zbraň ze sekundárního slotu. V pravé polovině obrazovky jsou vidět dva sloupce s předměty. Ten levý sloupec představuje váš batoh. Počet položek není sice omezen, ale postava má nějakou maximální nosnost, odvíjející se od síly a každý předmět má svou váhu. Takže samozřejmě nekonečně mnoho věcí nést nemůžete. Pravý sloupec představuje to, co právě prohledáváte, batoh zabitého nepřítele, nebo nějakou truhlu apod. Pokud se vám něco líbí tak si to přetáhnete do levého sloupce. Předměty se nijak neřadí, kam ho přetáhnete tam se uloží a ostatní odskočí o slot níže. Jedinou výjimkou jsou lektvary stejného typu, ty zabírají jen jeden slot a po nakliknutí je uveden počet kolik jich máte. Druhou ale jen poloviční výjimkou jsou šípy. Ty jsou taky několikero druhů. Pokud ovšem šípy přetáhnete standardně do levého sloupce, ačkoliv jsou stejného druhu, nespojí se a budou zabírat dva sloty. Pokud je ale přetáhnete na ikonu sekundární zbraně, toto spojení se provede a šípy stejného druhu se sečtou. Z uvedeného je jasné, že za chvíli máte v batohu pěkný bordel. Jak sami vidíte na obrazovce jsou vidět jen čtyři předměty, což je zoufale málo. K listování slouží šipky po stranách sloupce a nebo šipky na klávesnici. Ale hledání konkrétního předmětu v inventáři je fakt za trest. Možná si říkáte, o čem to sakra furt mluví, copak nevidí ty tlačítka nahoře? Ale vidí, a moc dobře, jenže ty tlačítka fungují přesně obráceně, než by člověk potřeboval. Chcete se podívat jaké máte zbraně? Říkáte si, to je jednoduché, kliknu na tlačítko "Weapons". Omyl dámy a pánové, ty filtry tady fungují odčítací metodou. Kliknete-li tedy na tlačítko "Weapons", zbraně se vám odfiltrují a v inventáři vám zůstane vše ostatní! Chcete li si tedy vyfiltrovat jen zbraně, musíte naklikat všech pět ostatních tlačítek. A řeknu vám, že je to na palici, použil jsem to za celou hru asi dvakrát a naposled někdy v prvním levelu. Z každé zabité potvory vypadne pytel a teprve v něm se nacházejí předměty. Pytel se dá také vzít. Ze začátku jsem je tedy výhodně používal na rozdělení předmětů. jeden na zbraně, druhý na brnění a oblečení, třetí na lektvary a svitky. Problém je, že jeden prázdný pytel váží dvě kila. No a velice brzy jsem se ve hře dostal na limit no a nakonec jsem si to rozmyslel, abych sebou táhl zbytečných šest kilo, když místo toho můžu vzít šest léčivých lektvarů... Prostě co to budu dlouze okecávat, inventář je v Battlespiru na pytel!

Opevněné město Granvellusa bylo umístěno na nepřístupném ostrově. Byla to vysoká skála, na kterou z vody nebylo možné vylézt. Hlavní přístupovou cestu z pevniny tvořil padací most, který byl ale zvednutý. Tudy tedy cesta nevedla. Nicméně jsem z návodu vyčetl, že do města se dá dostat dvěma dalšími způsoby. První způsob byl přeci jen vodou. Tanael by musela obeplout celý ostrov. Na druhé straně bylo přístaviště a z něho vedl výtah nahoru k hradbám. Nicméně fakt, že jsem sebou táhl druhé brnění plus spoustu dalších předmětů umožňujících mi kouzlit, způsoboval to, že jsem měl narvaný inventář a nebyl schopný plavat. Sice bych se nejspíše na druhou stranu dostal i pod vodou, ale obával jsem se, že tam nebudu schopný vyplavat, a nechávat něco z inventáře tady, se mi moc nechtělo. Využil jsem tedy druhý způsob a tím byla cesta vzduchem! Vydal jsem se tedy na dlouhou cestu po východním pobřeží. Schválně jsem se držel spíš ve vodě, než na břehu, tak abych byl co nejdál od daeder na pevnině a pokud možno jsem se jim vyhnul. Po několika minutách jsem konečně dorazil na místo, kde byl ukotvený horkovzdušný balón. Ano skutečně v této fantasy RPG hře se můžete proletět balónem, no není to úžasné? ;-) Navíc se nejedná o nějaký skript, nebo animaci, balón totiž skutečně ovládáte. PageUp a PageDown klávesy slouží k ovládání výšky a šipkama se můžete vydat kamkoliv chcete. Rychlost balónu není nijak závratná, dokonce bych řekl, že je pomalejší než běh po zemi, ale o to tu teď nešlo. Ve městě se nacházely ještě dva kousky brnění. Jeden byl před hradbami blízko výtahu. Město i hradby byly samozřejmě chráněny mnoha daedrami. Využil jsem ochranu, kterou mi poskytoval balónový koš, doletěl jsem na potřebnou vzdálenost a daedry jsem odstřílel lukem. Teprve poté jsem vyskočil z balónu a sebral brnění. Když balón opustíte tak po chvilce zmizí a vrátí se na své kotviště. Já ale neměl v plánu se vracet balónem. Znovu jsem použil lektvar nehmotnosti a doběhl k budově, kde měl být ukrytý poslední kus brnění. Podle návodu měl být ve druhém patře. Problém ovšem byl, že budova žádné patra neměla. Z venku se sice zdálo, že by tam ještě nějaké podkroví být mohlo, uvnitř ale nebyly žádné schody ani výtah, prostě nic, coby naznačovalo, že má budova ještě jedno patro. Přiznám se, že jsem z toho byl docela zaskočen, v úvahu přicházelo několik variant. Buď se jedná o nějaký bug, nebo je chyba v návodu a brnění je v jiné budově a nebo jsem něco totálně přehlídl. Bylo mi jasné, že to tu budu muset důkladněji prozkoumat. Na to jsem se ale potřeboval trochu více připravit. Opustil jsem tedy budovu, na nic nečekal a běžel jsem k nejbližší bráně, těsně před srázem jsem použil lektvar "Slow Fall" a skočil přes průliv na druhý břeh. Doběhl jsem k chatě starého Chiméra, zde jsem pořádně probral inventář, nechal si jen to nejdůležitější, oživil se krystaly a připravil se na nový vpád do Granvellusy. Tentokrát jsem použil druhou cestu. Pod vodou jsem obeplul ostrov, vynořil se v přístavišti, zbavil se několika daeder a výtahem vyjel nahoru. Rozhodl jsem se prozkoumat věž, které stála