Endless Deep, takhle jsem následnou pasáž pojmenoval, jelikož u schodů do této pasáže bylo tohle napsáno. S tím, jak pojmenovávat některé lokace tady je trochu problém, protože někdy hra neřekne. Věž se najednou přetaví z kulatých levelů do čtvercových, tak jsem to původně pojmenovával Ancient tower, ale pak jsem si vzpoměl, že jeden text říkal, že pod věří jsou ruiny a labyrint. Tak jsem usoudil, že předchozí pasáž jsou už ruiny a ne věž a následnou pasáž pojmenuji Endless Deep. Labyrint bude asi až finále. Takže první level Endless Deep teda má defakto strukturu labyrintu, cílem je ale v podstatě se jen dostat ke dveřím, zamčeným na feather key z Ruin levelu 2. Je to vlastně asi první takový meziúrovňový puzzle této hry, dosud se prakticky držela pravidla, že se žádné quest itemy nepřenášely do jiných pasáží hry, že by tma měly někde něco otevřít. (pokud mě už teda paměť neklame). Endless Deep má zelený nádech a jsou zde jacísi červení dráčci a hodně tuzí rytíři. Poprvé ve hře do boje posílám vše, co jde, včetně nejsilnějších kouzel a stejně mi občas nepřátelé zatopí. Nejhorší jsou místa, kde nejde kouzla sesílat, tam jsem vzal za vděk kouzelné hůlky, které už mi notnou část hry blokují inventář a teď jsem je konečně použil. V levelu je jinak schovaný Stone Key, který otevírá dveře ke schodišti nahoru do Ruin level 3, kdyby měl náhodou někdo potřebu se tam vracet.

Vzhledem k počtu her jsem rád za každou minutku, kdy můžu s nějakou hrou pohnout, takže gameplay videa druhých nesleduji, ale tady jsem udělal výjimku a na chvíli mrknul :-)

V tomto levelu se nedělo prakticky nic dramatického, cílem bylo spadnout sem dírou z předchozího levelu, ale jen o jeden stupeň, díra totiž vede až o dva levely níže. Je tedy třeba zakouzlit nad dírou levitaci a slézt jen o jeden stupeň níže provazem. Ono je to docela logická finta, ale musím se přiznat, že jsem nějak na ní nebyl schopen přijít sám :-) Buď jsem spadnul až dolů a ono vyšplhat výše už nejde, protože se díra nad vámi v patře o dva levely níže uzavře. Původně jsem myslel, že jde o úmysl a do levelu Ruin 3 se vrátím jinudy, ale není tomu tak. Takže mi pomohl malý hint na internetu. No nebýt těch internetů, tak nevím nevím, asi bych tu hru neměl projitou až tak detailně. Jestli by minutí Ruin levelu 3 bylo fatální pro dohrání hryse dozvím íže. Z levelu Ruin 3 je totiž zásadní dostat se schodištěm zpátky do malé pasáže Ruin level 2, kde je skrytý další Feather key. Jiný smysl tento level prakticky nemá. Je zde mimo jiné obrovská místnost s hromadou tlačítek a nášlapných plošinek a je třeba to nějak pomačkat a pošlapat, aby se otevřela cesta dále touto velkou místností, ale nějaké zásadní útoky na kvalitu intelektu zde nečekejte, v podstatějde o to pomačkat, co se dá a ono se cesta dále prostě otevře :-)

Bylo by to zajímavé, ale taky asi časově strašně náročné, to by nešlo letmo shrnout jako dungeon, kdy projdeš bludiště a popíšeš pár specifických věcí, které tě potkaly. U8 je i ukecaná a nevím, jestli by psaní deníku na takovouto hru nekladlo docela požadavky a přepis příbehu, kdo mi co řekl a takový deník by byl pravda epický, ale momentálně pro mě časově asi nemožný :-) A ještě více než U8 mě láká U5. Ta mě z těch starých Ultim se schématickou grafikou láká nejvíce.

Tak za mě rozhodně tohle: Cllahan's Cross time Saloon Hoboken je taky zajímavý, ale ten jsem dojel snad někde do poloviny a popravdě dodnes nevím, proč jsem přestal, možná to bylo na mě až moc humorně a nadsazeně pojaté a vytratilo se pak kouzlo napínavosti. Docela bych možná byl zvědavý i na The Dig. Te jsem hrál s velkými očekáváními a totálně mě unudil, že jsem jej dojel snad jen do 1/3 a dále to nešlo, takže by mě zaujalo to asi spíše číst z druhé ruky od někoho :-) Jinak já sám docela uvažuji, co po Abandoned Places 2, chylícímu se pomalu ke konci. A překvapivě mám nutkání pro deník rozjet něco právě béčkového, ne tak profláklého, co už musel snad hrát buď každý nebo to má v plánu. Samozřejmě se hodlám nadále věnovat dungeonům nebo RPG. Takže já mám varianty tyto. Pokud budu chcít hrát něco béčkovějšího, jsem odhodlán sáhnout dokonce po českém titulu a to je Rytíři Grálu, zatím největší favorit. Druhá možnost je řekl bych skoro áčkové Brány Skeldalu. Třetí možnost je znovu si zahrát Eye of the Beholder 3, zmapovat jej tu, protože tahle hra jestrašně podceňovaná a přitom je dost dobrá. Čtvrtá možnost je konečně rozseknout neskutečné resty v sérii Ultima, dosud jsem dohrál jen fantastický 7. díl a stále patří do kategorie jedna z nej RPG co jsem hrál. Tady by v úvahu připadalo dohrání samostatného datadisku Serpent Isle, nebo sáhnutí po 5., 6. nebo 8. díle.