východně hned vedle budovy, kde mělo původně být brnění. A měl jsem štěstí, nebyl to bug, byla to skutečně chyba v návodu, resp. <a href="http://www.uesp.net/wiki/File:Bat5.jpg">v mapě k návodu</a>, brnění se totiž nacházelo ve druhém patře této věže. Čekal mě tedy znovu návrat k Chimérovi. Tam jsem na sebe navlékl všechny kusy brnění a Chimérovi podal bednu s oštěpem. <a href="http://youtu.be/ZYY6MdTr1v0?t=12m31s">Chimér jí několika pohyby otevřel</a> a nechal mě vyzvednout oštěp. Tak se z kořisti stal najednou lovec. Posbíral jsem veškerou svou výbavu a potřetí jsem se vydal do města Granvellusa. I tentokrát jsem použil zadní vchod přes přístaviště. Daedrami jsem se moc nezabýval a spěchal do budovy, ve které měl pobývat Herne Egahirn. Potřeboval jsem totiž šestý klíč, abych se odsud mohl dostat. Egahirna jsem našel až na střeše. Cestu mi sice ještě zastoupily dvě daedry, ale ty mě nemohly zastavit. <a href="http://youtu.be/ZYY6MdTr1v0?t=16m58s">Tvářil se jako neohrožený lovec</a> a vůbec mu nedocházelo, že jsou to jeho poslední okamžiky. Dotkl jsem se ho oštěpem a bylo po všem. Sebral jsem poslední klíč, seskočil ze střechy, prozkoumal jsem ještě nějaké nejbližší budovy, byly to nějaké stáje, našel tu pár lektvarů a pak už jsem spěchal k chrámu. Jakmile jednou vstoupíte do chrámu není cesty zpět. Uvnitř bylo dalších několik daeder. Kromě dvou však byly na několika římsách, takže na mě nemohly, ale musel jsem si dát pozor na jejich kouzla. V místnosti pod schody jsem našel léčivé krystaly. Škoda, že už jsem nemohl ven, docela rád bych město prozkoumal podrobněji a s krystaly by to bylo mnohem snazší. U jedné ze stěn jsem nalezl výtah. Procházel jsem po úzkých římsách, až jsem se dostal k plošině ve tvaru srpku měsíce. Aniž bych to tušil, byl to portál ukončující level. Nakonec to s tím bugem nebylo tak horké, ale i tak mi spadl velký kámen ze srdce. Ale dohráno ještě nebylo, ještě mě čekaly dva další levely a samozřejmě jsem zase odkládal návod, i když jsem po tomto levelu trochu trnul, protože jak už jsem několikrát uvedl, ani kdybych se nepotýkal s tím bugem, tak bych tento level nejspíš bez návodu nedohrál. Obrázky: 1) Kotviště balónu 2) Poslední okamžiky Egahirna 3) Chrám daedrických rituálů 4) Portálem byla srpkovitá plošina u stropu chrámu

Z hledaného brnění mi chyběly ještě tři kusy, zároveň jsem potřeboval najít ještě pátý klíč. Zamířil jsem tedy na jihovýchod na menší poloostrov, kde se nacházela nějaká věž.Po další dávce soubojů s daedrami a uhýbání před útoky Hernů jsem ve věži získal poslední pátý klíč. Šestý jak víme má u sebe lovec Egahirn. Kousek odsud byl velký vodopád a za ním ukrytá tajná jeskyně. Tak tajná, že normálně se vodopádem projít nedalo. Museli jste kliknout na spodek vodopádu a pak vás to teprve přeneslo dovnitř. Další místo, které bych jistě bez návodu nenašel. Uvnitř jeskyně tekla podzemní řeka a po stranách stoupaly dvě úzké římsy. Tanael byla okamžitě napadena kouzly okřídlené svůdkyně, obávané potvory s předchozího levelu. Rovnou přiznám, že toto bylo nejkritičtější místo tohoto levelu. Manévrovat nebylo kam, římsa byla úzká, navíc z protější římsy na mě sesílala kouzla ledová daedra. Chvílemi jsem si zoufal, nakonec se mi ale podařilo nějako její kouzla vymanévrovat a nakonec jí umlátit. Zase jsem ale měl zatmění mysli, mohl jsem použít nějaký lektvar a na souboj se vykašlat, nicméně to bylo nejspíše způsobeno tím, že jsem vlastně zde přerušil hraní na více než měsíc, takže po této dlouhé přestávce, mi samozřejmě chvíli trvalo, než jsem si vzpomněl na všechno co mám k dispozici. I když možná dobře bylo, že jsem si lektvar ušetřil. Jakmile jsem vystoupal o kousek výš, naskytl se mi pohled na věž postavenou uvnitř jeskyně. Na prostranství před vchodem číhalo asi osm Dark Seducerů. Bylo mi jasné, že tudy se neprobiji. Vystoupal jsem tedy vysoko nad plošinu, použil lektvary Slow Fall a Etherrealness a skočil mezi potvory. Uvnitř jsem našel další díl k brnění, tentokráte to byly boty. V nejvyšším patře se také nacházel léčivý krystal. Určitou zajímavostí byla knihovna. Vysoko na polici kam se nedalo dostat byla bedna. Zkusil jsem tedy shodit regály s knihami a kupodivu to fungovalo. Až dosud jsem obdobnou manipulaci s předměty v Battlespiru nepraktikoval. Na polici byla kouzelná opravovací skříňka, takže jsem zase nechal opravit uzdravovací rukavice. Na zpáteční cestě jsem znovu použil lektvar abych se vyhnul soubojům, skočil do vody a podzemní řekou vyplaval ven z vodopádu. Nyní mi chyběly už jen poslední dva kousky brnění. Z návodu jsem vyčetl, že oba jsou v opevněném městě na severovýchodě. Obrázky: 1) Uvnitř věže 2) Věž ukrytá v jeskyni za vodopádem 3) Popadané regály zpřístupnily polici 4) Opevněné a těžko přístupné město

Na konci severozápadního výběžku stála další budova, snad jakási tvrz. Cestou k ní jsem podstoupil nespočet dalších soubojů s daedrami, ale docela mě to už nevyvádělo ze klidu. Přece jen intenzivní hraní v této době mě už naučilo se s nimi vypořádat a dokázal jsem zvládnout dostatek soubojů aniž bych si hru uložil, zvláště pokud byly v dosahu léčivé krystaly. Neváhal jsem se k nim vracet i dlouhou cestu jen abych šetřil sejvy ubránil se tak tomu protivnému bugu. V tuto chvíli jsem věděl, že jsem minimálně v polovině levelu, a pokud se v druhé půlce nic zásadního nezmění, tak bych to měl v pohodě zvládnout. Tvrz byla obsazena třemi ohnivými daedrami, ale znovu zde byly léčivé krystaly, takže souboj nebyl žádným problémem. Intériér byl zajímavě zbarven do červena, ale Tanael se nepřišla sem kochat, ale získat další klíč k chrámu, ve kterém je portál z tohoto levelu. Poté jsem tvrz opustil. Má další cesta vedla konečně k chatě kde by měl žít ten starý muž, který by mi měl pomoct. Chata byla skutečně docela dobrým útočištěm, našel jsem tu lektvary zbraně, šípy do luku ale hlavně další léčivé krystaly. V pozadí stál starý muž opřený o hůl, jmenoval se Chimér. Nejprve jsem se ale začetl do knihy, kterou jsem zde nalezl. Kniha byla Chimérovým deníkem, ale jen první stránky byly smysluplné, pozdější zápisy již byly nesouvislé a často nečitelné. Chimér Graygen byl velký kouzelník, vyvolávač a přívrženec rodu Direnni. Direnni získali svou moc díky kšeftování s Daedrami, což je sice velmi výnosné,ale také velice riskantní cesta k úspěchu. Chimér byl jedním z nejchytřejších a pravděpodobně i jeden z nejambicióznějších vyvolávačů. Odvážil se postavit i samotnému Lordu Dagonovi, zvítězil a poslal ho tak do Oblivionu. Když se Dagon znovu vrátil rozhodl se samozřejmě pomstít těm, kdo ho tak znectili. Chimere porážkou Dagona chtěl získat smlouvu, že bude žít navěky ve svém městě mezi šťastnými hlasy svých přátel a sousedů. Dagon ale překroutil slova této smlouvy. Vytrhl malý ostrov z pobřeží Northmooru a přesunul ho do prázdnoty i s Chimérem. Všichni Chimérovi přátelé a sousedi byli zabiti ovšem jejich hlasy tu zůstaly aby navždy mučily Chimérovy vzpomínky. Chimérbyl odsouzen žít navždy ale stárnout, být ochromen artritidou a trápen přemýšlením o důsledcích svého povýšeného chování vůči daedrám. V jiné části knihy jsem se dočetl že deadra lord Malacath vytvořil brnění, které Chimér použil právě v boji proti Dagonovi. Navíc využil jeho pravé jméno tzv Protonymic aby vyvolal kouzlo, které vysaje všechnu Dagonovu sílu. To se mu sice podařilo, nicméně Dagonova síla byla tak velká, že měl dostatek času na to, aby se Chimérovi pomstil dřív než skončil v Oblivionu. Další část knihy ovšem obsahovala zajímavou informaci, že ačkoliv se Oštěpu hořkého milosrdenství nemůže dotknout ruka smrtelníka, jeho síla není neomezená. A právě Malacathino brnění by mělo ochránit před smrtelnými účinky oštěpu. Rozhovor se starým Chimérem bylo ale <a href="http://youtu.be/IdORl8Vnn90?t=22m18s">jedno velké utrpení.</a> Stařec to neměl v hlavě v pořádku a skutečně to trvalo velmi dlouho a zabralo několik pokusů, než jsem z něj začal tahat smysluplné informace. Po několika pokusech, kdy mě starý Chimér posílal hledat jeho <a href="http://youtu.be/ZYY6MdTr1v0?t=2s">lžičku, kočky a nebo 2000 dětí,</a> konečně přišel k rozumu a začal odpovídat na mé dotazy. Z deníku už víme, že Dagona porazil s použitím jeho pravého jména tzv. protonymic. Nicméně Chimér tvrdí, že po jeho návratu z Oblivionu si Dagon jistě dal druhé jméno, tzv. neonymic, aby byl chráněn před Chimérem i všemi ostatními, kdo znají jeho protonymic. Požádal jsem tedy Chiméra, zda by mi nepůjčil jeho brnění, se kterým Dagona porazil. Chimér ochotně souhlasil, nicméně mi sdělil, že před mnoha lety jednotlivé kousky brnění ukryl na různých místech ostrova, bohužel si samozřejmě nepamatuje, kam je ukryl. Dále jsem sedozvěděl, že lovce může zranit jen Oštěp hořkého milosrdenství, abych ho mohl použít, potřebuji to brnění, ale to už vlastně vím. Ukázal jsem tedy Chimérovi bednu, kterou jsem našel v kapli. Určitě obsahuje ten oštěp, ale Chimér mi nedovolí tu bednu otevřít, dokud na sobě nebudu mít kompletní brnění. Musel jsem tedy dohledat zbylé kousky brnění... Obrázky: 1) Tvrz na severozápadním výběžku 2) Ne to není DJův mod Eye of the Beholder, to je jen interiér jedné tvrze v Battlespiru. 3) Chimérova chata v obležení daeder 4) Starý muž Chimér

Díky tomu, že jsem hrál podle návodu, podíval jsem se i do míst, kam bych se normálně nevypravil. V moři daleko od břehu úplně na jižním okraji mapy se totiž nachází vrak lodi. To jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Vydal jsem se tedy s Tanael na plaveckou výpravu. Sice se chvíli zdálo, že vrak nenajdu, ale nakonec se na mě usmálo štěstí. Z hlediska hry, to ale žádný velký význam nemělo, bylo zde jen pár lektvarů, a nějaká zbraň, která mě ale neoslovila a nechal jsem jí na místě. Tím byla vlastně všechna zajímavá místa na jihu ostrova prozkoumána a bylo načase postoupit více na sever. Zhruba uprostřed ostrova se nacházela obrovská pevnost. V každém rohu pevnosti byla věž. Výtahem se dalo dostat do nejvyššího patra, kde se nacházel spínač. V podstatě každé patro věže bylo bráněno minimálně jednou daedrou a na nádvoří řádil další Herne. Po stisknutí všech čtyř spínačů se zvedla plošina uprostřed nádvoří pevnosti a odhalila tak další klíč a dva léčivé krystaly. Přiznám se, že dost pochybuji o tom, že bych toto bez návodu odhalil. Nejsem si vědom, že bych někde dříve nebo později získal nápovědu o tomto klíči... Pokračoval jsem dál na sever až do míst, kde vybíhal z ostrova výběžek směrem na západ. Zde jsem se setkal se skoro nesmrtelným všivákem. Ano tou poměrně neškodnou potvůrkou z prvního levelu. Zabít ho ovšem zabralo zhruba desetiminutový souboj. Naštěstí jsem zase díky návodu věděl, že to nakonec jde, jinak bych se na to vykašlal. Takhle jsem ho využil na potrénování Hand-to-Hand skillu. Nevím zda všivákova odolnost je bugem, ale dělá to na mě ten dojem. S podobným jsem se setkal ještě jednou v levelu následujícím. Obrázky: 1) Vrak lodi v jižním moři 2) Pevnost uprostřed ostrova 3) Tajný úkryt klíče a krystalů na nádvoří pevnosti 4) Souboj se všivákem (když dostanete zásah, obrazovka zčervená)