K tomu tlačítku ještě, kromě toho, že stojím v průchozí zdi, takže jde o to jí zbrkle jen neprojít, ale otočit se ještě ke stěně té chodby průchozí zdi, tak na obrázcích je vidět, jak je nutno být přesný při tom pixelhuntingu, aby se kurzor změnil v ruku. Ve dvou případech je změněn na pohybový kurzor. V těchto místech jsem díky tomu ani nehledal na zdi aktivní prvek, vždy hledám vesměs horní polovině stěny. Mimochodem, vyhořel jsem i na další věci. Když jsem zjistil, že jsou zde další zamčené dveře a nemám k nim klíč a už fakt není kde hledat, tak jsem si říkal, to snad ne, opakovaný vtip přece není vtipem,ale nebude beztak v ohni, ale ve vodě, jenže v zápalu ztráty trpělivosti, než abych tam kráčel, tak jsem mrknul už teda na ten otevřený návod a říkám si, schválně, tak kde. No a on opakovaný vtip vtipem fakt byl, klíč nebyl ve vodní ploše, ale opět v ohni a spíše mě na tom teda teď štve, proč jsem prostě si nedal práci a neprošel ty ohnivé a vodní plochy sám, sám bych si to krásně našel a nemusel jsem jít cíleně s tím, že vím teda, kde je a o to více naštve, že jak jsem tam procházel tím ohněm poprvé, tak bych dal ruku do ohně, že jsem to tam proklikával a nic jsem tam nenašel. Asi jsem proklikával málo pečlivě.. Kdybych to našel sám, tak by to byla daleko větší radost, ale těch jobovek je v tomhle levelu už na mě až moc :-)

Tak při prolézání Ruins level 2 vypadalo vše na pohodu až do momentu, kdy jsem měl před sebou dvoje dveře bez zámku, tlačítka i páky na otevření a bylo jasné, že je někde tajné tlačítko. Po hodinách bloudění jsem to fakt jako vzdal a kouknul jsem do návodu a jak se dalo čekat, jeětě větší svinstvo jak nenápadné tlačítko ve žlutém levelu. Tentokráte je skryto zcela, není vidět ani malilinkatý detail odlišnosti a šlo jen o to, zda pečlivě projedete jistou zeď kurzorem a šipka se zmení v jednom místě v ruku. Tohle is autoři opravdu mohli odpustit, hra není sice na puzzly těžká a asi chtěli trochu hráčům na několika místech zatopit, ale pixel hunting na každé zdi v dungeonu s 28 levely o 30x30 čtvercích fakt nehodlám. To jako sorry. Teda po pravdě, každou tu zeď projíždím kurzorem a zkouším ji projít, tohle fakt dělám poctivě, ale projíždím kurzorem letmo a prohlížím, zda tam není nějaká odlišnost oproti jiným zdem, ale opravdu kurzorem nejedu kamínek po kamínku. Viz obrázek, na tomto jednom kamínku se změní kurzor v ruku. Ten kamínek není ničím odlišný, je na každé stěně. Ještě podotknu,že dosud se tajné tlačítka skrývaly vždy někde spíše ke kraji zdi, nikdy takto uprostřed, takto uprostřed se kurzor obvykle mění ve směrovou šipku k pohybu. Proto jsem stěny spíše projížděl kurzorem po okrajích, málokdy přímo ve středu zdi.

Opět velmi hezky zapuzzlovaný level, vypadá to, že to nejlepší si hra schovává nakonec. Spousta tlačítek, 3 teleporty přenášející do tří různých sekcí, pěkně schované některé chodbičky s tlačítky, otevírajícími něco někde. První polovina hry se nesla vesměs v jednoduchých puzzlech a dokázala zatopit jen nechutně schovanými tlačítky ve zdi. V druhé polovině puzzly docela využívají celou kapacitu levelu a rozsah levelu tak nepůsobí samoúčelně, že jde jen o chodbu, kterou je třeba prostě jen projít. Hře jsem nejprve hodil hodnocení kolem 70%, postupem hraní jsem jí za atmosféru a grafiku zvedl na 80%, po ujištění naprosto nefunkční ekonomiky a lacinností některých puzzlů a struktury úrovní jsem hodnocení zase srazil na 75%, teď bych za poslední dva levely, co jsem prošel zase nejraději hodnocení zvedl na těch 80%, ale zůstanu při zemi na 75%, 80% je přeci jen asi pro o kapánek legendárnější kousky. Tohle je fakt vyloženě rare pro fanoušky žánru :-)

Tento level se vyznačuje několika zajímavými puzzly, kde je třeba použít nějaké kouzla v určitých místech, aby se otevřela na jiném místě cesta dále. Jsou tu drobné textové hinty. Nejzajímavější je hint na skrytý klíč, takový ten příjemný, kdy to dává logiku a člověka potěší, že na to přišel. V tomto směru jde určitě o jeden z nejzajímavějších levelů hry, kdy nejde jen o to projít, zmapovat, vymydlit nepřátelé a hurá po schodech dolů do dalšího levelu. Je třeba tady i řešit, což je fajn. Po 5 kruhových mapách věže jsem našel opět další schody dolů, věž je evidentně v podzemí a kromě jednoho nadzemního patra je každé patro situováno dolů. Sestupuji tedy do dalšího levelu věže, překvapivě architektura je shodná s Ancient Dwarven Mines, proto jsem tento level nazval jako Ancient Tower a budu ji číslovat opět od levelu 1, vypadá to, že by mohlo jít o další odlišnou pasáž hry. Zajímavé je, že autoři takto hru rozkouskovali docela chabě na jednu dvoupatrovou startovní lokaci, druhou lokaci jsou trpasličí doly, mají pak se stokami a ancient částí 9 pater a třetí část věž, které mapuji už 6 level. Aby hra nabyla na opravdové epičnosti, tak to mohli autoři rozsekat v těch 4 venkovních lokacích třeba aspoň na 5 - 6 lokací podzemních s výlety do města. Protože jak slezete 5 levelů pod zem, tak se na návraty do města s tím, že prodáte drahokamy, můžete z vysoka vykašlat. Do toho máte nervy s inventářem, kam to vše nastrkat a nyní jsem ve fázi, kdy přebytečné zbraně a také drahokamy regulérně vyhazuji na zem. Hra má totiž stejně naprosto nefunkční ekonomiku a je zde jen iluzí, aby to hře vdechlo trochu života navíc, ale není to k ničemu. Nyní to tedy vypadá, že se tak nějak pomalu blížím k závěru hry a věž bude lokací poslední, vícepatrovou, více, než by bylo z hlediska úmornosti příjemné. Takové vylezení ven z věže po 5 patrech, nadechnutí se čerstvého vzduchu a doputování třeba do nějakého finálního hradu jinde na mapě by tomu nahrálo více bodů z hlediska atmosféry. Hra dost působí jako dva Dungeon Mastery slepené k sobě.

Gratuluji k dohrání, super deníček.

Pro představu dávám obrázek mapy (který je sice k dispozici i v mých mapách v dokumentech u hry, ale pro ilustraci dám i sem :-)

Po proplavání do levelu 3 mě čekala hala opravdu plná potvor, takže docela delší, nikoliv však těžká bitka. Tento level má zajímavou kruhovou strukturu, z prostředka se postupně jde na okraj, do každého okruhu vede mírně zapuzzlovaná cesta, ale nic dramatického, jedinou komplikaci jsou opět pojízdné chodníčky v třetím a čtvrtém vnějším okruhu. Mapovat tohle bylo peklo a přiznám se, že jsem v té jízdě udělal jen nezbytné, vzal si jeden speciální scimitair a pak skočil na potřebné tlačítko, které mě teleportovalo ke schodům do levelu 4. V samotném středu levelu 3 bylo třeba samozřejmě vzít klíč schovaný v průchozích zdech. Mapování části pojízdných chodníčků v okruhu 3 a mapování vnějšího okruhu jsem svěřil intuici a doslova jsem mapu dokreslil do logického kruhu, občas jsem jízdu zapauzoval, abych si ověřil správnost, že vše sedí. Samozřejmě kdybych to nechal tak, noc se neděje, nemá to vliv na postup ve hře dále, ale přeci jen z puntičkářského hlediska jsem tu mapu chtěl mít fakt správně, proto ta zpětná konzultace. Nyní se mohu pustit do levelu 4. Level 3 i 4 má vizuál stejný, šedý, jako jeden nadzemní level věže, tedy level 0.

Po projití 1. podzemního levelu věže, pak nadzemního levelu jse dokončil i podzemní level věže 2. Architektonicky je stzejný jako level 1, tedy laděn do žluté a oranžovo hnědé. Klíčem bylo využít magické drahokamy a pootevírat zamčené dvešře, ve věži nalézt i poslední magický drahokam a otevřít místnost s jezírkem, v němž se skrývá na dně otvor do levelu věže 3. Logické to moc není, protože ve věži 3 se tímto otvorem dostanu do naprosto suchého místa, přitom voda by zde musela protéct a vlastně z horního patra vytéct. Budeme tedy předpokládat, že jde o jakousi magickou propusť, kterou jde projít, ale magie drží vodu nad otvorem v levelu 2 :-) Celkově struktura levelu 2 postrádá logiku, jasně, různé jeskyně, věže, kobky nemusí mít každou místnost účelnou, nicméně ve hře to tak nějak člověk očekává. Proto nevím, proč některé sloupy brání v postupu do místnosti, která za sloupem existuje, ale prostě do ní neprojdete. Ono se tam asi ani nic neskrývá, ale z hlediska puntičkářství při mapování si prostě některé prostory musím domyslet nebo je v mapě prostě nezakreslím a zazdím. Taky jsem narazil na dveře, které nijak nešlo otevřít, asi tam taky nebylo nic, protože postupu do dalšího levelu to nebrání. Ale přeci jen jsem zvyklý v každém krokovacím dungeonu stoupnout na každý čtvereček a tady mi to hra znemožňuje. Navíc to budí dojem nedokonalosti, nedotaženosti, případně bugu. Od počátečního nadšení a zvedání hodnocení hry se dostávám pomalu ke kritickému pohledcu. Graficky je hra sice ok, lokace se mění, ta žlutohnědá na mě působí asi jako nejhezčí zatím v celé hře, ale kvalita struktury kobek jakoby klesala. Navíc se hra už nechutně táhne, rozlehlost začíná být trochu otravná. Jednak prostor na mapování 30x30 je velký a jednak je map snad asi 28 a já jsem jich projel zatím po měsíci a půl hraní 18. Což neznamená nic jiného než to, že mě ještě 10 levelů čeká, což je skoro jako mít před sebou ještě dohrání celého Dungeon Mastera jedničky. Mno, uff, jako nelituji že to hreaji, je to výzva, je to pěkné, láká to hrát a mapovat, ale čeho je moc, toho je příliš.