Tajný vchod, kterým se Tanael dostala do podzemí byl ovšem nyní blokován. Musela tedy postupovat dále podzemními chodbami. Ty byly znovu bráněny několika ledovými a ohnivými daedrami. Nakonec jsem podzemí opustil druhým východem blízko jakési svatyně na poloostrově severně od vesnice Trybador. Okamžitě se na Tanael vrhly zde přítomné ohnivé daedry. S jednou z nich se jí pak podařilo navázat kontakt. Tanael se jí podařilo vyvést z konceptu tím, že dala najevo, že ví o tom jak neprávem ohnivé daedry získaly lepší postavení, než ledové daedry. Ohnivák sice nejprve dělal, že ho to nezajímá, když ale Tanael naznačila, že to určitě bude zajímat šéfku lovu, tak zkrotnul. Tanael začala smlouvat, moc toho sice nezískala, nicméně se dozvěděla jak se dostat do Kaple nevinných obětí. [i](Bohužel mi uniklo, kde jsem se o této kapli dozvěděl, pravděpodobně v nějakém rozhovoru, který nemám zaznamenaný.)[/i] Kaple je chráněná deadrickými znaky. Vstupní amulety mají jen ohnivé daedry a ty ho Tanael určitě dobrovolně nedají. S tím Tanael bohužel musela souhlasit a tak si jeden hned vzala násilím. Tanael postupovala na jih až se přiblížila ke zvláštní stavbě připomínající obrovitánský kaktus. Byla to již zmíněná Kaple nevinných obětí. Vchod byl chráněn nejenom znaky, ale i několika daedrami a jedním nezranitelným Hernem. Na nic jsem nečekal a použil lektvar Etherrealness a proklouzl jsem kolem potvor dovnitř kaple. Uvnitř kaple bylo potřeba svést souboj s dalšími ohnivými daedrami. Odměna však byla velká. Za prvé jsem tu našel první klíč k chrámu. Potom tu byla bedna "Spear Case", která se zatím nedala otevřít. Díky návodu jsem věděl co je uvnitř a kdy a jak jí budu moci otevřít, ale zatím jsem jí jen vzal s sebou. Kromě toho tu byl ještě svitek nejspíše od jednoho z lovců jménem Belaherne určený ostatním lovcům. V podstatě to byla stížnost na Egahirna, že nehraje podle pravidel a že není možné, aby si nechal jeden z šesti klíčů. Pisatel sice chápe, že toto je první Egahirnův lov, a že musí uspět, ale měl by podstoupit stejnou zkoušku, jako všichni ostatní. Kromě tohoto dopisu jsem našel ještě jakýsi starý zápis popisující podrobnosti týkající se Lovu, většinu z nich ovšem už známe. Divoký Lov je název pro Rituál nevinné oběti, což je prastarý rituál pro získání magické energie ze silného proudu magie obklopující tento svět. Tvůrci rituálu byli již dávno zapomenuti, každopádně jeho přesné dodržení přináší lovci obrovskou moc a prestiž. Rituál staví nepřemožitelné lovce, a jejich lovecké chrty a nižší psy proti zubožené a odsouzené nevinné oběti, nazývané dle tradice zajíc. Symbolika rituálu tkví v tom, že bouřlivá radost ze zabití je vyvážena lovcovou konfrontací se smutkem a zoufalstvím jeho oběti. Lov začíná v Kapli nevinné oběti. V kapli se sejdou lovci, jejich chrti, a pán lovu, zatímco psi zůstanou před kaplí. Pán lovu provede rituál zasvěcení lovců i oběti. Lovci pak vyjdou z kaple třímajíc své oštěpy hořkého milosrdenství a odříkají pravidla lovu. Pravidla zahrnují povinnosti a podmínky všech čtyř fází lovu. V první fázi jsou vypuštěni nižší psi (ledové daedry) aby vyhnaly zajíce ze svého úkrytu. V druhé fázi jsou vypuštěni chrti (ohnivé daedry) aby nahnaly zajíce do pasti. Ve třetí fázi chrti obklíčí zajíce a přivolají lovce. Ve čtvrté fázi lovec zabije zajíce rituálním oštěpem hořkého milosrdenství a přivolá pána lovu zazvoněním na věžní zvon. Pán lovu odmění vítězného lovce a zároveň vyhlásí jméno nové oběti pro další lov. Toho se ovšem aktuální vítěz nesmí zúčastnit. Všichni účastníci lovu musí složit přísahu respektování pravidel. Kromě různých podrobností pravidla také uvádějí, že oběti musí být skutečně dána možnost úniku. V praxi je tato podmínka řešena šesti klíči, které pokud jsou posbírány, zpřístupní oběti Chrám daedrických rituálů a umožní teleportovat se pryč z tohoto světa. Rituál zároveň garantuje lovcům ochranu proti všem formám útoku včetně všech zbraní a kouzel. Nicméně je potřeba lovce varovat, že nejsou chráněni proti zraněním způsobeným svými oštěpy, proto je potřeba s nimi zacházet s největší obezřetností. Tyto oštěpy jsou velmi nebezpečnou zbraní a dokonce i daedričtí lordi nejsou imunní proti těmto zbraním. Proto je přísně zakázáno odnášet oštěpy z místa lovu. Tanael pokračovala v hledání klíčů a jednotlivých kousků brnění. Podle návodu měl být nejbližší kus nedaleko větrného mlýna, který se nacházel na západ od kaple. I v jeho okolí se nacházeli lovci se svými ohnivými a ledovými pejsky. Brnění tentokrát leželo na zápraží mlýna, takže Tanael na nic nečekala a do velkých soubojů se zde nepouštěla. Rychle jsem pokračoval dál až na jih, kde se nalézala jakási věž. Cestou jsem byl neustále otravován dvěma Herny. Jeden dokonce i zmizel (což je další bug ve hře) takže mě otravovala neviditelná a nesmrtelná potvora. Fakt príma... Věž byla samozřejmě obklopena dalšími daedrami. Dařilo se mi manévrovat tak, aby kouzla daeder vždy schytal Herne. Využíval jsem ho jako štít, docela to fungovalo. Daedry tak vyplácaly svá kouzla a v souboji s mečem jsem si s nimi dovedl poradit. Nicméně bylo potřeba i v souboji být neustále v pohybu. Naštěstí ve věži, kam jsem měl namířeno, se nalézaly kromě druhého klíče i oba léčivé krystaly. Takže to byla dobrá základna pro vyčištění této části od otravných daeder. Obrázky: 1) Východ z podzemí 2) Kaple nevinných obětí 3) Větrný mlýn 4) Věž s klíčem a krystaly

Aha, zas to tu tak moc nesleduju, takže jsem si nevšiml, že je to na Nexusu. Tak to potom jo, to vytvářet další profil na ModDB asi nemá cenu...