Trochu změna v číslovaní map věže, vypadá to, že věž bude směrována dolů, takže jeden nadzemní level jsem pojmenoval Tower level 0 (nadzemní), jde se do něj po schodech nahoru z věže level 1. Vzhledem k venkovnímu světu je level 1 pod úrovni země, level 0 je po schodech nahoru a vede nad zem a level 2 zase jde směrem dolů oproti levelu 1, takže je pod zemí a regulérně jej označuji číslovkou jako level 2 po levelu 1 (prvním podzemním).

Tak teď mě ta hra neskutečně vytočila. 2x za 13 levelů se stalo, že je na zdi naprosto neidentifikovatelné tlačítko. Dost krutě se skrývá v designu standardní stěny a jestliže mapujete 30x30 čtverců, tak v tom srtrašlivém množství zdí prostě takhle malý detail najdete opravdu čirou náhodou. A to jak blbec každou stěnu zkouším projít (šipkou chůze, tedy nárazem) a každou letmo projedu šipkou, jestli se náhodou nezmění v ruku (což indikuje nález interaktivního prvku. Přes to jsem minul tohle - viz obrázky. Měl jsem doslova vzdávavou náladu, říkal jsem si, tohle je konec, vzteky prodám krabici se hrou, prostě dále to nejde a to se tomu člověk tak věnuje, hraje to měsíc, poctivě mapuje. A stejně ve hře nenajde dvě skryté tlačítka, jediné dvě, které za celých 13 levelů ve hře jsou (tlačítek a páček je tu samozřejmě více, ale jsou dobře viditelné. Docela je možné, že poslední level trpasličích dolů podobné tlačítko taky skrýval, proto mi zůstala neodhalena ta pasáž uprostřed. Kdykoliv jsme ve hře zakysl na docela dlouho, v zoufalství jsem chtěl najít hint, jenže na netu nešel nlézt jediný návod. K dispozici jsou je n ICEovy mapy v Excaliburu, které však nepopisují řešení. A když už jsem byl nachystaný hru definitivně vypnout s tím, že má parta prohrála v 13 levelu a dále se prostě nedostane, tak jsem naprosto čirou náhodou našel polský návod a tam bylo to tlačítko zaznačeno (ani Ice jej ve svých mapách nemá, tak by mě zajímalo, jestli jej jen zapomněl do mapy jen zaznačit, nebo jak se dostal dále, protože bez toho se dále dostat nedá.

Druhé patro věže je o poznání temnější. V celé hře až dosud jsou v podstatě nepřátelé zívačka, opravdu, v tomto je hra dost lehká, když už je nějaká krize, tak se zakouzlí heal a je to. Stále se snažím udržovat mágy mimo boj, prostě jen léčí, neútočí, to by byly souboje asi ještě větší zívačka a mí válečníci vepředu by byli ochuzeni o expy. Nicméně v této fázi hry už mí válečníci jsou o 3 levely nad kouzelníky, tak bude asi kouzelníky třeba trochu popohnat grindem a nebo je zapojím do boje taky. Ale k věci - poprvé narážím na potvory, které mi zatopily, posílají na mě firebally a bitva získává konečně trochu náboj, bojovníci mlátí co mohou a můj léčitel léčí a kouzelník sesílá levitaci (kouzlo má docela krátké trvání, tak je třeba dávat bacha a včas to kouzlo zakouzlit znovu. Už jsem byl i v situaci, kdy jsem se dostal do obklíčení a tu salvu kouzel jsem ustával tak těžko, že můj mág seslal roj meteorů, aby likvidaci nepřátel urychlil, protože sew s tím bojovníci vepředu dost pižlali. Co se týče puzzlů v tomto levelu, tak jsou tu dvě chytře umístěné průchozí zdi, ale to zásadní... V tomto levelu je možno spadnout do DEAD ENDU a pokud uložíte (hra používá jen jeden save slot) a nemáte zálohu savů z předchozích částí hry, tak si vyškubete vlasy a můžete hrát od znovu. Je zde totiž skrytá nášlapná plošina v ohnu a za ohněm jsou dveře. Vlezete do ohně, dveře se začnou otevírat a vy chcete rychle z ohně ven a pochopitelně stihnete dveřmi proběhnout, jenže ty se začnou po opuštění plošinky zavírat, takže za vámi samozřejmě zapadnou. Za nimi je větší sekce, po jejíž prolezení zjistíte, že jiný východ, než ty zapadlé dveře, tady není. A díky tomu jsem si zopáknul celý level :-) Tu plošinku je totiž třeba zatížit a pak teprve dveřmi projít.

Vstoupil jsem do přízemního patra, architektonicky působícího velmi impresivně. Na začátku hned dostávám upozornění, že některé pilíře zde nejsou původní. Po prolezení části patra získávám další indícii, že některé dostavované sloupy by mohly jít rozbít explozi. Narazil jsem již na dva, které blokují cestu. Jak docílit exploze, tak na to se mi přijít nepovedlo, jestli je klíčem flaša s olejem, kterých jsem měl tak přeplněný inventář, že jsem je povyhazoval a tím shořely, tak mě asi trefí šlak :-) Každopádně po prolezení sekce s jezírkem a sekce celé v ohni jsem nenašel klíč k tomu, jak odhalit horní polovinu tohoto patra, ale narazil jsem na schodiště do dalšího nadzemního patra věže, tak se vydávám vzhůru. Poznámka: v tomto levelu v ohnivé sekci je obzvláště důležité kouzlit levitaci, která zmírní o polovinu damage ohněm a stále je třeba míti u léčitele mít připravené kouzlo heal party, když hit pointy postav začnou klesat na nebezpečné minimum. V podstatě je to přípravka na to, co partu bude čekat dále.