Tanael opatrně postupovala dovnitř vesnice Trybador. První souboj s ohnivou daedrou poskytl Tanael vstupní amulet a dopis. Byly to rozkazy určené ohnivým daedrám. Jejich úkolem v Lovu je být honícími psy. Mají mě pronásledovat ale ne zabít. To je dovoleno jen nějakému Egahirnovi. Kromě ohnivých a ledových daeder zde Tanael narazila na novou postavičku ve hře. Byl jím jakýsi humanoidní jelen, mixlý nějakým démonem. Jmenoval se Herne a <a href="http://youtu.be/-_3kQLiMTpY?t=6m28s">byl docela komunikativní,</a> dokonce se Tanael zeptal, jak se jí Lov líbí. Tanael tak zjistila, že Herne a jeho kumpáni jsou lovci. Lov bude trvat tak dlouho dokud svatý oštěp (Spear of Bitter Mercy) nevezme kořisti život. Tanael se tedy zeptala, proč jí Herne dosud nezabil, na to paroháč odvětil, že jen jejich mladý pán Egahirn bude mít tu čest zabít kořist, takže si na lov nevzali své oštěpy. Nicméně dal Tanael najevo, aby na to nespoléhala, protože se klidně může stát, že v zápalu lovu svou dohodu nedodrží. Celý lov se podniká kvůli získání energie z bohatých magických proudů obklopujících ostrov. K tomu je zapotřebí tento rituál. Asi nejvýznamnějším faktem ale bylo to, co již naznačoval dopis od dremory. Herne byl naprosto imunní vůči zbraním, Tanael ho nedokázala zranit, natož zabít. To nevypadalo vůbec dobře. V rámci shánění informací se vzápětí dala do řeči s jednou ledovou daedrou. Od ní se dozvěděla, že ledové daedry zde slouží jako psíci co mají za úkol vypudit kořist z úkrytu. Mrazík rozhodně nebyl se svým postavením spokojen a dával to za vinu Tanael, protože to prý byla ona, kdo na ně seslal trest za obsazení Shade Perilous, trest o to horší, že byly degradovány ještě více, než jejich příbuzní ohnivé daedry. Tanael začala lehce daedru provokovat, načež se dozvěděla, že se nikdy nedostane do Chrámu daedrických obřadů, kde je portál vedoucí odsuď, protože se ani nikdy nedostane do opevněného města Granvellusa, zvlášť když je padací most zvednutý a navíc by ještě musela mít těch šest klíčů. Tanael ovšem blafovala, že moc dobře ví, kde ty klíče jsou, protože jí to ukecané ohnivé daedry prozradily. Mrazík byl očividně tak zaskočený, že nakonec sám vyžvanil, že šestý klíč má právě Egahirn u sebe, i když je to proti pravidlům Lovu. Tanael prozkoumala několik budov. Uvnitř se sice musela vypořádat s dalšími daedrami, ale zároveň byla odměněna zajímavými kouzlenými předměty a různými lektvary. <a href="http://youtu.be/-_3kQLiMTpY?t=7m48s">Ještě jednou se dala do řeči s jinou ledovou daedrou.</a> Tahle byla ještě více znechucena jejich ponížením a Tanael jí urputně přitakávala, v tom, že za všechno mohou vlastně ohnivé daedry a Faydra Shardai, a přitom byli potrestány méně. Ledová daedra nakonec v zápalu debaty požádala Tanael, aby dosvědčila šéfovi Lovu, jak to vlastně v Shade Perilous bylo, protože dotyčný Dark Seducer je vlastně Dagonovým špiónem. Vrátil jsem se tedy na začátek levelu promluvit si s okřídlenou daedrou. Ale vlastně žádný efekt to nemělo. Nejprve se babizna Tanael vysmála, že něco takového Dagona vůbec nezajímá. Poté připustila, že záležitost prověří, načež zmizela. Nevím zda tento rozhovor měl na něco nějaký vliv, žádný jsem nezpozoroval. Nicméně toto získávání informací bylo trochu nad plán, vzhledem k tomu, že jsem hrál podle návodu, moc dobře jsem věděl co mám dělat. Podél jižního pobřeží jsem se dostal k hrobce. Uvnitř hrobky, byl pod jednou rakví ukrytý tajný vchod do podzemí. Dungeon pod hrobkou nebyl zas úplně malinkatý, ale hlavně se tu nacházely rukavice z hledaného brnění. U nich jsem nalezl svitek, který informoval o tom, že brnění Savior's Hide, je právě to brnění, které dotyčný pisatel měl na sobě, když porazil Dagona! Není to totiž obyčejné brnění, ale je zasvěcené Malacath. Bohužel má asi i negativní účinky, neboť se z textu dovídáme, že pisatele kvůli němu posedlo šílenství a přál by si, aby ho nikdy neoblékl... Kromě rukavic jsem zde našel léčivý krystal, vítanou pomoc v boji a nepodepsaný dopis. Nicméně se určitě znovu jedná o toho muže z chaty v bažinách. Z dopisu se již poněkolikáté dozvídám informace o Lovu, lovcích, jejich psech (daedrách), východu v chrámu ve městě Granvellusa, a poschovávaných klíčích. Neznámý muž je prý zde navždy uvězněn. Jedinou novou informací, která je sdělena jakoby mimochodem, je to, že jeho staré brnění by mělo být odolné proti útokům loveckých oštěpů. Obrázky: 1) Vesnice Trybador 2) Typičtí obyvatelé pátého levelu - Herne a daedry 3) Tajný vchod do podzemí 4) Dungeon pod hrobkou

DJ: Tak mě tak napadlo, pokud hledám na netu nějaký mod, tak první stránky kam mířím je <a href="http://www.moddb.com/">ModDB.</a> Možná by nebylo od věci, udělat tam na tvůj mod profil, rozhodně tomu uděláš větší reklamu, než tady...