Venkovní prostory jsou již zmapovány, návštěva dvou měst byla čistě formální, vlastně ani nevím, na co tu ty města jsou, ale pro pocit, že ten svět žije jsou fajn, asi jako v Areně, nic světoborného tu nenakoupíte, ale prostě je to tu :-) Alespoň mají ty města pěkné obrázky a vlastně všechny 4 vypadají jinak. A nyní se mohu vrhnout na to hlavní, první level Věže.

Po delší odmlce se ozývám z pikniku na louce, jo, trochu jsem se zdržel ve venkovních prostorech, na čerstvém vzduchu, ale parta už zabalila tábor, uhasila ohniště a po několika dnech se vydává na další pouť, momentálně se ještě oddává mapování okolních venkovních prostor a pak hurá do věže, jelikož mám rád historickou archutekturu, tak jsem strašně zvědav, po starých ruinách a trpasličích dolech, v jakém slohu bude ta věž.

Tenhle level mi dal zabrat. Nachází se zde systém 4 teleportů a mapování tak proběhlo na 4 listy, které jsem pak spojil dohromady, když se začalo rýsovat, jak do sebe zapadají. V tomto levelu jsem našel hlavní cíl mé cesty, artefakt, štít Dobelar.Po té se mi ozval Kuhlak, který mi povyprávěl příběh o věži, do které se musím vydat následně .Kuhlak zde totiž byl poražen,je zde uvězněn v labyrintu a je nutno jej osvobodit a pak porazit zlého Pendugmahla. V levelu je pár puzzlů, které nejsou složité a z předchozích pater je tak nějak už jasné, v čem spočívá řešení, nicméně co mi nejde do hlavy, proč mi v mapě 32x32 zůstala asi 1/5 mapy nepřístupná. Vzhledem k ozývajícím se krokům nepřátel je jasné, že za těmi zdmi ještě nějaký prostor je, ale prolezl jsem level skrz naskrz, vyzkoušel a prohledal každou zeď a cestu jsem tam prostě nenašel. Na dohrání to asi vliv mít nebude, protože klíčový předmět mám a mohu jít dále. Nicméně neúplnost mapy mě iritovala natolik, že jsem sáhl ke konzultaci s ICEovými mapami v Excaliburu a i když on má ten prostor zmapovaný, tak tam k němu rovněž nemá nakreslen přístup, ani nějakou průchozí zdí, ani teleportem, navíc tam má zmatečně poznačeno, že štít Dobelar se nachází právě v té uzavřené sekci a zároveň i tam, kde jsem štít našel já. Jelikož po ani dalším několika hodinovém průzkumu jsem cestu do daného prostoru nenašel, rozhodl jsem se tento kus mapy vyplnit prostě zdí, jakoby tam nic nebylo.

Sestoupil jsem do Ancient Dwarven Mines, po stokách se změnil design kobek, vypadá to na starobylý trpasličí dóm. Nepřáteli zde jsou záhadní rytíři. Level je komplikovaný v tom, že má teleporty a tím se komplikuje mapování, hodí někam a nevím kam, tak jsem opět mapoval na dva listy a ty pak spojil. Dále jsou zde rotační pasti, temná místa, kde se musí svítit loučemi, případně kouzlem, které trvá ale zoufale krátce. Temná místa jsou celkově v této hře opruz. Dají se tedy snadno řešit loučemi, s kterými je nutno šetřit. Ty nalezené v kobkách mají solidní trvanlivost, akorát tak na vyřešení inkriminovaného tmavého místa. Nemá cenu se ale zásobit nakoupenými loučemi z města, ty mají trvanlivost asi tak jako kouzlo světlo, tedy pár sekund.

Poslední level stok pokořen, políčka s vracečkami nebo pojízdnými chodníky byly kapku opruz, ale zvládnul jsem to. Zabralo mi to celou neděli, mapu jsem 3x poplantal a musel jí tak díky tomu z velké míry celou překreslovat. Ale stane se. Holt ty pojízdné pole jsou matoucí a člověk ne vždy trefí správný čtvereček a pak ujede celá mapa :-) Graficky se nedělo nic zvláštního oproti předchozím dvěma levelům stok, tak dám obrázky členů mé party, jsou již docela vymakaní. Popravdě, žádný ze soubojů v této hře zatím nebyl problém a i při obklíčeních se to s léčícími kouzly ubojovalo tak nějak řekněme s prstem v nose. Asi první dungeon, kde vůbec neřeším souboje úkroky nebo obíháním nepřátel. Bossfigty zde v podstatě nejsou, i kdž to nebyly ani v Beholderovi. Nicméně v něm jsem se asi v soubojích zapotil více. Ne, že bych tedy do toho bloudění a mapování potřeboval ještě nějaký výrazný challenge navíc, hru si vskutku užívám, ale kapku by to chtělo zúročit ty levely postav a jejich schopnosti. Podotýkám, že souboje jedu bez kouzel a to jen proto, že chci co nejvíce expů nacpat bojovníkům, kouzelníci se mohou trénovat jen sesíláním kouzel do prázdna, jak jsem psal již na začátku. Kdybych používal ještě i útočné kouzla, tak bych to asi vše smetl blesky za pár kol a bojovníci by neměli co dělat. Efekty kouzel si tak aspoň prohlédnu, když je sesílám do prázdna, jsou tu pěkné blesky, vodní koule, fireball... a nepřítele občas sešlu sleep, ale to jen když si vzpomenu :-) Asi by to mohlo hráče, kteří čekají nějaký pořádný challenge, mohlo odradit, ale zase, kdyby byly souboje těžší, tak je stejně člověk pořeší obíháním, aby se vyhnul smrtícím zásahům. Tady je hra velmi odlišná od ostatních Amigáckých dungeonů jako např. Knightmare nebo Crystal Dragon. Tak boj tváří v tvář znamenal smrt kolikrát po dvou třech zásazích nepřítele a obíhání byla doslova nutnost. Tady ne, tady to uklikáte v jedné chodbě face to face. Samozřejmě když je řada nepřátel dlouhá, někdy to jde ve třech vlnách, tak je třeba kouzelníky sesílat léčbu, ale jiné úskalí to nemá. Hra opravdu vsází hlavně na řešení bludiště a atmosféru a v tomhle nezklamává. Jinak nepřátelé se zde nerespawnují, co zabijete, to je mrtvé a už se nikde nikdy neobnoví. Proto ten sběr zkušeností z bojů jen pro dva bojovníky v čele, co nenasbírají v boji již jinde nezískají.

Tady trochu přituhlo, kromě teleportu, hodícího partu do ohně a když z něj chci vylézt, tak mě do něj hází zpět vracečka, čili síla, která mě posouvá zpět na pole, z kterého chci odejít, lze překonat překotným úprkem přes tyto pole, ovšem když vám výstup z ohně blokují nepřátelé, tak je to opravdu pošušňáníčko. ale zvládnul jsem to nakonec. Prasárnička číslo dvě, zjistil jsem asi kouzlo toho, proč mi v 3. levelu trpasličích dolů zůstaly neotevřeny jedny dveře. Klíč k nim mám, ale nevěděl jsem o něm. Ukázalo mi to až zoufalá neschopnost najít klíč k posledním dveřím ve stokách level 2, kde už fakt žádný klíč nebyl a posledním zoufalým výkřikem bylo použít magický drahokam, který jsem tu našel v jedné truhle, čili použil jsem jej na zámek a heuréka!, ty dveře se otevřely :-)

Stoky jsou pěkné, se zeleným bahnem, trochu to připomíná Beholdera jedničku :-) Přivítali mě zde mniši a velcí červi. Mí ostřílení bojovníci si s nimi hravě poradili. Prošel jsem několik pasáží se střílecími pastmi, level nakonec nebyl tak těžký a můžu v pohodě sestoupit o patro níže. Inventář mi už přetéká věcmi a docela uvažuji, jestli neudělat návrat do města a nerozprodat to tam. Ale je to pět pater nahoru.

V levelu 4 se kromě zajímavého puzzle s meči a několika pastí nenacházelo nic moc zajímavého, takže level slouží pro nasbírání případné chybějící zbroje a hlavně zkušeností při bitkách s trpaslíky. Přeci jen ještě jedna zajímavost tu vlastně je, jedna zamčená bedna. Postavy: Fighter level 8, druhý Fighter level 8, Mág léčitel 10 level, mág s útočnými kouzly - level 9 Kartografické orgie pokračují, ale vyhcházejí z toho pěkné líbivé mapy, na které jsem náležitě hrdý :-) Po trpasličích levelech mě čekají jakési stoky, do kterých jsem už z lehka nakounul a po dořešení pár čtverečků ještě v Mines level 4 se vydám do stok, které budou po 4 levelech dolů příjemnou i grafickou změnou. Tahle hra je jinak opravdu kobkařův ráj a když přemýšlím, proč se hra více neproslavila, tak z důvodů designu úrovní a grafiky to nebude. Levelování postav je nakonec zajímavé. V čem bych možná trochu viděl rezervy jsou předměty, hlavně výbava postav. Najdete zbroj, která vám až na výjimky nic nepřidá. Nevím proč. Možná je to nějak odclassovano a nemá cenu cpát chain mail na kouzelníka, ale jim nic nepřidá ani leather armour, tak nevím. U některých předmětů mám pocit jakési inflace, jsou tu, člověk něco najde a těší se, že bude mít novou zbraň nebo zbroj, ale obvykle to není nic, co bych už neměl v rukách a tak to slouží jen k zpeněžení ve městě. Samozřejmě je zase blbost čekat, že se v nějakých kobkách bude na každém kroku nacházet nový ultimátní předmět, ale když už je t oschováno v truhle, kterých tu není moc a člověk se k ní žene jako k něčemu výjimečnému, tak by člověk v té truhle čekal něco více než jen dvoje jahody, jedny hřiby a dvě louče, které si za pár grošů může nakoupit ve městě a jídlo si vlastně nakouzlit.

Tento level je víceméně takový procházecí, kromě pár klíčů, jedněch neodemknutelných dveří a spoustu plamenných políček i vodních ploch zde není nic zásadního, kromě spousty soubojů, které jsem uvítal, aby se mí dva válečníci vepředu trochu zdokonalili v boji a konečně dosáhli levelu zkušenosti na číslo 7. Mí dva mágové se průběžně stále trénují kouzlením a jsou na levelu 9. Atmosféra je stále suprová, takže hra motivuje k dalšímu postupu a neustálému kreslení map, které si docela užívám :-) Sestupuji do Dwarf Mines level 4.