Obtížné souboje s Dark Seducery ve čtvrtém levelu a jejich schopnost seslat velké množství kouzel, mě dovedly k přehodnocení rozdělení bodů při dalším level-upu před vstupem do pátého levelu. Vykašlal jsem se tedy na zvyšování síly a body rozdělil do "Endurance" kvůli zvýšení počtu životů, "Willpower" kvůli zvýšení odolnosti vůči kouzlům a "Speed" abych se mohl lépe kouzlům vyhýbat. Nicméně ani tato změna vývoje postavy mě nenaplňovala nějakým optimismem, čekal mě totiž mnohem větší problém. Pátý level totiž obsahuje kritický bug, který bohužel může vést až k nemožnosti hru dohrát. Tento level je totiž první, který se odehrává v exteriérech a obsahuje spoustu budov do kterých se dá vstoupit. To je pravděpodobně příčinou toho, že po každém uložení a znovunahrání, hra vytváří jakési objekty, které pozvolna zvyšují soubor "savetree.dat". Když tento soubor dosáhne kritické velikosti (dle UESP stránek je to někde mezi 2563- 3723 kB, což představuje 30-50 uložení), hra není schopná se nahrát a spadne do DOSu při jakémkoli pokusu o použití takto poškozeného sejvu. Problém ovšem je, že k restartu hry dochází i po každé smrti postavy. Proti tomuto bugu není v podstatě jiné obrany, než ukládat hru v pátém levelu co nejméně a sledovat velikost zmiňovaného souboru. Každopádně je dobré si zazálohovat save na začátku levelu, aby se v případě problému mohl opakovat jen tento level a ne celá hra! Jediným pozitivem je snad fakt, že se tento bug vyskytuje jen v tomto levelu. Co si budeme povídat omezení ukládání ve hře, kde každý souboj smrdí smrtí, zvyšuje obtížnost o 100%. Takže jsem moc o ničem nepřemýšlel a rozhodl jsem se tento level projít s návodem, protože jsem nechtěl riskovat, že to kvůli bugu nedohraji. Pojďme se tedy podívat, jak to nakonec dopadlo... Celý level je jeden obrovský ostrov (viz přiložená mapa). Na něm se ovšem nachází spousta budov, případně jeskyní a dalších prostor a kam se dá vstoupit. Pohybujeme se tu tedy jak v exteriérech tak interiérech. Bohužel jsem s překvapením zjistil, že pohyb v exteriérech začíná být nebezpečně trhaný. Problémem to začalo být hlavně v soubojích, kdy jsem nedokázal dostatečně rychle reagovat a uhýbání kouzlům bylo v podstatě nemožné. To samozřejmě vzhledem k popsanému bugu byl problém poměrně značný. Nakonec jsem v nastavení snížil rozlišení na "low" což sice grafickou podobu hry výrazně zpixlovatělo, ale cukání to nadobro odstranilo. Tanael se tedy ocitla na jihozápadním cípu ostrova na jakémsi molu. Před ní na zemi ležely dva svitky. Kousek na břehu pak číhala okřídlená babizna. Nicméně se zdálo, že útočit nehodlá. První svitek byl od našich přátel z klanu Dremora. Tanael se dozvěděla, že dremorám je sem vstup zapovězen, takže od nich moc velkou pomoc čekat nemůže. Nyní se nachází na místě Lovu. Aby se odsud dostala, musí vstoupit do portálu, který se nachází ve velkém chrámu v opevněném městě na východě. Ke vstupu do chrámu potřebuje šest klíčů. Pokud by byl Lov férový našla by ty klíče ukryté někde uvnitř ostrova. Lov ale férový není. Lovec jeden klíč sebral, aby jí zabránil utéct. Zásah jeho oštěpu je smrtelný, ale přitom žádná zbraň smrtelníka ho nemůže zranit. Situace Tanael je tedy více než zoufalá. Nicméně určitá šance tu přece je. Starý muž v opuštěné chatě ví prý vše co potřebujeme. Bude sice prý zkoušet naší trpělivost, ale pokud vytrváme odměna bude stát za to. Druhý dopis je určitě od tohoto starého muže určený všem kdo se stanou pronásledovanými v Lovu. Prý nejsme sami. Jeho stará chata uprostřed močálů daleko na severu je v bezpečí před lovci, nabízí mi tak úkryt a odpočinek, ale mám si pospíšit, každým dnem mu ubývá sil. Podpisem je jen písmeno "C." Tanael si tedy šla promluvit s okřídlenkyní. <a href="http://youtu.be/-_3kQLiMTpY?t=8s">Ta tentokrát odpověděla ve verších.</a> Z nich jsem pochopil že ona je šéfem Lovu, který právě začíná a Tanael je kořist. Dále jsem se vlastně dozvěděl to samé, co mi sdělily dremory v dopise. Každopádně až mě uloví, tak lovec musí zavolat jí, a ona vyhlásí vítěze lovu. Ještě jsem se dozvěděl, že uvnitř ostrova jsou vývěsky, kde si mohu přečíst pravidla lovu. Jak už jsem uvedl pátý level jsem hrál podle návodu, a upřímně řečeno, nevím jestli bych ho bez návodu zvládl, i bez toho bugu. Z návodu jsem se totiž dozvěděl, že kromě těch šesti klíčů, potřebuji ještě kompletní brnění "Savior's Hide". Jehož první díl kyrys, se nachází ve vodě přímo pod molem, na kterém Tanael stála. Obávám se, že toto bych bez návodu nenašel i kdybych tu bloudil léta... Když Tanael vylezla po svahu od moře nahoru, narazila na vesnici Trybador. Vesnice ale nebyla opuštěná. Potulovala se tu spousta ohnivých a ledových daeder. Musel jsem si dát pozor na jejich kouzla. Ne do všech domů se dalo vstoupit, na některých viselo upozornění, že tyto domy jsou zamořeny a vstup je sem zakázán, ale do některých se vstoupit dalo. Nicméně bezpečný úkryt před daedrami to nebyl, většinou totiž byly i uvnitř... Obrázky: 1) Mapa pátého levelu 2) Startovní molo s šéfkou lovu 3) Kyrys "Savior's Hide" ukrytý pod molem 4) Cedule se jménem vesnice