Tak tento level byl úmorný hlavně na mapování, obrovská hala s různými pastmi, přehazovadly, pojízdnými chodníky, otáčedly, teleporty. Zmapovat těchto cca 15 x 13 čtverců haly mi zabralo několik herních dní, potíž bylo hlavně si uvědomit, kam mě házely teleporty v hale, ale nekonec to bylo vždy do jednoho místa a člověk si to časem uvědomil. Level mám téměř zmapován, viz mapa, jen dodělávám pár místností. Zapuzzlovaností tahle hra hravě překonává Beholdera 1 a dost možná i Beholdera 2. Jinak kromě trpaslíků mě tu otravují podivné zelené potvůrky, ale nic dramatického :-)

Paráda, deník na adventuru, to bude zajímavé čtení.

První level trpasličích dolů prolezen a zmapován. Největší komplikací bylo zmapovat prostory jakýchsi automatických chodníků - tedy že šlápnete na pole a ono vás to hází na další a další až dojedete někam, kdo ví kam. Některé jsou zacyklené a musíte z tama vystoupit. Někdy je to klíčem k posunu dále, vystoupit na správném místě. Dále mě hra trochu proškolila v orientaci, co se týče teleportů. Je zde také dost pastí a nášlapných plošinek spouštějících různé efekty. Soubojů jsem rovněž prošel dostatek a bojovníci se dostali ve zkušenostech na level 6, kouzelník léčitel je na levelu 9, battle mág na levelu 8. Zatím jsem neabsolvoval výrazně těžký souboj nebo bossfight, který by mě nutil obíhat kolem potvory, vše zatím v pohodě faece to face.

S mapováním komletního Outside World 2 se budu pachtit až po té, co dojedu trpasličí doly, protože jsem na ně narazil docela záhy a nešlo tam nevstoupit. Jak jsem už psal, miluji trpasličí doly a jakmile jsem do nich vstoupil, tak jsem propadl zcela tamní atmosféře, ách, ta grafika, já mám tohle prostě nejraději. Je to 64 barev, maďarští snaživci se snaží a nikdo nepředpokládá, že graficky trumfnou třeba Beholdera od SSI, nicméně, proč vlastně ne, v Abandoned Places II opravdu narážím po grafické stránce přesně na to, co zboňuji a co me dostalo už v Excaliburu 19, ta atmosféra toho sálá. Jedny z nejhezčích trpasličích dolů, co jsem kdy navštívil :-)

Tak tady nastalo značné zdržení, mohl bych to mapování venkovních prostor nechat plavat, Protože kromě dvou měst a lokace v tom prostoru není nic zásadního, ale puntičkářsky chci zmapovat i venkovní prostory, ty jsou ale na mapování obzvlášť úmorné (kdysi jsem je už zmapované měl v jakémsi amigáckém kreslícím prográmku, ale ty jsem ztratil, ale tady v DJovém Dungeon Map Editoru stejně vypadají lépe. Takže první Outside prostor zmapován, je to peklo odpočítávat kroky na loukách mezi stromy :-) <a href="/dungeon-mapper/map.php?map=785">https://www.oldgames.sk/dungeon-mapper/map.php?map=785</a> Jo, a jsou tu medvědi a různá havěť, takže velmi cenné expy pro bojovníky.

Venek se skládá vždycky z takové rozsáhlé sekce 30x30 čtverců, kde je vždycky klíčová jedna lokace - vstup do dané kobky a pak jsou tam na kraji dvě města, které jsou předělem mezi těmito venkovními lokacemi. Městem z jedné strany vejdete, druhou stranou vyjdete. Jde tady prodávat přebytečné zbraně, nakoupit si nějaké lepší, poprodávat drahokamy. Město funguje jako statický obrázek, kde klikáte na ikonky jedlotlivých lokací - obchod, hospoda, chrám. Vlastně je to koncept Wizardry, akorát AP2 k tomu dodává tu venkovní lokaci, která je vlastně trochu zbytečná a opruz je to mapovat a počítat kroky mezi jednotlivými stromy v prostoru, nicméně je graficky docela pěkná a pobíjením medvědů zde se potulujících lze navíc získat nějaké expy pro bojovníky..

Našel sjem elixír a vyšel nahoru do ruiny města, abych jej podal Pánovi, ktému přinesl uzdravení ze smrtelných zranění. Nyní mě posílá do trpasličích dolů (miluji trpasličí hory v každé hře), kde mám najít artefakt, štít Dobelal. Je třeba shromáždit artefakty dříve, než zlý Pendughmahle. Jsem varován před trpaslíky, kteří se dost možná mohli přidat na jeho stranu. Takže hurá do trpasličích dolů....

Level 2 téměř zmapován a jsou tam docela puzzle špeky ve smyslu proběhni ohnivým polem, v kterém tě různé posouvátka hází samy do prostředka hořící oblasti, spousta tajných plošinek, které nejsou vidět. Opravdu kartografův ráj a řešení nástrah kobky, v tomto ta hra fakt vyniká. A líbí se mi i systém magie, ono to nevypadá, že to je nějak sofistikované po RPG stránce, na začátku máte výběr ze dvou povolání, fighter a pak mág, ale těch jsou tři druhy podle sfér, sféry se dělí na tři a každá má svou manu a každé kouzlo spotřebuje kombinaci many z určitých sfér. Nevyváženě ovšem působí levelování postav, už jsem to asi psal, ale fightery neposunete ani o píď, pokud nemlátí do potvory, zatímco mágové si mohou jen tak levelovat někde u zdi sesíláním healů do prázdna. Proto se v soubojích snažím nebojovat efektivně, mágové by to smetli kouzly a bojovníci by zase nedostali expy, ale naopak se to snažím utlouct za každou cenu jen těma bojovnákama, zatímco mágové hledí a koukají, jak se bojovníci trápí, místo aby přiložili ruku k dílu.