Podzemní tunel ukrytý za mříží mě dovedl ke spící daedře. Byla to spící Jaciel Morgen. Od Deyaniry jsem věděl, že zaklínadlo, které Jaciel probudí z tvrdého spánku zní: "Ve jménu Nocturnals". Jaciel jsem sice probudil, ale moc radosti jsem z toho neměl. <a href="http://youtu.be/vBIEAZf2sbU?t=11m3s">Nejprve mumlala jakási zoufalá prohlášení,</a> ze kterých jsem vyrozuměl že zůstane zde, dokud jí Nocturnals nenajdou. Prý jí sice potrestají, ale Dagona ztrestají ještě více. Bude Nebeská válka, nebe se propadne, země se zlomí na dva kusy a všechny smrtelné věci budou zahubeny v této bouři. Pokoušel jsem se jí odradit od takové pošetilosti, ale neměla slitování. Ani prosba aby pamatovala na nešťastnou Deyaniru nevedla k úspěchu, o tom, že by Tanael pomohla se dostat k Dagonovi nemohla být ani řeč. Rozhovor skončil aniž by dal jakékoliv vodítko co dál. Samozřejmě poměrně logické je vrátit s k Deyaniře, která mě vlastně za Jaciel poslala. A pokud náhodou máte zatmění mysli, a znovu se pokusíte navázat rozhovor s Jaciel, tak tentokrát už vám to hra samotná poradí. Nicméně dřív než jsem se vydal na zpáteční cestu, rozhodl jsem se prozkoumat zbytek těchto podzemních prostor. Tunel mě dovedl k úzkým mostům klenoucím se nad obrovským podzemním jezerem. V několika místech byly mosty přerušené a muselo se přeskakovat, navíc setu na pár místech skrývaly i ohnivé a ledové daedry, takže jsem musel podstoupit souboje na velmi omezeném prostoru. Mosty mě nakonec dovedly k hořícímu sloupu. Sloup se po doteku zasunul a byl slyšet zvuk nějakého pohybu. Vlastně jistě nevím co se tímto sloupem ovládalo. Nicméně jsem se nakonec dostal do místa, kde se z jezera vysunuly plošiny, přes které se dalo dostat na druhý břeh. Předpokládám tedy, že sloup aktivoval právě tyto plošiny. Za nimi jsem nalezl magické dveře zamčené hádankou, na níž jsem neznal odpověď. Vrátil jsem se tedy zpět, v podstatě až skoro na začátek levelu, do místnosti kde jsem se setkal s Deyanirou. <a href="http://youtu.be/vBIEAZf2sbU?t=14m6s">Popsal jsem Deyaniře svůj rozhovor s Jaciel.</a> Zdálo se, že jí to nepřekvapuje, že to je typické chování pro Nocturnals. Z tohoto stavu jí prý dostane jen nějaký velký šok, ztráta, která bude větší než ponížení, které jí působí ztráta Shade Perilous. Deyanira tvrdila, že neví co by jí mohlo takový šok způsobit, ale Tanael věděla. Deyanira je přece Jaciel nejbližší přítelkyně! Deyanira po chvilce připustila, že Tanael má možná pravdu, ale nic menšího než její pád do Oblivionu, by asi Jaciel neprobralo z jejího melancholického stavu. Nakonec se tedy rozhodla, že takovou oběť přinese. Požádala Tanael aby jí probodla kouzelnou dýkou, do které ukryla své naděje a touhy. Tu pak Tanael musí donést Jaciel, aby poznala, co pro ní Deyanira učinila. Znovu jsem tedy prošel celý level až k Jaciel. <a href="http://youtu.be/vBIEAZf2sbU?t=17m3s">Deyanirin odchod Jaciel těžce zasáhl.</a> Zprvu chtěla Tanael zničit za to co udělala, ale pak se Tanael podařilo jí vysvětlit proč to Deyanira udělala. Nakonec to Jaciel pochopila a rozhodla se Tanael pomoct. Všechny portály byly zapečetěny, ale jeden průchod tu je. Nicméně je ovládán Dagonem, takže vede tam kam Dagon určil. Jaciel mi prozradila heslo k magickým dveřím. Jaciel nakonec prohlásila, že je možné, že Tanael něco dluží. Až bude stát před Dagonem má jí zavolat, použije jí jako spojení, a je možné že právě její schopnosti budou tím malým překvapením, které Dagon nečeká... Znovu jsem se tedy vydal přes úzké mosty k vysouvacím plošinám, ovšem tentokrát se plošiny z jezera nevysunuly. Nevím jestli to byl nějaký bug, ale ať jsem dělal co jsem dělal, plošiny se nevysunuly. Nakonec mi nezbylo, než nahrát save, těsně po prvním setkání s Jaciel, a kromě průzkumu mostů, jsem musel vlastně celou tuhle poslední část zopakovat. Docela jsme trnul, ale tentokrát se plošiny vysunuly a já se dostal na druhou stranu. Prošel přes magické dveře a setkal se s dalším dremorou. <a href="http://youtu.be/vBIEAZf2sbU?t=24m55s">Dremora byl trochu překvapen,</a> že se mi podařilo najít Jaciel a ještě získat její důvěru. Bylo jasné, že mě chtěli jen využít k likvidaci ohnivých a ledových daeder. Dremora mi mojí domněnku nevyvracel. Nicméně se rozhodli mě varovat co mě dál čeká. Dagon drží Josiana ve své lovecké chatě. Dremory jsou ochotny mi pomoct ho osvobodit, ale zatím mi neřeknou jak, abych byl ochoten spolupracovat. Další zprávou bylo, že mě čeká lov uvnitř světa Chimera of Desolation, a já mám být kořistí. Nicméně lov má svá pravidla,která mohu využít pro svůj prospěch. Navíc mám hledat pomoc, mám hledat někoho, kdo kdysi býval člověkem, ten mi prý pomůže, pokud budu dostatečně trpělivý. To bylo v podstatě vše co mi dremora sdělil. Pak už jsem se jen dostal k portálu o kterém mluvila Jaciel a opustil čtvrtý level... Obrázky: 1) Podzemní tunel 2) Jaciel Morgen, vládkyně Nocturnals 3) Hořící sloup 4) Portál do Chimera of Desolation

Problém s číhajícími Dark Seducery jsem nakonec vyřešil znovu za pomoci herní chybky. Při několikátém pokusu se mi podařilo jednoho z nepřátel zaseknout ve schodech vedoucích dolů z ochozu. Tak mě napadlo, že se tam pokusím namanévrovat i ostatní potvory. Jak to dopadlo můžete vidět na přiloženém obrázku. Tři křídlatky a jedna ohnivá daedra byly přeci jen těžké sousto. I zaseklé pod schody mi svými kouzly daly ještě pořádně zabrat. Ve finále to dopadlo tak, že mi po boji z celkových 135 zbyly celé 3 hitpointy, které dělily Tanael od další smrti. Poté co jsem se zbavil skupiny otravných pronásledovatelů, vydal jsem se na průzkum obrovitánského sálu. Uvnitř jsem narazil na jednoho dremoru a dozvěděl se spoustu zajímavých informací. Uhodil jsem na něj rovnou s tím, že z několika setkání s jeho bratry se zdá, že nejsme tak úplně nepřátelé, a vypadá to, jako by hráli ještě nějakou jinou hru. Dremora potvrdil, že nejsem tak hloupý jak vypadám a možná bychom si mohli býti navzájem nápomocni. Začal jsem tedy z něj tahat další informace. Dremora mi potvrdil, že pokud chci zachránit Josiana musím se ze Shade Perilous dostat skrz Chimera of Desolation a Havok Wellhead až do samotného Dagonova sídla. Pryč ze Shade Perilous mě může dostat pouze Jaciel Morgen vládkyně Nocturnals, nicméně se někde ukrývá. To jsem vlastně už v podstatě věděl, ale zajímavé informace teprve následovaly. Lord Dagon totiž sice považoval průchod skrz Nocturnals za nezbytný při dobytí Battlespiru, ale rozhodně nenařídil ničení a obsazení tohoto světa. To mají na svědomí jeho chráněnci Faydra Shardai a Xivilai Moath, kteří více než horlivě plní jeho rozkazy. Zdá se, že Dagon nebude potěšen, až zjistí, že ohnivé a ledové daedry se prohánějí po Nocturnals jakoby jim patřil. Dremory a jejich klan se ovšem od takového překročení pravomocí distancuje. Battlespire byl dobyt a Nocturnals by měl být opuštěn a navrácen Jaciel Morgen, aby byla nastolena rovnováha. Zdá se, že Dagonovi stoupenci rozhodně nejsou jednotní. Já ale každopádně musím najít Jaciel abych se mohl dostat dál. Kousek odsud jsem konečně narazil na neprozkoumanou chodbu. Ta sice vedla jen do další místnosti, ale zde se nacházely léčivé krystaly, což bylo příjemné zjištění. Navíc jsem zde znovu našel kopii Knihy Nebeských kol, myslel jsem že už ji nebudu potřebovat, ale vlastně jsem se mýlil. Vrátil jsem se do obrovského sálu a po chvíli jsem narazil na dveře zamčené kouzelnou hádankou. Nejprve jsem si s ní nevěděl rady. Procházel jsem své poznámky, až mi ulpěl zrak na záznamu z Knihy Nebeských kol. Tajný kód nebyl jen náhodný shluk čtyř písmen v daedrické abecedě, ale zároveň tvořil i slovo, které bylo správnou odpovědí na tuto hádanku. Chodba za těmito dveřmi mě dovedla do několika menších sálů. V jednom z nich se nalézal průchod někam do podzemí uzavřený těžkou mříží. Poslední sál bylo skladiště! Ne že bych to poznal podle vnitřního vybavení, ale našel jsem zde čtvrtou a poslední páku otevírající přístup k Nočnímu portálu, a ta jak známo, měla být ve skladišti. Tím přístupem samozřejmě nebylo nic jiného než průchod uzavřený mříží, kolem kterého jsem nedávno prošel. Mříž teď samozřejmě byla otevřená... Obrázek: 1) Někdy je potřeba využít i chyby hry 2) Jen 3 bodíky - život Tanael visel skutečně na vlásku 3) Magické dveře s hádankou 4) Průchod k Nočnímu portálu

Vítej mezi sledovači promarněného času, poslal jsem ti na Raptru nabídku freundšaftu ;-)

Wolf: Taky mě to napadli Heroes... DJ: Náhodu mám taky 4letýho kluka, ten sice maluje taky rád, ale auta, domečky a šneky co si zapomněli domeček doma. :-) Co se týká hraní mi ještě nenamaloval nic, ale musel jsem pořídit druhej gamepad, protože ten můj mi bral z ruky. Říkal jsem si dobrý, já mu ho nezapojím, on si bude mačkat čudlíky. Jo prdlajs, okamžitě zjistil, že mě tlačítka svítí a jemu ne, a že chce aby mu tak svítily. No a nedejbože abych vytáhl volant nebo joystick, to můžu jedině až ho uspím. Standardní jeho otázka je: Tatí budem zas hrát ty vopičáky? Což je jakákoliv hra, kde jsou nějaký panáčkové. Pomalu sezačínám připravovat na to, že budu pořizovat další PC...