Level druhý je hrobkou, spočívá zde několik charakterů důležitých pro historii města, v jehož ruinách se nacházím. Je zde například pohřben Marcus, mocný mág, Malboros (neplést s Marlborem), první vládce města nebo Weshanda, jeho žena. Level je docela zapuzlovaný, jsou zde ohnivá pole, různé vracečky, tedy pole, kde když vstoupíte, hodí vás to zpět, ze stěn mnohde vycházejí magické střely a celkově je zde plno nástrah a hra jasně naznačuje, že o tohle půjde především. Zapeklitost v chodbách a jejich mapování. Bez toho mapování by konkrétně tato hra ztratila v mnohém na svém kouzlu a stala by se jen procházečkou a pobíječkou potvor. RPG systém stále nevím, jak ohodnotit. Líbí se mi, že nestagnuje, je zde možnost vývoje a hráč není odkázán jen na přidělený přísun potvor, které jsou nositelem expů. Na druhou stranu se to týká jen mágů, protože mana se pořád doplňuje a není problém se občas někde zastavit a cvičně vychrlit nějaká kouzla, která přidají expy. Takže kouzelníci se již radují z osmého levelu zkušenosti fighteři jsou rádi za čtyři, protože těch nepřátel není zase tolik, zatím jsem se tedy nesetkal s respawnem. Jinak jsem konečně našel nějakou dobrou zbroj, zbraní taky pár a postavy, co se výbavy týče, vypadají k světu.

Tak jen referuji, že Hoborg právě pokořil Crystal Dragon za sólo mága a na obtížnost hard, za kratší čas, než jsem to zvládl já na medium a s dvoučlennou partou (asi se během toho tolik nevykecával na FB a herních webech, jako já :-D A navíc si to ještě i zvlášť mimo automaping zmapoval.

Tak ten klíč, který vidíte na obrázku, mi pochroumal sebevědomí, ale uvedu na pravou míru, proč jsem v tom nevinně :-) První klíč a zamčené dveře mě v tomto dungeonu vyškolily, po té, co jsem dohrál opravdu hard core dungeony jsem myslel, že mě už nemá co vykývat, ale bohužel, a možná bohu dík, protože pořád má člověk aspoň pocit, že před ním stojí nějaká výzva, která pobaví, člověk se chytne za vlasy a říká si, já to věděl ,a to jsou prostě krásné herní okamžiky. 1. Paměť děravá, z předchozího hraní jsem zapomněl jednu věc. Na zdech jsou tlačítka, takové posuvné do strany, jasné a zřetelné. No, ale co jsem zapomněl, že jsou zde i tlačítka naprosto nenápadné, velikost pár pixelů, v sáhodlouhých chodbách krásně přehlédnutelné a minul jsem je. Malý trojúhelníček mezi kamínky. Tupé kouknutí do návodu mě naťuklo, že tam jsem byl, ale tlačítka si nevšimnul. V podstatě bych tím jen minul jeden průchod do pasáže, kde jsem se už před tím teleportoval a minul bych tím bednu s pár věcmi jako Long Sword, no nic, bez čeho bych hru nedohrál, však najdu lepší zbraně. Ale povinně jsem si pro to teda zašel, když už jsem to našel v návodu. 2. Podstatnější je ten klíč. Budu muset zkusit poštelovat emulátor, protože mi hra v jedné věci neběží příliš korektně. A to je pohyb přes šipky na klávesnici. Občas totiž nezareaguje a musím šipku zmáčknout znovu. Otravné, ale jde to přežít. Jenže zde se průchozí zdi objevují pohybem a nárazem do nich. Díky nereakci šipky dopředu jsem ovšem minul fatální průchozí zeď, za kterou se skrýval naprosto klíčový předmět, klíč ke dveřím, vedoucích do regulérního levelu 2 této hry. Tedy schodiště, které mě zavede opravdu o patro níže, ne jen do jiné sekce levelu 1, jako tomu bylo u prvního schodiště, na které jsem narazil a totálně zmátlo mé mapovací snahy.

Poznámka ka mapování číslo 2. Když člověk proleze celý ten prostor, zjistí, že lokace, do kterých se teleportoval pasijí do míst, kde v levelu zůstaly volné místa. Level 1 tedy krome jednoho či dvou čtverečků zmapován a dán do kupy i s peripetií se schodištěm, které ústí do sekce, která čtvercově spadá do stejného řekněme podlaží, i když je jako o patro níže. Řešením zůstává mapovat lokace, které mě hodí jinam, na chvíli zvlášť a pak mapy pospojovat. Je to dost práce navíc, zvláštní, jak mě mapování doslova sere, ale přitom je to fakt nádherná práce s tím a výsledek je pak nádherný pohled, pro mě jsou ty mapy jako nádherné obrazy, jen vytisknout a zarámovat :-D Co se týče hraní, tak hledám jeden zpropadený klíč, který nemůžu najít :-)

Z FATE mám taky trauma, ale ne z rozjíždění,m ale z hraní :-) Jediným zádrhelem, dokud nebyl zdarma WHDload kkey bylo ukládání pozice, které nefungovalo a muselo se to řešit čistě savestatem.

Tak rozbíhání Amiga her je v případě Hoborgových balíčků z jeho stránky Hobring složitá asi jako instalace hry ze Steamu. dnes už to fakt není žádné terno, je to velmi pohodlné, otázka 4 kliků myší, když počítám i klik na odkazy se stažením HWA balíku s emulátorem WinUAE a kliknutí na odkaz ke stažení hry :-)